13441–13500 z 153011 Autoři
Jaroslav Pecháček (6)
Narozen 11.4.1909 v Praze, zemřel 22.3.1984 v Praze. Akademický malíř, beletrista.
Více od autora
Jaroslav Pavlis (5)
Jaroslav Pavliš , výtvarník a fotograf. MUStr. Jaroslav Pavliš, fotograf a výtvarník narozen v Novém Městě na Moravě. Absolvent gymnázia v Novém Městě na Moravě a Střední umělecko průmyslové školy v Brně(prof. K.O.Hrubý, Em. Ranný aj, kde posléze i externě vyučoval. 10 let působil jako redaktor v Brněnském večerníku. Během let 1993 až 96 pracoval na universitě v Kuwaitu. V roce 1990 se podílel na založení regionální televize Tišnov, kde pracoval do 2001. Své fotografie vystavoval v Moskvě, Sao Paolu, Dijonu a německém Braunschweigu, kde získal i zlatou medaili EUROPA, v ČSSR pak bronzovou jehlici SČF. Posléze se věnoval malbě a vystavoval na mnoha místech České republiky. Své zkušenosti z cestování využíval v příspěvcích do cestovatelských časopisů. Lidé a země – díl Blízký východ, Květy atd. Inspirovaly jej zejména cesty do zahraničí, Itálie a Kuwaitu, která jsou krom jeho rodné Vysočiny nejvýraznějšími obdobími jeho tvorby. Z významnějších výstav obrazů v zahraničí je to Salzburg, Mnichov a Kuwait. Byl velmi činným propagátorem cimrmanovské myšlenky, ze které vzešlo odhalení plostiky Mistra v roce 1988 na vrchu Sykoř za účasti členů Divadla JC a následně pak v roce 1998 založení Stezky Járy Cimrmana. Za tento počin bylo Klubu českých turistů jeho zásluhou uděleno 2. místo v soutěži Tour propag Písek 2001. Od roku 1985 byl řádným členem Moravské University Strécovské a posléze i vědecké rady. Byl též nositelem patafyzické myšlenky, kterou propagoval po celý život. Od krajin Vysočiny, kterými začínal, přes zahraniční cesty, které ho inspirovaly nadále: Rumunsko, Jugoslávie, na začátku 90. let Itálie – západní pobřeží, Kuwait a znovu návrat k domácím tématům. Velmi výjimečně maloval zátiší a portréty. Zanechal po sobě mnoho skic, pastelů a kreseb. Jeho nejoblíbenější, nejužívanější a velmi typickou technikou bylo užití špachtle a válečku na plátno. Fotografii se věnoval celý život, i když v posledních dva...
Více od autora
Jaroslav Pavelka (7)
Jaroslav Pavelka je český hokejový brankář, a bývalý mládežnický reprezentant. Svoji hokejovou kariéru začal v Tamboru Dvůr Králové nad Labem. V průběhu mládeže zamířil do týmu HC VČE Hradec Králové, kde v sezoně 2010/11 ve věku 17 let poprvé chytal za A-mužstvo tehdy působící v první lize a zároveň formou střídavých startů pomáhal klubu TJ SC Kolín ze třetí nejvyšší soutěže. V roce 2011 odešel do zámoří a nastupoval v juniorské OHL za kanadské týmy Niagara IceDogs, se kterým vybojoval v ročníku 2011/12 ligové stříbro, a Windsor Spitfires. V červenci 2013 zamířil na zkoušku zpět do Hradce Králové, kde uspěl a po podpisu smlouvy doplnil v extraligovém mužstvu tehdejší brankářskou dvojici Ondřej Kacetl - Pavel Kantor. Krátce po svém příchodu si s klubem zahrál na turnaji European Trophy 2013 v severní divizi, kde Hradec skončil v konfrontaci s týmy Luleå HF , EC Red Bull Salzburg , HC Škoda Plzeň, HC Kometa Brno, Kärpät Oulu , Hamburg Freezers a Eisbären Berlín na osmém nepostupovém místě. V Hradci vykonával převážně pozici třetího brankáře a kvůli většímu hernímu vytížení nastupoval za Stadion Vrchlabí či Stadion Litoměřice. Svůj první zápas za Hradec Králové v nejvyšší soutěži odchytal v říjnu 2014 proti mužstvu HC Oceláři Třinec. 9. března 2015 královéhradecké vedení využilo předkupní právo a prodloužilo s Pavelkou kontrakt. V ročníku 2016/17 se částečně podílel na historickému úspěchu Hradce, se kterým získal v lize bronzovou medaili. Jaroslav Pavelka je bývalý mládežnický reprezentant České republiky, nastupoval postupně za výběry do 16, 17, 18 a 20 let. S reprezentací U18 se představil v roce 2011 na Mistrovství světa do 18 let v Německu.
