Všichni Autoři a témata

Marie Šechtlová (5)

Marie Šechtlová byla česká fotografka, jedna ze zastánců stylu „poezie všedního dne“. Fotografovat začala v roce 1945. Po sňatku s Josefem Šechtlem spolupracovala na rozvoji rodinného ateliéru Šechtl a Voseček až do jeho združstevnění v roce 1953. Koncem 50. let vstoupila na dráhu umělecké fotografky. V 60. letech patřila k nejúspěšnějším fotografům „poezie všedního dne". Vydala desítky publikací, většinu se svým manželem . Realizovali spolu velkoplošné fotografie do interiérů a desítky výstav. Později se věnovala převážně digitálně manipulované fotografii. Narodila se 25. března 1928 jako Marie Kokešová v rodině úředníka Jana Kokeše a Františky Kokešové v Chomutově. V jejích deseti letech se rodina Kokešova se přestěhovala do Tábora. V roce 1947 maturitou ukončila studium na táborském gymnáziu a o rok později se v květnu vdala za Josefa Šechtla. V roce 1950 dokončila vyučení v oboru fotografie a pracovala v ateiéru Šechtl a Voseček v Táboře, který byl založen roku 1876. Dne 17. března 1952 se rodičům narodila dcera Marie Michaela. Ve víru událostí v republice byl rodinný ateliér Šechtl a Voseček v roce 1953 združstevněn. Od poloviny 70. let se pravidelně účastnila soutěže „Žena s kamerou“ . V roce 1989 byly k tisku připravené knihy s fotografiemi M. Šechtlové „Paříž“ s textem Jiřího Muchy, nakladatelství Osveta v Martině, a „Historické palné zbraně a zbroj“. Kvůli politickému zrušení knižního velkoobchodu a pozdějšímu rozdělení Československa však knihy nikdy nebyly vydány. Ještě v témže roce proběhla výstava Marie Šechtlové „Výbor z díla“ v Táboře. Dne 5. července 2008 zemřela v Praze....

Marie Madeira (4)

Terapeutka, zaměřuje se na rodinnou terapii, autorka publikace z oblasti osobního rozvoje.

Marie Macková (7)

Je zaměřena na dějiny správy, regionální dějiny, církevní dějiny, to vše především v dlouhém 19. století. Věnuje se dějinám regionu okresu Ústí nad Orlicí a dějinám Němců v Čechách. Kromě toho dokumentuje i dějiny tabákového průmyslu v Rakousku-Uhersku. Historička, archivářka, pedagožka Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice.

Marie Lacigová (3)

Narozena 7. 3. 1928 v Pardubicích, zemřela 2. 4. 2020 v Plzni. Malířka, ilustrátorka. Studovala na VŠUP v Praze a na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze . Od roku 1954 žila a pracovala v Plzni.

Marie Kynčlová (3)

Narozena 28. 10. 1953 v Semilech. Učitelka MŠ, komunální politička a obecní kronikářka, autorka regionálních vlastivědných publikací.

Marie Kondō (6)

