Všichni Autoři a témata

Julie-Anne Long (4)

Julie Anne Long je americká spisovatelka romancí, která svou kariéru začala už od okamžiku, kdy se naučila psát. Její první dílo byl ilustrovaný opus o mluvících jablíčkách. Sice spisovatelskou kariéru během dospívání ohrožovala touha stát se rockovou star , ale láska k psaní zvítězila. Julie Anne četla knihy různých žánrů, ale srdce jí táhlo k romancím – inspirací jí byla Rosemary Rogers nebo Kathleen E. Woodiwiss. Romance si zvolila taky proto, že si užívá vymýšlet hrdiny a hrdinky, jejich citové projevy a sledovat vývoj jejich vztahu. No paak taky proto, že má ráda happyend. Období regentské Anglie, do níž svá díla zasadila, zas Julie Anne zvolila díky Jane Austen. Julie Anne žije a píše v San Franciscu a ve volném čase ráda navštěvuje muzea, balet a koncerty vážné hudby. Na kontě má zatím sedm historických romancí.

Julie Smith (3)

Britská politoložka zaměřená na evropskou politiku a dějiny Evropské unie, vysokoškolská profesorka, též politička - autorka publikací z oboru.

Julie Kagawa (6)

Julia Kagawa je americká autorka, známá především díky své vílí sérii, která nese název Iron Fey . Julie se narodila v Sacramentu v Kalifornii, kde se ovšem obvykle nedělo nic zajímavé. A tak se v jejích devíti letech celá rodina přestěhovala na Hawai, kde bylo o zábavu postaráno - ať již za to mohl masožravý hmyz, kolonie gekonů kolem jejich domu a nebo časté hurikány. Mnoho času trávila v oceánu, ze kterého ji mohli vyhnat snad jedině mořské příšery. Stejně jako mnoho jiných budoucích autorů ráda četla a zpříjemňovala si s knihami i školní hodiny. Její láska ke čtení ji dovedla až ke psaní temných a hrůzostrašných příběhu a svými podrobnými ilustracemi často šokovala své nešťastné učitele. Krvavé příběhy sice časem zmizeli, ale její vášeň pro psaní s ní zůstala i do chvíle, kdy absolvovala školu a bylo načase získat skutečnou práci. Aby zaplatila účty, pracovala v různých knihkupectvích, kde se ovšem manažerům nezamlouvalo její čtení knih, které měla ukládat do regálů. A tak se obrátila se svému dalšímu koníčku: výcviku zvířat. Několik let pracovala jako profesionální psí trenérka a to až do chvíle, kdy se začala prodávat její první kniha a zaznamenávala první úspěchy. V té době se rozhodla plně věnovat psaní a dokončení své série. V současnosti žije v Louisvill v Kentucky se svým milujícím manželem, dvěma urážlivými kočičími slečnami, příliš chytrým australským ovčákem a jedním neuvěřitelně aktivním štěnětem.

Julie Johnson (4)

Americká spisovatelka, zaměřena na romantické romány pro mládež a pro ženy.

Julian Holland (2)

Jools Holland, OBE je britský hudebník a televizní moderátor. Byl jedním ze zakládajících členů skupiny Squeeze, se kterou nahrál celkem šest řadových alb. Od roku 1992 moderuje televizní pořad Later... with Jools Holland. V roce 2003 získal Řád britského impéria. V roce 2015 hrál na albu Rattle That Lock hudebníka Davida Gilmoura.

Julia Cameron (5)

Julia Cameron se narodila 4. března 1948 v Illinois. Je učitelkou, autorkou, umělkyní, básnířkou, napsala romány i hry, natočila filmy, je hudební skladatelkou i novinářkou. Patrně nejznámější se stala ale pro svou knihu The Artist's Way .

