Všichni Autoři a témata

J Korejčík (8)

J Jerza (7)

Narozen 1869 ve Sběři . Sestavovatel okultních příruček, autor pohádek a veršíků pro děti, knihkupec a nakladatel v Praze.

J Černý (4)

Hudebník.

Ivona Raimanová (4)

Narozena 12.10.1956 v Liberci. PhDr., Výtvarná historička a kurátorka výstav, autorka katalogů.

Ivona Ďuričová (6)

Slovenská zemědělská inženýrka. Též básnířka, autorka knih pro děti a překladatelka.

Ivo Žídek (5)

Ivo Žídek byl proslulý český operní tenorista, který se proslavil na české i světové operní scéně. Narodil se 21. května 1926 v Brně v Československu a jeho vášeň pro hudbu se projevila již v raném věku. Žídkova kariéra se rozjela po druhé světové válce a byla spojena zejména s Národním divadlem v Praze, kde byl dlouhá léta předním tenoristou. Jeho repertoár byl rozsáhlý a zahrnoval širokou škálu rolí od klasických oper Mozarta a Verdiho až po české opery skladatelů, jako byli Bedřich Smetana a Leoš Janáček.

Ivo Telec (8)

Ivo Telec je český právník, odborník na právo duševního vlastnictví. Zabývá se též souvisejícím právem proti nekalé soutěži a osobnostním právem. Kromě toho i právem spolkovým a nadačním a právem veřejné prospěšnosti. V letech 1978–1982 vystudoval Právnickou fakultu tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde roku 1983 získal titul doktora práv. V akademické sféře působí od roku 1991. Roku 1992 mu Vědecké kolegium věd o státu a právu Československé akademie věd v Praze udělilo vědeckou hodnost kandidáta právních věd na základě práce Právo výkonných umělců v agenturní a ochranné praxi. Roku 1996 se na Masarykově univerzitě habilitoval v občanském právu prací Vybrané kapitoly z českého autorského práva a roku 2003 získal i profesuru pro obor občanské právo. Od roku 2004 je vedoucím katedry občanského práva a pracovního práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého, vyučuje také na Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně, na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně a na Fakulte práva Paneurópské vysoké školy. V roce 1998 obdržel Cenu rektora Masarykovy univerzity za vynikající tvůrčí čin – dílo Autorský zákon, Komentář. Kromě toho působí i v právní praxi, v 80. letech 20. století několik let jako státní notář a úředník, dále jako soudní znalec a od roku 1990 jako advokát. Působil také jako člen pracovní komise Legislativní rady vlády pro občanské právo a zastupoval Česko ve Vysoké skupině autorskoprávních odborníků Komise Evropských společenství a stále je mezinárodním rozhodcem ve sporech o doménová jména .cz, dříve též .eu. Ivo Telec byl rovněž členem rozkladové komise Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze i lektorem České advokátní komory v oboru autorského práva. Profesor Telec patří mezi spoluautory českého autorského zákona z roku 2000, působil i v rekodifikační komisi pro nový občanský zákoník z roku 2012. Vyhlášen byl Právníkem roku 2006 v k...

Ivo Šulc (8)

Narozen 1. 6. 1971 v Ústí nad Labem. Mgr., archivář, zabývá se českými dějinami, regionální historií Chrudimska, dějinami vojenství, využití výpočetní techniky v historiografii a archivnictví.

Ivo Strejček (8)

Narozen 11. 1. 1962 v Novém Městě na Moravě. Pedagog, překladatel, politik.

Ivo Krýsa (8)

JUDr. Ivo Krýsa, Ph.D., LL.M., ředitel odboru hygieny obecné a komunální HSHMP. Kariéru začínal jako právník v hygienické službě ČR, v letech 2005-2008 působil na ministerstvu zdravotnictví a potom 7 let ve funkci ředitele Krajské hygienická stanice Středočeského kraje. Pracoval na různých vedoucích pozicích v hygienické službě i na Ministerstvu zdravotnictví, podílel se na výkladových stanoviscích, řídil na krajské úrovni výkon dozoru a rozhodoval v následně zahájených správních řízeních. Jeho publikační činnost se zaměřuje též na oblast veřejného zdraví. 3. října 2018 převzal ve španělské residenci z rukou velvyslance Španělského království J. E. Pedro Calvo-Sotela důstojnický kříž Řádu Isabely Kastilské. Toto vysoké španělské vyznamenání mu udělil J. V. španělský král Felipe VI. za zásluhy na rozvíjení přátelských vztahů a spolupráce mezi Českou republikou a Španělským královstvím.

