Všichni Autoři a témata

Walter Jens (3)

Německý prozaik, esejista, dramatik, literární historik, kritik, klasický filolog a překladatel z řečtiny.

Wacław Gołembowicz (2)

Chemický inženýr a spisovatel. Autor detektivních povídek s Sherlockem Holmesem, biografie o Paracelsovi , desítky naučných a populárně-naučných knih z oboru . Zemřel ve Varšavě ve věku šedesáti let. Několik knih se dočkalo vydání až po jeho smrti.

Vsevolod Sergejevič Solov'jev (7)

Vsevolod Sergejevič Solovjov byl ruský historický romanopisec. Jeho nejslavnějším dílem je Kronika čtyř generací, popis fiktivní rodiny Gorbatovů od doby Kateřiny Veliké do poloviny devatenáctého století.

Vratislav Křivák (6)

Narozen 8.10.1954 v Kojetíně. PhC., básník.

Vratislav Doubek (3)

Vratislav Doubek je český historik, pracovník Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Masarykova ústavu - Archívu AV ČR.

Vratislav Brabenec (4)

Vratislav Brabenec je český hudebník a literát, znám především z klasické sestavy hudební skupiny The Plastic People of the Universe, jejímž byl a je členem v letech 1972–1982 a 1997–do současnosti. Rovněž je zásadním autorem mnoha textů skupiny, zejména z alb Co znamená vésti koně a Maska za maskou, úpravy textů ze Starého a Nového zákona pro program Pašijové hry velikonoční a úpravy textů Ladislava Klímy k programu Jak bude po smrti. Narodil se v Horních Počernicích v rodině poštovního úředníka. V pěti letech přežil dopravní nehodu, když ho srazilo auto a on ležel několik dní v komatu. Od třinácti let se na lidové škole umění v Mělníku učil hře na klarinet, o rok později přešel na saxofon. Jeho oblíbeným stylem byl jazz. V letech 1957–1961 vystudoval mělnickou Střední zemědělskou technickou školu, obor zahradnictví. Při studiu si přivydělával hrou na saxofon ve vinárnách, na plesech a tanečních zábavách. Seznámil se se Svatoplukem Karáskem, se kterým založil kapelu Potkani a v roce 1960 "divadlo malých forem", které nemělo dlouhé trvání. V letech 1961–1964 pracoval jako zahradnický technik a projektant. Jelikož se chtěl stát farářem, v letech 1964–1969 studoval teologii na Komenského evangelické teologické fakultě UK v Praze, ale studium nedokončil, neboť dle svých slov zjistil, že na toto povolání nemá vlohy. V letech 1963–1968 hrál v profesionálním swingovém souboru The Cats Jass Band a začal experimentovat s tzv. zvukovou poezií a s lettrismem. První básně zveřejnil v roce 1968 v Kostnických jiskrách. V roce 1969 odjel na půl roku do Velké Británie. Po návratu opět pracoval v zahradnictví, při rekonstrukci parků, například v Bílině nebo Měšicích u Prahy. V roce 1972 se setkal s manažerem rockové skupiny The Plastic People of the Universe Ivanem Martinem Jirousem. Jirous poté, co slyšel Brabence hrát, mu nabídl místo v kapele. Kapela v té době prakticky...

Vratislav Blažek (5)

Vratislav Blažek byl český textař, dramatik a filmový scenárista. Absolvoval několik tříd gymnázia, od roku 1945 studoval malbu. Při studiu si přivydělával psaním do několika satirických časopisů. V této době začala jeho autorská spolupráce s Divadlem satiry. Po roce 1968 emigroval do Německa. Poté byl v normalizační ČSSR zakázán a ignorován. Dále je autorem textů k celé řadě písní, které časem zlidověly . Spisovatel Josef Škvorecký, jenž stejně jako Vratislav Blažek pocházel z Náchoda, zpracoval jeho osudy ve svém románě Příběh inženýra lidských duší. Blažek se v něm objevuje pod jménem Vratislav Blažej prostřednictvím dopisů, jež v průběhu několika desetiletí napsal protagonistovi knihy Danny Smiřickému a v nichž s ironickým humorem komentuje dramatické zvraty svého života. Styl těchto dopisů je zřetelně autentický, jak lze doložit srovnáním s výborem z Blažkovy korespondence Mariáš v Reykjavíku, vydaného v exilovém nakladelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers.

Vratislav Asad Richter (3)

Absolvoval Vysokou obchodní školu v Praze. V roce 1948 byl poslán do emigrace. Několik let vedl ve Švýcarsku malou firmu na dovoz uměleckých předmětů z Afriky, r. 1954 odcestoval do Kanady, kde zprvu pracoval v laboratoři letecké továrny, od r. 1966 si otevřel v Torontu obchod s asijským a africkým zbožím. Procestoval celý svět, velel na několika lodích. Napsal 23 dobrodružných a cestopisných románů, z nichž většina zůstala v rukopisu včetně SF románů Brána bohů a Rok krabů.

Vojtěch Tomáš (6)

Vojtěch Tilkovský (6)

Narozen 18.8.1902 v Levoči, zemřel 10.4.1978. PhDr., historik umění, monografie z oboru.

Vojtěch Šimíček (7)

Narozen 19.8.1969 v Ostravě. Doc., JUDr., Ph.D., Právník a vysokoškolský pedagog.