Jukinobu Tacu (6)

Judy Garland (7)

Judy Garlandová, vlastním jménem Frances Gummová, byla americká herečka a jazzová zpěvačka, jež dodnes patří mezi největší hollywoodské legendy všech dob, matka herečky Lizy Minnelli. Zpěvu a herectví se věnovala od útlého dětství, zpívala v pěveckém triu Sestry Gummovy a hrála ochotnicky divadlo. Ve dvanácti letech uspěla v konkurzu společnosti Metro-Goldwyn-Mayer a od té doby hrála ve filmu. Jako děvče si zahrála v legendárním snímku Čaroděj ze země Oz , kde narychlo zastoupila Shirley Templeovou. Za tuto roli obdržela Oscara pro dětské herce. Od té doby vystupovala ve filmových muzikálech společnosti MGM pravidelně po boku Micky Rooneyho, se kterým vytvořila úspěšnou uměleckou dvojici, která byla ve své době nesmírně populární. Šla z filmu do filmu, což nakonec vedlo k tomu, že byla velice unavená a utahaná, již v patnácti letech začala tyto svoje pracovní problémy řešit prášky a konzumací alkoholu, se závislostí na nich pak bojovala až do konce svého života. To se jí stalo nakonec osudným, zemřela předčasně ve věku 47 let v Londýně.

Judy Blume (5)

Jude Welton (6)

Jude Welton je dětská psycholožka se specializací na autismus. Sama má syna s Aspergenovým syndromem. Je autorkou několika populárních knih vhodných pro děti a knih o umění.

Jozef Žarnay (5)

je slovenský autor vedeckej fantastiky pre deti. Vzdelanie získaval v rokoch 1961 - 1964 na Pedagogickej fakulte Univerzity P. J. Šafárika v Prešove, kde študoval odbor dejepis - ruština. V rokoch 1964 - 1971 pracoval ako učiteľ v Kluknave, v rokoch 1971 - 1979 v Radaticiach, v roku 1980 pracoval v Stavoprojekte a od roku 1981 je učiteľom a výchovným poradcom v Prešove. Prvé literárne dielo uverejnil v roku 1969 v časopise pre mládež Kamarát, knižne debutoval v roku 1973 románom Tajomstvo Dračej steny, kde popisuje dobrodružstvá troch žiakov základnej školy z Atómovej Lehoty, Fera, Vila a Stana, ktorý objavia v skalách neďaleko ich rodnej obce, ukrytú mimozemskú kozmickú loď, pomocou ktorej sa dostanú na dve cudzie planéty. Vo voľnom pokračovaní románu s názvom Prekliata planéta zase objavia v horách ukryté transportné zariadenie inej mimozemskej civilizácie, čo ich privedie na planétu zničenú ekologickou katastrofou. Sci-fi románom ostal verný i v ďalšej tvorbe, keď mu v roku 1983 vyšiel román Kolumbovia zo základne Ganymedes, v ktorom sa vinou zásahu meteoru, neprebudí posádka zo zimného spánku. Prebudí sa len niekoľko detí, ktoré sú po pristátí na planéte zničenej atómovou vojnou, odkázané len na svoju šikovnosť a spoluprácu, a v roku 1991 román Časolet. Okrem písania románov publikuje i sci-fi poviedky v rôznych časopisoch, zaoberá sa historiografiou vedeckej fantastiky. O svetovej science-fiction a staršej slovenskej fantastike vydával na pokračovanie seriály v časopisoch Zenit pionierov, Zenit a Elektrón. Taktiež spolupracuje s rozhlasom a televíziou

Jozef Puškáš (5)

Jozef Porubčan (6)

Slovenský kněz, spisovatel. Autor duchovních křesťanských meditací.

Jozef Ňurík (1)

Jozef Mínárik (6)

Literárny historik, editor a prekladateľ z latinskej stredovekej literatúry doc. PhDr. Jozef Minárik, CSc. sa venoval výskumu staršej slovenskej literatúry najskôr v Ústave slovenskej literatúry SAV , neskôr na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského , kde tieto dejiny aj prednášal. K jeho kľúčovým dielam patrí synteticky koncipovaný triptych Stredoveká literatúra , Renesančná a humanistická literatúra a Baroková literatúra . Monograficky spracoval významných predstaviteľov humanizmu a baroka a do tlače pripravil viacero výberov anonymnej poézie a prózy z 9. – 18. storočia. Významne prispel k objasneniu a sprístupneniu trvalých literárnych hodnôt. Dielo • 1958 - Dejiny slovenskej literatúry I • 1958 - Dejiny staršej slovenskej literatúry • 1969 - Literatúra I • 1973 - Tri literárnoestetické rozbory zo staršej slovenskej literatúry • 1977 - Stredoveká literatúra • 1984 - Z klenotnice staršieho slovenského písomníctva I • 1984 - Baroková literatúra • 1985 - Z klenotnice staršieho slovenského písomníctva II • 1989 - Z klenotnice staršieho slovenského písomníctva III • 2002 - Kratochvíľne historky pisára Šahrazáda

Jozef Luscoň (5)

Slovenský salesiánský kněz.

