Všichni Autoři a témata

Michael Weiss (1)

MICHAEL WEISS je sloupkař v magazínu Foreign Policy, The Daily Beast a NOW Lebanon. Je rovněž spolupracovníkem Institutu moderního Ruska, kde je šéfredaktorem v The Interpreter, což je online překladatelský žurnál.

Ulrike Dahm (1)

Absolvovala četné kursy speciálních terapeutických metod v USA a přednáší a vede semináře doma i v zahranicí. Je rodinnou a párovou terapeutkou s vlastní praxí v Mnichově.

Jan Machálek (3)

Narozen 21.4.1906 v Lipově u Veselí nad Moravou, zemřel 3.8.1992 v Praze. Básník, romanopisec.

Attila Bič Boží (1)

Vitalij Ippolitovič Sobolevskij (1)

Ruský geolog a mineralog, vysokoškolský pedagog.

Jaroslav Vyhnis (1)

Jaroslav Vyhnis byl příslušník 116. perutě RAF. Měl dva sourozence, jeho otec byl voják z povolání. Narodil se v kasárnách, jeho křtiny zařizoval vojenský kaplan. Započal studia Vyšší hospodářské školy v Klatovech, které nedokončil. Přihlásil se do výzvy „1000 pilotů republice“ a po absolvování výcviku se stal příslušníkem 1. leteckého pluku TGM v Milovicích. Zde prodělal pěší výcvik, na letišti Boží dar poté i pilotní výcvik. Při obsazení republiky nacisty byl již pilotem-stíhačem v hodnosti desátníka, u 43. letky 4. stíhacího leteckého pluku v Praze-Kbelích. V roce 1939 přešel s několika přáteli přes Ostravu do Polska, kde přijal spolu s dvanácti dalšími letci nabídku pro vstup do polského vojenského letectva. Úkolem československých letců zde byl výcvik polských letců. Na začátku září 1939 došlo k zahájení německého útoku na Polsko. Jaroslav Vyhnis se pokusil zabránit Němcům v napadení letiště. Útok skončil neúspěchem, touto akcí se však Jaroslav Vyhnis stal prvním československým pilotem, který ve válečném konfliktu zasáhl do bojů proti Luftwaffe. Po přepadení Polska byl nucen s dalšími Poláky ustoupit směrem k východním hranicím, jednotka byla napadána sovětskými i německými letadly, nakonec se dostal se do sovětského zajetí. Prošel několika sovětskými internačními tábory, v říjnu 1940 byl repatriován do Velké Británie, 28. října přistál v Liverpoolu V Anglii byl pro urážku důstojníka Královského letectva přeřazen k československé pozemní jednotce, kde sloužil jako řidič tahače u dělostřelecké jednotky. V červnu 1941 se dostal zpět k letectvu. V červenci 1941 byl povýšen na četaře. Poté absolvoval přeškolovací a operační výcvik. V dubnu 1942 byl při přistání zraněn, léčil se čtyři měsíce v nemocnici v Oxfordu. Po vyléčení se stal příslušníkem 116. perutě RAF. Peruť během války prováděla speciální úkoly. Sloužila k dopravě os...

Michelle Adams (1)

Michelle Adams se narodila v roce 1981 coby nejmladší z pěti sourozenců. Vyrůstala ve Velké Británii, již v devíti letech přečetla první román z pera Stephena Kinga. Na literatuře tohoto typu zůstala podle vlastních slov závislá dodnes. Po univerzitních studiích klinické vědy pracovala jako fyzioložka na kardiologii. Psychologický thriller Ta druhá , jenž dokončila na počátku roku 2015, je její prvotinou. V současnosti žije na Kypru, odkud to má blízko do Řecka, které považuje za jednu z nejkrásnějších zemí na světě, a kde se věnuje především psaní, čtení a běhání maratonů . Miluje cestování a také lidi, kteří nevzdávají své sny.

Marta Hellmuthová (1)

Narozena 6. 3. 1917 v Kutné Hoře, zemřela 1988. Překladatelka z finštiny.

Miliduch M Novotňák (1)

Publikace o lužických Srbech a z oboru heraldiky.

