16201–16260 z 153158 Autoři
Georg Philipp Telemann (5)
Georg Philipp Telemann byl plodný německý barokní skladatel a multiinstrumentalista, považovaný za jednoho z nejvšestrannějších a nejvýznamnějších skladatelů své doby. Telemann se narodil 14. března 1681 v Magdeburku, který byl tehdy součástí Svaté říše římské, a stal se ústřední postavou hudebního světa díky svým inovativním skladbám a vlivu na rozvoj žánru koncertu a komorní hudby. Během své kariéry zastával různé významné hudební funkce, mimo jiné byl kapelníkem v Sorau , Eisenachu a Frankfurtu, než se nakonec usadil v Hamburku jako hudební ředitel pěti hlavních kostelů tohoto města.
Více od autora
Georg Markus (4)
Georg Markus, známý novinář-kolumnista a spisovatel, žije ve Vídni, proslavil se jako autor obsáhlých monografií - mj. o Sigmundu Freudovi. Kromě toho publikoval práce o významných umělcích jako Hansi Moserovi, Paulu Hörbigerovi, Karlu Farkasovi. Velkou pozornost vzbudily jeho knihy "Případ Redl" a "Katharina Schrattová, tajná manželka císařova". Díla George Markuse byla přeložena do francouzštiny, italštiny, španělštiny, polštiny, češtiny, maďarštiny a japonštiny. Je také autorem řady televizních seriálů a dokumentárních pořadů a píše každý týden svůj sloupek "Mezi dneškem a zítřkem" do rakouského listu "Kronen Zeitung" na současná témata.
Více od autora
Georg Büchner (7)
Karl Georg Büchner byl německý, respektive hesenský spisovatel, lékař, vědec a revolucionář. Navzdory tomu, že stačil za svůj krátký život napsat pouze několik děl, patří k nejvýznamnějším spisovatelům tzv. doby předbřeznové a německé literatury vůbec. Georg Büchner byl nejstarší ze šesti dětí obvodního lékaře Ernsta Karla Büchnera a jeho ženy Louise Caroline Büchnerové, rozené Reußové. Všem se během života dostalo uznání: V roce 1816 se rodina přestěhovala do Darmstadtu, kam otec nastoupil jako obvodní lékař. Od roku 1821 učila osmiletého Georga jeho matka, a to čtení, psaní a počítání. Přiblížila mu základy Bible a učila jej také mnoho lidových písní, které později hrály důležitou roli v jeho dílech. Díky své matce se seznámil s díly Friedricha Schillera, s jehož náhledem na svět se měl Büchner v průběhu života kriticky zaobírat. Poněkud obtížný vztah měl naproti tomu Georg Büchner k otci. Ernst Büchner byl přesvědčený stoupenec Napoleona, a to proto, že ukončil revoluční bouře. Místo ve zdravotní radě získal svou vlastní pílí, a proto byl i ke svým dětem přísný. Přestože se v gymnaziálním vysvědčení Georga Büchnera objevují dobré známky z latiny a řečtiny, nezajímal se příliš o tyto starověké jazyky. O to víc si vážil v té době ve školách zanedbávaných přírodních věd, až na matematiku, ve které vykazoval pouze podprůměrné snažení. Jednou si zapsal na okraj sešitu: „Živote! K čemu je třeba těch mrtvých hloupostí?“ Nejintenzivněji se věnoval historii, především historii Francouzské revoluce, která později našla uplatnění v jeho díle Dantonova smrt. Nejspíše v zimních měsících přelomu roku 1829/30, sepsal Büchner v rámci rétorického cvičení v hodině němčiny kompozici „Smrt čtyř set hrdinů z Pforzheimu“. Koncem září roku 1830 přednesl u příležitosti školní oslavy „Řeč na obranu Cata z Utiky“, jenž byl vášnivým zastáncem Římské republiky. Cato sp...
Více od autora
Geoffrey Hindley (3)
Britský historik, zabývá se obdobím středověku. Přednášel na univerzitách v Evropě i Americe o dějinách evropské kultury a v letech 1994 až 2000 vyučoval o anglických civilizacích na univerzitě v Le Havre.
Více od autora
Geoffrey Giuliano (3)
Americký filmový herec žijící v Kanadě, pracovník rozhlasu, autor publikací o hudebních skupinách, indických náboženstvích.
Více od autora
Gennadi Rozhdestvensky (7)
Gennadi Rozhdestvensky byl uznávaným ruským dirigentem, který se vyznačoval širokým repertoárem a zejména znalostmi ruské hudby. Narodil se 4. května 1931 v Moskvě a po celou druhou polovinu 20. století a v 21. století byl významnou osobností světa klasické hudby. Rožděstvenskij pocházel z hudební rodiny; jeho otec byl dirigent a matka zpěvačka. Studoval na moskevské konzervatoři, kde se zdokonaloval v dirigování a kompozici.
