12181–12240 z 153276 Autoři
Carole Stott (6)
Britská astronomka, publicistka, autorka populárně-naučných knih z oboru.
Více od autora
Carl Friedrich von Weizsäcker (5)
Carl Friedrich von Weizsäcker byl německý fyzik, filosof a veřejný činitel. Narodil se v rodině diplomata a se svými rodiči pobýval na různých místech: ve Stuttgartu, v Baselu a od roku 1925 v Kodani, kde se seznámil s W. Heisenbergem, který ho získal pro studium fyziky. V letech 1929 až 1933 studoval fyziku, astronomii a matematiku v Berlíně, v Lipsku a v Göttingenu; mezi jeho učiteli byl i Heisenberg a Niels Bohr. Roku 1937 se oženil se švýcarskou historičkou G. Wille a měl s ní čtyři děti. V roce 1989 získal Templetonovu cenu. Po habilitaci v roce 1936 pracoval Weizsäcker ve fyzikálním ústavu v Berlíně a zabýval se hlavně vazební energií atomového jádra a nukleárními procesy, jež probíhají v nitru hvězd. Už před začátkem 2. světové války věděl o možnosti atomové či „uranové“ bomby a spolu s Heisenbergem a s objevitelem štěpení jádra Otto Hahnem o tom diskutovali. Weizsäcker vytvořil teorii plutoniové bomby, dal to na vědomí Ministerstvu války a v roce 1942 podal patentovou přihlášku. Roku 1941 navštívil spolu s Heisenbergem N. Bohra v tehdy obsazené Kodani. Heisenberg později řekl, že smyslem bylo uzavřít dohodu o tom, že se bomba vyvíjet nebude, Bohr však rozhovor pochopil jako nabídku ke spolupráci na německém projektu a za dobrodružných okolností uprchl do Británie a do USA. Jeho svědectví přispělo k tomu, že vědci v USA naopak vývoj bomby navrhli a uskutečnili. Německé velení však usoudilo, že se musí soustředit jen na projekty, které slibovaly rychlé nasazení a projekt bomby nepodpořilo. Další výzkum pak probíhal v malém měřítku a bez naděje na realizaci, nicméně pokračoval až do roku 1945. Od roku 1946 vedl Weizsäcker Planckův ústav pro fyziku v Göttingenu, věnoval se však především – jako jiní účastníci vývoje atomové bomby – otázkám odpovědnosti vědců a vědecké etiky. Veřejně vystupoval proti vyzbrojení Německa atomovými zbraněmi a zabýval se otázkami světového mír...
Více od autora
Camilla Reid (9)
Spisovatelka knih pro děti. Spoluzakladatelka a šéfredaktorka nakladatelství dětských knih Nosy Crow. Žije a pracuje v Londýně.
Více od autora
Buck Owens And His Buckaroos (6)
Buck Owens a jeho Buckaroos byli významnou osobností americké country hudby, která se proslavila zejména utvářením bakersfieldského zvuku - stylu, který se vyznačuje syrovým, ostrým twangem a vlivem rock-and-rollu. Buck Owens, frontman kapely, byl zpěvák, kytarista a skladatel, který dosáhl značného úspěchu v 60. a 70. letech 20. století. V jeho kapele Buckaroos často hráli vynikající hudebníci jako Don Rich na kytaru a housle, kteří přispěli k jejich osobitému zvuku.
Více od autora
Bruce Hornsby And The Range (6)
Bruce Hornsby and the Range je americká skupina, kterou v roce 1984 založil pianista a zpěvák a skladatel Bruce Hornsby. Skupina je známá díky svému debutovému albu "The Way It Is", které vyšlo v roce 1986 a stalo se komerčně úspěšné, především díky titulní skladbě. Tato píseň "The Way It Is" se stala hitem, dosáhla vrcholu amerických hudebních žebříčků a představila Hornsbyho směs popu, jazzu, bluegrassu a rockových vlivů.
