Všichni Autoři a témata

William Trevor (7)

William Trevor byl irský spisovatel, autor románů a povídek, ale také divadelních, rozhlasových a televizních her. Za svá díla získal třikrát Whitbreadovu cenu a pětkrát byl nominován na Man Bookerovu cenu. V roce 2002 byl oceněn Řádem britského impéria.

William Ritter (5)

Švýcarský publicista, výtvarník, hudebník, též historik umění a umělecký kritik zabývající se středoevropským a východoevropským uměním, podporovatel česko-francouzských a slovensko-francouzských vztahů, po roce 1918 pobýval v Praze i na Moravě.

William Painter (1)

William Painter byl anglický renesanční spisovatel, jehož sbírka povídek The Palace of Pleasure , vycházející především z klasických italských originálů, sloužila jako zdroj námětů pro alžbětinské dramatiky. Šlo o rodáka z Kentu, který v letech 1554 až 1560 studoval na St John's College v Cambridgi a poté získal roku 1561 místo úředníka arzenálu v londýnském Toweru . Tato funkce mu umožnila obohacovat se z veřejných prostředků, takže byl roku 1586 nucen se přiznat že zpronevěřil 1000 liber. Přesto si udržel své místo až do smrti. Roku 1566 vydal první dil své sbírky povídek The Palace of Pleasure , který obsahoval šedesát příběhů, a hned o rok později díl druhý se třiceti čtyřmi příběhy. Druhé vydání z roku 1575 pak obsahovalo ještě o sedm příběhů více. V současné době je sbírka vydávána v úpravě Josepha Haslewooda z roku 1813. Jde hlavně o překlady italských renesančních novel a povídek , dále o zpracování příběhů z Heptameronu od Markéty Navarské a také příběhů z antické literatury . Z jeho sbírky čerpali náměty pro své divadelní hry mnozí alžbětinští dramatici včetně Williama Shakespeara . Z dalších dramatiků je možno jmenovat Francise Beaumonta a Johna Fletchera , Johna Webstera , Roberta Wilmota , Thomase Heywooda , Philipa Massingera nebo Jamese Shirleyho .

William Hazlitt (2)

William Hazlitt byl anglický romantický literární historik a kritik, esejista, novinář a malíř, společně s Charlesem Lambem přední představitel eseje 19. století. Narodil se jako syn unitářského duchovního reverenda Williama Hazlitta. Vyrůstal v Irsku a v Nové Anglii, kde jeho otec založil v Bostonu první unitářský kostel. Podle přání svého otce se měl stát také duchovním, ale studium teologie nedokončil. Začal se podobně jako jeho bratr John a sestra Margaret zaobírat malířstvím, ale postupně se jeho pozornost začala obracet k literatuře. Studoval filosofii a jeho první prací bylo pojednání An Essay on the Principles of Human Action . V té době se již znal s předními představiteli anglického literárního romantismu , sestrou novináře Johna Stoddarta. Od roku 1812 začal publikovat své eseje v týdeníku The Examiner a literární kritiky v novinách The Morning Chronicle. Později následovala jejich knižní vydání. Otevřenost, s níž Hazlitt vyjadřoval své názory, mu vynesla celou řadu nepřátel, zejména v táboře konzervativců, kteří proti němu vedli novinářskou válku. Jeho manželství se Sarah skončilo v roce 1823 v důsledku aféry se služkou Sarah Walkerovou. Roku 1824 se podruhé oženil s Isabellou Bridgewaterovou , se kterou podnikl dlouhou cestu po Evropě, na které se seznámil se Stendhalem. Roku 1827 se pro neshody jeho syna s nevlastní matkou jeho druhé manželství prakticky rozpadlo. Roku 1830 pak zemřel na rakovinu žaludku. Hazlitt je jedním z nejvýznamnějších esejistů 19. století. Jeho eseje jsou intimní, citové a autobiograficky zaměřené, psané živým hovorovým jazykem a odrážejí jeho literární znalosti a šíři jeho zájmů. Společně s Leighem Huntem a Charlesem Lambem tvořil jádro tzv. cockneyské ško...

William Goldman (3)

William E Young (3)

Kapitán W. E. Young byl začátkem 20. století proslaveným lovcem žraloků a o této zálibě napsal knihu "Shark! Shark: The Thirty-Year Odyssey of a Pioneer Shark Hunter".

