Všichni Autoři a témata

Geoffrey Parker (3)

Briský historik, profesor historie na Ohio State University v USA.

Gejza Vámoš (9)

Gejza Vámoš byl slovenský prozaik, dramatik a lékař. Narodil se v roce 1901, v maďarsky hovořící židovské rodině v Dévaványi na území dnešního Maďarska. Vyrůstal spolu se třemi sestrami, Margitou, Veronou a Editou. Jeho otec Vojtech Vámoš byl židovského vyznání a pracoval jako úředník na železnici. Ve čtyřicátých letech byl spolu s dalšími Židy deportován ze Slovenska. Gejza Vámoš odmítal ortodoxní židovství i jakoukoli jinou výlučnost a považoval se za liberálního občana a demokrata. Navštěvoval maďarské gymnázium v Nitře, které ukončil maturitou v roce 1919. V témže roce se stal posluchačem lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Studium mediciny absolvoval částečně i v Anglii, kam později často jezdíval, a ukončil je v roce 1925. V době studií a krátké praxe v Praze se stýkal se slovenskými intelektuály, kteří zde žili, byl členem spolku Detvan. Ze slovenských spisovatelů mu byli myšlenkově nejblíže Laco Novomeský, Vladimír Clementis nebo Janko Alexy, spoluzakladatel časopisu Svojeť. Studoval také externě Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1932 doktorát za práci Princíp krutosti. Po skončení studia mediciny pracoval krátký čas jako lékař v Praze a potom působil jako lékař – balneolog ve slovenských lázních Piešťany, kde se specializoval na léčbu revmatismu. Mezi jeho pacienty patřil i František Xaver Šalda. V roce 1929 cestoval po Anglii, Holandsku, Německu a Francii. V roce 1932 se zúčastnil vojenských manévrů, které se staly inspirací jeho díla Jazdecká legenda. V roce 1934 vypukla v Piešťanech tzv. "bahnianská aféra" poté, co Gejza Vámoš uveřejnil v literárním magazínu Slovenské smery úryvky z připravovaného románu Žid severu a juhu. Místní židovská obec a spolek lázeňských lékařů ho obvinili z urážky židovství, lázní Piešťany i lékařského stavu. To spolu s obavami z pronásledování ohledně svého původu přispělo k tomu, že s...

Gabriella Parca (3)

Italská novinářka, spisovatelka, scénáristka, aktivistka v ženském hnutí, autorka knih pro děti.

Fritiof Nilsson Piraten (4)

Nils Fritiof Adam Nilsson byl švédský humoristický spisovatel. V roce 1932 zanechal advokátní praxe a stal se spisovatelem na volné noze. Jeho knihy, zasazené do rodného kraje Skåne, se vyznačují citlivým zobrazením různých pábitelských postaviček, které dobře znal z vlastní zkušenosti. Úspěch měla jeho první kniha Bombi Bitt a já, jejíž poetika bývá často srovnávaná s díly Marka Twaina. Další kniha Kozel zahradníkem je satirou, v níž se z nevzdělaného zbohatlíka stane vážený církevní hodnostář. Román Knihkupec, který se přestal koupat je laděn spíše tragikomicky; hlavním hrdinou je staromládenecký maloměstský intelektuál, který doplatí na svou naivitu v jednání se ženami. Autorův svérázný humor dokumentuje nápis na jeho náhrobku: „Zde leží popel muže, který měl ve zvyku všechno odkládat na další den. Na smrtelné posteli se ale polepšil a 31. ledna 1972 opravdu zemřel.“ Knihu Bombi Bitt a já zfilmoval v roce 1968 Jarl Kulle, hlavní roli hrál Stellan Skarsgard. Ve Švédsku se od roku 1989 uděluje Piratenova cena za nejlepší humoristický román.

Friederun Reichenstetter (11)

Německá spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež.

Fred Stolský (6)

Metoděj Havlíček byl válečný invalida, úředník, redaktor a spisovatel. Používal řadu pseudonymů. Přesto že byl doktory uznán jako nemocný a nezpůsobilý pro vojenskou službu, byl v roce 1915 odveden a zúčastnil se bojů v 1.světové válce. Byl roku 1916 v Itálii raněn a roku 1918 byl propuštěn do civilu jako válečný invalida. Po vzniku Československa se stal funkcionářem Družiny československých válečných poškozenců. Od roku 1919 byl zaměstnán jako úředník Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně. Stal se také tajemníkem sdružených organizací invalidů na Těšínsku a předsedou dozorčí rady Záložního a obchodního družstva válečných poškozenců. Na Ostravsku působil jako vydavatel a redaktor regionálních časopisů, např.v letech 1924-1929 Karvinské listy, Moravskoslezský týdeník, Náš cíl, Moravskoslezské noviny, Moravskoslezské slovo. Často zde obhajoval zájmy válečných invalidů. Podepisoval se někdy jako Metoděj Havlíček–Tišnovský a používal pseudonymy Fred Stolský a Adolf Reclík. V řadě jeho prací se objevuje prvek invalidů a lidí trpících, prezentuje fantastické představy budoucnosti lidstva.

Fred Saberhagen (6)

Frederick Thomas Saberhagen byl americký autor science fiction a fantasy literatury známý zejména svými romány o válce s Berserkry. Jeho další série románů má jako protagonisty upíry . Napsal také sérii postapokalyptických románů začínající knihou Empire of the East. Sloužil v USAF, poté pracoval jako elektrotechnik. V letech 1967–1973 napsal několik článků pro Encyklopedii Britannicu, mimo jiné informaci o science fiction, vědách a technologiích. Poprvé publikoval v magazínu Galaxy v roce 1961. Jeho první román, The Golden People, byl vydán v roce 1964. Od roku 1981 do 1989 navrhli Fred a Joan Saberhagenovi několik počítačových her: Berserker, Star Web, Descent Freespace: The Great War. Se svou ženou, Joan Spicci, žil v Albuquerque, Nové Mexiko.

