14401–14460 z 157955 Autoři
Zdeněk Sýkora (1)
Zdeněk Sýkora byl český malíř, jehož práce jsou zastoupeny v mnoha významných sbírkách moderního světového umění. Patří ke světovým průkopníkům využití počítače při přípravě výtvarného díla. Spojení výtvarného díla a počítačů mělo ve svých počátcích mnoho odpůrců, zejména kvůli přesvědčení, že počítač by mohl potlačit lidskou citovost. Pro Sýkoru však využití umělé inteligence bylo příležitostí, jak nově prozkoumat vlastnosti základních výtvarných prostředků, jako jsou barva a tvar. Výsledkem jeho zkoumání byly struktury, jejichž rastr mu umožnil sledovat kombinatorické možnosti vzájemných poloh několika jím vybraných základních geometrických tvarů. Vztahy elementů ve struktuře se řídily přísnými pravidly, která pro ně umělec stanovil. Pozdější linie jsou naopak založeny na použití náhodnosti. Mohlo by se zdát, že na takovém konceptu Sýkorovy práce bychom stěží hledali něco emocionálně podloženého, což je ovšem omyl: přes racionální koncept působí jeho dílo velmi organicky a spontánně. Do Sýkorových obrazů se promítá svět v neustálém pohybu i snaha pochopit jeho zákonitosti. Narodil se 3. února 1920 v Lounech, kde žil až do své smrti. Zde absolvoval reálné gymnázium. Již v době studií začal fotografovat a malovat obrazy. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval na železnici. Po válce studoval výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii na Univerzitě Karlově v Praze, kde začal roku 1947 vyučovat a v roce 1966 se stal docentem malby. Vedle pedagogické činnosti se zabýval volnou tvorbou – maloval obrazy, vytvářel plastiky, je autorem desítek grafik a realizací v architektuře. Byl členem tvůrčí skupiny Křižovatka, jež byla založena v roce 1963 v Praze. Od roku 1985 spolupracoval ve své tvorbě s manželkou Lenkou. Roku 1991 byl jmenován čestným občanem města Loun. V roce 2003 mu francouzský ministr kultury udělil titul rytíře Řádu umění a literatury. Roku 2005 obdržel rakouskou cenu Herberta Boeckla za...
Více od autora
Zdeněk Sobotka (6)
Zdeněk Sobotka byl český fotbalista, útočník. Odchovanec SK Židenice byl technicky vyspělým středním útočníkem menší postavy. Už v dorosteneckém věku prokazoval velký talent, byl to rozený kanonýr. Na sklonku druhé světové války například prakticky sám rozhodl mezizemský zápas dorosteneckých výběrů Čechy–Morava, který Moravané ovládli v poměru 4:1. V červenci 1947 zamířil do pražské Slavie, výměnou za něj přišel do Brna koncem sezony 1946/47 Ota Hemele. Pražský klub si tehdy od střelecky disponovaného Sobotky hodně sliboval, dokonce byl považován za budoucího nástupce Josefa Bicana v centru útoku, brněnský mladík se však ve Slavii výrazněji neprosadil. Do Prahy se ještě vrátil během základní vojenské služby v ATK . V československé lize hrál za SK / Zbrojovku Židenice, Slaviu Praha a ATK Praha. Nastoupil v 57 prvoligových zápasech, vstřelil 39 branek. Třikrát byl nejlepším střelcem Zbrojovky v sezoně: 1946/47 v nejvyšší soutěži, 1947/48 ve 2. nejvyšší soutěži a v ročníku 1954 ve 3. nejvyšší soutěži . V nižších soutěžích hrál i za brněnské Žabovřesky. V letech 1950–1951 byl vězněn na Borech.
Více od autora
Zdenek R Nespor (7)
Narozen 23. 6. 1976 v Praze, prof., PhDr., PhD. historik, antropolog, sociolog, religionista; vedoucí oddělení ekonomické sociologie v Sociologickém ústavu AV ČR, vysokoškolský učitel na Fakultě humanitních studií UK , vedoucí oboru Evropské kulturní a duchovní dějiny tamtéž; speciallizuje se na dějiny české religiozity, evangelické církevní dějiny 18.-20. století, populární kulturu 20. století, dějiny české sociologie a společenských věd, ekonomickou sociologii; manžel socioložky a sociální antropoložky Olgy Nešporové .
