Všichni Autoři a témata

Grigorij Jakovlevič Baklanov (5)

Grigorij Jakovlevič Baklanov byl ruský spisovatel a filmový scenárista. Narodil se v židovské rodině jako Grigorij Fridman, příjmení Baklanov používal od roku 1952. Od roku 1942 byl členem komunistické strany. Za druhé světové války narukoval jako dobrovolník k dělostřelectvu a bojoval v řadách Jihozápadního frontu. V roce 1943 byl nedaleko Záporoží raněn. V roce 1945 obdržel Řád rudé hvězdy. Jeho starší bratr ve válce padl. V roce 1951 absolvoval Gorkého literární institut a otiskl první povídku v časopise Kresťjanka, v roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR a o rok později mu vyšla první kniha. Psal o svých zkušenostech z války, byl představitelem proudu nazývaného „poručická próza“, zaměřeného na individuální osudy mladých řadových vojáků. V roce 1964 napsal knihu Červenec 1941, která kvůli kritice stalinských čistek ve vedení armády mohla vyjít až o čtrnáct let později. Je autorem scénářů k filmům Chvějící se země a Bylo to v máji, jeho knihy vyšly ve 36 zemích. V roce 1982 mu byla udělena Státní cena SSSR. V roce 1986 se stal šéfredaktorem časopisu Znamja. Publikoval v něm dlouho zakázaná díla, hlásil se k politice glasnosti a vyzýval ke stažení sovětské armády z Afghánistánu. Angažoval se v organizaci Memorial, v roce 1993 byl jedním ze signatářů Dopisu čtyřiceti dvou na podporu politických a hospodářských reforem. V letech 1996 až 2001 byl členem rady ruského prezidenta pro kulturu.

Grigorij Anisimovič Fedosejev (5)

Grigorij Anisimovič Fedosejev spisovatel, původním povoláním inženýr-zeměměřič. Ve 30. letech se přestěhoval do Novosibirsku, kde dobré tři desítky let pracoval jako vedoucí velkých zeměměřičských expedicí ve východosibiřské tajze a na dálném východě. Po namáhavé celodenní práci zapisoval velitel expedice u nočních táboráků den po dni všechno, čím výprava žila. postupně se tak hromadil autentický , dramatický životní materiál. který se později stal základem mnoha fedosejevových dobrodružných příběhů.

Graham Hurley (5)

Kdo se umí vzdát jedné úspěšné kariéry, aby byl v té druhé ještě úspěšnější? Už jako dítě miloval staré válečné filmy, ale na Cambridge University šel s pevným odhodláním stát se spisovatelem. Zjistil však, že pouze čtením klasických románů se psát nenaučí, o čemž ho utvrdily především jeho vlastní rukopisy, odmítnuté všude, kam je poslal. Bylo třeba přehodnotit budoucnost, a tak se rozpomněl na své filmové nadšení a zkusil to u televize. Začínal jako pomocný scénárista, až postupně dospěl do režisérského křesla. Dalších 20 let si budoval kariéru režírováním a produkováním televizních dokumentů. Natočil např. fascinující dokumenty o vracích Titaniku a Bismarcku, posbíral i několik cen… ale stále chtěl vidět své jméno také na papíře. Když však produkční společnost odstoupila od smlouvy, od které se hodně očekávalo, byl to přesně ten impulz, na který Hurley čekal. Skončil s filmy a vrhl se plně na dráhu spisovatelskou. Díky dokumentům získal spoustu zkušeností a přehled o různých problémech světa, a tak autorovy první knihy zavádějí čtenáře do všech koutů planety a dotýkají se současných palčivých kauz. V 90. letech takto napsal 9 samostatných thrillerů. S rokem 2000 však přišla na trh první kniha z veleúspěšné série moderních detektivních románů, ukazující autorův oblíbený Portsmouth z té temnější stránky. V roce 2008 se připravuje k vydání již osmá kniha z řady, kde hlavní slovo mají dva policisté z jednoho města, ale s naprosto rozdílnými povahami – detektiv inspektor Joe Faraday a detektiv konstábl Paul Winter.

Grace Metalious (4)

Americká spisovatelka.

Gonbožab Cebekovič Cybikov (2)

Gonbožab Cebekovič Cybikov byl ruský cestovatel, etnograf, jazykovědec a orientalista. Mezi lety 1899–1902 podnikl cestu do Tibetu, o které zanechal cestopisnou zprávu, která v českém jazyce vyšla pod názvem Cesta k posvátným místům Tibetu. Po návratu z Tibetu se věnoval především akademické činnosti. Cybikov se narodil v rodině burjatského úředníka. Jeho otec Cebek Montujev velmi usiloval o to, aby jeho syn obdržel dostatečné vzdělání, které se Cebekovi nedostávalo. Už od pěti let svého syna učil mongolské abecedě a poté, co Gonbožab Cybikov strávil rok ve farní škole, jej dal na studia do Čity, kde se nacházelo nově otevřené gymnázium. Cybikov patřil mezi první čtyři burjatské studenty, kteří na tomto gymnáziu začali studovat. Zde Cybikov studoval 9 let a roku 1893 svá studia završil. Po neúspěšném studiu medicíny začal roku 1895 navštěvovat fakultu orientálních jazyků na petrohradské univerzitě. Zde studoval až do roku 1899. Cybikov se na cestu do Tibetu vydal ještě v roce dokončení svých studií. K dlouhé cestě jej vyzval ruský mongolista a Cybikův učitel A. M. Pozdnějev, který poslal Ruské zeměpisné společnosti na Cybika doporučení, což mu umožnilo rychlé a bezproblémové sestavení malé výpravy a vyražení na cestu ještě téhož roku. Konečným Cybikovým cílem byla Lhasa, do které se do té doby dostalo jen málo cizinců . Cybikov se na cestu vypravil 25. listopadu 1899 v přestrojení za burjatského lámu, jelikož Tibet nebyl tehdy pro cizince otevřen. Cestu Cybikov započal v mongolské Urze , odkud se vydal směrem na jih přes poušť Gobi. Podél Žluté řeky došel až do amdského kláštera Kumbum, kde pobýval v prvních měsících roku 1900. Čas strávený zde na několik týdnů přerušil cestou a pobytem v klášt...