Fred Germonprez (9)

Vlámský spisovatel a novinář. Fred Germonprez was een Belgisch auteur en journalist. 1955 - Prijs van de Westhoek 1970 - Ridder in de Kroonorde 1972 - Ridder van ‘'t Manneke uit de Mane’ 1975 - Plaket van de stad Kortrijk 1975 - Plaket van de provincie West-Vlaanderen 1975 - Eremetaal van Sabam 1976 - Ereteken van de Arbeid eerste klasse 1978 - Doctor Humoris Causa 1980 - Zilveren plaket van de provincie West-Vlaanderen 1980 - Ridder in de Orde van Leopold I 1987 - Officier in de Orde van Leopold II http://schrijversgewijs.be/schrijvers/germonprez-fred/

Fred Bérence (5)

Historik umění, francouzský spisovatel švýcarského původu.

Franz Liszt (9)

Franz Liszt byl maďarský skladatel, klavírní virtuos, dirigent, hudební pedagog, aranžér a varhaník období romantismu. Je všeobecně považován za jednoho z nejlepších klavíristů všech dob a byl klíčovou osobností ve vývoji moderní klavírní techniky. Jeho přínos romantickému hnutí nelze přeceňovat; nejenže složil obrovské množství děl, včetně klavírních koncertů, symfonických básní a sólových klavírních skladeb, ale také významně přispěl k rozvoji hudební formy.

Frantisek Svoboda (9)

Narozen 29.8.1947 v Brně. PhDr., sociolog a historik umění, katolický kněz, práce a překlady z oborů, básník a prozaik Převážnou většinu knih /cca 130 publikací/ a časopisů vydal autor a distribuoval a kolportoval vlastním nákladem.

František Štůla (6)

Narozen 1.10.1883 v Neveklově, zemřel 29.11.1943 v Praze. PhDr., profesor hospodářského zeměpisu, publikace a překlad z oboru.

František Sekanina (10)

František Sekanina byl český básník, spisovatel a literární kritik. Vystudoval techniku, působil jako učitel na reálném gymnáziu. Vydal dvě, dnes už zapomenuté básnické sbírky: Za nocí chmurných i světlých a Lyrické intermezzo , mnoho časopiseckých povídek a literárních kritik a literárně historických a životopisných spisů , předmluv k různým knihám, překládal také z francouzštiny . Od roku 1912 psal do listu Národní politika literární kritiky, v nichž proslul vždy pochvalným, pozitivním, nikdy odsuzujícím přístupem k recenzovanému autorovi. Jaroslav Hašek o této Sekaninově vlastnosti podrobně píše v Dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona. Byl také literárním poradcem rozhlasové stanice Radiojournal, kde měl často pořady o literatuře. Působil také jako nakladatelský redaktor, jako takový připravil k vydání např. úplné dílo J. K. Tyla. Používal pseudonymy: Vilém Krejsa, Vilém Krejza, František Žárovský. František Sekanina měl tři děti. Nejznámějším z nich se stal právník Ivan Sekanina.

František Schildberger (6)

František Schildberger je český básník, publicista a vysokoškolský pedagog. Vystudoval gymnázium v Brně a po maturitě archivnictví a historii na Filozofické fakultě UJEP v Brně. Poté, co byl ze zdravotních důvodů propuštěn z vojenské služby, působil jako redaktor nakladatelství Kruh v Hradci Králové. Zde redigoval především vlastivědnou a historickou literaturu. Ve druhé polovině osmdesátých let 20. století pracoval krátce jako metodik Státní knihovny v Praze a redaktor literárního vysílání brněnské pobočky Československého rozhlasu. Od začátku roku 1986 si zvolil svobodné povolání. Od února 1990 do července 1994 byl členem brněnské redakce Lidových novin. Od roku 1994 přednášel na řadě vysokých škol v ČR . V letech 1995 - 2000 byl politickým komentátorem Radia Proglas. Jeho každodenní ranní komentáře k aktuálnímu domácímu a zahrničnímu dění vysílala tato stanice 5 let. Část komentářů shrnul do knižních výborů 1996: komentáře pro Radio Proglas a Nemocný svět . Od roku 2004 je šéfredaktorem a patří i k hlavním autorům internetového serveru Skleněný kostel. V letech 1990 - 1995 byl členem Rady Obce Moravskoslezských spisovatelů, v letech 1997–2000 byl členem Rady České televize a v letech 2000–2001 členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V roce 2000 kandidoval na zástupce veřejného ochránce práv. První básně uveřejnil roku 1974 v časopise Universitas a v Brněnském večerníku, poté otiskoval verše, fejetony, glosy, divadelní a zejména recenze české básnické produkce v Ro...

František S Jebavý (3)

Léčitel. Autor publikace o léčivých rostlinách.

František Roman Jirman (11)

Narozen 28.12.1895 v Louce u Horního Litvínova, zemřel 28.12.1971 ve Vrbně nad Lesy u Loun. Novinář, beletrista.

František Reiser (4)

Reiser František * 3.12.1928 + 11.6.1998 publikační činnost, rybářství

František Přeučil (6)

Narozen 30.7.1926 v Borovce na Benešovsku. Fotograf, zejména místopisné fotografie krajiny a kulturních památek.

František Podlaha (7)

Narozen 2. 12. 1914 v Olšovicích u Netolic, zemřel 10. 4. 2000 v Českých Budějovicích. Dělník, ředitel nakladatelství, dramatik, prozaik, autor románových cyklů o proměnách a současnosti jihočeské vesnice .