William Dietrich (5)

Americký spisovatel William Dietrich je novinář oceněný Pulitzerovou cenou, historik, přírodovědec a uznávaný spisovatel historických románů. Narodil se 29. září 1951 v Tacomě ve státě Washington a zde nedaleko Pugetského zálivu ve stínu Mt. Rainier vyrostl. Absolvoval Mount Tahoma High School a dále studoval na Western Washington University. Jako novinář se zabýval nejrůznějšími tématy přírodními, politickými i společenskými, ale vždy to byla témata závažná, která jej zavedla do všech koutů světa a vynesla mu i zmíněné významné ocenění. Po pětadvaceti rušných letech se vrátil do míst svého dětství a mládí, překonal vážnou chorobu a žije zde s manželkou a dvěma dcerami dodnes. Má za sebou tři díla nikoli beletristická a několik románů a průběžně pracuje na knize další.

William Arden (6)

Americký spisovatel detektivních příběhů, používal několik pseudonymů.

Wilhelm Schram (6)

Narozen 24. 4. 1850 v Opavě, zemřel 12. 12. 1925 v Brně. Historik, filolog, pedagog a knihovník, publikace z přírodních věd, mnemotechniky, historie a knihovnictví.

Wilhelm Raabe (4)

Wilhelm Raabe, byl německý prozaik, přední představitel realismu v německé literatuře. Studoval v Stadtoldendorfu a na gymnáziu ve Wolfenbüttelu, maturitní zkoušku však nesložil. V roce 1849 odešel do Magdeburk, kde se učil knihkupcem. Od 1854 působil jako svobodný spisovatel. Proslavil se prvotinou Die Chronik der Sperlingsgasse. Těžiště jeho déla tvoří dvě románové trilogie Der Hungerpastor a Abu Telfan. Čtyřicet let svého života strávil v Braunschweigu, kde také zemřel.

Wilfrid Stinissen (7)

Belgicko-švédský katolický kněz, bosý karmelitá, duchovní spisovatel, autor křesťanské literatury.

Whitley Strieber (4)

Louis Whitley Strieber se narodil v San Antoniu v Texasu. Navštěvoval střední katolickou školu a později se dostal na univerzitu a Londýnskou filmovou školu. Obě dvě dostudoval roku 1968. Poté pracoval v několika propagačních firmách v New Yorku a od roku 1977 je spisovatelem na volné noze. Poprvé mu byla projevena pozornost po napsání hrůzostrašných románů jako Wolfen nebo Hlad. Později se proslavil se spolu s Art Bellem knihou Příchod globální superbouře, která byla inspirací pro film Den poté. Začal se věnovat spekulativní beletrii a psát o svých zážitcích ze setkání s entitami. V posledních letech píše romány s upíří tematikou.

Weronika Anna Marczak (4)

Werner Maser (2)

Německý historik, novinář a vysokoškolský profesor Werner Maser je považován za jednoho z největších znalců nacismu a Třetí říše. V 50. letech mu byl, jako prvnímu západoněmeckému historikovi, povolen přístup do archivu NSDAP, kde zahájil detailní studium osobnosti Adolfa Hitlera, jemuž se pak věnoval celý svůj profesní život. Řada jeho děl byla přeložena do mnoha jazyků, jako například Adolf Hitler: legenda – mýtus – skutečnost; Hitlerův Mein Kampf; Dějiny počátků národního socialismu; Hitlerovy dopisy a záznamy; Porušení slibu; Třetí říše – každodenní život v Německu v letech 1933 až 1945 či životopisy Friedricha Eberta, Paula von Hindenburga nebo Helmuta Kohla.

Wendy Beckett (4)

Řádová sestra Wendy Beckettová patří k čelným popularizátorům výtvarného umění v Evropě. V roce 1990 se stala známou díky seriálům BBC o dějinách umění. Narodila se v Jižní Africe, ale vyrůstala v Edinburghu ve Skotsku. V roce 1946 vstoupila do řádu sester Panny Marie v Namuru. Byla poslána do Anglie, kde začala svůj noviciát. Současně začala studovat na univerzitě v Oxfordu. V roce 1954 se vrátila do Jižní Afriky a začala učit na univerzitě Witwatersrand. Zdravotní problémy ji v roce 1970 donutily přerušit práci a vrátit se do Anglie. Od té doby žila v karmelitánském klášteře. Svůj čas věnovala překladům středověkých rukopisů, a později studiu dějin umění.