Ivo Hury (8)

Otec dvou malých dětí, který má spoustu zálib a téměř žádný čas. Mám dvě dosti specifická nakladatelství, do toho pracuji na několika projektech. Velmi rád dělám sazbu knih a rukodělnou vazbu knih - vydal jsem stovky ručně vázaných bibliofilií. Zbožňuji sazbu novin, časopisů a magazínů pro možnost kreativního vyjádření. Rád čtu komiksy, dělám grafiku , fotím - jsem spoluautorem několika velmi mystických fotoprojektů. Láká mne oprášit staré osmičkové vybavení a natočit film. K psaní tíhnu od mala. Později jako publicista a do šuplíku pak jako milovník scifi a fantasy.

Ivo Hlobil (6)

Ivo Hlobil je historik umění a emeritní profesor na Katedře dějin umění Univerzity Palackého v Olomouci. Specializuje se na středověké a raně renesanční umění v českých zemích a teorii památkové péče. Je otcem estetika a profesora teorie literatury Tomáše Hlobila. Absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Přerově a v letech 1964-1969 vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a získal zde doktorát filosofie. V letech 1972-1973 byl vědeckým aspirantem na Katedře dějin umění FF UK. V letech 1969-1971 byl odborným pracovníkem Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě a 1971-1974 Okresního SSPPOP v Olomouci. Od roku 1974 do roku 1982 byl odborným asistentem Katedry výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě UP Olomouc, 1982-1992 vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Roku 1992 se habilitoval pro obor teorie a dějin umění na FF UP Olomouc a působil zde jako vysokoškolský pedagog a zástupce vedoucího Katedry dějin umění, 1994-1997 člen Vědecké rady UP Olomouc. Od roku 1994 je vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění AV ČR, od roku 1992 předseda Vědecké rady a v letech 1998-2001 zástupce ředitele ÚDU AV ČR, 1993-1997 člen Vědecké rady AV ČR. Roku 2002 byl jmenován profesorem pro obor dějiny výtvarných umění. Byl členem odborné komise pro restaurátorské práce na hradě Karlštejně , členem oborové rady Grantové agentury ČSAV , Vědecké rady MK pro státní památkovou péči , Rady Pražského hradu , Památkové rady primátora hl. města Prahy , Vědecké rady Národní galerie , Vědecké rady NPÚ , Vědecké rady Centra medievistických studií a Odborné komise Rady vlády pro vědu a výzkum ve společenských vědách . Člen redakční rady časopisu Umění / Art, člen českého národního komitétu ICOMOS, CIHA, zakládající člen UHS . Z jeho podnětu by...

Ivo Eichler (3)

Od dětství jsem se zajímal o všechna zvířata. Přestože jsme bydleli v panelovém domě, dokázal jsem si vytvořit ze svého pokoje malou zoologickou zahradu. Od poštovních holubů přes ještěrky, hady, veverky, sovy až třeba po umělé mraveniště. Udělal jsem si je ze starého hrnce, do kterého jsem nabral všechny tři vrstvy i se zemí z nedalekého mraveniště. Doma jsem měl hrnec ve starém plechovém umyvadle s vodou, a tak mravenci měli takový malý vodní hrad. Bylo mi deset a bavilo mě je pozorovat. Po pár dnech mi jich bylo líto, že nemohou chodit na procházku, a tak jsem mezi hrnec a okraj umyvadla položil tužku. Musím říci, že byli velmi disciplinovaní. Vytvořili si cestičku přes peřiňák na zem, rohem až ke stropu, tam se otáčeli a vraceli stejnou cestou domů. Teprve dnes mi dochází, jak moc mě rodiče podporovali a co všechno tolerovali. Vždy jsem chtěl pracovat u zvířat v zoologické zahradě. Taková škola u nás nebyla, a tak jsem absolvoval zemědělskou školu ve Starém Městě, důležité pro mne bylo vědomí, že se budu pohybovat stále mezi zvířaty. V té směsi nejrůznějších zvířat jsme doma měli kokršpanělku Belu, ale vážně jsem se začal zajímat o psy až na vojně. Měl jsem štěstí, že jsem sloužil u pohraniční stráže ve Valticích. Dostal jsem se velice blízko k odborné přípravě. Hlavně v poddůstojnické škole v Libějovicích byl zřejmě začátek mé dnešní práce...

