13321–13380 z 152967 Autoři
Jitka Přikrylová (4)
Mám ráda vše, co vzbuzuje vášeň. Zajímavé muže, dobrou hudbu, poutavé příběhy - v literatuře, filmu nebo zachycené dotykem kamery. Krásu přírody, sladké víno, melancholii. Nějaký ten pohyb i marnivé lenošení. Ráda se koukám na svět okolo sebe, společnost i politiku.
Více od autora
Jitka Machová (7)
Narozena 6.8.1933 v Praze. RNDr., CSc., odborná asistentka na katedře speciální pedagogiky. Práce v oboru.
Více od autora
Jiřina Vydrová (5)
Narozena 8. 1. 1910 v Plzni, zemřela 17. 12. 1993 v Praze. PhDr., historička umění, práce v oboru.
Více od autora
Jiřina Olmrová (6)
Narozena 1948. Psycholožka, manželka Bohuslava Blažka, spoluautora knihy Jací jsme a jací nejsme. Publikace z oboru.
Více od autora
Jiří Zapletal (5)
Narozen 2.4.1929 v Holešově, zemřel 6.2. 2011. Herec, režisér, scénárista a manažer.
Více od autora
Jiří Žák (5)
Narozen 11.11.1917 v Českých Budějovicích, zemřel 29.1.1986 v Hamburgu . Novinář a spisovatel, též překladatel z němčiny.
Více od autora
Jiří X Doležal (6)
Známý český publicista, novinář a aktivista Jiří X. Doležal se narodil roku 1965 v Jindřichově Hradci. V letech 1984 až 1988 studoval psychologii na FF UK, v roce 1988 tamtéž nastoupil k postgraduálnímu studiu. Vysokou školu ukončil s titulem PhDr., jenž neužívá a diplomovou prací na téma sociální interakce v malé skupině v průběhu společného řešení problému. Od roku 1990 publikoval texty a fotografie ve společenských magazínech jako Fórum, Playboy a mnohé další. Svou profesní kariéru však spojil především s jedním časopisem, na jehož počest začal užívat i písmeno X za svým křestním jménem. Tím byl samozřejmě týdeník Reflex, do nějž přispívá od roku 1991.
Více od autora
Jiří Valoch (7)
Jiří Valoch je umělec, kurátor výstav, teoretik a umělecký kritik, sběratel. Jiří Valoch navštěvoval Gymnázium Brno, Elgartova. V letech 1965 až 1970 studoval bohemistiku, germanistiku a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium zakončil diplomovou prací Experimentální poezie a její české realizace zabývající se typologií a genezí vizuální a fonické poezie. Otec Jiřího Valocha byl významný český archeolog doc. Karel Valoch, který se zasloužil o zásadní výzkumnou činnost v jeskyni Kůlně a na Stránské skále. Jiří Valoch je tvůrcem vizuální a konceptuální poezie, fotografické poezie, fotografických konceptů, textových instalací a konceptuálních kreseb. Jedno z děl rané tvorby Jiřího Valocha slovo "Dream" možná ještě zůstává vyryté podle slov autora "ve stále stárnoucím dubu" v Moravském krasu. Vizuální poezii se věnuje od roku 1964. Nejprve se zabýval tvorbou nesémantických a ryze vizuálních estetických struktur, od roku 1970 se navrátil k sémantickému významu, ovšem při krajní redukci slov. Od konce 60. let k médiu strojopisu přibyly také nové typy vyjádření – sporadicky kresba, autorská kniha a fotografie. Na počátku 70. let tvořil intimní photo-pieces, pracoval s textovými zásahy do negativu a pozitivu fotografie. Na konci 60. let se zapojil též do mezinárodního hnutí poštovního umění . V roce 1970 realizoval také kolektivní land-artové akce. Fotografii jako médium opustil v roce 1975, kdy také publikoval první monografii Poesia Visiva . První samostatnou výstavu VCH 64/67 měl v roce 1967 v Divadle hudby v Ústí nad Labem. V Československu v průběhu 70. a 80. let prakticky nevystavoval. Jeho vizuální básně se objevovaly na zahraničních výstavách a v publikacích. Svou tvorbu také prezentuje v podobě autorských knih vydávaných buď vlastním nákladem nebo prostředni...
Více od autora
Jiří Topinka (6)
Mgr. Jiří Topinka Archivář, historic. Vystudoval FF UK v Praze, obor historie. Od roku 1993 působí ve Státním okresním archivu v Berouně, od roku 1996 zástupce ředitele, od roku 2010 ředitel. Od roku 1998 řídí ročenku Minulostí Berounska, zabývá se fondy okresních institucí.
