7801–7860 z 144234 Autoři
Otokar Maška (9)
Otokar Maška , středoškolský profesor, publikace z oboru matematiky a fyziky, autor vzpomínky Telč na přelomu století a práce o otci, paleontologovi Karlu Jar. Maškovi.
Více od autora
Otakar Svoboda (10)
Narozen 9.4.1872 v Orlu u Chrudimi, zemřel 23.12.1926 v Pardubicích. Odborný učitel, pedagohický publicista, prozaik a dramatik pro mládež, redaktor časopisů a editor literárních výborů a cestopisů pro mládež.
Více od autora
Otakar Pertold (7)
Otakar Pertold byl český indolog, historik náboženství, etnolog a religionista. Bývá považován za průkopníka religionistiky v Československu. Byl 1. profesorem religionistiky na Karlově univerzitě. Byl členem mnoha vědeckých komunit a za svého života publikoval mnoho knih a studií v odborných časopisech, především v souvislosti s východním náboženstvím. Narodil se v Jaroměři. Roku 1902 odmaturoval na gymnáziu ve Slaném a poté začal studovat na Karlově univerzitě matematiku, filozofii a fyziku. Za nedlouho začal studovat orientální jazyky a náboženství Indie. Za těchto studií se dostal do Anglie, Francie, Nizozemska i Německa, kde navštěvoval přednášky indologa Paula Deussena. V roce 1908 studia završil doktorskou prací Herbatismus v pedagogické literatuře anglické a americké. Následující rok se poprvé vydal do Indie a na Cejlon. S příchodem první světové války odchází na frontu, ale již rok po jejím skončení se habilitoval díky práci Cejlonská božstva Gará a Girí. Příspěvek k poznání původního náboženství cejlonského. V roce 1920 vydává jedno ze svých stěžejních děl Základy všeobecné vědy náboženské. Mezi lety 1920-1923 pracoval jako konzul v indické Bombaji. Od roku 1927 působil jako mimořádný, od roku 1934 jako řádný profesor srovnávací vědy náboženské na Karlově univerzitě. Během okupace byl nucen odejít z akademické půdy na venkov. Po skončení války zaujal místo vedoucího etnologické katedry a historie náboženství. Po roce 1948 se přihlásil k marxismu-leninismu a stal se vědecky i společensky konformním s komunistickým režimem. Pertold pojímal náboženství specifickým způsobem. V každém náboženství spatřoval tří složky: rozumovou, citovou a složku kultu. Náboženství dělil na tři stupně: Původ náboženství spatřoval v lidské představivosti nadpřirozena . Odmítl tak nejen Spencerovu a Tylorovu teorii o původu náboženství, ale odmítl také koncepci J. G. Frazera, který spatřoval prv...
Více od autora
Otakar Mrkvička (7)
Otakar Mrkvička byl český malíř, ilustrátor, karikaturista, výtvarný kritik, člen seskupení českých avantgardních umělců Devětsil. Narodil se v Příbrami v rodině fotografa Otakara Mrkvičky . Studoval v Praze na Malířské akademii u prof. J. Loukoty a na Uměleckoprůmyslové škole u prof. E. Dítěte a V. H. Brunera. V programu spolku Devětsil sehrála význačnou úlohu politická karikatura jako jedna z odnoží proletářského umění. Je po něm pojmenována ulice v Praze – Řepích. Během druhé světové války byl členem odbojové skupiny Parsifal. Jeho manželkou byla herečka Lída Otáhalová .
Více od autora
Otakar Moravec (4)
Narozen 6. 6. 1924 v Nových Dvorech u Kutné Hory, zemřel 2001 v Drahanovicích. Spisovatel a básník, autor knih pro děti a rozhlasových pořadů.
Více od autora
Otakar Káňa (3)
PhDr. Otakar Káňa, CSc. , docent, historik, historická literatura z Opavska.
Více od autora
Otakar Filip (9)
Narozen 1.7.1874 v Praze, zemřel 10.4.1931 tamtéž. Novinář, redaktor, prozaik, překladatel.