Více od autora
Jaroslav Netolička (4)
První příspěvky otiskl v čas. Bezpečnost , další v Ostravsko-karvinském horníku, Ostravském večerníku, Kriminalistickém sb. aj. Ve své beletristické práci vychází N. z celoživotní zkušenosti kriminalisty. Jeho prvotina zachycuje kolektiv Bezpečnosti na Ostravsku v zápase se skupinou vykradačů. V další knize se autor vrátil do doby, kdy se v boji proti banderovským tlupám formoval Sbor národní bezpečnosti. Obě knihy se vyznačují úsilím o psychologickou analýzu různorodých postav, jejich vývoje i vzájemných vztahů. N. vypráví střídmým věcným slohem a se zřetelnou tendencí výchovnou.
Více od autora
Jaroslav Němec (5)
Narozen 25. 4. 1932 v Dolním Němčí, zemřel 17. 3. 2012 v Olomouci. Biskupský vikář pro svatořečení, monsignor, profesor církevních dějin, papežský prelát. Monografie Dolní Němčí: od historie k současnosti.
Více od autora
Jaroslav Moravec (13)
Narozen 2. 5. 1917 v Praze, zemřel 26. 2. 1954 tamtéž. Autor písňových textů, příležitostný hudební skladatel, též autor pohádek a rozhlasových her.
Více od autora
Jaroslav Mathon (5)
Narozen 8.3.1867 v Brně, zemřel 13.6.1953 v Kroměříži. MUDr., práce z dějin výtvarného umění.
Více od autora
Jaroslav Matějka (5)
Jaroslav Matějka byl český spisovatel, scenárista, publicista, filmař, historik a pracovník Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ. Vystudoval vyšší lesnickou školu v Hranicích a Vysoká škola ekonomická v Praze v Praze .
Více od autora
Jaroslav Macek (5)
Jaroslav Macek byl český archivář, historik a kancléř litoměřického biskupství . Byl ženatý, měl dvě děti. Jaroslav Macek pocházel z katolické učitelské rodiny. Studoval nejprve na gymnáziu v Litoměřicích , po Mnichovské dohodě pak celá rodina uprchla před nacistickým záborem. Studium ukončil maturitou na gymnáziu v Chrudimi v roce 1944. Během války byl totálně nasazen. Stal se aktivním účastníkem protinacistického odboje a obdržel vyznamenání "Za zásluhy I. stupně". V roce 1945 zahájil studium oborů dějepis–zeměpis na Karlově univerzitě a současně se nechal zaměstnat jako pomocná vědecká síla v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. Nakonec nepromoval v roce 1948, ale bývá mu omylem uváděn titul PhDr., kterého však nedosáhl. Nikoli v letech 1946–1950, ale až v letech 1947–1950 studoval na Státní archivní škole v Praze. Jaroslav Macek se zaměřoval na české církevní dějiny a byl úzkým spolupracovníkem jak biskupa Webera, tak později biskupa Trochty, s nímž spolupracoval i na výchově katolických vysokoškolských skautů. Na žádost biskupa Webera spravoval biskupský archiv, knihovnu a památky . V této funkci zůstal i za biskupa Trochty, s nímž úzce spolupracoval jak před jeho zatčením v roce 1953, tak i po jeho návratu v roce 1968. Výzkumu v církevních archivech se věnoval od roku 1945, z pověření Historického ústavu cestoval do Vatikánu za účelem přípravy dalšího svazku Monumenta Vaticana. Po roce 1948 musel odejít z Prahy a delší dobu pracoval v litoměřickém krajském archivu. Z něj musel odejít v roce 1968 pro svou spolupráci s Trochtou. Ve svazcích StB je veden jako agent pod krycím jménem „Dobroslav“. V 1990 ho biskup Koukl pověřil správou knihovny, archivu a uměleckých sbírek a v roce 1993 jej jmenoval kancléřem litoměřické diecéze. Přednášel současně dějiny a církevní dějiny na teologické fakultě a pozd...
Více od autora
Jaroslav Krejčí (5)
Jaroslav Krejčí byl československý právník a politik, druhý předseda československého ústavního soudu a později předseda protektorátní vlády. Absolvoval gymnázium v Uherském Hradišti a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde roku 1916 získal titul doktora práv. V letech 1918 až 1920 působil na zemské politické správě v Brně, později jako vrchní odborový rada v prezidiu ministerské rady v Praze. Od roku 1921 až do roku 1938 byl činný jako tajemník ústavního soudu. Roku 1928 se stal členem českého zemského zastupitelstva, roku 1936 zástupcem prezidia ministerské rady v Právní radě. Téhož roku se stal na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně soukromým docentem pro obor ústavního práva, o dva roky později byl jmenován mimořádným profesorem. Ve své době patřil k nejuznávanějším československým odborníkům na ústavní právo, patřil mezi stoupence brněnské právní školy. Ve svých dílech se zaměřoval na vztahy jednotlivých státních mocí, zvláště reflektoval postavení ústavního soudu, postupně však rezignoval na čistý konstitucionalismus a obhajoval zmocňovací zákony přenášející pravomoci parlamentu na vládu. Za druhé republiky působil v období od 1. prosince 1938 do 15. března 1939 jako ministr spravedlnosti ve vládě Rudolfa Berana. Současně působil, byť jen krátce, též jako předseda ústavního soudu. Funkci ministra spravedlnosti zastával i za protektorátu v Beranově druhé vládě a ve vládě Aloise Eliáše . Kromě toho přechodně působil v čele ministerstva zemědělství a jako místopředseda vlády. V období od 19. ledna 1942 do 19. ledna 1945 působil již jako předseda protektorátní vlády. Zároveň nadále zastával i funkci ministra spravedlnosti. Obdržel protektorátní vyznamenání – Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem. Patřil k přátelům prezidenta Emila Háchy, který Krejčího ve své politické závěti z roku ...