Jozef Lánik (2)

Alfréd Wetzler byl slovenský spisovatel, antifašista a vězeň koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, kterému se podařilo utéct. Narodil se roku 1918 v Trnavě v dělnické rodině. V letech 1936–1940 pracoval jako dělník v Trnavě, V roce 1941 byl za provádění sabotáží v cihelně zatčen a 4 měsíce vězněn v Bratislavě. V letech 1942–1944 byl vězněm koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Do Auschwitz byl přivezen z pracovního tábora v Seredi 13. dubna 1942. Byl zaregistrován pod číslem 29 162, a další den přemístěn do Birkenau. V prvních dnech svého pobytu byl zaměstnán jako nosič mrtvol. Později pracoval na různých pozicích, mj. jako písař bloku č. 7 v táboře B Ib nebo v márnici. Při práci v komandu vykonávajícím zemní práce se seznámil s polským vězněm Pawlem Gulbou , který mu později několikrát pomohl. Od léta 1943 pracoval jako písař v baráku č. 9 v táboře B IId. Z tábora se mu podařilo 7. dubna 1944 společně s Rudolfem Vrbou utéct. V dubnu 1944 informovali o hrůzách Osvětimi židovské představitele v Žilině a sepsali 32 stran výpovědi, která se stala známá jako Vrbova a Wetzlerova zpráva. V letech 1945–1950 pracoval jako redaktor, v letech 1950–1955 jako dělník v Bratislavě, v letech 1955–1970 pracoval v obchodní sféře. Od roku 1970 byl v invalidním důchodě a žil v Bratislavě, kde 8. února 1988 zemřel. 1. ledna 2007 mu prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič udělil státní vyznamenání Kříž Milana Rastislava Štefánika I. třídy in memoriam. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfréd Wetzler na slovenské Wikipedii.

Jozef Kundlák (4)

Jozef Kelemen (7)

Jozef Kelemen je slovenský matematik a informatik. Od roku 1999 působí na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě.

Józef Hen (4)

Polský prozaik, reportér, scénárista a filmový režisér.

Joža Mikula (4)

Narozen 6.4.1917 v Netčicích u Kyjova, zemřel 26.8.1982 v Ústí nad Labem. Ředitel Státního divadla v Ústí nad Labem. Dramatik, autor monografie o pěvci Stanislavu Mužovi, zpěvák, sólista opery.

Joy Laurey (4)

Vlastním jménem Imbrohoris, Jean - Pierre 1943 - 1993. Francouzský spisovatel a esejista.

Joshua Becker (3)

Joshua Becker je americký autor, spisovatel a filantrop. Becker napsal čtyři knihy o minimalismu a moderním životním stylu. Knih se prodalo stovky tisíc výtisků a byly přeloženy z angličtiny do několika jazyků včetně čínštiny, španělštiny, němčiny a polštiny.

Josephine Cox (4)

Britská spisovatelka, autorka beletrie. Psala také pod pseudonymem Jane Brindle.

Joseph Cummins (4)

Americký spisovatel, též autor a editor populárně naučných historických prací.

Joseph Cox (1)

Josef Zvěřina (6)