Warren Miller (2)

Max Warren Miller byl americký spisovatel, který je znám zejména díky svému románu The Cool World , ve kterém popisuje život v černošském ghettu v Harlemu. Narodil se roku 1921 v pensylvánském městečku Stowe. Jeho studium na Iowské univerzitě přerušila druhá světová válka, kdy se dostal s americkou armádou až do Normandie. Studia pak dokončil roku 1948 a nějaký čas na Iowské univerzitě dokonce vyučoval. Po přestěhování do New Yorku žil sedm let ve východním Harlemu, kde na vlastní oči viděl bídný život v v černošském ghettu, což se výrazně projevilo v jeho tvorbě. Nejprve pracoval v oblasti reklamy, ale literární tvorba jej přitahovala stále víc. Nakonec se jí plně věnoval a roku 1965 stal literárním redaktorem časopis The National. Zemřel teprve čtyřiačtyřicetiletý roku 1966 v New Yorku na rakovinu plic.

Warren H Miller (4)

Americký spisovatel, editor.

Waltraud-Maria Hulke (5)

Pochází z lékařské rodiny. Díky tomu byla již velice brzo konfrontována s nemocemi a utrpením. Z těchto zkušeností vyrostl její silný zájem o přírodní léčebné metody a počala se jimi velice intenzivně zabývat. Obzvláště ji fascinovaly barvy a jejich léčivé síly a proto se věnuje po dlouhá léta výzkumu jejich působení na tělo a psychiku člověka. Po studiu v oboru Terapie pomoci barev - aury - Somy, jakož i ukončeném studiu v oboru Spiritual healer s titulem NFSH a Crystal-Healer s titulem ICCH pracuje dnes v této oblasti a pořádá přednášky a semináře.

Waltraud Pfister-Bläske (5)

Spolupracovnice Goethova institutu, německá autorka turistického průvodce.

Walter Trobisch (6)

Německý misionář.

Walter Simonson (6)

Americký scenárista, výtvarník, autor comicsu.

Walter Kramer (4)

Profesor ekonomie a sociální statistiky, publikace z oboru.

Walter Jens (3)

Německý prozaik, esejista, dramatik, literární historik, kritik, klasický filolog a překladatel z řečtiny.

Wacław Gołembowicz (2)

Chemický inženýr a spisovatel. Autor detektivních povídek s Sherlockem Holmesem, biografie o Paracelsovi , desítky naučných a populárně-naučných knih z oboru . Zemřel ve Varšavě ve věku šedesáti let. Několik knih se dočkalo vydání až po jeho smrti.

Vsevolod Sergejevič Solov'jev (7)

Vsevolod Sergejevič Solovjov byl ruský historický romanopisec. Jeho nejslavnějším dílem je Kronika čtyř generací, popis fiktivní rodiny Gorbatovů od doby Kateřiny Veliké do poloviny devatenáctého století.

Vratislav Křivák (6)

Narozen 8.10.1954 v Kojetíně. PhC., básník.

Vratislav Doubek (3)

Vratislav Doubek je český historik, pracovník Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Masarykova ústavu - Archívu AV ČR.

Vratislav Brabenec (4)

