Všichni Autoři a témata

Jitka Doubnerová (1)

Narozena 11.3.1963 v Liberci. PhDr., bohemistka a historička, práce o veřejné správě na Liberecku.

Kateřina Sienská (1)

Svatá Kateřina Sienská , vlastním jménem Caterina Benincasa, byla italská řeholnice, panna a mystička, 4. října 1970 papežem Pavlem VI. jmenována učitelkou církve. Je považována za jednu z nejvýznamnějších žen církevních dějin. Usilovala o znovupřesídlení papežů do Říma a později o odstranění papežského schismatu. Je autorkou 381 dopisů a náboženských spisů. Jako svatou ji ctí katolíci, anglikáni a někteří luteráni. Její život i dnes inspiruje mnoho lidí, mezi nimi také členky sekulárního institutu Caritas Christi, jež ji od svého založení mají za svou patronku. Kateřina se narodila jako 24. dítě do početné, ale nikoliv chudé rodiny sienského barvíře. Pocházela z dvojčat, ale její sestra brzy po narození zemřela. Doba byla bouřlivá. V severní Itálii tehdy nepanovaly klidné časy, vedly se početné místní války, ve městech propukaly boje o moc, na denním pořádku byly rozbroje mezi šlechtickými rody. Křesťanská víra se dostávala na vedlejší kolej, upadala moc i prestiž papežů, kteří se v době avignonského pobytu dostali do závislosti na francouzských králích. Již v šesti letech prý měla malá Kateřina uprostřed ulice mystické vidění, jehož příčinou mohlo být citové vypětí a snaha přiblížit se k Bohu. O rok později složila slib, že zůstane pannou a již v dětském věku žila v asketickém odříkání. Jako desetiletá navázala kontakty s dominikány, ke kterým vstoupil její bratranec Tommaso della Fonte. Když bylo Kateřině patnáct let, odmítla se na přání rodičů vdát. To nesla především její matka velmi těžce, proto docházelo mezi ní s dospívající dcerou k častým sporům. O tři roky později viděl prý její otec, jak se nad Kateřininou hlavou vznáší bílá holubice a rozhodl se, že ji nechají na pokoji. Ostatně Kateřina prodělala neštovice, které jí znetvořily obličej, a od té doby žila v domácím ústraní rodičovského domu, kde měla svůj vlastní pokoj. Živila se vodo...

Viera Kardelisová (1)

Antonín Mráz (1)

Spoluautor práce z oboru elektrotechniky.

Lawrence Haward (1)

Britský historik umění, muzikolog, knihovník, sběratel, ředitel Manchester Art Gallery v letech 1914-1945.

Karel Janků (2)

Narozen 1926 v Brně. Doc. MUDr., CSc., internista. Pracoval na I. a II. interní klinice UP v Olomouci, později na interním odd. nemocnice v Hustopečích a na poliklinice v Blansku. V letech 1964-1996 byl ústavním internistou-konziliářem pro I. a II. gynekologicko-porodnickou kliniku v Brně. Zabýval se ischemickou chorobou srdeční u těhotných. Publikuje v oboru.

Anna Rochester (1)

Anna Rochesterová se narodila 30. března 1880 v New Yorku. Byla americkou novinářkou, spisovatelkou a především politickou aktivistkou. Mezi lety 1915 a 1918 pracovala pro neziskový Národní výbor pro dětskou práci . Od roku 1922 byla editorkou křesťansko-socialistického měsíčníku Zítřejší svět . Kromě svého politického působení se proslavila i dlouholetým - není však jisté zda intimním - vztahem s další členkou komunistické strany Grace Hutchinsovou, který udržovala v době, kdy něco takového bylo považováno za jednoznačné společenské tabu. Zemřela na zápal plic 11. května 1966 a je pohřbena na Brookside Cemetery v Englewoodu ve společném hrobě se svými rodiči.

Jan Skalák (1)

Narozen 26.2.1892. JUDr., časopisecké články z oboru, romány.