Více od autora
Jiří Siegel (6)
Ing. arch. Jiří Siegel vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Patří ke generaci, která prožila studentská léta v nelehké době, a tak byla vděčna těm profesorům, kteří studenty neúnavně motivovali a ukazovali světlo na konci tunelu. Díky pedagogům Čermákovi, Otrubovi, Houbovi, Schmidtovi, Krisemu, Štěpánkovi, ale i mnoha dalším, se dokázal orientovat v problematice moderní architektury. První praktické zkušenosti získal u legendárního architekta Josefa Havlíčka a potom v ateliéru Antonína Tenzera. Po určitou dobu se u Jiřího Siegela tloukla architektura se sportem. Byl basketbalovým reprezentantem, členem družstva, které získalo titul akademického mistra světa v Paříži 1947 i členem olympijského týmu v Londýně 1948. Nejspíš i úzká vazba na sport způsobila, že potom stál dvacet let v čele jednoho z ateliérů Sportprojektu Praha. Jiří Siegel je autorem pražské sportovní haly na Folimance, sportovní haly ve Znojmě a dalších více než dvaceti sportovních hal po celé republice. Je také autorem objektu české obchodní legace v indonéské Djakartě nebo bývalé budovy Sportturistu na Národní třídě v Praze. Realizoval celou řadu staveb na českých horách: například Dům Horské služby ve Špindlerově Mlýně, hotelový areál v Peci pod Sněžkou, Českou boudu v Jilemnici, Novomísečnou boudu i Sporthotel na šumavském Zadově. Se svým týmem získal druhou cenu v soutěži na Národní stadion v Praze na Maninách. V Kosmonosech u Mladé Boleslavi bylo podle jeho konceptu realizováno padesát řadových domků. Navrhl také domy pro Karla Gotta a Jiřího Šlitra. Rád se baví svou prací i svými koníčky, takže když nesedí u prkna, většinou sedí u klavíru anebo píše. Z textů Jiřího Siegela můžeme cítit vrozený optimismus i osobitý humor. Architekta stále vidí v poloze profesionála syntézy a neúnavně ve svých úvahách vysvětluje nezastupitelnost architekta při tvorbě architektonického díla. Celoživotní zkušenosti promítl do zatím poslední knihy „Dům a jeho architekt“, ...
Více od autora
Jiří Šašek (7)
Jiří Šašek byl český herec, jedna z hereckých hvězd 60. let 20. století, člen Divadla Rokoko, herecký partner Darka Vostřela, se kterým tvořil komickou dvojici. Rodiče se zabývali ochotnicky divadlem, takže se s nimi již ve čtyřech letech objevil na jevišti jako Kalafunovo děcko ve hře Strakonický dudák. V roce 1947 se stal členem studentského divadelního souboru DÍRA , vedeného bratry Kühnovými . Po maturitě měl zájem jít na FAMU, avšak neudělal zkoušky, uspěl však na Pedagogické fakultě UK. Současně mu však jeho kamarádi podali přihlášku na Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze, kam byl pozván na zkoušky a byl přijat. Studoval v ročníku společně např. s Janou Štěpánkovou, Vladimírem Brabcem, Josefem Zímou, Petrem Haničincem a Alenou Vránovou. K jeho profesorům patřil mj. Miloš Nedbal. Následně byl angažován v divadle v Ostravě. Vojnu trávil ve vojenském uměleckém souboru letectva Vítězná křídla, kde v roce 1955 vytvořil na pódiu poprvé dvojici VOŠA s Darkem Vostřelem . Pamětníci vědí, že se objevil v oblíbeném televizním dětském seriálu v postavě Robota Emila. K jeho koníčkům patřilo kreslení , ke kterému se později vrátil , když byl po roce 1968 v důsledku probíhající normalizace politicky perzekvován, divadlo Rokoko bylo zrušeno a on nesměl vystupovat v televizi ani hrát ve filmu. Známé jsou např. jeho výstižné karikatury herců a zpěváků . Při své herecké práci velmi užíval svůj charakteristický hlas, kterému uměl dát zastřený či huhlavý tón, což často zvyšovalo komický účinek jeho herecké práce. Svoji poslední filmovou roli vytvořil ve filmu Pějme píseň dohola v roce 1990 při režijním debutu Ondřeje Trojana. Za svůj život byl dvakrát ženatý, poprvé s operní zpěvačkou Květou Koníčkovou, podruhé s výtvarnicí Boženou, manželství trvalo přes 30 let . Po listopadu 1989 se dvojice Vostřel a Šašek rozpadla, Vostřel od...
Více od autora
Jiří Rathouský (4)
Jiří Rathouský byl český typograf a grafický designér. Byl autorem jednotného vizuálního stylu pražského metra. V letech 1945–1949 studoval na PedF UK v Praze výtvarnou výchovu. Jeho studium bylo z ideologických důvodů přerušeno a absolutorium uznáno až roku 1992. Vytvořil grafickou podobu řady českých edic pro nakladatelství Academia, Albatros, Artia, Mladá fronta, Olympia aj. Pro edici Gama nakladatelství Odeon navrhl experimentální písmo Alphapipe . Podílel se na návrzích československých expozic na světových výstavách v belgickém Bruselu , kanadském Montrealu a japonské Ósace . Mezi lety 1970–1974 navrhl pro Dopravní podnik hl. m. Prahy písmo Metron, vizuální podobu jednotlivých stanic a celkové grafické řešení informačního systému. Vytvořil informační systém hotelů Intercontinental a Parkhotel v Praze nebo hotelu Thermal v Karlových Varech. Realizoval také řadu kulturních plakátů . Byl členem SČUG Hollar. Společně se svou ženou Dorou Novákovou stál u založení skupiny Máj a skupiny Horizont .