Josef Zvěřina byl český římskokatolický kněz, teolog, historik umění, filozof a vysokoškolský pedagog. Narodil se na Českomoravské vysočině, rodina se ale brzy přestěhovala do Vídně, kde otec Josef Zvěřina pracoval jako strojní zámečník, jeho matka se za svobodna jmenovala Marie Vedralová. Roku 1918 se vrátil s rodiči do Stříteže a na studium dlouho neměl pomyšlení. Na doporučení místního faráře se nakonec přece odhodlal ke studiu a shodou okolností se dostal 1924 do Prahy. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu. Poté byl poslán do římské papežské koleje Nepomucenum studovat teologii a filosofii na lateránském Ateneu. Na kněze byl vysvěcen 11. července 1937 v Římě a rok tam byl představeným české koleje. 1938 se vrátil do vlasti a byl kaplanem nejprve v tehdejším Falknově , kde zažil národnostní napětí i nenávist, naposledy u svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze. Po zrušení českých vysokých škol v roce 1939 přednášel na náhradním teologickém učilišti, pro protiněmecký postoj byl však v letech 1942 až 1943 13 měsíců internován v Zásmukách. Po válce nastoupil na obnovenou teologickou fakultu jako asistent prof. J. Cibulky pro obor křesťanská archeologie a dějiny umění. Jeho zájem sice směřoval k dogmatice, ale tu mu na fakultě nebylo dopřáno přednášet. Nebyl pro něj však problém se zakousnout do jakéhokoliv oboru. Během ročního studijního pobytu v Paříži v letech 1946–1947 stihl sepsat disertaci o freskách v jihofrancouzském Tavant, která byla pochvalně přijata na mezinárodním fóru. Doktorát mu dala Univerzita Karlova. Po zrušení teologických učilišť v roce 1950 byl povolán na vojenské cvičení, kde 13 měsíců manuálně pracoval v útvarech PTP. Začátkem roku 1952 byl spolu s dalšími třiceti katolíky zatčen a odsouzen na 22 let vězení, konfiskaci veškerého m...

Josef Zlámal (5)

Josef Zlamal je český výtvarník. Josef Zlamal pochází z výtvarnické rodiny, známými výtvarníky byli už jeho děd Wilhelm Zlamal a otec Petr Zlamal. Matka Blanka Zlamalová je architektka a Josef s ní později opakovaně spolupracoval na projektech realizovaných v architektuře. Absolvoval rakouskou sekci šternberského gymnázia. Poté studoval jeden rok na Univerzitě Karlově v Praze, obor translatologie, a dva roky na Akademii výtvarných umění v Brémách. Od roku 2012 navázal intenzivní spolupráci se sochařem Richardem Štiplem. Společně pak vystavovali například v evropských metropolích Paříži, Basileji, Madridu či také v Ciudad de México, Miami a Pekingu. Výrazným milníkem se v roce 2015 stala prezentace jeho děl na Art from the Heart v Šanghaji. Od roku 2016 působí převážně ve Švýcarsku, v Curychu a Churu, ačkoli má zázemí také v Londýně a Praze. Na francouzském výtvarném veletrhu Drawing Now Paris 2018 byla jeho tvorba vyhlášena objevem roku. Josef Zlamal tvoří zejména pomocí ručního papíru, dřeva a inkoustu.

Josef Zíka (5)

Narozen 12.7.1934 ve Věžné. Ing., elektrotechnik, práce z oboru výkonové elektroniky.

Josef Zezulka (5)

Josef Zezulka byl český filosof, léčitel a zakladatel pseudovědeckého oboru biotronika. Je autorem mnoha filosofických děl, Bytí životní filosofie je jeho nejznámějším. Ve svém díle se zabývá zejména vznikem a životem vesmíru, vývojem bytosti, karmou, vegetariánstvím a životní energetikou. Čerpáno z knihy Život přinašeče Josef Zezulka se narodil v Brně, celý život však prožil v Praze. Před druhou světovou válkou měl obchod s cukrovinkami a za války se aktivně účastnil západního odboje. Po únoru 1948 mu byl zabaven obchod, pracoval poté v Národním muzeu jako účetní a později následkem další perzekuce jako dozorce ve sbírkách. Je ale znám jinými svými aktivitami – životní filosofií Bytí a její součástí biotronikou. S oběma začal na Velikonoce roku 1945, kdy u něj proběhlo jakési probuzení, jakési rozevření vědomí a obě pak pěstoval a rozvíjel celý život. V roce 1968, za pomoci ministra zdravotnictví Vlčka, byl blízko zařazení biotroniky do systému státní léčby, ale vše bylo přerušeno okupací spojeneckých vojsk. V roce 1982 v rámci Psychoenergetické laboratoře profesora Františka Kahudy prováděl výzkum léčby biotronikou v nemocnici ve Vimperku. Léčitelství se věnuje hlavně ve svém bytě, kam k němu dochází lidé pro pomoc. Léčí více než 40 let. Svoji filosofii Bytí přednášel víceméně tajně na různých přednáškách po soukromých bytech. Jednou z výjimek byl Mezinárodní psychotronický kongres v roce 1973 v Praze, kde vystoupil veřejně s velkým úspěchem. Tajně také svou nauku sepisoval a jeho přátelé knihy a statě přepisovali a kopírovali. Statě vycházely i na západě v nejrůznějších publikacích. K veřejnému vydání jeho filozoficko-náboženských knih došlo až po roce 1989. Zezulka zemřel v roce 1992. Slovo biotronika vymyslel a naplnil právě Josef Zezulka, jako jeden z nevědeckých léčitelských směrů. Podle Zezulky se člověk skládá ze tří základních částí: h...

