8101–8160 z 155215 Autoři
Zdeněk Vojtěch Peukert (11)
Zdeněk Vojtěch Peukert byl český spisovatel detektivních a dobrodružných knih, většinou publikovaných pod pseudonymy. Pracoval jako novinář a byl také československým reprezentantem a později trenérem v pistolových sportovních disciplínách. Psal detektivní a dobrodružnou literaturu pod mnoha pseudonymy . Pod vlastním jménem psal pohádky, romány a novely pro mládež. V některých svých knihách se vydával pod vlastním jménem za jejich překladatele.
Více od autora
Zdeněk Vavřík (11)
Zdeněk Vavřík byl český knihovník, básník, prozaik a dramatik, rovněž autor knih pro děti a mládež. Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě roku 1925 na gymnáziu v Ostravě začal studovat práva, ale roku 1928 přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou absolvoval roku 1932. Zároveň vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze a pak pracoval jako knihovník v Ostravě, Opavě a v Pardubicích. Od roku 1941 byl dramaturgem činohry pardubického Východočeského divadla. Roku 1944 byl totálně nasazen v továrně na výbušniny Explosia v Semtíně. Po skončení války se k práci knihovníka v Pardubicích vrátil a vykonával jí až do roku 1955. Pak byl až do své smrti redaktorem Literárních novin. Debutoval roku 1919 fejetonem v Ostravském večerníku. V různých novinách a časopisech publikoval své verše a divadelní i literární kritiky. Již od studentských let se aktivně účastnil kulturního života a pokračoval v tom ve všech svých působištích. Jeho první vydanou knihou byla roku 1929 sbírka teskných básní Elegie, napsaná pod vlivem teorie čisté poezie Henryho Brémonda a zaměřená na zvukové hodnoty slov. Později se věnoval se také milostným veršům i aktuální politické situaci . Většího ocenění se dočkaly jeho práce pro mládež, založené na adaptacích starších předloh. Bohaté zkušenosti z vlastní profese promítl do úvah soustředěných v Knihovníkově zápisníku, vycházejícím v letech 1940–1942. Psal také divadelní i rozhlasové hry. Jeho dílo doplňuje novinářská činnost a překlady z francouzštiny.
Více od autora
Zdeněk Fišera (11)
Od mládí se věnuje středověké historii; zpočátku jen hradům, později i dalším historickým památkám, mj. středověkým strážním stavbám a lokalitám. V letech 1969–72 absolvoval Odborné železniční učiliště v Kořenově, do roku 2002 zaměstnanec Českých drah v Jilemnici. Ženatý od roku 1991, bezdětný. V letech 2000–04 pracoval pro Národní památkový ústav při zpracování některých okresů pro Státní archeologický seznam. Roku 1988 založil Klub přátel historie "Transsaltum"; v Jilemnici, jehož je předsedou. Roku 1999 se podílel na založení občanského sdružení Nístějka – sdružení na záchranu hradu. Zakládající člen Klubu Augusta Sedláčka a amatérský člen České archeologické společnosti. Od roku 2003 se plně věnuje publikační činnosti. Nehledě na články je autorem pěti knih, které s výjimkou první vydalo nakladatelství Libri: Skalní hrady zemí Koruny české , Jeskynní hrady střední Evropy , Encyklopedie městských věží v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Encyklopedie městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku , na dalších čtyřech knihách se podílel jako spoluautor . V současné době dokončuje ve spolupráci s ing. arch. Karlem Kibicem dvousvazkovou encyklopedii Historické radnice Čech, Moravy a Slezska .
Více od autora
Zdeněk Endris (5)
Narozen 30.12.1902 v Žereticích u Jičína, zemřel 27.1.1974 v Praze. Středoškolský profesor, dramaturg, dramatik, autor publikací o léčivých rostlinách.
Více od autora
Zdeněk Čech (10)
Narozen v roce 1950 v Praze. Spisovatel a novinář, autor beletrie i populárně naučné literatury, mj. knih o sportu, publikoval i pod pseudonymy. Mgr, v roce 1975 úspěšně absolvoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Zkušený redaktor - v letech 1993-95 působil jako šéfredaktor populárního časopisu Reflex, posléze vedl redakce nakladatelství Knihcentrum a Plejáda. V roce 2005 spoluzakladatel a spolumajiel nakladatelství Daranus. Autor či spoluautor 9 knih.
Více od autora
Wolf Serno (9)
Wolf Serno se narodil v roce 1944 v Hamburku. V mládí pracoval jako divadelní osvětlovač a elektrikář. Později sloužil u luftwaffe. Odjakživa se však chtěl věnovat psaní. Po studiu kultury řeči a komunikace nastoupil do prestižní reklamní agentury jako textař, později se stal jejím ředitelem. V Hamburku působil jako docent na odborné škole pro reklamu. Do dnešní doby má na kontě několik skvělých románů, které se staly bestsellery v mnoha zemích. V literatuře Serno uplatňuje i své celoživotní koníčky: lásku k moři a historické mořeplavbě i hluboký zájem o dějiny lékařství a medicínu. Se svou ženou žije v Hamburku.