Více od autora
Jaroslav Kovanda (7)
Narozen 26. 2. 1941 ve Zlíně. Výtvarník, sochař, malíř, typograf, básník a prozaik, publicista, vydavatel poetického magazínu, regionální literatura Zlínska.
Více od autora
Jaroslav Hůlka (7)
Jaroslav Hůlka je bývalý český fotbalista, záložník. Obounohý střední záložník a exekutor přímých kopů. Začínal v RH Pardubice, na vojně hrál za VTJ Písek. Po vojně, i když měl nabídky z Plzně a Chomutova, přestoupil do bližšího Spartaku Hradec Králové, který právě postoupil do ligy. Společně s Fingerem, Koutem a Zemanem se stal letní posilou Hradce. V první ligové sezóně nastoupil ve 13 utkáních a dal 2 góly. Hradec sestoupil a do ligy se vrátil až v roce 1980, kdy byli jeho spoluhráči mj. Jan Rolko, Jaroslav Mudruňka, Milan Šmolka, Zdeněk Votruba a další. Ve druhé ligové sezóně odehrál všech 30 utkání a dal 4 góly. Celkem v československé lize nastoupil ve dvou ligových sezónách ve 43 utkáních a dal 6 gólů, za Hradec odehrál celkem v první, druhé i třetí lize 276 mistrovských utkání a dal 35 gólů. V Hradci skončil v roce 1984 a přestoupil společně s Fingerem a Mudruňkou do Jiskry Ústí nad Orlicí. Později hrál na regionální úrovni za Kunvald, Hoříněves, Hořice, Smiřice a Rasošky. Definitivně ukončil aktivní kariéru ve svých 49 letech v roce 2000.
Více od autora
Jaroslav Hořejší (7)
Narozen 4.9.1905 v Trhové Kamenici u Chrudimi, zemřel 24.11.1997. Prof., DRSc., vysokoškolský profesor, internista, biochemik, práce z oboru.
Více od autora
Jaroslav Holeček (2)
Narozen 23.10.1932 v Praze. Fotograf - zvláště přírody. Na některých dílech spolupracoval s otcem Jaroslavem .
Více od autora
Jaroslav Čuřík (3)
Jaroslav Čuřík SDB , byl český katolický kněz, člen řádu salesiánů, politický vězeň komunistického režimu. Pocházel z rodiny se čtyřmi dětmi z Hrobic. Kněžské svěcení přijal tajně z rukou biskupa Štěpána Trochty na Bílou sobotu 8. dubna 1950. Za necelý týden po svěcení došlo, v rámci Akce K, k internaci řeholníků na celém území tehdejšího Československa. Internován byl v Oseku s ostatními řeholníky. Po propuštění z internace nastoupil základní vojenskou službu v pracovních útvarech PTP až do roku 1954. V letech 1954–1957 pracoval v civilním zaměstnání. Roku 1957 byl zatčen a v listopadu téhož roku odsouzen za podvracení republiky spolu s ostatními spolubratry za tajnou salesiánskou činnost na 3 roky do vězení. Vězeňská léta prožil v Jáchymově a v Kartouzích až do roku 1960. Po propuštění z vězení pracuje v civilním zaměstnání jako dělník až do roku 1969. V této době politického uvolnění nastoupil do farní pastorace v litoměřické diecézi. Nastupuje jako výpomocný duchovní do duchovní správy v Teplicích – farnost Trnovany. Avšak tzv. normalizační proces nedovolil, aby řeholníci žili společně v komunitách, a tak roku 1970 odchází sám na samostatnou faru. Jeho pastoračním polem se stala farnost Horní Jiřetín u Mostu a široké okolí. V Horním Jiřetíně pracoval přes 30 let a opravoval kostely ve svém farním obvodu, které byly v havarijním stavu. S lítostí musel přihlížet, jak několik kostelů, které opravil, bylo demolováno kvůli těžbě uhlí. Zcela vyčerpán neúnavnou prací, po mozkové příhodě, kdy částečně ztratil zrak, odešel v roce 2003 do komunity spolubratří salesiánů v Teplicích. Ti se o něj starali až do jeho smrti v sobotu 28. října 2006, která nastala po druhé mozkové příhodě. Poslední rozloučení s ním se konalo 2. listopadu 2006 v kostele sv. Jana Křtitele v Teplicích a 3. listopadu 2006 v kostele sv. Terezie od Ježíše v Praze 8 – Kobylisy. Uložen byl do hrobu na hřbitově v Praze–Ďá...
