13621–13680 z 153067 Autoři
Ida Myslikovjanová (4)
Ida Myslikovjanová se narodila v Olomouci. Po gymnáziu studovala filozofickou fakultu na olomoucké Univerzitě Palackého, po jejímž absolvování se stala středoškolskou učitelkou. Pedagogiku vykonávala až do roku 2006, kdy už úplně přesedlala na astrologii, které se v té době věnovala již dvanáct let. Napsala několik knih o astrologii, ale i o lidských vztazích. S manželem psychologem a astrologem pořádají od roku 2000 kurzy, kam se sjíždějí zájemci z celého Česka. Má dvě děti a žije se svým mužem v Olomouci.
Více od autora
I. R Malá (6)
Datum narození: 23.červenec 1893 , Havlíčkův Brod, Česká republika)Datum úmrtí: 13.červenec 1985
Více od autora
Hulda Regehr Clark (4)
Hulda Regehr Clark studovala biologii na Saskatchewanské Universitě v Kanadě. Po absolutoriu a dalších dvou letech studia na Mcgillově Univerzitě, začala studovat na Universitě v Minnesotě biofyziku a fyziologii buněk. Obdržela doktorát v roce 1958. V roce 1979 opustila vládou financovaný výzkum a začala soukromou praxi. O šest let později objevila elektronickou techniku pro měření frekvencí patogenních mikroorganismů. V průběhu svých výzkumů znovuobjevila ničení patogenních mikroorganismů vysokofrekvenčními impulsy a propracovala mnoho postupů a metod pro netradiční léčbu téměř všech nemocí. Hulda Regehr Clarková pořádala přednášky a semináře po celém světě a pomocí jejích postupů již tisíce lidí získalo zpět to, co je nejcennější – zdraví. Dr.Hulda Regehr Clarková přinesla do moderní doby mnoho nových informací pro léčbu pomocí frekvenčních generátorů. Její hlavní přínos spočívá ale v tom, že se nebála perzekucí a falešných osobních obvinění a praktické výsledky svých výzkumů zveřejnila v několika svých knihách, které vydala po sobě ve velmi krátké době.
Více od autora
Hugo Bettauer (4)
Narození:18.8.1872, Baden, Rakousko jako syn obchodníka s cennými papíry Měl dvě starší sestry, studoval gymnásium, v l6 letech utekl z domova a odcestoval do Alexandrie, odtud ho konzul poslal ihned domů. V roce 1890 Bettauer konvertoval od židovské víry k evangelické církvi. V témže roce nastoupil do Kaiserjäger jako jeden-rok dobrovolník. Změna náboženství pravděpodobně souvisí s tím, že aby židovští vojáci, kteří postrádali šlechtického stavu prakticky nemohli, získat jakýkoliv druh kariéry v armádě, a pro tyto účely evangelická církev byla vhodnější než římsko-katolické církve. Po pěti měsících v Tyrolsku odešel z armády znovu, kvůli problémům s nadřízenými. Spolu s matkou se přestěhoval do Curychu a v roce 1896, ve věku 24 let, získal majetek dědictvím od jeho otce.V Curychu se oženil s láskou svého mládí, Olga Steiner, s kterou, po smrti jeho matky, emigroval do Spojených států . Při katastrofální spekulaci Bettauer ztratil celý svůj majetek. On a Olga zůstal až do roku 1899 v New Yorku , kde ona pracovala objevila jako herečka. Přestože Bettauer získal americké občanství, nemohl najít práci, a tak odcestovali do Berlína , kde se narodil jejich syn Heinrich Gustav Hellmuth Bettauer . a na podzim roku 1901 odešel do Hamburku , aby se stal ředitelem, sepsal odbornou publikaci Küche und Keller . Po rozvodu se znovu oženl , odjel do Ameriky a zde se narodil jejich syn Reginald Parker Bettaue...
Více od autora
Hop Trop (4)
Hop Trop je česká folková a country skupina, kterou v roce 1976 založil její vedoucí, zpěvák a kytarista Jiří Tichota, který byl dříve členem legendární české folkové skupiny Spirituál kvintet. Hudba kapely je charakteristická prolínáním tradiční české lidové hudby s prvky country a bluegrassu, často s bohatými vokálními harmoniemi a akustickými nástroji, jako jsou kytara, banjo, kontrabas a mandolína.