Vojtěch Mencl (4)

Prof. Ing. Vojtěch Mencl. DrSc, se narodil 18. 5. 1923. Po maturitě na jičínském gymnáziu v roce 1942 se zapojil do ilegálního odbojového hnulí. V letech 1945–1948 vystudoval Vysokou školu politickou a sociální. Věnoval se studiu československých dějin a politické ekonomie, publikoval řadu vědeckých prací. Vedl katedru československých dějin na Vojenské politické akademii, v roce 1968 se stal jejím rektorem. Po roce 1968 krátce působil jako vědecký pracovník ČSAV. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání. Po roce 197S sc podílel na práci redakce Historických studií. V současné době je předsedou Komise vlády ČSSR pro analýzu historických událostí let 1967 až 1970.

Vojtěch Lahoda (6)

Vojtěch Lahoda byl historik umění, kurátor, vysokoškolský pedagog a překladatel. V letech 2012–2017 byl ředitelem Ústavu dějin umění AV ČR. Po maturitě na Gymnáziu Jana Keplera v Praze vystudoval v letech 1974–1979 dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a svou diplomovou práci Malíř Karel Černý obhájil roku 1979 jako práci rigorózní. V letech 1979–1980 pracoval na Katedře estetiky FF UK, poté byl do roku 1985 vědeckým aspirantem v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV a obhájil zde kandidátskou dizertaci Figura v českém malířství 1907–1932: kubistické řešení . V letech 1986–1989 byl vedoucím oddělení vědeckotechnických informací, 1990–1993 vedoucím oddělení moderního umění, od roku 1993 zástupcem ředitele ÚTDU ČSAV. Od roku 2001 byl vědeckým tajemníkem, 2004–2012 zástupcem ředitele a od roku 2012 ředitelem Ústavu dějin umění AV ČR. Roku 1999 se habilitoval v oboru dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně a od roku 2001 působil jako docent, od roku 2007 jako profesor dějin umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Působil v radě GVŠ, v české sekci AICA, radě NG , ve věd. radě VČG v Pardubicích a MG v Brně, jako člen správní rady AVU, člen výboru UHS , od r. 2004 byl předsedou podoborové komise GA ČR. Roku 1991 obdržel visiting fellowship Sorosovy Nadace a pobýval v National Gallery of Art ve Washingtonu. Přednášel dějiny umění na FAMU , na NIAS, Holandsko , na CEU Praha, v rámci Ohio Univ. Athens Abroad Program in Prague , CIEE na FF UK , na Vytautas Magnus Univ., Kaunas . Přispíval články do časopisů Výtvarné umění, Umění, Bulletin NG, Dějiny a současnost a do několika zahraničních periodik. Byl členem redakčních rad časopisů: Umění, časopisu Art in Translation , Edinburgh, Meno istorija ir kultura , Kaunas, Litva, Maksl...

Vojtěch Jestřáb (4)

Dr. Vojtěch Jestřáb se narodil v Brně. Vystudoval klasické gymnázium v Brně. Po válce absolvoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou zakončil doktorátem v r. 1949. O rok později začal publikovat verše a překlady poezie. Knižním debutem byla účast v almanachu pěti brněnských básníků, který redigoval Jan Trefulka. V roce 1964 vydal v nakladatelství Československý spisovatel básnickou sbírku " V této chvíli vyplutí ". Následovala řada básnických překladů. V roce 1987 vydal román o brněnském odboji " A zpívat do konce ". V devadesátých letech se soustředil už jenom na prózu : v roce 1997 vydal memoárovou koláž " Brno, můj Amarcord ", o rok později prózu románového typu " ...a vždycky přijde nové léto ".

Vojtěch Jareš (6)

Narozen 26.12.1888 v Chrástu u Plzně, zemřel 28.1.1965 v Praze. Ing., Dr.techn., profesor metalografie, práce z oboru kovů.

Vojtěch Blodig (5)

Narozen 8.10.1946. Zabývá se rasovou a politickou perzekucí, práce o protifašistickém odboji a terezínském ghettu.

Vojta Merten (4)

Vojta Merten, vlastním jménem Vojtěch Bartůšek byl český herec-komik, známý především jako živý představitel Kašpárka v dětských hrách a dobrodružných pohádkách. Narodil se jako Vojtěch Bartůšek na Žižkově v rodině typografa. Po vzoru otce se vyučil také typografem, ale odešel ke kočovnému divadlu a hrál u společností ředitelů Janovského a Blažka. Prošel Východočeským divadlem, divadlem na Kladně a Českým divadlem v Olomouci. Ve druhé polovině 20. let 20. století přesídlil trvale do Prahy a vystupoval jako komik v pražských kabaretech a divadlech. Již v roce 1924 uváděl v divadle Komedie své hry s Kašpárkem. Působil také v Aréně na Žižkově, Deklaraci, divadle Rokoko, Novém divadle a Osvobozeném divadle. V období květen 1935 – březen 1936 působil jako ředitel v Malé operetě na Vinohradech. Od roku 1922, byl ženatý s Marii Kulíkovou , s kterou měl dceru Vlastu, ta v roce 1946 vydala o svém otci, útlou knížku Kašpárek Vojta Merten vypravuje dětem pohádky. Vojta Merten v červnu 1945, v Praze Braníku, kde žil spáchal sebevraždu. V roce 1929 seskupil asi desetičlennou skupinu, která začala vystupovat na různých pražských scénách s hrami, ve kterých byl hlavní postavou Kašpárek, ztvárněný Vojtou Mertenem. V rolích dalších postav s ním na jednotlivých představeních spolupracovali například někteří členové Osvobozeného divadla i herci z dalších pražských divadel . Soubor takto vystupoval až do roku 1936, kdy pro vyčerpání zájmu publika svoji činnost ukončil.