Více od autora
Jaroslav Cesar (6)
Narodil se 28. června 1927 v Drysicích u Vyškova. Zemřel 21. května 2014. Po studiích na Vysoké škole politických a hospodářských věd se stal vědeckým pracovníkem Historického ústavu ČSAV. Publikoval práci o stávkovém hnutí zemědělského dělnictva za uskutečnění pozemkové reformy po první světové válce. Později se věnoval hlavně studiu německé otázky v ČSR mezi oběma světovými válkami. Od roku 1962 byl vědeckým sekretářem Historického ústavu. Se svým kolegou z Historického ústavu Bohumilem Černým společně napsali několik knih, např. Nacismus a Třetí říše , Od sudetoněmeckého separatismu k plánům odvety nebo Politika německých buržoazních stran v Československu v letech 1918-1938 .
Více od autora
Jaroslav Černý (5)
Narozen 20.8.1882 ve Stěžerách, zemřel 24.3.1958 v Poděbradech. Dr.techn., ing., vodohospodář, profesor vodního práva a zákonodárství, práce z vodní techniky.
Více od autora
Jaroslav Blažke (6)
Jaroslav Blažke je literární historik a kritik, autor učebnic literatury, překladatel. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Brně v roce 1956 a po ukončení dvouleté Vyšší školy pedagogické v Brně vystudoval v roce 1962 češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po absolvování učil na středních školách a učilištích, pracoval jako stavební dělník. Po roce 1989 krátce působil jako metodik pro výuku češtiny v Krajském pedagogickém ústavu v Brně a jako krajský inspektor, následně až do důchodu učil češtinu na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně. Společně s manželkou Marií Blažkovou podepsali v březnu 1977 Chartu 77, podíleli se na výrobě samizdatové literatury a pořádání bytových seminářů zahraničních lektorů Husovy nadace. Tuto činnost organizovali jejich přátelé Jana a Milan Jelínkovi . Autorských čtení se účastnili spisovatelé Milan Uhde, Jan Trefulka, Ludvík Vaculík, Karel Pecka, Lenka Procházková aj., Debatní večer Václava Havla po jeho propuštění z vězení v roce 1989 zprostředkoval Petr Oslzlý. Literární recenze publikoval v samizdatových časopisech Obsah a Host, politické karikatury v periodiku Alternative. Periodikum Alternative vycházelo v Paříži a jeho karikatury na téma Rudá hvězda zde uveřejnil filozof Bernard Fabre. Jeho pohádky vyšly v ineditním sborníku k narozeninám Jana Trefulky. Je autorem brožury pro výchovu filmového diváka. Pro samizdat přeložil z ruštiny knihu matematika a filozofa Alexandra Zinovjeva Zející výšiny a z angličtiny Farmu zvířat George Orwella. Po roce 1989 publikoval své recenze a studie v Učitelských novinách, Literárních novinách, v časopise Český jazyk a literatura aj. Působil v redakční radě Radia Proglas, připravoval pořad Knihovnička a načítal texty pro Čtení na pokračování a Bibli v liturgii. Uspořádal třísvazkovou antologii Čtení z historie literatury české i světové . Je autorem učebnicového cyklu K...
Více od autora
Jaroslav Blahoš (6)
Jaroslav Blahoš byl český endokrinolog a osteolog specializovaný zejména na kostní a kloubní problematiku a metabolismus kyseliny močové. Od září 1990 do ledna 2015 byl předsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, následně se stal jejím čestným předsedou. V letech 1999–2001 byl prezidentem Světové lékařské asociace. Předci přišli na české území v 15. století z Řecka. Původní příjmení znělo „Vlachos“, od něhož je odvozeno Blahoš. Otec byl advokát, který nesměl po Únoru 1948 svou praxi vykonávat. Měl mladší sestru Marcelu, která v roce 1965 emigrovala do Rakouska. Vystudoval gymnázium ve Strakonicích. Poté pokračoval všeobecným lékařstvím na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, kde promoval v roce 1955 s vyznamenáním. Na pražskou lékařskou fakultu jej odmítli přijmout pro špatný kádrový profil. S první manželkou Arankou Blahošovou měl syna Jaroslava Blahoše , lékaře specializujícího se v neurovědách. Po rozvodu se v roce 1970 podruhé oženil s Italkou Simonettou, se kterou měl syna Daniela Blahoše. Hovořil anglicky, španělsky, francouzsky a německy. Zajímal se o srovnávací lingvistiku a literární historii. Během dvouletého pobytu v Etiopii se zabýval i někdejším tamním pobytem Arthura Rimbauda a publikoval o něm několik prací. V letech 1955–1956 začínal jako lékař ve Františkových Lázních. Již na vysoké škole spolupracoval na výzkumu v oboru revmatologie. V letech 1958–1968 pracoval ve Výzkumném endokrinologickém ústavu v Praze. V letech 1968 a 1969 pracoval na endokrinologické klinice nemocnice Beaujon v Paříži. Dva roky působil též v Hararu v Etiopii, v letech 1977 až 1988 byl na kratších studijních pobytech na dalších místech . Krátkou dobu působil jako lékař-konzultant pro leteckou společnost Air France. Od roku 1969 působil na interní klinice Fakulty dětského lékařství UK ve fakultní nemocnici Pod Petřínem až do zrušen...