Marie Kondo je japonská spisovatelka, poradkyně v oboru úklidu a organizace a popularizátorka minimalistického životního stylu. Marie Kondo se narodila 9. října 1984 v japonském hlavním městě Tokiu jako prostřední ze tří dětí. Její otec pracoval jako praktický lékař a matka se věnovala rodině na plný úvazek. Dle vlastních slov se zajímala o úklid už jako dítě a dobrovolně plnila domácí práce svých sourozenců. Během studia na Ženské křesťanské univerzitě v Tokiu začala poskytovat konzultace o úklidu, z čehož se později stala její obživa. Kromě toho působila v šintoistickém chrámu, kde pomáhala při rituálech a vyznává formu animismu. S manželem a dvěma dcerami žije v Kalifornii. Pozornost Západu získala v roce 2014 po vydání The Life-Changing Magic of Tidying Up – překladu její knihy napsané v japonštině v roce 2011 . Tato publikace se stala dlouhodobým bestsellerem podle kritérií The New York Times. Ještě většího publika se jí dostalo v lednu 2019 po premiéře osmidílného seriálu Velký úklid s Marií Kondo na streamovací platformě Netflix. V pořadu Kondo pomáhá s úklidem americkým rodinám. Seriál byl nominován na dvě ceny Emmy, ani jednu však nezískal. Na pořad volně navazuje Sparking Joy s plánovaným uvedením v létě 2021, který rozšiřuje záběr jejích metod z organizace domácnosti na mezilidské vztahy, podnikání a komunitní soužití. V listopadu 2019 vydala svou první dětskou knihu Kiki & Jax: The Life-Changing Magic of Friendship doplněnou ilustracemi spoluautorky Saliny Yoonové. S psychologem Scottem Sonensheinem napsala knihu o organizaci pracovního života Joy at Work, která vyšla v dubnu 2020. Její metoda, pojmenovaná „KonMari“, spočívá ve vlastnění pouze omezeného počtu předmětů, které „vyvolávají radost“ a zbavení se všech ostatních. Pod značkou KonMari vyučuje ostatní konzultanty – v roce 2018 jic...

Marie Jelínková (4)

Autorka učebnic nauky o domácnosti.

Marie Jehličková (3)

Je důchodce a básník. Vzdělání základní. Tečka. Marie Jehličková je velký talent současné české poezie. Potvrdila to už svou prvotinou Ve sklenici od vína ještě kouří doutník. V příznivě přijaté sbírce najdeme ozvuky Trakla, Rilkeho či Holana, od nichž si však autorka nepůjčuje styl, nýbrž urputnost a víru v poezii coby prostředek poznávání světa. „Chytit cíp rostoucího tajemství za ocásek strachu,“ píše básnířka, pro níž je psaní způsobem bytí, nikoli jen verbální dekorací.

Marie Domská (6)

Narozena 22. 9. 1982 v Hulíně. Středoškolská učitelka angličtiny. Autorka sci-fi povídek a románu.

Marie Černá (7)

Marie Černá byla česká a československá politička Komunistické strany Československa a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSR. Ve volbách roku 1954 byla zvolena za KSČ do Národního shromáždění ve volebním obvodu Plzeň. V parlamentu setrvala až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1960. K roku 1954 se profesně uvádí jako dělnice v Chlumčanských keramických závodech. 12. sjezd KSČ ji zvolil za kandidátku Ústředního výboru Komunistické strany Československa.

Marie Benedict (5)

Americká advokátka, autorka biografie.

Marie Bartošová (6)

Fotografka.

Marianne Williamson (4)

Marianne Deborah Williamsonová je americká autorka, lektorka a aktivistka hnutí New Age. Napsala 12 spirituálně zaměřených knih, 7 z nich se stalo bestsellerem podle kritérií The New York Times Book Review v kategorii „Poradenství, jak na to a různé“. Založila Project Angel Food, dobrovolnickou organizaci poskytující jídlo osobám s AIDS a jinými smrtelnými chorobami, které nezvládají opouštět svůj domov. Je spoluzakladatelkou „Mírové aliance“ – neziskové organizace podporující rozvoj a vzdělání v mírotvorných projektech. V roce 2014 Marianne Williamsonová jako nezávislá neúspěšně kandidovala do sněmovny reprezentantů v kalifornském 33. okrsku. 29. ledna 2019 oznámila účast ve volbě prezidenta Spojených států 2020 za Demokraty. Dlouhodobě nízké výsledky ve volebních průzkumech a nedostatek finančních dárců jí zajistily účast pouze v prvních několika oficiálních volebních debatách a svou kandidaturu stáhla 10. ledna 2020 – několik týdnů před zahájením samotného hlasování v primárkách v prvních státech Spojených států. V únoru 2020 veřejně podpořila kandidaturu senátora Sanderse. Po volebních úspěchu Joe Bidena během volebního superúterý označila v později smazaném tweetu odstoupení umírněných kandidátů Peta Buttigiege a Amy Klobucharové a jejich následnou podporu Bidena za puč. Williamsonová se považuje za progresivní demokratku – podporuje navýšení federální minimální mzdy na 15 dolarů na hodinu, snížení příjmové nerovnosti a řešení problémů spojených s globální změnou klimatu, kterou považuje za „největší morální zkoušku naší generace“ a podporuje Zelený nový úděl. V izraelsko-palestinském konfliktu navrhuje zapojení Spojených států na pozici mediátora. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marianne Williamson na anglické Wikipedii....