Ivanka Melounová (4)

Narozena 5. 8. 1948 v Klášterci nad Ohří. Pedagožka, editorka regionálního zpravodaje, kronikářka, též autorka knih pro děti.

Ivana Pavlová (2)

Ivana Pavlová, provdaná Ivana Hoblová je česká herečka a tanečnice. Jako herečka se proslavila svou jedinou hlavní rolí Hanky ve známém českém muzikálu Starci na chmelu režiséra Ladislava Rychmana z roku 1964. Tento režisér ji posléze přizval jako tanečnici k natáčení filmových písniček, z nichž patrně vůbec nejznámější jsou písně Dominiku a Moje střevíčky . Od svého dětství byla pohybově nadanou dívkou, proto také studovala tanec na pražské konzervatoři , ještě jako studentka konzervatoře zvítězila v konkurzu na hlavní roli ve filmu Starci na chmelu, díky němuž se také stala velice známou a populární. Po absolutoriu školy vystupovala čtyři roky se zájezdovým souborem Divadla Balet-Praha. Zde se seznámila také se svým budoucím manželem, režisérem Pavlem Hoblem. V roce 1967 však utrpěla těžký pracovní úraz, kdy na ni během zkoušky spadla divadelní kulisa. Toto zranění těžce poznamenalo celý její další život, neboť přineslo dlouhodobé zdravotní komplikace, které způsobily, že musela svého povolání tanečnice a choreografky v pražském Divadle E. F. Buriana v roce 1983 zanechat zcela.

Ivana Loudová (5)

Narozena 8. 3. 1941 v Chlumci nad Cidlinou, zemřela 25. 7. 2017 v Praze. Hudební skladatelka, pedagožka a muzikoložka.

Ivan Vičar (8)

Spisovatel. Vystudoval střední zemědělskou školu v Třebíči a Vysokou školu zemědělskou v Brně. Po studiích pracoval v různých ekonomických funkcích v zemědělských družstvech a na státním statku na Domažlicku. Od roku 1990 působí v Plzni, kde v r. 1993 založil vlastní auditorskou kancelář a jako auditor pracuje dodnes. Od mládí se střídavě věnoval malování a uskutečnil nebo se zúčastnil i několika výstav. První jeho vydanou literární prací byla v r. 2005 novela Faust a Zuzanka, která je z větší částí romancí na pozadí událostí v devadesátých letech pramenících z událostí v r. 1968 a následujících. Novela vyšla v nákladu 500 výtisků a víceméně se rozešla mezi přátele a známé. V r. 2007 vydal knihu „Podivuhodná dobrodružství lesního skřítka Bonifáce“. Čtenář se z ní humornou formou „dozví“, proč krtci žijí pod zemí a pořád hrabou, proč už psi nelítají jako dřív, proč zebry pořád chodí v županu, proč raci lezou pozpátku, jak vznikli netopýři a mnoho podobných „pravdivých“ příběhů o tom, co přímo či nepřímo způsobil mrňavý, ale mocný skřítek Bonifác. Knihu vyzdobil známý ilustrátor, pan Palme. Připravena k vydání je další kniha o Bonifácovi, „Pohádky skřítka Bonifáce“ a dětské pohádkové vyprávění pro poněkud starší děti, „KARA MOR, poslední čaroděj ze země Kůd“. Ve studiu v Brně se připravuje CD s povídkami z prvního Bonifáce a překlad této knihy do slovenštiny.

Ivan Švarc (4)

Pracovník strojní fakulty, publikace z oboru.