Více od autora
Zdeněk Kopal (5)
Zdeněk Kopal byl český astronom a astrofyzik, který však proslul i v oblasti numerické matematiky, balistiky a aerodynamiky. Jeho nejdůležitější vědecké práce se týkají zákrytových proměnných dvojhvězd a výzkumu Měsíce a terestrických planet. Po dobu celé své vědecké kariéry působil v zahraničí – v USA a ve Velké Británii, avšak srdcem zůstal vlastencem. Je považován za nejvýznamnějšího českého astronoma 20. století. Zdeněk Kopal se narodil 4. dubna 1914 v Litomyšli jako druhorozený syn v rodině budoucího profesora Univerzity Karlovy, a člena Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění, Josefa Kopala . Jako malého jej k zájmu o přírodní vědy přivedl jeho dědeček, učitel na měšťance v Jičíně, Josef Lelek . A tak nebylo divu, že po přestěhování rodiny do Prahy, se ve věku 15 let stal členem České astronomické společnosti. Zde, na Štefánikově hvězdárně, zahájil svůj výzkum proměnných hvězd a již jako student gymnázia publikoval odborné články v zahraničních časopisech. V roce 1933 odmaturoval Kopal na gymnáziu s vyznamenáním a přihlásil se, vzdor naléhání rodičů, kteří uvažovali o dráze právníka či lékaře, ke studiu matematiky, fyziky a astronomie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během studií na univerzitě jej nejvíce ovlivnili fyzikové prof. Vincenc Nechvíle a prof. Erwin Finlay Freundlich . O vřelém vztahu s profesory svědčí i to, že mu šli za svědky, když si v roce 1938 bral za manželku Ing. Alenu Müldnerovou, bývalou spolužačku z gymnázia. Kopal se ještě za studií účastnil sjezdu Mezinárodní astronomické unie v Paříži v roce 1935, kde byl okamžitě, na základě svých již publikovaných prací, zvolen za jejího člena. V roce 1936 se účastnil výpravy vedené dr. Hubertem Sloukou za zatměním Slunce do Japonska. V roce 19...
Více od autora
Zdeněk Kobza (6)
Narozen 20.8.1888 v Bělé u Jevíčka, zemřel 2.9.1946 v Chrudimi. RNDr., profesor hospodářské školy v Chrudimi, agrochemik. Práce v oboru, editor památníku Divadelní Chrudim.
Více od autora
Zdeněk Justoň (6)
Studoval ekonomii v Praze, Nancy a Compiègne, ale posledních čtyřicet let se zabývá sociální a kulturní antropologií. V roce 1981 napsal pro Jazzovou sekci knihu Hudba přírodních národů, kde inovativním způsobem popsal úlohu hudby a tance v hrách, obřadech a mýtech původních obyvatel Afriky, Austrálie a Ameriky . Od devadesátých let minulého století publikoval řadu antropologických esejů v kulturní revue Analogon, z nichž některé rovněž vyšly knižně . Má pravidelnou rubriku Skryté zkušenosti v Magazínu UNI, kde vyšlo více než šedesát antropologických portrétů různých osobností spojených s touto vědou. Deset let učil ekonomickou antropologii a kurz Svět očima Lévi-Strausse na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Více od autora
Zdeněk Frankenberger (6)
Zdeněk Frankenberger byl lékař, univerzitní profesor histologie, embryologie a patologie, přírodovědec, zoolog, malakozoolog, isopodolog a entomolog. Byl členem několika vědeckých společností a institucí. Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, kde maturoval v roce 1911. V témže roce se zapsal na lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde se v letech 1914-1915 stal nejdříve demonstrátorem a později asistentem v Ústavu pro obecnou biologii a experimentální morfologii. Doktorem všeobecného lékařství byl promován v roce 1917. Po skončení I. světové války byl jmenován asistentem histologicko-embryologického ústavu Prof. Otakara Srdínka, kde habilitoval. Po habilitaci odešel pracovat do Pařížě a Lublaně, odkud se vrátil v roce 1922, kdy byl jmenován mimořádným profesorem histologie a embryologie na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1927 byl jmenován řádným profesorem. Současně, v letech 1929-1936 vykonával funkci přednosty Anatomického ústavu Univerzity Komenského v Bratislavě. Po převzetí politické moci Hlinkovou Slovenskou lidovou stranou v roce 1938 byl jako učitel české národnosti ze služeb propuštěn a odešel do Čech . Zde byl v roce 1939 jmenován řádným profesorem a přednostou histologicko-embryologického ústavu Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol v Čechách pracoval na patologicko-anatomickém oddělení Vinohradské nemocnice. Po osvobození Československa znovu obnovil a v letech 1954-1962 vedl histologicko-embryologický ústav Karlovy univerzity. V roce 1962 odešel do důchodu. Profesor MUDr. Zdeněk Frankenberger byl všestranným vědcem, který dokonale ovládal několik vědních oborů. Jsou obecně známy jeho práce paleontologické, obecně biologické, anatomické, histologické, fylogenetické, lékařské a zoologické. První jeho zoologickou prací bylo v roce 1910 zpracování měkkýšů Šumavy v článku Měkkýší fauna Šumavy. Zabý...
Více od autora
Zdeněk Čížek (4)
Zdeněk Čížek je bývalý československý fotbalový útočník, později fotbalový záložník. V československé lize hrál za Třinecké železárny a Sigmu Olomouc. Nastoupil ve 33 ligových utkáních a dal 2 prvoligové branky. Druhou nejvyšší soutěž hrál za Třinec, Sigmu Olomouc a Prostějovské železárny.