Více od autora
Jaroslav Beneš (3)
Narozen 12.11.1929 v Počátkách. RNDr. CSc., docent analytické chemie, práce o radioaktivitě.
Více od autora
Jaroslav Benada (6)
Narozen 13. 3. 1928 v Mikulčicích, zemřel 2. 2. 2022 v Kroměříži. Doc., Ing., Dr., CSc., výzkumný pracovník, autor prací z oboru agronomie, fytopatologie a ochrany rostlin.
Více od autora
Jaromír Tůma (4)
Jaromír Tůma je český hudební publicista, dramaturg a moderátor. Po absolvování mělnického gymnázia roku 1964 pokračoval studiem ekonomiky zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze, ze které odešel ve 4. ročníku v roce 1968. Část obsahu diplomové práce na téma Hit-Parades, charts, žebříčky přesto uveřejnil ve sborníku Taneční hudba a jazz 1968–69 . Od roku 1965 se zaměřuje na publicistiku, působil v časopisech Melodie, později Mladý svět , jako dramaturg spolupracoval na pražských beatových festivalech, uváděl pořady v Československém rozhlase i televizi a působil v Supraphonu. Na singlech se objevoval také v pozici rapera a do roku 1991 pracoval jako diskžokej. V letech 1991–1993 zastával post šéfredaktora časopisu Melodie, od září 1993 pak šéfdramaturga hudebních pořadů na TV Nova, v letech 1995–2002 byl zaměstnán v české mutaci Playboye, poté přispíval do různých periodik, mimo jiné byl redaktorem TEP regionu. V současné době moderuje pořad Větrník na Radiu Beat. Od roku 2017 byl editorem almanachu Rock History, za kterým stojí stejný vydavatel, jako za časopisem Rock & All. Jeho bratr je lékař, profesor Stanislav Tůma, působící na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Více od autora
Jaromír Strejček (5)
Narozen 9.10.1925, zemřel 14. 2. 2019. RNDr., CSc., entomolog. Práce z oboru.
Více od autora
Jaromír Staněk (5)
Činný kolem roku 1930 jako redaktor Románové knihovny Lucerny. Též autor zde publikovaných nenáročných sci-fi a špionážních románů.
Více od autora
Jaromír Krejčí (5)
Jaromír Krejčí je egyptolog s archeologickou praxí v Egyptě. Dlouhodobě se specializuje na řešení otázek egyptské archeologie a dějin 3. a 2. tis. př. Kr., obecně se zabývá i vývojem egyptské architektury, především monumentální architektury, a možnostmi jejích trojrozměrných počítačových rekonstrukcí. Na archeologických výzkumech v EAR se pravidelně podílí od r. 1991, zabývá se především výzkumem staveb na královském pohřebišti v Abúsíru a možnostmi sanace archeologických památek.
Více od autora
Jaromír Kovařík (6)
Narozen 24. 9. 1926 v Olomouci, zemřel 21. 1. 2013 v Pardubicích. Doc., MUDr., CSc., neurolog, propagátor myslivosti, práce z oboru lékařství o myslivosti.
Více od autora
Jaromír Jirsa (8)
Narozen 5.5.1966 v Praze. Civilní soudce, práce z civilního práva procesního a hmotného, rodinného práva, organizace a řízení soudů.
Více od autora
Jaromír Janka (5)
Narozen 19.8.1908 v Praze, zemřel 29.1.1976 v Praze. RNDr. CSc., profesor katedry zeměpisu a geologie, zeměpisné práce.
Více od autora
Jaromír Borecký (6)
Jaromír Borecký byl český básník, překladatel, hudební kritik a knihovník . FIRDÚSÍ. Kniha králů. Překlad Jaromír Borecký. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění : Bursík a Kohout , 1910. 99 s. . Bratři Zemganno / napsal Edmond de Goncourt , vydáno Praha: F. Šimáček, 1894 Dobromila Lebrová: Jaromír Borecký, básník, překladatel, hudební kritik a knihovník Město Písek: Jaromír Borecký
Více od autora
Jarmila Vacková (4)
Významná historička umění. Její celoživotní vášní byla, vyjma české renesance, holandská malba – svoje poznatky zúročila v knize Van Eyck, vydané nakladatelstvím Academia v roce 2005.