Více od autora
Wendy Holden (12)
Wendy Holden , známá také jako Taylor Holden, je autorkou a novinářkou, která napsala více než třicet knih, mnohé z nich mezinárodní bestsellery. Narodila se v Pinner, North London, v roce 1961 a nyní žije v Suffolku v Anglii.)
Více od autora
W. E Butterworth (3)
WEB Griffin, vlastním jménem William Edmund Butterworth III., se narodil 10. listopadu 1929. Je úspěšným spisovatelem knih z vojenského a detektivního prostředí. Své práce publikoval pod několika pseudonymy. Griffin vyrůstal v New Yorku a Philadelphia. V roce 1946 se nastoupil do armády. Působil v okupační armádě v Německu, kde si vysloužil medaili. Po té, co ukončil aktivní vojenskou službu, zapsal se na Philipps-Universität Marburg v Marburg. V roce 1951 byl opět povolán do služby v armádě do Korei. Nejprve jako oficiální vojenský zpravodaj, potom jako úředník pro informování veřejnosti v USA. Griffin obdržel odznak za službu v 1. linii. Jeho znalosti boje,život v posádce a přátelství s vojenským personálem z různých služeb, mu dobře posloužily v jeho psaní. Mnoho z jeho knih jsou věnováno padlým kamarádům, kteří zemřeli v Koreji, ve Vietnamu nebo při službě v mezinárodních mírových sílách během libanonské občanské války . Po skončení korejského konfliktu Griffin dál pracuje pro armádu v civilní funkci náčelníka úřední divize. Po třech prvních románech, kdy se tato činnost ukázala jako úspěšná, začíná psát na plný úvazek. K dnešnímu dni má n kontě asi 130 beletrií.
Více od autora
Vratislav Václav Tomek (10)
Vratislav Václav Tomek se narodil 22. 2. 1868 v Bohutíně u Příbrami, zemřel 13. 12. 1933 v Praze. Byl profesorem na obchodní škole v Praze. Je známý jako básník, prozaik, redaktor, autor turistických průvodců a odborných spisů z oboru národního hospodářství a živnostenského práva.
Více od autora
Vojtěch Rakous (6)
Vojtěch Rakous, vlastním jménem Adalbert Österreicher, později Östreicher , byl český židovský spisovatel. Adalbert Österreicher se narodil ve vsi Starý Brázdim . Pocházel z česky hovořící rodiny židovského chalupníka Šalamouna Österreichera a matky Barbory, rozené Pollákové. Celkem bylo v rodině sedmnáct dětí. Jeho školní vzdělání obsahovalo pouze jednoroční docházku do židovské školy v Brandýse nad Labem. Nejprve chodil do školy v Brázdimi , redaktora časopisu Paleček a Karla Fischera , redaktora Kalendáře česko-židovského. V devadesátých letech se Vojtěch Rakous vrátil do Prahy. V první zachovalé policejní přihlášce je uvedeno, že před svatbou žil se sourozenci Karlem a Paulinou. S bratrem Karlem také založil v pražské Jindřišské ulici obchod s obuví Staroměstská tržnice obuvi. Ob...
Více od autora
Vojtěch Koráb (10)
Doc. Ing. Dr. Vojtěch Koráb, MBA od počátku působení na VUT v Brně, Fakultě podnikatelské, se zabýval problematikou podnikatelství, drobného podnikání a malých a středních podniků. V této oblasti přednáší, a to jak na VUT v Brně, tak i na univerzitách v zahraničí. Výzkumné aktivity během celého působení na VUT směřoval hlavně do oblasti malých a středních podniků, zvláště pak do problematiky růstu malých podniků, strategie malých podniků, bankrotů malých podniků a pokročilých metod podnikání. V posledních letech se zaměřuje též na souvislosti hospodaření s odpady u malých a středních podniků.
