Všichni Autoři a témata

Karel Pendl (4)

Spoluautor řemeslnických příruček.

Karel Ohnesorg (7)

Karel Ohnesorg byl český vysokoškolský učitel, romanista a fonetik, jenž vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení pražského gymnázia v Křemencově ulici vystudoval latinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak po jejím absolvování směřovala jeho životní dráha ke středoškolskému vyučování a následně, a to i díky vlivu pražského fonetika prof. PhDr. Josefa Chlumského , se začal věnovati, již jako zapsaný posluchač, i hlubšímu studiu fonetiky. V roce 1948 se úspěšně habilitoval, profesorem byl pak jmenován roku 1957 . K 1. říjnu 1972 pak odešel již prof. Karel Ohnesorg do důchodu.

Karel Nedoma (5)

Narozen 8.1.1915, zemřel 26.6.1974 v Praze. MUDr. CSc., práce o manželství.

Karel Mrázek (4)

Ing., práce o technice prostředí a energetice staveb.

Karel Mirvald (5)

Narozen 12.12.1904 ve Vídni. Středoškolský profesor a redaktor v Praze. Práce v oboru zeměpisu.

Karel Marek (3)

Narozen 10.5.1912 ve Velkém Meziříčí. Dr., profesor katedry chemie, publikace z oboru.

Karel Machala (4)

Publicista a překladatel. Vystudoval ekonomii, ale k jeho životním tématům patří také souvislosti mezi živinami a zdravím. Zajímá se o biopotraviny a pravidelně sleduje to nejzajímavější z výzkumů na téma výživa a zdraví.

Karel Lewit (4)

Karel Lewit byl neurolog, zakladatel moderní funkční diagnostiky a léčby vertebrogenních onemocnění a manuální a reflexní terapie v bývalém Československu. Otec Karla Lewita - MUDr. Egon Lewit pracoval v Lublani ve vojenské nemocnici na infekčním oddělení. Od konce 1. světové války získal místo v Praze a tak se sem rodina přestěhovala. Karel Lewit tak od mala vyrůstal v ryze českém prostředí. V roce 1934 absolvoval německé gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze a následně se zapsal ke studiu na lékařské fakultě. Jeho židovský původ a poměry v tehdejším pomnichovském Československu v roce 1939 jej přinutily přerušit studium na medicíně . Prahu opustil 13. března 1939 kdy odjel do Paříže, kde mohl i jako lékař s nedokončeným studiem pracovat v nemocnici Bichat . Ihned po vypuknutí války se přihlásil do zahraničního odboje. V říjnu 1939 nastoupil v Agde do 1. pěšího pluku jako zdravotník. V této funkci se účastnil ústupových "bojů" na Seině a Loiře. V červnu 1939 byl převelen do Anglie. V Anglii působil až do roku 1944. V září 1944 byl převelen do Normandie jako příslušník Československé obrněné brigády. Od října 1944 až do konce války byl přítomen obléhání Dunkerku, kde bojoval v průzkumné četě. V Británii se seznámil se svou budoucí manželkou Iris. Za svou odbojovou činnost později získal prestižní vojenské vyznamenání "Zlatý kříž ČSR". Po skončení války byl Karel Lewit v červenci 1945 demobilizován a vrátil se do Československa. Studium na lékařské fakultě v Praze dokončil doktorátem v červenci 1946. Prakticky od roku 1946 se pak začal věnovat neurologii. Nastoupil na neurologickou kliniku významného neurologa profesora akademika Kamila Hennera. Za vedení asistenta Černého se Karel Lewit zaměřil na do té doby podceňovanou problematiku onemocnění páteře a plotének. Za vydatné pomoci profesora...

Karel Lánský (2)

Karel Lánský byl pracovník Československé rozhlasu. Po okupaci v srpnu 1968 pomáhal udržet vysílání. Prezident Miloš Zeman mu propůjčil 28. října 2018 Řád Bílého lva občanské skup. I. třídy za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky.

Karel Ladislav Thuma (6)

Karel Ladislav Thuma, křtěný Karel Emanuel, psáno též Tůma byl český malíř a ilustrátor. Působil jako učitel v Holicích a Heřmanově Městci. Jeho karikatury se objevovaly v dobových časopisech . Ilustroval převážně knihy pro děti.

Karel Kuchař (7)