Více od autora
Jarmila Repovská (5)
"Darmo sa pokúšam pochopiť, prečo keď o niekom píšu, začínajú takmer vždy rokom jeho narodenia. Doteraz mi to síce nie je jasné, ale dobre: narodila som sa 3. 7. 1964 v Košiciach a aj v týchto dňoch ma nájdete práve tam. Pred niekoľkými rokmi som mala zaujímavý zážitok. Známa košická numerologička mi pozrela do dlane a vykríkla: „Panebože, veď vy máte určené písať. Všetko, čo prežívate, i to, čím sa živíte, je len príprava na to, čo má prísť...“ Prekvapila ma, pretože o tomto mojom sne nevedel nik. Tak som sa teda pripravovala – ako redaktorka, televízna moderátorka, ako píšuca redaktorka v košickom denníku aj ako rozhlasová moderátorka. Napokon som si pred rokom povedala – stačí. Sadla som si k svojmu notebooku a napísala knihu, ktorú máte práve v rukách.
Více od autora
Jarmila Novotná (5)
Narozena 21.3.1951.Fyzioterapeutka, vyučuje metodu Mojžíšové na FTVS UK v Praze, články a publikace z oboru.
Více od autora
Jarmila Novotná (6)
Jarmila Novotná, provdaná Daubková byla česko-americká operní pěvkyně-sopranistka a filmová herečka. Narodila se na Královských Vinohradech, nyní městské části Prahy, v rodině krejčího Josefa Novotného a jeho manželky Josefy, rozené Zajíčkové . Měla starší sestru Pavlínu. Svoji uměleckou dráhu zahájila v roce 1925 jako elévka Národního divadla. Vystupovala i v kabaretech, hrála a zpívala též v operetách a byla herečkou v českých filmech. Nejprve účinkovala v operních představeních, která byla občas pořádána ve Divadle na Vinohradech. Posléze odešla zpívat do milánské opery Teatro alla Scala. V roce 1929 vystupovala v Neapoli, roku 1933 v Berlíně. V témže roce nastoupila angažmá ve Vídni, kde působila až do roku 1938. Přesto často hostovala nejen v Československu, ale i v Paříži či v Londýně. V roce 1939 zvolila i se svou rodinou emigraci do Spojených států. Nahrávala též často na gramofonové desky. Po několik měsíců byla žačkou Emy Destinnové, poté dva roky studovala zpěv u Hilberta Vávry. S ním vystoupila v roli Violety při amatérském uvedení Verdiho Traviaty v Lounech. Ohlasy tohoto představení se dostaly až k tehdejšímu šéfovi opery Národního divadla, Otakaru Ostrčilovi. Ten pozval mladou pěvkyni na předzpívání a následně jí nabídl hostování v roli Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě a později i roli Violety v Traviatě. Od roku 1925 studovala zpěv také v Miláně u Quarnieriho. Dne 16. července 1931 se v kostele Panny Marie pod Řetězem v Praze na Malé Straně provdala za Jiřího Daubka , se kterým měla syna Jiřího . Kromě svých angažmá v Berlíně a na Vídeňské státní opeře vystupovala Jarmila Novotná již od roku 1935 do roku 1956 na newyorské Metropolitní opeře jako sólistka. V roce 1946 navštívila poválečné Československo, které zahájila slavnostním koncertem v Národním divadle, do vlasti se ...
Více od autora
Jarmila Hannah Čermáková (5)
Už během vysokoškolských studií na Divadelni fakultě AMU přivedla na svět dvě dcery, později následovali dva synové. Kvůli prvorozené dcerce přerušila studia a s manželem byla zaměstnána při těžbě dřeva v pohraničí na Šumavě, později na Mostecku. Byla to jediná možnost, jak získat pro mladou rodinu bydlení. Dítě však náhle a bez varovných příznaků zemřelo. Snad proto, že lékař se nedostavil ani po více než hodině zoufalého volání o pomoc, příčina úmrtí zdravého kojence nikdy nebyla objasněna. Místo Boha byl nedotknutelný lékař. Tak to za totality chodívalo. J. H. Čermáková překonala následky psychického stresu a dostudovala beze ztráty ročníku. Diplom převzala již s novorozenou dcerou Viktorií v náruči. A není divu, že získané vzdělání pak věnovala tvorbě pro děti. Doba nepřála duchovnímu růstu. Bylo to jediné důstojné řešení. Zatímco kolegové kolem pilně docházeli na divadelní schůze své rodné strany Komunistické, aby po listopadu 1989 přes noc obrátili kabáty a beze studu! hlásali národu zásady demokracie ze scény divadel... Ano, i představitelé hlavních rolí v seriálu o majoru Zemanovi - normalizačního škváru pro otupení společnosti. Nestyděli se. A panu Václavu Havlovi to tehdy, žel, nedošlo včas. Nicméně po převratu došlo na skutečnou svobodu slova. Tvorba duchovní, v případě J. H. Čermákové básnická, nabyla smyslu. Od té doby teprve vydává své první sbírky veršů a paradoxně za ně vděčí národu Romů. Ti byli první, kdo poskytovali básnířce odpovídající granty. Mezi kulturními složkami vlastního národa se doposud nenašel nikdo a básnířka - stejně jako celá řada jejích kolegů, nakladatelů, ilustrátorů - pracuje a vydává déle než čtvrt století své sbírky zdarma. Jeden z důkazú, že kdo nevěří na zázraky, není realista. Co však očekávat tam, kde básník / řka doplácí na svůj národ? ......