Více od autora
Gene Brewer (3)
Gene Brewer vystudoval chemii na DePauw University a biochemii na University of Wisconsin-Madison, kde se seznámil se svou manželkou Karen. Poté co se na několika odborných pracovištích věnoval výzkumu replikace DNA a buněčného dělení, rozhodl se pro spisovatelské povolání. Svůj první román – inspirovaný knihou Olivera Sackse Muž, který si pletl svou ženu s kloboukem, v níž tento věhlasný americký neurolog britského původu popisuje své nejzajímavější psychiatrické případy – začal psát už v roce 1989, pod titulem K-PAX však vyšel až o šest let později. Za dalších šest let se příběh dočkal jak filmové verze – česky pod titulem Svět podle Prota , tak pokračování v podobě románu Na světelném paprsku. Trilogii o protovi, nevšedním bláznu uprostřed bláznivého světa, završily Protovy světy, vydané ve Velké Británii v roce 2002; po nich následovala kniha vyprávění o tom, jak trilogie vznikla, tištěná podoba scénáře k filmu a titul K-PAX IV: Nový návštěvník ze souhvězdí Lyry. Gene Brewer, rovněž mj. autor knih pro mládež, pobývá se svou ženou a dalmatinkou Kytkou střídavě ve Vermountu a v New York City.
Více od autora
Gemma Liviero (2)
Gemma Liviero psala ráda už jako dítě. Nejprve se jednalo o povídky s fantaskními náměty, na které navázala i dvěma gotickými romány. Postupně si ale její zájem získala druhá světová válka a to, jaké rány zanechala na srdcích těch, kteří jí prošli. Stejně jako mnoho členů její vlastní rodiny. Gemma Liviero získala diplom z tvůrčího psaní a živila se jako reklamní textařka i editorka v časopisech.
Více od autora
Gavin Thomas (6)
Gavin Thomas strávil většinu svého života snahou být někde jinde. Srí Lanku poprvé navštívil v roce 2001 a od té doby se sem pravidelně vrací. Navštívil také dalších asi padesát zemí celého světa, od Argentiny po Nový Zéland. Nyní pracuje jako autor cestopisů a průvodců s nadšením, které nezkalí ani různé nebezpečné situace, jež dosud na cestách prožil. Honili ho divocí sloni, postřelili ho mexičtí banditi, a navíc je nucen jíst riskantně velké množství letištní stravy. Je také autorem Rough Guide to Dubai and Oman, spoluautorem Rough Guide to Myanmar a Rough Guide to Rajasthan, Delhi and Agra, a pravidelným přispěvatelem do Rough Guide to India.
Více od autora
Gary Wright (7)
Gary Wright je americký hudebník, známý především díky své tvorbě v 70. letech, zejména díky hitům "Dream Weaver" a "Love Is Alive". Wright se narodil 26. dubna 1943 v Cresskillu ve státě New Jersey a jeho kariéra se rozjela poté, co se koncem 60. let přestěhoval do Velké Británie a založil skupinu Spooky Tooth. Po počátečním rozpadu Spooky Tooth se věnoval sólové kariéře a v roce 1975 vydal album "The Dream Weaver", které se stalo značným komerčním úspěchem díky průkopnickému využití syntezátorů jako hlavního doprovodného nástroje. Album obsahovalo výše zmíněné hitové singly, které se od té doby staly klasickými rockovými stálicemi. Během své kariéry vydal Wright několik alb a spolupracoval s významnými umělci včetně George Harrisona. Jeho tvorba je charakteristická směsí rocku a popu s prvky progresivního rocku a spirituality. Wrightův vliv na rockovou hudbu založenou na syntezátorech v 70. letech 20. století upevnil jeho místo jako důležité postavy ve vývoji elektronické hudby v rámci rockového žánru.
Více od autora
Garáž (4)
Více od autora
Gabrielle Zevin (4)
Gabrielle Zevinová se narodila v New Yorku roku 1977. Po studiích na Harvardské univerzitě začala pracovat jako scenáristka. Za svou práci pro film byla v roce 2007 nominována na cenu Independent Spirit Award. Doposud napsala tři romány – Margarettown , Elsewhere a Memoirs of a Teenage Amnesiac .