Vratislav Brabenec je český hudebník a literát, znám především z klasické sestavy hudební skupiny The Plastic People of the Universe, jejímž byl a je členem v letech 1972–1982 a 1997–do současnosti. Rovněž je zásadním autorem mnoha textů skupiny, zejména z alb Co znamená vésti koně a Maska za maskou, úpravy textů ze Starého a Nového zákona pro program Pašijové hry velikonoční a úpravy textů Ladislava Klímy k programu Jak bude po smrti. Narodil se v Horních Počernicích v rodině poštovního úředníka. V pěti letech přežil dopravní nehodu, když ho srazilo auto a on ležel několik dní v komatu. Od třinácti let se na lidové škole umění v Mělníku učil hře na klarinet, o rok později přešel na saxofon. Jeho oblíbeným stylem byl jazz. V letech 1957–1961 vystudoval mělnickou Střední zemědělskou technickou školu, obor zahradnictví. Při studiu si přivydělával hrou na saxofon ve vinárnách, na plesech a tanečních zábavách. Seznámil se se Svatoplukem Karáskem, se kterým založil kapelu Potkani a v roce 1960 "divadlo malých forem", které nemělo dlouhé trvání. V letech 1961–1964 pracoval jako zahradnický technik a projektant. Jelikož se chtěl stát farářem, v letech 1964–1969 studoval teologii na Komenského evangelické teologické fakultě UK v Praze, ale studium nedokončil, neboť dle svých slov zjistil, že na toto povolání nemá vlohy. V letech 1963–1968 hrál v profesionálním swingovém souboru The Cats Jass Band a začal experimentovat s tzv. zvukovou poezií a s lettrismem. První básně zveřejnil v roce 1968 v Kostnických jiskrách. V roce 1969 odjel na půl roku do Velké Británie. Po návratu opět pracoval v zahradnictví, při rekonstrukci parků, například v Bílině nebo Měšicích u Prahy. V roce 1972 se setkal s manažerem rockové skupiny The Plastic People of the Universe Ivanem Martinem Jirousem. Jirous poté, co slyšel Brabence hrát, mu nabídl místo v kapele. Kapela v té době prakticky...

Vratislav Blažek (5)

Vratislav Blažek byl český textař, dramatik a filmový scenárista. Absolvoval několik tříd gymnázia, od roku 1945 studoval malbu. Při studiu si přivydělával psaním do několika satirických časopisů. V této době začala jeho autorská spolupráce s Divadlem satiry. Po roce 1968 emigroval do Německa. Poté byl v normalizační ČSSR zakázán a ignorován. Dále je autorem textů k celé řadě písní, které časem zlidověly . Spisovatel Josef Škvorecký, jenž stejně jako Vratislav Blažek pocházel z Náchoda, zpracoval jeho osudy ve svém románě Příběh inženýra lidských duší. Blažek se v něm objevuje pod jménem Vratislav Blažej prostřednictvím dopisů, jež v průběhu několika desetiletí napsal protagonistovi knihy Danny Smiřickému a v nichž s ironickým humorem komentuje dramatické zvraty svého života. Styl těchto dopisů je zřetelně autentický, jak lze doložit srovnáním s výborem z Blažkovy korespondence Mariáš v Reykjavíku, vydaného v exilovém nakladelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers.

Vratislav Asad Richter (3)

Absolvoval Vysokou obchodní školu v Praze. V roce 1948 byl poslán do emigrace. Několik let vedl ve Švýcarsku malou firmu na dovoz uměleckých předmětů z Afriky, r. 1954 odcestoval do Kanady, kde zprvu pracoval v laboratoři letecké továrny, od r. 1966 si otevřel v Torontu obchod s asijským a africkým zbožím. Procestoval celý svět, velel na několika lodích. Napsal 23 dobrodružných a cestopisných románů, z nichž většina zůstala v rukopisu včetně SF románů Brána bohů a Rok krabů.

Volker Dierschke (7)

Německý biolog, autor příruček, slovníků a encyklopedií o ptačích druzích.

Vojtěch Tomáš (6)

Vojtěch Tilkovský (6)

Narozen 18.8.1902 v Levoči, zemřel 10.4.1978. PhDr., historik umění, monografie z oboru.

Vojtěch Šimíček (7)

Narozen 19.8.1969 v Ostravě. Doc., JUDr., Ph.D., Právník a vysokoškolský pedagog.

Vojtěch Mencl (4)

Prof. Ing. Vojtěch Mencl. DrSc, se narodil 18. 5. 1923. Po maturitě na jičínském gymnáziu v roce 1942 se zapojil do ilegálního odbojového hnulí. V letech 1945–1948 vystudoval Vysokou školu politickou a sociální. Věnoval se studiu československých dějin a politické ekonomie, publikoval řadu vědeckých prací. Vedl katedru československých dějin na Vojenské politické akademii, v roce 1968 se stal jejím rektorem. Po roce 1968 krátce působil jako vědecký pracovník ČSAV. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání. Po roce 197S sc podílel na práci redakce Historických studií. V současné době je předsedou Komise vlády ČSSR pro analýzu historických událostí let 1967 až 1970.