Vlková Ivana (7)

Vlastislav Tůma (4)

Spis o obsluze automobilů Lada.

Vlastislav Antonín Vipler (4)

Vlastislav Antonín Vipler byl český dirigent a hudební skladatel. Je autorem 340 různých hudebních skladeb, z toho 25 původních českých operet. Po studiích na královédvorském gymnáziu studoval dirigování a skladbu na Pražské konzervatoři. Po dokončení školy krátce působil ve Východočeském divadle v Pardubicích, pak také ve Východoslovenském národním divadle a v bratislavském a košickém studiu Československého rozhlasu. Po návratu do Prahy dirigoval divadelní orchestry holešovického Divadla Uranie, smíchovského Švandova divadla a později i Malé Operety. Zde se seznámil s Otakarem Jeremiášem, který jej doporučil pro práci v Československém rozhlase, kde od roku 1939 pracoval jako dirigent a odborný programový pracovník až do své smrti. Skládal zábavnou i vážnou hudbu, např. symfonickou hudbu, písně a komorní hudbu. Během svého života zkomponoval celkem 25 původních českých operet. Mezi nejznáměšjí patří:

Vlastimil Vinter (5)

Narozen 29.1.1921 v Liberci. PhDr., CSc., historik umění, publikace z oboru.

Vlastimil Vavřín (4)

Český spisovatel a novinář. Narozen 6.srpna 1952 v Gottwaldově. Vyučen jako montér výtahů. Po absolvování vojenské služby vystudoval střední školu a fakultu žurnalistiky UK. Pracoval jako dělník, úředník a redaktor v novinách. Verše publikuje od roku 1973. Z ruštiny překládá Grigorije Korina,Jurije Chlebnikova a Vladimíra Mamajeva.

Vlastimil Šubrt (4)

Vlastimil Šubrt byl český politik, ekonom a spisovatel. Jako člen ODS byl v letech 1996–2002 senátorem za obvod č. 39 – Trutnov. V roce 1953 odmaturoval na Obchodní akademii v Hořicích. V roce 1959 absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. V letech 1953–1954 pracoval jako vychovatel. Mezi lety 1959–1970 působil na Okresním národním výboru. Roku 1970 jej vyhodili kvůli protestu proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V období 1970–1976 vykonával pomocné dělnické profese. Mezi lety 1976–1989 zastával různé administrativní funkce . V letech 1991–1996 působil jako přednosta Okresního úřadu v Trutnově. S manželkou Radmilou vychoval syna a dceru. V roce 1968 vstoupil do hnutí Klub angažovaných nestraníků. Ve volbách 1996 se stal členem horní komory českého parlamentu, když v obou kolech porazil sociálního demokrata Vasila Bibena. V senátu zasedal ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Ve volbách 2002 svůj mandát neobhajoval. V roce 1963 debutoval novelou Nedůvěra. Roku 1964 napsal divadelní hru Hrdinům slzy nesluší, která se hrála i na zahraničních jevištích . V 60. letech napsal další dvě dramata. V publikační činnosti musel přestat až do roku 1990, kdy mu vyšel triptych tří detektivek s názvem Zlé lásky. V poslední době se zaměřoval především na povídkovou tvorbu a od roku 2005 až do své smrti předsedal porotě celorepublikové soutěže pro mladé autory Trutnovský drak.

Vlastimil Chlumský (4)

Autor románů.

Vlasta Zděnovcová (5)

Narozena 1929 v Lomnici nad Popelkou. PhDr. hispanistka.

Vlasta Fialová (5)

Vlasta Fialová byla česká herečka, která celý svůj divadelní život strávila ve svém rodném městě Brně. Pocházela z divadelní rodiny, oba rodiče byli členy brněnské opery. V roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na Státní hudební a dramatickou konzervatoř, po absolutoriu nastoupila do svého prvního divadelního angažmá v Opavě . Další dvě sezony vystupovala v Olomouci a od roku 1950 až do svého skonu byla přední členkou činohry Státního divadla v Brně. Ve známost vstoupila také v roce 1949 titulní úlohou z filmu Divá Bára režiséra Vladimíra Čecha nebo později roku 1967 v roli kněžny v televizním zpracování Jiráskovy Lucerny. V roce 1964 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. Pocházela z divadelní rodiny, oba rodiče byli členy brněnské opery. V roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na brněnskou Státní hudební a dramatickou konzervatoř, po absolutoriu nastoupila do svého prvního divadelního angažmá v Opavě . V letech 1948–1950 vystupovala v Olomouci, od roku 1950 až do svého skonu byla přední členkou činohry Státního divadla v Brně. Půvabná diva již v mládí zazářila v roce 1949 jako Divá Bára ve filmové adaptací stejnojmenné povídky Boženy Němcové režiséra Vladimíra Čecha, nezapomenutelnou se také stala, mimo jiné, její role kněžny v televizním přepisu Jiráskovy Lucerny z roku 1967. Na své mateřské scéně vytvořila řadu komediálních i dramatických rolí domácího i světového repertoáru, úspěšně spolupracovala s českým i slovenským filmem, rozhlasem a televizí. Uplatnila se rovněž v dabingu, pedagogicky působila na JAMU, v roce 1964 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. V padesátých letech byla krátce vdaná za Jiřího Tomka s nímž měla syna Jiřího. Poté se jejím životním partnerem až do jeho smrti stal brněnský herec Zdeněk Kampf . Zesnula týden před svými sedmd...