Gloria Hargreaves (5)

Patří mezi nejvýznamnější britské grafology. Asistovala různým společnostem na celém světě ve výběru zaměstnanců, mnohokrát vystupovala v televizi.

Glenn Miller (5)

Glenn Miller byl americký bigbandový trombonista, aranžér, skladatel a kapelník swingové éry. Narodil se 1. března 1904 a stal se jednou z nejikoničtějších postav v historii jazzové hudby. Jeho kariéra se vyznačovala vývojem jedinečného zvuku, který vešel ve známost jako " Glenn Miller sound" a který se vyznačuje tím, že melodickou linku drží klarinet nad saxofonovou sekcí hrající harmonii. Tento zvuk proslavil jeho kapelu a vedl k řadě hitů.

Giulio Carlo Argan (2)

Italský historik a historik umění.

Giovanni Arpino (3)

Giovanni Arpino byl italský prozaik, básník a publicista, představitel italského neorealismu. Ve svých psychologických románech zobrazil typické současné italské politické, sociální a mravní problémy. Za román L'ombra delle colline získal v roce 1964 cenu Strega.

Giordano Bruno (6)

Giordano Bruno, původně Filippo Bruno, též Nolan nebo Nolanus byl italský dominikánský mnich, filozof , spisovatel , teoretický kosmolog, zabýval se rovněž mnemotechnikou. Ovlivněn byl Mikulášem Kusánským a Bernardem Telesiem. V astronomii se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce nejsou středem vesmíru a že vesmír je nekonečný. Od roku 1593 byly některé jeho názory šetřeny jako hereze římskou inkvizicí – byl obviněn z popírání několika katolických doktrín, zejména věčného zatracení, boží trojjedinosti, božské podstaty Kristovy, panenství Panny Marie a transubstanciace. Také jeho panteismus vzbuzoval vážné obavy. Inkvizice ho shledala vinným a byl upálen v římském Campo dei Fiori v roce 1600. Po své smrti a zejména v 19. a na počátku 20. století se stal jedním ze symbolů násilného útlaku svobodného vědeckého bádání katolickou církví a posléze jedním z idolů volnomyšlenkářů, i když není zřejmé, nakolik se jeho rozsudek za teologické hereze a filosofické náhledy vztahoval i na jeho kosmologické spekulace. Historička Frances Yatesová tvrdí, že byl potrestán spíše za obhajobu hermetické tradice. Byl hluboce ovlivněn arabskou astrologií , Neoplatonismem, renesanční hermeneutikou a legendami opřádajícími egyptského boha Thovta. Teologická heterodoxnost vedla Bruna ke snižování úlohy náboženství, které se podle něho hodí jen k uspokojení nevzdělanců. Narodil se roku 1548 ve vesnici Nola nedaleko Neapole v Itálii, původním jménem se jmenoval Filippo Bruno, za svoji přezdívku si později zvolil jméno Nolanus nebo Nolan, podle místa svého narození) . Po studiích v Neapoli vstoupil jako patnáctiletý do dominikánského kláštera a později roku 1565 se stal členem dominikánského řádu, kde přijal své nové jméno Giordano. O sedm let později byl vysvěcen na kněze. V pozdějš...

Gina Mayer (8)

Gina Mayerová se narodila v roce 1965 v Ellwangenu. V roce 1984 absolvovala střední školu v Schwäbisch Hall. Potom se přestěhovala na rok do Neapole a po návratu do Německa začala studovat obor grafického designu na Univerzitě aplikovaných věd v Trieru. Studium dokončila v roce 1991. Do roku 2005 pracovala jako copywriter a napsala několik knih pro děti, pro které ale nenašla vydavatele. Takže změnila zaměření a začala psát historické romány. V roce 2006 v nakladatelství Diana vyšel její první historický román "Die Protestantin" a v nakladatelství Sauerlander román "Dívka bez paměti". V roce 2006 se stala nezávislou spisovatelkou a od té doby vydala řadu úspěšných knih. Nyní žije se svým manželem a dvěma dětmi v Düsseldorfu.

Gilles Deleuze (7)