Více od autora
Bruce H Lipton (4)
Bruce Harold Lipton je americký vývojový biolog, zabývající se vlivy vlastního myšlení na epigenetiku. Bruce H. Lipton, Ph.D., vystudoval buněčnou biologii a působil jako pedagog na lékařské fakultě University of Wisconsin, později přednášel na Stanford University. Často vystupuje v televizních a rozhlasových pořadech a je účastníkem národních a mezinárodních konferencí. Je známý svou prací v oblasti epigenetiky a výzkumem možností ovlivňování genů a DNA prostřednictvím myšlení. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruce Lipton na anglické Wikipedii.
Více od autora
Břetislav Palkovský (7)
Narozen 17.6.1888 v Přerově, zemřel 14.12.1978 v Praze. JUDr., advokát, dramatik,politický publicista, spisy o výtvarném umění.
Více od autora
Břetislav Kafka (7)
Břetislav Kafka byl český sochař, řezbář, známý hlavně jako hypnolog, léčitel a badatel v oblasti parapsychologie. Pocházel z kovářské rodiny; jeho děd byl čtyřicet let panským kovářem šlechtického rodu Schaumburgů z Lippe v Ratibořicích, jeho otec Rudolf byl v celém okolí uznávaný kovář, který v mládí sloužil jako podkovář v rakouské armádě. V armádě sloužil jako kovář a podkovář i během první světové války, kde však onemocněl prudkým zápalem plic, pročež byl propuštěn domů jako válečný invalida. Břetislav měl celkem osm sourozenců, z nichž dva zemřeli v útlém věku. Rodina Kafkových byla velmi silně nábožensky založena, což velmi výrazným způsobem formovalo jeho osobnost, stejně jako prostředí, kde prožil většinu svého života – kraj pod Krkonošemi a Orlickými horami byl po staletí pověstný četnými „mudrlanty a duchaři“, dařilo se v něm spiritismu, a Kafka se tak stal, podle tvrzení v knize Svítání v duši Břetislava Kafky, jedním z předních představitelů tamějších duchovních proudů. Základní školu absolvoval ve svém rodišti Červeném Kostelci. Ve čtrnácti letech byl dán do učení na kovářství u svého otce, po dvou letech byl kvůli svým slabým tělesným dispozicím dán do učení na řezbáře. Po vyučení krátce pracoval v Hradci Králové, poté dostal nabídku nastoupit u akademického sochaře F. V. Buka v Praze, kde pobyl asi půl roku. Brzy na to začal studovat sochařskou školu v Hořicích, kde, vzhledem k nedostatku prostředků, nastoupil jako tzv. volontér . Asi po roce a půl byl pozván, aby vytesal hlavy kamenných chrličů při stavbě Těšnovské přehrady. V knize Svítání v duši Břetislava Kafky je uvedeno, že ředitel místní školy objevil jeho „hypnotizérské schopnosti“, když byl přítomen tomu, jak Kafka nevědomky zhypnotizoval své dva kolegy ze stavby. Po základním školení v těchto fenoménech začal Kafka provádět pokusy v oboru su...
Více od autora
Břetislav Benda (3)
Břetislav Benda byl český sochař, který patří mezi významné české sochaře 20. století. Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy a jeho ženy Žofie. První tři ročníky měšťanky vychodil v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Čtvrtý ročník měšťanské školy musel navštěvovat až ve Strakonicích, kde při hodinách nepovinného modelování zcela dozrálo jeho rozhodnutí stát se sochařem. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Josefa Václava Myslbeka. Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Od roku 1923 byl členem S.V.U. Mánes. Zemřel roku 1983 v 86 letech a je pohřben na vyšehradském hřbitově. Jeho umělecký projev nejvíce vystihují slova umělce: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské.“ Bendovo dílo je pevně novoklasicistní, jako dovršení odkazu Jana Štursy. Avšak i přes důsledné novoklasicistní vyznání se ve 20. letech věnoval sociálnímu uměním pod vlivem Otty Gutfreunda. Prvním jeho zveřejněným dílem se stal reliéf Panny Marie na kapličce v Líšnici u Milevska. 5. července roku 1931 byla na rodném domku C. A. Straky v Milevsku odhalena pamětní deska. Dále se věnoval především modelování ženského těla. Kromě bronzových soch tvořil i mnoho soch z mramoru. Jeho díla byla často veřejně vystavena v městských parcích, jako součást staveb a ve veřejně přístupných budovách. K závěru svého života často spolupracoval na svých dílech se svým synem Milanem Bendou ....