Ivan Stepanovič Konev (3)

Ivan Stěpanovič Koněv byl sovětský vojevůdce, maršál Sovětského svazu, hrdina SSSR a hrdina ČSSR. V průběhu druhé světové války velel vojskům Rudé armády na východní frontě, která osvobodila od okupace německými nacisty velkou část východní Evropy. Také se podílel na karpatsko-dukelské operaci v roce 1944, na osvobození německého koncentračního tábora Osvětim. Měl významný podíl na obchvatné viselsko-oderské operaci, kde padlo na 295 000 německých vojáků a dalších 175 000 jich bylo zajato za proporčně mnohem menších sovětských ztrát. Vojska maršála Koněva se v dubnu 1945 účastnila dobytí Berlína. V pražské ofenzívě pak osvobodila severní, střední a východní Čechy a jako první spojenecká armáda se dostala v květnu 1945 do Prahy, ve které navzdory kapitulaci probíhaly intenzivní boje. V průběhu maďarského povstání na podzim 1956, během něhož podle údajů Vlada Šurigina ozbrojenci zabili okolo 350 sovětských vojáků a 50 rodinných příslušníků, byl pověřen velením a povstání potlačil. Pocházel z ruské rolnické rodiny na dalekém severu. Matka zemřela při porodu. Školní docházku absolvoval na farní škole ve svém rodišti, kde studoval s potěšením. Poté odešel v šestnácti letech z domova a pracoval jako lesní dělník a tesař, za první světové války byl v osmnácti odveden k dělostřelectvu a stal se poddůstojníkem. V roce 1917 se zúčastnil Kerenského ofenzívy v Haliči. Po vypuknutí Říjnové revoluce proti Kerenského vládě vstoupil Koněv do bolševické strany a začal organizovat rudogvardějskou jednotku ve svém rodišti. Až do jara 1918 působil jako vojenský komisař újezdu a zúčastnil se také 5. všeruského sj...

Ivan Rudzinskyj (3)

Kulturista, fotograf, autor a vydavatel odborných publikací a časopisu o kulturistice.

Ivan Procházka (6)

Narozen 13.4.1962 v Třebíči. Zemědělský inženýr, práce z rostlinné výroby.

Ivan Pilný (8)

Narozen 6. 7. 1944 v Praze. Ing., informatik, první ředitel české pobočky Microsoftu, práce o počátcích programování, též politik.

Ivan Novotný (6)

Narozen 30. 5. 1931 v Praze, zemřel 19. 1. 2023 tamtéž. Profesor, RNDr., DrSc., fyziolog, vysokoškolský pedagog. Práce z oboru fyziologie živočichů i člověka, autor vysokoškolských učebnic a skript, spis z oboru entomologie.

Ivan Krahulík (6)

Narozen 14. 6. 1881 v Praze, zemřel 27. 7. 1966 tamtéž. Učitel, publikace z oboru pedagogiky, próza, literatura pro mládež, časopisecké stati, překlady z francouzštiny, srbochorvatštiny, angličtiny.

Ivan Foletti (7)

Narozen 17. 11. 1980 v Praze. Historik umění, zabývá se uměním Byzance, Milána, Říma, Konstantinopole a Kavkazu v období pozdní antiky a raného středověku.

Ivan Dvořák (6)

Narozen 1950. RNDr., literatura z oboru biotermodynamiky.

Ivan Crha (5)

Po promoci na VŠE v r. 1958 nastoupil do reklamní agentury Merkur v Praze, kde působil do r. 1992 v různých funkcích a nakonec jako vedoucí textového oddělení, které zahrnovalo v různých dobách cca 10 pracovníků . Součástí jeho práce bylo tvoření pravidelných rozhlasových reklamních relací pro různé interprety . Kromě toho napsal knihu Dědeček na scestí o míchání nealkoholických i alkoholických nápojů . V roce 1992 odešel z reklamní agentury Merkur do penze, dalších 10 let pracoval na volné noze jako organizátor festivalu reklamních filmů Alfa Video a autor reklamních textů.