František Mráček (9)

František Mráček absolvoval matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze v oboru teoretická fyzika a dosáhl titulu RNDr. Dále absolvoval České vysoké učení technické v Praze ve specializaci přesná mechanika a optika a stal se strojním inženýrem. Vědeckou hodnost CSc. získal za dlouholetý výzkum přenosu obrazu zobrazovacím řetězem do mozkového centra. Pomocí experimentů matematicky popsal některé závislosti při transformaci obrazu na sítnici oka, což umožnilo více pochopit přenos obrazu lidským okem. Má uděleno více než 30 patentů na vynálezy s celosvětovou prioritou. Zkonstruoval nové optické prvky, které umožnily zkvalitnění filmových, televizních, osvětlovacích a laserových systémů. Od mládí se zabýval determinovaností a svobodnou vůlí člověka a vlivem fyzikálního působení na psychiku člověka.

František Moravec (6)

Narozen 23.7.1895 v Čáslavi, zemřel 26.7.1966 ve Washingtonu . Československý generál, náčelník zpravodajské služby, po roce 1948 v exilu v USA. Autor vojenské studie a pamětí.

František Landovský (8)

Narozen 22.9.1900 v Mladějově u Sobotky, zemřel 28.5.1974 v Praze. Ing., dr.techn., docent, publikace z oboru zelinářství.

František Kuchtík (4)

Autor učebnic z oblasti rostlinné výroby.

František Kropáč (9)

Narozen 28.3.1898 v Krásně nad Bečvou, zemřel 9.8.1966 v Praze. JUDr., romány, poezie, historický spis.

František Kameníček (9)

Narozen 7.12.1856 v Chvalkovicích u Bučovic, zemřel 23.3.1930 v Praze. PhDr., profesor kulturních dějin, literatura z oboru historie.

František Kadeřávek (9)

František Kadeřávek byl český matematik a pedagog. Po maturitě na reálce v Ječné ulici v Praze, v roce 1902, zahájil František Kadeřávek studia na strojním odboru České vysoké škole technické v Praze. Rozsah učiva probíraného na technice neuspokojoval zcela Kadeřávkovy požadavky, a tak se ještě mimo to věnoval podrobněji matematice, stereotomii, elektrodynamice a jiným předmětům. V letech 1905–07 byl posluchačem i Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde studoval odborné matematické předměty u profesora K. Petra a profesora Jana Sobotky. V roce 1908 dosáhl aprobace pro vyučování matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách . V té době již dva roky působil jako asistent deskriptivní geometrie u profesora K. Pelze na české technice v Praze. V roce 1910 byl František Kadeřávek promován doktorem technických věd a o dva roky později se na technice habilitoval pro obor syntetické geometrie. Uznáním jeho práce byl návrh na místo mimořádného profesora deskriptivní geometrie na České vysoké škole technické v Praze, kterým byl jmenován v roce 1917. V roce 1920 byl pak jmenován řádným profesorem. Po rezignaci Antonína Engela dne 26. května 1945 byl zvolen rektorem ČVUT, ale dne 3. srpna 1945 pro nemoc odstoupil. Mimo techniku František Kadeřávek ještě přednášel na Akademii výtvarných umění v Praze. František Kadeřávek byl jedním z několika významných českých geometrů na přelomu 19. a 20 století. Jeho práce se zabývají projektivní geometrií kuželoseček a kvadrik, geometrickými příbuznostmi, zborcenými plochami, křivkami a plochami součtovými, teorií osvětlování a dalšími oblastmi deskriptivní geometrie. V roce 1929–30 vydal společně s J. Klímou a J. Kounovským dvoudílnou učebnici Deskriptivní geometrie. Mimo to je František Kadeřávek autorem knih Perspektiva, příručka pro architekty, malíře a přátele umění , Relief, příručka pro sochaře a architekty (19...

František Josef Studnička (10)

František Josef Studnička byl český matematik, učitel a spisovatel. Středoškolská léta strávil František Josef Studnička na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Již na gymnáziu našel zalíbení, také díky svému učiteli Edvardu Schöblovi, v přírodních vědách, zejména matematice a fyzice, a proto po maturitě roku 1857 vstoupil na filozofickou fakultu vídeňské univerzity, kde se těmto oborům věnoval důkladněji. Vedle toho se zabýval i zeměpisem, a to tak intenzivně, že byl roku 1860 zvolen za člena c. k. Geografické společnosti ve Vídni. Vysokou školu ukončil získáním doktorátu filozofie v roce 1861 a současně téhož roku vykonal i zkoušku učitelské způsobilosti, čímž dosáhl učitelské aprobace z matematiky a fyziky. Vzhledem k tomu, že během pobytu ve Vídni onemocněl astmatem, vrátil se na radu lékaře do Čech a rok působil jako soukromý učitel v místě nedaleko svého rodiště. V roce 1862 byl Studnička jmenován suplujícím profesorem na německém vyšším gymnáziu v Českých Budějovicích, kde nahradil odcházejícího V. Šimerku a setrval zde následující dvě léta, než musel místo uvolnit. Původní plány, ucházet se o místo asistenta fyziky u profesora V. Pierra na univerzitě a poté o asistenturu matematiky na pražské polytechnice u profesora Gustava Skřivana, František Josef Studnička změnil a v roce 1864 požádal o místo honorovaného docenta vyšší matematiky a analytické mechaniky na pražské polytechnice, na něž byl vypsán konkurz. Prozatímním honorovaným docentem však nebyl dlouho. Rok na to profesor Skřivan onemocněl, záhy zemřel a Studnička, který byl po dobu jeho nemoci pověřen suplováním této stolice, byl jmenován v srpnu roku 1866 řádným profesorem matematiky. Na pražské polytechnice působil až do roku 1871, v té době byl zvolen třikrát děkanem – ve studijním roce 1868–1869 a 1871–1872 za odbor pro vodní a silniční stavitelství, v roce 1869–1870 za odbor pro stavbu strojů. Od školního roku 1871–1872 přešel na pražskou univerzit...