Robin Nicholas (1)

Robin Kapala vystupuje pod pseudonymem Robin Nicholas. Žije se svým manželem a synem Nickem ve státě Illinois. Její první kniha Kovboj a jeho dáma se stala součástí úspěšné kampaně vydavatelství Silhouette při oslavě tisícího titulu CELEBRATION 1000! Kniha Táta kovboj je její čtvrtou romancí.

Karen Templeton (1)

Vyrostla v Baltimoru, studovala umění, balet a drama a jejím snem bylo proniknout na Broadway. Její umělecké vzdělání spojené s láskou k zamilovaným příběhům ji zákonitě dovedlo k psaní romancí. Dvanáctileté působení v New Yorku jí dalo bohatou zkušenost pracovní a zároveň jí pomohlo seznámit se s Jackem, jejím budoucím manželem. Také se jim zde narodily první dva z jejich pěti synů. Mezi narozením druhého a třetího syna se rodina přestěhovala do Nového Mexika, kde žijí dodnes. Dnes se Karen plně věnuje psaní a je nesmírně spokojená.

Berndt Rieger (1)

Německý lékař a literát.

Leonid Georgijevič Jengibarov (1)

Sovětský arménsko-ruský scenárista, herec, klaun a mim. Jeho otec byl arménského původu, matka Ruska.

Julius Meurer (1)

Edgar Gugenhan (1)

Německý publicista. Autor příruček o pěstování okrasných rostlin.

Anna Brtníková-Petříková (1)

Sestra literárního historika PhDr. Václava B. , dcera úředníka a pak vrchního ředitele karlínské občanské záložny Antonína B. Obecnou školu vychodila 1902–07 v Karlíně. 1907–13 studovala na Vyšší dívčí škole. Od 1912 se začala soukromě učit ruštinu. 1914 navštěvovala na pražské filozofické fakultě externě moderní filologii, přednášky Louise Fellera. 1915 složila univerzitní a státní zkoušku z francouzštiny . Poté učila francouzštinu na měšťanských školách ve Vysočanech 1917–22, od 1922 do sňatku na I. Měšťanské škole dívčí v Karlíně. Debutovala v Ženských listech 1915, od 1916 spolupracovala s Růženou Svobodovou jako její tajemnice, publikovala v Lípě, Kmeni, Ženském světě. Se Svobodovou se zapojila do akcí Českého srdce na pomoc opuštěným dětem, 1919 vedla dva měsíce ozdravný tábor ve Švýcarsku . Po návratu se odstěhovala za rodiči do Písku, kde učila francouzštině. 30. 12. 1922 se provdala za plukovníka ruských legií, tehdy velitele brigády v Písku, pozdějšího brigádního generála Václava Petříka , s nímž měla syna Vášu , koncertního pěvce. Cestovala po Francii, Švýcarsku, Sovětském svazu, Podkarpatské Rusi. Po 1945 se zapojila do práce ženských organizací národně socialistické strany. 1949–56 spolupracovala s Václavem Čtvrtkem jako redaktorka dětského vysílání Československého rozhlasu. 1953–57 se podílela pod vedením prof. A. Wurma na redakci frazeologického slovníku ruštiny, připravovaného Vysokou školou ruského jazyka a literatury, v sedmdesátých letech pracovala na slovníkové kartotéce v Ústavu pro jazyk český. Překládala také do francouzštiny. V próze se zaměřila na dívčí osudy poznamenané válkou . Mládeži přiblížila legionářskou anabázi . Za protektorátu psala povídky o osamění starých žen . Jejím vrcholným dílem se stal román Aňa a Váňa, román českoruské lásky , v němž zobrazila závažné problémy ruské emigrace...

Jelena Jakovlevna Il'jina (1)

Ruská spisovatelka, autorka knih pro děti.

Karel Havel (1)

Narozen 1944. Prof., Ing., CSc., specialista a vysokoškolský pedagog v oblasti letecké dopravy, autor prací z oboru.

Peter Sluglett (1)

Historik. Specializuje se na moderní dějiny Středního východu.

Ladislav Drs (1)

Narozen 7. 6. 1927 v Soběslavi. Matematik a vysokoškolský pedagog. Autor a spoluautor vysokoškolských skript z oboru konstruktivní geometrie a využití výpočetní techniky.

Oto Brhlík (1)

Spoluautor učebnice pro svářeče.

Oldřich Vaněk (1)

MUDr., praktický lékař, publikace o alternativní medicíně.