Ivan Cankar (6)

Ivan Cankar byl slovinský spisovatel, dramatik a básník. Narodil se ve čtvrti Na klancu ve městě Vrhnika jako osmé dítě dělnicko-proletářské rodiny. Otec pracoval jako krejčí, ale po otevření obchodu s konfekcí své konkurenci nestačil. Opustil rodinu a odešel pracovat do Bosny. Matka jen velmi těžce uživila rodinu, měla štěstí, že jí při tom pomáhali místní páni. V roce 1882 začal Cankar chodit na základní školu. S pomocí místních hodnostářů se v roce 1888 úspěšně přihlásil na lublaňskou reálku. Bydlel u otcova bratrance Šimna, ale později se od něj odstěhoval do levnějšího, protože neměl dost peněz. Přestože dost strádal, tu a tam odjel na prázdniny do Ptuje za příbuznými. V roce 1896 úspěšně složil maturitní zkoušku a šel studovat architekturu do Vídně. Brzy si to ovšem rozmyslel a zapsal se na slavistiku. Tím ale ztratil stipendium 20 zlatých od kraňského zemního sboru. V roce 1897 se přestěhoval do Ptuje, protože mu umřela matka. Za čas se vrátil do Vídně, kde zůstal do roku 1909. Dva roky předtím se pokoušel uspět v politice, kandidoval za sociální demokraty, ale neuspěl. Po odchodu z Vídně žil v Sarajevu, u bratra – kněze, potom se natrvalo vrátil do Lublaně. 12. května 1913 měl v lublaňském Městském domě slavnou přednášku Slovinci a Jihoslované, ve které bránil jihoslovanské politické spojení. Kvůli tomu byl zatčen. Další rok byl opět zatčen, tentokrát ve Vrhnikách, kvůli údajným sympatiím k Srbům. Zavřeli ho na Lublaňský hrad a pustili až 9. října. Mezitím mu v srpnu zemřel otec. Rok poté odešel k vojákům do Judenburgu do Horního Štýrska, ale po měsíci ho museli propustit, kvůli nemoci. V létě roku 1918 chvíli pobýval na Bledu, koncem října se vážně zranil pádem ze schodů. Pohřben je na lublaňských Žalech, stejně jako Josip Murn, Dragotin Kette a Oton Župančič. Ivana Cankara řadíme mezi čtyři představitele slovinské moderny (vedle něho ještě J. Murna, D. Ketteho a O. ...

Ivan Bureš (7)

Ivan Bureš je vyhledávaným marketingovým specialistou, který své zkušenosti sbíral 17 let na náročných trzích USA a Kanady. Pravidelně přednáší prodejcům po celé ČR a poradensky spolupracuje s firmami místního, regionálního a celonárodního významu . Je úspěšným autorem řady praktických publikací o prodeji a marketingu a patří mezi kmenové autory nakladatelství Management Press.

Ivan Aleksejevič Novikov (4)

Ruský spisovatel, literární historik a překladatel.

Iva Tajovská (6)

Narozena 27. 2. 1959 v Pardubicích. Prozaička.

Iva Frýzová (8)

Narozena 1977 ve Vítkově. Mgr., pedagožka, učebnice, pracovní sešity a didaktické materiály pro výuku biologie na ZŠ.

Isadore Rosenfeld (4)

Světově proslulý lékař - kardiolog, profesor na Cornellově univerzitě, autor vědeckých prací a odborných učebnic, popularizátor medicíny.

Irvin Yalom, (7)

Irina Shapiro (5)

Narozena v Moskvě, žije v USA, spisovatelka.

Irena Lachoutová Ričlová (6)

Narozena 13. 7. 1982 v Praze. Autorka a ilustrátorka knih pro děti.

Irena Košíková (4)

Irena Kosíková je česká skladatelka a varhanice. Česká varhanice a skladatelka Irena Kosíková se narodila v Praze. Studovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně , absolventkou HAMU v Praze. Její skladby byly hrány v České republice, Alžírsku, Belgii, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Izraeli, Německu, Polsku, Rusku, Turecku, Švédsku a Velké Británii. Projekt "Praha - Brno: 6 soudobých skladatelů pro violoncello sólo v interpretaci Františka Brikcia", konaný pod záštitou Václava Havla, Petra Pitharta a primátora města Brna Richarda Svobody, představuje skladby pro sólové violoncello renomovaných českých skladatelů .