Více od autora
Zdena Wolkerová (4)
Narozena 4.1.1879 v Prostějově, zemřela 26.7.1954 tamtéž. Knihy vzpomínek na Jiřího Wolkera.
Více od autora
Zbyněk Gilgalad Holub (7)
Zbyněk Holub patří již řadu let k velmi aktivním a plodným autorům. Jeho první časopisecky zveřejněnou prací bylo již bezmála před deseti lety dobrodružství pro Dračí doupě Deset pečetí Giriadu . V roce 2001 se stal členem autorského týmu tvořícího nejrozsáhlejší původní český RPG svět Asterion; od té doby se podílel na tvorbě již sedmi asterionských modulů. Od roku 2001 rovněž pravidelně publikuje v Dechu draka články a dobrodružství zasazené do Asterionu. V roce 2007 mu v nakladatelství Straky na vrbě vyšla první samostatná kniha – sbírka povídek Kaat z prostředí Cechu Eldebranských katů. V témže roce se editorsky i autorsky podílel na povídkové antologii Zrození Modrého měsíce a jeho nejnovějším dílem je kniha Krumpáč a motyky: Smrťáček aneb Cesta za smrtí a zase zpátky.
Více od autora
Zbyněk Anthony Bohuslav Zeman (5)
Narozen 18. 10. 1928 v Praze, zemřel 22. 6. 2011 v Praze. Historik, většinu života působil na předních univerzitách ve Velké Británii, kam emigroval roku 1948, do Česka se vrátil v roce 1996. Zabýval se dějinami střední a východní Evropy 20. století a lidskými právy. Publikoval v oboru.
Více od autora
Zbigniew Czendlik (4)
Zbigniew Jan Czendlik , řečený Zibi, je římskokatolický kněz polské národnosti působící v České republice a děkan lanškrounský. Je inkardinován do katovické arcidiecéze. Pochází z polských Beskyd. Má dva bratry a jednu sestru, která se přes nesouhlas rodičů stala řádovou sestrou a stará se o dlouhodobě nemocné v Dortmundu. Teologická studia absolvoval v Katovicích a Varšavě. Po jejich skončení byl v roce 1989 vysvěcen na kněze a poté působil v polském Chořově. V roce 1992 byl vyslán do Čech a první rok strávil jako farní vikář v Náchodě a administrátor excurrendo farnosti Studnice . Poté odešel do Lanškrouna, kde se stal od 1. září 1993 farním vikářem a od 1. října 1993 administrátorem. V roce 1997 se mu podařilo dokončit opravu kostela svatého Václava, který byl v době jeho příchodu do Lanškrouna zchátralý. V roce 2005 se mu po několikaletém úsilí podařilo zahájit provoz Rodinného dětského domova v Žichlínku v prostorách zrekonstruované fary a její nově vybudované přístavby. V roce 2008 byl jmenován děkanem. Účinkoval v televizních pořadech Bolkoviny , Krásný ztráty , Uvolněte se, prosím a Máme rádi Česko . Jako moderátor se objevil v pořadech Uchem jehly a U Pastýře . Je mediálně známý zejména kvůli přátelským vztahům s řadou lidí z oblasti politiky a šoubyznysu . V březnu 2017 se rozhodl kandidovat do Rady Českého rozhlasu. V prvním kole volby v červnu 2017 sice neuspěl, ale postoupil do kola druhého. V něm však nakonec zvolen nebyl. Je aktivním sportovcem; dříve hrával fotbal, později přešel na golf....
Více od autora
Zaharia Stancu (5)
Zaharia Stancu byl rumunský prozaik, romanopisec, básník a filozof. Stancu se narodil v roce 1902 v Salcia, vesnici v kraji Teleorman. Poté, co opustil školu ve věku třinácti let, pracoval v různých zaměstnáních. V roce 1921, s pomocí Galaction Gala, se stal novinářem. V roce 1933 ukončil studium v literatuře a filozofii na univerzitě v Bukurešti . Během druhé světové války byl uvězněn pro opozici vůči fašistické vládě Iona Antonesca v Targu Jiu - internačním táboře pro politické vězně . V roce 1946 se stal ředitelem Národního divadla Rumunska . Poté, co komunistický režim byl založen, byl členem rumunské akademie a prezident svazu spisovatelů Rumunska odst. 1966-1974). Získal rumunskou státní cenu za literaturu a v roce 1971. V letech 1926 a 1944 Stancu publikoval šest básnických sbírek. V roce 1948 vyšel jeho první důležitý román, Desculţ . Ten byl přeložen do třiceti jazyků. Jiné významné romány jsou Satra a Jocul cu moartea .
Více od autora
Záboj Horák (7)
Narozen 5. 3. 1975 v Praze. JUDr., Ph.D., právník, též autor církevních publikací.
Více od autora
Yvetta Voráčová (6)
Mgr., dramaturgyně televizních pořadů, televizní moderátorka, absolventka oborů čeština a dějepis.
Více od autora
Wir (5)
Založena v roce 1970 v NDR Wolfgangem Zieglerem a Jensem Gerlachem, rozpuštěna v roce 1986.