Více od autora
Jiří Ramba (4)
Narozen 7. 2. 1940 v Praze, zemřel 23. 1. 2023 v Praze. MUDr. et MUDr., DrSc., docent stomatologie na Dětské stomatologické klinice 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Motole: zabýval se dětskou stomatologií a stomatochirurgií, též paloeochirurgickým a paleorentgenologickým výzkumem.
Více od autora
Jiří Pospíšil (3)
Narozen 5. 5. 1951 v Praze. Prof., Ing., CSc., odborník v oboru geodézie, kartografie a optoelektroniky, vysokoškolský pedagog, specializace na využití laserů v geodézii, publikace z oboru.
Více od autora
Jiří Poláček (5)
Narozen 6. 6. 1946 v Praze, zemřel 13. 9. 2016. Fotograf, věnoval se fotografii se sociálně dokumentárním zaměřením , spoluautor časosběrného fotografického cyklu Český člověk, také se zaměřoval na fotografii jídla, produktů a zátiší. Fotograficky doprovázel kuchařské publikace a věnoval se i tvorbě místopisných pohlednic.
Více od autora
Jiří Pešek (5)
Jiří Pešek je český historik působící na Univerzitě Karlově v Praze. Vystudoval archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté působil v Archivu hlavního města Prahy. Specializoval se na raný novověk a obecně na dějiny měst, vzdělanosti a kultury. Jako zástupce ředitele AHMP se na počátku 90. let podílel na vypracování nové archivní legislativy a v téže době začal externě přednášet na Katedře pomocných věd historických a archivnictví FF UK. V průběhu let se těžiště jeho badatelské práce postupně přesunulo do oblasti moderních dějin se specializací na německy hovořící země. Od roku 1994 do roku 2012 působil na Institutu mezinárodních studií FSV UK, dlouhodobě jako vedoucí Katedry německých a rakouských studií a po několik let ve funkci ředitele. Momentálně je profesorem Historického modulu FHS UK. Tři roky předsedal Sdružení historiků ČR a sedm let české sekci Česko-německé komise historiků. Spolu s Jaroslavem Pánkem vede redakci Českého časopisu historického, je členem řady vědeckých orgánů a pravidelně přednáší na univerzitách v zahraničí. V roce 2007 obdržel od německého prezidenta Horsta Köhlera Kříž za zásluhy I. stupně za přínos v dialogu o česko-německých vztazích. Od roku 2013 člen Učené společnosti ČR.
Více od autora
Jiří Pechar (6)
Jiří Pechar je český estetik, filozof, literární teoretik a překladatel. Jeho učitelem byl Václav Černý. V 60. letech napsal knihu Prostor imaginace, kde vyložil základní pojmy učení Sigmunda Freuda a aplikoval je na literární teorii. Kniha ovšem vyšla až roku 1976 v samizdatu pod názvem Psychoanalýza a literatura, oficiálně pak roku 1992. V samizdatu rovněž vydal překlad Freudových textů o kultuře, které nebyly zařazeny do Freudových Vybraných spisů, jež vyšly v 60. a 70. letech ve Státním zdravotnickém nakladatelství. I posléze se věnoval především literární teorii , ale též próze , filozofickým esejům i poezii . Roku 2009 vyšla jeho kniha vzpomínek Život na hraně.
Více od autora
Jiří Pajer (6)
Jiří Pajer je moravský historik, etnolog a archeolog, upravovatel lidových písní, autor prací o slováckém folklóru a o slováckých obcích. Vystudoval etnologii a archeologii na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity. V letech 1971–1993 pracoval v Národním ústavu lidové kultury ve Strážnici. Zasloužil se o znovuotevření Městského muzea ve Strážnici, kde v letech 1994–1996 pracoval jako jeho ředitel. Následně odešel do předčasné penze a od té doby působí jako soukromý vědecký pracovník. Takřka celý profesní život se specializuje na dějiny a výrobu keramiky moravských novokřtěnců. Dříve se věnoval dílu Heřmana Landsfelda. Jeho zájem jako historika se soustředil na rodné město Strážnici a okolní obce. Je autorem řady odborných statí, publikací a spoluautorem monografií. V roce 2013 mu byla udělena Cena Jihomoravského kraje za přínos v oblasti archeologie. Bydlí v domě, ve kterém se nacházejí mikve.
Více od autora
Jiří Moravec (3)
Narozen 29. 6. 1923, zemřel 17. 2. 2010. Ing., CSc., Šlechtitel, práce z oblasti zelinářství.