Karel Kuchař byl český geograf, kartograf a historik kartografie. Vedoucí Státní mapové sbírky od roku 1945 do roku 1974 . Hlavní autor významné edice Monumenta cartographica Bohemiae . Narodil se v rodině c. k. profesora na české reálce v Ječné ulici Karla Kuchaře a jeho manželky Milady, rozené Lichnerové . V roce 1924 začal studovat geografii a přírodopis na Univerzitě Karlově. Jeho habilitační práce Jezera východního Slovenska a Podkarpatské Rusi vznikla v roce 1935. Karel Kuchař se stal se nejmladším docentem Přírodovědecké fakulty UK. Podnikal studijní cesty do Albánie a jako výsledek cest tvořil mapy této málo známé země. Věnoval se např. popisům albánských komunikací, které nahrazovaly karavanní stezky. Za Protektorátu pracoval Státní hvězdárně a Státním ústavu geofyzikálním. Po návratu na univerzitu v roce 1945 převzal též vedení Státní mapové sbírky, které dal nový obsah a koncepci a zásadně rozšířil její fondy. V letech 1946–1957 redigoval odborníky vysoce ceněný časopis Kartografický přehled s podnázvem časopis pro teoretickou i užitou kartografii. V roce 1948 přestoupil z Československé strany národně socialistické do KSČ. Celý život byl spjat s Geografickou sekci Přírodovědecké fakulty UK. V letech 1952 - 1974 byl vedoucím Kabinetu pro kartografii Geografického ústavu ČSAV. V období 1956 - 1973 byl vedoucím katedry kartografie a fyzické geografie PřF UK. Teprve v roce 1968 byl jmenován mimořádným profesorem. Jeho syn, prof. fyziky Karel Kuchař, emigroval v roce 1968 do USA. Roku 1967 byl oceněn medailí Polské geografické společnosti. V roce 1971 mu byl udělen zlatý odznak UK a v následujícím roce se stal čestným členem Československé společnosti zeměpisné. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze, odd. PA-I, č. hrobu 59. V letech 1946–1957 redigoval časopis Kartografický přehl...

Karel Kučera (3)

Karel Kučera je český úředník, od října 2014 do ledna 2018 generální ředitel agentury CzechInvest. Vystudoval právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze . Pracoval v několika společnostech, např. Deutsche Post či v poradenských firmách Accenture a M.C.TRITON, ale také v České televizi. Po roce 2013 působil jako konzultant a projektový manažer, zabýval se strategickými projekty v oblastech financí, strategického řízení a rozvoje podnikání. Působil také jako poradce vrcholového managementu různých společností, mimo jiné z řad investorů podnikajících v České republice. V roce 2014 vyhrál výběrové řízení na post generálního ředitele Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest, do funkce byl jmenován dne 13. října 2014. V komunálních volbách v roce 2014 figuroval na kandidátce hnutí ANO 2011 v Mníšku pod Brdy, z kandidátky ale odstoupil. Dle jeho slov s tím jmenování do funkce nesouviselo. Některá média mu vyčítala, že nikdy nepracoval v řídicí pozici a nemá ani žádné zkušenosti s prací ve státní správě. V lednu 2018 jej ministr průmyslu a obchodu ČR Tomáš Hüner z funkce generálního ředitele agentury CzechInvest odvolal. Jako důvod uvedl destabilizaci agentury. Karel Kučera je ženatý a má dvě děti. Hovoří plynně anglicky a německy. Mezi jeho zájmy patří cestování a sport .

Karel Krautgartner (6)

Karel Krautgartner byl významný československý jazzový hudebník, skladatel a dirigent, který se narodil 20. července 1922 v Mikulově v Československu. Byl všestranným umělcem, známým pro své mistrovství ve hře na klarinet a saxofon. Krautgartner se zpočátku prosadil ve 40. a 50. letech 20. století jako člen Tanečního orchestru Československého rozhlasu. Jeho hudební kariéra vzkvétala, když se stal jednou z vůdčích osobností československé jazzové scény.

Karel Kratochvíl (4)

Narozen 17.4.1909 v Dobřanech u Plzně. Prozaik.

Karel Kovařovič (6)

Narozen 9. 12. 1862 v Praze, zemřel 6. 12. 1920 tamtéž. Hudební skladatel, dirigent, publikace z oboru hudby, překlady libret.

Karel Kopřiva (4)

Karel Kamenický (7)

Narozen 17.11.1894 v Semechnicích u Nového Města nad Metují, zemřel 20.9.1964 v Praze. Ing., dr.techn., agronom, literatura z oboru ovocnictví.

Karel Jaroslav Obrátil (7)

Karel Jaroslav Obrátil, často uváděn jako K. J. Obrátil, byl český kulturní pracovník, novinář, spisovatel, básník, překladatel a vydavatel. Psal také pod pseudonymy ABC, Alfa, Karel Jaroš a Jaroslav Olšanský. Někdy bývá mylně zaměňován se sběratelem a editorem Bezruče Jaromírem Obrátilem . Podoba křestních jmen s Erbenovými svádí k tomu, že bývá chybně jako Karel Jaromír uváděn i v různých slovnících a databázích. Působil jako ředitel školy v Uherském Hradišti. Podle autora doslovu Velkého slovníku sprostých slov Jana Hýska s ním bylo kvůli jeho zaobírání se pornografií přes čtyři roky vedeno disciplinární řízení, po němž byl nakonec plně rehabilitován, společensky byl ale nadále ostrakizován, proto se roku 1926 trvale stěhuje do Prahy. Netajil se protifašistickými postoji, což dlouho procházelo bez postihu, nakonec jej ale gestapo 6. března 1945 zatklo a odvezlo do svého pražského sídla – Pečkárny. O měsíc později, 5. dubna 1945, na následky mučení ve vězeňské nemocnici na Pankráci, umírá. Jeho nejvýznamnějším dílem jsou původně kolportážně vydávaná třídílná Kryptadia, reeditovaná nakladatelstvím Paseka v letech 1999-2000, a pod čtenářsky srozumitelnějšími názvy Velký slovník sprostých slov a První a Druhá Kytice národních prasáren nakladatelstvím Lege artis . Výběr z Kryptadií vydal také Ivan Wernisch pod názvem Kdo to čte, je prase .