Více od autora
Otakar Červinka (8)
Otakar Červinka byl český básník ruchovské generace, autor zejména epických skladeb z vlasteneckou tematikou. Dětství prožil v Ostředku, kde měl své panství jeho otec, dr. Václav Červinka. Jeho bratr Václav byl manželem Marie Červinkové-Riegrové, další z bratrů Jaroslav se stal generálem a Miloš básníkem. Sestra Marie byla provdána za právního historika Bohuslava Riegra. Vystudoval gymnázium, pak absolvoval studium filozofie v Praze a vyšší hospodářskou školu v Táboře. Zprvu byl hospodářským úředníkem na různých velkostatcích, pak úředníkem na pražském magistrátu. Hodně cestoval po Evropě. Jeho přítelem byl spisovatel Svatopluk Čech. Zemřel roku 1915 v Berouně a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Psal zpočátku hlavně poezii, vlastenecky laděné básně i povídky, některé z nich měl v Almanachu českého studentstva, jiné v Ruchu . Dostal se i k napsání trojdílné kroniky. Posmrtně vyšly sbírky
Více od autora
Orchestr Josefa Vobruby (5)
Josef Vobruba byl český dirigent, skladatel a aranžér, známý svým významným přínosem československé hudební scéně, zejména v žánrech jazzu a taneční hudby. Narodil se 26. března 1932 v Praze a zemřel 24. května 1982. Vobruba založil Orchestr Josefa Vobruby , který se v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století stal jedním z významných souborů v Československu.
Více od autora
Ondřej Pálka (1)
Narozen 31. 5. 1909 ve Vodňanech, zemřel 1. 4. 1981 v Praze. Středoškolský profesor, redaktor, práce o přírodě, encyklopedie pro děti, překlady z francouzštiny. Působil v Státním pedagogickém nakladatelství, stal se prvním ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy , které vedl do roku 1981. Jako překladatel se věnoval především dílu Julese Verna, z něhož přeložil řadu titulů.
Více od autora
Ondřej Buddeus (7)
Narozen 15. 1. 1984 v Praze. Germanista a nordista, překladatel z němčiny a norštiny, redaktor literárních časopisů, též básník.
Více od autora
Ondřej Bitto (8)
Narozen 1983 v Trutnově. Ondřej Bitto je autorem knihy Microsoft Windows Vista Podrobná uživatelská příručka, spoluautorem bestselleru 1001 tipů a triku pro Microsoft Windows Vista a řady dalších knižních titulů. Mimo toho napsal stovky článků zaměřujících se na bezpečnost, šifrování dat, internet a moderní služby i aplikace. Aktivně publikuje na řadě významných serverů a v odborných časopisech, jeho komentáře můžete najít také v běžném denním tisku.
Více od autora
Olga Knoblochová (6)
První česká vizážistka, kosmetička, pracovala v Ústavu kosmetiky od jeho založení roku 1958.