František Jílek (6)

Narozen 9.8.1890 v Růžově u Trocnova, zemřel 6.3.1973 v Praze. PhDr., lingvista a literární vědec, bohemista, vysokoškolský pedagog, spoluredaktor časopisu Naše řeč, práce v oboru.

František Hoffmann (4)

František Hoffmann byl český historik a archivář. Zabýval se dobou předhusitskou a husitskou, dějinami měst, městského a horního práva a kodikologií, vedle řady prací archivních a edičních. Narodil se v Litomyšli v rodině pekaře a obchodníka, maturoval na tamním gymnáziu v roce 1939 a poté zahájil studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Byl přímým účastníkem událostí listopadu 1939 - účastnil se pohřbu Jana Opletala a po přepadení vysokoškolských kolejí gestapem byl spolu s dalšími studenty odvezen do jízdárny ruzyňských kasáren. Vzhledem ke svému nižšímu věku unikl internaci v koncentračním táboře a mohl se vrátit domů. Po uzavření českých vysokých škol absolvoval abiturientský kurz při Obchodní akademii v Chocni, začal pracovat jako pomocník v advokátní kanceláři a pak až do konce války působil v Hospodářské skupině maloobchod v Litomyšli. Po válce vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a Státní archivní školu v Praze. Po vysokoškolských studiích přišel v roce 1950 do Jihlavy. V letech 1950 až 1968 působil v městském a později Okresním archivu v Jihlavě, v letech 1968 až 1970 pak v jihlavském Muzeu Vysočiny. Angažoval se v procesu pražského jara, a tak musel v období normalizace odejít. Od roku 1971 pracoval v kodikologickém oddělení Ústředního archivu ČSAV v Praze, i nadále se ale věnoval mimo jiné také dějinám Jihlavska. Jeho manželkou byla historička a archivářka PhDr. Jaroslava Hoffmannová .

František Hobizal (10)

František Hobizal byl český římskokatolický kněz a spisovatel, autor knih zabývajících se náboženskými tématy, historií a Šumavou. Vysvěcen na kněze byl roku 1956. Zasloužil se o rozvoj poutního kostela na Lomečku. V roce 2000 byl jmenován čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Po celý život byl skautem, jeho skautská přezdívka byla Kukůskůs, mezi trampy se mu říkalo Mamakona. Jeho poslední působiště bylo v Bavorově a Bílsku.

František Frič (7)

František Fric byl český lesní inženýr a spisovatel. Jeho otec, František Fric, byl městským stavitelem v pražské čtvrti Nusle. Matka, Anna Novotná-Fricová, pocházela z Nučic u Prahy. Za druhé světové války působil v Kunštátě na Moravě jako vedoucí polesí a bydlel na kunštátském zámku. Poté několik let působil jako lesní inženýr na polesí v Rýmařově Janovcích. Zde napsal některá svá díla. Poté se přestěhoval do Lipníka nad Bečvou, kde působil jako profesor na lesnické škole. Zemřel v Hranicích, kde je pochován na městském hřbitově. Často účinkoval v ostravském televizním pořadu Lovy beze zbraní. Byl dvakrát ženatý, poprvé s Doubravkou Cenkovou, s níž měl dceru Miladu-Jitku Fricovou a podruhé s Miladou Vyrvolovou, s kterou měl dceru Jarmilu Fricovou.

František Drastík (8)

Narozen 8.4.1902 v Grodzieci ve Slezsku, zemřel 13.9.1984 v Praze. Prof.,Ing., dr.techn., DrSc., profesor na fakultě elektrotechnické, literatura z oboru užití kovů a kovářství.

František Čáda (9)

František Čáda byl kodikolog, právní historik a archivář. Působil v Českém zemském archivu, archivu Národního muzea a později jako profesor i děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Stal se autorem mnoha knih pojednávajících o historii práva v Česku i ve střední Evropě. Po absolvování pražského gymnázia studoval v letech 1914–1918 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, 13. března roku 1919 získal titul doktora práv. V letech 1917–1921 studoval také na Filozofické fakultě UK a zároveň na Státní škole archivních studií v Praze. Už během těchto studií se vzhledem k finanční situaci rodiny po smrti otce stal pracovníkem Českého zemského archivu, poté archivu Národního muzea a roku 1923 se na pražské právnické fakultě habilitoval pro československé právní dějiny. Roku 1926 ale Prahu opustil a stal se mimořádným, po roce 1933 řádným profesorem středoevropských právních dějin na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Byl aktivním členem řady vědeckých společností, např. Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění, spolku Všehrd, Československé akademické společnosti Právník apod. Jako první poválečný děkan se velmi zasloužil o obnovu brněnské právnické fakulty, za statečnost během okupace obdržel Zlatý klíč Kounicových kolejí, kde byl také vězněn, a pamětní medaile za boj za svobodu a za boj proti fašismu. Po komunistickém převratu však musel z fakulty odejít, nebylo mu umožněno ani pokračovat v přednáškách dějin veřejné správy a statistiky na brněnské filozofické fakultě, a útočiště nakonec našel až v komisi pro soupis a studium rukopisů Československé akademie věd, kde spolupracoval s profesorem římského práva Miroslavem Boháčkem. V roce 1965 prozkoumal v zámecké knihovně kroměřížského zámku jednu z nejstarších liturgických knih dochovaných v českých zemích Kroměřížský sakramentář. Stať o něm napsal spolu s kolegou muzikologem profesorem Františkem Pokorným. Po...

František Bílek (7)

František Bílek byl český grafik, sochař, architekt, autor užitého umění a symbolista období secese. Mimo obsáhlou sochařskou tvorbu byl znám jako umělecký grafik, navrhoval knižní vazby, ilustrace a napsal i knihy o umění, knihtisku a knižní grafice.

