Všichni Autoři a témata

Pat Mills (12)

Velmi uznávaný britský autor komiksů.

Pat Benatar (9)

Pat Benatar je známá americká rocková zpěvačka a čtyřnásobná držitelka ceny Grammy, jejíž silný vokál a rockové hymny ji koncem 70. a v 80. letech 20. století proslavily. Narodila se jako Patricia Mae Andrzejewski 10. ledna 1953 v Brooklynu ve státě New York a svou hudební kariéru začala jako vystudovaná operní sopranistka, než přešla k rockové hudbě. Benatarové debutové album "In the Heat of the Night" vyšlo v roce 1979 a obsahovalo hitový singl "Heartbreaker", který ji etabloval v rockovém žánru.

Otto Zwettler (7)

Narozen v Byňově, doc., PhDr., RNDr., CSc., český historik a překladatel z angličtiny a polštiny.

Otto Schück (7)

Otto Schück je český lékař, vysokoškolský pedagog a odborník na nefrologii. Během své kariéry vydal mnoho odborných publikací věnující se lékařství, hlavně nefrologii. Vystudoval medicínu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od r. 1951 se věnuje vědecké činnosti. Od roku 1962 pracoval na Ústavu experimentální teorie. Přednášel na Univerzitě Karlově. V roce 1996 mu byla udělena Cena Jana Evangelisty Purkyně. Pracuje na Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze.

Otto Jírovec (8)

Otto Jírovec byl český akademik a parazitolog. V roce 1929 získal doktorát na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také následně působil jako nehonorovaný asistent . V roce 1933 se zde habilitoval v oboru všeobecné zoologie a parazitologie a v roce 1948 získal titul profesora. Během druhé světové války pracoval jako vedoucí laboratoře parazitologie ve Státním zdravotním ústavu, po osvobození se vrátil na Přírodovědeckou fakultu. V letech 1949–1952 vedl katedru zoologie, později řídil na UK zoologický ústav. V letech 1954–1961 vedl Parazitologickou laboratoř ČSAV a v letech 1954–1965 i časopis Československá parazitologie. V roce 1964 stál u založení Protozoologické sekce České parazitologické společnosti. Studoval hlavně parazitické prvoky a z onemocnění převážně trichomoniázu a toxoplazmózu. Odhalil původce intersticiální pneumonie kojenců Pneumocystis carinii . Za své vědecké kariéry publikoval cca 280 odborných článků 250 popularizačních článků a 11 knih. Výběr nejznámějších knih:

Otakar Svoboda (10)

Narozen 9.4.1872 v Orlu u Chrudimi, zemřel 23.12.1926 v Pardubicích. Odborný učitel, pedagohický publicista, prozaik a dramatik pro mládež, redaktor časopisů a editor literárních výborů a cestopisů pro mládež.

Otakar Moravec (5)

Narozen 6. 6. 1924 v Nových Dvorech u Kutné Hory, zemřel 2001 v Drahanovicích. Spisovatel a básník, autor knih pro děti a rozhlasových pořadů.

Otakar Káňa (4)

PhDr. Otakar Káňa, CSc. , docent, historik, historická literatura z Opavska.

Otakar Bothe (9)

Učebnice strojírenské technologie.

Otakar Bílek (4)

Otakar Bílek byl český rozhlasový režisér a pedagog. Otakar Bílek se narodil 29. června 1932 v jihočeské Kaplici, kde měl jeho otec malý kadeřnický a holičský závod, jako první ze tří dětí . Rodina v malé pohraniční Kaplici dlouho nezůstala, neboť se zde již v době Bílkova útlého dětství tamější němečtí obyvatelé bouřili proti českému státu. Po německém záboru českého pohraničí v roce 1938 musela rodina Bílkova utéct do vnitrozemské Soběslavi, která byla určitým centrem kraje, odkud oba rodiče Bílkovi pocházeli. Zde tedy Otakar Bílek absolvoval základní školu a poté pokračoval ve studiu na gymnáziu v Táboře, kde maturoval v roce 1951. Tenkrát při soběslavském spolku divadelních ochotníků „Chvalovský“ vznikl i kroužek mladých, kde mladý Ota mohl uplatnit svůj herecký talent. Během studia ve vyšších třídách táborského gymnázia ovšem začal Bílek rozvíjet nejen talent herecký, nýbrž i organizační a režisérský. Zde zorganizoval se spolužáky i staršími kamarády herecký soubor. Jejich první premiérou bylo literárně dramatické pásmo Tábor vypravuje, na jehož literárním podkladě se z podstatné části podílel i on sám. Následovala další inscenace – Gogolova komedie Revizor. Po maturitě v roce 1951 již bylo kadeřnictví Bílkova otce znárodněno a jako bývalému kapitalistovi mu bylo také znemožněno aktivně působit v ochotnickém divadelním spolku. Přesto se Otakar Bílek pokusil o profesionální divadelní kariéru a přihlásil se k přijímacím zkouškám na Akademii múzických umění. Ale v průběhu přijímacích zkoušek mu jeden ze zkoušejících diskrétně prozradil, že z politických důvodů přijat být nesmí, a proto Bílek již v dalších zkouškách ani nepokračoval. Otakar Bílek byl přijat do českobudějovického studia Československého rozhlasu, kde nastoupil na podzim roku 1951 jako asistent režiséra Miroslava Kalného. Ten ho postupně zasvěcoval do rozhlasové praxe a stal se jeho učitelem i vzorem. V roc...