Josef Vodrážka (4)

Narodil se 30.7.1900 v Praze. Grafik, autor ex-libris, ilustrátor.

Josef Vlček (6)

Narozen 8.1.1951 v Praze. Hudební publicista a redaktor, práce o moderní hudbě a rocku.

Josef Vlach (5)

Josef Vlach byl významný český houslista, dirigent a komorní hudebník. Narodil se 15. června 1923 v Moravské Třebové v Československu a zemřel 23. února 1988. Vlach je patrně nejvíce znám jako zakladatel a vedoucí Vlachova kvarteta , které založil v roce 1950. Kvarteto si získalo mezinárodní uznání díky své interpretaci klasické hudby, zejména děl českých skladatelů.

Josef Vaněk (5)

Spoluautor publikace o českých rekordech.

Josef Válka (6)

Josef Válka byl český historik, emeritní profesor českých dějin na Masarykově univerzitě v Brně. V letech 1948–1952 Josef Válka vystudoval historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Mezi jeho učiteli byli významní historikové, zabývající se starověkem , staršími českými dějinami i pomocnými vědami historickými . V jeho badatelské dráze jej ale nejvíce ovlivnili brněnští profesoři obecných dějin Rudolf Holinka a Josef Macůrek. Svá tehdejší studia ukončil diplomovou prací z hospodářských dějin v předbělohorském období. Roku 1952 vstoupil do brněnského Historického ústavu Filozofické fakulty zprvu jako aspirant, později jako odborný asistent. Roku 1965 se zde habilitoval prací František Palacký. Pojetí českých středoevropských dějin a teorie dějepisectví. To bylo období, kdy se začal podstatně více zajímat o metodologii a teorii dějin zvláště v tehdejším francouzském dějepisectví. Podílel se na redakci překladů významných zahraničních děl do češtiny a za svého pobytu ve Francii roku 1969 se seznámil s Robertem Mandrou a zvláště pak s Victorem-Lucienem Tapié . To jej inspirovalo jednak k promýšlení nových přístupů v historiografii střední Evropy, jednak k projektu syntézy hospodářských a kulturních dějin Moravy. Obojí tehdy představovalo nová témata jeho vysokoškolských přednášek na přelomu 60. a 70. let 20. století. Vedle toho se veřejně zapojil do tehdejší literární publicistiky. Na počátku normalizace mu byla jeho další pedagogická činnost znemožněna a Josef Válka byl roku 1974 přeřazen na místo administrativního pracovníka Historického ústavu. V této pozici zůstal do konce roku 1989. Zprvu nemohl ani zveřejňovat své vědecké práce, nicméně v průběhu 80. let se postupně svými texty prosazoval především v regionálních odborných časopisech (Husitský Tábor, Studia Com...

Josef Štyrsa (2)

Horolezec, literatura pro mládež.

Josef Šnejdar (3)

Doc. Ing. Josef Šnejdar, CSc. se jako odborník a řídící pracovník podílel na významných stavbách, mimo jiné na rekonstrukci a dostavbě Národního divadla . Prací v nejvyšších stavebních pozicích byl komunistickým režimem pověřován navzdory pro tehdejší dobu nevyhovujícímu kádrovému profilu, od roku 1957 byl hlavním stavbyvedoucím výstavby sídliště Milín, od podzimu 1959 na výstavbě areálů Vysoké školy zemědělské, Státního veterinárního ústavu a Ústavu teoretických základů chemické techniky v Praze-Suchdole. Byl jmenován hlavním inženýrem pro stavbu Paláce kultury , ředitelem stavby Rekonstrukce Národního divadla a dostavby jeho okolí , od 1.7.1987 byl zmocněncem vlády pro čtyři významné stavby, především pro dostavbu nemocnice v Motole. Od 17.1.1991 do zrušení Ministerstva výstavby a stavebnictví byl náměstkem ministra. Svou životní dráhu vylíčil poutavým způsobem v autobiografické knize Bůh, osud a já, kterou sepsal a vydal ve věku 90 let. Do zahájení gymnaziálního studia v konviktu Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě prožíval Josef Šnejdar 11 let dětství v rodině věteřovského kostelníka, po zrušení gymnázia za okupace pokračoval ve studiích jako člen jezuitského řádu a v roce 1950 byl v rámci proticírkevního tažení tehdejším režimem internován v Bohosudově. Následovalo 40 měsíců vojenské služby u PTP a zaměstnání na různých pozicích ve stavebnictví s tím, že zamýšlené studium filozofie mu nebylo z kádrových důvodů umožněno a po třech měsících studia mu bylo v roce 1954 odepřeno i studium na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ve stavebních profesích byl postupně dosazován do řídících funkcí na významných stavbách a za úspěšné vedení a včasné dokončení výstavby Paláce kultury byl v roce 1981 odměněn Řádem práce. I přes tyto pracovní úspěchy zastával jako zaměstnanec podniku Průmstav podřadné funkce a teprve na zásah vysokého vládního činitele byl po neusp...