Více od autora
Winter Morgan (5)
Pseudonym autora knih pro děti a dospělé. Pod pseudonymem Winter Morgan publikuje články v oblasti počítačových her .
Více od autora
Willie Nelson (7)
Willie Nelson je legendární osobností americké hudby, proslulou jako zpěvák, skladatel, autor, básník, herec a aktivista. Nelson se narodil 29. dubna 1933 v texaském Abbottu a svou hudební kariéru zahájil v 50. letech 20. století, ale výrazného úspěchu dosáhl až v 70. letech 20. století, kdy se mu podařil kritický i komerční průlom s albem "Shotgun Willie" , po němž následovaly desky "Red Headed Stranger" a "Stardust" . Jeho jedinečná směs country hudby s jazzem, blues, folkem a rockem z něj učinila ikonickou postavu subžánru outlaw country.
Více od autora
William Wordsworth (3)
William Wordsworth byl anglický romantický básník. Byl členem tzv. jezerní školy, tedy skupiny umělců, kterou spojoval život uprostřed nádherné přírody v Jezerní oblasti na severozápadě Anglie. Domníval se, že příroda je prostoupena duchovní silou, a pokud je s ní člověk v souladu, dostává i jeho život nový rozměr. Jeho Lyrické balady, které napsal spolu se Samuelem Taylorem Coleridgem, jsou základním dílem jezerní školy. Za jeho vlastní mistrovské dílo je považována autobiografická báseň z jeho raných let , kterou několikrát revidoval a rozšířil a která vyšla až po autorově smrti pod názvem Preludium . William Wordsworth se narodil 7. dubna roku 1770 v Cockermouthu jako druhé z pěti dětí. Jeho rodiči byli John Wordsworth a Anna Cooksonová. Jeho sestra Dorothy, se kterou si byli po celý život blízcí, se narodila následujícího roku a jejich křest probíhal naráz. Měli ještě tři sourozence: nejstarší Richard se stal právníkem, John se stal námořníkem a zemřel v roce 1805, kdy loď Earl of Abergavenny, na které byl kapitánem, ztroskotala na jižním pobřeží Anglie. Nejmladší Christopher se stal ředitelem Trinity College v Cambridgi. Matka zemřela, když bylo Williamovi osm. Jejich otec byl právní zástupce Jamese Lowthera, prvního vévody z Lonsdale, a díky svým konexím žili ve velkém sídle na malém městě. Wordsworth, stejně jako jeho sourozenci, si nebyl s otcem příliš blízký až do jeho smrti v roce 1783. Tehdy bylo Williamovi třináct. Od roku 1787 studoval na St. John’s College v Cambridgi. V posledním ročníku studia se vydal na cestu po Evropě, která ho silně ovlivnila. Ve Francii se totiž dostal do kontaktu s probíhající francouzskou revolucí, s níž sympatizoval, a načas se ve Francii i usadil. Ve Francii také napsal svou první sbírku An Evening Walk ...
Více od autora
William Novak (3)
Spoluautor životopisů Nancy Reaganové, Lee Iacoccy, Olivera Northa, Magica Johnsona a dalších.
Více od autora
William Gibson (8)
William Ford Gibson je jeden z nejznámějších autorů kyberpunku. Jeho otec pracoval v továrně, ve které byla vyrobena první atomová bomba . V 19 letech se vyhnul povinnosti narukovat do Vietnamské války tím, že se odstěhoval ze Spojených států do Kanady. Tam žil ve Vancouveru až do roku 1972. Nyní je ženatý a má dvě děti. Psát začal již v době studií na universitě v Britské Kolumbii, kde vystudoval anglickou literaturu. V roce 1984 jeho první novela Neuromancer získala cenu HUGO, Philip K. Dick memorial Award a Nebulu. V Neuromancerovi se poprvé objevily pojmy jako kyberprostor, virtuální realita, Matrix a Internet, což napomohlo ke zpopularizování těchto pojmů. Autor uvádí, že jeho dílo ovlivnil W. S. Burroughs.
Více od autora
Will Levington Comfort (3)
Narozen 17.1.1878 Kalamazoo , zemřel 2.11.1932 Los Angeles. Americký novinář a romanopisec.
Více od autora
Warlock (6)
Warlock byla německá heavymetalová skupina, která se proslavila v 80. letech 20. století. V čele s charismatickou zpěvačkou Doro Peschovou, která se později stala známou jako "královna heavy metalu", si skupina Warlock vydobyla své místo díky silné kombinaci těžkých riffů a melodického zpěvu. Debutové album "Burning the Witches" vyšlo v roce 1984 a připravilo půdu pro jejich rostoucí popularitu na heavymetalové scéně.