Více od autora
Ole Nydahl (8)
Ole Nydahl je dánský láma linie Karma Kagjü. Krátce sloužil v dánské armádě a poté studoval filozofii, anglický a německý jazyk na univerzitě v Kodani; také v USA, Tübingenu a Mnichově. Se svou ženou Hannah se s buddhismem poprvé setkali v roce 1968 na své svatební cestě v nepálském Káthmándú. Potkali zde Lobpöna Ccheču rinpočheho, jednoho z největších buddhistických učitelů v oblasti Himálaje. V roce 1969 se setkali s 16. Karmapou devět let poté, co se britská žena Freda Bedi stala prvním západním studentem 16. Karmapy se Nydahlové stali jeho studenty a žáky. Karmapa je nejvyšší lama 1 100 let staré školy Karma Kagjü tibetského buddhismu, která učí vadžrajánu a kterou Ole Nydahl propaguje jako Diamantovou cestu . Ole a Hannah obdrželi abhišeky a učení přímo od 16. Karmapy a ostatních mistrů školy Karma Kagjü. Obdrželi také abhišeky jiných škol tibetského buddhismu. V roce 1972 poslal 16. Karmapa Oleho a jeho ženu Hannah podpořit buddhismus na Západ. Po návratu do Evropy Hannah a Ole Nydahl začali učit buddhismus a organizovat meditační centra, nejprve v jejich rodném Dánsku, poté v Německu a dalších zemích. Zmocnil je k udělování slibu bódhisattvy a útočiště, obřadu, při kterém se člověk formálně stává buddhistou. Od té doby dal Ole útočiště více než 500 000 lidí. V roce 1972 byla založena první centra buddhismu Diamantové cesty v Rakousku , Norsku, Švédsku a Dánsku . V roce 1974 bylo založeno první centrum v Německu a od té doby bylo po celém světě založeno již více než 600 center. Od roku 1973 lama Ole Nydahl se svou ženou Hannah organizovali přednášková turné pro nejvyšší tibetské učitele – nejdříve po Evropě, později také po Severní a Jižní Americe, Rusku a Austrálii. Následující léta lama Ole tráví péčí o své studenty a rozvíjením svých center po celém světě. Tráví život na cestách, přednáší, vede kurzy a píše knihy a články. Už dnes se dá prohlásit, že Ole Nydahl je člověk, který podpořil ro...
Více od autora
Oldřich S Kostelecký (8)
Oldřich Seykora byl český novinář a spisovatel, publikující též pod pseudonymy Oldřich S. Kostelecký a Cunctator. Vystudoval filozofii a práva v Praze, působil jako profesor na obchodní akademii v Prostějově. Roku 1886 vydal publikaci Ad Rukopis Králové-dvorský namířenou proti Gebauerovým námitkám.
Více od autora
Oldřich Nečas (7)
Prof. MUDr. Oldřich Nečas, DrSc., vystudoval Lékařskou fakultu MU v Brně. V Biologickém ústavu Lékařské fakulty MU se zabývá buněčou a teoretickou biologií.
Více od autora
Oldřich Hlavsa (6)
Oldřich Hlavsa byl český akademický malíř. Narodil se jako nejmladší ze šesti dětí v rodině chudého chalupníka v Německé Rybné . Po skončení obecné školy odešel do Žamberka, kde se učil číšníkem. Ve volných chvilkách se věnoval své zálibě, malování. Ve Vídni, kam Hlavsa odešel na vandr, se mu dostalo prvního metodického vedení na speciálním kurzu kreslení. S malými úsporami odešel na Akademii výtvarného umění do Mnichova, kde působil v letech 1910–1913, studia dokončil na Pražské Akademii. Byl žákem profesorů Františka Ženíška a Vojtěcha Hynaise . Po 1. světové válce, kterou prožil v Rusku jako legionář, žil střídavě v Praze, Německé Rybné a Vamberku. Fara v Německé Rybné se stala jeho druhým domovem a farář Jan Selichar jeho druhým otcem a přítelem. Ten jej také při všech studiích finančně podporoval. Náměty ke svým obrazům čerpal Hlavsa především z rodného kraje a patřil do okruhu tzv. rybenské skupiny malířů. Byl výborným portrétistou, avšak v jeho díle převažuje tvorba krajinářská, byl malířem lyrických náladových krajinek Orlického podhůří. Část jeho tvorby je umístěna v místní obrazárně v Síni Oldřicha Hlavsy, která byla otevřena veřejnosti 26. července 1986. Oldřich Hlavsa je pohřben na hřbitově ve Vamberku.