Více od autora
Gabrielle Charbonnet (2)
Rodačka z New Orleans vyrostle společně s bratrem v rodinném prostředí, avšak "připravená na excentričnost života a jeho temnější stránky". Na New York University studovala slavistiku, avšak promovala až po návratu do rodného města na Loyola University. Nejprve pracovala jako asistentka v New Yorku, načež napsala první knihu pro děti, dle svých slov ovlivněná "lidmi, kteří milují čtení stejně tak jako ona sama". Po osmi letech strávených ve "Velkém jablku" se společně s manželem vrátila do New Orleans a založila rodinu. Jenže se neusadila ani zde a po dalších pěti letech se s rodinou přemístila do Durhamu v Nové Karolíně, kde žije dosud. S maželem Paulem, dvěmi dcerami, dvěma nevlastními syny a "nešťastně vysokým počtem koček."
Více od autora
Gabrielle Bernstein (5)
Autorka tří úspěšných knih a vůdčí osobností nového duchovního hnutí. Pořádá přednáškové cykly i semináře a vystupuje v médiích. Je zakladatelkou sociální sítě HerFuture.com a její videoblogy naleznete na www.Gabbyb.tv.
Více od autora
Gabriele Amorth (3)
Gabriele Amorth, SSP byl italský římskokatolický kněz a jeden z nejznámějších exorcistů své doby. Z pověření vikáře Uga Polettiho vykonával službu exorcisty v římské diecézi. Vystudoval práva a byl členem Společnosti svatého Pavla. Jako žurnalista byl známý četnými články ve Famiglia Cristiana a řízením měsíčníku Madre di Dio. Byl členem Mezinárodní papežské mariánské akademie a zakladatelem Mezinárodní asociace exorcistů. Vydání jeho knih o exorcismu bylo významným milníkem jak pro literární historii, tak pro vnímání exorcismu veřejností, šlo totiž o první literární díla věnující se exorcismu hlouběji určená pro veřejnost vůbec. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriele Amorth na anglické Wikipedii.
Více od autora
Gabriela V Šarochová (2)
Česká historička. Vystudovala obor historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se zaměřením na období vrcholného středověku. Pracovala v oddělení holocaustu Židovského muzea v Praze a nyní je doktorandka Katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Více od autora
Gabriela Peacock (2)
Narozena 10. 8. 1979 v Pardubicích, žije v Londýně . Kvalifikovaná nutriční terapeutka, dříve modelka.
Více od autora
Gabriel Hocman (3)
Slovenský genetik, zabývá se lékařskou genetikou, prevencí nádorových onemocnění. Autor publikací z oboru, o stárnutí a zdravé výživě.
Více od autora
G. M Gilbert (3)
Americký psycholog a člen zpravodajských služeb, který zastával funkci vězeňského psychologa při norimberském procesu.
Více od autora
Friedrich Wilhelm Foerster (4)
Friedrich Wilhelm Foerster ) byl německý filosof a vysokoškolský pedagog. Pocházel z rodiny astronoma Wilhelma Julia Foerstera . Friedrich Wilhelm Foerster byl především filosofem a vysokoškolským pedagogem, který se zabýval otázkami morálky a etiky. Byl významným protiprušáckým disidentem a a nesmiřitelným kritikem německého nacionalismu a fašismu. Z těchto důvodů musel většinu svého života strávit v emigraci, kdy postupně žil a pracoval ve Švýcarsku, Rakousku, Francii a Spojených státech amerických. Byl nositelem myšlenky evropské federalizace německy mluvících zemí, o což se zasazoval i za svého působení ve Vídni u dvora císaře Františka Josefa I. v létech 1913–1914. V českých zemích je znám především z českého překladu své knihy Europa und die Deutsche frage , která vyšla v Praze v nakladatelství Vyšehrad v roce 1938, ještě těsně před mnichovskou dohodou. Kniha rozebírá kořeny křesťanskogermánské civilizace a její význam v historii Evropy a poukazuje na nebezpečí pruské kasárenské politiky.