Gilles Deleuze byl významný francouzský teoretik 20. století, který působil v mnoha oblastech a disciplínách, především pak ve filozofii, filmové teorii, teorii umění a literatury nebo kritické teorii současné kultury. Jeho radikální filozofické i politické postoje jsou těsně spjaty s vlivem nacistické okupace a s květnovými událostmi r. 1968 v Paříži a v celé Evropě. Jeho myšlení se prolíná s velkou řadu dalších vědeckých oborů – s psychologií, antropologií, geologií, biologií a jinými. Spolu s J. F. Lyotardem, M. Foucaltem, J. Derridou, J. Lacanem a dalšími je považován za představitele poststrukturalismu – myšlení zaměřeného na kritiku evropské kultury a filozofie. Jeho filozofická práce je originálním příspěvkem k ontologické problematice systematicky rozvíjené v průběhu 20. století počínaje Whiteheadem nebo Heideggerem a jeho ontologická pozice je svébytnou variantou monismu. Ve filozofii také představuje nezanedbatelný hlas v diskuzi o povaze subjektivity a reflexivního vědomí. Jeho pojmy jsou ovšem kromě filozofie používány také v estetice, filmové, literární i divadelní vědě nebo v radikální politické a kulturologické analýze současné civilizace. Deleuzovo myšlení dalece a mnoha směry přesahuje úzce vymezené hranice institucializované filozofie, a v tom je jedním z potomků Nietzscheho, z jehož díla opakovaně čerpá pojmové nástroje pro svou vlastní práci. Svými pojmy a teoretickými postoji překračuje hranice akademického světa. Jeho cílem je vyvést filozofii z jejího školského gheta a propojit ji s dalšími vědami a formami komunikace. Deleuze se kromě Nietzscheho obracel k mnoha dalším autorům západní tradice, např. k Lucretiovi, Spinozovi, Leibnizovi, Peircovi, Bergsonovi, Simonodonovi a mnoha dalším. Své myšlení koncipoval vždy jako rozhovor s mnoha různými současnými i minulými mysliteli, a také jako vášnivou starost o evropskou civilizační tradici, která má počátky v řeckém starověku a během 20. století se pr...

Gill Thompson (3)

Britská učitelka angličtiny, blogerka se zaměřením na aspekty a proces tvůrčího psaní. Autorka historických romancí.

Giles Kristian (3)

Giles Kristian se narodil v roce 1975 anglickému otci a norské matce. Otec, rock’n’rollový zpěvák, snil o tom, že syn půjde v jeho stopách. A když Giles dostal nabídku působit jako vedoucí zpěvák v chlapecké skupině Upside Down, známé na konci devadesátých let, a přerušil kvůli tomu studia anglického jazyka a literatury na univerzitě, zdálo se, že se opravdu dá touto cestou. Sláva skupiny však nevydržela dlouho a Giles se později živil modelingem a v reklamním průmyslu. Potom, co se rozhodl věnovat kariéře spisovatele, se Giles vrátil ke studiu a na Londýnské univerzitě absolvoval obor medievalistiky. Havran krvavé oko je jeho románový debut, po němž následuje druhý díl plánované trilogie román Sons of Thunder.

Gianni Palitta (7)

Autor naučné literatury pro děti a mládež.

Giacomo Leopardi (2)

Giacomo Leopardi byl jedním z největších italských romantických básníků, filozof, esejista a filolog. Pocházel ze šlechtické rodiny, náležel mu titul hraběte. Rodina obývala starobylý palác v městečku Recanati. Měl dva sourozence, sestru Paolinu a bratra Carla. Kvůli tělesné slabosti se v dětství věnoval především studiu. Už jako chlapec vynikal mimořádným nadáním a intelektem. Jako samouk dokonale ovládl klasické jazyky a už v osmnácti letech publikoval své první vědecké práce, především z oboru klasické filologie. Vlivem soustavného studia, kdy téměř nevycházel z domu, se zhoršil jeho zrak i pokřivení páteře. Žil velmi osaměle, stýkal se jen se členy rodiny. V roce 1817 se začal dopisovat se spisovatelem Pietrem Giordanim, pod jehož vlivem získal potřebné sebevědomí a rozhodl se definitivně pro literární dráhu. V roce 1819 vydal své první básně , v roce 1821 dvě italské básně , které mu vynesly okamžitou slávu a uznání. Přibližně v té době se ale začala rozvíjet jeho neobyčejně pesimistická filosofie. Leopardi věřil, že celý život je jen neodvratné a nevyhnutelné utrpení, ze kterého existuje jediná cesta, totiž zánik. Tuto rezignovanou životní filosofii vtěloval do svých básní i próz. Sbírkou osobních pocitů, filozofických úvah, literárních a filologických poznámek, záznamů jeho životních událostí je jeho deník, který začal psát v r. 1818 a pokračoval dalších patnáct let. Deník byl publikován pod názvem Zibaldone až v r. 1898. Kvůli tyranskému otci odešel ve čtyřiadvaceti letech od své rodiny, protloukal se velmi chudě jako spisovatel, překladatel a filolog. V roce 1824 vyšly jeho básně, psané klasicky uměřeným, nerýmovaným jedenáctislabičným veršem, poprvé knižně. Ve stejném roce začal psát svou klíčovou prózu Operette morali , v níž Leopardi své filozofické názory vyjádřil formou krátkých...

Gerhard W Menzel (3)

Gerhard W.Menzel se původně vyučil knihkupcem. Během dlouhé nemoci se věnoval studiu literatury a dějin umění. Od roku 1948 byl zaměstnán v dramatickém vysílání lipského rozhlasu od roku 1960 žil jako svobodný spisovatel v Lipsku. Věnoval se výhradně historickému a životopisnému žánru. Za svůj román o Molie'rovi byl vyznamenán literární cenou.

Gerhard Leibold (5)

Léčitel a psychoterapeut, publikace z oboru.

Gerhard Holtz-Baumert (4)

Německý spisovatel publikací pro děti a mládež.