Mariana Alcoforado (7)

Francouzský šlechtic, diplomat a spisovatel 17. století , jehož autorství proslulých Portugalských listů, připisovaných do té doby Marianě Alcoforado, bylo zjištěno až ve 20. století. O životě skutečné Mariany Alcofado je známo zhruba následující: Marianna Alcoforado se narodila v Portugalsku v roce 1640. Měla tři bratry a dvě sestry. Její rodné město Beja bylo hlavním dějištěm války se Španělskem. Mariannin ovdovělý otec ji proto poslal v roce 1656 do kláštera. Až do pětadvaceti let zde žila rutinní život, poté se údajně setkala s mladým francouzským šlechticem Noëlem Boutonem. Tento muž, později známý jako markýz de Chamilly a maršál Francie, byl jeden z francouzských důstojníků, kteří přišli do Portugalska, aby sloužil pod kapitánem Fredericke Schombergem. V letech 1665-1667 Chamilly trávil hodně času v blízkosti kláštera, až se nakonec blíže seznámil s Mariannou. Netrvalo dlouho a jejich vztah se stal veřejně známým a samozřejmě způsobil skandál. Nakonec Chamilly Mariannu opustil a vrátil se zpět do Francie. To mělo za následek, že mu Marianna začala psát dopisy, které později vyšly jako její nejznámější dílo, i když o pravosti se stále vedou spory. Marianna zemřela opuštěná v klášteře ve věku 83 let v roce 1723.

Maria Rodziewiczówna (6)

Polská prozaička.

Mária Maříková (5)

Slovenská autorka učebnice angličtiny.

Mária Kusendová (8)

Mária Hamzová (6)

Slovenská lékařka, autorka románů pro ženy, píše pod pseudonymem.

Maria Dahvana Headley (2)

Maria Dahvana Headley je americký spisovatel, memoirista, redaktor a dramatik. Ona je New York Times-nejprodávanější autor, stejně jako editor. Poté, co absolvovala vysokou školu v Calvwell, Idaho, v roce 1995 navštěvovala Newyorskou univerzitu, kde studovala dramatické psaní na Tisch School of Arts Dramatic Writing Program. Headley žila v Seattlu mnoho let, než se vrátila do New Yorku, kde nyní žije. Její tvorba zahrnuje román pro mladé dospělé vesmírné fantasy Magonia a královnu králů, alternativní román historie / fantazie o Kleopatře. Její povídka "Dejte jí zlato, když slyšíte její výkřik", původně publikovaná v časopise Lightspeed v červenci 2012, byla nominace na cenu Nebula v roce 2012, v kategorii povídky. Její příběh "Tradiční" byl finalistkou ceny Shirleyho Jacksona za rok 2013.

María Asensio (6)

Autorka adaptací světových děl pro školáky.

Mari Lajos (6)

Maďarská autorka kuchařských knih.

Margita Šarnická (4)

Slovenská autorka publikací se zaměřením na ruční práce.

Margaret O'Neill (6)

Margaret žije se svým manželem ve starém domě v Sussexu. Pracovala jako ošetřovatelka, nyní píše romantické romány z lékařského prostředí.