Více od autora
Friedrich Heer (3)
Friedrich Heer byl rakouský kulturní historik, univerzitní profesor, spisovatel a katolický publicista, teoretik „dialogu mezi nepřáteli“. Heer vystudoval humanitní vědy na vídeňské univerzitě a promoval prací o kulturních dějinách středověku, jež zůstaly jeho oblíbeným tématem. Jako mladý katolík a zároveň přesvědčený humanista patřil mezi odhodlané odpůrce nacismu a byl za to různě pronásledován. Po válce přednášel historii ve Vídni a od roku 1962 byl profesorem, zároveň redigoval časopis otevřených katolíků Die Furche a od roku 1961 byl i hlavním dramaturgem vídeňského činoherního divadla Burgtheater. Ústředním tématem Heerova neobvykle rozsáhlého díla jsou evropské duchovní dějiny, jejich hlavní proudy a postavy i jejich význam pro současné lidstvo. Jeho zájem se soustřeďoval na velká myšlenková hnutí, jež Evropu utvářela a provázela v celých jejích dějinách. Pod vlivem německo-amerického filosofa a historika E. Rosenstock-Huessyho viděl evropské dějiny jako posloupnost velkých duchovních revolucí, počínaje „papežskou revolucí“ 11. století přes humanismus a reformaci až po osvícenství, nástup demokracie a válečné konflikty 20. století. Zajímaly ho především nekonformní postavy, heretikové a buřiči, z jejichž dědictví pak západní civilizace dlouho žila. Heer byl ale zároveň angažovaný občan své doby a staral se o to, jak naše doba se svým dědictvím nakládá. Jako věřící křesťan a katolík ostře kritizoval různé formy klerikalismu, svazků katolické církve a jejích představitelů s mocí, a naopak se zasazoval o překonávání sporů diskusí, dialogem. Dnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších rakouských intelektuálů 20. století. Úctyhodná řada Heerových – většinou velmi rozsáhlých – historických spisů začíná knihou s příznačným a programovým názvem Rozhovor mezi nepřáteli , po níž následoval Vzestup Evropy a Tragédie Svaté říše . Roku 1953 vyšly rozsáhlé Duchovní dějiny Evropy , 1...
Více od autora
Friedrich Hebbel (7)
Christian Friedrich Hebbel byl německý básník a dramatik. Narodil se v Holštýnsku v rodině zedníka. Ač pocházel z chudé rodiny, posílal už své rané básně do časopisů. Jeho talent ocenil ve své době oblíbený pohádkář a novinář Arnalie Schoppe, který mu také umožnil studovat práva. Na studiích se zabýval také filozofií, historií a literaturou. V roce 1839 napsal své první a nejvýznamnější dílo, tragédii Judita, který byla s velkým úspěchem hrána v roce 1840 a publikovaná v roce 1841. V roce 1840 napsal tragédii Genoveva, o rok později komedii Diamand . V letech 1842 – 1846 cestoval po Dánsku, Francii a Itálii. V roce 1844 napsal „tragédii všedního života“, nazvanou Marie Magdalena . Stal se jednou z nejvýznamnějších postav ve vídeňské intelektuální společnosti. V roce 1846 si vzal krásnou a bohatou herečku Christine Enghausovou, jeho inspirací byla ale dále jeho milenka Elise Lensingová. Už za svého života byl slavný a oblíbený, byl pokládán za největšího žijícího německého dramatika. Zemřel ve Vídni, kde několik let před smrtí žil. Jeho nejvýznamnějším dílem je tragédie Judita na biblický námět. Klíčovou součástí jeho díla jsou tragédie, především na historické či mytologické náměty . Jeho díla ukazují velký cit pro charakterizaci postavy, vášeň, dramatickou situaci, přestože jejich poetičnost je mnohdy oslabena podivínskými, až groteskními postavami. Napsal také básnická díla jako Matka a dítě , která ukazují, že jeho básnické nadání není svázáno dramatickou formou. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christian Friedrich Hebbel na anglické Wikipedii.
Více od autora
Friedrich Gulda (7)
Friedrich Gulda byl rakouský klavírista a skladatel, který proslul interpretací klasické hudby, zejména děl Mozarta a Beethovena, a také jazzovými improvizacemi. Jeho kariéra se vyznačovala jedinečným spojením klasických a jazzových vlivů, což ho často vedlo k nekonvenčním vystoupením, která zpochybňovala tradiční koncertní etiketu.
Více od autora
Frida Skybäck (4)
Švédská spisovatelka. Středoškolská učitelka jazyků a dějepisu. Autorka románů pro ženy.
Více od autora
Fred Roberts (5)
Německý spisovatel lidové četby, kriminálních i dobrodružných románů a westernů.
Více od autora
Fred Mustard Stewart (3)
americký spisovatel historické beletrie. Jeho román Mephisto Waltz z roku 1969 byl zfilmován a hlavní roli si zahrál Alan Alda.
Více od autora
Fred Milson (2)
Anglický autor prací o cyklistice a typech, vybavení, údržbě a opravách kol.
Více od autora
Franz Grothe (6)
Německý skladatel, narozen 17. září 1908 v Berlíně, Německé císařství, zemřel 12. září 1982 v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo.