Oscar Peterson (8)

Oscar Peterson byl kanadský jazzový pianista a skladatel, který se díky své virtuozitě a strhujícím výkonům stal jednou z nejuznávanějších a nejvlivnějších osobností jazzového světa. Peterson se narodil 15. srpna 1925 v Montrealu v Québecu a již v mládí se začal učit hrát na klavír u svého otce a později u klasického pianisty maďarského původu Paula de Markyho. Jeho talent se rychle projevil a ve čtyřicátých letech už vystupoval profesionálně.

Ondřej Bitto (9)

Narozen 1983 v Trutnově. Ondřej Bitto je autorem knihy Microsoft Windows Vista Podrobná uživatelská příručka, spoluautorem bestselleru 1001 tipů a triku pro Microsoft Windows Vista a řady dalších knižních titulů. Mimo toho napsal stovky článků zaměřujících se na bezpečnost, šifrování dat, internet a moderní služby i aplikace. Aktivně publikuje na řadě významných serverů a v odborných časopisech, jeho komentáře můžete najít také v běžném denním tisku.

Olga Štruncová (3)

Narozena 23.12.1926. Literatura pro mládež.

Oľga Pavlovská (8)

Hudební pedagožka, autorka učebnic hudební výchovy.

Olga Krijtová (7)

Olga Krijtová-Fuchsová byla přední česká nederlandistka, vysokoškolská pedagožka a překladatelka z nizozemštiny. Po maturitě na gymnáziu v Nymburku vystudovala v letech 1950–1955 nizozemštinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1956 se provdala za Nizozemce Hanse Krijta, který se roku 1948 uchýlil do Československa, protože se nechtěl jako voják podílet na potlačování boje za nezávislost v Nizozemské východní Indii . Od roku 1955 do roku 1999 působila jako vysokoškolská učitelka na katedře germanistiky, nederlandistiky a nordistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, roku 1967 získala titul PhDr, roku 1990 se stala docentkou nizozemské literatury. Do češtiny přeložila přes sedmdesát titulů pro dospělé čtenáře a pro děti a mládež od celé řady nizozemských a vlámských autorů. Kromě toho publikovala odborné stati z literární historie a vlastní drobné prózy. Je také autorkou vysokoškolských skript, prvních českých dějin nizozemské literatury a spoluautorkou učebnice nizozemštiny. Za svou překladatelskou činnost získala roku 1969 nejvýznamnější nizozemskou překladatelskou cenu Martinuse Nijhoffa , stala se členskou v Královské akademii nizozemského jazyka a literatury v Gentu a nositelkou Oranžsko-Nasavského řádu v hodnosti důstojníka , roku 2006 české ocenění Magnesia Litera za překlad románu Fámy vlámského spisovatele Huga Clause a roku 2007 Překladatelskou cenu nizozemského literárního fondu NLPVF za zásluhy o propagaci nizozemské literatury v České republice).

Olga Černá (10)

Narozena 3. 2. 1964 v Praze. Spisovatelka, autorka knih pro děti, knihovnice v Městské knihovně Tábor a od roku 2021 zastupující ředitelka.

Oldřich Pošmurný (6)

Narozen 8. 4. 1942 v Táboře, zemřel 2. 5. 2010. Grafik, typograf a tvůrce poštovních známek.

Olav Duun (6)

Olav Duun byl norský spisovatel. Debutoval roku 1907 . Mezi jeho nejznámější a nejcennější díla patří šestisvazkový epos Lidé z Juviku a román Lidé a živly . Duunovy romány se často odehrávají v přímořské oblasti Namdalenu ve středním Norsku, z níž sám pocházel. Tematicky se zaměřuje na boj dobra se zlem, který se odehrává v duši každého člověka a který se v různých podobách projevuje i na povrchu, v lidském jednání. Duun psal menšinovým norským jazykem nynorsk v silně dialektální variantě, což do jisté míry zabránilo světovému rozšíření Duunovy slávy.

Nils Lofgren (11)

Nils Lofgren je americký kytarista, akordeonista, hudební skladatel a zpěvák, nejvíce známý jako člen skupin The E Street Band Bruce Springsteena a Crazy Horse Neila Younga.