Marek Šindelka (5)

Marek Šindelka je český spisovatel, držitel Ceny Jiřího Ortena a dvou cen Magnesia Litera za prózu. Studoval kulturologii na Filozofické fakultě UK v Praze a scenáristiku na pražské FAMU, kde navázal doktorským studiem. Za básnickou prvotinu Strychnin a jiné básně , kterou napsal jako dvacetiletý, mu byla udělena Cena Jiřího Ortena. V roce 2008 mu v nakladatelství Pistorius & Olšanská vyšel román s názvem Chyba o překupníkovi, který si do těla zasadí vzácnou rostlinu, aby ji mohl propašovat kupci. Následovala kniha povídek Zůstaňte s námi, vydaná v roce 2011, a po ní další povídková sbírka Mapa Anny v roce 2014. Za povídkovou knihu Zůstaňte s námi obdržel cenu Magnesia Litera 2012 v kategorii prózy a v téže kategorii bodoval o čtyři roky později také s knihou Únava materiálu, inspirovanou osudy běženců. Publikoval i v časopisech Souvislosti, A2 a Host. Dvě povídky, které se později staly součástí sbírky Mapa Anny, vyšly napřed časopisecky. V literární příloze Respektu 17. prosince 2012 vyšla povídka Představení začíná, v Lidových novinách 10. srpna 2013 vyšla povídka Kopie.

Marek Krajewski (6)

Marek Krajewski je polský filolog a spisovatel. Česky vyšly jeho ponuře laděné detektivní příběhy s kriminalistou Eberhardem Mockem, odehrávající se ve Wrocławi v době mezi světovými válkami.

Marek Brabec (8)

Narozen 23.9.1966. Ing., Ph.D., specializuje se na matematickou statistiku a její aplikace.

Marcelle Tinayre (7)

Francouzská spisovatelka.

Marcel Gruen (2)

Mapleová Daphne (8)

Manfred Koch (6)

Německý autor přírodopisných knih.

Mandy Robotham (5)

Britská autorka románu.

Mandy Baggot (5)

Mandy Baggot je autorkou, jejíž romantické komedie získaly různá britská i mezinárodní ocenění. Mandy miluje řecký ostrov Korfu, bílé víno, country music a kabelky. Je také zpěvačka, dokonce se zúčastnila televizních pěveckých soutěží včetně pořadu X-Factor. Mandy žije s manželem a se dvěma dcerami poblíž města Salisbury v britském Wiltshiru.

Malcolm V Lowe (4)

Historik a politolog , fotograf, publicista, práce o letectví, kosmonautice, automobilovém průmyslu.

Magnus MacFarlane-Barrow (4)

Zakladatel humanitární organizace Mary’s Meals.

Magdalena Konečná (8)

Narozena 8. 7. 1975. Mgr., Ph.D., autorka a vydavatelka učebnic pro děti. Zaměřená též na filosofii, germanistiku, estetiku a překladatelství.

Magdalena Juříková (6)

Narozena 1956. PhDr., historička umění, kurátorka výstav, publikace z oboru.

Madla Vaculíková (3)