Více od autora
Holger Kersten (2)
Holger Kersten je německý autor několika knih o Ježíši z Nazareta napsal. Studoval od roku 1975 v Freiburg im Breisgau náboženské výchovy a byl v roce 1980, náboženství, učitel na odborné škole v jižním Bádensku pracuje jako. Jeho práce jsou z historického Ježíše výzkumu není ignorován nebo odmítnut jako neudržitelný
Více od autora
Hippolyte Adolphe Taine (6)
Hippolyte Adolphe Taine byl francouzský filozof, historik a literární kritik a literární historik, představitel pozitivizmu. Měl mimořádný vliv na dílo řady francouzských spisovatelů, jako např. Zoly, Bourgeta a Maupassanta.
Více od autora
Hillary Rodham Clinton (6)
Hillary Clintonová, nepřechýleně celým jménem Hillary Diane Rodham Clinton je americká politička, členka Demokratické strany, bývalá první dáma USA za vlády Billa Clintona , senátorka USA za stát New York a ministryně zahraničních věcí Spojených států amerických ve vládě Baracka Obamy . V roce 2008 se ucházela o demokratickou nominaci do amerických prezidentských voleb, ale porazil ji Barack Obama. Kandidátkou Demokratické strany na prezidenta se tak stala až ve volbách v roce 2016, kdy ji ovšem porazil republikánský kandidát Donald Trump. Jedná se o první ženu v americké historii, která byla na funkci prezidenta nominována. Pochází z republikánského předměstí Chicaga. Její otec Hugh Ellsworth Rodham byl republikán a vlastnil textilní továrnu a velkoobchod. Matka Dorothy Howell Rodham byla v domácnosti a zastávala názory blízké Demokratické straně. Hillary Clintonová má mladší bratry Hugha Rodhama, právníka a politika, a Tonyho Rodhama. Od mládí byla aktivní v různých spolcích. V letech 1965–1969 absolvovala dívčí univerzitu Wellesley College, kde se v té době odehrávaly důležité změny - ke studiu byly přijímány první černošské studentky. V roce 1973 absolvovala právnickou fakultu Yaleovy univerzity. V roce 1974 pracovala pro Sněmovnu reprezentantů na prošetřování dokumentů v Nixonově aféře Watergate. Po krátkém zaměstnání jako právní poradkyně v americkém Kongresu se v roce 1974 přestěhovala se svým přítelem Billem Clintonem do Arkansasu. V říjnu 1975 uzavřeli manželství. Roku 1979 byla jako první žena jmenována partnerem v právnické kanceláři Rose Law Firm; dvakrát byla uvedena v seznamu jednoho sta nejvlivnějších amerických právníků. V letech 1979–1981 a opět 1983–1992 byla arkansaskou první dámou, když se její manžel stal guvernérem tohoto státu. Působila v řadě organizací zabývajících se dobročinností pro děti. Od roku 1978, kdy pracovala jako advokátka v právnické firmě Rose Law...
Více od autora
Hilaire Belloc (4)
Hilaire Joseph Pierre Belloc byl britský spisovatel francouzského původu. Belloc byl synem právníka a studoval na Oxfordu a na Gray’s Inn v Londýně. V letech 1906 až 1910 byl členem parlamentu. V této době začal působit také jako novinář. Spolu s Chestertonem byl Belloc zástupcem katolicismu a oponentem Shawa a Wellse. Belloc během svého života publikoval přes sto titulů různých žánrů. Zemřel několik dní před svými 83. narozeninami. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hilaire Belloc na německé Wikipedii.