Více od autora
Branislav Nušić (6)
Branislav Nušić byl srbský spisovatel, dramatik, esejista, satirik, amatérský fotograf a zakladatel moderní rétoriky. Pracoval také jako novinář a diplomat. Jeho díla, mezi která patří dramata, romány, básně, ale i komedie, se zabývala hlavně lidmi a jejich mnohdy komickými životními zkušenostmi. Jeho komedie, které bavily diváky v různých městech, vynikly v tehdejší jihoslovanské literární i divadelní tvorbě a pronikly i za hranice státu. Některá jeho díla, např. Cesta kolem světa, Dr., nebo Sumnjivo Lice, byla i zfilmována. Nušić se narodil v Bělehradě a dětství strávil v Smederevu. Vojenskou službu v řadách srbského království strávil ve válce s Bulharskem, která se odehrála v roce 1885. Za svoji kontroverzní báseň „Dva raba“, která byla uveřejněna v novinách „Dnevni list“ byl následně odsouzen ke dvěma letům vězení. Báseň se vysmívala srbskému království, obzvláště pak tehdejší hlavě státu, králi Milanu Obrenovićovi. V diplomatických řadách sloužil Nušić od roku 1889. Pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, později na konzulátě v Bitole, kde se i roku 1893 oženil. Na jihu Srbska i v Makedonii strávil celkem deset let života. Jeho poslední službou v této době se stala práce vicekonzula v Prištině. Roku 1900 získal Nušić funkci sekretáře Ministerstva školství, rychle poté se stal i dramaturgem Národního divadla v Bělehradě. Roku 1904 pak rovněž působil v divadle v Novém Sadě. Roku 1905 přesídlil zpět do srbské metropole kde se zabýval novinářstvím, psal pod pseudonymem Ben Akiba. Znovu se vrátil k diplomatické práci v Bitole roku 1912 jako státní úředník. Roku 1913 přispěl k založení divadla ve Skopje. V tomto městě pak žil ještě do roku 1915; nedlouho po začátku první světové války odešel do Itálie, Švýcarska a Francie, kde žil až do konce tohoto konfliktu. Po válce pracoval na uměleckém oddělení ministerstva školství v Bělehradě, kde zůstal až do roku 1923. Poté se stal pracovníkem Národního divad...
Více od autora
Boston Symphony Orchestra (7)
Boston Symphony Orchestra je jedním z nejvýznamnějších orchestrů ve Spojených státech a má bohatou historii, která sahá až do jeho založení v roce 1881. BSO sídlí v bostonské Symphony Hall, která je díky své vynikající akustice považována za jedno z nejlepších míst pro klasickou hudbu, a je již dlouhou dobu spojována s vysokými standardy dokonalosti v provedení a interpretaci širokého repertoáru. V průběhu let se v čele orchestru vystřídala celá řada významných dirigentů, jako například Serge Koussevitzky, Charles Munch, Seiji Ozawa, James Levine a v současnosti Andris Nelsons.
Více od autora
Bořivoj Čelovský (6)
Bořivoj Čelovský byl český historik a filozof. Narodil se v Heřmanicích u Ostravy jako druhé dítě chudých rodičů. Jeho otec pracoval jako výpravčí vlaků a matka byla majitelkou malého obchodu s dámským prádlem. Jako patnáctiletý uprchl do Polska, aby se připojil k formujícímu se československému zahraničnímu vojsku. Po maturitě byl totálně nasazen jako hasič v Hamburku. Z Německa utekl a chtěl se připojit k partyzánům, ale byl se zbraní v ruce zadržen a jen se štěstím unikl popravě. Po válce začal studovat právo a politicky se angažoval v práci národně socialistické strany. V listopadu 1948 emigroval z Československa do Německa, kde vystudoval filozofii. Jako dizertační práci předložil svou knihu Mnichovský syndrom, která se stala světově proslulou. V exilu publikoval pod jménem Boris Celovsky. Poté se od roku 1950 věnoval studiím historie v Kanadě, kde pracoval v týmu pozdějšího premiéra Pierra Trudeaua. Mj. zde navrhl kanadský imigrační zákon, který v té době patřil k nejliberálnějším na světě, a vedl výzkumný tým pro tvorbu kanadské encyklopedie. V roce 1958 vydal knihu Mnichovská dohoda 1938, která byla negativně přijata sudetoněmeckými kruhy, komunistickými historiky v Československu i částí českého exilu. Do dnešního dne však zůstává jednou ze základních monografií k tématu. V témže roce se nechal s vědomím kanadské kontrarozvědky naverbovat jako dvojitý agent československé Státní bezpečností a po tři roky ji zásoboval falešnými zprávami. Důsledkem jeho činnosti bylo vyhoštění rezidenta StB pracujícího pod diplomatickým krytím z Kanady. Až do roku 1990 zastával v kanadské státní správě různé funkce a radil několika politikům. V roce 1990 se vrátil do Ostravy, kde se věnoval psaní vášnivých polemik do novin. Vydal také celou řadu historických knih. V roce 1992 obdržel doktorát práv Univerzity Karlovy, který vrátil na protest proti všeobecné korupci. Vedle psaní historických studií s...