Více od autora
Jiří Mazánek (8)
Jiří Mazánek je český policista, od srpna 2018 ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu. Vystudoval Policejní akademii ČR v Praze. V minulosti pracoval v Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, kde se podílel na kauzách armádních zakázek týkajících se údajné korupce při nákupu obrněných vozidel pandur a údajně předraženého nákupu letadel CASA. Kvůli druhé zmiňované kauze na něj údajně vyvíjel telefonický nátlak tehdejší ministr financí ČR Miroslav Kalousek. Za práci na obou kauzách mu bylo uděleno ocenění Policista roku 2013. Po vzniku Národní centrály proti organizovanému zločinu v roce 2016 se stal ředitelem sekce závažné hospodářské trestné činnosti a korupce NCOZ. Když ke konci července 2018 rezignoval na post ředitele NCOZ Michal Mazánek, přihlásil se do nabídkového řízení na uvolněné místo. V něm porazil náměstka NCOZ Milana Komárka a ke dni 1. srpna 2018 byl jmenován novým ředitelem Národní centrály proti organizovanému zločinu. Podle deníku FORUM 24 je považovaný za člověka blízkého Andreji Babišovi. Jako bývalý vyšetřovatel protikorupční policie se totiž v minulosti zabýval několika kauzami týkajícími se agresivního podnikání Agrofertu a vyřešil je odložením v jeho prospěch.
Více od autora
Jiri Maly (5)
Jiří Malý byl český antropolog a lékař, od roku 1946 řádný profesor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po maturitě na mělnickém gymnáziu vystudoval v letech 1918–1924 Fakultu lékařství UK. Pracoval jako asistent profesora Jindřicha Matiegky, po němž se stal ředitelem Antropologického ústavu Univerzity Karlovy. Byl také žákem Aleše Hrdličky a v Praze vedl Hrdličkovo muzeum člověka. Zabýval se historickou, forenzní antropologií a fyzickou antropologií dítěte. Byl členem expedice na Aljašku, kde v průběhu cesty po Yukonu studoval Inuity a Indiány. Od roku 1932 působil jako hlavní redaktor časopisu Antropologie. V roce 2002 mu bylo uděleno in memoriam čestné občanství města Mělníka, od roku 2003 zde má pamětní desku. V oboru antropologie pracovala také jeho manželka RNDr. Ludmila Malá, stejně jako dcera doc. RNDr. Helena Malá, CSc. Syn doc. MUDr. Jan Malý, CSc. je lékař specializující se v oboru nefrologie, ředitel IKEM Praha. Narodil se 6. listopadu 1899 v Mělníku v rodině kupce. S rodným městem je spojeno celé jeho dětství. Osud ho svedl dohromady s Jindřichem Matiegkou v místě bydliště v době gymnaziálních studií při práci v mělnické kostnici. Pravděpodobně pod vlivem pana profesora se rozhodl pro studium na Lékařské fakultě UK, kterou absolvoval v letech 1918 – 1924. Poté nastoupil krátce na doporučení J. Matiegky jako externí lékař na dětské oddělení prof. Pešiny v Plzni, kde mu získaná praxe měla být úvodem do studia pedologie a pedoantropologie. Vzápětí se však stal asistentem Ústavu pro anthropologii a demografii u prof. J. Matiegky. Okamžitě byl zapojen do jeho činnosti, neboť se v Praze ve dnech 14. – 21. září 1924 konal druhý kongres Mezinárodního antropologického ústavu a Jiří Malý se podílel na jeho zajištění. Tehdy se poprvé setkal s čelnými zahraničními antropology a měl možnost získat přehled o jednotlivých oborech antropologie. V roce 1926 se seznámil s dr. Alešem Hr...
Více od autora
Jiří Macků (5)
Narozen 1919, zemřel 1983. Autor publikací z oboru kybernetiky a programování, oblast fyziky ve farmacii a lékařství.
Více od autora
Jiří Lacina (5)
Narozen 1. 7. 1942, zemřel 24. 8. 2018. Sportovní redaktor a spisovatel.
Více od autora
Jiří Kosek (5)
Narozen 25. 9. 1975. Ing., odborník v oblasti webových a XML technologií a vysokoškolský pedagog. Autor prací z oboru.
Více od autora
Jiří Kirchner (5)
Autor metodických a monografických publikací v oblasti psychologie sportu, zážitkové pedagogiky a hudební teorie a pedagogiky. Tvůrce úspěšných mezinárodních grantových projektů. Předseda redakční rady časopisu Journal of Outdoor Activities. Člen redakčního kruhu odborného časopisu pro zážitkovou pedagogiku Gymnasion. Tajemník České asociace psychologů sportu a člen International Committee for Adventure Therapy. V oblasti univerzitního vzdělávání působil na Univerzitě Karlově v Praze, Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a naposledy na Pacific Institute for Sport Excellence, Centre for Sport & Exercise Education, Camosun College, BC, Kanada, se kterou stále externě spolupracuje. Jeho profesní a výzkumná orientace se týká především vývoje a aplikace kurikulí v oblasti Environmental Fitness a Experiential Education. Profesně se orientuje na problematiku psychologie sportu a odolnosti, dobrodružné sporty , dobrodružnou terapii a zážitkovou pedagogiku. Je autorem či spoluautorem mnoha metodických publikací.