Georgij Konstantinovič Žukov (5)

Georgij Konstantinovič Žukov byl sovětský vojevůdce a politik, maršál SSSR , čtyřnásobný hrdina SSSR, který od srpna 1942 až do roku 1945 v době Velké vlastenecké války působil i ve funkci zástupce Vrchního velitele Rudé armády J. V. Stalina a náměstka lidového komisaře obrany. Je považován za jednoho z nejlepších sovětských velitelů druhé světové války. Zvítězil například v bitvách u Stalingradu, před Moskvou nebo o Berlín. Byl také považován za velmi tvrdého a zcela nekompromisního velitele. V 50. letech po Stalinově smrti krátce působil také ve funkci náměstka ministra obrany a poté i ministra obrany SSSR. Je držitelem Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu . V 15 letech se vyučil kožešníkem a roku 1915 byl povolán do carské armády, kde začínal jako vojín jezdeckého pluku. V 1. světové válce byl 2× vyznamenán Řádem sv. Jiří a povýšen na četaře. Po bolševické Říjnové revoluci bojoval v Rudé armádě a v březnu 1921 vstoupil do ruské bolševické strany . Bojoval v ruské občanské válce a zde obdržel Řád rudého praporu za potlačení povstání Rolníků. Roku 1923 byl již velitelem pluku a v roce 1930 velel brigádě. Období Velkého teroru a čistek v armádě přežil díky tomu, že se zachoval zcela jinak než ostatní velitelé – začal si stěžovat na všechny strany včetně samotnému Stalinovi, což mu zřejmě zachránilo život . V 30. letech působil ve funkci velitele jezdecké brigády, v letech 1931 až 1933 krátce pracoval v Generálním štábu Rudé armády. Od roku 1933 velel jezdecké divizi, za vynikající výsledky této divize obdržel v roce 1935 první z celkem šesti Leninových řádů. Ve d...

Georges Arnaud (3)

Autor přibližně 400 knih rozličných žánrů. Začínal psát počátkem padesátých let detektivní romány ve stylu Léo Maleta. Již v roce 1952 získal první ocenění za detektivní román Ne tirez pas sur l'inspecteur. Světovou proslulost mu však zajistila až Ledová společnost – dnes již více než osmdesátidílná sci-fi sága. Jde vlastně o rozsáhlý postkatastrofický příběh z Nové doby ledové, za který mu byla v roce 1988 udělena literární cena Apollo. Sága je rozdělena do tří sérií: Ledová splolečnost , Kronika Ledové společnosti a Ledová společnost. Nová epocha .

George Saunders (6)

Inženýr geolog, autor fantastických povídek situovaných do americké budoucnosti.

George P Pelecanos (5)

George P. Pelecanos se narodil ve Washingtonu, D.C. Detektivkářská cena Edgar se uděluje také za nejlepší televizní seriál, a roku 2007 ji obdržel coby scénárista i George P. Pelecanos. Tento autor americko-řeckého původu pracoval jako kuchař, umývač nádobí, barman a prodavač bot, než v roce 1992 napsal svou první knihu. Dnes má na kontě 14 drsných kriminálních románů, zasazených do Washingtonu D.C. nebo jeho okolí. Někdy se o nich mluví jako o „urbanistických thrillerech,“ jejichž příběhy pronikají pod slupku líbivé fazóny města pro turisty a odhalují temné stránky lidských povah nebo systému, který nás má chránit… Jejich hrdiny jsou soukromí detektivové Derek Strange a Terry Quinn, Američan s řeckými kořeny Nick Stefanos nebo také některé vedlejší postavy z obou sérií. Dále píše povídky a eseje pro New York Times, Washington Post a další významné noviny a časopisy. Produkoval také několik filmů, psal pro HBO scénář k seriálu z policejního prostředí The Wire, za který byl nominován na cenu Emmy a letos mu již 4. série vynesla i Edgara. Nyní píše scénář k chystanému seriálu z 2.světové války. Žije se svou ženou a třemi dětmi v Silver Spring, v Marylandu.

George Ochoa (2)

Autor publikací o historii jednotlivých zemí, dějinách umění, dějinách vědy.

George M Jenkins (6)

Vlastní jméno autora je Jiří Jankovský.

Gennadi Rozhdestvensky (8)

Gennadi Rozhdestvensky byl uznávaným ruským dirigentem, který se vyznačoval širokým repertoárem a zejména znalostmi ruské hudby. Narodil se 4. května 1931 v Moskvě a po celou druhou polovinu 20. století a v 21. století byl významnou osobností světa klasické hudby. Rožděstvenskij pocházel z hudební rodiny; jeho otec byl dirigent a matka zpěvačka. Studoval na moskevské konzervatoři, kde se zdokonaloval v dirigování a kompozici.

Gavriil Nikolajevič Trojepol'skij (5)

Sovětský prozaik.

Gary Bishop, (5)

Garth Stein (5)

Spisovateli a filmovému dokumentaristovi Garthu Steinovi koluje v žilách židovská, irská a indiánská krev. Vyrůstal v Seattlu, studoval na Columbia University v New Yorku filmové umění a nyní žije se svou rodinou – manželkou a třemi syny – opět ve městě svého dětství. Námět ke knize Jak závodit v dešti ho napadl – jak jinak u filmaře – při sledování televizního dokumentu s názvem Psí stát o mongolské víře ve znovuzrození psů jako lidí. Ta představa ho zaujala. Když se posléze dostal k jejímu zpracování na stránkách knihy, nebyl jeho agent právě nadšen. Příběh, který vypráví pes? vrtěl hlavou. Jak Stein zareagoval? Našel si nového agenta, kterého kniha uchvátila a našel pro ni nakladatele. Zbytek příběhu už známe.

Galina Nikolajevna Demykina (5)

Ruská spisovatelka a básnířka, autorka knih pro dospělé i pro děti.

Gail Parent (3)

Americká prozaička, publicistka a televizní scénáristka a producentka.