Více od autora
Walter Lord (3)
Walter Lord byl osobní automobil továrny Walter, českého výrobce osobních automobilů. Byl představen koncem roku 1932 a jednalo se licenční šestiválec, odvozený z italského typu Fiat 522 L . Od roku 1931 byl v Itálii dán do výroby Fiat 522 C / L. Současně se objevil těžší model Fiat 524 C / L s výkonem až 40 kW . Oba typy byly osazeny stejným motorem Fiat, model 122. Fiat 522 C byl vyráběn jako Walter Princ a Fiat 524 L jako Walter Lord. Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory“ tak představila poslední automobil, sériově vyráběný v Jinonicích. „Úsporný šestiválec středního obsahu 2,5 litru, s vyšším výkonem, s přepychovou výbavou a vzhled jako u nejdražších vozů. Dokonalé, technicky propracované a moderně vyřešené chassis s pružným a spolehlivým motorem o výkonnosti 55 ks“. Tak byl charakterizován Walter Lord v materiálech výrobce. Výhodou bývala označována skutečnost, že při ekonomicky akceptovatelné spotřebě 15 l/100 km měl poměrně vysoký výkon a přepychovou výbavu značně převyšující standard této objemové třídy, kterou se řadil k úrovni nejdražších automobilů. Továrna Walter nikdy nepatřila ke špičce v celkových počtech prodaných automobilů. Například v roce 1932 bylo vyrobeno 374 automobilů vč. nákladních . Pouze v letech 1933 a 1934 byla výroba vyšší a dosáhla 474 resp. 470 osobních automobilů. Od roku 1935 výroba klesala, v roce 1935 to bylo 430 vozů a v roce 1936 jen 179, z toho 101 osobních, 60 nákladních a 14 autobusů. Výroba automobilů Walter Lord i tak zůstala velmi omezená, zřejmě se jednalo o několik desítek kusů a v létě 1936 skončila zcela. Ve dnech 19.-21. listopadu 1936 se dokonce konala v pražských Holešovicích, v ulici U měšťanského pivovaru č.p. 799 veřejná dražba asi 60 osobních, nákladních a dodávkových automobilů Walter. V roce 1937 se již pouze dopr...
Více od autora
Walter J Boyne (5)
Plukovník letectva na penzi a bývalý ředitel Národního muzea letectví a kosmonautiky v Smithsonian Institution. Je autorem, nebo spoluautorem šestadvaceti knih včetně publikace Křídla proti křídlům. Žil v Ashburnu ve Virginii.
Více od autora
Wally Lamb (7)
Známý americký spisovatel, autor několika románů. Byl ředitelem Writing Center v Norwich , v současnosti učí tvůrčí psaní na University of Connecticut. Žije v Mansfieldu se svou ženou a třemi syny.
Více od autora
W. H Hudson (4)
William Henry Hudson se narodil 4.8. 1841 v Quilmes, v provincii Buenos Aires, v Argentině, jako syn osadníků amerického původu. Mládí strávil studiem místní flóry a fauny a vydáváním svých ornitologických prací v Proceedings of the Royal Zoological Society. V roce 1874 se Hudson usadil v Anglii. Publikoval sérii ornitologických studií, včetně Argentine Ornithology a British Birds , později se stal známým díky svým knihám o anglickém venkově, například Hampshire day , Afoot in England a A Shepherd's Life . Byl zakládajícím členem Královské společnosti pro ochranu ptáků. Hudsonův nejznámější román je Green Mansions , a jeho nejznámější populárně naučnou knihou je Far Away and Long Ago . V Argentině je Hudson připisován k národní literatuře pod jménem Guillermo Enrique Hudson, což je španělská verze jeho jména. Město Berazategui Partido a několik dalších veřejných míst a institucí je pojmenováno po něm. Ke konci svého života se Hudson odstěhoval do Worthingu v Sussexu v Anglii. Zemřel 18.8.1922, jeho hrob je na hřbitově Broadwater a Worthing ve Worthingu.
Více od autora
Vulkán (6)
Více od autora
Vratislav Maňák (7)
Narozen roku 1988 v Plané u Mariánských Lázní. Spisovatel, novinář, pracovník zpravodajského serveru ČT 24.
Více od autora
Vojtech L Levský (4)
Vojtech L. Levský sa už roku 1922 sa stal inštruktorom sebaobrany. Prešiel mnohými odbornými kurzami doma i v zahraničí. Získané bohaté praktické poznatky a skúsenosti inštruktora sebaobrany plným priehrštím odovzdáva aj našej mládeži. Napísal veľa odborných článkov a seriálov, spolupracoval s Československou televíziou a je autorom dvadsiatich príručiek o sebaobrane, ako napríklad: Sambo , 500 chmatov sebaobrany , Az önvedelem 500 fogása , Sebaobrana milicionára , Základy sebaobrany karate . Všetky Levského diela našli k čitateľovi správny prístup, ich štýl, metódy rozvrhu podávanej problematiky a popis je zrozumiteľný a prezrádza bohaté skúsenosti praktika. Jeho diela sa stretli s veľkým úspechom doma i v zahraničí. Aj táto nová, prepracovaná a doplnená kniha o sebaobrane je napísaná prístupnou a zrozumiteľnou formou. Autor v nej dôsledne dodržiava zásady zákona a vystríha pred zneužitím karate na útočné ciele. Autor vykonal veľa užitočnej práce pri popularizovaní branných športov. Za svoju činnosť dostal od ČSZTV čestný odznak a verejné uznanie III. stupňa. Pri príležitosti 55-ročnej aktívnej činnosti v ozbrojených zložkách jeho prácu odmenili viacerými pochvalnými uznaniami a telovýchovnými vyznamenaniami.
