Wajdi Mouawad
Autor
Dramatik Wajdi Mouawad se narodil roku 1968 v Libanonu. V osmi letech se přestěhoval do Francie a v šestnácti do Kanady, kde žije až dosud. Roku 1991 absolvoval obor herectví na École nationale de théâtre a od té doby se oddává výhradně divadlu. Kromě psaní vlastních divadelních textů se věnuje i režii a herectví. Byl spoluzakladatelem divadla Ô Parleur a v současnosti pracuje v montrealském divadle Quat’sous, jehož je ředitelem. Kritika ho chápe jako velmi výraznou postavu mladého quebeckého divadla a jeho hrám i režijní práci se dostalo mnoha ocenění v Kanadě i ve Francii. Ve svých dramatických textech pojednává většinou o závažných tématech lidského života, o smrti, dětství a dospívání. D…ovede naladit velmi působivou lyrickou či tragickou notu, ale současně ji zlehčuje a prohlubuje upřímným humorem — tu dětsky rozdováděným a naivním a tu zase humorem velmi černým, dalo by se vskutku říci: humorem kanadským. O svém pojetí režie říká následující: „Nejde mi ani tak o inscenování , jako spíše o oduševňování, prostupování duchem . Vedu herce k tomu, aby sami nalezli ducha, který by jim byl vlastní, a který by byl vlastní i představení, v němž účinkují. Jedině tak mohu diváky oslovit.“ Mimo jiné je autorem následujících divadelních her: — Svatba u kromaňonců — Alfons — Willy Protagoras zavřený na záchodě — Ruce Hedviky v okamžiku narození — Sen — Nůž — Pobřeží — Sny — Pacamambo — Rêves — Incendies — Willy Protagoras enfermé dans les toilettes — Forêts — Assoiffés — Le soleil ni la mort ne peuvent se regarder en face — Seuls - Chemin, texte et peintures — Ciels — Journée de noces chez les Cromagnons ...
Dramatik Wajdi Mouawad se narodil roku 1968 v Libanonu. V osmi letech se přestěhoval do Francie a v šestnácti do Kanady, kde žije až dosud. Roku 1991 absolvoval obor herectví na École nationale de théâtre a od té doby se oddává výhradně divadlu. Kromě psaní vlastních divadelních textů se věnuje i režii a herectví. Byl spoluzakladatelem divadla Ô Parleur a v současnosti pracuje v montrealském divadle Quat’sous, jehož je ředitelem. Kritika ho chápe… jako velmi výraznou postavu mladého quebeckého divadla a jeho hrám i režijní práci se dostalo mnoha ocenění v Kanadě i ve Francii. Ve svých dramatických textech pojednává většinou o závažných tématech lidského života, o smrti, dětství a dospívání. Dovede naladit velmi působivou lyrickou či tragickou notu, ale současně ji zlehčuje a prohlubuje upřímným humorem — tu dětsky rozdováděným a naivním a tu zase humorem velmi černým, dalo by se vskutku říci: humorem kanadským. O svém pojetí režie říká následující: „Nejde mi ani tak o inscenování , jako spíše o oduševňování, prostupování duchem . Vedu herce k tomu, aby sami nalezli ducha, který by jim byl vlastní, a který by byl vlastní i představení, v němž účinkují. Jedině tak mohu diváky oslovit.“ Mimo jiné je autorem následujících divadelních her: — Svatba u kromaňonců — Alfons — Willy Protagoras zavřený na záchodě — Ruce Hedviky v okamžiku narození — Sen — Nůž — Pobřeží — Sny — Pacamambo — Rêves — Incendies — Willy Protagoras enfermé dans les toilettes — Forêts — Assoiffés — Le soleil ni la mort ne peuvent se regarder en face — Seuls - Chemin, texte et peintures — Ciels — Journée de noces chez les Cromagnons ...