Marie Vaculíková , známá především pod jménem Madla, byla manželkou českého spisovatele Ludvíka Vaculíka a jako postava se objevuje v mnoha jeho knihách, především v Českém snáři. Byla autorkou dvou knih dopisů českému básníkovi a výtvarníkovi Jiřímu Kolářovi a ze svého vztahu s Vaculíkem, který jí býval často nevěrný, se zpovídala v knize rozhovorů s Pavlem Kosatíkem Já jsem oves. Narodila se ve Spešově u Blanska. Její maminka zemřela, když jí bylo sedm let. Vystudovala měšťanskou školu. Poté byla poslána do učení do Baťových závodů ve Zlíně, kde se seznámila s Ludvíkem Vaculíkem. Zde se starala o mládež. Po náletu na Zlín v roce 1944 přešla do závodu ve Zruči nad Sázavou. Poté pracovala jako vychovatelka v příhraniční oblasti ve Františkově, kam za ní přijel Ludvík Vaculík. V prosinci 1949 si Ludvika Vaculíka vzala za muže. Postupně se jim narodili tři synové – Martin, Ondřej a Jan. V padesátých letech věnovala zejména výchově dětí. Syn Martin emigroval do Francie. Na počátku 60. let byla zaměstnána jako poslechářka pořadů Českého rozhlasu, na které psala hodnocení. Spolupodílela se na zavedení pořadu o antické knihovně. Stála u zrodu Klub spřízněných duší při divadle Semafor. Pomáhala organizovat debatní večery, na kterých vystupovali například Jaroslav Seifert, Jan Procházka, Vilém Stanovský aj. Pomáhala vydávat klubový zpravodaj, jehož poslední číslo vyšlo v prosinci 1971. Klub pod tlakem změnil název a Madla Vaculíková musela v roce 1972 v Klubu z politických důvodů ukončit činnost. Následně získala práci v manželské poradně ve Slezské ulici na pražských Vinohradech, kde zůstala až do důchodu, do kterého odešla v roce 1973. Nejprve byla zaměstnána jako administrativní pracovnice, později povýšila na vedoucí příjmu. Po Chartě 77 měla zakázáno být v místnosti s klienty sama. Chartu 77 nepodepsala z důvodu ochrany rodiny, zajištění živobytí a pojištění pro děti i manžela. V Dobřichovicích, kd...

Madeline Hunter (6)

Americká spisovatelka a profesorka dějin umění na Pensylvánské universitě.

Madeleine Thibault (1)

Maciej Zglinicki (4)

Autor cestovatelských průvodců, překladatel z angličtiny.

M. R Kopmeyer (4)

Podnikatel, filantrop, autor publikací z oborů psychologie, sociologie, managementu financování, komunikace apod.

M. J Howard (5)

Autor knihy o soužití psa s lidmi.

M. H Bowery (7)

Narozen 18. 2. 1947. Trap, autor dobrodružných příběhů a básník.

Lynne Reid Banks (5)

Narodila se v Londýně v rodině skotského lékaře a irské herečky. Léta druhé světové války prožila jako jedno z evakuovaných dětí v kanadských prériích. Po návratu se připravovala na hereckou dráhu v Královské akademii dramatického umění. Po pěti letech, které strávila v divadle jako herečka a autorka divadelních her, se stala jednou ze dvou prvních televizních reportérek. V roce 1959 napsala svůj první román "Pokoj ve tvaru L", který byl později zfilmován. V orce 1962 se odstěhovala do Izraele, kde pracovala v kibucu jako učitelka angličtiny. Vdala se za sochaře, je matkou tří synů. V roce 1971 se s rodinou vrátila do Anglie. V současné době žije střídavě v Dorsetu a v Londýně a plně se věnuje spisovatelské dráze. Lynne Reid Banksová napsala dvacet pět knih pro dospělé i dětské čtenáře všěčch věkových kategorií a řadu divadelních, rozhlasových a televizních her.

Lynn Messina (3)

Americká spisovatelka.

Lyn Ellis (3)

Americká autorka románů a milostných příběhů, též profesionální fotografka.

Lyla Sage (5)

Lukáš Vavrečka (5)

Narozen 2. 3. 1987 v Lounech. Žije a studuje v Humpolci. Publikuje v Listech Vysočiny. Spisovatel a básník, píše hry, povídky, detektivky.