Více od autora
Vojtěch Birnbaum (8)
Vojtěch Birnbaum byl český historik umění. Narodil se ve vídeňském Ober-Döblingu, pokřtěn byl jako Adalbert. Otcem Vojtěcha Birnbauma byl inženýr a stavitel železniční tratě Adalbert Birnbaum. Po jeho předčasné smrti v roce 1881 se vdova Božena Birnbaumová odstěhovala se svými dvěma dětmi do Poděbrad, kde se záhy provdala za lékaře Bohumila Boučka, jednoho z hlavních iniciátorů založení poděbradských lázní. Ke studiu archeologie a dějin umění Birnbauma přivedli jeho kmotr, historik Jaroslav Goll a matčin bratr, sochař Bohuslav Schnirch. Po absolvování dvou semestrů na Karlo-Ferdinandově univerzitě odešel roku 1897 do Vídně, kde studoval mimo jiné u Franze Wickhoffa a Aloise Riegla. Jako Wickhoffův asistent působil ve Vídni tehdy také jen o málo starší Max Dvořák. Disertační práci na téma starokřesťanské sakrální architektury obhájil v roce 1904. Poté strávil deset let jako soukromý učenec v Itálii. Roku 1916 vyšel tiskem I. díl jeho Ravennské architektury, druhý díl zůstal nerealizován. Roku 1919 se touto prací habilitoval na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1922 se stal mimořádným, o šest let později řádným profesorem dějin umění a ředitelem Ústavu pro dějiny umění na Univerzitě Karlově a před svou smrtí i děkanem filozofické fakulty UK. Od roku 1917 byl konzervátorem pro okres Kolín v Centrální komisi pro ochranu památek ve Vídni. V letech 1914-1934 byl činný v Klubu za starou Prahu, 1928-29 byl předsedou Klubu. Po příchodu do Prahy zaujal Birnbauma český středověk, nejprve architektura románská a v návaznosti na ni také gotika. S Josefem Strzygowským vedl v polovině dvacátých let polemiku o původu a počátcích románské architektury v Čechách. Připravoval monografii o Petru Parléřovi, kterou však kromě řady článků na toto téma nerealizoval. Značný zájem věnoval také památkové péči a metodol...
Více od autora
Vladimír Votýpka (8)
Vladimír Votýpka je český spisovatel, žurnalista a fotograf. Vladimír Votýpka se narodil roku 1932 v Praze a s žurnalistikou přišel do styku během gymnaziálních let, kdy spolupracoval se sportovní redakcí deníku Svobodné slovo. Po maturitě studoval krátkou dobu na evangelické bohoslovecké fakultě a to v tehdejších politických poměrech stačilo jako důvod, aby nesměl vykonávat povolání redaktora. Nastoupil proto do zaměstnání v pražském projektovém ateliéru, pravidelně psal pro měsíční periodika Orbisu Im Herzen Europas, Wir und Sie a La vie Tchécoslovaque, určené pro zahraničí, spolupracoval s Propagační tvorbou a přispíval do obrazových týdeníků. O něco později se jeho články a povídky začaly objevovat i v časopisech pro děti a mládež. V normalizační době po Pražském jaru přijal místo redaktora a současně fotografa závodního časopisu československého tranzitního plynárenského podniku Transgas, kde mohl pracovat v relativně nezávislém prostředí. V té době už shromažďoval materiál pro svou knihu o české aristokracii, která vyšla až po pětadvaceti letech pod názvem Příběhy české šlechty . Její pokračování Návraty české šlechty následovalo o pět let později a po dalších pěti letech vycházejí Paradoxy české šlechty, závěrečná část triptychu.
Více od autora
Vladimír Vokolek (11)
Vladimír Vokolek byl český meditativní básník, prozaik a esejista, poválečný představitel tzv. spirituální poezie. Narodil se v rodině Václava Vokolka, majitele pardubické tiskárny, která ve 30. letech proslula mimo jiné vydáváním uměleckých tisků katolických autorů, jako byli např. J. Deml, J. Zahradníček či B. Reynek. Vladimír měl dva bratry a sestru: Vojmír byl výtvarník, Vlastimil převzal otcovu tiskárnu, Květa se stala řádovou sestrou. Po maturitě na gymnáziu roku 1933 se Vladimír zapsal ke studiu jazyků a filosofie na FF UK. Studia nedokončil a po uzavření vysokých škol roku 1939 se vrátil do Pardubic. V letech 1945 – 46 absolvoval knihovnický kurs a od roku 1946 působil jako ředitel okresní knihovny v Děčíně. Roku 1949 byl ovšem z této funkce odvolán a v roce 1954 byl donucen z knihovny odejít. Živil se tedy jako učitel základní školy v Děčíně, poté jako redaktor časopisu Dialog v Ústí nad Labem. Po jeho zákazu v roce 1970 byl až do roku 1973, kdy odešel do důchodu, bez trvalého zaměstnání. Jeho syn Václav Vokolek je prozaik a básník, autor vizuální poezie. Vokolkova poezie je ovlivněna křesťanským pohledem na svět a inspirována díly Máchovými, Březinovými a Zahradníčkovými. - výpovědi o zrůdnostech 2. světové války a pokus dobrat se příčin krize tradičních mravních hodnot: - básnické sbírky z období komunistické totality, jež kolovaly především v opisech: - Vokolkovy prózy ze 40. - 60. let: - eseje, jejichž hlavním posláním je polemika s odosobňujícími tendencemi totalitního režimu:
Více od autora
Vladimír Stibor (10)
Vladimír Stibor je český básník, spisovatel, knižní editor, novinář a fotograf a cestovatel. Narodil se 25. února 1959 v Benešově u Prahy. Vyučil se knihkupcem v Luhačovicích v roce 1977, poté vystudoval dálkově gymnázium v Praze v roce 1984. Vydal dvacet jedna sbírek poezie, z nichž poslední Polibky nepřátel vyšla v roce 2020. Podílel se na vzniku třinácti celostátních básnických almanachů jako editor i autorsky. O rodném kraji Sedlčanska a Petrovicka vydal několik sborníků. Je též autorem čtyř knížek drobných próz. Od roku 2002 je členem Obce spisovatelů. Má dvě dcery a syna. Alena Stiborová je ilustrátorkou většiny jeho knih. Jako editor i spolutvůrce.