Jo Iddon (1)

Anglická psycholožka.

Johannes Friedrich (1)

Andrej Čerevka (1)

Ilustrátor.

Robert Fischer (1)

Robert James „Bobby“ Fischer byl americký šachista, mistr světa v šachu v letech 1972–1975. Už v 15 letech postoupil do turnaje kandidátů a stal se velmistrem. Titul mistra světa získal v roce 1972 výhrou „zápasu století“ v Reykjavíku na Islandu nad sovětským obhájcem titulu Borisem Spasským. Tento turnaj probíhal během studené války a byl interpretován jako vítězství USA nad Sovětským svazem. Po tomto zápase Fischer dvacet let nesehrál žádnou turnajovou partii. V roce 1975 odmítl obhajovat svůj titul mistra světa, když mezinárodní šachová federace nepřijala jeho podmínky konání zápasu. Až roku 1992 se Spasským sehrál odvetný zápas, v němž ho opět porazil, a od té doby se již žádných turnajů nezúčastnil. Jelikož se zápas konal v Jugoslávii, na kterou tehdy byly uvaleny sankce, hrozilo mu v USA vězení. Od té doby žil v několika státech v emigraci, po zatčení v Japonsku roku 2004 obdržel azyl a občanství na Islandu, kde rovněž zemřel. Pravidelně se objevuje v diskusích o tom, kdo je nejlepším šachovým hráčem všech dob. Výrazně přispěl k rozvoji teorie šachového zahájení, svými vítězstvími zpopularizoval šachy, díky němu se začaly v šachu „točit“ větší finanční částky a k rozvoji hry přispěl i vynálezem nového způsobu měření času hráčů na rozmyšlenou a návrhem alternativních pravidel šachů, zvaných nyní Fischerovy šachy . Robert James Fischer se narodil v nemocnici Michael Resse v Chicagu. Jeho matka Regina rozená Werderová byla naturalizovanou americkou občankou německého židovského původu, narozená ve Švýcarsku, vyrůstala v St. Louis ve státě Missouri, později byla učitelkou, zdravotní sestrou a lékařkou. Jako Fischerův otec byl zanesen v rodném listu Hans-Gerhardt Fischer, německý biofyzik a první manžel Reginy Werderové. Pár uzavřel manželství v roce 1933 v Moskvě, kde Wenderová studovala medicínu. Roku 2002 vyšel v deníku The Philadelphia Inquirer článek, jehož autory byli Pet...

Guy Barter (1)

Od roku 1990 člen Royal Horticultural Society , nyní jako Chief Horticultural Advisor. Po promoci v oboru zahradnictví rozjel poradenský servis členům RHS. Je to člověk, který rád přiloží ruku k dílu a rád si zabahní boty. 'Ve svém volném case pěstuji ovoce a zeleninu,' říká.

Stephen Venables (1)

Britský horolezec a spisovatel, televizní a rozhlasový publicista.

Karel Havlík (1)

Karel Havlík je bývalý český a československý politik Československé strany lidové, po převratu 1989 krátce československý ministr bez portfeje. Vychodil osmiletou střední školu, ale z politických důvodů nesměl studovat dále. Od věku čtrnácti let pracoval na Státním statku v Hodoníně. V šestnácti letech byl přijat na Strednú poľnohospodársku technickú školu v Novom Meste nad Váhom. Poté absolvoval VŠE Praha . Roku 1968 byl z pozice předsedy Pražské rady studentských kolejních rad navržen do Národního výboru hlavního města Prahy i do Národního shromáždění . V období let 1971-1990 byl zaměstnán ve Federálním úřadu pro vynálezy a objevy na pozici ředitele hospodářsko-finančního odboru. V letech 1972-1988 působil jako externí učitel na Institutu průmyslově-právní ochrany. V dubnu 1990 přešel do firmy Transtop a byl zástupcem rakouské firmu Topham. Roku 1990 se uvádí jako svobodný a bezdětný. Po převratu 1989 se zapojil do politiky. V dubnu 1990 se stal členem Československé strany lidové. 11. května 1990 byl jmenován ministrem bez portfeje ve vládě Mariána Čalfy. Setrval v ní jen krátce, do konce existence vlády, tedy do 27. června 1990. Ve volbách do Sněmovny národů Federálního shromáždění roku 1990 neúspěšně kandidoval za lidovce.