Více od autora
František Zýbal (5)
Umělecké srdce Františka Zýbala se stále vracelo do rodného kraje, vinorodého, rozezpívaného Slovácka, kde pevně tkvěl svými kořeny a kde se do jeho nitra nesmazatelně vtiskly dojmy z mládí, prožitého v městečku Vnorovy u Veselí nad Moravou. Mnohé ze vzpomínek se uchovaly ve vnímavém sredci nadaného chlapce a ožilo po letech v literární tvorbě ponejvíce v drobných povídkách humoristického zabarvení. Sám autor se o svých pracích vyjádřil, že je "podává jako dokument slováckého lidového humoru a rázovitých postav, které vymírají, a klidných idylických dob, které se nevrátí". Zýbalovy humoresky nejsou však pouhými dokumenty idylických dob, neboť autor v nich ukazuje všední život prostého lidu, který v těch časech představoval často těžkou práci chudého člověka, zápas o holou existenci. Navíc pak je tu celkem věrně zachyceno ovzduší života na moravsko-slovenské vesnici před první světovou válkou a v tomto smyslu slova jde opravdu o dokument nenávratných časů a typů.
Více od autora
František Weber (4)
František Weber byl český letec, generálmajor letectva a nositel hodnosti RAF Wing Commander. Po maturitě na hodonínském reálném gymnáziu absolvoval v letech 1928 - 1930, na vlastní žádost, Školu pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově s kvalifikací leteckého pozorovatele a následně byl zařazen k Leteckému pluku č. 3 v Piešťanech. K 1. prosinci 1929 dosáhl hodnosti podporučík presenční služby. V letech 1930 - 1932 absolvoval studium na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Vyřazen byl v hodnosti poručík pěchoty. Poté byl převelen k Pěšímu pluku 7 v Nitře. V roce 1933 převelen k Leteckému pluku 4, 14. pozorovací letka, na letiště v Hradci Králové a dále pak k Leteckému pluku 5, 82. bombardovací letka, Praha - Kbely. V Praze absolvoval kurz létání v noci, v Olomouci mechanický kurz a v Prostějově na vlastní žádost prodělal pilotní výcvik. V roce 1935 byl, jako novopečený pilot, převelen k Leteckému pluku 4, 40. stíhací letka, do Hradce Králové. zařazen jako stíhač na letounech Avia BH-33 a Avia B-534. Od 1. září 1936 působil na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě jako velitel čety vojenských akademiků a cvičitel vojenského výcviku v hodnosti nadporučík. K 1. srpnu 1938 je převelen k Leteckému pluku 1 „T. G. Masaryka“ do Pardubic. Od 28. září 1938 zařazen k peruti III/4 "Kazatel" do funkce velitele 47. stíhací letky "Dobyvatel". 15. října 1938 převelen na Slovensko k 3. armádě. Poté byl odvelen zpět do Pardubic. 14. ledna 1940 odešel tajně z Prahy, kde v té době bydlel, s úmyslem dostat se do zahraničí. Po překročení hranice mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenskem se přes Maďarsko, Rumunsko a Jugoslávii dostal až do Bejrútu. Dále pokračoval v cestě přes Alexandrii a Alžír až do Francie. Do Anglie se dostal 7. července 1940 a přes sběrný tábor Cosford se dostal k 310. čs. stíhací peruti. Prodělal výcvik u 6.OTU a byl zařazen k 145. stíhací peruti. V lednu 1940 se vrátil zpět k 310. a od 10. prosince...
Více od autora
František Vydra (4)
František Vydra byl továrník a výzkumník. Pocházel z rolnické rodiny, vystudoval Pražkou školu pivovarskou. V roce 1893 převzal pivovar v Dobrovízi u Prahy. Pivovar uzavřel a změnil na továrnu na výrobu cikorky. Později přestěhoval továrnu do Prahy, do Libně na Rokosce, po bývalém cukrovaru. Vydrova továrna poživatin zaměstnávala v letech 1909–1912 250–300 dělníků. Provoz výrazně omezila první světová válka z důvodu nedostatku surovin. Zpočátku vyráběl žitnou kávu, později rozšířil výrobu i na další potraviny. Za války a po ní prováděl pokusy s karamelizací sladu k výrobě tmavých piv. Snažil se odstranit hořké a trpké látky. Výsledkem jeho úsilí byl sladový preparát Maltorin. Preparát prošel testování v laboratořích i v praxi v pivovarech. Preparát byl patentován až po smrti Františka Vydry. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově, hrobka byla vyzdobena sochařem Frantou Úprkou.
Více od autora
František Vincenc Kramář - Krommer (7)
František Vincenc Kramář, známý spíše jako Franz Krommer, byl český hudební skladatel a houslista, který se narodil 27. listopadu 1759 v Kamenici nad Lipou v Čechách a zemřel 8. ledna 1831 ve Vídni. Byl významnou osobností přechodu od klasicismu k romantismu. Krommerova kariéra vzkvétala ve Vídni, kde od roku 1818 až do své smrti zastával váženou funkci dvorního hudebního ředitele .