Gaetano Delogu (3)

Gaetano Delogu je italský dirigent známý svou prací v oblasti klasické hudby. Je uznáván pro svou interpretaci symfonického i operního repertoáru. Během své kariéry Delogu dirigoval různé orchestry a podílel se na mnoha nahrávkách, které ukazují jeho schopnosti a porozumění klasickému žánru. Jeho práce se symfoniemi a operními předehrami, včetně předeher takových skladatelů, jako je Rossini, odráží hluboké zaujetí italskou hudební tradicí.

Gabrielle Roth (2)

Gabrielle Roth je divadelní režisérka, léčitelka a umělkyně vydávající vlastní hudbu. Po celém světě vyučuje své vlastní jedinečné formě západního zenu. Napsala také knihy Sweat Your Prayers a Connections: The Five Threads of Intuitive Wisdom . Žije v New Yorku. Gabrielle Roth zemřela 22. října 2012 na rakovinu plic.

Gabriela Ptáčková (4)

Publikace v oboru Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika.

Gabriela Kliková (6)

Autorka prací z oboru zahradnictví a agronomie.

Gabriela Hudecová (8)

Narozena 19. 7. 1977. Sředoškolská učitelka češtiny, angličtiny a němčiny, hodnotitelka maturitních písemných prací z jazyka českého , lektorka učebnice češtiny.

Furio Durando (3)

Archeolog. Vyučuje dějiny umění a klasických jazyků na středních školách v Montepulciano. Napsal desítky vědeckých článků z oblasti archeologie a dějin umění do italských i zahraničních časopisů a vydal pro většinu renomovaných nakladatelství ve světě archeologické knihy, některé z nich byli přeloženy do různých jazyků.

Frigyes Karinthy (5)

Frigyes Karinthy byl maďarský spisovatel, novinář, dramatik a překladatel. Karinthy začal psát velmi brzy, už v patnácti letech mu v populárním časopise Magyar Képes Világ vycházel na pokračování román Svatební cesta do středu Země. Po absolvování gymnázia v Budapešti nějaký čas zkoušel studovat na univerzitě různé obory , ale nakonec dal přednost novinářské a spisovatelské dráze. Po zbytek svého života byl úzce spjat s literárním časopisem Nyugat , v němž publikoval své básně a povídky. Jestliže před první světovou válkou byl znám především jako humorista, karikující své kolegy spisovatele, mnohá jeho další díla jsou hořkou satirou na válečné hrůzy; Karinthy ve své době patřil k nejpřednějším kritikům války i poválečné společnosti. Jeho povídky často spadají do žánru utopie až science fiction, v tomto směru mají velmi blízko k tvorbě jeho současníka Karla Čapka. Karinthyho povídky vyhrocují běžné situace do absurdity, mnoha jeho díly prosvítá obdiv k úspěchům vědy a víra v racionální uspořádání budoucího světa. Operace mozkového nádoru, kterou podstoupil ve Stockholmu v roce 1936, byla částečně úspěšná, nakonec však této nemoci podlehl. Frigyes Karinthy mj. přeložil do maďarštiny populární příhody Medvídka Pú. Jako první v jedné ze svých povídek přišel s myšlenkou šesti stupňů odloučení, podle níž jsou prostřednictvím řetězu pouhých několika známých propojeni všichni lidé na Zemi . Jeho syn, Ferenc Karinthy , patřil též k předním maďarským spisovatelům 20. století.

Friedrich Herzfeld (2)

1897-1967 německý hudební publicista

Fridtjof Nansen (5)

Fridtjof Nansen byl norský polárník, vědec a diplomat. Fridtjof Nansen nepocházel z rodiny, která žila v chudých poměrech. Díky tomu se v dětství mohl věnovat svým četným zájmům a pobytu venku. Byl vychováván k disciplíně a k úctě k lidské práci, rodinný život u Nansenů byl ve znamení prostého života. Fridtjof Nansen měl od raného dětství v oblibě lyžování a delší pobyty v divočině, kde se učil umění přežít. V osmnácti letech získal prvenství a světový rekord v bruslařském závodu na jednu míli. V následujícím roce získal první místo v národní soutěži v běhu na lyžích, tento úspěch pak ještě dvanáctkrát za sebou zopakoval. Díky svým sportovním aktivitám získal fyzickou odolnost a vytrvalost, kterou pak mohl uplatnit na svých expedicích. Měl rád matematiku a fyziku, ale rozhodl se pro studium zoologie, aby mohl trávit více času v přírodě. Fridtjof Nansen postupně rozšířil svůj zájem i na další vědní obory, např. oceánografii, astronomii a další obory. Od mládí snil o polárních výzkumech a připravoval se na ně především vědeckým studiem a pravidelným tělesným cvičením. Polární „kariéra“ tohoto muže začala v létě roku 1882, kdy se dal jako jedenadvacetiletý najmout na velrybářskou loď, lovící mezi Špicberky a Grónskem, aby se seznámil s tamními ledovými podmínkami. O něco později ho zaujal Nordenskjöldův pokus projít napříč Grónskem a usmyslil si, že sám zdolá nekonečnou pustinu ledového příkrovu ostrova na lyžích. Přestože ho mnozí znalci varovali před dobrodružným podnikem, získal nakonec finanční prostředky z Dánska a Norska a pečlivě výpravu naplánoval a zajistil. V květnu 1888 vyrazil spolu s dalšími třemi Nory a dvěma Laponci z východního pobřeží a během 40 dní zdolali na 650 km k západnímu pobřeží podél 64. rovnoběžky. Čelili sněhovým bouřím a celé týdny vlekli nákladní sáně při teplotě až −50 °C přes terén, dosahující někde i výše 2700 metrů. Museli přezimovat mezi Eskymáky...