Martina Hop (1)

Mičihiko Hačija (1)

Emmanuel Guibert (1)

Emmanuel Guibert je francouzský komiksový kreslíř a scenárista. Po absolvování lycea navštěvoval v roce 1980 několik měsíců různé umělecké školy v Paříži. Poté začal profesionálně navrhovat storyboardy pro filmy a videoklipy. Jako komiksový autor debutoval v roce 1992 albem Brune, na kterém pracoval sedm let. V ateliéru Atelier des Vosges, který založil v roce 1995 Frédéric Boilet, se seznámil s komiksovými kreslíři Didierem Tronchetem, Christophem Blainem und Joannem Sfarem. Se Sfarem vytvořil příběh La fille du professeur o dívce z Londýna, která se v roce 1900 zamilovala do oživlé egyptské mumie. Od roku 2000 působí jako scenárista a spolu s Joannem Sfarem kreslí komiksovou sérii Sardine de l'espace. Mezinárodně známým se stal v roce 2003 trojdílnou publikací Le Photographe , pro kterou zpracoval kresby a scénář. Trilogie vypráví zážitky francouzského fotoreportéra Lefèvrea v roce 1986 během Sovětské války v Afghánistánu. Dílo bylo přeloženo do více než deseti jazyků. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emmanuel Guibert na německé Wikipedii.

Harry Putz (1)

Učebnice češtiny pro cizince.

Tamsin Pickeral (1)

Autorka knihy o koních a ponících.

Maksim Ivanovič Sbojčakov (1)

Ruský prozaik.

Wajdi Mouawad (1)

Dramatik Wajdi Mouawad se narodil roku 1968 v Libanonu. V osmi letech se přestěhoval do Francie a v šestnácti do Kanady, kde žije až dosud. Roku 1991 absolvoval obor herectví na École nationale de théâtre a od té doby se oddává výhradně divadlu. Kromě psaní vlastních divadelních textů se věnuje i režii a herectví. Byl spoluzakladatelem divadla Ô Parleur a v současnosti pracuje v montrealském divadle Quat’sous, jehož je ředitelem. Kritika ho chápe jako velmi výraznou postavu mladého quebeckého divadla a jeho hrám i režijní práci se dostalo mnoha ocenění v Kanadě i ve Francii. Ve svých dramatických textech pojednává většinou o závažných tématech lidského života, o smrti, dětství a dospívání. Dovede naladit velmi působivou lyrickou či tragickou notu, ale současně ji zlehčuje a prohlubuje upřímným humorem — tu dětsky rozdováděným a naivním a tu zase humorem velmi černým, dalo by se vskutku říci: humorem kanadským. O svém pojetí režie říká následující: „Nejde mi ani tak o inscenování , jako spíše o oduševňování, prostupování duchem . Vedu herce k tomu, aby sami nalezli ducha, který by jim byl vlastní, a který by byl vlastní i představení, v němž účinkují. Jedině tak mohu diváky oslovit.“ Mimo jiné je autorem následujících divadelních her: — Svatba u kromaňonců — Alfons — Willy Protagoras zavřený na záchodě — Ruce Hedviky v okamžiku narození — Sen — Nůž — Pobřeží — Sny — Pacamambo — Rêves — Incendies — Willy Protagoras enfermé dans les toilettes — Forêts — Assoiffés — Le soleil ni la mort ne peuvent se regarder en face — Seuls - Chemin, texte et peintures — Ciels — Journée de noces chez les Cromagnons ...

Šrí Šrímad (1)