Vojtěch Lahoda (6)

Vojtěch Lahoda byl historik umění, kurátor, vysokoškolský pedagog a překladatel. V letech 2012–2017 byl ředitelem Ústavu dějin umění AV ČR. Po maturitě na Gymnáziu Jana Keplera v Praze vystudoval v letech 1974–1979 dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a svou diplomovou práci Malíř Karel Černý obhájil roku 1979 jako práci rigorózní. V letech 1979–1980 pracoval na Katedře estetiky FF UK, poté byl do roku 1985 vědeckým aspirantem v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV a obhájil zde kandidátskou dizertaci Figura v českém malířství 1907–1932: kubistické řešení . V letech 1986–1989 byl vedoucím oddělení vědeckotechnických informací, 1990–1993 vedoucím oddělení moderního umění, od roku 1993 zástupcem ředitele ÚTDU ČSAV. Od roku 2001 byl vědeckým tajemníkem, 2004–2012 zástupcem ředitele a od roku 2012 ředitelem Ústavu dějin umění AV ČR. Roku 1999 se habilitoval v oboru dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně a od roku 2001 působil jako docent, od roku 2007 jako profesor dějin umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Působil v radě GVŠ, v české sekci AICA, radě NG , ve věd. radě VČG v Pardubicích a MG v Brně, jako člen správní rady AVU, člen výboru UHS , od r. 2004 byl předsedou podoborové komise GA ČR. Roku 1991 obdržel visiting fellowship Sorosovy Nadace a pobýval v National Gallery of Art ve Washingtonu. Přednášel dějiny umění na FAMU , na NIAS, Holandsko , na CEU Praha, v rámci Ohio Univ. Athens Abroad Program in Prague , CIEE na FF UK , na Vytautas Magnus Univ., Kaunas . Přispíval články do časopisů Výtvarné umění, Umění, Bulletin NG, Dějiny a současnost a do několika zahraničních periodik. Byl členem redakčních rad časopisů: Umění, časopisu Art in Translation , Edinburgh, Meno istorija ir kultura , Kaunas, Litva, Maksl...

Vojtěch Jestřáb (4)

Dr. Vojtěch Jestřáb se narodil v Brně. Vystudoval klasické gymnázium v Brně. Po válce absolvoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou zakončil doktorátem v r. 1949. O rok později začal publikovat verše a překlady poezie. Knižním debutem byla účast v almanachu pěti brněnských básníků, který redigoval Jan Trefulka. V roce 1964 vydal v nakladatelství Československý spisovatel básnickou sbírku " V této chvíli vyplutí ". Následovala řada básnických překladů. V roce 1987 vydal román o brněnském odboji " A zpívat do konce ". V devadesátých letech se soustředil už jenom na prózu : v roce 1997 vydal memoárovou koláž " Brno, můj Amarcord ", o rok později prózu románového typu " ...a vždycky přijde nové léto ".

Vojtěch Jareš (6)

Narozen 26.12.1888 v Chrástu u Plzně, zemřel 28.1.1965 v Praze. Ing., Dr.techn., profesor metalografie, práce z oboru kovů.

Vojtěch Blodig (5)

Narozen 8.10.1946. Zabývá se rasovou a politickou perzekucí, práce o protifašistickém odboji a terezínském ghettu.

Vojta Merten (4)

Vojta Merten, vlastním jménem Vojtěch Bartůšek byl český herec-komik, známý především jako živý představitel Kašpárka v dětských hrách a dobrodružných pohádkách. Narodil se jako Vojtěch Bartůšek na Žižkově v rodině typografa. Po vzoru otce se vyučil také typografem, ale odešel ke kočovnému divadlu a hrál u společností ředitelů Janovského a Blažka. Prošel Východočeským divadlem, divadlem na Kladně a Českým divadlem v Olomouci. Ve druhé polovině 20. let 20. století přesídlil trvale do Prahy a vystupoval jako komik v pražských kabaretech a divadlech. Již v roce 1924 uváděl v divadle Komedie své hry s Kašpárkem. Působil také v Aréně na Žižkově, Deklaraci, divadle Rokoko, Novém divadle a Osvobozeném divadle. V období květen 1935 – březen 1936 působil jako ředitel v Malé operetě na Vinohradech. Od roku 1922, byl ženatý s Marii Kulíkovou , s kterou měl dceru Vlastu, ta v roce 1946 vydala o svém otci, útlou knížku Kašpárek Vojta Merten vypravuje dětem pohádky. Vojta Merten v červnu 1945, v Praze Braníku, kde žil spáchal sebevraždu. V roce 1929 seskupil asi desetičlennou skupinu, která začala vystupovat na různých pražských scénách s hrami, ve kterých byl hlavní postavou Kašpárek, ztvárněný Vojtou Mertenem. V rolích dalších postav s ním na jednotlivých představeních spolupracovali například někteří členové Osvobozeného divadla i herci z dalších pražských divadel . Soubor takto vystupoval až do roku 1936, kdy pro vyčerpání zájmu publika svoji činnost ukončil.