Více od autora
Vojtěch Kocián (8)
Vojtech Kocián je slovenský operní pěvec, tenorista a také otec biologa a římskokatolického kněze Matúše Kociana. Po maturitě na strojní průmyslovce absolvoval v letech 1959–1967 studium zpěvu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Působil v Klagenfurtu, Štýrském Hradci a Mariboru. V letech 1969–1971 a 1972–1975 byl sólistou opery Divadla Jozefa Gregora Tajovského v Banské Bystrici, od roku 1975 pak sólistou opery Národního divadla v Praze. Zde působil až do srpna roku 1997 . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vojtech Kocián na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Vojtech Dangl (6)
Vojtech Dangl byl slovenský historik, spoluzakladatel, přední představitel a popularizátor vojenských dějin na Slovensku. V rodných Šahách absolvoval základní a střední školu a po maturitě nastoupil na České vysoké učení technické v Praze, ale zakrátko přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde absolvoval studium v oboru historie – filosofie. Následně v letech 1962–1968 působil jako odborný pracovník v Muzeu Slovenského národního povstání v Banské Bystrici a po vojenské prezenční službě pracoval ve Slovenském ústavu památkové péče a ochrany přírody v Bratislavě . V letech 1970–2004 působil jako vědecký pracovník ve Vojenském historickém ústavu v Bratislavě, kde v letech 1990–1994 zastával funkci zástupce náčelníka a v letech 1994–1999 ředitele odboru vojensko-historických výzkumů. V letech 1999–2004 působil jako předseda vědecké rady VHÚ. Roku 2004 odešel z VHÚ a ve své vědecko-výzkumné práci pokračoval v Historickém ústavu Slovenské akademie věd. Byl členem Slovenské historické společnosti, Slovensko-maďarské historické komise a Spolku slovenských spisovatelů. Zemřel 8. července 2018 a 12. července 2018 byl zpopelněn v krematoriu v Bratislavě. Dangl se vědecko-výzkumně i organizačně podílel na etablování vojenských dějin jako historické disciplíny na Slovensku. Stál u zakládání a konstituování VHÚ, který nadále slouží jako institucionální základna výzkumu vojenských dějin. Spoluzaložil a dlouhodobě vedl vědecký časopis Vojenská história vydávaný tímto ústavem. Systematicky zkoumal vojenské dějiny Slovenska. Je autorem 14 monografií a více než 50 studií a spoluautorem 10 kolektivních monografií a 11 encyklopedických děl. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vojtech Dangl na slovenské Wikipedii....
Více od autora
Vojtěch Černý (6)
PhDr. Vojtěch Černý, Ph.D., psycholog, psychoterapeut, firemní konzultant, trenér rozvoje psychosociálních dovedností. Téměř 20 let se věnuje přípravě a realizaci rozvojových programů pro různé profese v rozličných oborech v celé republice. V rámci těchto programů klade důraz na osvojení praktických dovedností, řešení konkrétních problémů zákazníků a trénink. Pracuje rovněž jako osobní poradce pro vrcholový management při řešení osobních problémů managementu.
Více od autora
Vlastimil Tichý (5)
Vlastimil Tichý, nar. 1964 v Červené Řečici , geograf a občasný cestovatel, který v letech 1997-98 studoval v Sydney. Do dnešních dob má za sebou pět návštěv u protinožců a na světě je jeho třetí knížka. Down Under našoféroval již více než 78.000 km.
Více od autora
Vlastimil Školaudy (6)
Básník, publicista, operní pěvec. Jeho otec byl úředníkem. Dětství Vlastimil Školaudy prožil v rodišti, od roku 1928 žil v Praze-Holešovicích. 1931–39 studoval na reálném gymnáziu; přátelství s Jiřím Hájkem, Michalem Sedloněm, Vítězslavem Kocourkem, Arno Krausem, a Zdeňkem Mikou, která zde navázal, formovalo i Školaudyho další společenské a kulturní aktivity a iniciovalo počátky jeho literární práce . Po maturitě se sice zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, po uzavření vysokých škol však pracoval jako úředník Kooperativy. 1945–48 byl redaktorem Rudého práva a soukromě studoval zpěv. 1949 se stal členem opery v Ústí nad Labem, poté vystupoval na operní scéně divadla v Opavě a 1951–85 působil v operním sboru Národního divadla v Praze. Debutoval sbírkou milostné lyriky Žáry, výrazně ovlivněnou poetikou Františka Halase; Školaudyho robustní a expresivní básnický výraz tu však v obrazech vykreslujících smyslnou lásku a živelnost přírodního dění přechází až v dionýský panerotismus. Lyričtějším tónem znějí verše ze sbírky Píseň domova, jejíž čtyři oddíly vymezují autorovo pozdější umělecké směřování. Vedle milostných námětů a básní k poctě významných osobností české kultury jsou do ní začleněny i verše objevující všednodennost pracovního dne a pateticky oslavující nástup nového společenského řádu . Prolínání radostné erotické smyslovosti s manifestačně pojatým pracovním zanícením budovatele je příznačné zvláště pro Školaudyho básnické sbírky Dozrávající čas, Úsvit a poému Ve jménu života, spolu s přimknutím se ke krajině mládí však procházejí i sbírkou U nás doma. Po delší odmlce, ovlivněné na počátku 60. let kritickým odmítnutím sbírky Zářivý proud a nesouběžností jeho poezie se směřováním české literatury, se Školaudy v následujícím desetiletí znovu představil sbírkou Zazvoň u mých dveř...