Šrí Šrímad Abhaj Čaranáravinda Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda přišel na tento svět 1. září 1896 v Kalkatě, v Indii. Jeho otec Gour Móhan De, obchodník s textilem, a matka Rádžní mu dali jméno Abhaj Čaran. Podle bengálské tradice rodiče pozvali astrologa, aby dítěti sestavil horoskop. Astrologova předpověď byla opravdu pozoruhodná: až dosáhne věku sedmdesáti let, přeplaví se přes oceán a stane se významným náboženským kazatelem a otevře 108 chrámů. Gour Móhan byl čistý vaišnava a vychovával svého syna k vědomí Krišny. Jeho rodiče byli rovněž vaišnavové, a tak se Gour Móhan za celý svůj život nedotkl masa, vajec ani kávy nebo čaje. Svého duchovního mistra, Šrílu Bhaktisiddhántu Sarasvatího Gósvámího, potkal poprvé v Kalkatě v roce 1922. Bhaktisiddhánta Sarasvatí, význačný představitel filozofie oddanosti a zakladatel šedesáti čtyř védských ústavů , si vzdělaného mladého muže oblíbil a přesvědčil ho, aby svůj život zasvětil rozšiřování védského poznání. Šríla Prabhupáda se stal jeho žákem a o jedenáct let později byl v Allahabádu obřadně zasvěcen. Již při jejich prvním setkání v roce 1922 požádal Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura svého budoucího žáka Šrílu Prabhupádu, aby šířil védskou moudrost v angličtině. V následujících letech napsal Šríla Prabhupáda komentář k Bhagavad-gítě, podporoval Gaudíja Math a v roce 1944 začal bez pomoci vydávat anglicky psaný čtrnáctideník „Back to Godhead“ . Sám ho editoval, přepisoval rukopisy, obstarával korektury a dokonce i osobně prodával jednotlivá čísla. Jeho žáci nyní pokračují s vydáváním tohoto časopisu po celém světě v různých jazycích. V roce 1947 odměnila gaudíja-vaišnavská společnost Šrílu Prabhupádu za jeho filozofickou učenost a oddanost titulem „Bhaktivédánta“. Roku 1950, ve věku padesáti čtyř let, Šríla Prabhupáda opustil rodinný život a odešel do ústraní, aby mohl věnovat více času studiím a psaní. Odjel na posvátné místo Vrindávana, kde žil za velice skromných podmínek v historick...

Ladislav Rusek (2)

Ladislav Rusek , skautskou přezdívkou Šaman, byl český výtvarník, skaut, pedagog, publicista, esejista a básník. V jeho výtvarné i literární tvorbě zaujímá významné místo skautská tematika a křesťanské motivy. Jeho skautské výtvarné dílo patří ke světově nejvýznamnějším. Po maturitě v Lipníku nad Bečvou vystudoval výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrie na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po deseti letech výuky na základní škole v Postřelmově se vrátil do Olomouce, nejprve na Pedagogický institut a později zpět na Univerzitu Palackého, kde až do roku 1990 jako odborný asistent vyučoval kresbu, grafiku, dekorativní kompozici a písmo a dějiny umění. Vedle pedagogické činnosti byl po celou dobu sám činným výtvarníkem – především grafikem. Byl žákem významných osobností československé výtvarné scény. Mezi jeho učitele patřili Prof. Bohumil Markalous - John , malíř Jan Zrzavý , malíř František V. Mokrý a Aljo Beran . V roce 1964 byl na základě své tvorby a výstav přijat do tehdejšího Svazu českých výtvarných umělců. Jako teoretik publikoval řadu recenzí, odborných článků a katalogových textů; svým kolegům-výtvarníkům zahájil na 70 výstav. Několik let psal do kulturní stránky deníku Lidová demokracie, kde vyšlo na 40 jeho článků, recenzí a esejů. V literární oblasti své tvorby se hlásil k duchovnímu poselství Otokara Březiny, Ernesta Thompsona Setona a Henryho Davida Thoreaua. Veřejnosti představil své verše i esejistickou prózu – kromě vydaných básní, esejů a vzpomínkových textů – na několika literárních čteních, např. v samostatném pásmu Cesta přírodou a životem, uskutečněném roku 2000 v Městském divadle v Prostějově a dalších v Divadle hudby v Olomouci a i jinde. Po konci druhé světové války se stal členem skautského oddílu v Oseku nad...