František Bauer (5)

František Bauer byl český historik, novinář, překladatel, pedagog, poradce prezidenta a přední český antifašista. Jako historik se specializoval na mezinárodní vztahy v období 1848–1945, na německou státní ideu a filozofii dějin. Ve třicátých letech patřil mezi nejinformovanější zahraniční zpravodaje československého periodického tisku a byl jedním z prvních, kdo pochopili nebezpečí nacismu. Spolu s vyslanci JUDr. V. Mastným a J. Masarykem tvořil skupinu, připravující Hrad na střetnutí s Německem a na to, že západní spojenci v rozhodné chvíli selžou. Už v roce 1935 se snažil polemizovat s fakty, které Hitler uváděl ve svém „Mein Kampf” a vykládal je tak, jak potřeboval. V letech 1940–1945 byl perzekvován nacisty a od roku 1949 až do smrti komunisty. Po jeho suspendování z ministerstva informací mu nebylo již nikdy umožněno veřejné působení ani publicistická činnost. Studoval na právnické a později filosofické fakultě UK v Praze. Působil jako politický komentátor v Českém slově, Národních listech a Národní politice, kde byl v letech 1939-1940 odpovědným redaktorem. Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí, kterým byl v roce 1934 vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů. Během okupace působil jako člen Ústředního vedení domácího odboje, v roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. V květnu 1945 se stal členem Českého národního výboru, později přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK. Za svou odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z řídící funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. Po necelém roce proti němu bylo zahájeno nikdy neukončené řízení, byl suspendován a následně donucen k předčasnému odchodu do penze. Od roku 1950 my bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl...

Francisco Ibánez (10)

Francisco de Goya (6)

Francisco José de Goya y Lucientes byl španělský malíř a rytec romantismu. Francisco José de Goya y Lucientes se narodil 30. března 1746 ve vesničce Fuendetodos na severu Španělska jako pátý syn zlatníka José Goyi z Baskicka a šlechtičny z Aragonie. První roky života ale strávil v Zaragoze, protože zde měl jeho otec zlatnickou dílnu. Navštěvoval školu kněze Joaquína, kde se naučil číst a také se tu seznámil se svým celoživotním přítelem Martínem Zapaterem. Jejich rozsáhlá dopisová korespondence je významným zdrojem informací o umělcově životě. Otec zpozoroval jeho zájem o umění a poslal ho do učení k malíři Josému Luzánovi. Goyovu genialitu potvrzují i jeho malby v relikviáři ve Fuendetodos, které vytvořil kolem roku 1762 v pouhých šestnácti letech. Můžeme tu pozorovat jak originální náměty, tak i velkou obratnost malíře. V letech 1763 a 1766 se přihlásil na Královskou akademii výtvarných umění sv. Ferdinanda v Madridě, ale vždy bez úspěchu. Už v té době se setkal s Franciscem Bayeuem, který ho později významně podporoval. Kolem roku 1770 odešel do Říma a získává pochvalné uznání poroty parmské Královské akademie. V říjnu roku 1771 se vrací do Zaragozy, kde si zřídil vlastní dílnu a získal řadu věrných zákazníků. Po návratu do Zaragozy roku 1771 získal první zakázky pro církev a jeho úspěchy se stupňovaly. V roce 1773 se oženil s Josefou Bayeu, sestrou Francisca Bayeu. Dál pracoval v Zaragoze, kde vytvořil fresky pro kartuziánský klášter Aula Dei. Roku 1774 dostal Goya od Královské gobelínové manufaktury sv. Barbory zakázku na předlohy k tapiseriím. Přestěhoval se natrvalo do Madridu. Roku 1780 byl Goya jednomyslně zvolen členem Královské umělecké akademie sv. Ferdinanda. V roce 1783 si královský ministr hrabě de Floridablanca u Goyi objednal svůj portrét. Následovali další příslušníci aristokracie, takže se Goya stal vyhledávaným portrétistou. Roku 1786 byl Goya jmenován královským malířem (Pintor del...

Fráňa Velkoborský (4)

Fráňa Velkoborský byl český básník, dramatik, textař a prozaik, autor knih pro mládež. Narodil se jako syn nadlesního v osadě Býkov, která patří k obci Hromnice, kde chodil do základní školy. Do měšťanky chodil Přešticích a obchodní akademii absolvoval v Plzni. Poté studoval v Ženevě na Institutu Jeana-Jacquese Rousseaua a na Mezinárodní škole křesťanského sdružení mladých lidí YMCA. V letech 1923-1952 pracoval jako sekretář YMKY v Banské Bystrici, v Bratislavě a v Hradci Králové a jako její zástupce procestoval Švédsko, Švýcarsko, Polsko, Finsko a Anglii. Když byla YMCA nucena ukončit svou činnost, pracoval nejprve jako topič a údržbář v kotelně v Ústí nad Labem a pak jako správce domova důchodců v Doběticích. Zemřel tragicky následkem pádu do sklepní šachty. Debutoval roku 1925 sbírkou křehké reflexivní lyriky Tiché průboje a celkem vydal osm básnických sbírek převážně s meditativním a nostalgickým vyzněním, zachycujících zpočátku rozpor mezi nadějemi mládí a nebezpečími, které je ohrožují, poté vyjadřující pokoru před tajemnými přírodními silami. Jako autor knih pro mládež upravil mýty, pověsti a pohádky severoamerických Indiánů a napsal dobrodružnou povídku Jabloňová stezka z doby osidlování Ameriky na přelomu 18. a 19. století. Byl otec překladatele Jana Petra Velkoborského. Publikoval, zejména pro děti, v řadě časopisů a deníků jako Lidové noviny, Mladý hlasatel, Právo lidu, Pestrý týden aj.