Naděžda Munzarová (1)

Naděžda Munzarová, známá jako Naďa Munzarová, rozená Naděžda Musílková , je česká herečka, loutkoherečka a animátorka. Vyrůstala v Německém Brodě , kde její otec Josef Musílek pracoval jako železničář. V období 1946–52 studovala na Tylově gymnáziu v Hradci Králové, kde byla činná v ochotnickém souboru Mladá scéna, v tanečním souboru Letecké vojenské akademie, v Sokole, Junáku... V letech 1953–1957 studovala na právě vzniklé loutkářské katedře na DAMU , o které jí pověděl Luděk Munzar. V letech 1960–1968 byla odbornou asistentkou – obor herectví s loutkou na AMU. V letech 1953–1968 pracoval celý první ročník externě v Československé televizi, především v dětském vysílání. . Zůstala 2 roky a od roku 1959 hrála v mnoha pořadech, seriálech a televizních pohádkách až do odchodu ze země v 1968 externě). Vodila loutky medvídka Emánka spolu s Ondřejem Sekorou a Milošem Nesvadbou vytvořila, vodila a mluvila Kačenku . V prvních živě vysílaných verzích seriálů např. Broučcích vodila Broučka, Medvídka Pú...). Ve filmu hrála s loutkami a technikou černého divadla až do svého odchodu z Československa v říjnu 1968 pod režiséry – Jan Švankmajer – Rakvičkárna, Vojtěch Jasný – Až přijde kocour, Zdeněk Syrový -Pinochiova dobrodružství, v televizi pak – Jan Valášek, František Filip, Albert Mareček, Libuše Koutná, Svatava Rumlová, Vlasta Janečková, s moderátorkami Štěpánkou Haničincovou a Pavlínou Filipovskou. Loutkám propůjčovali hlasy přední herci – Jiřina Jirásková, Karel Höger, František Filipovský, František Bejvl, Vlastimil Brodský, Alena Kreuzmannová, Aťka Janoušková a mnoho dalších umělců. Od 1959 pracovala v "Černých" divadlech – Jiřího Srn...

John Matthews (1)

John Matthews je historik, folklorista a spisovatel, přednáší starověké dějiny na univerzitě v Oxfordu. Specializuje se na 4. století po Kristu. Od roku 1980 se živí psaním. Napsal více než 90 knih o artušovských legendách a Svatém Grálu; píše i povídky a napsal i sbírku básní. S manželkou Caitlín a synem Emrysem, který nedávno vydal svou první knihu.

Kristián Habrda (1)

Ing., pracovník Krajského úřadu Libereckého kraje, zabývá se ochranou přírody, zejména netopýrů.

Pavel Bulíř (1)

Ing., absolvent oboru sadovnictví, krajinářství a květinářství, výzkumný pracovník, soudní znalec v odoru dendrologie, okrasného zdravotnictví, ekonomiky a cen zeleně.

Jiří Franta (1)

Český výtvarník a fotograf. Dosavadní práci Jiřího Franty dominuje především mnohostranné využití média kresby. Jeho umělecké myšlení se odvíjí jak v individuálním přístupu tak činností v kolektivu jako člena umělecké skupiny Rafani nebo v autorské dvojici: David Bohm - Jiří Franta.

Jon Ardle (1)

Anglický autor prací o zahradních rostlinách.

František Vladimír Vykoukal (1)

Narozen 15. 12. 1857 v Limuzích u Českého Brodu, zemřel 26. 11. 1933 v Praze. Středoškolský profesor v Praze, pedagogický spisovatel, literární kritik, národopisec, práce v oboru etnografie.

Mirko Tůma (1)

Narozen 10. 8. 1921 v Praze, zemřel 19. 7. 1989 v USA. Spisovatel, básník, dramatik, divadelní kritik a překladatel. Po roce 1948 v emigraci.

Aleksandr Ivanovič Molok (1)

Ruský historik.

Tim Farrington (1)

Americký spisovatel.

Heinz Schürmann (1)

Německý katolický biblista, narodil se 18.ledna 1913 v Bochumu. Studoval teologii v Paderborn a Tübingenu. V roce 1938 byl v Paderbornu vysvěcen na kněze. Habilitoval se v roce 1952. Od r. 1953 vyučuval novozákonní biblistiku v Erfurtu, v roce 1978 se stal emeritním profesorem. Byl také poradcem Papežské biblické komise. Zemřel 11.prosince 1999.