Vlková Ivana (7)

Vlastislav Tůma (4)

Spis o obsluze automobilů Lada.

Vlastislav Antonín Vipler (4)

Vlastislav Antonín Vipler byl český dirigent a hudební skladatel. Je autorem 340 různých hudebních skladeb, z toho 25 původních českých operet. Po studiích na královédvorském gymnáziu studoval dirigování a skladbu na Pražské konzervatoři. Po dokončení školy krátce působil ve Východočeském divadle v Pardubicích, pak také ve Východoslovenském národním divadle a v bratislavském a košickém studiu Československého rozhlasu. Po návratu do Prahy dirigoval divadelní orchestry holešovického Divadla Uranie, smíchovského Švandova divadla a později i Malé Operety. Zde se seznámil s Otakarem Jeremiášem, který jej doporučil pro práci v Československém rozhlase, kde od roku 1939 pracoval jako dirigent a odborný programový pracovník až do své smrti. Skládal zábavnou i vážnou hudbu, např. symfonickou hudbu, písně a komorní hudbu. Během svého života zkomponoval celkem 25 původních českých operet. Mezi nejznáměšjí patří:

Vlastimil Vinter (5)

Narozen 29.1.1921 v Liberci. PhDr., CSc., historik umění, publikace z oboru.

Vlastimil Vavřín (4)

Český spisovatel a novinář. Narozen 6.srpna 1952 v Gottwaldově. Vyučen jako montér výtahů. Po absolvování vojenské služby vystudoval střední školu a fakultu žurnalistiky UK. Pracoval jako dělník, úředník a redaktor v novinách. Verše publikuje od roku 1973. Z ruštiny překládá Grigorije Korina,Jurije Chlebnikova a Vladimíra Mamajeva.

Vlastimil Šubrt (4)

Vlastimil Šubrt byl český politik, ekonom a spisovatel. Jako člen ODS byl v letech 1996–2002 senátorem za obvod č. 39 – Trutnov. V roce 1953 odmaturoval na Obchodní akademii v Hořicích. V roce 1959 absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. V letech 1953–1954 pracoval jako vychovatel. Mezi lety 1959–1970 působil na Okresním národním výboru. Roku 1970 jej vyhodili kvůli protestu proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V období 1970–1976 vykonával pomocné dělnické profese. Mezi lety 1976–1989 zastával různé administrativní funkce . V letech 1991–1996 působil jako přednosta Okresního úřadu v Trutnově. S manželkou Radmilou vychoval syna a dceru. V roce 1968 vstoupil do hnutí Klub angažovaných nestraníků. Ve volbách 1996 se stal členem horní komory českého parlamentu, když v obou kolech porazil sociálního demokrata Vasila Bibena. V senátu zasedal ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Ve volbách 2002 svůj mandát neobhajoval. V roce 1963 debutoval novelou Nedůvěra. Roku 1964 napsal divadelní hru Hrdinům slzy nesluší, která se hrála i na zahraničních jevištích . V 60. letech napsal další dvě dramata. V publikační činnosti musel přestat až do roku 1990, kdy mu vyšel triptych tří detektivek s názvem Zlé lásky. V poslední době se zaměřoval především na povídkovou tvorbu a od roku 2005 až do své smrti předsedal porotě celorepublikové soutěže pro mladé autory Trutnovský drak.

Vlastimil Chlumský (4)

Autor románů.

Vlasta Zděnovcová (5)

Narozena 1929 v Lomnici nad Popelkou. PhDr. hispanistka.