Vladislav Nikolajevič Minajev (2)

Ruský autor knih o imperialismu v USA.

Vladislav Hošek (4)

Narozen 7.2.1954 ve Vimperku. Fotograf.

Vladimíra Novotná (4)

Narozena 1940. MUDr., psychiatrička, práce z oboru.

Vladimír Wagner (4)

Narozen 10.5.1911 v Brně,zemřel 2008. Prof., MUDr., CSc., mikrobiolog a imunolog, bakteriolog a sérolog, práce z oborů.

Vladimír Wagner (6)

Narozen 27.1.1900 ve Vídni , zemřel 18.3.1955 v Bratislavě . PhDr., historik slovenského výtvarného umění, práce v oboru, publikoval slovensky.

Vladimir Vladimirovič Putin (6)

Je ruský politik, súčasný prezident a bývalý predseda vlády. Vo funkcii prezidenta pôsobil od 31. decembra 1999, po náhlom odstúpení Borisa Jeľcina prvé štyri mesiace ako úradujúci prezident a potom v dvoch štvorročných funkčných obdobiach až do súčasnosti. Narodil sa v sovietskom Leningrade, dnešnom Petrohrade, 7. októbra 1952. Jeho otec Vladimir Spiridonovič bol robotník, bojoval počas druhej svetovej vojny. Jeho matka Marija Ivanovna, dievčenským menom Šelomovová, bola tiež robotníčka, prežila blokádu Leningradu. Vladimír Putin mal pôvodne dvoch starších bratov, ktorí sa narodili ešte v 30. rokoch. Jeho najstarší brat však zomrel niekoľko mesiacov po narodení a druhý brat zomrel počas obliehania Leningradu na záškrt. V roku 1975 skončil právnickú fakultu Leningradskej štátnej univerzity, potom mu ponúkli službu v KGB. Už na škole vstúpil do Komunistickej strany, ktorej členom zostal až do roku 1991. 28. júla 1983 sa oženil s Ľudmilou Alexandrovnou Škrebnevovou, študentkou španielčiny a bývalou letuškou. Majú dve dcéry: Mariju, narodenú roku 1985 a Jekaterinu, narodenú roku 1986. Od roku 1985 Putin slúžil v Drážďanoch vo vtedajšom Východnom Nemecku ako legálny pracovník sovietskej vonkajšej rozviedky. Po návrate v roku 1990 pracoval na leningradskom magistráte. Zaoberal sa reguláciou hazardných hier, vývozom ropy a kovov a nákupom potravín. V roku 1996 Putin stál na čele volebného štábu Anatolija Sobčaka, voľby prehral[. Putin odišiel do Moskvy. Ďalších niekoľko rokov budúci prezident zastával viaceré významné funkcie, až sa nakoniec v lete 1998 stal riaditeľom nástupkyne KGB – Federálnej bezpečnostnej služby . Celý ten čas však stál v pozadí a verejnosť ho takmer nepoznala. Dňa 9. augusta 1999 bol Vladimir Putin zvolený na post prvého námestníka predsedu vlády, čo mu umožnilo aby bol neskôr toho istého dňa vymenovaný za predsedu novej vlády, pretože predošlý premiér Sergej Stepašin bol Jeľcinom odvolaný. V roku 1999 sa mali konať parlamentné voľby a v rok...

Vladimír Vaněk (3)

Vladimír Vaněk byl československý legionář, špion a diplomat. V roce 1913 složil maturitu na reálce a obchodní akademii v Karlíně a vzdělání si doplnil roku 1928 na pařížském Institut des Hautes Etudes Internationales. Za první světové války vstoupil v Rusku do České družiny. V listopadu 1914 se přihlásil jako dobrovolník na akci, při které se mu podařilo přes Lvov, Duklu, Bardejov, Košice, Bratislavu a Vídeň překonat frontu a doručit do Prahy Karlu Kramářovi poselství od představitelů československého odboje v Rusku. V uniformě rakouské armády se mu v září 1915 podařilo do Ruska vrátit. Následně působil ve vojenské komisi Svazu českých spolků na Rusi. Když poselstvo svazu v červnu 1916 odcestovalo do Londýna a Paříže, kde tehdy pobýval Tomáš Garrigue Masaryk, byl mezi jeho členy i Vaněk. Později působil při pobočce Československé národní rady ve Švýcarsku a v roce 1918 pomáhal Milanu Rastislavu Štefánikovi organizovat legie v Itálii. Od února 1919 do prosince 1920 se významnou měrou zasloužil o vybudování výzvědného oddělení zpravodajské služby ministerstva národní obrany. Jeho kariéra diplomata začala úřadem atašé a místo-konzula ve Stockholmu, od října 1921 pracoval v národohospodářské sekci a posléze v prezídiu ministerstva zahraničního obchodu, od dubna 1924 do konce roku 1929 zastupoval generálního konzula v Paříži, na stejném vyslanectví působil jako legační tajemník. V letech 1930 až 1931 byl zaměstnancem ministerstva zahraničí, v dubnu 1931 se vrátil do hlavního města Švédska jako legační rada československého velvyslanectví a působil zde až do září 1937. Po návratu do Prahy se stal na ministerstvu zahraničí referentem pro Švédsko, Norsko a Rakousko. Den po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava už byl Vladimír Vaněk zpátky ve Švédsku. Ve Stockholmu organizoval pro československý odboj zpravodajství a spojení s domovem. V březnu 1942 byl na popud německého velvyslance zatčen a vězněn až do ledna 1944. V d...