Karel Jarolím (6)

Karel Jarolím je český fotbalový trenér a bývalý fotbalista, v letech 2016–2018 hlavní trenér české fotbalové reprezentace. Od prosince 2020 trénuje Mladou Boleslav. Je ženatý a má dva syny a dceru. Jeho manželka se jmenuje Jaroslava Jarolímová. Starší syn Lukáš působí v SK Slavia Praha. Mladší syn David je členem týmu Mladé Boleslavi a dcera Anet hraje závodně florbal. Začínal ve Spartaku Třemošnice , hostoval ve Spartaku Žleby a poté hrál v Pardubicích . Odtud odešel do Slavie Praha , následovala Dukla Praha , VTJ Tábor a opět Slavia Praha . Poté přešel do francouzského Rouenu a odtud do dalšího francouzského klubu Amiens . Po návratu do vlasti hrál opět za Slavii Praha , dále Viktorii Žižkov , Švarc Benešov , Bohemians Praha a Českou Lípa . Býval technickým záložníkem s výbornou kopací technikou. Nejvyšší soutěž hrál ještě ve 39 letech. Trenérskou kariéru začal v Příbrami, kde působil v letech 1997-8. Od července 1999 trénoval jako asistent Františka Cipra v pražské Slavii, kterou i v letech 2000-2001 vedl jako hlavní trenér. Přestože obsadil 2. místo, byl odvolán. Trenér Ivan Hašek si ho následně vybral jako svého asistenta u francouzského Racingu Štrasburk, kde působil v letech 2001-2003. Po této zahraniční misi se vrátil do české ligy a od srpna 2003 byl trenérem Synotu Uherské Hradiště, kde působil do prosince 2004. Do Slavie nastoupil na jaře 2005 na pozici hlavního kouče, kde nahradil Josefa Csaplára. V sezoně 2006/07 dovedl tým k druhému místu v lize. V následné kvalifikaci Ligy mistrů senzačně postoupil do základní skupiny, když vyřadil Žilinu a slavný Ajax Amsterdam. Ve skupinové fázi se Slavia utkala s FC Sevillou, londýnským Arsenalem a Steaua Bukureští. Získala pět bodů a postoupila do jarní části Poháru UEFA, kde hned v prvním vyřazovacím kole ...

Karel Hojden (3)

Karel Hojden byl český grafik, malíř, ilustrátor, pedagog. Narodil se jako páté dítě manželů Františka Hojdena a jeho ženy Marie, rozené Pilousové . Obecnou školu začal studovat v roce 1900. V Příbrami vystudoval měšťankou školu. V roce 1908 odejel do Prahy, kde navštěvoval soukromou školu malířství ve Vinohradech, žák Jana Minaříka. V letech 1909–1912 studoval na Umělecké-průmyslové škole v Praze. Na studiích jej podporovaly jeho sestry. V letech 1913–1921 studoval na Akademii výtvarných umění u Maxe Švabinského . Studium bylo přerušeno první světovou válkou. V roce 1915 byl odveden. S Rakousko-uherskou armádou byl v Dalmácii, později převezen do lazaretu v Čechách. Po válce na vlastní žádost prodloužil studium u Maxe Švabinského a studium ukončil v roce 1921. V době studia v roce 1919 obdržel povolení Báňského úřadu ke vstupu do dolů horního závodu v Příbrami. Hlávkovo stipendium, které obdržel v roce 1919, mu umožnilo vydat se na studijní cesty do Paříže a Itálie, v letech 1923–1924 získal druhé stipendium a vydal se opět na cestu do Paříže, kde se seznámil s Františkem Kupkou . Po návratu se vydal na studijní cestu na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Po dokončení studií v roce 1921 působil v Praze a v roce 1922 v Dvoře Králové u svého mecenáše Zlatníka. Pak jako pedagog gymnasia v Hlučíně 1923, na měšťanské škole v Třinci a gymnasiu v Českém Těšíně. V 1929 vrátil do Příbrami a krátce působil jako učitel kreslení na gymnáziu v Městských sadech a pak jako samostatný výtvarník. V padesátých letech 20. století jeho grafické listy byly součástí Putovní výstavy české grafiky ve Vídni, Švýcarsku, Švédsku a Finsku. Sestry Karla Hojdena: Marie ; Kristina ; Anna ; Helena V roce 1930 se oženil s Ludmilo...

Karel Hermann-Otavský (5)

Narozen 2.5.1866 v Kostelci nad Černými lesy, zemřel 4.9.1939 v Horních Černošicích. JUDr., profesor obchodního a směnečného práva, literatura z oboru.