Více od autora
Hésiodos (3)
Hésiodos byl antický řecký básník a filosof, patrně mladší současník Homérův, který působil na přelomu 8. a 7. století př. n. l. Jeho hlavní díla jsou „O původu bohů “ a „Práce a dni“, další díla připisována autorovi, která nejsou zachována v celku jsou „Héraklův štít”, „Genealogie héróů” a „Katalog héroin”. Je po něm pojmenován na Měsíci kráter Hesiodus. O Hésiodově životě víme velice málo, z několika nahodilých zmínek v jeho básních, o jejichž spolehlivosti však někteří badatelé pochybují. Jeho otec snad obchodoval na iónském pobřeží Malé Asie, ale zkrachoval a usídlil se v chudé vesnici Askře v Bojótii, kde si koupil malé hospodářství. Zde se oženil a měl dva syny, z nichž starší Hésiodos sice prý prohrál spor o dědictví s mladším Persem, nicméně zde jako rolník žil a psal své naučné i epické básně. Stěžuje si v nich na tvrdé zimy a nuzné živobytí: „... usadil se v bídné vísce, v Askře, kde je krušno v zimě, trudno v létě, nikdy dobře.“ Jako básník napodoboval Homéra, na rozdíl od homérské společnosti bojovníků a šlechticů však Hésiodos líčí život drobných rolníků. Už ve starověku se těšil velké oblibě a v Chalkidě v Euboii zvítězil v básnické soutěži na počest zemřelého krále. Psal převážně na starořecké polyteistické náměty, v nichž se zabýval vznikem Vesmíru, světa, bohů, lidí, atd. ...Hésiodova díla se později četla ve školách a v římské době se jimi inspiroval Vergilius k sepsání svých Georgik. Hésiodos zemřel v Askře, když se však její obyvatele museli později přestěhovat jinam, vzali prý jeho ostatky s sebou a pohřbili je v „Minyově hrobce“ v Orchomenu. Z jeho díla se zachovalo: O původu bohů je nejstarší soustavné podání řecké mytologie, které líčí po sobě jdoucí epochy a generace bohů . Dílo má přes 1000 veršů a je hlavním pramenem pro studium staré řecké mytologie. Na samém počátku byl chaos , z něhož se zrodili Úranos a Gaia (n...
Více od autora
Herta Simon (5)
Německá diplomovaná zahradnice, autorka publikací zaměřených na rostliny a zahrady.
Více od autora
Hernán Huarache Mamani (5)
Kečuánský indián, který se narodil v andské vesničce Chivay. Vystudoval ekonomii na univerzitě v Arequipě a pracoval jako ekonom na peruánském Ministerstvu zemědělství. Vážná nemoc ho přiměla vrátit se do rodné vesnice. Lékaři mu nedávali naději na vyléčení, přesto mu zdraví navrátil jeho otec, zemědělec a kurandero . „Byla to pro mě facka. Myslel jsem si, že to, co mne učili na vysoké škole, je jedinou existující pravdou. Přesto mi skromný člověk jako je můj otec ukázal, že existuje i jiný druh vědění, o kterém jsem neměl potuchy.“ Hernán objevil své kořeny, zcela změnil způsob svého života a začal se věnovat magickému, léčitelskému a náboženskému učení dávných andských kuranderů. Dnes je jedním z posledních žijících dědiců této andské tradice a šíří své duchovní zkušenosti po celém světě.
Více od autora
Hermann Prey (7)
Hermann Prey byl proslulý německý barytonista, který významně ovlivnil svět opery a klasické hudby. Narodil se 11. července 1929 v Berlíně a stal se jedním z předních operních pěvců poválečného období. Preyova kariéra se vyznačovala všestranností, vynikal jak v operních rolích, tak v Lieder . Proslavil se zejména svými výkony v Mozartových a Schubertových dílech, ale jeho repertoár byl široký a zahrnoval širokou škálu skladatelů a stylů.
