145201–145260 z 145540 Autoři
Elizabeth Subercaseaux (1)
Elizabeth Subercaseaux Sommerhoff je chilská novinářka a spisovatelka.Její matka byla vnučkou Roberta Schumanna a Clary Wieck Schumann.
Více od autora
Sandra Lee (1)
Narodila se v Tampě na Floridě. Sama věří, že byla zrozená k tomu stát se spisovatelkou romancí. Pravdou ovšem je, že publikovala celkem pouze dvě knížky. První knížku napsala za šest měsíců. Další rok trvalo, než prošla všemi úpravami a pak následoval velký úspěch. Podíl na tom měl autorčin smysl pro humor. Sama S.L. tvrdí, že není vůbec vtipná osoba, to jsou prý muži. Činy jejího otce a manžela jí jsou neustálým zdrojem veselí, oba je samozřejmě velmi miluje. V roce 1999 tedy vyšla Love at First Sight, která byla velmi příznivě přijata. A rok na to následovala Falling for Her. Od té doby nic, leda by začala psát pod jiným pseudonymem, což se k nám zatím nedoneslo.
Více od autora
Hana Rychetníková (1)
Narozena 1962 v Praze. Herečka, scenáristka, publicistka, autorka biografické knihy o Jiřím Hrzánovi. Také načítá zvukové knihy pro nevidomé.
Více od autora
Jan Josef Řehák (1)
Narozen 21.10.1839 v Praze, zemřel 9.11.1895 tamtéž. Středoškolský profesor, kulturní historik, spisy z oboru, překladatel do němčiny.
Více od autora
Giulio Di Martino (1)
Italský fyzik, zaměřený na mytická území a jevy z oblasti přírodních věd, historie a archeologie, též scenárista.
Více od autora
Věra Mervartová (1)
Narozena 20. 7. 1923 v Praze. Malířka, grafička, ilustrátorka, designérka.
Více od autora
Jan Obrtel (1)
Narozen 30.6.1903 v Litomyšli, zemřel 16.2.1986 v Praze. MUDr., DrSc., profesor dermatologie, publikace z oboru.
Více od autora
Jack Jackson (1)
Potápěč, vůdce expedic, spisovatel, fotograf. Práce na téma život pod vodou, potápění, adrenalinové sporty.
Více od autora
Stefan Dech (1)
Německý autor publikací z oboru geologie, sociologie, ekologie, informatiky, politologie; pedagog.
Více od autora
Dorling Kindersley (1)
Dorling Kindersley je anglické nakladatelství knih pro děti. Je známé především svými výukovými tituly. V poslední době vydává i dětská výuková CD. Bylo založeno v roce 1974 a má pobočky po celém světě. V roce 2006 koupilo BradyGames, specializující se na průvodce videoher, nebo například na karetní hry.
Více od autora
Karel Kopic (1)
Narozen 11.5.1958. Hudebník, ilustrátor a knižní grafi, plakáty a novoročenky.
Více od autora
Adolf Langer (1)
Adolf Langer byl český klarinetista, hudební skladatel, kapelník, překladatel a publicista. V roce 1929 maturoval na reálném gymnáziu v Šumperku. Současně se vzdělával na tamější hudební škole . V letech 1929–1935 studoval hru na klarinet a klavír na Německé hudební akademii v Praze, současně navštěvoval po čtyři semestry přednášky na Právnické fakultě Karlovy univerzity . Během studií hrál ve studentském orchestru Smiling Boys Ladislava Vachulky. Od roku 1930 působil jako hudebník a kapelník několika tanečních a džezových souborů. V roce 1933 založil vlastní orchestr, s nímž vystupoval mimo jiné v rozhlase a nahrál přes 200 gramofonových desek pro společnosti Esta, His Master’s Voice a Ultraphon. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a vězněn několik měsíců v koncentračním táboře . Po válce obnovil svoji kapelnickou činnost, jíž se věnoval až do počátku 50. let, kdy postupně přestal působit jako výkonný hudebník a zaměřil se na činnost skladatelskou, hudebně pedagogickou, překladatelskou a publicistickou. V letech 1954–1956 studoval soukromě skladbu u Jaroslava Řídkého. Adolf Langer je autorem asi 60 skladeb zábavní a taneční hudby, pozornost věnoval také skladbám instruktivním. Jeho mazurka Brušperačka pro dechový orchestr byla odměněna v jubilejní soutěži Svazu českých skladatelů roku 1955. Psal drobné informativní příspěvky do zahraničních časopisů. Působil v kvalifikačních komisích a v různých festivalových a soutěžních porotách, zvláště pro dechové orchestry mladých. Napsal tři školy pro akordeon a upravil pro něj přes 170 vlastních i cizích skladeb. Je spoluautor publikací Hrajeme na foukací harmoniku a Instrumentationslehre für Blasorchester . Spolupracoval také na knize Moderní instrumentace. Přeložil do němčiny kolem 310 českých vokálních kompozic, jako například kantáty, opery či písně...