Ken Kalfus (1)

Americký spisovatel Ken Kalfus se narodil roku 1954 v New Yorku. Pracoval jako taxikář, psal literární recenze do časopisů i reportáže z Irska, Paříže či Moskvy. Debutoval až roku 1998 sbírkou povídek Žízeň, která byla dobře přijata kritikou a New York Times ji dokonce označily za jednu z nejlepších knih roku. Následovala další sbírka povídek PU-239 a jiné ruské výmysly a první román Ministerstvo osvěty . Roku 2006 vydal autor druhý román Americký problém. Ken Kalfus žije ve Philadelphii se svou ženou a dcerou.

Vítězslava Šrámková (1)

Narozena 16. 12. 1943 v Litomyšli, zemřela 8. 8. 2019 v Praze. PhDr., divadelní kritička, publicistka, redaktorka a editorka spjatá s amatérským divadlem, divadlem poezie a recitací.

Annerose Klopfer (1)

Botanička, práce z oboru.

Klaus Klopfer (1)

Biolog.

Fiducia (1)

Armstrong Sperry (1)

Armstrong Sperry byl americký ilustrátor a spisovatel dobrodružných příběhů pro děti a mládež. Armstrong Sperry studoval v letech 1915–1918 na umělecké škole Art Students League v New Yorku a poté pokračoval ve studiu malířství na Umělecké škole Yaleovy univerzity . Na podzim roku 1918 byl však povolán do Námořnictva Spojených států amerických a zúčastnil se vojenských operací na konci první světové války. Po jejím skončení pracoval jako reklamní grafik a také opět v letech 1919–1923 navštěvoval s různými přestávkami školu Art Students League. V říjnu roku 1920 se vydal na svou první cestu do jižního Pacifiku, ze které se vrátil v květnu roku 1921. Inspirovala ho k ní četba knih Hermana Melvilla, Roberta Louise Stevensona a Jacka Londona a také cestopis amerického žurnalisty a světoběžníka Fredericka O’Briena White Shadows in the South Seas . Během cesty navštívil ostrovy Tahiti, Raiatea, Bora-Bora, Fidži, Havaj a také Nový Zéland a Austrálii. V prosinci roku 1921 byly některé z jeho obrazů, které na své cestě vytvořil, vystaveny v Uměleckém centru v New Yorku. V létě roku 1922 se seznámil s americkým antropologem Kennethem Emorym, který sehrál významnou roli při vytváření moderní antropologie v Oceánii. Jako jeho asistent pak podnikl v letech 1924–1925 svou druhou cestu do jižních moří, Podílel se na Emoryho vědeckém výzkumu na Havaji, na atolech Taburean, Malden a Penrhyn, na Vánočním ostrově a na ostrovech Tahiti, Bora-Bora a Raiatea. Dále také pokračoval v malování a své obrazy vystavil v červnu roku 1925 v Honolulu. Po návratu domů pracoval v reklamní agentuře a jako ilustrátor pulpových magazínů a později knih a knižních obálek včetně prvního vydání Burroughsovy knihy Tarzan a ztracená říše . Roku 1930 se ože...

Abbe Lane (1)

Americká zpěvačka a herečka. Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Greg Behrendt (1)

Greg Behrendt je americký stand-up komik a spisovatel. Byl scénáristou seriálu Sex ve městě. Při této práci se seznámil s Liz Tuccillovou se kterou napsal knihu Až tak moc tě nežere] , která byla zfilmována v roce 2009 se Scarlett Johanssonovou v hlavní roli.

Liz Tuccillo (1)

Americká scénáristka televizního seriálu Sex ve městě.

Gisela Leonie Teschke (1)

Narozena 1950 v Hamburku. Německá autorka populárně naučných zdravovědných publikací.

Denis McQuail (1)

Denis McQuail byl britský akademik a spisovatel zabývající se komunikační teorií. Věnoval se především masovým médiím, zaměřoval se na vysvětlení komunikačních teorií a jejich aplikaci. Je autorem obsáhlé publikace Úvod do teorie masové komunikace, ve které přináší čtenáři vhled do světa komunikace a médií. V knize Communication Models vysvětluje základní komunikační modely: Lasswellův model komunikace, Shannonův a Weaverův model komunikace, Gerbnerův model komunikace, teorie médií, teorie publika a systémy masových médií obecně. Další McQuailova kniha, Mass Communication Theory podrobně rozebírá samotný koncept masové komunikace. McQuail zde mluví o důležitosti masmédií a o jejich vlivu na jednotlivce i na společnost. V roce 2016 mu vyšla poslední publikace a tou je Žurnalistika a společnost. Autor v úvahách o žurnalistice upozorňuje na společenský a politický kontext jejího vývoje a její význam pro fungování demokracie. Proměna žurnalistiky podle něj souvisí s hlubší společenskou transformací, jejíž důsledky dnes nejsme schopni spolehlivě odhadnout. McQuail uspořádal typologii mezilidské komunikace do tzv. pyramidy komunikace a upozornil na dvě skutečnosti:

Fa-Sien (1)

Fa-sien byl čínský buddhistický mnich, který cestoval do Nepálu, Indie a na Srí Lanku, odkud přinesl do Číny množství buddhistických textů. Jeho nejznámější spis Zápisky o buddhistických zemích je cenným materiálem, který podává zprávy o tehdejším životě v Indii. Když se vrátil z cestování zpět do Číny, zabýval se úpravami svých zápisků a překladem přinesených textů.

Yu Li (1)

Také známý jako Li Liweng, byl čínský herec, producent a režisér stejně jako dramatika, který cestoval s vlastním souborem. Byl také spisovatel a nakladatel

Pedro G Ferreira (1)

Pedro Gil Ferreira je Britsko-Portugalský astrofyzik a spisovatel. Nyní zastává profesuru astrofyziky na Oxfordské Univerzitě.

John Frayn Turner (1)

Britský vojenský historik.

Tim Forrest (1)

Historik umění a spisovatel. Má za sebou rozsáhlou spoupráci s mezinárodními obchodníky starožitnostmi a aukčními síněmi. napsal klíč k nákupu starořitností, a podílel se také na publikaci encyklopedie starožitností

Helena Lorenzová (1)

Narozena 13.5.1945 v Praze, zemřela 2006. PhDr., CSc., teoretička umění, redaktorka časopisu Estetika. Zaměřena na dějiny estetiky a umění. Publikace v oboru.

Bernard z Clairvaux (1)

Svatý Bernard z Clairvaux byl středověký teolog, filosof, myslitel a mystik, důležitý člen nově vzniklého cisterciáckého řádu. V roce 1830 jej papež Pius VIII. prohlásil učitelem církve, Narodil se na hradě Fontaines roku 1090 nebo 1091 nedaleko Dijonu jako člen významného šlechtického rodu. Krátce před jeho narozením měla podle legendy Bernardova matka živý sen, že porodí psa s rezavou skvrnkou na hřbetě. Zpovědník jí vyložil sen tak, že porodí syna, který bude jako věrný pes střežit dům boží a štěkat na nepřátele víry. Bernard opravdu silně tíhl k víře a vyrostl v ctnostného mladíka. Získal vzdělání v klášterní škole a po jejím absolutoriu se rozhodl pro řeholní život. Se třiceti druhy se usadil na otcových statcích v Châtillonu a společně se připravovali na vstup do řehole. Roku 1112 vstoupili do kláštera v Cîteaux. Tehdy nový řád byl roku 1100 schválen papežem Paschalisem II. jako plod reformy řádu benediktinského. Pro svou horlivost byl Bernard po třech letech ve věku 25 let vybrán, aby založil nový cisterciácký klášter Clairvaux. Význam jeho osoby pro cisterciácký řád byl mnohem hlubší. Bernard z Clairvaux byl například autorem velmi přísných řeholních pravidel, kterými usiloval o obnovu původní přísnosti benediktinské řehole. Do konce Bernardova života vzniklo z jeho popudu a pod jeho vedením 68 dalších klášterů. Benediktini z Cluny nesli s nelibostí Bernardovo „odštěpenecké“ působení a obviňovali Bernarda dokonce i u papeže z přílišné přísnosti. Roku 1128 sepsal Bernard z pověření církevního sněmu z Troyes řeholní pravidla řádu templářů. Roku 1130 došlo k rozkolu v církvi, když proti papeži Inocencovi II. stanul vzdoropapež Anaklet II. Bernard z Clairvaux zůstal na straně Inocence II. a po smrti Anakleta přesvědčil jeho nástupce Viktora IV., aby se podřídil Inocencovi, čímž byl rozkol zažehnán. Roku 1145 byl zvolen papežem žák Bernarda z Clairvaux Evžen III. Často se obrace...