Nikolaj Terlecký (8)

Nikolaj Terlecký - Nikolaj Nikolajevič Terleckij, rusky: Николай Николаевич Терлецкий byl ruský spisovatel, který podstatnou část svého života strávil v Československu, a posledních 27 let ve Švýcarsku. Narodil se Petrohradu do rodiny vysokého carského důstojníka. Od roku 1914 studoval na petrohradské kadetce, které nedokončil, když musel se svými rodiči emigrovat v roce 1917 po bolševické revoluci. Od roku 1919 do roku 1921 pokračoval ve studiu na ruském gymnáziu v Istanbulu. Na tomto gymnáziu došlo k úřednímu omylu v zápisu do jeho dokladů u data narození, na nesprávný rok 1906. Terlecký tento nesprávný údaj o svém narození používal až do konce svého života. Putování z Ruska mladého Nikolaje Terleckého skončilo v roce 1922 v tehdy ještě mladém Československu. Středoškolská studia ukončil na ruském gymnáziu v Moravské Třebové a po maturitě se v roce 1928 zapsal na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a navštěvoval přednášky ze slovanské filologie a z filozofie. Během studií se projevilo jeho mimořádné jazykové nadání a velmi rychle a hlavně dokonale zvládnul češtinu. Po ukončení studí od roku 1932 až do roku 1937 prošel nejrůznějšími profesemi, počínaje od boxera, přes choreografa nebo jako model na Umělecko průmyslové škole v Praze. Po roce 1933 se hlavně věnoval soukromému vyučování ruštiny a mezil jeho žáky patřila skupina zejména levicových intelektuálů, jako Jan Drda, Vítězslav Nezval nebo Marie Majerová a dal. V průběhu 30. let konvertoval ke katolicismu a stal se řádným členem kroužku ruských emigrantských literátů SKIT. V roce 1936 u něj propukla tuberkulóza, kterou se mu nepodařilo nikdy plně doléčit. V období let 1937 až 1939 pracoval jako soukromý učitel v Mukačevě a současně i jako režisér podkarpatského Národního divadla. V roce 1939 se vrátil do Prahy do roku 1942 byl profesorem na Berlitzové škole v Praze. Od roku1942 až do osvobození se živil jako soukromý učitel jazyků. Po válce se stal překladatelem Úřadu předs...

Nicole Byrd (8)

Nicole Byrd . Cheryl Zach se narodila roku 1947 v Tennessee, USA a v mládí díky tomu, že byla tzv. armádní dítě, hodně cestovala , a tak poznala mj. Texas, Kalifornii, ale i Německo, Skotsko, Anglii a mnoho dalších zemí. Psaní knih byl odjakživa její sen a naplno se mu začala věnovat v době, kdy její dcera Michelle byla ještě batole a syn Quinn chodil do první třídy. V té době rodina žila ve Skotsku a ačkoli se již tehdy pokusila publikovat své příběhy, dočkala se několika odmítnutí. A tak trpělivě vyčkávala, zužitkovala vlastní zkušenosti a dojmy ze zemí, ve kterých žila a od r. 1982 pod svým jménem Cheryl Zach vydávala své historické romance. Jenže její spisovatelské a literární geny zdědila i dcera Michelle Place a když byla na vysoké škole, rozhodla se, že také zkusí psát a taky historickou romanci. Nejdřív dávala své dceři k posouzení své rukopisy a Michelle často přišla na nějaký zajímavý nápad, tak jí matka navrhla, ať zkusí některé ze scén sama přepsat a protože se oběma výsledek líbil, bylo tvůrčí duo matka-dcera na světě. To se stalo v roce 2000 a od té doby má toto tvůrčí duo na kontě deset knih a další kniha se chystá v roce 2008.

Neil Ardley (7)

Anglický jazzový pianista a skladatel, který také udělal jméno jako autor více než 100 populárních knih o vědě a technologii, a na hudbu, se narodil 26. května 1937 v Wallington, Surrey, zemřel dne 23. února 2004; www.neilardley.com

Nancy Springer (10)

Pro holmesovskou vášeň Nancy Springerové bylo rozhodující souborné vydání příběhů Velkého detektiva, které patřilo její mamince a s níž vyrůstala celé dětství v New Jersey. Když dívce čtvero románů a 56 povídek z pera sira Artura Conana Doyla přestalo stačit, začala si vymýšlet vlastní. Celoživotní zaujetí géniem z Baker Street spisovatelka nedávno korunovala v příbězích Sherlockovy odvážné sestry Enoly, jejíž pátrání na vlastní pěst nápaditě rozvíjí tradici moderních holmesiád. Téměř čtyři desítky knih, mezi nimiž vynikly zejména prózy Kdepak na bílém koni , Skřivánek v letu a Lákavé nebezpečí , vydobyly Springerové nepřehlédnutelné postavení mezi americkými autorkami žánru fantasy. Zájem o dívčí náhled na klasické literární situace prokázala už v pětidílném cyklu o "princezně ze Sherwoodu" Rowan Hoodové . Starými pověstmi anglickými vnímanými ze ženské perspektivity se zabývala i v románech s tematikou Artušova kruhového stolu Říkají mi Mordred a Kouzelnice Morgana Springerová, kterou čestí čtenáři dosud znali, jen prostřednictvím povídkových antologií z 90. let, vyučuje tvůrčí psaní na York College v Penyslvánii, kde také žije, píše a s oblibou si vystrojuje vegetariánské hody. Její prózy obdržely mimo jiné cenu Edgara Allana Poea a dočkaly se i nominací na prémie Nebula Hugao

Nancy L Van Pelt (10)

Zabývá se problematikou rodinných vztahû a výchovy v rodinách.