Více od autora
Hermann Broch (2)
Hermann Broch byl rakouský spisovatel a esejista, představitel literární moderny a bojovník proti fašismu. Broch pocházel ze zámožné židovské rodiny vídeňského textilního továrníka Josefa Brocha a jeho ženy Johanny. Studoval textilní školu a v letech 1908 až 1927 pracoval v otcově textilním závodu, kdy jej ke zděšení celé zbylé rodiny prodal a jal se studovat matematiku, psychologii a filosofii. Nadále se věnoval pouze činnosti literární a filosofické. Při krachu rakouských bank ve 20. letech přišel o téměř všechen rodinný majetek. Tuto ztrátu chápal však pouze jako ulehčení od břemene majetku a uvolnění rukou pro svou nadcházející kariéru básníka, spisovatele a filosofa. Broch byl v meziválečném období častým frekventantem vídeňských kaváren, kde se setkával s takovými osobnostmi jako např. Robert Musil či Franz Blei. Udržoval blízké kontakty s proslulými ženami německého kulturního světa, mj. Milenou Jesenskou, která Brocha učila česky, nebo s rakouskou žurnalistkou Eou von Allesch, již zpodobnil v druhém díle románu Náměsíčníci. Později byl velkým obdivovatelem díla Jamese Joyce a jeho román Odysseus považoval za ojedinělé literární dílo schopné pojmout stávající svět ve své komplexnosti. Dále vyzdvihoval dílo básníka Charlese Baudelaira, malířské umění Paula Cézanna a Wagnerovu operní tvorbu. V letech 1928 až 1932 vznikla Brochova literární prvotina, románová trilogie Die Schlafwandler , pojednávající o úpadku hodnot v Německu na přelomu 19. a 20. století. Román ve své třetí části obsahuje rozsáhlý Esej o rozpadu hodnot, což bylo nejen téma Náměsíčníků, ale i řady dalších Brochových prací. Brochova filosofie je silně ovlivněna Kantovým dílem. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 se Broch zařadil k literátům, kteří se snažili upozornit na hrozící nebezpečí nacismu. V esejích Das Böse im Wertsystem der Kunst a Das Weltbild des Romans rozvinul vlastní teorii o estetické a společen...
Více od autora
Herman's Hermits (8)
Herman's Hermits byla populární britská beatrocková skupina, která vznikla v Manchesteru v roce 1964. Skupina, v jejímž čele stál Peter Noone, dosáhla v polovině 60. let 20. století významného úspěchu na hudební scéně a stala se součástí britské invaze ve Spojených státech vedle kapel jako The Beatles a The Rolling Stones. Jejich hudba se vyznačovala chytlavými melodiemi a čistými chlapeckými image, které našly odezvu u širokého publika.
Více od autora
Herbie Mann (4)
Herbie Mann byl americký jazzový flétnista známý svým inovativním propojením jazzové hudby s globálními vlivy, včetně latinských, afrických a blízkovýchodních zvuků. Narodil se jako Herbert Jay Solomon 16. dubna 1930 v newyorském Brooklynu, svou kariéru zahájil v 50. letech 20. století a rychle se prosadil jako talentovaný hudebník se zálibou v mezikulturních experimentech. Mannovu tvorbu charakterizovala ochota zkoumat a zapojovat do svých vystoupení a nahrávek různé hudební styly.
Více od autora
Henry Ford (8)
Henry Martin Ford byl americký podnikatel, průkopník automobilového průmyslu. Nestal se podle představ svého otce farmářem a v šestnácti letech odešel z domu. Zkusil štěstí v Detroitu, kde se u firem James Flower & Bros a Detroit Dry Dock vyučil zámečníkem. Po vyučení nastoupil do firmy Westinghouse jako opravář parních strojů a v roce 1891 získal dobré místo ve firmě Thomase Alvy Edisona, kde se pak vypracoval do pozice hlavního inženýra. V té době se Ford ve svém volném čase zabýval experimenty s benzinovými motory a stavbou vlastního automobilu, až v roce 1896 sestrojil a úspěšně vyzkoušel svůj první automobil. Jeho vůz vyvolal zájem jak veřejnosti, tak investorů. S jejich pomocí pak v roce 1899 založil svou první automobilovou firmu Detroit Automobile company, která ale brzy zkrachovala. V roce 1903, když se mu narodil syn Edsel, založil společně s dalšími společníky Ford Motor Company. Jeho nová firma dokázala s počátečním kapitálem pouhých 28000 dolarů už za první rok své existence vyrobit až 1700 automobilů a několik prototypů, které přinesly jeho firmě mnoho vítězství v automobilových závodech a několik rychlostních rekordů. S prvním rokem mohl být vcelku spokojen, ale byl odhodlán splnit si svůj cíl vyrobit levné kvalitní auto pro každého. V letech 1906 až 1908 zaváděl po několikaměsíčním vývoji výrobu legendárních modelů N a T, které se prodávaly jen za 825 dolarů. Tím vlastně splnil svůj daný cíl, protože Ford model T překonal orientaci automobilového průmyslu jen pro bohaté. Do konce roku 1908 bylo prodáno na tisíc kusů modelu T. Aby bylo možné uspokojit poptávku po levných autech, musel otevřít novou továrnu Highland Park, kde byla zavedena jako jedna z prvních technologie pásové výroby, kterou navrhli sami zaměstnanci Ford Motor Company, kteří se nechali inspirovat pásovým zařízením na jatkách. V roce 1913 byla instalace pohyblivého pásu dokončena a další rok bylo prodáno až 250 tisíc kusů aut. Ford pak naří...