Více od autora
Oldřich Fejfar (3)
Oldřich Fejfar je český paleontolog, vysokoškolský učitel a popularizátor paleontologie, který se ve své práci zaměřuje především na paleontologii vyšších obratlovců, zejména pak savců. Po absolvování klasického gymnázia v letech 1941–1949 vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy obor geologie a paleontologie u profesorů Josefa Augusty a Zdeňka Špinara. Následně nastoupil do Ústředního ústavu geologického . Během této doby absolvoval v rámci Humboldtova stipendia postgraduální pobyt v Ústavu pro paleontologii a historickou geologii Univerzity v Mnichově . Od roku 1991 působí v Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1992 byl ustanoven řádným profesorem a roku 1996 byl jmenován emeritním profesorem. V rámci své práce se účastnil řady paleontologických expedic po celém světě: Kuba , USA , Libye , Ekvádor , Mongolsko a Čína , Německo ; a dlouhodobých stáží na univerzitách a muzeích v Basileji, Barceloně, Berlíně, Budapešti, Florencii, Chicagu, Krakově, Madridu, Mnichově, New Yorku, Paříži, Pekingu, Pittsburghu, Stuttgartu a ve Vídni. Stříbrná medaile Univerzity Karlovy udělená za zásluhy o navázání mezinárodních vztahů v oboru paleontologie; dopisující člen Přírodovědecké společnosti při Senckenberském muzeu ve Frankfurtu nad Mohanem . V roce 2005 získal zvláštní ocenění časopisu Živa za sérii článků „Nové doklady o vzniku ptáků“. Autor knih:
Více od autora
Odilo Ivan Štampach (8)
Narozen 18.2.1946 v Praze. Mgr., Doc., ThDr., ThLic. Katolický kněz-dominikán, teolog a religionista. Práce z oboru náboženství, výuka latiny. Řádové jméno Odilo, občanské jméno Ivan Štampach.
Více od autora
Nigel McCrery (7)
Anglický spisovatel a scénárista.V minulosti býval policejním důstojníkem. Autor knižní předlohy jednoho z nejpopulárnějších britských krimiseriálů… Nigel McCrery kdysi býval devět let policistou, než se rozhodl dostudovat v Cambridgi historii. Poté se dal na psaní scénářů pro BBC, a také na tvorbu knih. Píše thrillery, historické romány i literaturu faktu. Jeho nejlepším počinem bylo však bezesporu stvoření bezkonkurenčně nejoblíbenější soudní patoložky Spojeného Království, doktorky Samanthy Ryanové. Ta pracuje pro Ministerstvo vnitra v oboru patologie, provádí pitvy v cambridgském hrabství a přednáší na tamní univerzitě. Její jméno však neproslavila pětice knih, ale televizní seriál, který vznikl roku 1996 na základě autorovy první knihy a nese i její jméno – Tichý svědek Doktorku Ryanovou v něm ztvárnila Amanda Burton, která za tuto roli obdržela čtyři ceny pro nejoblíbenější televizní herečku, seriál sám získal roku 1998 Edgara za nejlepší televizní sérii. V roce 2007 běžela 11. řada seriálu, v kterém však už doktorka Ryanová od roku 2004 nefiguruje a hlavní slovo v něm mají její tři bývalí kolegové…
Více od autora
Nick Cave (6)
Nick Cave je australský zpěvák, hudební skladatel, textař, herec a spisovatel. Hudbě se začal věnovat počátkem sedmdesátých let, kdy spolu s multiinstrumentalistou Mickem Harveyem založil svou první skupinu, jejíž název se po několika změnách ustálil na The Birthday Party. Ta se rozpadla v roce 1983, ale Cave spolu s Harveyem založili skupinu Nick Cave and the Bad Seeds, ve které působí do současnosti; Harvey ze skupiny odešel v roce 2009, po více než pětatřicetileté spolupráci s Cavem. V letech 2006 až 2011 působil Cave ve skupině Grinderman, se kterou vydal dvě studiová alba. V roce 2000 získal italské hudební ocenění Premio Tenco a roku 2005 spolu s Warrenem Ellisem australskou cenu Australian Film Institute Awards za nejlepší hudbu k filmu The Proposition. Jeho písně byly použity v řadě filmů, jako například Tak daleko, tak blízko! , Vřískot 3 , Shrek 2 nebo Harry Potter a Relikvie smrti – část 1 . Rovněž složil originální hudbu k několika filmům, jako jsou Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem a Země bez zákona . V různých filmech také hrál, jsou to například Nebe nad Berlínem a Rhinoceros Hunting in Budapest . Některým filmům jako The Proposition a Země bez zákona napsal scénář. Je autorem dvou románů, první z nich nesl název A uzřela oslice anděla, který byl poprvé vydán v roce 1989, druhý pak Smrt Zajdy Munroa . Narodil se 22. září 1957 v městečku Warracknabeal v australském státě Victoria. Jeho matka se jmenovala Dawn Cave a pracovala jako knihovnice. Otec Colin Frank Cave byl učitel. Měl celkem tři sourozence, bratry Tima a Petera a sestru Julii . Po jejím narození se rodina přestěhovala do většího města Wangaratta. Ve svých osmi letech začal zpívat ve sboru v místní katedrále. Školní docházku zahájil ve Wangarattě, ale odtud byl ve svých třinácti letech (v roce...