Ferenc Molnár (5)

Ferenc Molnár, vlastním jménem Ferenc Neumann byl maďarský prozaik, dramatik a novinář židovského původu. Ferenc Neumann byl druhým synem Móra Neumanna, úspěšného budapešťského lékaře a jeho ženy Jozefy Wallfisch. Po absolvování Kalvínského gymnázia v Budapešti začal studovat právo na Universita Lóránda Eötvöse . Studium však nedokončil a živil se jako novinář a později jako spisovatel. Během první světové války působil rok jako válečný dopisovatel. Roku 1938 v době narůstání fašismu emigroval do USA. Svá díla psal především maďarsky, později také německy a v emigraci i anglicky. V prvním Molnárově tvůrčím období převládala próza z velkoměstského života spojující ostrou sociální kritiku s ironií a sentimentalitou. Takto napsal i své nejznámější dílo, román pro mládež Chlapci z Pavelské ulice . Poté se začal věnovat dramatu, ve kterém vynikl scénickou rutinou a bravurními efekty, často založených na erotických motivech. Stal se věhlasným autorem, ale mnozí kritikové mu vyčítali myšlenkovou lacinost. Podle jeho knih a divadelních her bylo natočeno přes šedesát filmů a téměř patnáct televizních seriálů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Molnár Ferenc na maďarské Wikipedii.

Felix Téver (10)

Felix Téver, vlastním jménem Anna Lauermannová-Mikšová, rozená Anna Anselma Miksche byla česká spisovatelka a dramatička. Narodila se jako mladší dcera proslulého pražského lékaře a porodníka Mikuláše Miksche , který měl plno přátel v kruzích měšťanských politiků, a jeho manželky Anny, rozené Lukesch . Měla sestru Albinu Dlabačovou . Vzdělání nabyla v Praze na německé, pak na české Vyšší dívčí škole. Dále se učila zpěvu a hře na klavír ve škole Františka Pivody. Spřátelila se s Marií Červinkovou, dcerou F. L. Riegera a obě vstoupily do Amerického klubu dam. 23. srpna roku 1875 se provdala za múzicky nadaného a bohatého měšťana Josefa Lauermanna , který se po sňatku začal projevovat jako agresivní psychopat. Po osmi letech od něj i s dcerou Olgou utekla, roku 1888 se rozvedli a exmanžel byl umístěn v psychiatrické léčebně. Když se vrátila z tříletého pobytu v Itálii, Francii a Švýcarsku, kde se zotavovala z plicní choroby a duševních útrap, otevřela roku 1880 ve svém domě na Jungmannově náměstí 3 z popudu Františka Ladislava Riegra literární salón. Hostila tam postupně tři generace osobností, mezi prvými historika Antona Gindelyho, který ji přesvědčil, aby sama psala. Rádci jí byli např. Eliška Krásnohorská, Julius Zeyer nebo Otakar Theer. Začala překládat stati z němčiny a francouzštiny a psát vlastní básně, povídky, pak i romány. Padesát let pořádala pro své přátele z okruhu spisovatelů, hudebníků i vědců společnost, nejčastěji čajové literární besedy, kde se probíraly všechny novinky té doby. Určitý čas v jejím domě bydlela také Eliška Krásnohorská. V létě se společnost scházela v Horní Liboci ve vile Julia Zeyera, od něhož dům v jeho hmotné nouzi odkoupila, nechala ho tam bydlet a přátelila se s ním až do jeho smrti. Na svou dobu byla velmi emancipovaná žena. V Liboci v téměř 80 letech zemřela. Její rohová hrobka s mramoro...

Felix Tauer (5)

Felix Tauer byl český orientalista a profesor, znalec dějin, kultury a jazyků Blízkého východu, Persie a Střední Asie. Je bratrem překladatelky a sochařky Marie Tauerové a diplomata, baskologa a spisovatele Norberta Tauera. Při studiích češtiny a historie na pražské univerzitě se začal zabývat arabštinou, perštinou a turečtinou, které studoval u Rudolfa Dvořáka a Maxe Grünerta. Doktorát z historie získal v roce 1917 za práci Al-Valíd ibn Jazíd ibn Abdulmalik, umajjovský chalífa a básník. V letech 1921–22 studoval rukopisy v osmanských archivech v Istanbulu, kam se v následujících letech ještě několikrát vrátil. Habilitaci získal Tauer v roce 1925 v souvislosti s překlady knihy Tisíce a jedné noci. Od roku 1929 pak působil na Univerzitě Karlově, kde byl v roce 1945 jmenován profesorem dějin islámských zemí. Do penze odešel v roce 1965, i nadále se ale věnoval odborné práci a překladům. Přestože je Felix Tauer znám hlavně jako překladatel knihy Tisíce a jedné noci z arabštiny, odborně se zabýval především perskou literaturou a tureckou a perskou historiografií. Celoživotním tématem jeho práce pak byl vojevůdce Tamerlán a dějiny Střední Asie v době jeho vlády. Tauer vydal edice zásadních perských pramenů pro toto období a množství drobných překladů a souvisejících článků. Publikoval také texty týkající se perských a osmanských historických rukopisů, se kterými se seznámil během svých studijních pobytů v Istanbulu. Společně s dalšími československými historiky se Tauer podílel na knižní edici Dějiny lidstva, vydávané nakladatelstvím Melantrich, kde napsal kapitoly o vzniku islámu, dějinách arabského světa a muslimské Asie ve středověku. Posmrtně vydaná publikace Svět islámu je souhrnem jeho celoživotního vědeckého díla. Podává přehled nejen dějin muslimských zemí Blízkého a Středního východu od vzniku islámu po rozpad Osmanské říše, ale i muslimské kultury, vzděl...

Fats Domino (11)

Fats Domino byl americký pianista a zpěvák a skladatel, jeden z průkopníků rock and rollu. Narodil se 26. února 1928 v New Orleans v Louisianě a proslavil se svým boogie-woogie klavírním stylem a vřelým, charismatickým zpěvem. Jeho kariéra odstartovala v 50. letech 20. století řadou hitů včetně "Ain't That a Shame", "Blueberry Hill" a "I'm Walkin'". Domino během své kariéry prodal více než 65 milionů desek, což z něj činí jednoho z nejprodávanějších umělců 50. let.