Více od autora
Henri de Régnier (7)
Henri de Régnier, plným jménem Henri-François-Joseph de Régnier, byl francouzský symbolistický básník, spisovatel a kritik. Pocházel ze šlechtické rodiny. Studoval práva v Paříži. Jeho přáteli byli Stéphane Mallarmé a Francis Vielé-Griffin. V roce 1895 se oženil s dcerou básníka José-Maria de Heredii. V roce 1911 byl zvolen do Francouzské akademie. Byl pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise. Jeho první básně jsou ještě ovlivněny parnasismem. Zásadní vliv na něho mají romantici, Charles Baudelaire a José-Maria de Heredia. Jeho verše do češtiny překládali mimo jiné Jaroslav Vrchlický, Arnošt Procházka, Karel Čapek, Hanuš Jelínek.
Více od autora
Henri Bosco (2)
Henri Bosco byl francouzský spisovatel. V roce 1909 vystudoval Université Grenoble-Alpes, bojoval v první světové válce a získal Croix de guerre. Pracoval jako učitel francouzštiny v Bělehradě, Neapoli a Rabatu, zabýval se také hudbou a klasickou filologií. Dožil se 87 let a podle svého přání byl pohřben v Lourmarinu. Byl představitelem regionální literatury, jeho tvorba je spojena s přírodou jihovýchodní Francie. Nezkrotnou krajinu Camargue a svéráznou mentalitu místních venkovanů popsal ve své nejslavnější knize Měsíční pahorek v dlani. Vedle fantaskní a lyricky laděné prózy se věnoval také poezii a dětské literatuře. Podle jeho předlohy vznikl televizní seriál L'Âne Culotte. V roce 1945 získal Renaudotovu cenu za román Já, Pascal Dérivat . V roce 1953 mu byla udělena Grand prix national des Lettres a v roce 1973 Řád čestné legie. Byl také nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Pocházel z rodiny piemontských přistěhovalců, jeho příbuzným byl svatý Jan Bosco.
Více od autora
Helmut Jantra (6)
Německý redaktor a autor knih o zahradě a pěstování pokojových květin.
Více od autora
Helena Rezková (6)
Narozena 1965. Regionální publicistka Královéhradecka, majitelka nakladatelství a agentury na pořádání kulturních akcí, majitelka mediální agentury Regiona, též regionální fotografka.
Více od autora
Helena Přikrylová (6)
Spoluautorka publikace ze mzdového účetnictví, zabývá se pojistným na sociální zabezpečení a dávkami nemocenského pojištění.
Více od autora
Hawkwind (8)
Hawkwind je průkopnická anglická rocková skupina, známá svou jedinečnou směsí space rocku, progresivního rocku a psychedelického rocku. Skupinu založil v listopadu 1969 zpěvák, skladatel a kytarista Dave Brock. Hawkwind prošla během své kariéry mnoha změnami v sestavě, přičemž Brock byl jediným stálým členem. Skupina si získala značnou pozornost na počátku 70. let 20. století svými živými vystoupeními, která zahrnovala světelnou show a tanečníky, což přispělo k její pověsti inovátora space rocku.
Více od autora
Harry Martinson (5)
Harry Edmund Martinson byl švédský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1974 společně se svým krajanem Eyvindem Johnsonem. Harry Martison byl synem námořního kapitána. Po otcově smrti matka opustila Harryho a šest dalších sourozenců a děti byly předány do státní péče. Vychodil obecnou školu. V šestnácti letech se stal námořníkem . Kariéru námořníka ukončil v roce 1927 ze zdravotních důvodů. V roce 1929 uzavřel sňatek s Moa Swartzovou, která byla o 14 let starší než on. Ve stejném roce také vydal svou první básnickou sbírku. Z jeho dětské touhy po cestování se postupně zrodila určitá životní filozofie světového tuláctví, kterou prosazoval v knize cestopisných črt a reportáží s názvem Cesty bez cíle.