Více od autora
Naomi Novik (8)
Naomi Noviková je americká spisovatelka. Je Američankou první generace; její otec je Litevec židovského původu a její matka je etnická Polka. Vystudovala anglickou literaturu na Brown University a je držitelkou magisterského titulu z informatiky z Columbia University. Byla jedním z vývojářů pracujících na tvorbě počítačové hry Neverwinter Nights: Shadows of Undrentide, než se rozhodla, že se raději zaměří na psaní knih. Je vdaná za podnikatele a spisovatele Charlese Ardaie. Žijí v New Yorku na Manhattanu. Její první román Drak Jeho Veličenstva, který uvádí sérii Temeraire, je alternativní historií napoleonských válek ve světě, kde žije mnoho draků, kteří jsou využíváni ve vzdušném boji. Román Drak Jeho Veličenstva získal v roce 2007 cenu Compton Crook Award a byl nominován na cenu Hugo za nejlepší román. V září 2006 si renomovaný režisér Peter Jackson zajistil práva na filmové zpracování série. V září 2007 byla Naomi Noviková oceněna cenou Johna W. Campbella pro nejlepšího nového spisovatele sci-fi/fantasy v roce 2006. Série zatím zahrnuje osm knih, z toho pět bylo přeloženo do češtiny. Série má obsahovat celkově nejméně devět knih, Naomi Noviková plánuje sérii dovést až do konce napoleonských válek. Zatím poslední, devátý díl vyšel v roce 2016, zároveň ale v roce 2017 vyšly v angličtině povídky z tohoto fikčního světa. Některé z výše uvedených povídek je možno si přečíst na oficiálních webových stránkách Naomi Novikové. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naomi Novik na anglické Wikipedii.
Více od autora
Nancy Taylor Rosenberg (5)
Nancy Camille Taylor-Rosenberg navštěvovala školu v Gulf Park College v Gulf Portu, Mississippi.Má 3 děti a žije v Dallasu v Texasu. První román Mitigating Circumstances, vydala v roce 1993, a práva na film získal držitel Academy Award Jonathan Demme.Romány Rosenbergové byly přeloženy do mnoha jazyků. Většina z nich se stala bestselery. Rosenbergová je rovněž známa svou filantropií. Dílo: Probation Officer Carolyn Sullivan Revenge of Innocents Sullivan's Evidence Sullivan's Justice Sullivan's Law Lily Forrester My Lost Daughter The Cheater Buried Evidence Mitigating Circumstances Standalones Conflict of Interest Abuse of Power Trial by Fire California Angel Interest of Justice First Offense
Více od autora
Nalini Singh (10)
Nalini Singh je novozélandská spisovatelka, kterou si vždy přála být. Než se však k tomuto cíli dobrala, stačila vystudovat práva, protože ji, jak sama vzpomíná, nijak nelákala dráha chudého, trpícího umělce. Po krátkém čase, kdy pracovala jako právnička, vydala svou první romantickou novelu a od toho okamžiku už nebylo cesty zpátky. V současné době se jí právě psaní a cestování stalo únikem z povrchního a spotřebního životního stylu. Na svém kontě má už řadu knížek, které si svým humorem a porozuměním pro ženské problémy získaly přízeň čtenářek po celém světě.
Více od autora
Naďa Profantová (5)
Naďa Profantová je česká historička a archeoložka specializující se na období starší a střední doby hradištní. Externě působí na katedře archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové.