Monika Divišová (8)

Narozena 1977. Bc., výživová poradkyně, práce o výživě a zdravém životního stylu.

Miroslav Stoniš (9)

Miroslav Stoniš je český prozaik, básník, dramatik a scenárista. V roce 2003 získal za svou knihu Paterek a pastýřka laní Literární cenu Knižního klubu.

Miroslav Šmíd (4)

Horolezec, který vedle velkých výstupů zaujal svou životní filozofií a způsobem života. Založil Mezinárodní festival horolezeckých filmů v Teplicích nad Metují, vydával plakáty, pohlednice, knížky, točil filmy, povídal o horách při promítání diapozitivů a hlavně stále fotografoval. Zahynul při zdolávání yosemitské stěny Lost Arrow.

Miroslav Rada (6)

Miroslav Rada byl český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog. Kromě obrazů sakrálních, které nakreslil pro církevní prostory nejen v Česku, ale i v zahraničí, maluje obrazy také se světskou tematikou a ilustruje i knížky . V letech 1945 až 1950 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy pod vedením Cyrila Boudy, Karla Lidického či Martina Salcmana. Byl členem uskupení „Proměna“, s nímž absolvoval několik výstav, ale od roku 1962 vystavuje samostatně, a to jak v Česku, tak také v zahraničí . Výtvarné práce realizované Miroslavem Radou:

Miroslav Moravec (7)

Miroslav Moravec byl český divadelní a filmový herec a dabér. Hrát začínal ochotnicky již za středoškolských studií, přestože rodiče s hereckou kariérou nesouhlasili. Divadelní fakultu Akademie múzických umění absolvoval roku 1962 dálkově, dříve nebyl opakovaně přijat. Už během studií přijal první angažmá v Mostě. V dalších letech pak hrál v Chebu a ve Zlíně. V roce 1968 mu nabídl angažmá Otomar Krejča ve svém pražském Divadle za branou. Od roku 1980 pak působil v Divadle pod Palmovkou . V roce 1996 se stal členem Divadla na Vinohradech, ve kterém zůstal až do roku 2004. Působil nejen v divadle, ale i ve filmu, televizi, rozhlase a dabingu. Daboval například inspektora Kojaka, komisaře Moulina, mnoho postav Belmonda, či fiktivní postavu Fantomase. Disponoval velmi zvučným, hlubokým, hebce melodickým hlasem, díky němuž patřil mezi nejvýznamnější české dabingové a rozhlasové herce. Narodil se v Praze na Žižkově rodičům původem z Hané. Měl dvě sestry, Miladu a Marii. S manželkou, výtvarnicí, které říkal „Milča“, měl syna Prokopa a od něho vnuka Daniela.

Miroslav Kotrba (5)

Dietolog, práce z oboru.

Miroslav Kárný (7)

Miroslav Kárný se narodil 9.září 1919 v Praze. Po absolutoriu akademického gymnázia v Praze začal studovat na Filosofické fakultě UK, studia však nemohl dokončil. V letech 1941-44 byl vězněn v ghettu Terezín; zde se r. 1944 také oženil sM argitou Krausovou. Na podzim 1944 byl transportován do Osvětimi, v zimě 1945 přežil pochod smrti do Kauferingu aDachau. V letech1945-51 pracoval v Rudém právu, v letech19 5 2- 58 ve Spojených ocelárnách Kladno v redakci čsp. Kladenský kovák, v redakciS vobody , posléze jako šéfredaktor, a na ÚV KSČ. Odtud musel r. 196 9 odejít a až do důchodu pracoval v reprografickém středisku Institutu poradenství. Od roku 1974 se začal naplno věnovat svému největšímu zájmu: dějinám. Zabýval se historií německého fašismu a protektorátu, vždy se zřetelem k židovskému osudu. Časem patřil k největším odborníkům v tomto oboru, jedinečného znalce v něm našla především problematika terezínského ghetta a KT Osvětim. V průběhu posledního více než čtvrt století publikoval M. Kárný v českých i zahraničních novinách, časopisech a vědeckých sbornících množství významných obecných i dílčích studií, článků, recenzí, polemik apod., podílel se na práci vědeckých konferencí, redigoval řadu sborníků, vyslovoval se expertně při důležitých jednáních týkajících se let 1939- 45Své výzkumy shrnul v několika samostatných publikacích, které patří k základní literatuře na dané téma. Sumu svých znalostí o osudu Židů za protektorátu a o situaci v terezínském ghettu uložil do obsáhlé publikace, kterou pod názvem Terezínské kalendárium připravoval pro nakladatelství Sefer Po smrti své ženy , která byla jeho nejbližší spolupracovnicí, redigoval M. Kárný knihu sám až do posledních chvil. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 9. května 2001.