Karel Herloš (4)

Karl Herloßsohn, vlastním jménem Borromäus Sebastian Georg Karl Reginald Herloß, v českém prostředí známý více jako Karel Herloš byl německy píšící novinář a spisovatel, pocházející z Prahy a úzce spjatý s českým prostředím tematikou svých historických románů, které byly oblíbené i u českých čtenářů. Narodil se v německé rodině v Praze na Malé Straně, otec byl krejčím. Jako rok jeho narození je mnohdy chybně uváděn rok 1804 Po studiu na malostranském gymnáziu studoval na pražské univerzitě filosofii a po krátkém pobytu ve Vídni se vrátil do Prahy. Soukromě studoval práva a pracoval jako vychovatel. V Praze napsal i své první novely, Treue bis in den Tod a Eine Nacht in den Appeninen. V roce 1822 publikoval první verše v Dresdner Abend-Zeitung. V roce 1825 se odstěhoval do Lipska, pravděpodobně kvůli tomu, že v rakouské monarchii byla přísnější cenzura; zde se trvale usadil a věnoval se novinářské a literární činnosti. Byl spolupracovníkem listu Brockhaus’schen Literarischen Conversationsblatt, působil jako překladatel a psal pro různé, hlavně beletristické listy. V roce 1826 publikoval první historický román Die Fünfhundert vom Blanik. V roce 1830 založil časopis Der Komet , který patřil ve své době k nejúspěšnějším literárně-kritickým listům. Časopis redigoval 19 let, až do roku 1848. V roce 1839 podnikl cestu po Slezsku a Krkonoších, při níž se zastavil též v Praze . V roce 1848 převzal redakci Spindlerova almanachu Vergiss mein nicht. Připravoval se k návratu do Prahy, ale vážná nemoc mu v tom zabránila. Zemřel chudý, v nemocnici sv. Jakuba v Lipsku. Jednu stránku jeho díla představuje tvorba publicistická a satirická a účast na dílech encyklopedického charakteru. Kromě vlastního časopisu Der Komet , který vycházel v letech 1830-1848, publikoval v roce 1832 ve spolupráci s Johannem Peterem Lyserem ...

Karel Herčík (5)

Karel Herčík je český historik. Narodil se v Kolíně, dětství strávil v Ústí nad Labem. Následně studoval na Filosoficko-historické fakultě Univerzity Karlovy, promoval v roce 1959. Poté se stal archivářem v Mladé Boleslavi, kde ale o místo přišel z politických důvodů v roce 1969. V pozici archiváře mj. zpochybnil dobový oficiální výklad, že bombardování města 9. května 1945 způsobila německá letadla, když šlo o útok Rudé armády, který měl zabránit Němcům v útěku do amerického zajetí. Poté pracoval v úřednických pozicích a výsledky svého historického bádání nesměl publikovat, perzekvovaná byla i jeho rodina. V roce 1990 byl jako člen Občanského fóra zvolen prvním starostou Mladé Boleslavi po Sametové revoluci. Věnoval se hlavně personálním otázkám řízení města a také následkům privatizace mladoboleslavské automobilky Škoda. Na tomto postu zůstal jedno funkční období do roku 1994, následně pracoval až do důchodu jako středoškolský pedagog na Gymnáziu Dr. Josefa Pekaře. Zároveň se věnoval psaní článků a knih o historii Mladoboleslavska. Městem Mladá Boleslav byl několikrát oceněn.

Karel Havlíček (6)

Narozen 15. 9. 1950. Právník, filozof, publicista, lektor a nakladatel. Bývalý televizní moderátor a komentátor, šéfredaktor časopisu Soudce, zakladatel projektu Stálé konference českého práva. Majitel nakladatelství a multioborové konzultační agentury Havlíček Brain Team. Autor a editor odborných publikací z práva, autor soudniček.

Karel Hašler (6)

Karel Hašler byl český písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik a režisér, Rytíř české kultury in memoriam. Byl synem koláře, učil se rukavičkářem. Od roku 1897 hrál ve smíchovském divadle Pavla Švandy. Po krátké době odešel hrát do Tábora, brzy se ale vrátil do Prahy. Poté hrál v Národním divadle v Brně a v divadle v Lublani, kde účinkoval v činohře i opeře. V roce 1903 byl přijat do Národního divadla v Praze, kde ztvárnil řadu rolí. Dne 21. března 1908 se v Praze oženil se sestrou klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla, jejich syn Zdeněk Miloš Hašler byl filmový herec a režisér. V roce 1916 byl Karel Hašler z Národního divadla propuštěn pro nekázeň. Už před tím ale zpíval své písně v pražských restauracích a od roku 1910 ve vlastním kabaretu Lucerna. Během první světové války jezdil se svým dalším kabaretem Rokoko na turné po českých zemích. Po válce se vrátil ke kabaretu Lucerna , pak byl režisérem ve Varieté , od roku 1929 opět v Rokoku. Po krátkém působení ve Vinohradském divadle se začal intenzivně věnovat práci pro film, často ve spolupráci se skladatelem Milošem Smatkem. Ke svým písním psal texty i melodie, jejichž harmonizace, doprovody a jejich úpravy prováděli jiní, odborně vzdělaní hudebníci. V roce 1919 Hašler otevřel vlastní hudební vydavatelství, kde vycházely šansony z repertoáru Lucerny. Po roce 1938 měl Karel Hašler názorově velmi blízko k českým fašistům a patřil mezi obdivovatele generála Radoly Gajdy. Hašler byl českým vlastencem, ale také vášnivým stoupencem pevného řádu a vlády pevné ruky. Po uzavření Mnichovské dohody se například nevybíravými slovy vyjadřoval o nejvyšších politicích první republiky a tvrdil, že stát zaprodali židům. Za druhé světové války i přes zákaz zpíval vlastenecké a protiněmecké písně. Na začátku roku 1941 byl pop...