Irena Kajzrová (4)

Praktické publikace o šití v domácnosti.

Irena Dvořáková (2)

Překladatelka z angličtiny a polštiny.

Iosif Romual'dovič Grigulevič (6)

Sovětský specialista na etnografii a historii Latinské Ameriky, historii katolické církve v Latinské Americe a instituci papežství. Aktivista ateistické propagandy.

Ingvild Rishoiová, (2)

Ingrid Hedström (4)

Švédská novinářka a spisovatelka Ingrid Hedströmová vystudovala psychologii. Píše pro největší švédský deník Dagens Nyheter, specializuje se na evropské vztahy. V letech 1992–97 pobývala v Bruselu jako zahraniční dopisovatelka. Vycházejíc z důvěrné znalosti belgického prostředí sem – do fiktivního městečka Villette a do devadesátých let minulého století – umístila i své detektivní příběhy. Pojmenování jejich hlavní hrdinky, odkazující k nejslavnější literární postavě belgického původu, Herculu Pourotovi, ale v neposlední řadě též styl, jakým píše, zřetelně prozrazují autorčinu inspiraci klasickou anglickou detektivní školou Agathy Christie, Dorothy Sayersové či Ngaio Marshové. S jakým úspěchem, to dokazují uznání, jichž se dostalo jak prvotině Lärarinnan i Villette, tak i druhému dílu série: román Flickorna i Villette byl nominován na nejlepší švédskou detektivku roku 2009.

Ingela Korsell (6)

Švédská autorka knih pro děti.

Ingeborg Stadelmann (4)

Ingar Johnsrud (5)

Ingar vystudoval filmovou vědu a žurnalistiku, pracoval pak 15 let jako novinář v obchodní i politické sekci. Od roku 2016 je na volné noze a píše knihy.

Indy Sky (3)

Indigo (2)

Slovenská rocková skupina z Bratislavy Vznik 1983 Členové: Peter Nagy, Michal Kovalčík, Braňo Valánsky, Marek Mečiar, Laco Kováč Předchozí členové: Laco Kozuszník, Ivo Volejníček, Peter Zvolenčák, Palo Matuska, Miro Okál, Peter Kliment.

India Knight (5)

India Knight se narodila r. 1965 v Bruselu. Povoláním je novinářka, píše fejetony a romány. Ty byly přeloženy do 28 jazyků. Má pravidelnou rubriku v Sunday Times a také je pravidelným hostem v britských rozhlasech a televizních vysíláních. V současné době žije v Londýně a má tři děti.

Ilona Baboráková (6)

Ilka Pacovská (6)

Ilka Pacovská je česká knihovnice a spisovatelka. Pracovala ve Státní technické knihovně. V roce 2004 začala na internetu uveřejňovat fantasy ságu Sedmý smysl, která následně začala vycházet i knižně. Nejvýraznějším autorčiným dílem je desetidílná fantasy sága pro mládež Sedmý smysl Hrdinové příběhu jsou tři sirotci Hanka, Rafan a Sváťa, kteří vyrůstají v sirotčinci, ale projevují nadání pro magii . Na žádost neznámé osoby jsou vysvobozeni džinem Vronem a přijati na magickou školu. Postupně se seznamují se svou dobrodinkou, dračicí Kamamedunou, jejím synem Plamem, ktrý má zvláštní spojení s Hankou, trpaslíkem Zachariášem a mnoha dalšími postavami. Příběh zpočátku vykazuje silnou inspiraci Harry Potterem.