Luise Rinser (6)

Luise Rinserová byla německá spisovatelka, autorka mnoha románů a povídek. Absolvovala střední školu v Mnichově, vystudovala pedagogiku a psychologii. Pracovala pak jako asistentka na několika školách v Horním Bavorsku. Seznámila se tam s reformovanými pedagogickými metodami Franze Seitze, který tak ovlivnil její způsob výuky. Během tohoto období také napsala své první povídky. Ačkoli odmítla vstoupit do NSDAP, po roce 1936 patřila k jejímu ženskému křídlu . V roce 1939 se vdala. V roce 1944 byla uvězněna poté, co ji udal nacistický „přítel" kvůli podrývání vojenské morálky. Soudní proces, který by pravděpodobně skončil trestem smrti za zradu, byl zastaven díky konci války. Otřesnou zkušenost vězeňského života popsala v Deníku z vězení , vydaném v roce 1946. Od roku 1945 do roku 1953 byla na volné noze, psala pro noviny Neue Zeitung München. V roce 1959 se přestěhovala do Říma, o šest let později do městečka Rocca di Papa v jeho blízkosti. Naposled žila v Unterhachingu u Mnichova, kde v roce 2002 zemřela. Rinserová se angažovala v politických a sociálních otázkách. Podporovala např. Willyho Brandta, protestovala proti investicím do jaderných zbraní v Německu. Stala se také ostrým kritikem katolické církve. Přesto ji však nikdy neopustila, byla rovněž akreditovanou novinářkou na druhém vatikánském koncilu. V roce 1984 ji němečtí Zelení navrhli jako kandidátku na německou prezidentku. Spolkový president Johannes Rau Rinserovou ocenil jako jeden z velkých literárních hlasů poválečného období. Jejím prvním manželem se v roce 1939 stal skladatel Horst Günther Schnell, který také byl otcem jejích dvou synů. Zemřel za 2. světové války na východní frontě. Po jeho smrti se provdala za komunistického spisovatele Klause Herrmanna; toto manželství bylo ukončeno kolem roku 1952. Jejím třetím manželem se stal skladatel Carl Orff. Brali se v roc...

Ludwig Güttler (6)

Ludwig Güttler je proslulý německý virtuózní trumpetista, dirigent a muzikolog, který se proslavil zejména svou hrou na barokní trubku. Narodil se 13. června 1943 v Sosně v Sasku a významně přispěl k oživení přirozené trubky a loveckého rohu . Güttler studoval hru na trubku na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber v Drážďanech a později pokračoval v dalším studiu hudební vědy.

Ludvík Plašil (5)

Narozen 1945 v Lipce. Český fotograf.

Ludvík Mühlstein (5)

Narozen 28.9.1934 v Náchodě, zemřel 17.9.2008 v Úpici. Středoškolský učitel, muzejní a vlastivědný pracovník, dlouholetý ředitel Muzea Boženy Němcové v České Skalici a člen redakční rady časopisu Rodným krajem.

Ludvík Kotek (3)

Promovaný historik, redaktor, překladatel z ruštiny.

Ludovic Halévy (8)