Vlasta Fialová (5)

Vlasta Fialová byla česká herečka, která celý svůj divadelní život strávila ve svém rodném městě Brně. Pocházela z divadelní rodiny, oba rodiče byli členy brněnské opery. V roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na Státní hudební a dramatickou konzervatoř, po absolutoriu nastoupila do svého prvního divadelního angažmá v Opavě . Další dvě sezony vystupovala v Olomouci a od roku 1950 až do svého skonu byla přední členkou činohry Státního divadla v Brně. Ve známost vstoupila také v roce 1949 titulní úlohou z filmu Divá Bára režiséra Vladimíra Čecha nebo později roku 1967 v roli kněžny v televizním zpracování Jiráskovy Lucerny. V roce 1964 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. Pocházela z divadelní rodiny, oba rodiče byli členy brněnské opery. V roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na brněnskou Státní hudební a dramatickou konzervatoř, po absolutoriu nastoupila do svého prvního divadelního angažmá v Opavě . V letech 1948–1950 vystupovala v Olomouci, od roku 1950 až do svého skonu byla přední členkou činohry Státního divadla v Brně. Půvabná diva již v mládí zazářila v roce 1949 jako Divá Bára ve filmové adaptací stejnojmenné povídky Boženy Němcové režiséra Vladimíra Čecha, nezapomenutelnou se také stala, mimo jiné, její role kněžny v televizním přepisu Jiráskovy Lucerny z roku 1967. Na své mateřské scéně vytvořila řadu komediálních i dramatických rolí domácího i světového repertoáru, úspěšně spolupracovala s českým i slovenským filmem, rozhlasem a televizí. Uplatnila se rovněž v dabingu, pedagogicky působila na JAMU, v roce 1964 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. V padesátých letech byla krátce vdaná za Jiřího Tomka s nímž měla syna Jiřího. Poté se jejím životním partnerem až do jeho smrti stal brněnský herec Zdeněk Kampf . Zesnula týden před svými sedmd...

Vladislav Nikolajevič Minajev (2)

Ruský autor knih o imperialismu v USA.

Vladislav Hošek (4)

Narozen 7.2.1954 ve Vimperku. Fotograf.

Vladimíra Novotná (4)

Narozena 1940. MUDr., psychiatrička, práce z oboru.

Vladimír Wagner (4)

Narozen 10.5.1911 v Brně,zemřel 2008. Prof., MUDr., CSc., mikrobiolog a imunolog, bakteriolog a sérolog, práce z oborů.

Vladimír Wagner (6)

Narozen 27.1.1900 ve Vídni , zemřel 18.3.1955 v Bratislavě . PhDr., historik slovenského výtvarného umění, práce v oboru, publikoval slovensky.

Vladimir Vladimirovič Putin (6)

Je ruský politik, súčasný prezident a bývalý predseda vlády. Vo funkcii prezidenta pôsobil od 31. decembra 1999, po náhlom odstúpení Borisa Jeľcina prvé štyri mesiace ako úradujúci prezident a potom v dvoch štvorročných funkčných obdobiach až do súčasnosti. Narodil sa v sovietskom Leningrade, dnešnom Petrohrade, 7. októbra 1952. Jeho otec Vladimir Spiridonovič bol robotník, bojoval počas druhej svetovej vojny. Jeho matka Marija Ivanovna, dievčenským menom Šelomovová, bola tiež robotníčka, prežila blokádu Leningradu. Vladimír Putin mal pôvodne dvoch starších bratov, ktorí sa narodili ešte v 30. rokoch. Jeho najstarší brat však zomrel niekoľko mesiacov po narodení a druhý brat zomrel počas obliehania Leningradu na záškrt. V roku 1975 skončil právnickú fakultu Leningradskej štátnej univerzity, potom mu ponúkli službu v KGB. Už na škole vstúpil do Komunistickej strany, ktorej členom zostal až do roku 1991. 28. júla 1983 sa oženil s Ľudmilou Alexandrovnou Škrebnevovou, študentkou španielčiny a bývalou letuškou. Majú dve dcéry: Mariju, narodenú roku 1985 a Jekaterinu, narodenú roku 1986. Od roku 1985 Putin slúžil v Drážďanoch vo vtedajšom Východnom Nemecku ako legálny pracovník sovietskej vonkajšej rozviedky. Po návrate v roku 1990 pracoval na leningradskom magistráte. Zaoberal sa reguláciou hazardných hier, vývozom ropy a kovov a nákupom potravín. V roku 1996 Putin stál na čele volebného štábu Anatolija Sobčaka, voľby prehral[. Putin odišiel do Moskvy. Ďalších niekoľko rokov budúci prezident zastával viaceré významné funkcie, až sa nakoniec v lete 1998 stal riaditeľom nástupkyne KGB – Federálnej bezpečnostnej služby . Celý ten čas však stál v pozadí a verejnosť ho takmer nepoznala. Dňa 9. augusta 1999 bol Vladimir Putin zvolený na post prvého námestníka predsedu vlády, čo mu umožnilo aby bol neskôr toho istého dňa vymenovaný za predsedu novej vlády, pretože predošlý premiér Sergej Stepašin bol Jeľcinom odvolaný. V roku 1999 sa mali konať parlamentné voľby a v rok...