Ilja Ilf (2)

Ilja Ilf , vlastním jménem Ilja Arnoldovič Fajnzilberg , nedílná součást nerozlučné autorské dvojice Ilf – Petrov, ruský spisovatel a publicista sovětské éry, byl rodákem z Oděsy a patřil ke skupině oděských spisovatelů a básníků , které spojoval jejich smysl pro humor a snaha žít život naplno. Spolu s Jevgenijem Petrovem , bratrem známého spisovatele Valentina Katajeva v roce 1927 píší svůj první román Dvanáct křesel, následuje celá řada fejetonů, povídek a článků otiskovaných v předních sovětských časopisech a posléze vydávají další knihy. Společným jmenovatelem jejich tvorba je především humor, místy přecházející v břitkou satiru, poukazující na nešvary tehdejší společnosti

Il'ja Iosifovič Varšavskij (3)

Ilja Iosifovič Varšavskij, rusky: Илья Иосифович Варшавский byl sovětský spiovatel sci-fi. Mezi sovětskými vědeckými fantasty má zvláštní místo. Objevil se v literatuře na počátku 60. let jako více než padesátiletý inženýr chemie, který své literární pokusy psal více méně pro zábavu, „pro domácí potřebu“, jak se nám vyjádřil. A právě tato nenucenost, vtipný nadhled i smysl pro humor a perfektní pointu způsobily, že se stal v tehdejší době ojedinělým zjevem mezi sovětskými spisovateli vědecké fantastiky. Jeho literární polemiky s určitými přemrštěnými vědeckými hypotézami i prostě jen variace na některá běžná témata, do nichž Varšavskij ironicky zasadí dnešního člověka jako hlavního činitele, to všechno satirickou formou vlastně přehodnocuje obor vědecké fantastiky. V 2. polovině 60. let se Varšavskij jako spisovatel odmlčuje. Vleklá choroba ho na několik let vyřadila z práce. A když se roku 1970 začínají objevovat práce Varšavského, vidíme, že v jeho spisovatelském vývoji došlo k jistému posunu. Zatímco v dřívějším období se mezi lehkými a vtipnými povídkami vyskytly tu a tam práce vážného, burcujícího charakteru, pak ve druhé fázi spisovatelovyy tvorby je tomu naopak – množí se témata společensky i ideově závažnější, varující, znepokojivá, a dílka ladění humorného se mezi nimi objevují sporadičtěji. Vstoupil do literatury, a v řadě svých prací až do konce vytrval, jako vtipný, dobře informovaný glosátor velkých vědeckých a vědeckofantas­tických problémů a hypotéz, u něhož přes veškerý upřímný zájem o všechno fantastické proráží v nejvypjatějších chvílích na povrch střízlivá logika pozemšťana. V tom byl jeho největší přínos…

Igor Chaun (4)

Igor Chaun je český filmový scenárista, režisér a prozaik, představitel současné české filmové tvorby. Otcem Igora Chauna je malíř a hudební skladatel František Chaun. Igor Chaun působil od roku 1983 do roku 1987 ve Filmovém studiu Barrandov jako asistent režie. V roce 1987 začal studovat katedru scenáristiky a dramaturgii na pražské Filmové akademii. Během sametové revoluce patřil mezi studentské vůdce, 21. listopadu 1989 se stal členem Koordinačního stávkového výboru studentů za FAMU. Vedle své umělecké tvorby je Chaun v posledních letech znám také jako příznivce a propagátor esoteriky. Opakovaně například přednášel na Veletrhu Esoterika a jiných podobných akcích alternativního spirituálního nebo záhadologického charakteru. Igor Chaun založil neziskovou organizaci Goscha o. s. Český klub skeptiků Sisyfos mu za tyto aktivity udělil anticenu Bludný balvan.

Ignatius Donnelly (4)

Americký kongresman, populistický spisovatel a amatérský vědec, známý především svou teorií o Atlantidě a o katastrofě, která měla dopad na události ovlivňující starověké civilizace a o pravosti Shakespearova autorství, které všechny moderní historici považují za pseudovědy a pseudohistorie. Donnellyho práce měla významný vliv na spisovatele na konci 19. a začátku 20. století, jako jsou Helena Blavatská, Rudolf Steiner a James Churchward a nedávno více ovlivnil spisovatele Grahama Hancocka. Donnellyho pojetí Atlantidy jako předpotopní civilizace se stalo inspirací pro popový hit roku 1969 Atlantis od Donovana a v roce 2009 pro film 2012 od Rolanda Emmericha .