Miroslav Kalina (8)

MUDr., neurolog, od 1993 primář Neurologického oddělení Nemocnice Na Homolce, Praha. Autor publikace z oblasti lékařství.

Miroslav Brož (10)

Mgr. Miroslav Brož byl český evangelický farář a senior Královéhradeckého seniorátu. Od 1. prosince 1951 působil jako výpomocný kazatel a od 7. března 1952 do 30. listopadu 1952 coby vikář v Pardubicích. Během té doby byl 9. března 1952 ordinován na duchovní službu. Počínaje 1. prosincem 1952 sloužil až do 31. srpna 1954 jako seniorátní vikář v Ústeckém seniorátě se sídlem ve sboru v Teplicích. Následující den se stal farářem ve sboru v Holicích v Čechách. Působil zde až do konce září 1958, kdy nastoupil do sboru v Třebechovicích pod Orebem, kde zůstal až do 30. listopadu 1983. Během zdejšího působení byl navíc od 1. prosince 1969 do 30. listopadu 1983 seniorem Královéhradeckého seniorátu. Následně se od 1. prosince 1983 stal tajemníkem Synodní rady a mezi 1. březnem 1984 a 31. prosince 1995 zastával funkci vedoucího tajemníka tohoto vedení své církve. Od 1. ledna 1996 působil coby mluvčí Synodní rady. Je otcem dvou dcer, a sice Rut Budínové a Evy Skálové.

Mirek Vostrý (11)

Mirek Vostrý se zaměřuje především na dětskou tvorbu, ale známý je i kresleným humorem a komiksy . Jeho tvorbou je kreslený humor, ilustrace, reklamní kresba, komiksy, omalovánky, diplomy, přáníčka, malování na obličej a mnoho dalšího.

Mireille Calmel (6)

Mireille Calmel začala psát už ve svých devíti letech během pobytu v nemocnici. Lékaři o ní říkali, že je ztracený případ, ale ona to byla přesvědčená, že pokud, bude psát, nezemře. A stal se zázrak, Mireille se pomalu uzdravovala... Od té doby se psaní stalo součástí jejího života, stejně jako její nadšení pro divadlo a hudbu- vystupovala též jako zpěvačka na plesech a jiných společenských akcích.

Miloslav Zapletal (7)

Miloslav Zapletal , někdy se píše Miloš Zapletal je český farmář, spisovatel, redaktor, manažer, scenárista, dramaturg, ředitel produkční agentury, producent a prezident Miss České republiky. Absolvoval Báňskou a energetickou průmyslovou školu v Handlové na Slovensku a několik semestrů Fakulta osvěty a novinářství Univerzity Karlovy. V letech 1966–69 pracoval jako redaktor Československého rozhlasu v Ostravě, poté dva roky ve vydavatelství Puls . Od roku 1970 byl postupně manažerem Karla Kryla, kterého jako recitátora a básníka objevil v roce 1962 v Teplicích, poté jako zpěváka protestsongů v roce 1967 v Olomouci, Marie Rottrové, Olympicu, Lenky Filipové a Pražského Výběru. V letech 1987–90 byl externím dramaturgem Paláce kultury a sportu Vítkovice. Tam založil novodobou Miss Československa, jejímž prezidentem byl do roku 2008. V roce 1990 založil společně s Michaelem Kocábem agenturu Art Production K, která zastupovala řadu umělců , produkovala programy Miss Československo, Tutovka, Vánoční koncert Placido Dominga, Český slavík, Ceny Thálie, Manéž Bolka Polívky, Bolkoviny, Lucie na bílo, EXPO 2000 a zároveň byl scenáristou a producentem některých těchto pořadů. V roce 2008 prodal práva na pořad Miss České republiky a začal podnikat na Farmě Blaník. Napsal několik knih o Miss České republiky, je spoluautorem knížky Zapomenuté divadlo Ateliér. V současnosti píše další knihy, které budou vydány ve vydavatelství Mladá fronta. Je jednatelem a spolumajitelem Farmy Blaník. Je počtvrté ženatý, žije s manželkou Hanou Zapletalovou , která byla produkční, nyní je manažerkou Farmy Blaník. Má čtyři syny, Petra, Roberta, Petra a Miloslava.

Miloslav Šlezingr (9)

Narozen 1960 v Brně. Dr., Ing., stavební, zemědělský a lesnický inženýr, práce o úpravách vodních toků, ekologické práce.