Více od autora
Vlastimil Peška (8)
Vlastimil Peška je hudební skladatel, režisér, televizní scenárista, dramatik, hudebník, herec. Od roku 1994 působí jako ředitel a umělecký šéf Divadla Radost v Brně. Vydal pohádku s písničkami Dlouhý, Široký a Bystrozraký a knihu mapující historii Ořechovského divadla.
Více od autora
Vlastimil Hort (4)
Vlastimil Hort je československý a od roku 1985, kdy emigroval z tehdejšího komunistického Československa, německý šachový velmistr a šachový teoretik. Mezinárodním mistrem se stal roku 1962 a titul velmistra mu byl udělen roku 1965. Největšího úspěchu dosáhl Hort v mezipásmovém turnaji mistrovství světa v Manile roku 1976, kde skončil třetí a postoupil do turnaje kandidátů 1977, ve kterém v boji o postup mezi nejlepší čtyři prohrál s Borisem Spasským. V tomto roce byl v žebříčku FIDE na 6. místě, což je zatím nejvyšší pozice dosažená československým či českým hráčem. Hort je šestinásobným mistrem Československa v šachu. Zvítězil v letech 1970, 1971, 1972 a 1975; v turnajích s mezinárodní účastí uspořádaných v letech 1969 a 1977 obsadil shodně třetí místo a umístil se první mezi československými hráči. Zvítězil v mistrovství Spolkové republiky Německo v letech 1987, 1989 a 1991. Úspěšně se účastnil řady dalších turnajů a vyhrál více než šedesát z nich . V letech 1960–1984 reprezentoval Hort Československo na jedenácti šachových olympiádách a byl společně s Janem Ambrožem, Vlastimilem Jansou, Janem Smejkalem a dnes slovenskými hráči Ľubomírem Ftáčnikem a Jánem Plachetkou členem družstva, které na šachové olympiádě roku 1982 v Lucernu skončilo na druhém místě. Později se stal trenérem německého reprezentačního družstva. V roce 1995 se Vlastimilu Hortovi podařilo úspěšně spoluorganizovat šachový turnaj POLKA v pražském hotelu ATRIUM, kterého se i sám zúčastnil. Turnaj byl sestaven ze dvou pětičlenných týmů, které spolu odehrály 10 kol. Turnaj měl dosud naprosto nevídané hvězdné obsazení. Na jedné straně slavní veteráni ve složení - Boris Spasskij, Viktor Korčnoj, Vasilij Smyslov, Vlastimil Hort a Lajos Portisch. Na straně druhé n...
Více od autora
Vlastimil Hála (4)
Vlastimil Hála ) byl český trumpetista, hudební skladatel, hudební aranžér a režisér, bratr klavíristy a skladatele Kamila Hály. Jako hudební skladatel je znám zejména svojí tvorbou na poli filmové, scénické a jazzové hudby. Od roku 1947 až do roku 1964 vystupoval jakožto trumpetista a pracoval i jako hudební aranžér v Orchestru Karla Vlacha. V letech 1964 až 1984 působil v Československém rozhlase ve funkci hudebního režiséra. Dále také vykonával funkci člena vedení Svazu českých skladatelů, kde byl vedoucím jeho jazzové sekce.
Více od autora
Vlasta Lišková (8)
Narozena roku 1963 v Aši. Spisovatelka a překladatelka z angličtiny.