Josef Smolík (6)

Narozen 27. 3. 1922 v Jičíně, zemřel 4. 2. 2009 v Praze, prof., ThDr., Dr.h.c., D.D.h.c., STM, duchovní a teolog Českobratrské církve evangelické; sloužil v Pardubicích a v Praze U Klimenta ; vysokoškolský učitel na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě/Evangelické teologické fakultě UK , děkan fakuty , člen komise Světové rady církví pro Víru a řád , člen ústředního výboru SRC , redaktor Křesťanské revue ; věnoval se praktické teologii, příležitostně církevním dějinám.

Josef Šlapal (3)

Narozen 1955. prof., RNDr., matematik.

Josef Sládek (6)

Ing., práce z oboru ekonomie.

Josef Šimek (5)

Josef Šimek byl český kreslíř a hudebník. V roce 1965 byl společně se svými kolegy z trampské osady Hejkalů Janem Vyčítalem a Marko Čermákem jedním ze zakladatelů skupiny Greenhorns. V této kapele hrál na kytaru, na mandolínu a někdy též i na dobro a nazpíval celou řadu písní. V roce 1980 mu lékaři operovali mozkový nádor a on musel z kapely odejít, přesto se často objevoval jako host na některých albech Greenhorns. Jeho kresby se objevovaly na obálkách některých alb této kapely. V roce 2001 vydala na jeho památku skupina Greenhorns album Když Pepa Šimek hrál.

Josef Šafařík (5)

Ing. Josef Šafařík byl český filosof, esejista a dramatik. V roce 1931 získal titul inženýra vodních staveb. Od 1938 byl ve svobodném povolání; celé své dílo tvořil nepo­znán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ú­straní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 mu byl udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stup­ně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – Václava Havla, Antonína Přidala, Pavla Švandu, Jiřího Kuběnu atd. "Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko-kritický. Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“ Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustávu Husákovi vzniká až skoro 10 let poté, co Šafařík z...

Josef Růžička (5)

Narozen 15. 10. 1880 v Rokycanech, zemřel 3. 6. 1954 v Benešově. Středoškolský profesor, autor populárních knih o historii. Též autor odborných článků z regionálních dějin a antropologie, výročních zpráv škol a muzeí.

Josef Rosický (6)

Narozen 22. 2. 1860 v Nových Dvorech u Přibyslavi, zemřel 17. 11. 1936. Středoškolský profesor, autor učebnic z oboru přírodopisu a zemědělství.

Josef Procházka (4)

Josef Procházka 1874 Slaný – 8. prosince 1956 Praha) byl český klavírista a hudební skladatel. Na Pražské konzervatoři studoval hru na klavír u Josefa Jiránka a skladbu u Antonína Dvořáka. S Antonínem Dvořákem jej pojilo celoživotní přátelství. Po absolvování školy odešel do Slovinska a stal se po Karlu Hoffmeisterovi profesorem klavíru na hudební škole Glasbena Matica v Lublani. Kromě pedagogické činnosti působil i jako klavírní virtuóz. Vrátil se do Prahy v roce 1908 a stal se profesorem na varhaním oddělení konzervatoře. Později přešel na klavírní oddělení a vyučoval tam až do odchodu do důchodu v roce 1938. Jako klavírista vystupoval sólově, ale věnoval se i komorní hře. Spolupracoval s Českou filharmonií, Českým kvartetem, Ševčíkovým kvartetem i Ondříčkovým kvartetem. Jeho skladatelské dílo bylo úspěšné. Zasáhl do téměř všech hudebních oborů. Nejvíce však komponoval pro klavír. Získal řadu cen a uznání České akademie věd a umění i rakouská stipendia. Zkomponoval rovněž řadu písní, písňových cyklů a sborů na české i slovinské motivy.