Karel Friedrich (3)

Karel Friedrich je český režisér, scenárista a prozaik, redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Karel Friedrich vystudoval dramaturgii a filmovou vědu na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. Pracoval jako dramaturg v Československé televizi a posléze byl postižen několikaletým zákazem práce v kultuře. Později působil jako redaktor ve Státním nakladatelství dětské knihy, kde v té době vydal dvě knihy pro mládež napsané společně s Janem Martincem. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968 emigroval do Německa a roku 1969 se stal redaktorem rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Spolu s Richardem Belcredim a Jaroslavem Kučerou založil v Mnichově nakladatelství CCC Books , vůbec první české exilové nakladatelství, které na Západě vzniklo po roce 1968. V tomto nakladatelství také vydal svá dvě čtenářsky velmi úspěšná díla – sbírku povídek Cvokárna a novelu Malý Evropan .

Karel Fořt (6)

Narozen roku 1947 v Praze. Bývalý klatovský policita, básník a autor zbeletrizovaných kriminálních případů.

Karel Draxler (3)

Narozen 6.10.1940. Publikace v oborech Aeronautika, aerodynamika, letadla, Elementární částice a fyzika vys.energií, Termodynamika, Stavebnictví, Obecná matematika, Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika, Senzory,.

Karel Doskočil (3)

Narozen 16.7.1908 v Olešnici u Boskovic, zemřel 4.2.1962 v Praze. PhDr., historik a archivář, básník, literární historik, editor a překladatel latinských děl starší literatury.

Karel Čtveráček (5)

Narozen 29.8.1946 v Liberci. Fotograf.

Karel Cikrle (3)

Narozen 17. 2. 1935 v Bosonohách. PhDr., muzikolog, katolický kněz, doktor filozofie, katecheta, hudebník a autor zpěvníku.

Karel Chytil (6)

Karel Chytil byl český historik umění – první významný český představitel pozitivismu v kunsthistorii, muzejník a pedagog. Karel Chytil po gymnáziu v letech 1875–1878 studoval nejprve dějepis a zeměpis na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde jeho učiteli byli Václav Vladivoj Tomek, Josef Kalousek, Jaroslav Goll a Otakar Hostinský. Po studijním pobytu ve Vídni , kde navštěvoval přednášky Moritze Thausinga z dějin umění v „Ústavu pro rakouský dějezpyt“, se definitivně rozhodl pro vědeckou dráhu v kunsthistorii. Do prvního zaměstnání po studiích nastoupil jako suplent dějepisu a zeměpisu na české reálce. Dne 19. listopadu 1880 se v Chrudimi oženil s Kateřinou Duškovou , s níž měl čtyři děti ; téhož roku se usadil v Praze na Novém Městě . Roku 1882 byl v Praze promován na doktora filosofie. Obchodní a živnostenská komora jej roku 1885 vybrala aby založil a vedl Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Dne 4. července 1885 byl jmenován prvním kustodem a 16. prosince 1895 prvním ředitelem. Chytil toto muzeum vybudoval na podkladě evropských zkušeností, včetně tehdy největší umělecké knihovny o 10 000 svazcích, kreslírny a sbírky modelů pro výtvarné řemeslníky. Muzeum řídil jako ústřední uměleckohistorickou instituci až do 1. února 1911. V letech 1887–1903 byl korespondentem Centrální komise pro ochranu památek ve Vídni . Od roku 1895 vedl zpracování uměleckého místopisu Čech v Archeologické komisi Akademie věd. V letech 1888–1896 byl profesorem dějin umění na AVU v Praze. Roku 1897 se habilitoval na Karlově univerzitě, roku 1904 byl jmenován mimořádným profesorem dějin umění a od roku 1911 řádným profesorem a vedoucím Ústavu pro dějiny umění na České universitě v Praze, kde působil až do svého pensionování roku 1927. Katedru proměnil v moderní Ústav dějin umění. Kromě toho byl docentem Českého vysokého učení technického v Praze. Roku 1913 z...