Více od autora
Vladimír Šerý (8)
Narozen 5.4.1923. MUDr., CSc., docent, publikace z oboru tropického lékařství. Zemřel 4.7.2003.
Více od autora
Vladimír Pacovský (8)
Narozen 22. 7. 1928 v Praze, zemřel 4. 8. 2011. Prof. MUDr., DrSc., profesor vnitřního lékařství, specializace na geriatrii, publikace z oboru. Akademik ČSAV.
Více od autora
Vladimír Mikulka (10)
Vladimír Mikulka je uznávaný český klasický kytarista, známý svou výjimečnou technikou a muzikálností. Narodil se 8. února 1950 ve Znojmě v Československu, na kytaru začal hrát již v mládí a rychle se prosadil jako mimořádný talent. Mikulka získal mezinárodní uznání po vítězství v několika prestižních soutěžích, včetně Mezinárodní kytarové soutěže Radio France. Během své kariéry vystupoval po celém světě a uchvátil publikum interpretací širokého spektra repertoáru od renesančních až po současná díla.
Více od autora
Vladimír Mertlík (8)
Vladimír Mertlík, producent, manažer, režisér, scénárista, textař, publicista, moderátor a herec, se narodil 2. března 1945. Po vyučení a maturitě pracoval nejprve jako brusič kovů v ČKD. Svou uměleckou kariéru odstartoval v roce 1971. Po krátkém působení v Armádním uměleckém souboru se začal se živit na „volné noze“ – nejprve jako konferenciér a moderátor, posléze jako producent a manažer. Organizoval koncerty a vystoupení řady populárních hudebníků a skupin, mezi nimiž můžeme jmenovat například Blue Efekt, Evu Olmerovou, Janu Kratochvílovou, S. L. S. a Leška Semelku, Janka Ledeckého či skupiny Žentour, Tango, Turbo nebo České srdce. Je známý také jako úspěšný autor mnoha písňových textů, více než 150 scénářů zábavných televizních programů a režisér. Vystupoval v řadě televizních a rozhlasových pořadů a hrál ve filmech F. Renče .
Více od autora
Vladimír Martinec (12)
Vladimír Martinec je bývalý československý hokejový útočník a nynější trenér. V letech 1967–1981 hrál za Teslu Pardubice, výjimkou byla sezóna 1978/1979, kdy hrál v Jihlavě. V 539 odehraných zápasech vsítil 343 gólů. V roce 1981 odešel do německého ESV Kaufbeuren, kde roku 1985 ukončil aktivní kariéru. V roce 1981 byl drafrován týmem Hartford Whalers, avšak v NHL nikdy nenastoupil. V letech 1973, 1975, 1976, 1979 zvítězil v anketě Zlatá hokejka. Jedenáctkrát se zúčastnil mistrovství světa , třikrát zimních olympijských her a také Kanadského poháru v roce 1976. Reprezentační dres oblékl v 289 utkáních a zaznamenal 155 branek. Na mistrovstvích světa v letech 1997–2002 a na Zimních olympijských hrách v letech 1998 a 2002 působil jako asistent trenéra české reprezentace. Později začal pracovat jako sportovní ředitel týmu HC Moeller Pardubice. Jeho synem je bývalý hokejista Tomáš Martinec. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval v obvodu č. 44 – Chrudim, a to jako nestraník za SNK ED. Podpořili jej také Soukromníci. Se ziskem 4,60 % hlasů skončil na 9. místě.
Více od autora
Vladimir Afanasjevič Obručev (6)
Vladimir Afanasjevič Obručev byl ruský sovětský geolog, geograf a spisovatel literatury science fiction. Obručev se narodil v rodině důstojníka. Roku 1886 ukončil studium na Báňském institutu v Petrohradě. Po promoci se zúčastnil výprav do Střední Asie a na Sibiř a v letech 1892–1894 stál v čele expedice Ruské geografické společnosti do severní Číny a do Mongolska. Poté pracoval jako profesor .
Více od autora
Vítězslav Jozífek (11)
Narozen 26. 12. 1906 v Radčicích u Železného Brodu, zemřel 14. 1. 1983 v Praze. Doc., matematik a vysokoškolský pedagog. Autor vysokoškolských skript, učebnic a dalších publikací z oboru.