Miloslav Klíma (9)

Narozen 22.9.1941. Miloslav Klíma strávil mládí v Liberci ve skromné železničářské rodině, vyučil se plavčíkem a pravidelně docházel do divadla F.X.Šaldy. Později ho zdejší dramaturg Zdeněk Digrin připravoval na přijímací zkoušky na DAMU obor dramaturgie, po kterých následovalo studium na začátku zlatých 60. let. A to už je doba, kdy se setkává s několika lidmi, kteří ho v divadle i mimo něj budou provázet mnoho následujících let – Vlasta Chramostová, Luboš Pistorius, Jan Grossman a další. První a druhé chebské angažmá , působení na volné noze při Malostranské besedě, Hradecké Divadlo vítězného února, Studio Beseda, Divadlo DRAK, po revoluci Divadlo Na zábradlí, Národní divadlo, děkanát a profesura na DAMU.

Miloš Štraub (8)

Narozen v roce 1936. Publicista, spisovatel, zabývá se podzemními, nevysvětlenými jevy a psychotronikou, též autor kriminálních příběhů.

Miloš Marten (7)

Miloš Marten , vlastním jménem Miloš Šebesta, vystupoval též pod pseudonymem Leon Brauner, Pavel Orsey a Ivan Skála, byl český spisovatel katolicko-symbolistického zaměření, esejista, literární a výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a angličtiny. Narodil se v kultivovaném měšťanském prostředí, otec byl právníkem, Miloš byl nejmladší ze šesti dětí. Od roku 1893 studoval na českém gymnáziu v Brně. Ze zdravotních důvodů opustil ve školním roce 1899–1900 školu a pokračoval v soukromých studiích. Odmaturoval v roce 1901 na Akademickém gymnáziu v Praze. Pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1906 získal titul JUDr. Od roku 1902 byl důvěrným přítelem malířky Zdenky Braunerové, která podstatně ovlivnila jeho kulturní orientaci a uvedla jej do českých i francouzských kulturních kruhů. Od roku 1905 též ilustrovala a graficky upravovala jeho knihy. V letech 1907 a 1908 strávil několik měsíců ve Francii, kde se seznámil se spisovatelem Élémirem Bourgesem, Émilem Bernardem a básníkem Paulem Claudelem. Paul Claudel byl v letech 1909–1911 francouzským konzulem v Praze a byl svědkem na Martenově svatbě. V roce 1912 se oženil s Annou Kopalovou, dcerou továrníka z Přepeř u Turnova, s kterou ho v předchozím roce seznámila Zdenka Braunerová. Anna byla později překladatelkou a publicistkou. V letech 1912–1914 byl Marten konceptním úředníkem na pražském magistrátu. V únoru 1915 byl odveden k 88. pluku a v červnu odvelen do města Szolnok v Uhrách a dále na ruskou frontu, kde byl zraněn. Po dovolené v Praze se v roce 1916 vrátil na frontu. Byl poslán zpět na vyšetření do posádkové nemocnice v Praze. Zemřel za rekonvalescenčního pobytu v Přepeřích. Od svých sedmnácti let přispíval do časopisu Moderní revue. Později otiskuje své kritiky a eseje v celé řadě časopisů a sborníků. Věnoval se především tvorbě svých českých so...

Miloš Hájek (7)

Miloš Hájek byl český historik, levicový intelektuál, příslušník československého odboje za druhé světové války a mluvčí Charty 77. Narodil se do rodiny, jejíž národně-socialistické smýšlení předurčilo utváření jeho občanského postoje. Pod dojmem událostí přelomu 30. a 40. let vstoupil do Komunistické strany, v jejímž rámci se angažoval v odbojovém hnutí. V důsledku svých aktivit v organizaci Přehledy byl zatčen gestapem a odsouzen k trestu smrti. Tomu nakonec unikl díky květnovému povstání. Po válce se angažoval jako přesvědčený komunista, jehož ideologická východiska i občanské postoje v průběhu let procházely evolucí, jejíž osou ovšem vždy bylo úsilí o nalezení optimální ideové formy uspořádání společnosti, již nakonec shledal v demokratickém socialismu. Jeho první manželka, Alena rozená Divišová, přítelkyně z dob odboje, byla historička českého levicového a židovského odboje. Narodili se jim dva synové, jedna vnučka, Anna Hájková, je také historička na britské University of Warwick. Přes politické uvolnění v 60. letech byl pro své revizionistické postoje vyhozen z Vysoké školy politické, odkud následně přešel nejprve do Historického ústavu ČSAV, později do Ústavu dějin socialismu. Ve dnech srpnové invaze do Československa byl jedním z organizátorů vysočanského sjezdu KSČ. Po nástupu normalizace se stal aktivním členem pražského disentu, publikoval v samizdatu, se svou partnerkou Hanou Mejdrovou vydávali periodikum Historické studie, věnované otázkám moderních dějin, a ve svém bytě pořádali setkání předních intelektuálů. Stal se signatářem Charty 77 a v roce 1988 byl jejím mluvčím . V 80. letech rovněž předsedal Klubu Obroda, usilujícímu o naplnění odkazu pražského jara, který se po revoluci integroval do ČSSD. Členem této strany se stal Hájek v roce 1991 a v následujících letech se významně podílel na přípravě odborných materiálů ...