Více od autora
Jarmila Brožovská (4)
Narozena 3.10.1927 v Praze, zemřela 27.6.1994. PhDr., hudební kritička, práce z oboru.
Více od autora
Jára Kohout (6)
Jára Kohout, vlastním jménem Jaroslav Kohout byl český filmový herec a zpěvák. Za svůj život hrát asi v 54 českých filmech, z toho jen ve čtyřech po druhé světové válce do roku 1948, kdy emigroval. Odešel nejprve do Německa a Francie, později přesídlil do USA. Patřil mezi nejoblíbenější filmové herce 1. československé republiky, i v těžkých podmínkách v emigraci se nakonec dokázal prosadit a i v USA se stal velmi populárním. Po Sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, kde také nakonec i zemřel. Narodil se v dobře situované rodině, od dětství se učil tanci a hře na housle, již od sedmi let hrál ochotnicky divadlo. Jeho otec si však vůbec nepřál, aby byl divadelníkem, a nechal ho vyučit zubním technikem. Jára se pak této profesi ještě po několik let věnoval přičemž po večerech hrál divadlo. Za svůj život hrál v mnoha a mnoha pražských kabaretech až se na jednom studentském večírku náhodou seznámil s Ferencem Futuristou, který ho přizval k vystupování společně s jeho bratrem Emanem Fialou. Tato spolupráce posléze trvala plných devět let. Vystupovali v různých kabaretech a zábavních podnicích po celé Praze a byli všichni velice populární. V těchto letech natočil také několik gramofonových desek. Kromě toho také natáčel filmy. Zpočátku hrál v němých filmech, po vzniku zvukového filmu vystupoval i muzikálových filmech a filmových operetách. Zavedl se také jako úspěšný komediální herec. V roce 1935 Jára koupil smíchovské Švandovo divadlo, v roce 1938 pak od emigrující dvojice V+W odkoupil celé Osvobozené divadlo i s herci a inventářem a přejmenoval jej na Divadlo U Nováků. Doba okupace byla ale pro něho osobně velice problematická, kompromitoval se v několika rozhlasových skečích, což ale stejně nezabránilo tomu, aby nebyl posléze zatčen a uvězněn v Pankrácké věznici. Z vězení ho prý nakonec dostal jeden příslušník SS, který měl rád jeho filmy. A...
Více od autora
Jana Vrzalová (7)
Narozena 1951 v Praze. PhDr., novinářka, publicistka a překladatelka knih o léčitelství, autorka povídek, šéfredaktorka Národního osvobození.
Více od autora
Jana Větvičková (4)
Narozena 12.11.1966 v Praze. Ing. Autorka kuchařských receptů, spoluautorka článků z oboru biomedicína, patologie, imunologie.
Více od autora
Jana Šouflová (4)
Tři roky práce jako výtvarná redaktorka v nakladatelství Magnet-Press a částečně jako illustrátorka Nemesis – . Teď u firmy ICZ – Web design. Jana Šouflová se narodila roku 1975 a vystudovala obchodní akademii. Je malířkou, ilustrátorkou a designérkou. Tři roky pracovala v nakladatelství Magnet-Press a částečně jako illustrátorka Nemesis . V současné době pracuje pro ICZ jako webový designér. Většina jejich obrazů je malována smíšenou technikou akvarelu a akrylu. O své technice říká: „Ke své dosti prapodivné technice jsem došla coby naprostý samouk po dlouhém bádání a k mé radosti spojuje rychlost akvarelu s efekty, které je možné dosáhnout pouze olejomalbou. Akryly používám vždy jen dva - základní barvu a bílou.“ Jako ilustrátorka má na svědomí řadu knih , pro knihkupectví Krakatit namalovala nástěnou malbu draka. Jako designérka vytvořila několik webů a také logo pro Fantasyplanet nebo pamětní medaily pro lékaře. Od roku 2001 se věnuje hře na keltskou harfu a je členem Harfové společnosti. Také se věnovala orientálnímu tanci, který se učila tři roky u Anife Vyskočilové a pak ho na její škole rok učila. Bohužel musela přestat kvůli zdravotním potížím způsobeným boreliózou. Její další velkou zálibou je jachting, ke kterému říká: „Na moři jsem začila jedny z nejkrásnějších chvil. Pro mnohé mé přátele bylo překvapením, když jsem si v letošním roce udělala "kapitánské papíry" a protože mi hrdost nedala, bylo to pěkně pocitvě zde v Čechách. Mnozí si, at ut kvůli tomu, že jsem dívka nebo kvůli mé miniaturní postavě, mysleli, že jde o vtip. Ne, opravdu nejde. :-) Takže až uvidíte něco zrzavého v pruhovaném tričku, co není za kormidlem vidět a málem rozboří městské molo, pak jste se pravděpodobně setkali se mnou.“ I když je především ilustrátorkou českých fantasy knížek, napsala několik fantasy povídek...