Více od autora
Jiří Ješ (5)
Jiří Ješ byl český novinář, publicista a komentátor. Do českého veřejného života vstoupil hned po skončení druhé světové války. Absolvoval gymnázium Na Smetance. Jako student tehdejší Vysoké školy obchodní a funkcionář Svazu vysokoškolského studentstva byl asistentem zástupce šéfredaktora Svobodného slova dr. Miroslava Koháka, pozdějšího ředitele českého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Pravidelně též přispíval do Peroutkových Svobodných novin a týdeníku Dnešek. Vzhledem k tomu, že jeho otec Štěpán Ješ byl poslancem Prozatímního i Ústavodárného národního shromáždění, měl on sám přístup k vedoucím politikům tehdejší doby. V únoru 1948 byl členem studentské delegace u prezidenta Beneše. Ihned po únorových událostech roku 1948 byl vyloučen ze studia na všech československých vysokých školách a brzy nato zatčen pro písemný styk s uprchlým studentským předákem Emilem Ransdorfem. V roce 1951 byl uvězněn znovu za velezradu a pokus o emigraci, odsouzen byl na devět a půl roku. Ve vězení strávil celkem pět let. Pak působil v různých podřadných zaměstnáních na severu Čech, kam byla celá rodina z Prahy vystěhována. Teprve když mu bylo čtyřicet let, mohl se stát organizátorem koncertního života vážné hudby. Zde dosáhl značných úspěchů při celostátním zakládání Kruhu přátel hudby a v této oblasti rozvíjel bohatou publicistickou činnost. Po roce 1989 se stal nejdříve komentátorem a moderátorem Radiofóra, pak českého vysílání Rádia Svobodná Evropa a současně autorem pravidelných relací stanice Praha Výročí kulatá a nekulatá a Dialogy nad životem. Podílel se rovněž na vysílání Dobrého jitra z Prahy. V roce 1991 působil krátce jako protokolární úředník Kanceláře prezidenta republiky a v letech 1993 až 1998 byl členem a později předsedou Rady České tiskové kanceláře. Do své smrti působil v Českém rozhlase 6 – připravoval pravidelné páteční Zamyšlení Jiřího Ješe a občas i jiné publicistické relace. Jeho hrob j...
Více od autora
Jiří Holub (7)
Jiří Holub je český spisovatel, cestovatel a průvodce. Vystudoval Hotelovou školu a školu cestovního ruchu v Žatci. V průběhu studia začal pracovat na zámku Červená Lhota, tak se díky povinné praxi dostal k současné profesi kastelána. V roce 1999 se stal kastelánem na vodním hradě Švihov v západních Čechách, později pracoval na Karlštejně a zámku Humprecht v Českém ráji. V průběhu let 2004–2009 studoval na Literární akademii Josefa Škvoreckého, kde navštěvoval semináře Daniely Fischerové, Jiřího Dědečka, Ivony Březinové a Arnošta Goldflama. Jeho diplomová práce byla vydána v roce 2011 pod názvem Zádušní mše za hraběnku. Po ukončení studia začal pracovat jako kastelán na státním zámku Hrubý Rohozec, kde v současné době působí, píše a pracuje. V zimním období jezdí jako průvodce pro cestovní kancelář do Latinské Ameriky, Afriky a dalších destinací, které považuje za inspirativní. Je jedním ze zakladatelů tvůrčí skupiny Hlava nehlava a spoluautorem několika úspěšných sborníků této skupiny. V almanachu Povídka roku 2006 publikoval svou vítěznou povídku Čas jít a čas jít domů. Ve stejném roce zvítězil s povídkou Ta Čtvrtá na Pražském festivalu spisovatelů a cenu za ni si odvezl i ze zlínského Literárního května. V roce 2010 vydal u nakladatelství XYZ dětskou knihu Vzpoura strašidel, která se po třech měsících na trhu dočkala dotisku. Zajímavostí je, že všechny jeho texty byly dokončeny na zahraničních cestách – první kniha na Rapa Nui, druhá v Mexiku, třetí v Chile a poslední čtvrtá , která čeká na vydání, v Egyptě.
Více od autora
Jiří Hnilička (3)
Narozen 18. 5. 1976 v Teplicích. DiS., filmový režisér, scenárista a spisovatel. Též sociální pracovník.
Více od autora
Jiří Haleš (6)
„Celý život jsem usiloval o ochranu přírody, ale pokud to půjde takto dál, brzy již nebude co chránit…“ Ing. Jiří Haleš se narodil 18. srpna 1936 v pražských Holešovicích do úřednické rodiny. Absolvoval gymnázium, po maturitě pokračoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Dejvicích. Navzdory komunistickému režimu procestoval značnou část světa, ve svém životě usiloval a usiluje o ochranu přírody, a to zvláště plazů. Od 60. let je členem Krasové sekce ochrany přírody Společnosti Národního muzea. Je autorem řady odborných knih, v nichž spojuje své cestovatelské zkušenosti se zájmem o přírodu.
Více od autora
Jiří Fiala (6)
Prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc. je emeritní univerzitní profesor dějin české literatury na katedře bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Více od autora
Jiří Felix (7)
Narozen 21.2.1931 v Praze. PhDr., CSc., asistent katedry romanistiky, romanista se specializací na rumunštinu, práce z oboru.
Více od autora
Jiří Fanta (5)
Narozen 21.12.1938 v Plzni. PhDr. Ing., ekonom, odborné práce z informačních technologií a systémů v ekonomii, makroekonomie a ekonomietrie, též beletrista.