Karel Březina (3)

Karel Březina je český politik, místopředseda Krajského výkonného výboru ČSSD v Praze, v letech 2006 až 2018 zastupitel hlavního města Prahy, bývalý vedoucí kanceláře Úřadu vlády ČR a ministr bez portfeje ČR Zemanovy vlády. Stal se tak ve svých 27 letech nejmladším ministrem vlády ČR. V říjnu 2014 byl pravomocně odsouzen za neoprávněné pobírání odměn za práci v dozorčí radě Dopravního podniku hl. m. Prahy v letech 2007 až 2011. V roce 1997 absolvoval obor Hospodářská politika na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické. V letech 2001 až 2005 byl ženatý se spisovatelkou Barbarou Nesvadbovou, s níž má dceru Bibianu . V únoru 2002 se mu narodila nemanželská dcera Karolína, jejíž matkou je bývalá osobní asistentka premiéra Zemana Markéta Jedličková, třetí dcera se mu narodila v dalším vztahu v roce 2009. V letech 2011–2014 byl milencem členky ODS Gabriely Kloudové. Březina je vnukem bývalého tajemníka ÚV KSČ Josefa Havlína. V roce 1991 vstoupil do politiky za ČSSD a stal se členem Obvodního výboru Prahy 10, poté také jeho místopředsedou. V současnosti je předsedou stranického Obvodního výkonného výboru Prahy 15. V letech 1998–2002 byl vedoucím Úřadu vlády ČR a od roku 2000 ministrem bez portfeje ve vládě Miloše Zemana. V letech 2006–2010 byl členem Zastupitelstva hlavního města Prahy a současně též členem Komise Rady hlavního města Prahy pro Opencard. V říjnu 2007 se stal předsedou dozorčí rady nově založené společnosti Žižkov Station Development, a.s., společného podniku Českých drah a developerské skupiny Sekyra Group. V lednu 2011 na funkci rezignoval. Po komunálních volbách se 30. listopadu 2010 stal náměstkem pražského primátora. Podle koaliční smlouvy by měl být náměstkem prvním. 24. listopadu 2011 podepsal primátor Bohuslav Svoboda koaliční dohodu s TOP 09, ke které se postupně připojilo všech 19 ostatních pražských zastupitelů za ODS. Březina i další dosavadní členové rady za ...

Karel Brachfeld (6)

Narozen 12.12.1914 v Kvasinech u Rychnova n. Kněžnou, zemřel 20.5.2002. MUDr. CSc., docent dětské neurologie, práce z pediatrie.

Karel Bárta (3)

Karel Bárta, autor Akce Cetus, patří ke generaci třicátníků. Narodil se v Praze. Své povídky příležitostně publikoval od svých dvaceti let časopisecky. Jejich tématikou byly příběhy z bojišť 2. světové války a hitlerovských táborů, dobroudružné příběhy pro mládež, ale i rozhlasové pohádky pro děti a humorně laděné sci-fi povídky. V roce 1992 knižně vydal románově zpracované osudy našich letců bojujících za 2. světové války v Anglii . Kniha Akce Cetus se tématikou řadí mezi humorné a dobrodružné sci-fi příběhy určené mládeži.

Karel Altman (5)

PhDr. Karel Altman, CSc. je český historik a etnolog. Působí jako vědecký pracovník na brněnském pracovišti Etnologického ústavu Akademie věd ČR. Po absolvování gymnázia v Brně vystudoval v letech 1979 – 1984 historii a češtinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity . V roce 1984 se stal pracovníkem Etnologického ústavu Akademie věd ČR. Jeho vědecká práce byla zaměřena zejména na vývoj společnosti v Brně, kde prolíná jak poznatky přímo vycházející z historiografie, tak z etnologie. Významné jsou zejména jeho práce o brněnských hostincích a hospodách, různých neformálních sdruženích a spolcích na přelomu 19. a 20. století v Brně či o trampském hnutí.

Kanehito Jamada (7)

Kamila Ulčová (5)

Moderátorka, autorka a ilustrátorka fantasy pohádky a edukativních knížek pro děti.

Kamil Šimon (7)

Kamil Šimon, vlastním jménem Miloš Krejčí je český novinář a spisovatel. Pracoval jako obchodní expert a ředitel obchodní společnosti v cizině, byl spolupracovníkem Československého rozhlasu a zahraničním redaktorem Rudého práva. Za dvacet let zahraničního pobytu viděl šedesát sedm zemí ze čtyř světadílů, z toho osm let žil v Africe, kde působil v Jihoafrické republice jako konzul. Pod pseudonymem psal dobrodružné příběhy z exotického prostředí určené především mládeži, pod vlastním jménem politologické práce, většinou v duchu tehdejší oficiální ideologie.

Kamil Pešťák (7)

Narozen 5. 8. 1967 v Plzni. Hudebník, zpěvák, beletrista.