Josef Pilnáček (6)

Josef Pilnáček byl moravský historik a genealog. Narodil se jako nejmladší syn ze 4 dětí Josefa Pilnáčka, řezníka a pololáníka. Jeho matka, rozená Přibylová, pocházela z Jestřebí. Vystudoval I. české gymnasium v Brně a vyšší hospodářskou školu v Přerově. Po její absolvování sloužil jeden rok prezenční služby u vozatajstva v Praze a poté se stal aktivním důstojníkem. Po skončení první světové války odešel na odpočinek jako rytmistr vozatajstva ve výslužbě a žil ve Vídni. Oženil se ještě před první světovou válkou, vzal si vdovu po bankéři , která byla velmi bohatá. Byla Němka a pocházela z Budína, česky vůbec neuměla. Spolu pak hodně cestovali po Evropě. Pilnáček byl se intenzivně zajímal o moravskou topografii, heraldiku a genealogii. Přes nedostatečnou odbornou průpravu upozornil na řadu důležitých pramenů pro lokální dějiny a vlastivědu a jeho práce jsou dodnes využívány. Výsledky své práce uveřejňoval v Časopise vlasteneckého muzea v Olomouci, v Časopise rodopisné společnosti československé v Praze, ve Vlastivědném věstníku moravském a jinde. V roce 2009 vyšla autorova publikace Občanské znaky, kterou vydavatel sestavil na základě autorovy sbírky občanských znaků. Obsahuje 1738 hesel. V publikaci je barevná autorova malba znaku a pak následují údaje o uživateli a jeho rodině, odkazy na použité prameny a literaturu. Ve své závěti odkázal celý svůj majetek zemskému archívu v Brně.

Josef Pelikán (5)

Josef Pelikán byl český fotbalista, útočník. Hrál za SK Smíchov v předligové éře. Za českou reprezentaci nastoupil 7. 4. 1907 proti Uhersku. V reprezentaci dal 1 gól.

Josef Paleček (6)

Narozen 25. 2. 1932 v Jihlavě. Malíř, grafik, ilustrátor, výtvarník animovaných filmů.

Josef Novotný (3)

Narozen 1940. JUDr., autor historie Kuantunské armády.

Josef Myslín (5)

Josef Myslín působí jako odborný asistent na Vysoké škole podnikání a práva, kde se věnuje zejména problematice vývoje softwaru a procesního modelování. Je aktivní také jako lektor odborných kurzů v oblasti vývoje softwaru a autorem mnoha desítek článků v odborných i populárně-naučných časopisech, několika knih a vysokoškolských učebních textů. Je také členem technické normalizační komise v oblasti elektronické podpory vzdělávání.

Josef Mužík (4)

Narozen 24. 9. 1928 v Libkově, zemřel 19. 5. 2001 v Praze. PhDr., docent marxismu, publikační a redakční činnost v oboru.

Josef Masopust (5)