Ida Myslikovjanová (4)

Ida Myslikovjanová se narodila v Olomouci. Po gymnáziu studovala filozofickou fakultu na olomoucké Univerzitě Palackého, po jejímž absolvování se stala středoškolskou učitelkou. Pedagogiku vykonávala až do roku 2006, kdy už úplně přesedlala na astrologii, které se v té době věnovala již dvanáct let. Napsala několik knih o astrologii, ale i o lidských vztazích. S manželem psychologem a astrologem pořádají od roku 2000 kurzy, kam se sjíždějí zájemci z celého Česka. Má dvě děti a žije se svým mužem v Olomouci.

I. R Malá (6)

Datum narození: 23.červenec 1893 , Havlíčkův Brod, Česká republika)Datum úmrtí: 13.červenec 1985

Hynek Záruba (3)

Hulda Regehr Clark (4)

Hulda Regehr Clark studovala biologii na Saskatchewanské Universitě v Kanadě. Po absolutoriu a dalších dvou letech studia na Mcgillově Univerzitě, začala studovat na Universitě v Minnesotě biofyziku a fyziologii buněk. Obdržela doktorát v roce 1958. V roce 1979 opustila vládou financovaný výzkum a začala soukromou praxi. O šest let později objevila elektronickou techniku pro měření frekvencí patogenních mikroorganismů. V průběhu svých výzkumů znovuobjevila ničení patogenních mikroorganismů vysokofrekvenčními impulsy a propracovala mnoho postupů a metod pro netradiční léčbu téměř všech nemocí. Hulda Regehr Clarková pořádala přednášky a semináře po celém světě a pomocí jejích postupů již tisíce lidí získalo zpět to, co je nejcennější – zdraví. Dr.Hulda Regehr Clarková přinesla do moderní doby mnoho nových informací pro léčbu pomocí frekvenčních generátorů. Její hlavní přínos spočívá ale v tom, že se nebála perzekucí a falešných osobních obvinění a praktické výsledky svých výzkumů zveřejnila v několika svých knihách, které vydala po sobě ve velmi krátké době.

Hugo Bettauer (4)

Narození:18.8.1872, Baden, Rakousko jako syn obchodníka s cennými papíry Měl dvě starší sestry, studoval gymnásium, v l6 letech utekl z domova a odcestoval do Alexandrie, odtud ho konzul poslal ihned domů. V roce 1890 Bettauer konvertoval od židovské víry k evangelické církvi. V témže roce nastoupil do Kaiserjäger jako jeden-rok dobrovolník. Změna náboženství pravděpodobně souvisí s tím, že aby židovští vojáci, kteří postrádali šlechtického stavu prakticky nemohli, získat jakýkoliv druh kariéry v armádě, a pro tyto účely evangelická církev byla vhodnější než římsko-katolické církve. Po pěti měsících v Tyrolsku odešel z armády znovu, kvůli problémům s nadřízenými. Spolu s matkou se přestěhoval do Curychu a v roce 1896, ve věku 24 let, získal majetek dědictvím od jeho otce.V Curychu se oženil s láskou svého mládí, Olga Steiner, s kterou, po smrti jeho matky, emigroval do Spojených států . Při katastrofální spekulaci Bettauer ztratil celý svůj majetek. On a Olga zůstal až do roku 1899 v New Yorku , kde ona pracovala objevila jako herečka. Přestože Bettauer získal americké občanství, nemohl najít práci, a tak odcestovali do Berlína , kde se narodil jejich syn Heinrich Gustav Hellmuth Bettauer . a na podzim roku 1901 odešel do Hamburku , aby se stal ředitelem, sepsal odbornou publikaci Küche und Keller . Po rozvodu se znovu oženl , odjel do Ameriky a zde se narodil jejich syn Reginald Parker Bettaue...

Hop Trop (4)

Hop Trop je česká folková a country skupina, kterou v roce 1976 založil její vedoucí, zpěvák a kytarista Jiří Tichota, který byl dříve členem legendární české folkové skupiny Spirituál kvintet. Hudba kapely je charakteristická prolínáním tradiční české lidové hudby s prvky country a bluegrassu, často s bohatými vokálními harmoniemi a akustickými nástroji, jako jsou kytara, banjo, kontrabas a mandolína.