Více od autora
Vilém Němec (12)
Narozen 18. 5. 1857 v Praze, zemřel 23. 2. 1942 v Praze. PhMr. Cestovatel, vůdce loveckých výprav, obchodník s africkými zvířaty, lékárník, preparátor, ředitel pštrosí farmy, projektant plicního sanatoria, lovec lebek, balzamátor nebožtíků, úředník v paláci egyptského panovníka, zvěrolékař, etnograf, autor odborných článků a úspěšných knih, majitel soukromé zoologické zahrady, dobrodruh a dobrý člověk. Jeho první cesta do zahraničí vedla do Sofie, kde vedl lékárnu vojenského lékaře Dr. Nádherného. Po návratu studoval zoologii na UK v Praze a arabštinu, aby získal odborné znalosti pro své další cestování. V l. 1886-1910 uskutečnil řadu loveckých výprav do východní Afriky a Přední Asie. Studoval africkou přírodu a sbíral národopisné doklady o životě obyvatel afrických pouští. Část jeho přírodovědeckých sbírek je dnes v Národním muzeu v Praze. Po návratu do vlasti žil v Benešově, ve vile nazvané "El Kahýra", která byla plná loveckých trofejí. - Autor řady cestopisných knih a pamfletu na poměry v konopišťském panství.
Více od autora
Vilém Hejl (9)
Vilém Hejl byl český prozaik, scenárista a překladatel. Studoval a maturoval na Drtinově gymnáziu, nepřijat na VŠ z kádrových důvodů . V roce 1953 byl zatčen a odsouzen za sdružování se proti republice. Na Pankráci si odseděl cca 1 rok. Po propuštění z vězení nemohl dlouhodobě nalézt práci a tak pracoval v mnoha zaměstnáních. Od roku 1959 již v tzv. svobodném povolání. Do poloviny 60. let napsal cca 60 scénářů pro Krátký film Praha. Jednalo se o scénáře dokumentárních filmů, populárně vědeckých filmů atd. Zároveň začal překládat z angličtiny, ruštiny, němčiny. Na jaře roku 1968 zakládal klub K 231, kde pak pracoval jako jeho tiskový tajemník. Klub navrhoval plošnou rehabilitaci politických vězňů odsouzených a vězněných komunistickým režimem. Návrh požadoval zrušit všechny rozsudky za politické trestné činy v procesech v letech 1948–1967. Tato rehabilitace ale nebyla veřejností přijata, neboť lidé byli až příliš zmanipulovaní a nevěřili v jejich nevinu. Psal proto různé vysvětlující články, proč takový klub vznikl a proč si vytkl právě tento cíl, např. v Literárních listech. Na začátku podzimu roku 1968 odjel i s manželkou na plánovanou cestu do Západního Německa, odkud se vrátil v prosinci 1968. Postupně zanikaly časopisy a noviny do kterých přispíval. Od začátku 70. let už byl tzv. zakázaný autor. Psal a překládal však dál pod jmény autorů, kteří nebyli tzv. na indexu. Ještě do roku 1971 autorsky přispíval a zároveň i vystupoval v pořadu Písničky pod obraz, později přejmenovaném na Šanson 70. Společně s ním vystupoval i Karel Kyncl, Ilja Racek, Josef Kemr, Ljuba Hermanová, Jan Petránek, Jaroslav Jakoubek. Byl sledován Státní bezpečností, později musel chodit i na výslechy, aby podával tzv. vysvětlení, a to zejména proto, jak je možné, že jsou v zahraničí vydávána jeho díla. Později StB změnila taktiku a vyšetřovatelé se s ním...
Více od autora
Viktor Petrovič Astaf'jev (9)
Ruský spisovatel, autor próz s vojenskou tematikou, esejista a dramatik.
Více od autora
Veronika Opatřilová (9)
Narozena 15. 5. 1986. Průvodkyně Stockholmem, překladatelka a učitelka jazyků , spisovatelka.
Více od autora
Vera Cowie (11)
Narodila se ve městě South Shields. První román začala psát jako dvanáctiletá, ale nedokončila ho. Ve svých dvaceti letech se ke psaní vránila a románovou prvotinu publikovala v roce 1978. Než se rozhodla plně se věnovat profesi spisovatelky, pracovala v advokátní kanceláři a v městské agentuře zprostředkující pojištění. Později Vera Cowie zasvětila život už jen literární tvorbě. Kažkoročně napíše jeden román, přičemž několik měsíců stráví pečlivou přípravou vybraného námětu. Mezi její díla patří romány Vůně Evy, Dvojí život, Soukromé peklo, Tajemství nebo Úžasná žena. Vera Cowie je už babička a žije v Bishops Stortford v Hertfodshire.
Více od autora
Veniamin Aleksandrovič Kaverin (13)
Veniamin Alexandrovič Kaverin , skutečným jménem Veniamin Alexandrovič Zilber byl sovětský spisovatel, dramatik a scénárista. Jeho nejznámějším dílem je dobrodružný román Dva kapitáni . Imunolog Lev Zilber byl jeho starší bratr.