Vladimír Tkáč (6)

Mgr. Vladimír Tkáč, CSc. – nar. 1946, se několik desítek let profesionálně věnuje muzeologii, nejdříve ve Slezském muzeu, poté na Slezské univerzitě v Opavě. Za muzei a památkami procestoval několik kontinentů a několik desítek států, včetně velkých expedic do Afriky. Autor statí a publikací o muzeích u nás i v zahraničí .

Vladimír Svoboda (6)

Narozen 6.8.1960 ve Dvoře Králové nad Labem. PhDr., Csc., práce z oboru filozofie a logiky.

Vladimír Strejc (5)

Narozen 17. 3. 1948. Teolog, dlouholetý unitářský a posléze kvakerský duchovní, svobodný zednář, absolvent několika teologických škol , americký občan. Koncem 70. let 20. století odešel do emigrace do USA, také v důsledku šikany ze strany Státní bezpečnosti. V letech 1991–2000 působil v české Unitarii, kde však v té době došlo k rozkolu. Nakonec z ČR odešel a působil v USA jako kvakerský duchovní. Publikoval několik knih v češtině i angličtině, mimo jiné Planetu Logo, Paprsky světla či spis Zednáři, jejich tajemství, historie a duchovní cesta. Publikačně se též zabýval dějinami světového i českého unitářství.

Vladimír Šolta (4)

Vladimír Šolta byl český malíř, scénograf, grafik, ilustrátor, překladatel, politik a redaktor V letech 1945–1950 vystudoval malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Emila Filly. Dále navštěvoval externě kursy scénografie u Františka Tröstera a M. Kouřila. Již při studiu pracoval jako scénograf a návrhář kostýmů, například k Majakovského hře Ledová sprcha pro Lidové divadlo v Ostravě nebo ke Strakonickému dudákovi , rovněž v Ostravě. Jeho zájmy byly velmi široké, kromě scénografie se věnoval hlavně malbě, kresbě, kreslil také na keramiku, překládal a napsal jeden cestopis. Od mládí se angažoval v levicové politice, za druhé světové války se účastnil odboje. Do roku 1950 maloval sociální témata moderním stylem, který koncem 40. let opustil. Vstupem do KSČ se v politicky angažovaném umění stal radikálem. Roku 1951 po návratu ze SSSR napsal agitku Bojový příklad sovětské grafiky. V této propagaci pokračoval jako angažovaný umělec a veřejný činitel. Od roku 1953 se stal členem Armádního výtvarného studia, v letech 1960–68 dokonce náčelníkem tohoto studia. Jeho figurální malba se obrací hlavně k pracovní tematice. Cestoval často na studijní cesty do zahraničí, kromě Sovětského svazu také na Kubu, do Egypta, Vietnamu nebo Chile, kde zachycoval prostředí akvarelovými skicami. Jeho dílo je rozsáhlé, extenzivní, ale málokdy soustředěné a dotažené. V nejlepších olejomalbách, vytvořených expresivním stylem a pastózními barvami volným rukopisem připomíná malbu Jana Baucha. Jako svůj příspěvek k oslavě 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou vydal knihu Umění radosti i boje . Politická a organizační činnost jej žel odváděla od soustředění na výtvarnou práci. Zastával funkci místopředsedy Svazu českých výtvarných umělců. Žil v bezdětném manželství s herečkou Jiřinou Švorcovou. Zemřel předčasně, po úrazu na schodech svého domu. ...

Vladimír Šlapeta (4)

Vladimír Šlapeta je český historik architektury a vysokoškolský pedagog. Vladimír Šlapeta se narodil se sestrou Olgou, dvojčetem, v roce 1947 v rodině architekta Lubomíra Šlapety. Po dokončení studia architektury na ČVUT v Praze v roce 1972 začal pracovat jako architekt v Ostravě. V letech 1973–1991 byl vedoucím oddělení architektury Národního technického muzea v Praze. Roku 1986 byl hostujícím docentem na Technické univerzitě v Berlíně, roku 1987 na Technické univerzitě ve Vídni. Roku 1988 obdržel stipendium DAAD v Německu. Roku 2002 byl hostujícím profesorem Univerzity v Lublani. V období 1991–1997 byl děkanem Fakulty architektury ČVUT a pak do roku 2000 prorektorem ČVUT. V roce 2003 byl opět zvolen děkanem Fakulty architektury ČVUT. V období 2006–2010 byl děkanem Fakulty architektury VUT v Brně. Je autorem řady publikací o moderní architektuře 20. století a urbanismu , zejména na Moravě. Napsal texty do katalogů k výstavám soch Josefa Vineckého a architektonického díla Josefa Kranze, Otakara Novotného, Kamila Roškota, Adolfa Loose, Pavla Janáka, Richarda F. Podzemného, Jana Víška, Franka Lloyda Wrighta, Jana Kotěry, Čestmíra Šlapety, Jana Hirda Pokorného, Elly Oehler/Oleárové.

Vladimír Šedivý (2)

Slovenský horolezec, vedoucí československých vysokohorských výprav, instruktor cvičitelů v horolezectví.