Petr Kouba (1)

Petr Kouba je český fotbalista a mnohonásobný reprezentant. Jedná se o syna českého fotbalového brankáře a stříbrného medailisty z Mistrovství světa v Chile 1962 Pavla Kouby. Za reprezentaci hrál poprvé v roce 1991 a na EURO 1996 získal stříbrnou medaili. V reprezentaci odehrál celkem 40 zápasů. Málo známým faktem je, že do patnácti let hrál ragby. Petr Kouba je v současné době patronem Fotbalové akademie Petra Kouby. Je také trenérem gólmanů v reprezentaci do 21 let. „Neexistuje jiná sportovní pozice vyžadující takovou kombinaci preciznosti, dokonalosti a vůdcovství. K tomu odvaha, jistota a někdy i bláznovství vystihují fotbalového brankáře, bezpochyby jednu z nejnáročnějších sportovních pozic.“

Charles Roux (1)

Francouzská spisovatelka , která se rodem hlásí ke Středozemnímu mořim má tři lásky: Sicílii, Marseille a Prahu. V Marseille se narodila a její předkové tam žili po několik generací. V Praze, kde byl její otec velvyslancem, strávila útlé dětství. za svou druhou vlast považovala Itálii, kam se rodina záhy přestěhovala, ale po vyhlášení války pak na Itálii zanevřela a přilnula k hrdé a nústupné Sicílii. Válku prožila na frontě, byla dvakrát raněna a dvakrát vyznamenána. Po válce působila jako novinářka v nově založeném časopise Elle, později se stala šéfredaktorkou Vogue. Do literatury vstoupila počátkem 60. let publicistikou.

Martin Kolouch (1)

Odborník v oblasti velkokuchyňské techniky.

Alfred Birnbaum (1)

Překladatel a vydavatel soudobé japonské fikce.

Riku Kanmei (1)

Dr. Albert von Ruville (1)

Dmitrij Dmitrijevič Nagiškin (1)

Ruský prozaik.

Dagmar Bečková (1)

Narozena 15. prosince 1934 v Praze. Další jména: Nováková překladatelka a publicistka Překládané jazyky: barmština Životopisné údaje Studium 1953-1958: studium oboru anglistika a bohemistika na Filologické fakultě Univerzity Karlovy 1955-1958: studium barmštiny v Jazykové škole v Praze 1958-1960: stipendijní pobyt na Rangúnské univerzitě 1960-1962: dokončení studia barmštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Povolání barmanistka a anglistka, překladatelka z barmštiny, vědecko-technická pracovnice Zaměstnání 1960-1990: odborná, později vědecko-technická pracovnice v Orientálním ústavu Československé akademie věd v knihovně a v oddělení Jižní a jihovýchodní Asie Profesní životopis V letech 1960-90 byla zaměstnána v Orientálním ústavu Československé akademie věd v knihovně a v oddělení Jižní a jihovýchodní Asie jako odborná, později vědecko-technická pracovnice. Zabývala se moderní barmskou literaturou 20. století, kulturní historií, divadlem a společenským vývojem Barmy a jihovýchodní Asie.

Jiří Stach (1)

Jiří Stach je český fotograf. Jeho fotografie jsou zastoupeny ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a v soukromých sbírkách. V roce 2006 nakladatelství Galerie Nový Svět vydalo knihu fotografií a kreseb Natura Magica. V souvislosti s touto knihou a výstavou v galerii Aventinum byl Jiří Stach Asociací českých fotografů vyhlášen „Osobností české fotografie za rok 2006“. Druhou jeho autorskou knihou je Pinhole Blues Jiřího Stacha z roku 2014.

Nikolaj Chajtov (1)

Narodil se 15. září 1919 v bulharském Javrovu, pracoval jako redaktor, debutoval časopisecky v roce 1954. Jeho první povídky o kolektivizaci bulharské vesnice mají reportážní charakter. Ve sbírkách povídek "Jiskry z ohně" a "Odhalená Rodopa" objevuje pro bulharskou literaturu duchovní svět rodopských hor a jejich obyvatel. V dalších povídkových knihách "Haluze z habří" a "Divoké povídky" představují historické a sociální podmínky jenom pozadí pro líčení dramat hrdých a mužných horalů. Je autorem několika studií o posledních dnech života V. Levského a o místě jeho hrobu, tedy o otázkách, které stále vzbuzují spory mezi historiografy. V jeho díle se prolínají prvky prózy a publicistiky, např. v souboru esejů "Trnitá růže" . Je autorem řady knih pro děti, dramat a úspěšných filmových scénářů, mj. filmu "Kozí roh" , který byl nominován na Oscara. Z jeho her vyniká triptych "Stezky", "S loďkou v lese" a "Psí romance" . Zemřel 30. 6. 2002 v Sofii.