Více od autora
Naďa Moyzesová (7)
Naďa Moyzesová pracuje jako grafická designérka a ilustrátorka na volné noze. Vystudovala magisterské studium v Ateliéru Grafický design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. V nakladatelství XYZ vydala knihy Pověsti hradů a zámků Morava a Slezsko, Slavné historky zbojnické a dětskou knihu Bratři obři, kterou také ilustrovala. Několik pověstí z knihy Pověsti z hradů a zámků Morava a Slezsko vydalo vydavatelství Supraphon na CD Pověsti slezských hradů a zámků a Pověsti moravských hradů a zámků.
Více od autora
Naďa Gajerová (6)
Narozena 11. 3. 1928 v Brně, zemřela 8. 1. 2017. Autorka beletrie, též pro děti, autorka operních libret, básnířka, herečka, vlastním jménem Naděžda Gajerová.
Více od autora
Mooji (5)
Mooji, též Múdži, vlastním jménem Anthony Paul Moo-Young je duchovní učitel , propagátor advaity a spirituálních lekcí , vycházejících z meditační techniky átmavičára. Jeho učitelem byl H. W. L. Poonja, zastánce neduality a učení Ramana Maharšiho. Mooji se narodil a vyrůstal s otcem v Port Antoniu na Jamajce, na dlouhou dobu odloučen od matky. V mládí se zajímal především o sport a muziku. Jeho matka Euphemia Hamiltonová žila v Londýně, kde též jako dítě vyrůstala. Když v roce 1969 zemřel jeho otec, Mooji ve věku 15 let emigroval za svou matkou do Londýna. Nejprve se živil jako pouliční portrétista a postupně si jako samouk osvojil různé umělecké techniky . O několik let později vyučoval umění na Brixton College. Ve světě umění byl znám jako Tony Moo. Po setkání s křesťanskou mystikou nastal výrazný posun v jeho duchovním uvědomění a prohlubovala se i jeho víra. Opustil zaměstnání a šest následujících let žil jednoduchým způsobem života, věnoval se meditacím v přírodě a hledání vnitřního klidu. Důležitým bodem pro jeho další směřování byla návštěva Indie v roce 1993, kdy se v Lakhnaú setkal s H. W. L. Poonjou, zvaným Papaji . Ten se stal na několik měsíců jeho duchovním učitelem a pod jeho vedením byl Mooji, podle svých slov, schopen vidět všudypřítomný zdroj a pravdu o existenci. Později, když jeho mistr v roce 1999 zemřel, začal Mooji pořádat po celém světě , intenzivní semináře, tzv. satsangy, kde podporuje účastníky v hledání přímé zkušenosti pravdy. Jeho styl je přímý, jasný, soucitný a často vtipný. Mnoho jeho následovníků sleduje jeho satsangy prostřednictvím internetového serveru YouTube. Do roku 2011 žil v Brixtonu v Londýně, nyní žije v Portugalsku, v ášramu Monte Sahaja v regionu Alentejo. Jeho brat...
Více od autora
Miroslava Salajková (4)
Narozena 27. 7. 1964. Asistentka managementu v divizi kvality v gumárenském podniku Barum-Continental. Manažerka marketingu v odvětví realit, realitní makléřka, koordinátorka logistiky, autorka knihy pro děti.
Více od autora
Miroslav Venhoda (8)
Miroslav Venhoda byl významný český dirigent, sbormistr a muzikolog, známý zejména svou prací v oblasti staré hudby a sborového zpěvu. Byl zakladatelem a ředitelem Pražských madrigalistů, komorního sboru, který se specializoval na renesanční a barokní hudbu. Pod jeho vedením si soubor získal mezinárodní uznání díky autentické interpretaci staré hudby, často prováděné s historickými nástroji a podložené vědeckým výzkumem.