Více od autora
František Veselka (4)
Narozen 12. 8. 1953 v Novém Jičíné. Doc. Ing., CSc., elektroinženýr, vysokoškolský pedagog, projektant elektrických zařízení.
Více od autora
František Václav Kříž (6)
Narozen 26.2.1900 v Šumicích u Brna, zemřel 24.12.1982 v Brně. Učitel, básník a prozaik, esejista, pedagogický publicista, spoluautor čítanek.
Více od autora
František Trávníček (6)
František Trávníček byl český a československý slavista, bohemista, profesor českého jazyka na Masarykově univerzitě v Brně , akademik ČSAV. Po únoru 1948 byl též politik Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR; prosazoval marxistické výklady slov ve slovnících. Narodil se v rodině půlláníka v Spešově Františka Trávníčka st. a matky Anny, rozené Fikesové . Jako sedmiletý ztratil matku, která zemřela po porodu a úmrtí dcery. Po smrti matky ho vychovávali prarodiče ve Svinošicích. V letech 1907–1911 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slavistiku a srovnávací indoevropskou jazykovědu. Navštěvoval přednášky Františka Pastrnka, Emila Smetánky, Jiřího Polívky, Jana Máchala a Josefa Zubatého. Po studiích vyučoval v Praze na střední škole . V letech 1911–1915 byl sekretářem lexikografické a dialektologické komise ČAVU v Praze, v roce 1911 získal na FF UK doktorát filozofie . V roce 1915 byl vyslán na ruskou frontu. Přešel do ruského zajetí a stal se štábním kapitánem československých legií v Rusku a redaktorem tamních Československých listů. Významně ho ovlivnilo setkání s ruským slavistou, jazykovědcem a odborníkem na historickou dialektologii A. A. Šachmatovovem . Dne 11. května 1913 se v Praze oženil s Františkou Novákovou . S ní měl dvě dcery. Milenu Josefu Marii, provdanou Pavlincovou a Zoru, provdanou Kroupovou . V roce 1920 se na Univerzitě Karlově v Praze habilitoval prací Studie o vidu slovesném. V letech 1921–1959 působil na Masarykově univerzitě v Brně, zpočátku jako mimořádný, od roku 1927 řádný profesor mluvnice československého jazyka se zvláštním zřetelem k dialektologii. Na FF MU zastával funkci děkana . V roce 194...
Více od autora
František Tomáš (5)
F. T. Bratránek se narodil 3. 11. 1815 v Jedovnici nedaleko Blanska. Studoval na gymnáziu v Brně a na univerzitě v Olomouci a Vídni. To už byl členem augustiánského kláštera na Starém Brně, druhem F. M. Klácela, Ř. Mendela a P. Křižkovského. Ve Vídni se seznámil s Heglovou filozofií, měl přístup do salónu Goethovy snachy Ottilie a stal se důvěrníkem jejích synů. Plodem jeho duchovních zkušeností byla řada filozoficko-estetických studií o Geothových dílech a první velké edice z Goethovy korespondence, např. se zakladatelem Národního muzea v Praze Kašparem, s hrabě Šternberkem, bratry Humboldtovými a d. Po dosažení doktorátu z filozofie se Bratránek stal asistentem profesora Ignáce J. Hanuše na univerzitě ve Lvově. V roce 1844 byl povolán do Brna na místo sesazeného Klácela. Udržoval kontakty s B. Němcovou a utopickým Česko-moravským bratrstvem. V letech 1851 - 1881 působil jako profesor německé literatury na univerzitě v Krakově. Překládal do němčiny, zejména polskou literaturu. Zemřel 2. 8. 1884 v Brně.
Více od autora
František Synek (5)
František Synek – učitel elementarista, vysokoškolský pedagog , speciální pedagog, logoped. Po absolvování učitelského ústavu v Hořovicích v roce 1935 učil na řadě obecných a měšťanských škol, v letech 1946-1949 pracoval jako poradce pro volbu povolání ve Znojmě a Liberci. Od roku 1949 učil na zvláštní škole v Liberci, souběžně s tímto povoláním se věnoval logopedii a v roce 1962 se stal krajským logopedem. Dálkově vystudoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u prof. Miloše Sováka obor speciální pedagogika . V letech 1966-1977 pracoval jako odborný asistent na katedře speciální pedagogiky PedF UK, v roce 1969 se stal spoluzakladatelem Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, v letech 1974-1979 byl jeho předsedou. Od roku 1980 pracoval jako výchovný logoped v mateřských školách v Praze na Žižkově a v Letňanech. Je autorem mnoha odborných článků a několika knih z oboru logopedie, výchovy řeči a prvního čtení určených rodičům a učitelkám mateřských škol a prvního stupně škol základních. Vedle své logopedické praxe se věnoval také výzkumu laterality a metodice levorukého psaní.