Více od autora
van (13)
Více od autora
Valerio Massimo Manfredi (9)
Valerio je italský historik, archeolog a žurnalista. Narodil se v Piumazzo di Castelfranco Emilia, což je provincie Modeny.Jeho manželka je Christine Fedderson Manfredi,která překládá jeho knihy z italštiny do angličtiny Od roku 1978 tráví svůj čas učením v některých Evropských univerzitách, kopáním ruin ve středozemí a v Středovýchodní evropy a psaním novel.
Více od autora
Václav Ziegler (12)
Narozen 22.9.1944 v Pečkách. RNDr., kandidát geologických věd, docent obecné geologie. Doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc. je skutečným znalcem přírody Českého ráje a Podkrkonoší. Dlouhé roky pracoval v Muzeu Českého ráje v Turnově, byl prvním profesionálním pracovníkem CHKO Český ráj a nyní je dlouhodobým předsedou správní rady Geoparku UNESCO Český ráj. Nepřetržitě sleduje a studuje přírodu Českého ráje a Podkrkonoší již od počátku šedesátých let minulého století. Václav Ziegler je znám jako skvělý vypravěč a popularizátor přírody.
Více od autora
Václav Vaško (9)
Český diplomat, politický vězeň, katolický aktivista a autor knih zabývajících se dějinami katolické církve v komunistickém Československu. Václav Vaško se narodil 26. dubna 1921 ve Zvolenu. Jeho otec, JUDr. Václav Vaško, byl zaměstnancem ministerstva spravedlnosti a generálním sekretářem Obchodní a průmyslové komory v Banské Bystrici. Oba rodiče byli praktikující katolíci, mladý Václav v dětství, stráveném v Banské Bystrici, denně zakoušel napětí mezi národnostními i náboženskými skupinami zdejší společnosti. To se pak jen stupňovalo s rostoucí politickou nestabilitou ČSR. V červnu 1941 odmaturoval a byl přijat na bratislavskou Vysokou školu obchodní. V roce 1943 se stal členem katolického hnutí „Rodina“, vedeného prof. Kolakovičem. Zúčastnil se Slovenského národního povstání, byl zajat Wehrmachtem, zatčen gestapem a vězněn v Banské Bystrici. Po válce vstoupil do čs. diplomatické služby a stal se atašé v Moskvě. Ruštinu ho zde doučovala Irina Jukovová, jejíž otec Konstantin Jukov byl popraven během stalinských čistek v roce 1938. Po několika měsících se s ní Vaško oženil. V březnu 1946 byl odvolán do Prahy v souvislosti s falešným obviněním otce z protistátní činnosti, manželce nebylo povoleno vycestovat ze SSSR. V září 1946 se manželům Vaškovým narodila dcera Marija, její otec se do Moskvy vrátil až rok poté. Po komunistickém převratu si z obavy před odvoláním domů a dalším rozloučením rodiny podal přihlášku do KSČ . V roce 1949 byl na žádost Sovětů odvolán, manželce s dítětem opět nebylo povoleno vycestovat. V roce 1951 byl Vaško propuštěn z MZV, neboť neprošel kádrovými prověrkami . Poté pracoval jako dělník na stavbě letenského tunelu. 5. února 1953 byl zatčen a rok držen ve vazbě. 3. března 1954 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu ke 13 letům vězení. Postupně vystřídal věznici na Pankráci, pracovní tábor Nikol...
Více od autora
Václav Stehlík (9)
Václav Stehlík je český právník, vysokoškolský pedagog a od roku 2020 děkan Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na různorodé aspekty práva Evropské unie, ať se jedná o tzv. evropské ústavní právo, soudní systém EU, poměr evropského a národního práva, vnitřního trhu EU, unijních vnějších vztahů či migračního práva. Kromě práv vystudoval anglický jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a postgraduální LL.M. studium na University of London zaměřené na právo Evropské unie.
Více od autora
Václav Potužník (3)
MUDr. Václav Potužník, lékař, primář ORL v někdejší nemocnici v Lomnici n. P., cestovatel a spisovatel, narozen 4.1.1928 v Trenčíně, zemřel 1.11.2003 v rakouském Schwarzachu.
Více od autora
Václav Karel Řehořovský (12)
Václav Karel Řehořovský byl český matematik. Václav Karel Řehořovský absolvoval reálku v Plzni a poté studoval v letech 1867–72 na technice v Praze. V následujících letech působil v inženýrské praxi, ale pak se vrátil zpět na akademickou půdu. V roce 1875 se stal asistentem matematiky na české technice v Praze u Eduarda Weyra a toto místo zastával do roku 1881. V této době navštěvoval přednášky na univerzitě a v roce 1878 vykonal zkoušky učitelské způsobilosti z matematiky a deskriptivní geometrie pro reálky. Ve školním roce 1878–79 vykonal zkušební rok na české reálce v Praze 2. V roce 1892 se oženil s Annou Boženou Ropkovou z Českého Brodu a do roku 1900 učil na pražské průmyslové škole. V roce 1900 se stal profesorem obecné mechaniky a hydromechaniky na nově zřízené české technice v Brně. Na tomto místě působil až do své smrti. Již v roce 1901–02 byl rektorem této školy, v letech 1909–1910 byl děkanem jejího odboru strojního a elektrotechnického inženýrství. V roce 1907 byl jmenován členem zemské školské rady pro markrabství moravské a v roce 1908 ho císař jmenoval dvorním radou. V letech 1901–03 a po roce 1906 byl předsedou matematicko-přírodovědné třídy českého vědeckého odboru při zemském muzeu v Brně. Zemřel roku 1911 na Královských Vinohradech, byl pohřben v Berouně. Od roku 1880 pracoval ve výboru Jednoty českých matematiků a fyziků, která ho později jmenovala čestným členem. V letech 1889–1900 zastával úřad vládního komisaře pro pokračovací průmyslové školy. V letech 1889–92 byl členem městského zastupitelstva v Praze. Z pověření ministerstva kultury a vyučování přeložil do češtiny Močnikovy učebnice matematiky pro obecné školy a později i další rakouské učebnice pro tento typ škol. Tento článek obsahuje text ze stránky z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma....