Frida Nilsson (6)

Švédská autorka literatury pro děti, moderátorka a rozhlasová herečka, překladatelka.

Frederick Drimmer (4)

Americký publicista,specializující se na oblast přírodních věd a dějin lékařství.

Franz von Suppé (7)

Franz von Suppé , narozený jako Francesco Ezechiele Ermenegildo Suppé Demelli 18. dubna 1819 ve Splitu v Dalmácii , byl skladatel a dirigent období romantismu, známý především svými lehkými operami a operetami. Ačkoli byl belgického a italského původu, jeho hudební kariéra vzkvétala ve Vídni, která byla za jeho života centrem hudby a kultury. Suppého tvorba byla výrazně ovlivněna vídeňskou tradicí a je často spojován s rozvojem vídeňské operety.

Franz Specht (8)

Německý autor jazykových příruček a kriminálních příběhů, které slouží jako doplněk výuky němčiny.

Franz Mehring (5)

27.2.1846 Schlawe - 29.1.1919 Berlín Německý historik a literární historik, spoluzakladatel KSN . V rozsáhlém díle spojoval filozofii, historii a literaturu z hlediska marxisty. Důsledně studoval dílo Karla Marxe a podřídil svou práci jeho ideám.

Franz Kurowski (4)

Německý vojenský historik, zabývá se zejména druhou světovou válkou. Píše i pro mládež. Pod pseudonimem Karl Alman psal knihy o válečné Kriegsmarine.

František Zillich (7)

Autor praktických příruček pro vykládání snů a věštění.

František Vymazal (8)

František Vymazal byl český polyglot, filolog, editor jazykových, dějepisných a občanskovědných učebnic a konverzačních příruček a překladatel z ruštiny a němčiny. Je po něm pojmenována ulice v Brně-Židenicích. Pocházel z velmi chudé rodiny a přes svůj velký talent proto nemohl získat formální potvrzení svého vzdělání, které bylo, ač byl samouk, velmi široké. Vystudoval tedy gymnázium. Živil se jako korektor v Moravské akciové tiskárně v Brně, z této nepříliš dobře placené práce musel odejít až ve stáří kvůli oční chorobě. Žil velmi skromně až chudě, často podivínsky, nikdy se neoženil, sám k sobě byl velmi přísný. Jazyková pedagogika a další literární práce pro něj byla jenom koníčkem. Přes svůj podivný a samotářský život měl poměrně významné přátele, dopisoval si například s básníkem J. S. Macharem. Po celý život byl důsledným a velmi ostrým atheistou, přesto si vážil křesťanství jako filosofického a kulturního systému a často používal jako příkladové texty úryvky modliteb či biblické citáty. V roce 1916 byl odsouzen na několik týdnů za velezradu , poté byl ale soudem osvobozen. Zemřel v roce 1917, srazila ho tramvaj, kterou neviděl, protože byl už téměř slepý. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. Jeho učebnice, především proslulá řada „snadno a rychle“, navržená pro samouky, byly založeny na zajímavém výukovém systému - student se měl učit kratičké příkladové věty, pomocí nichž si měl osvojit gramatiku i slovní zásobu. Slovní zásoba nebyla nikdy vysvětlována ani učena samostatně, ale pouze na příkladových větách z praktického života. Tyto příkladové věty, které se měl student naučit nazpaměť, byly rozděleny do jednotlivých úloh a doprovázeny velmi stručným a srozumitelným teoretickým v...

Frantisek Vitek (7)

František Vítek je bývalý československý, resp. český dostihový jezdec, dvojnásobný vítěz Velké pardubické a dostihový trenér. Mládí Mladí strávil v rodných Puchlovicich. Jeho rodiče vlastnili 14 ha půdy. Přezdívalo se jim Vítek chalupský, protože v obci bylo Vítků povíce. Na měšťanku chodil do Libčan. Zde často hrávali fotbal. 20.10.1946 poprvé viděl na vlastní oči Velkou Pardubickou. Ten rok vyhral Miloš Svoboda s Titanem. V roce 1953, kdy František chodil do 9.třídy, se doma rozhodovalo, kam půjde dál. Nakonec nastoupil na nově otevřenou Učňovskou školu zemědělskou. V letech 1953–1955 se učil u trenéra Karla Truhláře na Učňovské škole zemědělské obor ošetřovatel dostihových koní a jezdec z povolání. Účni byli ubytováni v Trnové. Zde také probíhala zejména výuka teorie. Praktická část výuky se konala převážně ve Velké Chuchli. V letech 1963–1965 dálkově studoval střední zemědělskou technickou školu v Poděbradech. Vojna Narukoval 1.11.1957. Ke stejnému útvaru byl přidělen i jeho nejlepší kamarád Miroslav Janáček. Sloužil 2 roky na tzv. Čaře, což byla hranice mezi Československem a Rakouskem. Mimo jiné tu měli za úkol ošetřovat koně. Dotáhl to na desátníka. U roty měl funkci velitele jezdeckého roje. Kromě vojáků svého družstva měl pod sebou i 4 jezdecké a 2 tažné koně. František Vítek startoval ve Velké pardubické šestkrát, z toho dvakrát tento dostih vyhrál, a to 74. ročník 13. října 1963 s 12letým hnědákem Koran a 76. ročník 10. října 1965 se sedmiletou hnědkou Mocná . Trenérem se stal ve 30 letech. Na trenéry už se žádná hmotnostní omezení nevztahují a tak se mohl věnovat rovinovým dostihům, když už v jezdecké části své kariéry to nebylo možné. V letech 1974–1991 spolupracoval s Vlastimilem Smolíkem. Trenérství „pověsil na hřebík“ v roce 2006....