Více od autora
Josef Fabian (1)
Josef Fabián byl český regionální kulturní pracovník, divadelník a publicista z Valašského Meziříčí, po sametové revoluci československý politik, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum. Po absolvování gymnázia vystřídal řadu povolání. Profesně je k roku 1990 uváděn jako dělník podniku Urxovy závody Valašské Meziříčí, bytem Valašské Meziříčí. Působil jako předseda občanského sdružení Valašské Athény a porevoluční ředitel Kulturního zařízení ve Valašském Meziříčí. Byl hlavní postavou valašskomeziříčského divadla Schod, které v roce 1973 s několika přáteli zakládal a v němž působil coby scenárista , režisér a umělecký vedoucí. Ze souboru odešel koncem roku 2008. Napsal několik knih . Redigoval list Objektiv a časopis Šipinky, byl šéfredaktorem a v letech 1993-1994 i vydavatelem listu Valašské noviny, psal novinové sloupky. Získal Cenu města Valašského Meziříčí za rok 2011. V listopadu 1989 se podílel na stávce divadelníků ve Valašském Meziříčí. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1990. Působil rovněž jako komunální politik . V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva Vsetína jako nezávislý kandidát. Za formaci Volba pro městokandidoval v komunálních volbách roku 1998, ale nebyl zvolen.
Více od autora
Edgard Le Docte (1)
Překladatel francouzského, německého, anglického a španělského jazyka. Autor vícejazyčného právnického slovníku.
Více od autora
Jaroslav Trojan (1)
Jaroslav Trojan byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V letech 1956–1963 byl tajemníkem Krajského výboru KSČ v jižních Čechách a poté do roku 1968 vedoucím tajemníkem jihočeského Krajského výboru KSČ. 13. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. K roku 1968 se zmiňuje coby odborný referent z volebního obvodu Prachatice. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihočeský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do své smrti v srpnu 1970. V oficiální posmrtné vzpomínce ve Federálním shromáždění se o něm uvádí, že „v kritickém období let 1968 a 1969, jako věrný člen Komunistické strany Československa, bojoval nekompromisně proti všem kontrarevolučním a protisocialistickým silám.“ Zemřel tragicky po těžké dopravní nehodě při převozu do českokrumlovské nemocnice.
Více od autora
Manuel Tiago (1)
Vlastním jménem Álvaro Cunhal. Byl politikem a předním funkcionářem Portugalské komunistické strany a jedním z hlavních odpůrců Salazarovy diktatury. Cunhal, jehož rodina se přestěhovala do Lisabonu, se stal aktivním členem PCP roku 1931. Ve 30. letech byl předsedou komunistické mládeže a navštívil Sovětský svaz. Současně studoval právo, které dokončil licenciátem na téma legality a ilegality potratu. Coby komunista byl Cunhal od roku 1937 zatýkán, případně se skrýval. Roku 1960 se mu za pomoci druhů podařilo prchnout z vězení v pevnosti v Peniche a odejít do Moskvy a posléze do Paříže; v letech 1961—1992 byl generálním tajemníkem PCP, která za salazarovského režimu působila ilegálně a byla řízena z exilu. V koloniálních válkách podporovala Cunhalova PCP antikoloniální odboj; v roce 1968 Cunhal výslovně podpořil vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Po Karafiátové revoluci se mohl vrátit do Portugalska a stát se členem parlamentu . Pod pseudonymem Manuel Tiago napsal několik historických románů, kromě toho maloval a překládal. Ke stáru trpěl zeleným zákalem a postupně slepl. Jeho pohřeb v roce 2005 byl masovou událostí. O dva roky později byl v televizní show Os Grandes Portugueses zvolen 2. největším Portugalem v dějinách ; podle mnoha historiků a pozorovatelů nemá tato show přílišnou vypovídací hodnotu. Cunhal je však dosud živým symbolem portugalské radikální levice.
Více od autora
František Maršík (1)
Publikace v oborech Biofyzika, Kardiovaskulární nemoci vč. kardiochirurgie, Obecná matematika, Termodynamika, Mechanika tekutin.