Více od autora
Boris Stepanovič Žitkov (6)
Boris Stěpanovič Žitkov byl ruský sovětský spisovatel, především knih pro děti a mládež. Mládí prožil v Oděse, kam se s rodinou přestěhoval v sedmi letech. Zde přišel do styku s přístavními dělníky, námořníky a cizinci a díky svému jazykovému talentu se naučil francouzsky, turecky, řecky a arabsky. Na přání rodičů odešel studovat přírodní vědy na univerzitu v Novorossijsku , ale přitom absolvoval také námořní školu a získal kvalifikaci navigačního důstojníka dálné plavby. Během revoluce v roce 1905 byl ve studentském vojenském oddíle při obraně židovské čtvrtě a přepravoval do Oděsy lodí z Rumunska a Bulharska zbraně pro revolucionáře. Zúčastnil se expedice na Jenisej, kde se seznámil s problémy konstrukce říčních lodí. Roku 1911 se proto rozhodl tento obor studovat na Polytechnickém institutu v Petrohradě a v rámci praxe absolvoval plavbu třemi oceány. Studium ukončil roku 1916 a poté pracoval v oděském přístavu jako námořník, navigátor a inženýr. Později působil jako středoškolský pedagog. Když se setkal se svým spolužákem z oděského gymnázia spisovatelem Kornějem Čukovským, vyprávěl jeho dětem zážitky ze svých cest. To ho inspirovalo ke vstupu do literatury. Boris Žitkov patří k zakladatelům sovětské dětské literatury. Je autorem mnoha drobných uměleckonaučných knížek na technická témata, napsal encyklopedii pro děti a rovněž publikoval povídky s námořní tematikou a příběhy ze života dětí a zvířat. Spolupracoval s mnoha novinami a časopisy pro mládež: Ленинские искры, Новый Робинзон, Ёж, Чиж, Юный натуралист, Пионер. Pracoval také jako korespondent v Dánsku. Žitkov považoval za své hlavní dílo historický román o revoluci roku 1905 Viktor Vavich . Posmrtné vydání v roce 1941 ve třech dílech bylo staženo a zničeno díky negativní recenzi A.Fadějeva. První dvě knihy románu byly vydány v letech 1929 a 1934. Kompletní...
Více od autora
Boris Christoff (8)
Boris Christoff byl proslulý bulharský operní pěvec s bohatou kariérou jednoho z předních basů 20. století. Jeho hlas se vyznačoval bohatým a zvučným tónem, hlubokým výrazem a výjimečným ovládáním dechu, díky čemuž se hodil zejména pro role v ruských operách a duchovní hudbě. Christoffovou nejslavnější rolí byl car Boris v Musorgského opeře Boris Godunov, která se pro něj stala charakteristickou. Vystupoval ve významných operních domech po celém světě, včetně milánské La Scaly, Královské opery v Londýně a Velkého divadla v Moskvě.
Více od autora
Bořek Žižlavský (7)
Místa působení: Uherské Hradiště; Buchlovice; Chřibsko Povolání, specializace: kronikář; sběratel lidových pověstí; redaktor Žije v Buchlovicích; zabývá se dějinami Buchlovic a Chřibů; publikuje v regionálním tisku
Více od autora
Bojané (5)
Více od autora
Bohuslav Trojan (7)
Narozen 13. 9. 1946 v Čáslavicích, okr. Třebíč. Prozaik, podnikatel, nakladatel a knihkupec.