Milena Lenderova (9)

Milena Lenderová je česká historička. Zabývá se dějinami 19. století, především gender history, dějinami každodennosti a česko-francouzskými kulturními vztahy. Vystudovala dějepis a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1973 tamtéž obhájila rigorózní práci na téma: Československo a habešská krize. V roce 1994 se habilitovala Pedagogické Fakultě Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích v oboru české dějiny. V roce 2001 byla jmenována profesorkou v oboru České dějiny. V letech 2001–2007 byla děkankou nově zřízené Fakulty humanitních studií Univerzity Pardubice . V rozhovoru pro e-Zpravodaj Univerzity Pardubice únoru 2015 uvedla, že je feministka. Dějiny každodennosti 19. století, dějiny žen, kulturní dějiny, dějiny česko-francouzských kulturních vztahů 18. – 19. století

Milena Honzíková (6)

Milena Honzíková, rodným jménem Milena Bláhová byla česká partyzánka, spisovatelka, literární historička, kulturní publicistka, dramaturgyně, překladatelka, scenáristka a vysokoškolská pedagožka. Byla také manželkou překladatele a literárního historika Jiřího Honzíka. Studovala na jihlavském gymnáziu, její středoškolské studium přerušila druhá světová válka, během níž byla v letech 1941 až 1942 nacisty vězněna. Po propuštění působila až do konce války v partyzánské skupině. Střední školu dokončila maturitou v roce 1945. Poté následovala studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1949 obhájila doktorát filosofie. Profesně působila na akademické půdě a dramaturgicky se podílela na divadelní a filmové tvorbě. Mezi roky 1948 a 1970 byla členkou KSČ, do 60. let působila v nižších stranických funkcích a pracovala v podpůrném aparátu státní moci. Později byla ze strany vyškrtnuta, došlo k zamítnutí její habilitace a nucenému odchodu z Filozofické fakulty UK. Dětství prožila v Jihlavě. Její otec byl lékař, přední činovník Československé obce sokolské a pozdější politik Československé sociální demokracie František Bláha . Matka Františka Bláhová, rozená Chmelová byla absolventkou obchodní školy, cvičitelka Sokola v Jihlavě a později rozhodčí a zapisovatelka v oddílech sportovní gymnastiky. Milena Honzíková v letech 1931-1936 navštěvovala obecnou školu v Jihlavě, po které tamtéž studovala reformní reálné gymnázium. Po uzavření gymnázia v roce 1941 odešla do Prahy k rodině sestřenice svého otce. Studovala tu francouzštinu, angličtinu a němčinu. V té době byl její otec za svoji činnost vězněn v koncentračním táboře Dachau. Na jaře 1942 byla v Praze po udání zatčena gestapem i ona. Byla propuštěna, ale při heydrichiádě ji opět zatkli a do konce roku 1942 věznili v Táboře. Po zotavení byla Milena Honzíková nasazena do jihlavské výtopny, kde prostřednictvím dvou železničářů získala k...

Milan Zeman (7)

Milan Zeman je bývalý český fotbalista, záložník. V československé lize hrál za Spartak Hradec Králové. Nastoupil v 8 ligových utkáních. Gól v lize nedal. Do Hradce přišel v létě 1972 z VCHZ Pardubice.

Milan Šustr (9)

Autor fotografií publikace Polnička na starých pohlednicích.

Milan Morávek (9)

Milan MORÁVEK – lékař, psychiatr a publicista. Již během studií na lékařské fakultě UK pracoval v Ústavu letecké fyziologie, v 60. letech se stal vedoucím pracovníkem v Ústavu leteckého zdravotnictví. Od začátku 70. let byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze . Ve druhé polovině 60. let publikoval časopisecky eseje a články o problematice vědomí a řeči i vlastní prózy. V téže době navázal spolupráci s filmaři. Jako odborný poradce se podílel na Polákově sci-fi dramatu Ikarie XB 1 a Schormově a Špátově anketním dokumentu Zrcadlení . V několika filmech hrál menší a epizodní role: netradiční psychiatr a manžel v psychologickém dramatu E. Schorma Návrat ztraceného syna , sluha Tomáš v Krškově komedii Poslední růže od Casanovy a kněz v Polákově válečném dramatu Nebeští jezdci , vězeňský psychiatr v Matějkově dramatu Nahota . Podle jeho námětu natočil E. Schorm tv. inscenaci Rozhovory .

Milan Koukal (8)

Narozen 6.7.1948 v Benešově u Prahy, PhDr., publicista, časopisecký redaktor např. časopisů Blesk a Ring, autor prací o dechové hudbě, country a muzikálech.