Více od autora
Jiří Cejpek (7)
Jiří Cejpek byl vysokoškolský profesor, informační vědec, knihovník. V letech 1947–1950 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy knihovnictví a vzdělávání dospělých . V období 1950–1951 vedl knihovnu Studijního lidovýchovného ústavu FF UK, poté pokračoval v letech 1953–1956 v postgraduálním studiu knihovnictví a lingvistiky na tehdejší Filologické fakultě UK. Od roku 1956 vyučoval na katedře knihovnictví a vědeckých informací FF UK jako asistent a později odborný asistent. V roce 1968 byl jmenován docentem. V letech 1973–1990 nemohl z politických důvodů působit na univerzitě. V letech 1974–1985 pracoval ve Výzkumném oddělení Slovenské technické knihovny v Bratislavě a poté až do roku 1989 jako vedoucí projektového týmu Výzkumného oddělení Československého střediska výstavby a architektury v Praze. Po sametové revoluci se v roce 1990 vrátil a o rok později byl jmenován profesorem. V letech 1990–1994 vedl Katedru knihovnictví a vědeckých informací . Roku 1997 se stal emeritním profesorem UK. V letech 1991–2001 přednášel i na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě, kde v období 1994–1998 vedl Ústav bohemistiky a knihovnictví. V letech 2001–2005 vyučoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na oboru FF MU VIK-Vědecké informace a knihovnictví. Zabýval se především dějinami knihoven, knihovnictvím a informační vědou.
Více od autora
Jiří Čarek (3)
Jiří Čarek byl český archivář, v letech 1960–1974 archivář hlavního města Prahy. Zabýval se románskou Prahou, městskou heraldikou a městskými knihami. Narodil se jako jediný syn nedostudovaného filozofa PhC. Aloise Čarka, který byl zprvu redaktorem Hlasu národa, a dále úředníkem Všeobecného zemského penzijního ústavu. Matka Jiřina zůstala v domácnosti, jejím koníčkem bylo sbírání staré devoční grafiky, cennou sbírku čítající na 10.000 listů ze 17.-19. století odkázala Národnímu muzeu v Praze. Jeho bratrancem byl prorežimní básník Jan Čarek . Absolvoval Jiráskovo gymnázium v Praze II, Resslově ulici 10. Dále vystudoval historii a pomocné vědy historické na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze u profesorů Gustava Friedricha, Václava Vojtíška a Josefa Šusty. V letech 1928–1931 absolvoval Státní archivní školu. Od roku 1934 až do odchodu na odpočinek roku 1974 působil v Archivu hlavního města Prahy, od roku 1960 jako vedoucí. Zabýval se nejdříve románskou Prahou , jeho monografii o románské architektuře však překonaly a v mnohém popřely jak pozdější archeologické výzkumy, tak stavebně historické průzkumy . Dále zpracoval pečeti přemyslovských knížat a králů. Dlouhodobě se věnoval městské heraldice, znaky, pečeti a pečetidla pojal do rozsáhlé monografie, vydané roku 1985. Jeho práce s městskými knihami vedla k publikaci série článků o historii pražských domů a jeho obyvatelích , na tuto systematiku navázal jeho kolega Luboš Lancinger. Společně s Václavem Hlavsou napsal průvodce Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška, vydaného roku 1958.
Více od autora
Jiri Beran (3)
Jiří Beran je český šermíř, mnohonásobný mistr ČR a dlouhodobě nejúspěšnější český kordista posledních 15 let. K největším úspěchům jeho kariéry patří vítězství na závodech Světového poháru v Buenos Aires 24. června 2007, kde dokázal porazit i úřadujícího mistra světa Wang Leje z Číny. V roce 2016 se probojoval skrz zónovou kvalifikaci na Olympijské hry do brazilského Rio de Janeira. V roce 2017 přispěl k vítězství českého kordového družstva na Světovém poháru v kanadském Vancouveru.
Více od autora
Jiří Bartoň (5)
PhDr. Jiří Bartoň , regionální historik, pedagog, autor litreratury faktu a naučné liter., zejména monografií o městech a obcích, publicista, heraldik, fotograf, kronikář a lektor v oboru.
Více od autora
Jindřich Veselý (6)
Jindřich Veselý český pedagog, loutkářský badatel, publicista, autor loutkových her. První prezident Mezinárodní loutkářské organizace UNIMA, předseda "Loutkářského soustředění" při Masarykově lidověvýchovném ústavu, ředitel Zátkova státního reálného gymnázia v Českých Budějovicích. Jindřich Veselý vyučoval na Zátkově státním reálném gymnáziu v Českých Budějovicích, kde pak působil v letech 1935–1939 jako ředitel Přispěl zakladatelskou měrou k poznání českého loutkářského umění, organizoval výzkum, výstavy a loutkářská setkání. Spoluzakládal Český svaz přátel loutkového divadla a od roku 1912 pro něj redigoval a vlastním nákladem v Chocni vydával časopis Loutkář, nejstarší loutkářské periodikum na světě, které vychází dodnes. Za přispění Jindřicha Veselého byla v roce 1912 založena sériová výroba loutek pro rodinná loutková divadélka, známá pod názvem Alšovo loutkové divadlo. Výroby se ujal A. Münzberg. Jindřich Veselý často navštěvoval představení lidových, profesionálních i amatérských loutkových divadel. Své poznatky z představení a ze setkání s loutkáři, publikoval často v časopise Loutkář. Usiloval nejen o rozvoj a modernizaci loutkového divadla, předávání zkušeností, ale i zachování národních kulturních tradic v loutkovém divadle. Počátkem 20. století mělo loutkové divadlo v Čechách historii více než 200 let. Svou upřímnou snahou si Prof. Veselý získal důvěru pokračovatelů starých loutkářských rodů, kteří mu dávali k otištění či k opisu staré divadelní hry upravené pro loutková divadla, nejrůznější materiály z historie jejich divadel, fotodokumentaci a návody jak účelně některé věci předvádět na loutkovém scéně. Prof. Veselý si velmi vážil práce lidových loutkářů z povolání. Uznával jejich zásluhy o položení základů loutkového divadla a šíření národní kultury napříč celou zemí. Historii některých loutkářských rodů, jejichž umění obdivoval, otiskl rovněž v časopise Loutkář. Například je v ...