Ludovic Halévy se narodil v Paříži. Jeho otec Léon Halévy byl státním úředníkem a chytrým a všestranným spisovatelem, který se vyzkoušel téměř každý druh literatury - prózu a básně, vaudeville, činohru, historii - aniž by však v nějakém dosáhl zásadního úspěchu. Jeho strýc, Fromental Halévy, byl známým operním skladatelem. Odtud pramenilo dvojité a časné spojení Ludvíka Halévyho s pařížskou uměleckou scénou. Jeho otec konvertoval z judaismu na křesťanství před svatbou s Alexandrinou Lebasovou, dcerou křesťanského architekta. V osmnácti letech vstoupil do řad francouzské administrativy a pracoval na různých postech, poslední byl secrétaire-rédacteur v Corps législatif. V této funkci se těšil zvláštní přízni a přátelství vévody z Morny, tehdejšího prezidenta tohoto shromáždění.V roce 1865 mu rostoucí popularita jako autora dovolila opustit veřejnou službu. Deset let předtím se seznámil se skladatelem Offenbachem, který na Champs-Élysées začínal se svým malým divadlem a pro úvodní představení napsal druh prologu, Entrez, messieurs, mesdames. Následovaly další malé produkce, z nichž nejpozoruhodnější byla Ba-ta-clan. Tato díla tvořil pod pseudonymem Jules Servierese. Jméno Ludovic Halévy se poprvé objevilo na plakátech 1. ledna 1856. Brzy poté jeho jméno proslavil nebývalý úspěch Orfea v podsvětí, hudební parodie napsané ve spolupráci s Hectorem Crémieuxem. Na jaře roku 1860 byl pověřen, aby napsal hru pro manažera Variétés ve spolupráci s dalším vaudevilistou Lambert-Thiboustem.Když Lambert-Thiboust náhle odstoupil od spolupráce, nastal pro Halévyho problém jak splnit závazky smlouvy. V té době se na schodech divadla setkal s pro něj tehdy poměrně neznámým Henri Meilhacem. Navrhl Meilhacovi práci odmítnutou Lambert-Thiboustem, a ten nabídku okamžitě přijal. Začala tak spolupráce trvající více než dvacet let, která se ukázala být velmi přínosnou jak pro pověst dvou autorů, tak pro prosperitu malých pařížských divadel. Jejich společné práce mohou být rozdě...

Ludmila Sinkulová (2)

Ludmila Sinkulová byla česká lékařka, historička medicíny a redaktorka. Ludmila Sinkulová, rozená Eliášová, vystudovala klasické gymnázium v Praze a přihlásila se na lékařskou fakultu v Praze, kde promovala 17. října 1936. Již během studia byla spoluzakladatelkou Jednoty nemajetného a pokrokového studentstva na lékařské fakultě a časopisu Roentgen. Při angažované činnosti v rámci JNPS se seznámila s jejím předsedou, aktivistickým členem KSČ, Václavem Sinkule, s nímž uzavřela sňatek. Aktivistické působení manžela vedlo k jeho internaci a později popravě v koncentračním táboře Mauthausen.  Ludmila Sinkulová se rovněž angažovala v levicovém odbojovém hnutí. Před hrozícím zatčením se zachránila prostřednictvím odjezdu do Německa, kde vystupovala pod falešnou identitou jako Marie Nedbalová či Marie Novotná. Zde vystřídala mnohá zaměstnání, profesi dělnice v Lipsku, pracovnice v tiskárně, později působila jako služebná, konec válečného konfliktu pak prožila v pozici pomocné ošetřovatelky v jedné z vídeňských nemocnic. Na začátku své lékařské praxe pracovala před vypuknutím 2. světové války na několika klinikách – v Jedličkově ústavu, v nemocnici na Bulovce, v roce 1939 pak půl roku v táboře pro uprchlíky českého původu ze Sudet ve Svatobořicích. Za války pracovala jako sekundářka Baťovy nemocnice ve Zlíně, později v infekční nemocnici v Praze na Bulovce. Profesní dráha byla přerušena nuceným útěkem do zahraničí. Po návratu do Československa se vrátila k profesní dráze, zastával však především vedoucí pozice v administrativě, kde prosazovala v rámci poválečných reforem zdravotnictví nové uspořádání zdravotní péče. V rozmezí let 1945 – 1949 byla vedoucí odboru ministerstva sociální péče, během let 1949 – 1951 v odboru zdravotní osvěty ministerstva zdravotnictví, v let...

Ludmila Mlýnková (8)

PhDr. Ludmila Mlýnková je česká romanistka , působící jakožto akademická pracovnice na katedře románských jazyků Vysoké školy ekonomické v Praze. Doktorka Mlýnková vystudovala v letech 1979–1984 oborovou kombinaci španělština–portugalština na FF UK v Praze, doktorát filozofie zde pak získala o rok později. Ve spolupráci s kolegyní a hispanistkou dr. Olgou Macíkovou publikovala řadu úspěšných didaktických materiálů, věnujících se výuce španělského jazyka.