Více od autora
Bohuslav Slánský (5)
Bohuslav Slánský byl český malíř a restaurátor. Byl prvním, kdo v tehdejším Československu používal rentgenovou fotografii a založil restaurování jako samostatný studijní obor na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl profesorem. Svými znalostmi a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Bohuslav Slánský se narodil jako nejmladší ze tří synů magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské, rozené Haužvicové v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Maxmiliána Pirnera a Maxe Švabinského. V roce 1924 získal stipendium na cestu do Itálie , v témže roce se oženil se svoji spolužačkou Ludmilou Hoppeovou , dcerou generála Viktora Hoppeho. Spolu s manželkou vyučovali kresbu a figurální malbu a připravovali na zkoušky na umělecké školy. Mezi lety 1927 – 1929 podnikl studijní cesty do západní Evropy a Itálie. Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vědce a pedagoga Prof. Maxe Doernera, vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v Mnichově. Pokračoval u prof. Serafina Mauera na Akademii ve Vídni, dále pak u prof. Klause v Drážďanech, kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Praxi získal v Muzeu Franse Halse v Haarlemu, kde se poprvé setkal s moderními metodami průzkumu . V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie . Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. Vincentem Kramářem, předním znalcem českého středověku i avantgardního umění. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během činnosti na Akademii prof. Slánsk...
Více od autora
Bohuslav Laštovička (4)
Bohuslav Laštovička byl československý generál, politik Komunistické strany Československa a publicista. V letech 1964 až 1968 byl předsedou Národního shromáždění Československé socialistické republiky a za normalizace poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku, poté v letech 1922–24 absolvoval vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva. Následně sloužil v československé armádě, napřed u Dělostřeleckého pluku 110 v Nitře, po absolvování Aplikační školy dělostřelectva v Olomouci byl převelen do Prahy k Dělostřeleckému pluku 101 a pak k protiletadlovému Dělostřeleckému pluku 151. Dne 1. dubna 1929 byl jako „řadové služby nezpůsobilý“ z blíže neznámých důvodů přeložen do zálohy. Jako záložní důstojník byl k 1. lednu 1931 povýšen na nadporučíka. Po odchodu z armády absolvoval České vysoké učení technické. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany Československa a v roce 1932 se stal vedoucím Komunistické studentské frakce a řídil studentský časopis. Během studií byl několikrát zadržen za rozšiřování komunistických letáků, za což byl nakonec i odsouzen a byla mu odebrána jeho vojenská hodnost. V letech 1934 až 1936 pracoval jako redaktor nejprve ostravského deníku, poté Rudého práva. V letech 1937 až 1938 bojoval v řadách interbrigád ve španělské občanské válce. Do země původně přicestoval jako válečný zpravodaj Rudého práva, jako bývalý dělostřelecký důstojník se ale stal velitelem protiletadlové Baterie Klement Gottwald. V březnu 1938 předal velitelskou funkci svému zástupci Ladislavu Holdošovi, před návratem domů ještě dva měsíce působil jako instruktor v protileteckém učilišti. Ve Španělsku získal hodnost kapitána. Po návratu do Československa zastával různé stranické funkce. V letech 1939 až 1945 byl v anglickém exilu a p...
Více od autora
Bohumil Vydra (7)
Narozen 4.1.1889 ve Lštění u Prachatic, zemřel 29.6.1952 v Praze. PhDr., dialektolog, literární historik, polonista, lektor češtiny na universitě ve Varšavě a polštiny na Universitě Karlově a Českém vysokém učení technickém v Praze. Práce v oborech, překladatel z polštiny.
Více od autora
Bohumil Trita (2)
Narozen 23. 10. 1919, zemřel 29. 3. 1979 v Praze. Malíř, průmyslový výtvarník, knižní grafik, spoluautor publikace o Emě Destinové.
Více od autora
Bohumil Svačina (9)
Narozen 21.12.1886 v Ivani u Tovačova, zemřel 1964. Učitel, učební příručky ze zeměpisu, dějepisu, občanské výchovy.