Více od autora
Jindřich Rohlík (6)
Vystudoval fakultu elektrotechniky na ČVUT. Už během studií psal pro časopisy Excalibur, Score, Level, VTM a Ikarie a psal scénáře k TV pořad Game Page, který také moderoval. Designoval a produkoval počítačové hry Brány Skeldalu, Brány Skeldalu: Pátý učedník a Brány Skeldalu: 7 mágů, dále Dreamkiller, Fish Odyssey, Mutant a nyní pracuje na projektu pro virtuální realitu, kde se každý může stát hercem: Theatre VR. Kromě toho na pokračování vydává čtřdílný román Brány Skeldalu a věnuje se i psaní další nefantastické literatury.
Více od autora
Jindřich Neudert (6)
Narozen 4. 7. 1857 v Litomyšli, zemřel 22. 5. 1933 v Praze. Středoškolský profesor a knihovník, autor německo-českého slovníku, upravil Výbor z Vergilia a uveřejnil rozpravu o Julianu Apostatovi.
Více od autora
Jindřich Maria Slavík (6)
Stanislav Vrbík, známý pod pseudonymy Jindřich Maria Slavík a A. W. Hron byl český varhaník, hudební skladatel, spisovatel, básník a pedagog. Studoval na gymnáziu v Olomouci. Hudbě se začal věnovat pod vedením své matky, která jej začala učit hře na klavír. Později připojil i hru na housle a na varhany. Od roku 1922 se věnoval i hudební teorii a ve hře na varhany se zdokonalil tak, že na podzim roku 1924 byl jmenován varhaníkem kostela Panny Marie Sněžné. Později zde založil i chrámový sbor. Jako koncertní varhaník vystoupil poprvé 20. listopadu 1927, kdy provedl Toccatu a Fugu d-moll Johanna Sebastiana Bacha. V roce 1928 se stal varhaníkem při katedrále Sv. Václava v Olomouci. To vše jej odvádělo od studia na gymnáziu, takže svá středoškolská studia přerušil a maturoval až v roce 1930 jako externista v Litovli. Stal se členem Cyrilské jednoty, společnosti založené na podporu chrámové hudby. V roce 1929 absolvoval kurz hudební výchovy pro školy obecné a měšťanské a v letech 1929–1930 také kurz varhaníků při hudební škole Žerotín. Kompozici studoval soukromě u profesora brněnské konzervatoře Jaroslava Kvapila a ředitele olomouckého dómského kůru Antonína Petzolda. Kromě hudby se věnoval i ochotnickému divadlu. V roce 1936 se oženil. V průběhu 2. světové války byl korepetitorem olomouckého divadla a vystupoval jako klavírista v jazzových souborech. Po osvobození se stal dirigentem činoherního orchestru. Krátce vykonával funkci zástupce kulturního referenta Okresního národního výboru v Olomouci a v roce 1952 se stal inspicientem olomoucké opery. V letech 1961–1970 působil jako korepetitor baletního oddělení LŠU v Přerově, dále učil na varhany při Městském domě osvěty v Olomouci. V letech 1985–1987 byl korepetitorem umělecké gymnastiky při Univerzitě Palackého v Olomouci. Své dlouholeté zkušenosti praktického varhaníka i pedagoga zúročil v publikacích: ABC hry na varhany, Návod k varhanní improvizaci a Intonace....