Více od autora
Harry James (2)
Harry James byl americký hudebník a kapelník známý svou virtuózní hrou na trubku a svým přínosem pro swingovou éru. Narodil se 15. března 1916 v Albany ve státě Georgia jako zázračné dítě, které začalo hrát na trubku již v útlém věku. Jeho kariéra odstartovala koncem 30. let, kdy se připojil k orchestru Bennyho Goodmana, kde se rychle stal hvězdným sólistou. V roce 1939 James založil vlastní kapelu, která se stala jednou z nejpopulárnějších swingových kapel 40. let.
Více od autora
Hans Driesch (3)
Hans Adolf Eduard Driesch byl německý biolog, evolucionista a filosof, zakladatel moderního vitalismu. Driesch studoval od roku 1886 ve Freiburgu u A. Weismanna, od roku 1887 v Jeně zoologii u E. Haeckela a botaniku. Od roku 1889 studoval mořskou biologii v Plymouthu, na výpravách do Indie a na ostrov Hvar a od roku 1891 pracoval na zoologické stanici v Neapoli. Od roku 1900 přednášel v Heidelbergu, od roku 1907 byl profesorem přirozené teologie v Aberdeenu , kde také napsal své hlavní dílo „Filosofie organického“ . Od roku 1909 přednášel přírodní filosofii v Heidelbergu, od roku 1911 v Kolíně nad Rýnem a od roku 1921 filosofii v Lipsku. Zabýval se také parapsychologií a roku 1933 byl nacisty předčasně penzionován. Drieschova vědecká kariéra začala už v Neapoli, kde studoval zejména zárodky ježovek a podařilo se mu oddělit první rozdělené buňky jejich zygot. Studium jejich dalšího vývoje inspirovalo jeho vitalismus. Původně se totiž domníval, že z každé z nich se vyvine příslušná část organismu, k jeho překvapení se však každá vyvíjela k celku organismu. Z toho Driesch odvodil, že každá buňka zárodku je předem naprogramována ke svému cíli – dospělému organismu – podobně, jak to předpokládala Aristotelova entelechie. Základním rysem organismu je tedy jeho celistvost a zaměřenost k cíli, jak se projevuje např. v dorůstání orgánů nebo v reprodukci. Drieschův vědecký a filosofický vitalismus vyvolal značnou kritiku jednak z hlediska pozitivismu, jednak ze strany novokantovství. Když se v pozdějším věku věnoval stále víc parapsychologii, byl vědeckou obcí odmítnut. Nicméně k některým z jeho náhledů se později vrátila molekulární biologie nebo teorie autopoiesis chilského biologa H. Maturany.
Více od autora
Hans Blickensdörfer (2)
Hans Blickensdörfer začal svou kariéru jako sportovní novinář v roce 1948.Později působil jako redaktor v Stuttgarter Zeitung . Jako dlouholetý šéf sportovní redakce ve Stuttgarter Zeitung a jako dopisovatel pro francouzský L'Equipe Blickensdörfer vytvořil zcela nový styl sportovní žurnalistiky.
Více od autora
Hana Košková (7)
Prvé verše, predovšetkým v duchu dobových socialistických ideálov, publikovala od začiatku 70. rokov 20. storočia v časopisoch Romboid, Slovenské pohľady, Nové slovo a i. a v zborníkoch mladej poézie a prózy . Knižne debutovala v roku 1976 zbierkou Pod teplom krvi. Venuje sa v nej najmä typicky „ženským“ témam . Protiváhu tejto intímnej sféry tvorí makrosvet dejín, konkrétne Povstania, ktoré autorka prezentuje transponovane z rozprávania otca a starších. V druhej zbierke Spojitosť spracovala na pozadí zážitkov z vlastného detstva tradičné motívy rodiny, dedinského prostredia a medzigeneračných vzťahov. Súbor týchto lyricko-reflexívnych básní venovala svojmu otcovi. Kritický pohľad na neduhy súvekej spoločnosti prezentovala v básnickej zbierke Spätné zrkadlo, ďalšie básne s dôrazom na etický a existenčný rozmer vo sfére medziľudskej komunikácie sústredila do knihy Tvár pri tvári. Problematiku životných peripetií súčasnej ženy priblížila v introvertnejšie ladenej zbierke lyrických miniatúr Vnútrozemie. V podobnom duchu sú napísané aj jej ďalšie zbierky intímnej poézie Záhrada, zviera vo mne a Náhrdelník z hrdličiek. Koškovej poetické dielo nateraz uzatvára básnická zbierka Súrodenci zo sna. V nej rovnako ako v predchádzajúcich zbierkach dominuje pohľad ženy na svet. Autorka z poetologického hľadiska preferuje voľný verš. V jej poézii nájdeme básne občianskej lyriky s prvkami satiry, sarkazmu a irónie, ako aj introvertnejšie ladené zbierky intímnej poézie. Venuje sa aj prekladateľskej činnosti , recenzistike a kritike.