Vladimír Pucek (3)

Doc. PhDr. Vladimír Pucek, CSc. se narodil se 16. 6. 1933 v Hradci Králové, kde maturoval v r. 1952 na Tylově gymnáziu. V letech 1952-1957 studoval na Filozofické fakultě UK . První bezprostřední poznatky o situaci v Koreji po korejské válce získal během patnáctiměsíční tlumočnické praxe v letech 1955-6 v nemocnici Čs. Červeného kříže v Čchongdžinu . V období 1959-62 a 1963-66 pracoval na čs. velvyslanectví v Pchjongjangu . Od r. 1966 působil již nepřetržitě na FF UK jako odborný asistent, v r. 1967 získal titul PhDr., 1978 CSc., 1985 ustanoven docentem. Od r. 1974 až do září 2004 byl vedoucím oboru koreanistiky na FF UK. Věnoval se především pedagogické a vědecké práci s důrazem na oblast korejské filologie. V letech 1991-93 působil jako výměnný profesor pro výuku češtiny na družební univerzitě HUFS v Soulu. Kromě řady vědeckých a odborných článků je autorem či spoluautorem 9 skript a monografií, mj. KLDR ; Základy korejštiny ; Úvod do studia koreanistiky I.- část filologická ; Lexikologie korejského jazyka ; Jazyková politika v Koreji ; Gramatika korejského jazyka ; v tisku je obsáhlá monografie Kapitoly ze starší korejské literatury. Kromě tlumočnické činnosti věnoval značnou pozornost též šíření poznatků o Koreji a její kultuře, především překladům korejské literatury z oblasti klasické a moderní prózy, klasické poezie a ústní lidové slovesnosti, např. Kim Man-džung: Putování paní Sa na Jih ; sbírky korejských mýtů a pověstí Tajomstvá belasého draka a Vodopád devíti draků spolu s J. Genzorem; převyprávění Korejských pohádek ; část moderních povídek ve výborech Tváře a osudy a Ukradené jméno ; výbor klasické poezie Jasná luna v prázdných horách (...

Vladimír Procházka (2)

Narozen 23. 7. 1918 v Poděbradech, zemřel 23. 6. 1994. Horolezec, horolezecký funkcionář a organizátor. Práce z oboru.

Vladimír Poš (5)

Vladimír Poštulka , absolvent FAMU . Kromě scénářů byly jeho hlavním oborem texty k písním . Po roce 1990 stál u zrodu časopisů Story a Xantypa, byl šéfredaktorem časopisu Labužník. Byl také několik let předsedou Rady Českého rozhlasu. Kulinářství se stalo jeho novou hlavní profesí, na rozhlasové stanici Praha vysílal každý týden pořad Labužníkův lexikon a nyní má každý týden pravidelnou rubriku v časopisu Instinkt. Je autorem několika knih na toto téma

Vladimir Petrovič Begičev (1)

Ruský spisovatel, dramaturg a libretista.

Vladimír Mazálek (5)

Narozen 9.7.1883 v Blažovicích u Slavkova, zemřel 1956. Publikace z oboru ručních prací, poezie a próza pro mládež.

Vladimir Markovič Sanin (3)

Ruský spisovatel.

Vladimír Křížek (3)

Narodil se 24.7.1924 v Praze. Vystudoval medicínu na Karlově Univerzitě, kde promoval roku 1950.Stal se odborným lékařem internistou a specialistou pro fyzikální medicínu, balneologii a rehabilitaci. Od roku 1967 až do roku 1990 působila jako primář klinického oddělení Výzkumného ústavu balneologiského v Mariánkých Lázních. Celkové jeho životní dílo ho řadí k čelným osobnostem českomoravské balneologie.

Vladimír Hanzel (4)

Vladimír Hanzel je český hudební publicista a kritik. Od léta 1989 do roku 2003 byl osobním tajemníkem disidenta a poté prezidenta Václava Havla a ředitelem jeho sekretariátu, pak vrchním ředitelem kabinetu ministryně školství, později ředitelem vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze a internetovým redaktorem v České televizi. Dětství prožil na Slovensku. V r. 1961 se přestěhoval s rodiči do Prahy, kde žije dodnes. Od r. 1969 prošel pestrou řadou zaměstnání: referent na Federálním statistickém úřadě, průvodčí a řidič tramvají, uklízeč na ČVUT, prodavač ve stánku Národního muzea. 1979-86 programátor počítačů, samostatný matematik-analytik. 1986–89 svobodné povolání – hudební publicista. Přispíval do tiskovin oficiálních – Melodie, Gramorevue – i nepovolených či exilových – Svědectví, Obsah a samizdatových Lidových novin ; je rovněž spoluautorem několika knih o hudbě: Rhythm & Blues, Excentrici v přízemí, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Podílel se na vzniku několika gramofonových desek, zvláště debutů, např. na první desce Jiřího Dědečka Zabili trafikantku , nebo rockových skupin Betula Pendula a Mňága a Žďorp . V roce 1990 produkoval živé LP Jima Čerta Světlu vstříc a „volební“ singl Jiřího Dědečka Už jde rudoch od válu. V létě roku 1989 se stal osobním tajemníkem disidenta Václava Havla. Aktivně se zúčastnil jak zakládání Občanského fóra, tak hlavních jednání OF s tehdejšími představiteli komunistické moci. V letech 1990–2003 byl tajemníkem prezidenta republiky a ředitelem jeho sekretariátu, 2003–2006 pracoval jako vrchní ředitel Kabinetu ministryně školství mládež...