F. X Havlíček (6)

Narozen 25. 5. 1913 v Třeboni, zemřel 10. 2. 2008. Novinář, redaktor, básník, prozaik, fejetonista. Po roce 1948 emigrant přispívající do exilových periodik, spoluzakladatel rádia Svobodná Evropa.

F. B Walsh (7)

Eva Zaoralová (5)

Narozena 28. 11. 1932 v Praze, zemřela 10. 3. 2022. Filmová kritička a publicistka, specializovala se na francouzský a italský film. Překladatelka z italštiny a francouzštiny. Do roku 2010 umělecká ředitelka MFF v Karlových Varech, poté umělecká poradkyně festivalu. Spoluautorka televizní hry.

Eva Večeřová (10)

Autorka publikace z oboru kynologie.

Eva Lajtkepová (6)

Narozena 19. 6. 1963 v Brně. Ing. ekonomie, vysokoškolská pedagožka, práce z teorie řízení a plánování.

Eva Kondrysová (2)

Narozena 5. 12. 1926 v Praze, zemřela 17. 9. 2017. Nakladatelská redaktorka, překladatelka z angličtiny.

Eva Horská (12)

Narozena 10.12.1895 v Kladně. Spisovatelka a básnířka, autorka divadelních her.

Eva Chupíková (8)

Vystudovala filozofii a anglickou filologii na FF UP v Olomouci. Od roku 2010 se věnuje knižní ilustraci, autorským knihám a digitální grafice. V roce 2011 získala její kniha Můj prázdninový deník nominaci na cenu Zlatá stuha a stejnou nominaci získal v roce 2014 autorský titul Moje hrady a zámky. Mezi další oceněné tituly patří Slohovník aneb Praha má styl, Královské karty Karla IV. nebo Zákeřné keře. Eva Chupíková je také autorkou edice oblíbených ilustrovaných průvodců po českých a moravských památkách První průvodce památkami pro děti.

Ester Davidová (9)

Narozena 1. 5. 1977 v Bílovci. Regresní terapeutka. Lektorka terapeutických kurzů, autorka a samovydavatelka knih z oboru.

Ervín Urban (4)

Ervín Urban byl český akademický malíř, ilustrátor a grafik. Ervín Urban absolvoval v letech 1946–1950 Střední školu uměleckých řemesel v Brně. Poté v letech 1951–1953 vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě pod vedením Vincenta Hložníka a pak v letech 1953–1956 Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Vladimíra Silovského. Po studiích pracoval jako reklamní výtvarník a později jako grafik v televizi. Od roku 1973 byl výtvarníkem na volné noze. Ilustroval řadu knih pro dospělé i pro mládež..

Ernst Udet (3)

Ernst Udet byl vysoce vyznamenaný německý důstojník, stíhací eso v první světové válce a pozdější generálplukovník za druhé světové války. Po Manfredu von Richthofenovi měl druhý nejvyšší počet vzdušných vítězství. Za války létal na strojích Fokker E, Albatros D.III a D.V, Fokker Dr.I, Fokker D.VII a Siemens-Schuckert D.III. Mimo jiné byl držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně vysoce ceněného pruského řádu Pour le Mérite nebo Rytířského kříže železného kříže. Udeta létání zajímalo od dětství, s přáteli v Mnichově založil v roce 1904 „Aero-Club“, kde stavěli modely letadel. Později díky bohatství svého otce měl možnost nalétat několik letových hodin. Ve škole byl průměrným žákem, a o další studium se nepokoušel. Chtěl se přihlásit dobrovolně do armády, ale pro svou výšku – 160 cm nebyl přijat. V srpnu ale Německý autoklub hledal dobrovolníky s vlastními motocykly. Udet se přihlásil, motocykl dostal už dříve od otce. Společně s přáteli byl přijat do 26. Würtenberské záložní divize, kde krátce působil ve funkci motospojky. Zde také při pádu utrpěl zranění ramene. Později poznal důstojníky letectva z letiště ve francouzském Chauny a ti mu dali radu, přihlásit se jako letecký pozorovatel, avšak to se nepodařilo. Poté, díky rodinnému příteli G. Ottovi, který vlastnil továrnu na výrobu letadel, absolvoval letecký výcvik za 2000 marek a pak byl v roce 1915 skutečně přeložen k letectvu. Do roku 1916 létal na dvojmístném stroji jako pilot na západní frontě . Oba byli vyznamenáni Železným křížem 2. třídy za obtížný přelet zpět do německých pozic po poškození vzpěry křídla. Justinius raději vylezl na stroj a za letu křídlo držel, než by riskoval zajetí. Později byl Udet vyšetřován válečným soudem pro nehodu letadla, která však byla zapříčiněna špatným rozhodnutím velitele. Letoun přetížený palivem a nákladem bomb se zřítil, oba letci však jako zázrakem přežili. Ernst Udet byl sice odvážný ...