Více od autora
Bohumil Pečinka (6)
Bohumil Pečinka je český politický komentátor, publicista a spisovatel. Vystudoval fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, souběžně studoval historii a politologii na FF UK. V prosinci 1989 spoluzaložil čtrnáctideník Studentské listy, po jeho zániku koncem roku 1991 pracoval v časopisu Reflex, Lidových novinách a od roku 1999 je opět komentátorem Reflexu. V únoru 1999 získal novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky. Vydal několik knih: Proti blbé náladě , To byla léta devadesátá , Cesta na Hrad , Politika z obou stran a nakonec Hry o všechno .
Více od autora
Bohumil Matějka (8)
Bohumil Jaroslav Matějka byl český učitel, spisovatel, historik a muzejník. Narodil se v Litoměřicích jako syn Jindřicha a Alžběty Matějkových. Po studiu na gymnáziu v Litoměřicích pokračoval v letech 1886 -1893 studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl také promován doktorem filozofie a dějin umění. Roku 1897 se oženil s Helenou, rozenou Schulhofovou, s níž měl jediného syna Jaroslava . Jeho kariéru a život předčasně ukončila duševní choroba, pro kterou byl v posledních letech hospitalizován. Věnoval se studiu dějin umění, v roce 1891 byl tajemníkem uměleckého oddělení na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, vykonal několik studijních cest do Itálie, Francie a Německa. Patřil k badatelům v oboru nemovitých i movitých památek a k dobrým organizátorům. Tak se stal dobrovolným konzervátorem a posléze kustodem archeologické a historické sbírky Národního muzea, v této funkci ho roku 1892 vystřídal Jan Koula. Dále byl tajemníkem c.k. Umělecké průmyslové školy v Praze, docentem dějin umění na Akademii výtvarných umění a na České technice . Roku 1904 byl jmenován mimořádným profesorem dějin umění na Karlově univerzitě. Je autorem řady odborných publikací a mnoho článků, které publikoval v periodickém tisku. Pro Ottův slovník naučný zpracoval řadu hesel. Některé jeho práce byly vydány v němčině. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:
Více od autora
Bohumil Klika (8)
Bohumil Klika byl český mykolog, zoolog, paleontolog, spisovatel a překladatel. Pocházel z rodiny koláře Josefa Kliky a Marie rozené Bubnové z celkem osmi dětí. V letech 1878–1886 absolvoval gymnázium v Novém Bydžově, kde odmaturoval s vyznamenáním. Poté byl přijat na Univerzitu Karlovu, kde studoval lékařství. Z rodinných důvodů ale musel studia opustit. Následně pracoval pro několik nakladatelů. Do 26 let se věnoval měkkýšům, publikoval řadu článků a dvě větší práce, mimo jiné paleontologicky zaměřenou a dlouho nepřekonanou Měkkýši třetihorních usazenin sladkovodních v severozápadních Čechách o 116 stranách . Studia měkkýšů musel z rodinných důvodů zanechat a do 55 let se profesně věnoval redakčním pracím. Ve zhruba padesáti letech se začal věnovat mykologii. Bohumil Klika překládal z angličtiny, němčiny, francouzštiny, srbochorvatštiny a švédštiny, ovládal i italštinu. Do češtiny přeložil velkou část díla Julese Verna, některé jeho překlady jsou v pozdějších jazykových úpravách vydávány doposud. Do roku 1920 vydal přinejmenším osm knih pohádek, z nichž část sám sesbíral. Jeho mykologické články vycházely ve sborníku prof. Velenovského Mykologia. Věnoval se břichatkám a plánoval publikovat jejich českou monografii. K tomuto účelu vybudoval herbář složený jak z vlastních sběrů, tak z darů od dalších mykologů nebo výměnou materiálu s různými institucemi. Josef Velenovský mu věnoval vlastní sbírku gasteromycetů. S přibývajícím věkem ale ze zdravotních důvodů se studiem hub ustal. V roce 1936 jeho herbářovou sbírku odkoupilo Národní muzeum . Posloužila i jako podklad při vzniku kolektivního díla Gasteromycetes, houby – břichatky, která vyšla 16 let po jeho úmrtí v roce 1958.