Vladimír Guth (6)

Vladimír Guth byl český astronom. Zabýval se především sledováním komet a meteorických rojů. Byl také ředitelem astronomické observatoře na Skalnatém plese na Slovensku. Vladimír Guth se narodil ve Vrchlabí. Vystudoval astronomii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal titul doktora přírodních věd , na své alma mater se i habilitoval . V letech 1928 – 1950 působil na Státní hvězdárně v Praze a na observatoři Ondřejov. V roce 1951 vystřídal Antonína Bečváře jako ředitel astronomické observatoře na Skalnatém plese. Během působení Vladimíra Gutha byla observatoř dobudována a byla začleněna do systému akademických pracovišť jako Astronomický ústav slovenské akademie věd, přičemž Vladimír Guth se stal jeho prvním ředitelem. V této době Guth pravidelně přednášel na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Vyškolil první slovenské aspiranty. V roce 1956 se vrátil do Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově. Zde byl vedoucím oddělení meziplanetární hmoty a vedoucím observatoře. Ve stejném roce obhájil titul DrSc. Od roku 1961 externě přednášel astronomii na Univerzitě Karlově v Praze, kde byl v roce 1966 jmenován řádným profesorem. Byl zvolen členem korespondentem Slovenské akademie věd a později Československé akademie věd . Zemřel 24. června 1980 v Praze. Hlavní oblastí vědecké činnosti Vladimíra Gutha byl výzkum meziplanetární hmoty, zejména dynamika komet a meteorických rojů. Stal se světovou kapacitou v oblasti metodiky a interpretace vizuálních pozorování meteorů. Byl zakladatelem československé meteorické školy, která se v celosvětovém měřítku získala mnoho prvenství. Věnoval se ale také dalším astronomickým problémům: od výpočtu dráhy komet přes dynamiku umělých družic až k výzkumu atmosférické extinkce. Vedl dvě expedice do SSSR za zatměním Slunce . Měl zásluhu na úspěšné účasti Československa na velkých mezinárodních projektech, jako ...

Vladimir Fédorovski (3)

Francouzský spisovatel, novinář a diplomat ruského původu.

Vladimír Burjánek (2)

Regionální publicista východních Čech a Podkrkonoší, autor Sbírky lidových vyprávění z Podkrkonoší. Absolvent Institutu osvěty a novinářství UK Praha .

Vladimír Bidlo (6)

Narozen 1906, zemřel 1942. Dr., autor básnických sbírek a máchovského sborníku.

Vladimír Bartoš (5)

Narozen 20. 5. 1929 v Pardubicích, zemřel 9. 2. 2013. Prof., MUDr., DrSc., lékař, vědecký pracovník, práce zejména z oboru diabetologie.

Vladimír Babnič (6)

Dátum a miesto narodenia 14. 12. 1926 Kokava nad Rimavicou Oblasti záujmu: próza, rozhlasová tvorba, publicistika Viac o osobnosti: R. 1940 – 46 absolvoval gymnázium v Banskej Bystrici, potom začal študovať právo na Právnickej fakulte v Bratislave . Venoval sa novinárskej a redakčnej činnosti: r. 1951 – 60 redaktor a potom šéfredaktor časopisu Život, 1961 – 67 redaktor Nového slova, Světa v obrazech a Čs. tlačovej kancelárie, 1968 – 69 šéfredaktor Tatrapressu, 1972 – 90 redaktor vydavateľstva Šport. Od začiatku 50. rokov uverejňoval poviedky v časopisoch. S povstaleckou tematikou vydal román Život, láska moja a prózu Štepy pre vnukov . Medzitým vydal knihu o živote zvierat Poľovníckym chodníčkom , knižku pre deti Dravec z Katrinho brala . Naposledy vydal spomienky na udalosti v ČSR v auguste 1968 pod názvom Na večné časy , ako aj knihy Med a blen , Vo veľkej vojne malá vojna . Spolupracoval s rozhlasom i televíziou. Autor rozhlasových hier Cyrilko a Jazmín vonia v jeseni a televíznych súuťažných relácií Mladému sa svet usmieva . Okrem toho bol zostavovateľom a spoluautorom turistických sprievodcov a obrazových publikácií.

Vitus B Dröscher (2)

Celým jménem Vitus Bernward Dröscher. Německý biblista, spisovatel a přírodovědec - biolog v oboru zoologie.

Vítězslav Zlatohlavý (5)

Vítězslav Kollmann (4)

Narozen 24.2.1951 v Uherském Brodě. PhDr., bibliograf a knihovník, podnikatel, autor prácí z oboru historie, architektury a urbanismu na Moravě a v českém Slezsku se zaměřením na ikonografii.

Vítězslav Gardavský (5)