František Táborský (3)

František Táborský byl básník, spisovatel, překladatel, historik, kritik, učitel a sběratel umění. Používal pseudonym František Hostivít. Narodil se v chudé rodině obuvníka Františka Táborského a jeho ženy Rosalie, dětství prožil v domku na Kamenci. Z místní dvojtřídky odešel studovat na Slovanské gymnasium v Olomouci. Dále vystudoval v Praze na Filozofické fakultě Karlovy univerzity učitelské obory čeština a němčina. Suploval na pražských středních školách, roku 1884 se stal profesorem na Vyšší dívčí škole v Praze, kde také skončil v roce 1921 svou učitelskou dráhu už jako ředitel školy odchodem do důchodu. Mimo to byl jmenován profesorem h. c. brněnské univerzity. Do Bystřice pod Hostýnem se rád vracíval na letní prázdniny. V Praze bydlel v učitelské době na Novém Městě ve Vodičkově ulici čp. 712/II v blízkosti školy. Roku 1898 se přestěhoval na Újezd do novostavby domu čp.602/III s výhledem na Kinského zahradu. Od mládí se orientoval na literaturu a na výtvarné umění slovanských národů. Již na gymnáziu začínal poezií. Pod pseudonymem František Hostivít náležel k předním přispěvatelům almanachu moravské omladiny Zora. Patřil tehdy do okruhu tzv. Mladé Moravy, zde spolupracoval hlavně s Hynkem Babičkou. Psal i prózu, různé příspěvky do časopisů a sborníků . Pustil se také do překládání slovanských, především ruských autorů, vykonával také práci redaktora národopisné revue Naše Valašsko a stal se spoluorganizátorem Smetanovy společnosti v Radhošti. Dvakrát navštívil Rusko právě kvůli získávání literárních podkladů, které ve svém psaní prózy i příspěvků do novin využíval. Stal se řádným, později dopisujícím členem Spolku ruských architektů. V Moskvě zorganizoval výstavku českého umění, materiály získal s pomocí pražského spolku Mánes. Pobýval v Bulharsku, přátelil se s kolegou, prof. Viktor...

František Svejkovský (4)

Narozen 3.11.1923 v Suchdole nad Lužnicí, prof., PhDr., CSc., literární historik, editor, působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV , na Pedagogické fakultě UK , na Filozofické fakultě UK; od roku 1969 žil v USA, kde působil jako profesor starší literatury, východodevropských jazyků, literatury a literární teorie na University of Chicago ; specializoval se na dějiny starší české literatury; manžel editorky a knihovnice Olgy Svejkovské .

František Štorm (6)

František Štorm je český tvůrce písma, typograf, grafik, pedagog, odborný publicista a hudebník. František Štorm je synem malířky Dany Puchnarové. Je vnukem Břetislava Štorma, českého architekta, heraldika a grafika. V letech 1981–1985 studoval na SOŠV v Praze. Ve studiu pokračoval na VŠUP tamtéž, nejprve pod vedením Milana Hegara a později Jana Solpery, v jehož Ateliéru knižní grafiky a písma absolvoval v roce 1991. V letech 2003–2008 působil jako vedoucí ateliéru Tvorba písma a typografie na téže škole. Roku 1993 založil v Praze Střešovickou písmolijnu , která se zabývá tvorbou a distribucí digitálních typografických písem. Tato písmolijna nabízí více než 800 originálních písem, mezi nimiž jsou Štormova písma autorská , modifikace písem historických i digitalizace písem významných českých autorů . Je autorem např. typografického stylu restaurace Lokál. Ilustracemi doprovodil např. publikace Neser bohy Josefa Moníka či sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta . Je autorem knihy Eseje o typografii , která byla nominována na literární cenu Magnesia litera v kategorii publicistika. Štorm působí jako zpěvák a kytarista v české metalové kapele Master’s Hammer, pro kterou také píše veškeré texty. Po rozpadu kapely v 90. letech nahrál album Airbrusher. Kapela se obnovila v roce 2009, kdy vydala album Mantras, později následované deskami Vracejte konve na místo, Vagus Vetus, Formulæ a Fascinator. Od roku 2015 je též členem projektu Mortal Cabinet. V roce 2005 mu byla udělena cena Revolver Revue. Jeho kniha Eseje o typografii byla v roce 2009 jednou ze tří knih nominovaných na českou literární cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. Články...

František Slavík (5)

František Slavík PhDr. RNDr.h.c., profesor mineralogie, geochemik, práce z oboru.

František Sklář (6)

Narozen 28.3.1913. Malíř a grafik.

František Šimek (5)

Narozen 13.9.1882 v Ostrolově Újezdě u Trocnova, zemřel 1.7.1974 v Praze. PhDr., středoškolský profesor češtiny, latiny a řečtiny, redaktor, práce z oboru jazykovědy a literatury, editor staré české literatury.