Ludmila Jandová (7)

Ludmila Jandová, rozená Kalibánová , byla česká malířka, kreslířka, grafička a ilustrátorka, žačka profesorů Vladimíra Silovského a Vojtěcha Tittelbacha. Specializovala se především na přírodní a církevní témata. Její díla zdobí mimo jiné katedrálu svatého Ducha či královéhradeckou biskupskou rezidenci, vytvořila též logo pro Diecézní eucharistický kongres, který proběhl v Hradci Králové v roce 2002. Za celoživotní dílo a přínos pro církev jí papež Jan Pavel II. udělil vyznamenání „pro ecclesia et pontifice“, Litomyšl jí udělila Zvláštní Cenu za přínos městu. Jejím manželem byl akademický sochař František Janda .

Luděk Štěpán (7)

Luděk Štěpán byl autor řady odborných a populárně naučných publikací především s tematikou lidového stavitelství a technických objektů, zakladatel české molinologie a muzea v přírodě Soubor lidových staveb Vysočina, propagátor významu a hodnot lidového stavitelství a neindustriálních technických objektů. Luděk Štěpán se narodil 19. srpna 1932 v Nasavrkách. Společně s rodiči již od dětství poznával malebné kouty Chrudimska a Hlinecka. Přestože profesně inklinoval k technickým oborům, jeho koníčkem byla příroda a historie. Vystudoval Vyšší vodotechnickou školu ve Vysokém Mýtě a začal se věnovat stavbě mostů a silnic. Toto povolání spojené s neustálým pohybem po regionu mu dávalo možnost poznávat jednotlivá sídla i krajinu a začít objevovat zajímavé doklady lidového stavitelství. Velkou část svého volného času trávil Luděk Štěpán putováním s fotoaparátem po celém Chrudimsku. Svou zálibu začal od počátku 60. let provozovat coby dobrovolný pracovník státní památkové péče, od roku 1968 působil vedle svého zaměstnání jako okresní konzervátor památkové péče. Do roku 1992 byl vedoucím Souboru lidových staveb Vysočina. Luděk Štěpán společně s Františkem Horáčkem, také nadšeným ochráncem památek a přírody, prováděl od roku 1960 průzkum mlýnů a dalších vodou poháněných zařízení na Chrudimsku, Luděk Štěpán v terénu, František Horáček v archivech. V době jeho průzkumu se mlynáři těžce vyrovnávali se zestátněním a cítili se na okraji společnosti. I díky tomu byli velmi vstřícní a rádi mu poskytovali cenné informace, neboť byli vděčni za to, že se o jejich řemeslo ještě někdo zajímá. O činnosti Luďka Štěpána se dozvěděli pracovníci komise pro historii mlynářství Národního zemědělského muzea, nabídli mu členství a přizvali jej ke spolupráci. Tehdy zjistil, že kromě členů komise o mlýny moc lidí zájem nejeví, a to ani památkáři. Právě v té době se nezdařil pokus o záchranu Petrova mlýna v Lánech u Kameniček, ani archaického...

Luděk Schneider (7)

Ilustrátor, akademický malíř, humorista. Štukatér. Spolupráce s humoristickým časopisem Dikobraz.

Luděk Kubát (8)

Luďka Kubáta známe zejména z kláštereckého výtvarného prostředí. Je vyučeným malířem porcelánu, léta pracoval v různých profesích v porcelánce. Odmalička chodil do knihovny, četl klasickou i dobrodružnou literaturu. „Zaujala mě zejména současná skandinávská detektivka a tak jsem si řekl, že bych mohl napsat něco podobného, temně severského. Vyšla mi z toho detektivka ze severních Čech, která má v sobě i prvky humoru,“ prozrazuje o své prvotině s názvem Stvůry. Příběh zasadil přímo do Klášterce nad Ohří, děj prokládá různými postavami, které poznal právě v Klášterci nad Ohří.