Více od autora
Tsugumi Ohba (14)
Je známý jakožto autor manga příběhu Desu Nōto , který ilustroval Takeshi Obata. Jeho pravá identita je přísně hlídaným tajemstvím, ale někteří čtenáři se domnívají, že jde o autora jménem Hiroshi Gamō.
Více od autora
Tony Scott (2)
Tony Scott byl proslulý jazzový klarinetista a aranžér, který se zasloužil o rozvoj bebopu a cool jazzu. Narodil se jako Anthony Joseph Sciacca 17. června 1921 v Morristownu ve státě New Jersey a stal se jedním z mála klarinetistů, kteří si oblíbili styl bebop. Během své kariéry Scott spolupracoval s řadou jazzových legend, včetně Billie Holiday, Sarah Vaughan a Bena Webstera. Byl také známý svým zájmem o world music, který ho vedl k tomu, že do své tvorby začleňoval prvky východní hudby. V padesátých a šedesátých letech strávil Scott nějaký čas v Africe a Asii studiem místních hudebních tradic, což ovlivnilo jeho pozdější nahrávky. Jeho zkoumání různých kultur se odráží v některých tématech a názvech jeho alb. Tony Scott zemřel 28. března 2007 a zanechal po sobě odkaz inovativního hudebníka, který se snažil rozšířit hranice jazzu prostřednictvím svých globálních vlivů.
Více od autora
Tomáš Pasák (7)
Tomáš Pasák byl český historik a vysokoškolský pedagog. Od 60. let 20. století působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou však musel v období tzv. normalizace z politických důvodů opustit. Pracoval v Pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského, jehož se po listopadovém převratu stal ředitelem, a tehdy se též vrátil na akademickou půdu. Jeho profesní aktivity ukončilo předčasné úmrtí ve věku 62 let. Ve svých odborných pracích se zabýval zejména českými dějinami v období první a druhé republiky, a především obdobím Protektorátu Čechy a Morava. Zaměřoval se na spornou a nedostatečně objasněnou tematiku, často formou biografií předních osobností politiky . Jeho starší práce jsou poněkud ovlivněny tehdejší ideologií, ty pozdější však umožnily zaplnit některá „bílá“ místa v českých dějinách. Většina z nich mohla vyjít až po roce 1989. Za knihu o Emilu Háchovi získal Cenu Egona Erwina Kische. Spolu se svou manželkou u sebe přechovával urnu s ostatky československého generála a protektorátního předsedy vlády Aloise Eliáše, které díky tomu mohly být v roce 2005 se všemi poctami pohřbeny v Národním památníku na pražském Vítkově.
Více od autora
Tina Caspari (10)
Tina Caspari je nejznámější pseudonym německé dětské spisovatelky Rosemarie Eitzertové. Narodila se jako nejstarší s osmi dětí na venkově blízko Berlína. Známá se stala pod pseudonymem Tina Caspari svými detektivkami pro děti.
Více od autora
Thomas Anderson (9)
Thomas Anderson je odborníkem na německá bojová vozidla 2. světové války. Strávil celá desetiletí ponořen do archivů v Německu a zbytku Evropy, aby objevil málo známá fakta a nikdy nezveřejněné fotografie Blitzkriegů. Sám je modelářem a přispívá do modelářských a historických časopisů po celém světě jako např. Military Modelcraft International , Steel Art , Historia Militar , Batailles & Blindes ad. Žije v Dolním Sasku v Německu.