Více od autora
František Svejkovský (4)
Narozen 3.11.1923 v Suchdole nad Lužnicí, prof., PhDr., CSc., literární historik, editor, působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV , na Pedagogické fakultě UK , na Filozofické fakultě UK; od roku 1969 žil v USA, kde působil jako profesor starší literatury, východodevropských jazyků, literatury a literární teorie na University of Chicago ; specializoval se na dějiny starší české literatury; manžel editorky a knihovnice Olgy Svejkovské .
Více od autora
František Smolík (7)
František Smolík byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze. Pocházel z rodiny se třemi dětmi, otec Ladislav byl vyučený krejčí, spolu se svou manželkou Marií však vedli malé hokynářství s mandlem. František Smolík chodil do měšťanky a později se vyučil elektrotechnikem . Od mládí miloval loutkové divadlo. S rodiči navštěvoval občas i pražská divadla . Krátce navštěvoval soukromou školu Karla Želenského . Sám začínal hrát již před první světovou válkou v různých kočovných a venkovských hereckých společnostech , kde žil dosti nuzným způsobem života. Od roku 1914 působil na scéně smíchovského Intimního divadla a smíchovské Arény. Po první světové válce, kdy bojoval v řadách rakouské armády v Rusku a v Itálii, hrál opět ve Švandově divadle, v pražské Uranii a v sezóně 1921/1922 v divadelním souboru Revoluční scéna E. A. Longena, působícím v Adrii na Václavském náměstí. V roce 1921 jej angažoval nově jmenovaný umělecký šéf Jaroslav Kvapil do činohry Městského divadla na Královských Vinohradech, kde působil až do roku 1934, odkud pak přešel hrát na naši první scénu do Národního divadla, kde působil až do roku 1965. K jeho největším úspěchům na této scéně patřilo účinkování v Čapkově Bílé nemoci koncem 30. let. V roli dr. Galéna se znovu představil v r. 1957. Další výraznou postavou byl Argan v Molièrově hře Zdravý nemocný v r. 1960. Byl velmi známý i oblíbený především pro svoji neobyčejnou skromnost, charakter, slušnost, noblesu, ohleduplnost, laskavost, zdvořilost i kavalírství. Tyto své pozitivní osobní vlastnosti velice často přenášel i do svých četných divadelních a filmových postav, kdy často hrál jemné, kultivované, oduševnělé a charakterní postavy. Fr...
Více od autora
František Šamalík (5)
František Šamalík byl český a československý ústavní právník a politolog, v 50. a 60. letech člen KSČ, za normalizace signatář Charty 77, po sametové revoluci politik a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum a klub Obroda, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, od 90. let člen ČSSD. V 50. letech 20. století byl politickým pracovníkem Krajského výboru KSČ v Olomouci. Patřil tehdy k přesvědčeným komunistům, kritizoval sociáldemokratismus a podporoval kolektivizaci zemědělství. Působil jako ústavní právník, politolog, historik a sociolog. Byl docentem na Katedře obecné teorie státu a práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikoval práce z oboru sociologie práva a politologie. V roce 1968 patřil k reformnímu křídlu KSČ. V letech 1968-1969 se podílel na vydávání teoretického týdeníku ÚV KSČ nazvaného Politika. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a nástupu normalizace ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V té době je uváděn jako vědecký pracovník v oblasti sociologie. Za normalizace patřil k prvním signatářům Charty 77. V 80. letech 20. století zasedal v redakční radě samizdatových Lidových novin. Ve volbách roku 1990 kandidoval do české části Sněmovny národů za OF, respektive za klub Obroda. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslanecké frakce Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Pak byl členem ČSSD. V roce 1999 prohlásil, že „komunisté budou doopravdy reformovaní teprve tehdy, až pro ně listopad bude i jejich vítězstvím“. V roce 2005 přispěl do sborníku ČSSD a patřil mezi autority, které se zabývaly formulací dlouhodobého programu sociální demokracie....
Více od autora
František Rudolf Čebiš (4)
Znalec vinařství. Syn krejčího Františka Čebiše, sokolského pracovníka z Uhlířských Janovic. Pracoval jako prokurista velkoobchodu s vínem firmy Josef Oppelt a synovec v Praze. Vybudoval jedinečnou odbornou knihovnu, byl známým znalcem a uznávaným koštéřem. Společně s výtvarníky , básníky a spisovateli uspořádal několik publikací o víně. V letech 1923-1933 otiskl přes šedesát článků o víně a stolničení. Vydal: Causerie o víně , Brevíř o víně , Umění koštéřské . Patřil ke společnosti Kolářova stolu v pražské kavárně Slávia.