Josef Masopust byl československý fotbalový hráč a trenér. V roce 1962 obdržel cenu Zlatý míč pro nejlepšího evropského fotbalistu. Českomoravský fotbalový svaz ho vyhlásil Nejlepším českým fotbalistou posledních 50 let. V roce 2000 vyhrál anketu Česká fotbalová osobnost století a krátce poté jej odborníci zvolili za českého Fotbalistu století. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Figuroval na seznamu UEFA Jubilee 52 Golden Players. Od roku 2009 je po něm pojmenován mostecký stadion . V květnu 2012 byla na jeho památku odhalena u stadionu Dukly Praha na Julisce v Praze 6 jeho socha. Narodil se roku 1931 ve vesnici Střimice u Mostu jako nejstarší z šesti dětí do rodiny horníka. Kvůli těžbě hnědého uhlí přestala obec existovat. Fotbal mu učaroval od malička. V tomto ohledu zdědil nadání po otci, který také hrával fotbal, ale ne na vysoké úrovni, jako v budoucnu jeho syn. Otec mu vštěpoval zásady fair play, které se výrazně projevily v jeho budoucí fotbalové kariéře. První ligu začal hrát na fotbalovém stadiónu Na drožďárně v Teplicích. Poté přestoupil do klubu Dukla Praha, za který hrál téměř celou svou kariéru a v jehož dresu, vedle reprezentačního, také získával fotbalovou slávu. S manželkou Věrou měl syna Antonína a dceru Ivanu. Byl čtyřnásobným dědečkem. Zemřel 29. června 2015 po dlouhé nemoci. Krátce po válce se stal hráčem dorosteneckého mužstva Mostu, kam se rodina po válce přestěhovala. V sedmnácti už hrál za A-mužstvo. V roce 1949, v osmnácti letech, podepsal přestup do ligových Teplic, za které hrál od začátku sezóny 1950 dva roky. Když nastoupil vojenskou základní službu, přešel do nově se tvořícího klubu ATK Praha, který později působil pod názvy ÚDA a Dukla Praha. V armádním mužstvu zůstal patnáct let. Po celou dobu hrál na místě levého záložníka. Stal se tvůrcem hry a spolu s týmem získal sedm ligových titulů. Repre...

Josef Krmášek (4)

Autor map, též fotografií.

Josef Křešnička (4)

Narozen 25.11. 1939 ve Strakonicích, zemřel 22.11. 1998 tamtéž. Český loutkař a dramatik.

Josef Kozler (4)

Autor publikací z oboru ekonomie. Zabývá se převážně marketingem a managementem.

Josef Kočí (5)

Narozen 16.7.1880 v Praze, zemřel 26.3.1961 v Praze. Akademický malíř, ilustrátor.

Josef Klepešta (4)

Josef Klepešta byl český astronom a astrofotograf. Proslavil se zejména společnou fotografií Galaxie v Andromedě a výrazného bolidu, kterou zachytil v noci 12. na 13. září 1923 nad Ondřejovem. Josef Klepešta se během první světové války seznámil s Jaroslavem Štychem, který ve Sdružení dělnických abstinentů v Praze přednášel o astronomii. Začal s ním spolupracovat a spolu s dalšími usilovali o založení České astronomické společnosti. Když se to v roce 1917 podařilo, stal se na dlouhou dobu jejím jednatelem. Byl také polularizátorem astronomie: psal články do časopisu Říše hvězd a založil edici Knihovna přátel oblohy.

Josef Kavina (5)

Narozen 21.6.1926 v Praze. Ing., chemik, práce z oboru zbožíznalství, potravinářské chemie. Autor učebnic pro střední školy.

Josef Kalus (6)

Josef Kalus byl moravský pedagog, básník a spisovatel. Jeho otec byl Philip Kalus , matka Johanna Theimer , svatbu měli 10. 11. 1824. Narodil se do chudé tkalcovské rodiny jako čtrnácté dítě. Od mala se musel zapojit do práce na stavu, tkalcovství se také vyučil. V roce 1880 se nechal zapsat do třetí třídy měšťanské školy. V letech 1881–1885 absolvoval učitelský ústav v Příboru. Byl učitelem , nejdéle učil v Čeladné, kde se stal ředitelem obecné školy. 4. února 1891 se oženil ve Frenštátě pod Radhoštěm se svou příbuznou Marcelou Fialkovou , se kterou měl dvě děti – Marii a Jaromíra. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Do důchodu odešel v roce 1925 a vrátil se do rodného Frenštátu, kde bydlel na adrese Rožnovská 239. Úmrtí Josefa Kaluse široce zaznamenal tisk. František Sekanina zveřejnil v Národní politice laskavý fejeton, kde např. uvádí, že mezi jeho ctitele patřil Jaroslav Vrchlický. Poezie Josefa Kaluse byla ovlivněna tvorbou Josefa Václava Sládka; vyjadřoval v něm lásku k rodnému kraji. Významnou část tvorby věnoval dětem. Přispíval do časopisů a novin Květy, Lidové noviny, Lumír, Malý čtenář a dalších.

Josef Hůrský (3)

Narozen 9.3.1915 ve Vídni , zemřel 5. 11. 1996. RNDr., CSc., ekonomický geograf, zabývá se geografií dopravy, dějinami kartografie a národnostními otázkami, práce z oboru.