Kamil Mařík (4)

PaedDr. Kamil Mařík je český básník, nakladatel, pedagog, rozhlasový dramatik a překladatel . Za normalizace působil též jako vysoký kulturní činovník a úředník. V letech 1963–1967 vystudoval češtinu a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, kde také později získal titul doktora pedagogiky . Při zaměstnání absolvoval v letech 1971–1973 postgraduální studium kulturní politiky na Vysoké škole politické ÚV KSČ v Praze. V letech 1968–1971 pracoval jako metodik v Jihočeském krajském kulturním středisku a pak do roku 1974 jako inspektor pro kulturu Jihočeského krajského národního výboru. Následně do roku 1983 vedl literární oddělení na ministerstvu kultury a pak do roku 1990 působil jako tajemník Sdružení českých překladatelů. V letech 1990–1991 učil na základní škole pro děti s vadami řeči, pak se stal šéfredaktorem nakladatelství Victoria Publishing a šéfredaktorem ekonomické redakce nakladatelství Grada Publishing . V roce 1998 pracoval v tiskovém odboru firmy Chemapol Group, v letech 1999–2001 jako vedoucí redakce podniku SEVT. Od roku 2001 provozuje nakladatelství odborné literatury Professional Publishing, ve kterém vydal i své poslední básnické sbírky. Je autorem prorežimní politické lyriky někdy inklinující až k žánru agitační litanie, dále původních rozhlasových her a také překladů především z jihoslovanských jazyků, na kterých částečně spolupracoval se svou manželkou Marií Maříkovou .

Kamil Fuchs (6)

Narozen 1949.Autor prací z oboru ekonomie.

Kajetan Kovič (4)

Básník, prozaik a překladatel Kajetan Kovič se narodil v Mariboru. Vystudoval literaturu na Lubljaňské Univerzitě. Od roku 1995 je členem Slovinské Akademie Vědy a Umění . V roce 1978 se stal laureátem ceny Prešerna. Jeho prvním vážnějším dílem je básnická sbírka Pesmi štirih . Tato sbírka se stala ve slovinské poezii přelomovou pro svébytný pohled na subjektivismus a intimitu. Kovič vydal přes 35 básnických sbírek, prozaických děl a knížek pro děti a mládež. Mezi ty nejdůležitější patří rozsáhlý příběh Pot v Trento , sbírka sonetů Kajdoskop nebo dvanáct esejů o slovinské poezii Sled sence zarje . Kovič je znám také jako překladatel z nemčiny, francouzštiny, maďarštiny, češtiny a ruštiny.

Kaiu Širai (7)

Kai Spellmeier (2)

Kachou Hashimoto (7)

Autorka známá též pod pseudonymem Aiko Nagayama nebo Yasumi Nagayama, je mladá japonská ilustrátorka. Krom kariéry asistentky jiným mangaka měla pochopitelně aspiraci prorazit vlastními výtvory. Pro příklad se podílela na tvorbě mangy \"Whistle!\" od autorky Higushi Daisuke. Přestože od počátku své činnosti coby manga autorky dostaly její kratší příběhy prostor se ukázat, skutečný ohlas jí přinesla až série \"Cagaster\", kterou publikovala primárně skrze vlastní webovou stránku jako web komiks. V současné době pracuje na nové sérii nazvané \"Arbos anima\".

K. Moronova, (7)

Jutta von Kampen (7)

Jutta Langreuter (6)

Německá autorka dětských knih a psycholožka.

Jurij Gennadijevič Tomin (3)

Ruský spisovatel, autor knih pro děti.

Jürgen Sorges (2)

Německý novinář, autor turistických průvodců.

Juraj Špitzer (5)

Juraj Janošík (4)

Slavný slovenský zbojník.

Jura Bagár (2)

Překladatel z ruštiny a angličtiny.

Július Mackerle (5)

Julius Mackerle byl český automobilový inženýr, vynálezce a zlepšovatel. Jeho otec, Julius, vlastnil cihelnu v Jevíčku a jeho bratr Jaroslav Mackerle byl architekt, výtvarník, amatérský archeolog, historik a etnograf. Julius Mackerle vystudoval Vysoké učení technické v Brně, kde i zkonstruoval a postavil svoje první motorové vozidlo – dvoumístný sportovní roadster s motocyklovým motorem JAP 1000 cm³. Studium dokončil v roce 1935. Mackerle byl poté zaměstnán ve Škodovce v Plzni jako konstruktér motorů, později se stal vedoucím konstrukce vznětových motorů a nakonec přešel na pražské ústředí Škodových závodů. Po II. světové válce odešel Mackerle do Tatry Kopřivnice, kde jako šéfkonstruktér nastavil koncepci nových vzduchem chlazených motorů Tatra: podle jeho návrhu a pod jeho vedením vznikl v roce 1949 vidlicový osmiválec T603 , který byl v roce 1950 namontován do závodního monopostu Tatra 607 – tehdy se uplatnil i systém ejektorového chlazení motoru, aby ventilátor zbytečně neodebíral užitný výkon. Motor T603 o výkonu 70 kW byl od roku 1955 montován do reprezentativní limuzíny Tatra 603, která převzala označení právě podle motoru. Vedle toho Mackerle zkonstruoval i vidlicový vznětový osmiválec T928 s úhlem válců 75°, který sloužil ve velmi úspěšném nákladním automobilu Tatra 138. Jeho dílem je také motor pro vojenský valník Tatra 128. V roce 1958 Mackerle přešel jako vedoucí oddělení odboru motorů do Ústavu pro výzkum motorových vozidel, kde také postavil pokusné vozidlo Rotoped. Přednášel na technických univerzitách v Praze, Brně a Bratislavě a napsal několik knih a řadu článků v technické literatuře. Za práci na vzduchem chlazených motorů mu Institute of Mechanical Engineers v Londýně v roce 1962 udělil Herbert Akroyd Stuart Prize....