Milan Jungmann (10)

Milan Jungmann byl český literární kritik a překladatel. V říjnu 1938 se přestěhoval do Prahy, kde vystudoval gymnázium. Po gymnáziu absolvoval roční knihovnickou školu. Od 1942 pracoval v knihovně protektorátního Ministerstva školství a národní osvěty. Po druhé světové válce se stal knihovníkem Ministerstva informací a osvěty. 1948-1951 byl redaktorem úředního bulletinu "Přehled sovětského tisku", 1952-1954 vedoucím redaktorem měsíčníku Praha-Moskva. V roce 1953 byl členem kolektivu autorů nových socialistických čítanek pro základní a střední školy a spoluautorem učebnice "Nástin dějin české literatury". Od roku 1946 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanské literatury, filozofii a estetiku. Poté, co ukončil studia, působil v letech 1954-1955 jako ředitel Národní knihovny v Praze. Od roku 1955 byl redaktorem Literárních novin a šéfredaktorem od roku 1964 až do jejich zrušení v roce 1969. Po zrušení Literárních novin měl zákaz publikační činnosti. Od roku 1972 pracoval jako čistič výloh v podniku, toto povolání vykonával až do roku 1982. Během této doby překládal pod cizím jménem z ruštiny. Od roku 1982 publikoval své literární kritiky v samizdatovém časopise Obsah. V roce 1990 se stal předsedou Obce spisovatelů; funkci zastával až do roku 1994.

Milada Kudrnová (6)

Narozena 21. 3. 1955 v Praze. Akademická malířka a grafička, ilustrátorka pohádek, učebnic a omalovánek.

Mikuláš Kroupa (7)

Narozen 12. 8. 1975 v Praze. Publicista, redaktor, zpravodaj BBC, zakladatel sdružení Post Bellum.

Michal Kolezsar (8)

Nakladatelský redaktor, autor publikace pro děti.

Michal Kolář (5)

Michal Kolář je český psychoterapeut a etoped. Dlouhodobě se zabývá problematikou šikany. Vytvořil původní speciální teorii, vnitřní diagnostiku a diferencovanou léčbu tohoto destruktivního fenoménu. Spolupracuje s MŠMT ČR na koncepci prevence školního šikanování. Je předsedou občanského sdružení Společenství proti šikaně.

Michaela Merglová (8)

Narozena 1990. Autorka fantasy románů a povídek, žánrová recenzentka a konzultantka, marketérka sociálních médií, copywriterka, fotografka.

Michaela Cizlerová (8)

Pedagožka, autorka učebnic matematiky.

Michael Pollard (7)

Narozen 1931. Americký spisovatel.

Michael Leapman (11)

Michael Leapman se narodil v Londýně v roce 1938 a ve dvaceti letech se stal profesionálním novinářem. Pracoval pro většinu britských celostátních novin a v současnosti píše o cestování a dalších tématech pro několik časopisů, mimo jiné i pro „The Independent“, „Independent on Sunday“, „The Economist“ a „Country Life“. Je autorem jedenácti knih, včetně oceněné „Companion Guide to New York“ a „Společníka cestovatele Londýnem“. V roce 1989 připravil k vydání úspěšnou „Book of London“.

Michael Harris (7)

Michael Bright (7)

Pracovník BBC, publikace o přírodě.

Michael Bar-Zohar (3)

Micha'el Bar Zohar je izraelský politik a bývalý poslanec Knesetu za stranu Ma'arach a Stranu práce. Narodil se 30. ledna 1938 v Sofii v Bulharsku. V roce 1948 přesídlil do Izraele. Vystudoval městskou střední školu E v Tel Avivu. Absolvoval studium ekonomie a mezinárodních vztahů na Hebrejské univerzitě. Politologii studoval na Pařížské univerzitě, kde získal i doktorát. Pracoval pak jako vědecký pracovník, vysokoškolský přednášející a publicista. V letech 1958-1959 byl editorem týdenní přílohy o vědě pro list Davar. V letech 1960-1964 přispíval z Paříže do listu LaMerhav. Od roku 1965 byl členem strany Rafi. V roce 1967 působil jako mluvčí Ministerstva obrany Státu Izrael. V letech 1970-1973 přednášel na Haifské univerzitě. Byl členem ústředního výboru Strany práce. Vydal množství odborných knih i beletrie. V izraelském parlamentu zasedl poprvé po volbách v roce 1981, do nichž šel za stranu Ma'arach. Byl členem výboru pro vzdělání a kulturu a výboru pro zahraniční záležitosti a obranu. Ve volbách v roce 1984 neuspěl. Znovu se v Knesetu objevil až po volbách v roce 1988, opět za Ma'arach. V průběhu volebního období se byla strana Ma'arach sloučena do Strany práce. Bar Zohar byl předsedou parlamentního výboru pro vzdělání a kulturu a členem výboru pro ústavu, právo a spravedlnost a výboru pro televizi a rozhlas. Ve volbách v roce 1992 mandát poslance neobhájil. Později před volbami v roce 2009 se přidal k nové straně Jisra'el Chazaka, která ale nezískala mandát.

Melanie Harlow (8)