Více od autora
Jindřich Lion (4)
Jindřich Lion se narodil 19. března 1922 v Praze. Chodil do židovské národní školy, kde vyučujícím jazykem byla čeština. Tato škola se od ostatních škol lišila jenom v tom, že tam byly dodržovány židovské svátky. Židovská střední škola v Praze neexistovala, takže absolvoval reálné gymnázium a také Obchodní akademii v Praze. Doma mluvili německy i česky. Otec se nikdy netajil, že je Žid. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1938 strýc Jindřicha Liona v Palestině zařídil, že se mohla celá rodina přistěhovat. Jindřich Lion tam pracoval jako zámečník, ale poté, co v Izraeli nastala mobilizace, šel k policii a přestěhovali se do Jeruzaléma. Po skončení války se Jindřich Lion vrátil do Prahy k demobilizaci. Ještě v roce 1945 nastoupil do redakce Mladé fronty, ale jakmile nakladatelství stejného jména připravovalo vydávání kromě knížek a deníku také týdeník pro mladé lidi, přešel do jeho nové redakce. Po rozpadu týdeníku byl přijat v redakci Svobodného slova. Ještě v roce 1967 – tedy rok před vpádem okupantských vojsk Varšavské smlouvy do naší země – vyslala redakce Jindru Liona jako svého zpravodaje do Vídně. Jakmile vojska Varšavské smlouvy vpochodovala do Československa, odcestoval s rodinou do Izraele. Vydržel to zde až do roku 1969, kdy emigroval do Vídně natrvalo. Psal do Vídeňských svobodných listů, do krajanského měsíčníku Kulturní klub, působil v Českém centru a v Klubu Čechů a Slováků ve Vídni. S manželkou Hannah byli oba velcí Sokolové. Při posledním sčítání lidu v Rakousku se přidali k oněm 6000 Čechům, kteří se přihlásili k české národnosti. Spolupracoval s českým vysíláním BBC v Londýně, s exilovým tiskem ve Švýcarsku a Austrálii, od roku 1989 ho znovu redakce Svobodného slova jmenovala svým akreditovaným redaktorem v Rakousku. Napsal a vydal také několik knížek. Zemřel 25. února 2012 ve Vídni....
Více od autora
Jindřich František Bobák (6)
Jindřich František Bobák, PaedDr., spisovatel, básník, autor knih Zajíček Strakaté Oušku, Neuvěřitelné dobrodružství cvrčka Jeronýma a jeho kamarádů, Zlaté dno, Proměny lásky a další. Píše již od svých šestnácti let. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a stal se doktorem pedagogiky.
Více od autora
Jindřich Fleischner (6)
Ing. Jindřich Fleischner byl český hospodářský a sociální pracovník. Vystudoval chemii na Vysoké škole technické. Pod vlivem teorie Wilhelma Ostwalda se začal zabývat sociálními aspekty technické práce. Po roce 1918 byl ministerským radou na ministerstvu veřejných prací. Mimo psaní odborných publikací ze svého oboru též překládal z francouzštiny z němčiny . Jeho literární pozůstalost je uložena v Národní knihovně ČR a v Památníku národního písemnictví v Praze.
Více od autora
Jezinky (5)
Czech female vocal group. Formed in 1970 by Bobina Ulrichová as a quartet with Helena Heřmanová, Dana Vlková and until 1974 with Hana Hostková-Löfflerová. In the early years also credited as “Jazzinky”. On several export releases also credited with the literal English translation as “The Witches”. Appeared on numerous Czechoslovak records as backing vocalists for other artists. Since 1974 regular collaboration with vocalist Pavel Liška. In 1974 Heřmanová and Vlková left to form another vocal group, Bezinky. Ulrichová continued with changing lineup, which got settled around 1979 with Vladimíra Jakšlová, Lenka Krimlová and Gojána Ledecká. Also performed as Pragokoncert Chorus in collaboration with a male vocal quartet. Disbanded after 1990.
Více od autora
Jevgenij Jakovlevič Guljakovskij (2)
Jevgenij Jakovlevič Guljakovskij, rusky: Евгений Яковлевич Гуляковский byl ruský sovětský spisovatel sci-fi, scénárista a geolog. Vystudoval geologickou fakultu v Kišiněvu, pracoval jako geolog. První SF povídku Ošibka uveřejnil ve svém sborníku Vysokij ključ , pak se však na deset let odmlčel a znovu se objevil až v pol. 70. let. G. prvním významným dílem SF se stala novela Planěta dlja kontakta , v níž autor popisuje skupinu kosmonautů, která ztroskotala na cizí planetě. Vyjde najevo, že planeta je cvičnou laboratoří neznámé mimozemské civilizace, která některé z kosmonautů vybavila parapsychickými schopnostmi a sleduje lidské reakce a inteligenci při hledání možnosti návratu na Zemi. Konfrontace lidí a mimozemšťanů v rovině filozofické, morální i čistě dobrodružné je hlavním motivem G. tvorby. V novele Šoroch priboja vysílají inteligentní podmořské bytosti do světa věrné kopie utonulých lidí, aby s jejich pomocí zabránily dalším atomovým pokusům a nové světové válce. Největší popularitě se těší cyklus novel toru Rotanovovi, který řeší nejrůznější záhady na planetách naší galaxie. První dva příběhy vyšly kn. jako Sezon tumanov . Rotanov se zde snaží urovnat mnohaletý boj mezi kolonisty planety Alfa Draka a záhadnými duchovitými tvory, kteří z lidí vysávají vědomí. Kniha Dolgij voschod na Enně obsahuje další dva příběhy z této série: Gosti iz bezdny a Planěta belych nočej . Rotanovskou sérii lze pokládat za novou školu rus. dobrodružné kosmické SF.
Více od autora
Jessie Inchauspé (5)
Francouzská biochemička a spisovatelka, věnuje se zlepšení fyzického a duševního zdraví. Žije v New Yorku.
Více od autora