Více od autora
Hana D Lehečková (5)
Narozena 1990. Literární redaktorka v nakladatelství Albatros. Autorka rozhlasových a divadelních her pro děti a mládež. Autorka knihy pro děti a novely a románu pro dospělé.
Více od autora
Hana Benešová (7)
Hana Benešová byla manželka druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Se svým budoucím manželem se Anna Vlčková seznámila prostřednictvím přátel v Paříži. Společně tam navštěvovali přednášky francouzštiny, historie a literatury na Sorbonně. Po zasnoubení v květnu 1906 si Anna změnila jméno na Hana, protože jméno Anna prý Benešovi připomínalo zklamanou lásku z mládí. Také Beneš si změnil jméno: místo původního Eduard si začal říkat Edvard. Svatba proběhla na podzim 1909. V matrice jsou křestní jména snoubenců zapsána ještě jako Eduard a Anna. Hana Benešová byla svému manželovi oporou, starala se mu o domácnost a také plnila úlohu jakési sekretářky. Během první světové války se oba manželé zapojili do odboje. Po odchodu Beneše do exilu v září 1915 čelila Hana Benešová spolu s dvorním radou Václavem Oličem obvinění z přechovávání spisů Tomáše Garrigue Masaryka a strávila kvůli manželovým politickým aktivitám v zahraničí celkem jedenáct měsíců ve vězení. S manželem se neviděli více než tři roky a znovu se setkali až na začátku roku 1919. Benešovi se v té době museli smířit s tím, že zřejmě nikdy nebudou mít děti. Jediné těhotenství paní Hany skončilo potratem. Během první republiky vstoupila do povědomí jako vzdělaná a okouzlující manželka ministra zahraničí a posléze prezidenta republiky. Během druhé světové války pracovala pro Mezinárodní červený kříž a po roce 1945 se stala předsedkyní jeho československé pobočky. Vzhledem ke špatnému psychickému stavu paní Charlotty Masarykové to byla až Hana Benešová, která vytvořila představu o československé první dámě. Do komunistického puče v únoru 1948 prožívala první dáma své nejlepší roky. Paní Benešovou národ miloval a uznával ji. Vývoj od nastoupení prezidentského úřadu v roce 1935 a zejména po roce 1945 však stál Edvarda Beneše mnoho sil, za což zaplatil postupným zhoršováním svého zdravotního stavu....
Více od autora
Gustav Winter (6)
Gustav Winter byl sociálnědemokratický novinář a publicista. Gustav Winter se narodil v Radeníně u Tábora jako páté ze šesti dětí v chudé rodině židovského nájemce mlýna. Po absolvování gymnázia v Praze vystudoval filosofii na Karlově univerzitě v Praze. Během studií se živil kondicemi a částečně jej podporovali i starší bratři Lev Winter a Arnošt Winter. Stejně jako jeho bratři byl již od studií činný v sociálnědemokratické straně. Po studiích se stal redaktorem Práva lidu a v letech 1926-38 byl jeho zpravodajem v Paříži. Od roku 1939 byl činný v československém zahraničním odboji ve Francii a ve Velké Británii. Zahynul po delší nemoci v roce 1943 v Londýně. Byl uznávaným znalcem francouzské a španělské politické a kulturní scény. Překládal z francouzštiny, angličtiny a němčiny; do francouzštiny přeložil některá díla Karla Čapka. Jeho zkušenosti z novinářské práce jsou patrné i z jeho knih. Za svou Knihu o Francii obdržel státní cenu za rok 1931.