Více od autora
František Prošek (4)
Narozen 16. 10. 1918 v Praze, zemřel 7. 11. 2000 tamtéž. PhDr., CSc., profesor marxismu, práce z oboru.
Více od autora
František Pražák (4)
Studoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, potom učitelský ústav v Hradci Králové. Po studiích působil jako učitel v Brně, od r. 1933 v Praze. V Brně se zasloužil o vznik České pedagogické společnosti a Ústřední pedagogické knihovny , kde pracoval jako knihovník do r. 1933. V r. 1921 dal podnět k založení Pedagogické školy, z níž vznikla pozdější Škola vysokých studií pedagogických. S profesorem Babákem založil Společnost pro výzkum dítěte. Ve své publikační činnosti se věnoval odborné pedagogické tvorbě, dále je autorem knih věnovaných významným postavám naší kultury. Publikoval v odborných pedagogických časopisech, působil v řadě redakcí pedagogických a dětských časopisů .
Více od autora
František Peterka (5)
Od mládí rád sportoval a chtěl se stát učitelem tělocviku, vzpěračem a olympionikem. Po absolutoriu obchodní školy studoval herectví na Pražské konzervatoři. Po jejím dokončení pracoval jako úředník v pojišťovně a stále toužil po tom stát se úspěšným vzpěračem. Shodou příznivých náhod však získal své první divadelní angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kde nakonec zakotvil na delší dobu. Další jeho hereckou štací se stalo Divadlo F. X. Šaldy v Liberci. Jedná se o herce s výrazným komediální talentem, který v českém filmu debutoval ve snímku Černý prapor z roku 1958, další hlavní roli si zahrál v nepříliš známém a úspěšném snímku Chlap jako hora z roku 1960. Mezi jeho nejznámější filmové role patří série komedií Zítra to roztočíme, drahoušku…!, kde hrál manžela Ivy Janžurové, dále i na něj navazující snímky Co je doma, to se počítá, pánové a Příště budeme chytřejší, staroušku!, kde hrál po boku Karla Augusty a Heleny Růžičkové . Zaujaly i některé jeho repliky z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!, kde ztvárnil trenéra juda Tulpacha. Hrál také v televizním seriálu Arabela , kde vytvořil postavu českého Fantomase. Výrazná byla jeho postava Krakonoše v hrané večerníčkové sérii Krkonošské pohádky, kde vystupoval společně s Iljou Prachařem, Jaroslavem Satoranským, Zdeňkem Řehořem a Hanou Maciuchovou. V roce 2001 ve věku 79 let utrpěl velmi vážný úraz, když ho srazil automobil. Po sérii několika desítek operací a třech letech pobytu v liberecké nemocnici jeho sportem trénované tělo přežilo i tuto osobní tragédii.
Více od autora
František Ochrana (7)
prof. PhDr. František Ochrana, DrSc. . Absolvent Vojenské akademie v Bratislavě , postgraduálního studia v oboru filozofie-historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze , M. A. manažerského studia na European Business School v německém jazyce . Po absolvování Vojenské akademie následovalo studium vědecké aspirantury . Poté se stal učitelem na katedře filozofie. Postupně získal tituly docent v oboru filozofie ; doktor věd v oboru filozofie , docent v oboru finance a profesor v oboru finance na Vysoké škole ekonomické v Praze. V letech 1991–1996 působil na ekonomickém úseku ministerstva obrany. V letech 1996–2016 pracoval jako učitel na katedře veřejných financí Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze. Od roku 2005 až dosud působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy jako vědecko-výzkumný pracovník Centra pro sociální a ekonomické strategie a profesor katedry veřejné a sociální politiky. Zabývá se metodologií vědy, veřejnými financemi, rozhodováním ve veřejné správě a veřejnými zakázkami. Je autorem dvou desítek monografií a řady vědeckých článků, spoluautorem několika desítek knih a řešitelem a spoluřešitelem několika desítek vědeckých projektů. Je vysokoškolským učitelem a vědecko-výzkumným pracovníkem. Je autorem více samostatných monografií se zaměřením na veřejnou správu, veřejné finance a metodologii vědy. V rámci svého odborného působení se zaměřuje na problematiku optimalizované alokace zdrojů a efektivnosti ve veřejném sektoru. Trvale spolupracuje jako expert s četnými orgány ústřední státní správy . Je členem mezinárodní organizace International Institute of Public Finance.
Více od autora