František Šilar (8)

František Šindelář, používal také pseudonym František Šilar , byl český pedagog a malíř. František Šindelář se narodil v roce 1887 v Čimelicích u Písku, jeho rodiče byli zemědělci. V dětství se s rodiči přestěhoval do Písku, kde nastoupil na obecnou školu, kde však jeho učitel Alois Kodl zjistil, že František má malířské nadání a o tom zpravil i okresního školního inspektora. Inspektor požádal Aloise Kodla o to, aby se snažil rozvíjet Šindelářovo nadání a postaral se o to, aby navštěvoval střední školu. František Šindelář tak v roce 1898 nastoupil na gymnázium v Písku, na kterém pak v roce 1905 odmaturoval. Chtěl pokračovat ve studiu malířství, ale jeho rodiče si přáli, aby studoval cizí jazyky a tak nastoupil na studium filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Současně se však mezi lety 1905 a 1908 soukromě vzdělával v malířské škole Jaroslava Kubína. Po ukončení studií nastoupil jako pedagog řečtiny a latiny na Gymnázium v Třebíči a od roku 1911 až do své smrti vyučoval v na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Krátce také roku 1919 učil v Trnavě na Slovensku. Věnoval se primárně figurální malbě , okrajově se věnoval také krajinářské malbě, malbě květin nebo malbě zátiší. Tematicky se věnoval primárně malbě ze zahraničních cest, které absolvoval, ale také ze svého okolí. Maloval také díla z oblasti Písku a okolí. Za svůj život namaloval asi 2000 maleb. O zahraniční cestě na Sicílii napsal v roce 1927 knihu Putování po Sicílii, navštívil ale také jiná místa v Itálii, Turecko, Bulharsko, Francii nebo Německo. V roce 2011 bylo 40 jeho obrazů vystaveno v Muzeu řemesel v Moravských Budějovicích. Soubor jeho maleb a kreseb byl po smrti Františka Šindeláře jeho manželkou darován Muzeu řemesel....

František Roček (7)

Narozen 16. 4. 1955 v Liberci. Spisovatel a regionální publicista Liberecka a Ústecka, autor sci-fi.

František Přeučil (4)

František Přeučil byl český a československý nakladatel, politik Československé strany národně socialistické a poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 byl pronásledován komunistickým režimem a vězněn. Před druhou světovou válkou se angažoval v Československé živnostensko-obchodnické straně středostavovské. Byl redaktorem časopisu Československý obchod. Podílel se na protinacistickém odboji jako spolupracovník generála Karla Kutlvašra. Po roce 1945 přešel do národně socialistické strany. V letech 1945-1949 byl majitelem nakladatelství Pamir. V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal formálně až do voleb do Národního shromáždění roku 1948. Během únorového převratu v roce 1948 patřil k protikomunistické části strany, která byla po vítězství Komunistické strany Československa v tomto mocenském souboji politicky eliminována a pronásledována. V listopadu 1949 byl zatčen a v politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. byl počátkem 50. let odsouzen "za protistátní činnost a snahu o svržení lidově demokratického zřízení" k trestu těžkého žaláře na doživotí. V roce 1963 byl podmíněně propuštěn. V roce 1968 byl jeho rozsudek zrušen a v roce 1990 byl zcela rehabilitován. Tragicky zemřel ve spánku v noci 19. března 1996, kdy uhořel ve svém domě v Černošicích při požáru, jenž vznikl vinou závady ve staré elektrické instalaci. Jeho synem je český herec Jan Přeučil. Dcera Marta Jurková je farářkou církve československé husitské. Svému synu Janu Přeučilovi vyprávěl František Přeučil z doby svého věznění jeden neuvěřitelný příběh o bizarním útěku z věznice v Leopoldově, kdy spolu se spoluvězni, kteří museli namotávat telefonní kabely na veliké špulky, se mu do jedné z těchto špulek podařilo namotat jednoho ze sp...

František Pospíšil (4)

Narozen 27. 4. 1927, zemřel 27. 9. 2017. RNDr., DrSc., autor publikací z oboru botaniky a pedologie, zabýval se rostlinnou fyziologií a biochemií. Ředitel Ústavu experimentální botaniky ČSAV .

František Planička (2)

František Plánička byl český fotbalový brankář a reprezentant Československa. Jeden z nejlepších světových fotbalových brankářů. Byla po něm pojmenována cena Františka Pláničky, která hledala nejlepšího fotbalového brankáře v České republice a ve které hlasovali od roku 1998 ligoví a reprezentační trenéři a novináři. František Plánička po celou svou sportovní kariéru nevyměnil slavistický dres za jiný než reprezentační, byl spolu se Španělem Zamorou považován za nejlepšího brankáře předválečné Evropy. Největšího úspěchu dosáhl v roce 1934, kdy jako kapitán a velká opora týmu přivedl Československo až do finále MS, v němž mužstvo podlehlo domácí Itálii 1:2. Byl vzorem nejen pro svou klubovou věrnost, ale také pro svoji skromnost, příkladnou celoživotní životosprávu a profesionalismus, který provázel celou jeho sportovní dráhu. Za Slavii sehrál téměř tisíc zápasů, od 1. října 1923 až do svého zranění 14. června 1938. Kuriozitou je, že do Slavie přestoupil z SK Bubeneč v roce 1923 za 800 Kč. Z této částky dokonce neměl ani haléř. Za národní mužstvo nastoupil poprvé jako 67. reprezentant v řadě 17. ledna 1926 v přátelském zápase v Turíně proti Itálii, celkem chytal v 73 oficiálních mezistátních zápasech. Poslední byl proti Brazílii roku 1938. Ve fotbalové brance stál naposledy 4. července 1970 jako šestašedesátiletý v Domoušicích u Rakovníka v dresu jedenáctky bývalých internacionálů. Známý je jeho výrok: "Penalta se nedá chytit, dá se jen špatně kopnout." Zemřel roku 1996 a byl pohřben byl na Olšanských hřbitovech. V roce 1985 se mu dostalo vysokého mezinárodního ocenění - od UNESCO převzal čestný diplom fair play. Až do konce svého života sledoval se zájmem veškeré fotbalové dění a radoval se z každého úspěchu českého fotbalu. Poslední rozloučení s F. Pláničkou se uskutečnilo v pátek 26. července 1996 ve velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích. Františku Pláničkovi byl v roce 199...