Václav Sádlo (1)

PhDr. Václav Sádlo * 14. 1. 1949 Písek Václav Sádlo Vystudoval češtinu a historii na pedagogické fakultě, později, už jako učitel na základní škole v Hořičkách, si doplnil vzdělání studiem oboru archivnictví–historie na filosofické fakultě. Po sedmiletém učitelování školu opustil a odešel do Okresního muzea v Náchodě, s nímž spojil svůj další život. Stal se jeho ředitelem a z pozice své funkce se podílel na rozsáhlých změnách, jimiž muzeum prošlo. Mimo jiné se mu podařilo zahájit rozsáhlou ediční činnost. Např. byla vydána řada publikací s tematikou opevnění 1935–1938. Od roku 1985 vychází sborník Náchodsko od minulosti k dnešku, po čtyřiceti letech jediné souvislé vlastivědné periodikum v regionu. Pestrá je i jeho osobní publikační činnost, v níž mimo desítky článků, recenzí, glos a jiných publicistických textů dominují zejména samostatné monografie. Prvotina Odboj občanů okresu Náchod v zahraničních pozemních jednotkách z roku 2000 přináší přehled účastníků všech druhů zahraničního odboje ve vztahu k regionu a zároveň sleduje regionální i celostátní historické, kulturní i společenské souvislosti. Kniha Běloveská tragédie – příčiny, průběh a následky , rekonstruuje události z května roku 1945 v Bělovsi u Náchoda krátce po podepsání německé kapitulace. Nakladatelství Bor vydalo jeho knihy Egon Hostovský a rodný kraj a Aby se nezapomnělo… . První z nich vyšla ke stému výročí narození hronovského židovského spisovatele Egona Hostovského, zatímco druhá byla vydána k příležitosti uplynutí šedesáti pěti let od konce druhé světové války.

Bedřich Karen (1)

Bedřich Karen, vlastním jménem Bedřich Fremmr, byl český divadelní a filmový herec. Narodil se jako syn škodováckého dělníka, avšak záhy coby student plzeňské reálky začal projevovat silnou náklonnost k divadlu a literatuře. Později školu opustil, aby se mohl zcela věnovat herectví. Již v roce 1905 se stal na radu Vendelína Budila členem venkovské divadelní společnosti J. E. Sedláčka. Později prošel společnostmi J. Tuttra, A. Kučery a operetní společností M. Zieglerové. V roce 1910 pak přijal angažmá v plzeňském divadle , později v letech 1917 až 1921 v Divadle na Vinohradech. V roce 1921 odešel za Karlem Hugo Hilarem do Národního divadla a zde působil až do roku 1959, kdy odešel do důchodu. Bedřich Karen za svou bohatou hereckou kariéru vytvořil celou řadu vynikajících a různorodých rolí, a to jak na divadelních jevištích, tak v rámci rodícího se československého filmu. Za zmínku stojí zejména nemalé množství rolí, v nichž ztvárnil postavy záporné, či lépe „záporné“ Zejména zde zazářilo v pravém světle jeho mistrovství, kdy si divák může marně lámat hlavu, čímpak si ho postava lotra získala, že k ní cítí prazvláštní vztah souznění a nelhostejnosti k jejímu osudu. Opověď není jednoduchá, přesto ne nemožná – jde totiž v pravdě o koncert starého divadelnického umu, talentu a herecké geniality. Přestože existují i filmy, které v současnosti lze považovat za mírně úsměvné, poplatné době vzniku. Ovšem i zde lze nalézt značné kouzlo ryzího herectví, jakožto hlavní devizu starých dobrých herců, ke kterým bude provždy patřit i Bedřich Karen.

Artho Stefan Wittemann (1)

Narozen 1956, psychoterapeut.

Carlton Lake (1)

Americký výtvarný kritik, publicista a redaktor, kurátor francouzské sbírky v Harry Ransom Humanities Research Center.

Olga Matuškov (1)

Olga Matušková roz. Olga Blechová je česká zpěvačka a herečka. Její manžel byl český zpěvák Waldemar Matuška. Byla členkou dívčí skupiny Krystalky, a od roku 1966 dua Irena a Olga. Později spolupracovala především s Waldemarem Matuškou, za kterého se v roce 1976 též vdala.

Emil Strnad (1)

Narozen 19.5.1885 v Kladně. Práce o výrobních družstvech, účetní příručka, adresář obce Rozdělova.

Věra Hlávková-Skálová (1)

Jaroslav Vokurka (1)

Narozen 14.5.1930 v Komárově u Hořovic, okr. Beroun. Profesor elektrotechniky, práce z oblasti elektromagnetického pole a antény.

Záboj Bruckner (1)

Narozen 14.9.1895 ve Smidarech u Nového Bydžova, zemřel 25.12.1929 v Horních Černošicích. MUDr., docent oftalmologie, redigoval práce z oboru.