Vítězslav Gardavský byl spisovatel, dramatik, básník, voják, učitel, chalupář, řidič, skladník, dělník...a především filozof. Vítězslav Gardavský se narodil dne 24. října 1923 v Zábřehu u Ostravy. Jeho otec i matka byli učitelé. V roce 1934 nastoupil Vítězslav ke studiu na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Vítězslav byl již tehdy na svůj věk velmi talentovaný, jeho zálibou byla poezie, divadlo, film. Když v roce 1942 Vítězslav odmaturoval z latiny, řečtiny, němčiny a dalších disciplín a tím ukončil studium na gymnáziu, byl nasazen na nucené práce ve Vídni a v Lipsku. V tamějších továrnách pracoval do jara 1945. Po návratu se rozhodl pokračovat ve studiu. V letech 1945 - 1949 studoval na Karlově univerzitě češtinu a filozofii. Poté nastoupil ke krátké učitelské praxi na gymnáziích v Praze a Novém Bydžově. V dalších letech působil jako voják v hodnosti nadporučíka v Moravské Třebové a zároveň učil na zdejším vojenském gymnáziu. V roce 1951 se zde oženil a ještě téhož roku se mladé rodině narodila dcera Dagmar. Roku 1953 byl pan Gardavský přeložen na Vojenskou akademii v Brně, kde se stává asistentem na katedře mezinárodních vztahů. O dva roky později přechází na nově založenou fakultu filozofie. Od tohoto okamžiku se Vítězslav začal aktivně věnovat studiu filozofie a dějin. V roce 1956 se narodila druhá dcera Alice. Ovšem co se kariéry týče, přichází v letech 1958 - 1960 nepříjemnosti ze strany politické. Vítězslav je podroben stranickému řízení pro preferování odborných hledisek před politickými. Za trest byl v roce 1959 přeložen k pluku do Znojma. Na katedru se vrátil o rok později a to jen díky tomu, že připravil malý divadelní soubor k vítězství v celonárodní soutěži. V těchto letech se zase panu Gardavskému začíná dařit. V roce 1963 se mu podařilo obhájit kandidátskou práci „Katolicismus a Německo“ a stává se kandidátem filozofických věd. Hned nato začal pracovat na spisu Fenomén Německo, j...

Vítězslav Dostál (5)

Vítězslav Dostál je cestovatel a cyklista, který v letech 1994–1997 jako první Čech objel svět na kole. Narodil se jako nejstarší z pěti sourozenců. V roce 1965 dostal jako šestiletý své první kolo značky Pionýr. Dostal také žluté triko, které tehdejším klukům připomínalo cyklistickou legendu Jana Smolíka a Závod míru. Vyučil se horníkem a v letech 1977–1980 absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Opavě. V letech 1978–1980 prodělal parašutistický výcvik. Během vojenské služby začal trénovat maratonský běh. Pracoval jako mistr odborného výcviku. V prosinci 1984 se rozhodl spojit sportem získanou fyzickou kondici s touhou po cestování a začal plánovat cestu kolem světa. Inspirací mu byl český mořeplavec Richard Konkolski, který v letech 1972–1975 na své jachtě obeplul svět. Začal se věnovat cyklistice, horolezectví, triatlonu a turistice. Jako triatlonista získal v letech 1983–1986 několikrát titul Železný muž. V letech 1985–1990 se vydal na horské přechody i horolezecké výstupy v Tatrách, bulharském Pirinu a amerických Skalnatých horách. Mezi lety 1985 a 1989 také podnikl vytrvalostní cyklistické výpravy do 16 evropských zemí, během kterých najezdil okolo 10 000 km. Při plánování cesty do USA mu pomohl získat vízum Jiří Lendl, otec tenisty Ivana Lendla. Na cestu mu také daroval 500 dolarů. V roce 1990 odletěl do Los Angeles a na kole se vydal na 7 500 km dlouhou cestu napříč USA do New Yorku. V roce 1992 přejel na kole 5 000 km z australského Darwinu do Melbourne. Ve stejném roce jel na čas z Aše do Čierné nad Tisou. Vzdálenost 1 026 km ujel za 56 hodin. Během příprav na cestu prodělal asi 15 očkování a nechal si vyoperovat slepé střevo. 18. září 1994 se vydal ze Staroměstského náměstí v Praze na 59 460 km dlouhou cestu kolem světa, při níž navštívil 58 zemí pěti kontinentů. Při startu jej vyprovázeli cestovatelé Jiří Hanzel...

Vítězslav Bičík (5)

prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc. pedagog, vědecký pracovník, popularizátor přírodovědeckých poznatků. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého. V roce 1987 byl jmenován univerzitním profesorem pro obor zoologie. V letech 1985–1991 působil ve funkci vedoucího Katedry zoologie a antropologie. Podstatnou část profesního života tvořila vyvážená pedagogická a vědecká práce. Svůj výzkum zaměřil na studium prostorové orientace vyšších obratlovců, na monitoring těžkých kovů v populacích hmyzu ve vztahu k znečištění životního prostředí, na ekologii a taxonomii pestřenek , na studium agresivního chování dutinových hnízdičů, na problematiku hnízdního parazitizmu a na význam jezevců v lesních ekosystémech. O výsledcích své vědecké práce přednášel na mnoha mezinárodních konferencích a sympoziích. Na přírodovědecké fakultě položil základy pro výuku etologie. Je úspěšným školitelem doktorandů a předsedou státních zkušebních komisí. Od roku 1990 byl pověřen funkcí hlavního redaktora vědeckého sborníku PřF UP. Jeho publikační činnost čítá téměř dvě stovky vědeckých prací, které uveřejnil v domácích i zahraničních časopisech. Je spoluautorem dvou monografií, pěti učebnic biologie pro základní a střední školy a šesti vysokoškolských učebních textů. Je o něm známo, že jako zoolog ovládá velmi dobře i mnohé další biologické obory. Stál u zrodu a realizace první Mezinárodní biologické olympiády, která se uskutečnila na Přírodovědecké fakultě v Olomouci v roce 1990. Jako vedoucí české delegace se poté zúčastnil všech dosavadních 16 mezinárodních biologických olympiád, mezinárodní jury několikrát předsedal a proslavil své univerzitní město Olomouc prakticky na všech kontinentech. Tato jeho činnost je velmi kladně hodnocena také MŠMT ČR....

Vitalij Georgijevič Gubarev (4)

Ruský spisovatel a žurnalista, autor literatury pro děti.