Vladimír Vaněk (3)

Vladimír Vaněk byl československý legionář, špion a diplomat. V roce 1913 složil maturitu na reálce a obchodní akademii v Karlíně a vzdělání si doplnil roku 1928 na pařížském Institut des Hautes Etudes Internationales. Za první světové války vstoupil v Rusku do České družiny. V listopadu 1914 se přihlásil jako dobrovolník na akci, při které se mu podařilo přes Lvov, Duklu, Bardejov, Košice, Bratislavu a Vídeň překonat frontu a doručit do Prahy Karlu Kramářovi poselství od představitelů československého odboje v Rusku. V uniformě rakouské armády se mu v září 1915 podařilo do Ruska vrátit. Následně působil ve vojenské komisi Svazu českých spolků na Rusi. Když poselstvo svazu v červnu 1916 odcestovalo do Londýna a Paříže, kde tehdy pobýval Tomáš Garrigue Masaryk, byl mezi jeho členy i Vaněk. Později působil při pobočce Československé národní rady ve Švýcarsku a v roce 1918 pomáhal Milanu Rastislavu Štefánikovi organizovat legie v Itálii. Od února 1919 do prosince 1920 se významnou měrou zasloužil o vybudování výzvědného oddělení zpravodajské služby ministerstva národní obrany. Jeho kariéra diplomata začala úřadem atašé a místo-konzula ve Stockholmu, od října 1921 pracoval v národohospodářské sekci a posléze v prezídiu ministerstva zahraničního obchodu, od dubna 1924 do konce roku 1929 zastupoval generálního konzula v Paříži, na stejném vyslanectví působil jako legační tajemník. V letech 1930 až 1931 byl zaměstnancem ministerstva zahraničí, v dubnu 1931 se vrátil do hlavního města Švédska jako legační rada československého velvyslanectví a působil zde až do září 1937. Po návratu do Prahy se stal na ministerstvu zahraničí referentem pro Švédsko, Norsko a Rakousko. Den po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava už byl Vladimír Vaněk zpátky ve Švédsku. Ve Stockholmu organizoval pro československý odboj zpravodajství a spojení s domovem. V březnu 1942 byl na popud německého velvyslance zatčen a vězněn až do ledna 1944. V d...

Vladimír Tkáč (6)

Mgr. Vladimír Tkáč, CSc. – nar. 1946, se několik desítek let profesionálně věnuje muzeologii, nejdříve ve Slezském muzeu, poté na Slezské univerzitě v Opavě. Za muzei a památkami procestoval několik kontinentů a několik desítek států, včetně velkých expedic do Afriky. Autor statí a publikací o muzeích u nás i v zahraničí .

Vladimír Svoboda (6)

Narozen 6.8.1960 ve Dvoře Králové nad Labem. PhDr., Csc., práce z oboru filozofie a logiky.

Vladimír Strejc (5)

Narozen 17. 3. 1948. Teolog, dlouholetý unitářský a posléze kvakerský duchovní, svobodný zednář, absolvent několika teologických škol , americký občan. Koncem 70. let 20. století odešel do emigrace do USA, také v důsledku šikany ze strany Státní bezpečnosti. V letech 1991–2000 působil v české Unitarii, kde však v té době došlo k rozkolu. Nakonec z ČR odešel a působil v USA jako kvakerský duchovní. Publikoval několik knih v češtině i angličtině, mimo jiné Planetu Logo, Paprsky světla či spis Zednáři, jejich tajemství, historie a duchovní cesta. Publikačně se též zabýval dějinami světového i českého unitářství.

Vladimír Spáčil (7)

Narozen 4.10.1935 v Brodku u Přerova. PhDr., archivář, práce z oboru, historické, místopisné a vlastivědné práce z olomouckého regionu.