Více od autora
Bohumil Hájek (6)
Narozen 29.5.1927 v Praze. Anorganický chemik, profesor, publikace z oboru.
Více od autora
Bohumil Doležal (7)
Narozen 17.1.1940 v Praze. Promovaný filolog-bohemista, redaktor literárních časopisů, literární kritik, stati z oboru, politolog.
Více od autora
Blažej Belák (8)
Narodený 21. 5. 1938 v Dolných Motešiciach, okres Trenčín. Absolvoval Jedenásťročnú strednú školu v Bánovciach nad Bebravou , 1956 – 60 študoval na Vysokej škole ruského jazyka a literatúry v Prahe. R. 1962 – 63 bol učiteľom na Priemyselnej škole baníckej v Handlovej, 1963 – 69 pracoval v Banskom výskumnom ústave v Prievidzi, 1969 – 95 v Matici slov. v Martine sa venoval hlavne bibliografickej práci, od r. 1996 je redaktorom v Spolku sv. Vojtecha v Trnave. Po časopiseckých začiatkoch debutoval zbierkou básní Poľahčujúce okolnosti , po ktorej nasledovala zbierka Postupne sa usmievam . Potom sa preorientoval na prozaickú tvorbu, autor knihy poviedok Postilion , umeleckej reportáže Tvrdý sloj . Básňami a prózami prispel do obrazovej publikácie Turiec a pre mládež prerozprával Hviezdoslavov epos Ežo Vlkolinský . Vydal knihy povestí a rozprávok Sihote, sihote. Veršované povesti z okolia Trenčína , Povesti a rozprávky z Turčianskej záhradky , To poleriecke pole. Veršované povesti z Turca , Kamenné vráta. Povesti z povodia Bebravy , zostavil publikáciu Katolícke Slovensko 2000 .
Více od autora
Blanka Hanušová (1)
Narozena 17.9.1930 ve Slatiňanech u Chrudimi. Textilní výtvarnice, práce z oboru.
Více od autora
Bittová & Fajt (1)
Iva Bittová a Pavel Fajt jsou čeští hudebníci známí svou avantgardní hudební spoluprací. Iva Bittová, zpěvačka a houslistka, je uznávaná pro své výrazné hlasové techniky a expresivní projev, v němž se mísí prvky klasické hudby, jazzu a východoevropské lidové hudby. Pavel Fajt, bubeník a perkusionista, je známý svým inovativním přístupem k rytmu a prací v různých experimentálních hudebních projektech.
Více od autora
Bill Wisher (2)
Americký scenárista a autor. Mezi jeho scenáristické práce patří první dva díly Terminátora nebo čtvrtý díl Smrtonostné pasti.
Více od autora
Bill Conti (5)
Bill Conti je americký hudební skladatel a dirigent, známý především díky své filmové hudbě. Narodil se 13. dubna 1942 v Providence na Rhode Islandu. Conti se proslavil svou kultovní hudbou k filmu "Rocky" z roku 1976, jejíž součástí je i známá ústřední píseň "Gonna Fly Now". Tato znělka se stala synonymem pro postavu Rockyho Balboy a je považována za jednu z nejrozpoznatelnějších skladeb filmové hudby. Úspěch filmu "Rocky" vynesl Contimu nominaci na Oscara za nejlepší původní hudbu.
Více od autora
Big Country (7)
Big Country byla skotská rocková skupina založená v roce 1981 v Dunfermline ve Fife. Skupina byla známá svým charakteristickým zvukem, který zahrnoval skotské lidové a bojové hudební styly, a používáním upravených zvuků kytar k napodobování dud, houslí a dalších tradičních lidových nástrojů. Big Country 'Složení skupiny původně tvořili Stuart Adamson , Bruce Watson , Tony Butler a Mark Brzezicki .
Více od autora
Betty Truck (3)
Spoluautorka publikace o nacistických lékařích v koncentračních táborech.
Více od autora
Bertram Münker (3)
Získal si pověst svými publikacemi na téma příroda. Je činný v ochrané přírody a je autorem mnoha renomovaných časopisů o přírodě.