Více od autora
Janna Levin (1)
Janna J. Levinová je americká teoretická kosmoložka, popularizátorka vědy, spisovatelka a docentka fyziky a astronomie na newyorské Barnardově koleji Kolumbijské univerzity. Odborně se zaměřuje na výzkum raného vesmíru, teorii chaosu a černé díry. Věnuje se především topologii vesmíru, dilematu jeho konečnosti či nekonečnosti, kosmologickým aspektům teorie strun a více dimenzí, stejně jako gravitačním vlnám v modelu prostoročasu. Působí také jako ředitelka pro vědu v brooklynském středisku umění a inovace Pioneer Works. V roce 1988 ukončila bakalářský program astronomie a fyziky na Barnardově koleji se zaměřením na filosofii . O pět let později získala doktorát z postgraduálního studia teoretické fyziky na Massachusettském technologickém institutu . Výzkumné projekty vedla v Centru částicové astrofyziky na Kalifornské univerzitě v Berkeley a také v oddělení aplikované matematiky a teoretické fyziky Cambridgeské univerzity. V roce 2004 nastoupila na oddělení fyziky a astronomie Barnardovy koleje Kolumbijské univerzity. V roce 2006 vydala román A Madman Dreams of Turing Machines , v němž beletrizovala životy a úmrtí matematiků Kurta Gödela a Alana Turinga, kteří se nikdy nepotkali. K napsání ji dovedlo pátrání po hranicích vědění. Americký PEN Klub ji za knihu v roce 2007 udělil Cenu Roberta W. Binghama a obdržela také Cenu Mary Shelleyové. Esejemi doprovodila umělecké výstavy v anglických galeriích, jakými jsou malířská akademie Ruskin School of Drawing and Fine Art nebo Hayward Gallery. Na konferenci TED.com přednesla 1. března 2011 příspěvek nazvaný „The sound the universe makes“ . V roce 2012 se stala příjemkyní Guggenheimova stipendia. Janna Levinová má dvě děti, syna a dceru . Na střední škole se matematice ani fyzice nevěnovala a oficiálně školu neukončila. Příčinou se před jejími sedmnáctými naroz...
Více od autora
František Dřevíkovský (1)
Mgr. František Dřevikovský je majitelem stejnojmenného českobudějovického hudebního nakladatelství, které vzniklo v 90. letech minulého století. Citováno z jeho webu : Jako dlouholetému hráči na klavír a klávesové nástroje se mi podařilo sestavit čtyřdílnou školu hry na klávesové nástroje Každý se může stát kouzelníkem, kde se naučíte hrát na klávesy s automatickým doprovodem na známých písních z oblasti pop music, jazzu, country i klasické hudby. Využitelné pro úplné začátečníky i pokročilé hráče. Počátkem tohoto století jsem využil mezery na trhu a začal sestavovat zpěvníky současných hitů Hity přelomu tisíciletí s melodií, textem a akordy, čímž jsem vlastně navázal na známé zpěvníčky Zpíváme s kytarou, vydávané v 60. až 80. letech minulého století. Dosud vydáno 14. dílů.
Více od autora
David Spark (1)
Doc. RNDr. Zbyněk Hrkal, CSc., hydrogeolog, vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu vodohospodářském. Narozen roku 1957. Autor prací z oboru, také autor beletrie.
Více od autora
Guan Hanqing (1)
Kuan Chan-čching byl čínský dramatik z období dynastie Jüan, nejvýznamnější představitel klasické čínské dramatické tvory ca-ťü, která se vyznačovala funkčním střídáním mluvené prózy, zpívaných veršovaných partií a recitovaných veršů. Kuan Chan-čching se narodil ve městě Ta-tu , získal zde lékařský diplom, ale odmítl spolupracovat s vládnoucími Mongoly, ačkoliv mu to zajišťovalo bohatství a slávu. V Ta-tu žil do roku 1279 a poté se přestěhoval do Chang-čou. Vynikl jako profesionální divadelní autor i jako herec. Je mu přičítáno šedesát tři divadelních her žánru ca-ťü, z nichž se dochovalo sedmnáct. Vyznačují se sevřeným syžetem a syntetickým divadelním projevem a vynikají dějovým spádem. Náměty svých her bral většinou ze starých literárních předloh, prolínají se však do nich poměry jeho doby, rozbujelá korupce i národnostní útlak za nadvlády Mongolů. Zabývají se zejména ponižujícím postavením a útiskem žen, zobrazují pletky intrikánů, proradnost boháčů, drsnost života chudých, nespravedlivou justicí, která si vynucuje doznání mučením atp. Spravedlnost v nich ale nakonec zvítězí. Přes určitou naivnost zápletek jsou jeho hry prvořadým činem ve vývoji čínského dramatu. Kromě divadelních her se dochovalo i několik jeho básní čchü, které byly hlavní formou písňových árií v jeho hrách.