Július Lenko (6)

Július Lenko byl slovenský básník a překladatel. Narodil se 10. prosince v Hybe a vzdělání získával v Liptovském Mikuláši a v Bratislavě, kde studoval slovenštinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Po ukončení vysokoškolského studia v roce 1939 působil jako středoškolský profesor v Humenném a Prešově, v letech 1945 – 1957 učil v Liptovském Mikuláši. V roce 1957 začal pracovat na pověřenectvu školství a kultury v Bratislavě, od roku 1960 pracoval jako redaktor vydavatelství Tatran, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1977. Jeho život a dílo mapuje i dokumentární film Július Lenko . Svá první literární díla začal uveřejňovat už během středoškolských studií v časopisech Slovenský ľud, Nový rod a Svojeť, později publikoval i v časopisech Slovenské smery, Slovenské pohledy, Elán, Pero a Nové slovo. Knižně debutoval v roce 1941 sbírkou básní V nás a mimo nás. Jeho tvorba byla silně ovlivněna poetismem a nadrealismem, ale i spisovateli jako Emil Lukáč, Laco Novomeský, Ivan Krasko, ze zahraničních pak zejména Jiří Wolker. Ve svých začátcích se věnoval tématům dobového vystěhovalectví a milostné lyrice, později se v jeho tvorbě objevovala i témata války, utrpení, později i vzpomínky na dětství a mládí. Kromě vlastní tvorby se věnoval i překládání z němčiny , francouzštiny a ruštiny . Zasloužil se o založení Muzea Janka Krále v Liptovském Mikuláši. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Július Lenko na slovenské Wikipedii....

Julius Glücklich (2)

Narozen 10. 5. 1876 v Březových Horách, zemřel 28. 9. 1950 v Praze, PhDr., historik, středoškolský učitel v v Chrudimi , Německém Brodě , v Praze , vysokoškolský učitel na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity , vedoucí historického semináře, děkan fakulty , řádný člen České akademie věd a umění , mimořádný člen Královské české společnosti nauk , člen Historického klubu; zabýval se zejména dějinami raného novověku, dobou bělohorskou, stavovským povstáním, hlavně Václavem Budovcem z Budova.

Julien Blondel (5)

Francouzský novinář, autor komiksových scénářů a tvůrce her.

Julie-Anne Long (4)

Julie Anne Long je americká spisovatelka romancí, která svou kariéru začala už od okamžiku, kdy se naučila psát. Její první dílo byl ilustrovaný opus o mluvících jablíčkách. Sice spisovatelskou kariéru během dospívání ohrožovala touha stát se rockovou star , ale láska k psaní zvítězila. Julie Anne četla knihy různých žánrů, ale srdce jí táhlo k romancím – inspirací jí byla Rosemary Rogers nebo Kathleen E. Woodiwiss. Romance si zvolila taky proto, že si užívá vymýšlet hrdiny a hrdinky, jejich citové projevy a sledovat vývoj jejich vztahu. No paak taky proto, že má ráda happyend. Období regentské Anglie, do níž svá díla zasadila, zas Julie Anne zvolila díky Jane Austen. Julie Anne žije a píše v San Franciscu a ve volném čase ráda navštěvuje muzea, balet a koncerty vážné hudby. Na kontě má zatím sedm historických romancí.

Julie Vlasáková (7)

Julie Vlasáková-Kahlesová, v matrice Juliana Josefa Anna, byla česká spisovatelka, dramatička, překladatelka a novinářka . Julie se narodila Janu Kahlesovi, „držiteli dvora z Křivsaudova“ a Josefě Kahlesové-Trödlové. V některých materiálech je chybně uvedeno datum narození 16. března. Měla čtyři sourozence: Jaroslava Jana , Jana Nep. Františka , Jindřicha Karla a Bohumilu . Pracovala na poště v Chlumci nad Cidlinou. Tam se vdala za poštovního úředníka Jana Vlasáka . Měli spolu syna Jana Vlasáka „válečného“ ředitele pražské zoo. Poté zůstala nějakou dobu v domácnosti, angažovala se jako žurnalistka v oboru sociální péče a v ženských otázkách. Stala se redaktorkou časopisů Česká žena a Naše domácnost. Její články se objevovaly v časopisech: Ilustrovaný svět, Besedy lidu, Malý čtenář, Lada, Časopis Matice moravské, Almanach českých hádankářů 1905: k uctění památky Karla, Česká hospodyně: ilustrovaný časopis rodinný, Nové mody, Nové pařížské mody. Byla autorkou románů a dramat, pohádek a loutkových her. Překládala z němčiny.