Více od autora
Gustav Roger Opočenský (7)
Gustav Roger Opočenský byl český spisovatel, novinář a písňový textař, příslušník pražské bohémy v letech před první světovou válkou. Jeho otec byl evangelický farář. Po příchodu rodiny do Prahy se Gustav zapojil do uměleckého života: byl členem literárních skupin Syrinx a Máj, přispíval do časopisu Veselá Praha, vystupoval i v kabaretu Karla Hašlera. Patřil k nejbližším přátelům Jaroslava Haška, který učinil z Opočenského postavu řady svých povídek, angažoval se také ve Straně mírného pokroku v mezích zákona. Je autorem vzpomínkových knih Čtvrt století s Jaroslavem Haškem a Balada o duši Jaroslava Haška. Psal lyrickou poezii, novinové fejetony a humoresky, dětskou literaturu, sociálněkritické i dobrodružné romány. Pracoval jako úředník na Ministerstvu sociální péče. Jeho bouřlivý soukromý život inspiroval Jaroslava Haška k epigramu: „Jest miloval všechny ženský / Gustav Roger Opočenský“. Jeho synem byl herec Gustav Opočenský, jeho vnuky jsou hudebník Petr Opočenský a sochař Pavel Opočenský.
Více od autora
Gustav Kníže (5)
Narozen 1.7.1909 v Bělčicích. PaeDr., odborný pracovník Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. Práce v oboru, vlastivědná práce o Orlickoústecku.
Více od autora
Gustav Hájek (8)
Narozen 2.6.1896 v Královci, zemřel koncem července 1976 v Brně. Ing., středoškolský profesor strojařství, práce z oboru.
Více od autora
Gusta Fučíková (5)
Gusta Fučíková, rozená Gusta Kodeřičová , byla česká a československá publicistka, nakladatelská redaktorka, politička Komunistické strany Československa, aktivistka ženských a mírových levicových organizací, poslankyně Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Byla manželkou komunistického novináře a odbojáře Julia Fučíka popraveného za 2. světové války.
Více od autora
Grigorij Jakovlevič Baklanov (5)
Grigorij Jakovlevič Baklanov byl ruský spisovatel a filmový scenárista. Narodil se v židovské rodině jako Grigorij Fridman, příjmení Baklanov používal od roku 1952. Od roku 1942 byl členem komunistické strany. Za druhé světové války narukoval jako dobrovolník k dělostřelectvu a bojoval v řadách Jihozápadního frontu. V roce 1943 byl nedaleko Záporoží raněn. V roce 1945 obdržel Řád rudé hvězdy. Jeho starší bratr ve válce padl. V roce 1951 absolvoval Gorkého literární institut a otiskl první povídku v časopise Kresťjanka, v roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR a o rok později mu vyšla první kniha. Psal o svých zkušenostech z války, byl představitelem proudu nazývaného „poručická próza“, zaměřeného na individuální osudy mladých řadových vojáků. V roce 1964 napsal knihu Červenec 1941, která kvůli kritice stalinských čistek ve vedení armády mohla vyjít až o čtrnáct let později. Je autorem scénářů k filmům Chvějící se země a Bylo to v máji, jeho knihy vyšly ve 36 zemích. V roce 1982 mu byla udělena Státní cena SSSR. V roce 1986 se stal šéfredaktorem časopisu Znamja. Publikoval v něm dlouho zakázaná díla, hlásil se k politice glasnosti a vyzýval ke stažení sovětské armády z Afghánistánu. Angažoval se v organizaci Memorial, v roce 1993 byl jedním ze signatářů Dopisu čtyřiceti dvou na podporu politických a hospodářských reforem. V letech 1996 až 2001 byl členem rady ruského prezidenta pro kulturu.
Více od autora
Grigorij Anisimovič Fedosejev (5)
Grigorij Anisimovič Fedosejev spisovatel, původním povoláním inženýr-zeměměřič. Ve 30. letech se přestěhoval do Novosibirsku, kde dobré tři desítky let pracoval jako vedoucí velkých zeměměřičských expedicí ve východosibiřské tajze a na dálném východě. Po namáhavé celodenní práci zapisoval velitel expedice u nočních táboráků den po dni všechno, čím výprava žila. postupně se tak hromadil autentický , dramatický životní materiál. který se později stal základem mnoha fedosejevových dobrodružných příběhů.
Více od autora