Více od autora
Bernard Haitink (4)
Bernard Haitink byl proslulý nizozemský dirigent, který se proslavil mimo jiné interpretací děl Beethovena, Brahmse, Brucknera a Mahlera. Narodil se 4. března 1929 v Amsterdamu a svou hudební kariéru zahájil hrou na housle, poté se začal věnovat dirigování. V roce 1961 se Haitink stal šéfdirigentem Královského koncertního orchestru Concertgebouw a tuto pozici zastával 27 let, během nichž z něj vytvořil jeden z předních světových orchestrů. Jeho rozsáhlá diskografie zahrnuje nahrávky s různými prestižními orchestry a proslavil se zejména provedením repertoáru pozdního romantismu a počátku 20. století.
Více od autora
Benoîte Groult (5)
Benoîte Groultová byla francouzská novinářka, spisovatelka a také feministka.
Více od autora
Ben Lucien Burman (4)
Americký autor a novinář narozený v Covingtonu v Kentucky. Byl absolventem Harvardské univerzity. Bojoval v obou světových válkách. Celkem napsal 22 románů. Ben Burman zemřel na mrtvici ve věku 88 let.
Více od autora
Bedřich Šindelář (3)
Bedřich Šindelář byl český marxistický historik, který působil na Masarykově Univerzitě v Brně. Zabýval se především dějinami Evropy a Českých zemí v raném novověku. Od roku 1953 byl docentem Filozofické fakulty MU, profesorem v letech 1963-1988. V období 1976-1980 byl děkanem Filozofické fakulty MU. Po únoru 1948 a v době normalizace se aktivně podílel na čistkách v řadách zaměstnanců Filozofické fakulty. Hlavním polem jeho působnosti byly čarodějnické procesy, třicetiletá válka a dějiny Nizozemí. Jeho interpretace čarodějnických procesů je považována za značně tendenční. Šindelář napadá západní křesťanství a vyzdvihuje přednosti východního na základě toho, že v ortodoxních oblastech bylo daleko méně procesů s čarodějnicemi. V letech 1952–1986 byl šéfredaktorem Časopisu Matice moravské. Československá akademie věd mu v roce 1977 udělila stříbrnou oborovou plaketu F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách.
Více od autora
Bedřich Loewenstein (7)
Bedřich Loewenstein byl významný česko-německý historik se specializací na moderní evropské dějiny a přesahem do dalších společenskovědních disciplín. Narodil se jako syn lékaře ve smíšené česko-německo-židovské rodině, což byl důvod, proč byl po nástupu nacismu vyloučen z gymnázia a následně totálně nasazen. Po maturitě se rozhodl pro studium filozofie, odkud byl rovněž vyloučen, tentokrát z politických důvodů. Pracoval na stavbě, pak absolvoval vojenskou službu a v letech 1953–1956 studoval historii na základě výjimky udělené ministerstvem školství. Studium ukončil diplomovou prací u prof. Josefa Polišenského. Krátce působil jako redaktor časopisu Dějepis ve škole, poté až do roku 1970 pracoval v Historickém ústavu ČSAV. Zabýval se především moderními německými dějinami, především pak specifikem německého vývoje a předpoklady pro nástup nacismu. Kromě toho se postupně zaměřoval na mezioborová historicko-sociální témata a obecnější otázky krize evropské civilizace. V 60. letech navázal styky se intelektuály v Západním Německu, kam rovněž jezdil přednášet, a v téže době vyšla jeho populární studie o Bismarckovi. Po nástupu normalizace byl z ČSAV propuštěn a následoval zákaz publikování. Jako tlumočník na velvyslanectví SRN následně pomohl vytvořit vazby mezi disentem a exilem a zároveň publikoval v samizdatu. V roce 1979 přijal nabídku profesury na Freie Universität v Berlíně, kde působil do roku 1994. Po sametové revoluci též přednášel na Univerzitě Karlově. Stále více tíhnul k interdisciplinárnímu pojetí zkoumaných témat, jimž se věnoval jak v komplexně pojatých syntézách, tak v množství esejí. Ke stěžejním tématům tohoto období patří modernita, evropský nacionalismus a psychologické aspekty historického vývoje. Loewenstein byl členem Collegia Carolina a korespondujícím členem Berliner Wissenschaftliche Gesellschaft. Od roku 2000 byl čestným členem Učené společnosti České republiky. Před smrtí působ...
Více od autora