Ernst Sommer (7)

Ernst Sommer byl český německy píšící spisovatel a novinář židovského původu. Profesí byl advokátem. Sommer se narodil v rodině židovského továrníka. Po maturitě v rodné Jihlavě začal v roce 1907 studovat medicínu na vídeňské univerzitě, po jednom semestru přešel na práva. Roku 1912 se stal doktorem práv. Rok nato vyšel jeho první román. V té době měl Sommer blízko k „pražskému kroužku“ kolem Maxe Broda a Franze Kafky. V letech 1912–1914 pracoval Sommer na okresním a krajském soudu v Jihlavě; roku 1915 působil ve Vídni, v roce 1915 v Mostě, Duchcově a Ústí nad Labem. Ještě v témže roce narukoval. Během války byl zřejmě nasazen na frontě a ve válečném soudu ve Felixdorfu v Dolním Rakousku. Od roku 1920 pracoval Sommer jako advokát v Karových Varech. Psal eseje, v nichž se vyrovnával s židovskou otázkou, a také expresionistické grotesky: roku 1920 to byl Der Simulant , o dva roky později Der Fall des Bezirksrichters Fröhlich . V roce 1924 vydával společně s Bruno Adlerem časopis Die Provinz . Byl také politicky činný. Jako člen německé sociální demokracie zasedal v městské radě. Intenzívně se zabýval kulturními záležitostmi a snažil se o česko-německé porozumění. Ve 30. letech začal Sommer, působící od roku 1928 také jako divadelní kritik, sepisovat historické romány. V dílech jako Die Templer z roku 1935 a Botschaft aus Granada z roku 1937 se kriticky vyrovnával se soudobými událostmi, jako bylo např. pronásledování Židů. Po uzavření mnichovské dohody odešel Sommer, který se hned od počátku angažoval proti nacismu, nejprve do Prahy a v listopadu 1938 do Spojeného království. Jeho matka spáchala v roce 1942 v terezínském koncentračním táboře sebevraždu, sestra Antonie Grünbergerová zahynula roku 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi. V Londýně pracoval Sommer v advokátní kanceláři. Během druhé světové války podporoval publici...

Erlend Loe (7)

Erlend Loe je norský spisovatel. Debutoval v roce 1993 knihou Tatt av Kvinnen. O rok později mu vyšla knížka pro děti Fisken o řidiči kamionu Kurtovi. Loeho styl psaní bývá označován jako naivní, často využívá humor a ironii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erlend Loe na slovenské Wikipedii.

Eric Wright (5)

Eric Wright , známější jako Eazy-E byl americký rapper, který se narodil a vyrůstal ve městě Compton . Jeho matka pracovala jako správkyně na základní škole a otec byl poštovní dělník. Rodina neměla dost peněz na život v lepších podmínkách. V době rozkvětu hip-hopu se Eric rozhodl, že rap bude to co ho proslaví. V brzkém věku začal prodávat drogy a díky jejich prodeji vydělal až 250 000 dolarů. V sedmnácti letech ho vyhodili ze střední školy. V té době se Eazy E stal členem gangu Crips. Za peníze vydělané prodejem drog založil svůj vlastní label a pak spolu s rappery MC Renem, Ice Cubem, DJ Yella a Dr. Drem založil skupinu N.W.A, se kterou vydal 3 LP a 1 EP . Za svého života vydal jedno LP , Str8 Off Tha Streetz Of Muthaphukkin Compton, které ale vyšlo až po jeho smrti. Nahrál také 2 EP 187um Killa. Byly vydány také 2 posmrtné kompilace Eternal E a Impact Of The Legend. Zemřel ve 31 letech v roce 1995 na AIDS, kvůli nákaze HIV, kterou získal údajně od prostitutky. Je považován za jednoho z nejznámějších rapperů na západním pobřeží. N.W.A.100 Miles And Runnin

Enrico Caruso (7)

Enrico Caruso byl italský operní tenorista, jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších pěvců v historii opery. Caruso se narodil 25. února 1873 v italské Neapoli a jeho kariéra trvala od konce 19. do počátku 20. století. Proslul silným hlasem, širokým hlasovým rozsahem a schopností vystupovat v různých jazycích a stylech.

Emily Dickinson (7)

Emily Dickinsonová byla americká básnířka 19. století, avšak povahou poezie a svým osobním apelem byla roku 1930 označena britským básníkem a kritikem za „nejsoučasnější, nejživější z básníků“. Celé její dílo s výjimkou 13 básní bylo objeveno a vydáno až po její smrti. Teprve ve 20. století začaly vycházet její básně v původním, neupraveném znění. Narodila se a zemřela v Amherstu ve státě Massachusetts. Přestože její rodina zaujímala významné místo ve společnosti, Emily žila a tvořila v samotě. Po sedmi letech studia na amherstské Akademii pokračovala Dickinsonová v Mount Holyoke Seminary. V dívčím semináři strávila pouhý rok a poté se vrátila zpět do rodného města, které pak už prakticky neopustila. Později dokonce nevycházela ani ze svého pokoje. Obyvatelé Amherstu ji považovali za výstředního blázna kvůli její zálibě v nošení bílých šatů, neochotě vítat hosty apod. Většinu přátelství udržovala pouze písemnou formou. Emily Dickinsonová byla velmi plodná autorka. Její tvorba čítá asi 1800 básní, z nichž téměř všechny byly vydány až po její smrti. Básnířka sama souhlasila se zveřejněním pouze sedmi básní. Všechny byly vydány anonymně a pozměněny nakladateli, aby odpovídaly tehdejším básnickým normám. Její básně ignorovaly tehdejší básnické zvyklosti například tím, že používaly poloviční rým, byly krátké a málokdy obsahovaly název. Interpunkce a psaní velkých písmen jsou další znaky, jimiž se básně Emily Dickinsonové lišily od ostatních. Hlavními tématy jejích básní jsou smrt a nesmrtelnost, jež také dopodrobna rozebírala ve svých dopisech přátelům. Je s podivem, že básně objevila její mladší sestra Lavinia, až po její smrti v roce 1886. Je totiž velmi pravděpodobné, že mnoho autorčiných známých o jejím psaní vědělo. V roce 1890 vydali její přátelé Thomas Wentworth Higginson a Mabel Loomis Toddová první básnickou sbírku Emily Dickinsonové, která ale také nezůstala beze změn. První kompletní a...

Emil Rusznák (11)

Ing. Překladatel a autor jazykových slovníků.

Elizabeth Marshall Thomas (3)

Americká antropoložka, též spisovatelka.