Více od autora
Vlasta Fialová (8)
Vlasta Fialová byla česká herečka, která celý svůj divadelní život strávila ve svém rodném městě Brně. Pocházela z divadelní rodiny, oba rodiče byli členy brněnské opery. V roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na Státní hudební a dramatickou konzervatoř, po absolutoriu nastoupila do svého prvního divadelního angažmá v Opavě . Další dvě sezony vystupovala v Olomouci a od roku 1950 až do svého skonu byla přední členkou činohry Státního divadla v Brně. Ve známost vstoupila také v roce 1949 titulní úlohou z filmu Divá Bára režiséra Vladimíra Čecha nebo později roku 1967 v roli kněžny v televizním zpracování Jiráskovy Lucerny. V roce 1964 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. Pocházela z divadelní rodiny, oba rodiče byli členy brněnské opery. V roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na brněnskou Státní hudební a dramatickou konzervatoř, po absolutoriu nastoupila do svého prvního divadelního angažmá v Opavě . V letech 1948–1950 vystupovala v Olomouci, od roku 1950 až do svého skonu byla přední členkou činohry Státního divadla v Brně. Půvabná diva již v mládí zazářila v roce 1949 jako Divá Bára ve filmové adaptací stejnojmenné povídky Boženy Němcové režiséra Vladimíra Čecha, nezapomenutelnou se také stala, mimo jiné, její role kněžny v televizním přepisu Jiráskovy Lucerny z roku 1967. Na své mateřské scéně vytvořila řadu komediálních i dramatických rolí domácího i světového repertoáru, úspěšně spolupracovala s českým i slovenským filmem, rozhlasem a televizí. Uplatnila se rovněž v dabingu, pedagogicky působila na JAMU, v roce 1964 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. V padesátých letech byla krátce vdaná za Jiřího Tomka s nímž měla syna Jiřího. Poté se jejím životním partnerem až do jeho smrti stal brněnský herec Zdeněk Kampf . Zesnula týden před svými sedmd...
Více od autora
Vladislav Zadrobílek (7)
Narozen 14. 11. 1932 v Praze, zemřel 11. 12. 2010. Vydavatel zejména hermetické literatury, grafik, malíř, překladatel, básnické a prozaické texty, též odborné z hermetiky, literární historie a výtvarného umění. Zakladatel pražského nakladatelství, knihkupectví a antikvariátuTrigon.
Více od autora
Vladimíra Dvořáková (7)
Vladimíra Dvořáková, rodným jménem Vladimíra Pešková je česká politoložka, bývalá vedoucí Katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze a bývalá předsedkyně Akreditační komise České republiky. V listopadu 2003 se stala první ženou mezi profesory politologie jmenovanými v České republice. Po maturitě na pražském Gymnáziu Na Zatlance vystudovala v letech 1976 až 1981 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze kombinaci oborů ruština a historie. Diplomová práce s názvem „Od boje proti kolonialismu k vytváření buržoazního ústavního systému : vývoj požadavků a cílů americké revoluce od jednání na prvním kontinentálním kongresu v roce 1774 až po ratifikaci prvních deseti doplňků k ústavě v roce 1791“ pojednávala o událostech směřujících ke vzniku Spojených států. Titul doktorky filozofie získala v roce 1982 tamtéž. V období 1981 až 1990 byla zaměstnána v Orientálním ústavu Československé akademie věd, kde v roce 1987 získala titul kandidátky věd. Zaměřovala se zejména na politické systémy latinskoamerických zemí. Po sametové revoluci nastoupila do Kabinetu politologie Ústavu státu a práva ČSAV . V roce 1994 se stala jejím mateřským pracovištěm Katedra politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, kde od roku 2002 do roku 2014 zastávala funkci vedoucí katedry. Věnuje se srovnávací politologii, přechodům režimů k demokracii a revolucemi. Habilitační řízení podstoupila na VŠE v roce 1994 a poté i jmenovací řízení. Profesorkou byla jmenována 7. listopadu 2003. Dvořáková byla ...
Více od autora
Vladimír Vonka (6)
Narozen 31. 7. 1930 v Praze. Prof., MUDr., DrSc. Práce z virologie, experimentální onkologie a molekulární biologie. Zabývá se úlohou virů u zhoubných nádorů a vývojem nových vakcín.
Více od autora
Vladimír Vlasák (5)
Ing. Mgr. Vladimír Vlasák byl český hudební publicista. Studoval na Vysoké škole dopravy a spojov v Žiline. V roce 1988 začal psát pro hudební časopis Melodie. V roce 1990 pak začal přispívat do nově vzniklého časopisu Rock & Pop. V letech 1994–2006 působil jako hudební redaktor v časopisu Mladá fronta DNES, s jejíž kulturní redakcí externě spolupracoval až do své smrti. Zemřel ve věku 54 let.
Více od autora
Vladimír Vít (6)
Vladimír Vít byl český elektrotechnik. Po maturitě v roce 1940 absolvoval fakultu strojního a elektrotechnického inženýrství na ČVUT v Praze a poté v 50. letech 20. století pracoval jako konstruktér prvních televizorů v Tesle Strašnice. Je autorem několika patentů a zlepšovacích návrhů. Poté pracoval jako vedoucí technického úseku celostátního servisu zahraniční spotřební elektroniky a školitel a zkoušející televizních techniků. Je autorem mnoha knih s tématem televizní techniky, skript pro školení a článků v odborných časopisech na téma televizní technika.
Více od autora
Vladimír Soják (6)
Narozen 11.7.1915 v Horních Krčmách u Zábřehu. PhDr., CSc., profesor, pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Práce v oboru mezinárodních vztahů a dějin dělnického hnutí, autor životopisu Bernarda Bolzana. Překlad z němčiny.
Více od autora