Více od autora
Inazo Nitobé (1)
Japonský úředník, pedagog, autor publikací z oboru etiky a filozofie.
Více od autora
Hana Bláhová (1)
- narozena v Berouně 22.7.1953 - VŠZ absolvovala v roce 1977 - fyzioterapii se věnuje od roku 1996 - poradce pro detoxikační medicínu od roku 2001
Více od autora
Vladimir Fedorovič Frolov (1)
Ruský biochemik, autor prací o endogenním dýchání a používání dýchacího trenažéra.
Více od autora
Milan Hanák (1)
Publikace v oborech Inženýrské stavitelství, Městské, oblastní a dopravní plánování, Stavebnictví, Umění, architektura, kulturní dědictví, Právní vědy.
Více od autora
Josef Mírumil Pohořelý (1)
Narozen 15. 3. 1805 v Kutné Hoře, zemřel 27. 3. 1887 tamtéž. Katolický kněz, prozaik, náboženské a didaktické spisy, překlady z němčiny.
Více od autora
Miroslav Bázlik (1)
Miroslav Bázlik je slovenský hudební skladatel a klavírista. Od roku 1990 působí jako pedagog na VŠMU v Bratislavě. Je autorem opery Peter a Lucia, oratórií , orchestrálních i komorních děl, elektroakustických skladeb i vokální tvorby. Podává taktéž filosofický rozbor a výklad děl zejména Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena a skladatelů z období romantismu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miroslav Bázlik na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Thomas Craig (1)
Craig Thomas získal vzdělání na univerzitě v Cardiffu, kde promoval v roce 1967. Je autorem skvělých knih, v kterých se odráží hluboký zájem o napětí a konflikty v různých oblastech světa. Žil se svou manželkou a se dvěma kočkami v Staffordshiru. Měl rád kriket a v hudbě dával přednost klasice a džezu.
Více od autora
František Lepař (1)
František Lepař byl český klasický filolog, překladatel a autor řecko-českých slovníků. V letech 1843–1851 studoval na gymnáziu v Kroměříži a v Olomouci, od roku 1851 studoval klasickou filologii v Olomouci a po zrušení olomoucké filosofické fakulty v letech 1852–1855 na Univerzitě Karlově v Praze. Krátce působil jako suplent na gymnáziu v České Lípě a od roku 1856 až do svého emeritování roku 1891 na gymnáziu v Jičíně. V letech 1871–1891 byl jeho ředitelem a gymnázium se po něm dnes také jmenuje. Zemřel roku 1899 v Jičíně a je pochován na zdejším městském hřbitově. František Lepař se zasloužil o propagaci a organizaci turistiky na Jičínsku. Na ustavující valné hromadě dne 3. 4.1892 založil odbor Klubu českých turistů Jičín. Měl 29 členů a prvním předsedou byl zvolen právě František Lepař. V roce 1896 se ujal práce na vydání průvodce, který pod názvem Okolí Jičínska vyšel nákladem KČT Praha. V roce 2016 byl uveden do Síně slávy české turistiky. Nejvýznamnějším Lepařovým dílem jsou Homérovský slovník řecko-český a Nehomérovský slovník řecko-český . Kromě toho vydal učebnici řečtiny, několik překladů z klasických jazyků a několik článků filologických a historických.
Více od autora
Karel Cvrk (1)
Narozen 12. 10. 1881 v Předbořicích u Milevska, zemřel 1962. Učitel, práce ze zeměpisu, vlastivědy a zpěvu, překladatel z angličtiny.
Více od autora
Sharyn McCrumb (1)
Sharyn McCrumbová je autorkou bestsellerů New York Times. Získala ceny Chaffin a Plattner, dvě ceny za nejlepší Apalačský román a mnoho dalších ocenění. Svoji sérii oslavovaných Apalačských balad odstartovala románem If i Ever Return, Pretty Peggy-O z roku 1990. Absolventka Severokarolínské univerzity a Virginské technické univerzity bydlí v Blue Ridge Mountains ve státě Virginia, ale jinak cestuje po Spojených státech i po světě a pořádá přednášky o svém díle.
Více od autora
Max Pierre Schaeffer (1)
Max Pierre Schaeffer, rodák z Essenu byl německý novinář, pracoval v řadě německých novin a byl rovněž autorem několika kriminálních románů a románů z oblasti literatury faktu. Zemřel v roce 2000 – v té době žil jako novinář a spisovatel na volné noze v Mnichově. Některé z jeho knih se dočkaly filmové adaptace. Psal také pod pseudonymem Robert Williams .