Jasna Tolimatová (1)

kapitán Stöwer-Hehr (1)

Německý spisovatel a dobroduh.

Natálie Šimanovská (1)

Ilustrátorka.

Zdeňka Švarcová (1)

Zdenka Švarcová je česká japanoložka, vysokoškolská pedagožka a překladatelka z japonštiny.  Roku 2010 jí byl japonským císařem propůjčen Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky na stuze. V letech 1956–1960 vystudovala Průmyslovou školu filmovou v Čimelicích u Písku a do roku 1967 pracovala jako asistentka režie ve Filmovém studiu Barrandov. Poté začala studovat angličtinu a japonštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a studium úspěšně ukončila roku 1972. V letech 1972–1976 pracovala jako tlumočnice u obchodní společnosti ITOH CO. LTD., pak do roku 1990 vyučovala angličtinu a japonštinu na Státní jazykové škole v Praze. Roku 1986 úspěšně absolvovala kurz pro zahraniční učitele japonštiny, pořádaný Japonskou nadací pro mezinárodní výměnu v Tokiu. Od roku 1990 pracuje v Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v oboru japanologie. Roku 1993 získala obhajobou rigorózní práce Výklad původního semiotického modelu a ukázky jeho použití na vzorku veršů z klasické japonské poezie titul PhDr. . V letech 1993–1994 absolvovala tříměsíční stáž na Kjótské univerzitě. Roku 2001 obhájila habilitační práci, byla jmenována docentkou a roku 2007 profesorkou lingvistiky japonského jazyka. Zabývá se především sémantickými a sémiologickými aspekty literárních textů v japonské literatuře. Podílela se na tvorbě učebnic japonštiny, napsala monografii o dějinách japonské literatury. Píše odborné studie a články do domácího i zahraničního odborného tisku, publikuje také v časopisech pro širokou veřejnost. Překládá japonskou poezii i prózu. Je členkou Evropské asociace pro japonská studia, Obce překladatelů a Česko-japonské společnosti.

Jan Józef Szczepański (1)

Polský prozaik, esejista, scenárista, orientalista a překladatel.

Walter Dumaux Edmonds (1)

Narozen 15.7.1903 v Boonville , zemřel 24.1.1998 v Concordu . Americký prozaik, autor historických románů.

Leslie Meier (1)

Americká spisovatelka a novinářka, autoka detektivních románů.

Bill Zanker (1)

Americký podnikatel.

Adam Spencer (1)

Adam Barrington Spencer je australský rozhlasový moderátor, bavič a mediální osobnost. Vyrůstal v Hunters Hill a Gladesville oblasti Sydney. Narodil se bez zdvihače pravého horního víčka, což je okohybný sval, ale později přijal transplantaci od zemřelého motocyklisty, jeho vidění je tedy normální. V roce 2004 se rozhodl odejít z mediální kariéry kvůli své těhotné přítelkyni Mel. Chtěl se stát tátou na plný úvazek. Po dvou letech se 28. ledna vzali a Adam představil novou rozhlasovou show Breakfast. Adam navštěvoval St Aloysius 'College v Sydney a byl jejím více-kapitánem. Absolvoval Univerzitu v Sydney, v roce 1991 promoval s vyznamenáním v matematice. Od prosince 2001 působí jako člen univerzitního senátu. Spencer také trénuje ženský fotbalový tým druhého stupně na Univerzitě v Sydney a je vášnivým fotbalovým fanouškem. Adam Spencer podporuje práce dobročinných organizací jako Redkite, The Fred Hollows Foundation, Unifem a Kids For Life.

Andrij Melnikow (3)

Polský ilustrátor dětských knih.

Fráňa Francl (1)

Narozen 12.6.1896 v Praze, zemřel 13.3.1952. Úředník, herec, režisér, libretista, prozaik, dramatik.

Olga Růžičková (1)

Pedagogické práce z oboru chemie a čtení.

Bill Hybels (1)

Americký teolog, pastor, zakladatel Willow Creek Community Church .