Více od autora
Jana Korytárová (5)
Narozena 25.3.1961 v Brně. Ing. ekonomie, vysokoškolská pedagožka, odborné práce z obecné ekonomie, ekonomiky investic v soukromém a veřejném sektoru.
Více od autora
Jana Kombercová (7)
Narozena 21. 3. 1952. Sportovní lékařka, akupunkturistka, homeopatka. Publikace z oboru.
Více od autora
Jana Kocianová (4)
Jana Kocianová byla slovenská zpěvačka, která se prosadila na hudební scéně své země zejména v 70. a 80. letech 20. století. Byla známá svým všestranným hlasem a schopností vystupovat v různých žánrech, včetně popu, rocku a tradiční slovenské hudby. Během své kariéry vydala Kocianová několik alb, na kterých předvedla svůj pěvecký talent a interpretační schopnosti. Její album "Ej, Srdénko Moje" je jedním z děl, která přispěla k její popularitě, a obsahuje písně, které rezonovaly u mnoha posluchačů. Kromě toho prokázala svůj rozsah, když se ponořila do romské hudby na albu "Káli Rosita - Slavné cikánské písně zpívané Jana Kocianová ," kde interpretovala cikánské písně, čímž ještě více zdůraznila svou přizpůsobivost jako umělkyně. Přínos Kocianové pro slovenskou hudbu zanechal trvalý odkaz a je připomínána jako jedna z významných osobností kulturní historie země.
Více od autora
Jana Jonášová (5)
Jana Jonášová byla slavná česká sopranistka, proslulá svým výjimečným pěveckým talentem a přínosem klasické hudbě. Narodila se 5. září 1930 v Praze, již v raném věku propadla vášni pro hudbu a pokračovala ve studiu na Pražské konzervatoři. Jonášová se ve své kariéře vyznačovala všestranností, vynikala v operních rolích i na koncertech a recitálech.
Více od autora
Jana Dorčáková (6)
Kontrolní a metodická pracovnice České správy sociálního zabezpečení, práce z oboru důchodového pojištění.
Více od autora
Jana Bryndová (4)
Vystudovala Fakultu sociálních věd UK a francouzskou školu Centre de formation des journalistes v Paříži. Na obou institucích se věnovala televizní žurnalistice. Přispívala do různých novin a časopisů. Později pracovala v televizi Nova a v České televizi, kde se také podílela na realizaci dokumentárních snímků. Pracovala jako tisková mluvčí filmu Vojtěcha Jasného, pro který spoluvytvářela mediální PR kampaň. Během poslední doby spolupracovala s různými reklamními agenturami a společnostmi, pro které realizovala reklamní snímky. Novela Máslo na hlavě je jejím literárním debutem.
Více od autora
Jana Beňová (6)
Jana Beňová je slovenská spisovatelka. V roce 2012 se stala jednou z laureátek Ceny Evropské unie za literaturu. Vystudovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě.
Více od autora
Jan Závada (5)
Nar. 10. 12. 1933 v Praze. RNDr., biolog, virolog a onkolog. Zabývá se nádorovými viry.
Více od autora
Jan Žáček (6)
Narozen 31.1.1932 v Pardubicích, zemřel 19.6.2008. Prozaik, dramatik, píše zejména historické knihy a historické biografie.
Více od autora
Jan Votýpka (5)
Mládí Jan Votýpka prožil na českomoravském pomezí, v okolí Nové Bystřice. Této oblasti také věnoval jednu ze svých prvních prací . Vystudoval odbornou geografii na Přírodovědecké fakultě UK , na fakultě už zůstal jako asistent a přednáší zde již více než 30 let. V roce 1991 se habilitoval, v letech 1991–97 stál v čele Katedry fyzické geografie a geoekologie PřF UK. Votýpka je specialistou v oblasti geomorfologie, zejm. geomorfologických procesů a jejich dynamiky . Dále se věnuje fyzické geografii světa, především oblastem Severní Ameriky a bývalého SSSR, které důkladně procestoval . Z Votýpkových regionálních prací zmiňme alespoň dvoudílnou učebnici Fyzická geografie SSSR , knihu Severní Amerika a z posledních let skripta Fyzická geografie Evropy , v nichž Evropu nepopisuje podle zemí, ale podle geologických celků.
Více od autora
Jan Václav z Finberka (6)
Jan Václav Svoboda - * 6.6.1869 ve Skutči - † 11.9.1951 v Úvalech. Přídomek z Finberka používal po své matce. Český spisovatel, autor próz z venkovského života na Vysočině a maloměstského prostředí, překladatel z polštiny a francouzštiny.
Více od autora