Více od autora
Margaret Elphinstone (1)
Skotská spisovatelka a básnířka. Vysokoškolská učitelka anglistiky. Autorka beletrie a poezie.
Více od autora
Friedrich Ingwersen (1)
Německý psychoterapeut. Publikace z oboru partnerských vztahů
Více od autora
Jiří Pistorius (1)
Jiří Pistorius byl literární historik a kritik, překladatel, editor, publicista. Bratr divadelního režiséra a dramaturga Luboše Pistoria a strýc nakladatele Vladimíra Pistoria. V letech 1945–1948 studoval bohemistiku, estetiku a srovnávací literatury na Filosofické fakultě Karlovy University, zároveň působil tamtéž jako asistent Václava Černého. Svou činností se intenzivně zapojil do poválečného literárního života: Od roku 1945 uveřejňoval kritické články a studie o české literatuře zejména ve Svobodných novinách a Kritickém měsíčníku, v němž posléze vykonával funkci tajemníka redakce. V červenci 1948 J. Pistorius odešel do Francie, kde studoval komparatistiku na pařížské universitě u Jean-Marie Carrého a slovanskou filologii se specializací na český jazyk a literaturu ve Štrasburku . Do roku 1958 působil v české sekci francouzského rozhlasu, spolupracoval též se stanicí Rádio Svobodná Evropa. Po odchodu do USA roku 1958 působil na Lafayette College v Pensylvánii a studoval francouzskou literaturu na University of Pennsylvania ve Philadelphii. V letech 1963–1968 byl mimořádným profesorem francouzské literatury na Williams College v massachusettském Williamstownu, řádnou profesuru získal roku 1968. V letech 1971–1982 vedl tamní katedru románských studií. K vydání připravil povídku F. X. Šaldy Analysa a výbor z jeho dopisů Josefu Horovi . Dále se jako editor podílel na vydávání Souboru díla F. X. Šaldy ; sám připravil k vydání svazky Studie o umění a básnících a Kritické projevy 1 . Z pozůstalosti edičně připravil též poslední svazek Vančurových Obrazů z dějin národa českého . V roce 1948 vydalo nakladatelství Melantrich jeho Bibliografii díla F. X. Šaldy, na níž pracoval už během války . V exilu vydal knihu Destin de la culture française dan...
Více od autora
Varlam Tichonovič Šalamov (1)
Varlam Tichonovič Šalamov , byl ruský spisovatel. V letech 1924 – 1926 pracoval jako koželuh, poté začal studovat práva. Poprvé byl zatčen roku 1929 za účast na protistalinské demonstraci, za tento čin byl odsouzen na tři roky. Celkem v lágrech na Kolymě strávil 17 let, v roce 1956 byl rehabilitován jako oběť kultu osobnosti. Ve svých dílech popisuje příběhy lidí, kteří strávili mnoho let v táborech nucených prací. Své příběhy zpracovával do krátkých povídek, které mají výraznou pointu. Na rozdíl od Solženicyna neusiluje o komplexní přístup k tematice táborů, ale zabývá se detaily a vzpomínkami. Jeho díla se šířila samizdatem, proto je velmi těžké uvést jednotlivá díla, oficiálně vyšly pouze jeho básně. Výbor z jeho prózy byl publikován v Paříži a v jiných částech světa, v Rusku teprve roku 1987. Od roku 2011 vychází sborníky povídek odpovídající původním vydáním: 2. HLAVÁČOVÁ, Anna. Čas zapečatený v Kolymských poviedkach. http://www.nostalghia.cz/webs/andrej/clanky/2006/salamov_tarkovsky.php
Více od autora
František S Janovský (1)
Narozen 4.6.1913 v Dolním Nemojově u Dvora Králové. Evangelický farář, náboženský spis.
Více od autora
Vojtěch Mrštík (1)
Narozen 14. 2. 1896 v Kolíně, zemřel 1.10.1954 v Sendražicích u Kolína. Holubářský odborník, práce z oboru.
Více od autora
Emil Hlobil (1)
Emil Hlobil byl český hudební skladatel a pedagog. Studoval na Pražské konzervatoři u profesorů Jaroslava Křičky a Josefa Suka . Jeho práce zahrnují opery , symfonie, koncerty, komorní skladby a smyčcové kvartety. V letech 1930–1941 vyučoval na učitelském ústavu v Praze, 1941–1957 na pražské konzervatoři a 1957–1971 vyučoval na pražské AMU. S manželkou českou malířkou Marií Hlobilovou-Mrkvičkovou měl dceru Danu Hlobilovou.
Více od autora