Jeremy Kingston (1)

Josef Bursík (1)

Josef Buršík byl český generál, politický vězeň, exulant a účastník zahraničního odboje. Pocházel z Chodska. Později se stal důstojníkem československé armády. Přes Polsko se dostal do SSSR, kde skončil v lágru pod správou sovětské NKVD. V Buzuluku vstoupil do čs. jednotky a po absolvování poddůstojnického kurzu velel četě pod vedením kapitána Jaroše . Po bojích u Sokolova absolvoval tankové učiliště a velel tankovému praporu. Jako jeden z prvních se probil do centra Kyjeva, za což byl v prosinci 1943 vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského Svazu. Se svým praporem prošel peklem východní fronty až do Prahy. Po válce si léčil zranění a tuberkulózu. Byl jmenován velitelem tankové brigády v Ostravě. Pro svůj protikomunistický postoj byl v roce 1949 obviněn z velezrady a odsouzen na 10 let, ke ztrátě poloviny majetku a odebrání všech vyznamenání kromě Hrdiny Sovětského svazu. Za to, že měl „drzost“ odvolat se proti rozsudku, byl potrestán čtyřmi lety vězení navíc. Po zhoršení zdravotního stavu ve vězení Mírov uprchl z nemocnice u Olomouce, do které byl převezen.. S manželkou se mu podařil útěk do Bavorska, ale své dvě dcery uviděl až v r. 1963. Jeho jméno, fotografie i zmínky o něm byly v Československu vymazány, jako by nikdy neexistoval. V Německu pracoval v Americkém fondu pomoci československým uprchlíkům. V roce 1955 se odstěhoval do Anglie. Napsal paměti, které publikoval v knize „Nelituj oběti“. Na protest proti okupaci ČSSR roku 1968 vrátil Sovětům svá vyznamenání. Přes chronickou tuberkulózu se dožil pádu komunismu, své rehabilitace v roce 1990 a povýšení. Když ho v prvním červencovém týdnu roku 2002 v britském Northamptonu pohřbívali, měl na sobě uniformu s hodností generálmajora a na hrudi řád Milana Rastislava Štefánika. V roce 2005 mu byl posmrtně udělen řád Bílého lva....

Antonín Jurek (1)

Autor prací o navařování.

Ota Šída (1)

Mgr., botanik, práce z oboru.

Alena Hájková (1)

Literární kritička a historička Dívčím jménem Ježková. Od 1936 studovala na českém reálném gymnáziu spolku Komenský ve Vídni, kde byl její otec profesorem. Po okupaci Rakouska 1938 se rodina usadila v Brně; zde Hájková v roce 1944 maturovala a rok byla posluchačkou a praktikantkou odborné školy pro vzdělávání sociálních pracovnic. V letech 1945–1949 studovala češtinu a angličtinu na FF v Brně, kde ji nejvíce ovlivnil prof. Josef Vachek; PhDr. 1950 prací Humor v díle Karla Poláčka. Od roku 1949 pracovala v Archivu pro dějiny obchodu, průmyslu a technické práce, od 1951 byla odbornou asistentkou na katedře českého jazyka a literatury PF v Brně; při její reorganizaci 1958 musela odejít a učila pak na katedře jazyků Vysokého učení technického v Brně. K literárněvědné práci se vrátila roku 1961 interní aspiranturou v oboru estetika na Institutu společenských věd při ÚV KSČ v Praze . Od roku 1964 byla vědeckou pracovnicí v brněnské pobočce ÚČL, na jejích úkolech se podílela i po odchodu do důchodu .

Antonín Hašek (1)

Antonín Hašek, spoluautor publikace o čerpadlech.

Jan Bundil (1)

Autor a spoluautor publikací o zemědělské mechanizaci.

Jan Vondrášek (1)

Donald Matthew (1)

Anglický historik, medievalista, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru.

Oldřich Pravda (1)

Narozen 27.8.1918 v Táboře. RNDr., CSc., profesor zoologie, práce z oboru.

Miroslav Šulc (1)

Učebnice pro obor mlékařství.

Jan Vrátný (1)

Autor příruček zaměřených na volnočasové aktivity mládeže.

Anna Maixnerová (1)

Narozena 9. 5. 1958. Mgr., novinářka, publicistka, regionální publicistika o Znojemsku.