Více od autora
Theodore Roosevelt (6)
Theodore Roosevelt IPA, také znám jako T.R.) byl 26. prezident Spojených států amerických, který nejvíce proslul svojí energickou povahou a šíří zájmů a úspěchů. Byl rovněž vůdcem Republikánské strany. Předtím než se stal 26. prezidentem zastával řadu funkcí na obecní, státní a federální úrovni. Byl úspěšný jako přírodovědec, cestovatel, lovec, spisovatel a voják, avšak největší proslulosti se mu dostalo jako politikovi. Do úřadu vstoupil ve svých 42 letech poté, co byl zavražděn prezident William McKinley. Jeho tvář byla vytesána do památníku Mount Rushmore. Jeho syn Theodore Roosevelt, Jr. se stal americkým generálem pozemních sil Armády USA, který se v roce 1944 v hodnosti brigádního generála ve funkci zástupce velitele divize osobně zúčastnil 1. dne spojeneckého vylodění v Normandii. Jeho vzdáleným bratrancem byl F. D. Roosevelt, 32. prezident USA. Začátkem 20. století většina velkých měst a více než polovina amerických států zavedla ve veřejnoprávních institucích osmihodinový pracovní den. Stejně důležité byly kompenzační zákony, které ukládaly zaměstnavatelům zákonnou odpovědnost za zranění, které zaměstnanci utrpěli během práce. Nové zákony o příjmu se zavedením daně z dědictví, z příjmů a majetku nebo ze zisků obchodních společností usilovaly převést finanční břemeno vlády na ty, kteří měli největší předpoklady, aby jej unesli. Mnohým politikům, zejména jemu samotnému a vůdcům progresivistů, v americkém Kongresu, jako byl wisconsinský senátor Robert LaFolette – bylo jasné, že většinu problémů, které znepokojují reformátory, lze řešit pouze na federální úrovni. Vášnivě se zajímal o reformu a byl rozhodnut nabídnout lidu tzv. Square Deal , prosazoval zpřísněnou kontrolu vlády při uplatňování antimonopolních zákonů. Pozdější rozšíření vládního dohledu na železnice urychlilo schválení důležitých regulačních zákonů. Jed...
Více od autora
The Monkees (10)
The Monkees byla americká rocková a popová skupina, která se poprvé proslavila v 60. letech 20. století. Původně vznikla pro stejnojmenný televizní pořad, který se vysílal v letech 1966-1968, a tvořili ji Micky Dolenz, Michael Nesmith, Peter Tork a Davy Jones. Cílem pořadu bylo představit skupinu po vzoru The Beatles tím, že skupina mladých mužů žila společně a prožívala různá komediální dobrodružství, přičemž zároveň předváděla své hudební výkony.
Více od autora
Ted Allbeury (5)
Anglický spisovatel, celým jménem Allbeury Theodore Edward le Bouthillier.
Více od autora
Tarryn Fisher (8)
Americká spisovatelka románů pro ženy, zakladatelka módního blogu. Tarryn Fisher je autorkou deseti románů pro New York Times a USA Today Bestseller . Narodila se jako " nepřítel slunce " ; v současné době žije se svými dětmi, manželem a psychotickým huskym v Seattlu ve Washingtonu. Tarryn píše o darebácích. ...
Více od autora
T.L. Swan (11)
Více od autora
Sylvie Richterová (12)
Sylvie Richterová je česká spisovatelka, profesorka bohemistiky, autorka experimentálních próz, románů, básnických sbírek a literárních esejí. Do osmnácti let žila v Brně, od roku 1963 v Praze, kde studovala cizí jazyky na Univerzitě 17. listopadu. Roku 1967 promovala. V roce 1971 získala titul PhDr. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1967 se provdala za italského bohemistu Sergia Corduase a o rok později se narodila dcera Milena. Rodina žila v Brně, v Bratislavě a v Praze. Richterová v té době začala psát, ale chtěla si uchovat nezávislost a politická situace a vojenská okupace Československa v srpnu 1968 ji odradily od pokusu uplatňovat se veřejně. Pracovala jako překladatelka, studovala literaturu a estetiku a spřátelila se s filosofem Robertem Kalivodou a profesorem estetiky Olegem Susem. Koncem roku 1971 se s manželem a dcerou přestěhovala do Říma. Zapsala se na římskou univerzitu La Sapienza a studovala bohemistiku. Přednášel ji básník, divadelní kritik a slavista Angelo Maria Ripellino, který ji po promoci roku 1974 přizval ke spolupráci na katedře české a slovenské literatury. Roku 1974 se rozvedla. Rozhodla se zůstat v Itálii, protože v Československu režim tvrdě postupoval proti všem projevům svobody a uvěznil i její sestru Zuzanu Richterovou a postupně i řadu přátel. Živila se překlady, obdržela stipendium CNR a začala působit na Ústavu slovanské filologie univerzity La Sapienza. Spolupracovala také s italskou televizí na pořadech o disidentech ze zemí východní Evropy. Pro rozhlas napsala několik pořadů o české literatuře spolu s básníkem a kolegou Enzem De Filippis. Díky sňatku měla od roku 1967 dvojí občanství a v sedmdesátých a v osmdesátých letech mohla navštěvovat Československo. Zprostředkovala spojení disidentů s exilem, zejména s novinářem a politikem Jiřím Pelikánem, který v Římě vydával exilový časopis Listy. Psala také pro revue Svědectví/Témoignage vydávanou v Paříži, ...
Více od autora