Více od autora
Miroslav Sígl (7)
Miroslav Sígl byl český publicista a spisovatel. Vystudoval měšťanskou školu T. G. Masaryka v Neratovicích a Jubilejní měšťanskou školu Svatopluka Čecha v Obříství, dále Obchodní akademii Praha-Karlín a Vysokou školu politickou v Praze. Stal se redaktorem Mladé fronty , Hospodářských novin , Televizních novin Československé televize, Mediažurnálu, Inovačního podnikání, Času a dalších periodik. Přispíval do mnoha dalších periodik. Jeho tématy byly hlavně ekonomika, žurnalistika a regionální historie. Jako pracovník redakce Televizních novin se v srpnu 1968 podílel na vzniku a provozu rozhlasového Svobodného vysílače, proto byl následně z ČST propuštěn. V době normalizace nemohl publikovat. Do roku 1988 pracoval jako rešeršér ve Strojírenském informačním ústavu, odkud musel odejít kvůli šíření samizdatových Lidových novin. Po sametové revoluci byl zakládajícím členem Syndikátu novinářů České republiky a spoluzakladatelem Klubu novinářů Pražského jara 68. Byl dlouholetým kronikářem rodného Obříství. Spolupracoval s kronikáři několika obcí na Mělnicku a Prahy 10. Město Mělník ocenilo jeho dlouholetý přínos pro Mělník a celý region, starosta města mu při příležitosti jeho 85. narozenin předal Denár kněžny Emmy. Byl ženatý, měl tři děti, šest vnoučat, čtyři pravnučky. Napsal mnoho knih, například
Více od autora
Miroslav Rafaj (9)
Miroslav Rafaj – 5. prosince 1987, Opava) byl český lesní inženýr, redaktor a prozaik, bratr literárního kritika a básníka Oldřicha Rafaje. Vyrůstal v rodině krejčího. Po maturitě na reálném gymnáziu v Novém Jičíně roku 1953 vystudoval na Vysoké škole zemědělské a lesnické v Brně obor inženýrské stavby lesnické a roku 1958 získal titul inženýr. Od roku 1960 žil v Opavě, kde do roku 1968 působil jako stavbyvedoucí a projektant v podniku zemědělských meliorací. Pak řídil opavskou Okresní správu silnic a v letech 1971–1972 byl vedoucím odboru výstavby Městského národního výboru ve Vítkově. Roku 1973 se stal šéfredaktorem nakladatelství Profil v Ostravě a tuto funkci vykonával až do své smrti. Zároveň se roku 1977 stal tajemníkem severomoravské pobočky normalizačního Svazu českých spisovatelů. Náměty pro své prózy čerpal především z pracovních prostředí, které osobně poznal. Jeho hrdinové v nich překonávají pracovní těžkosti a vzájemná nedorozumění a nacházejí k sobě cestu tím, že zapomínají na osobní zájmy ve prospěch společného díla, čímž demonstrují zrání nového socialistického člověka. V letech tzv. normalizace byly proto jeho knihy vyzvedány jako vzor tzv. angažované literatury. Jeho prozaické dílo doplňuje několik divadelních, televizních a rozhlasových her.
Více od autora
Miroslav Pech (8)
Miroslav Pech je český spisovatel. Dětství a dospívání prožil v Nové Bystřici. Prošel mnoha zaměstnáními . Je autorem povídkových sbírek Napíšu Pavle, Ohromně vtipná videa a románu Cobainovi žáci. Povídky publikoval v literárních časopisech časopisech Semtam, H_aluze, Psí víno, Protimluv, Host, Salon, Weles, Pandora, Tvar či na internetové Dobré adrese. Žije v Českých Budějovicích.
Více od autora
Miroslav Myška (7)
Miroslav Myška pracuje jako reklamní fotograf. Od roku 1990 vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Je zkušeným fotografem a autorem několika knih , představil se na mnoha samostatných i skupinových výstavách u nás i v zahraničí.
Více od autora
Miroslav Moravec (6)
Miroslav Moravec byl český divadelní a filmový herec a dabér. Hrát začínal ochotnicky již za středoškolských studií, přestože rodiče s hereckou kariérou nesouhlasili. Divadelní fakultu Akademie múzických umění absolvoval roku 1962 dálkově, dříve nebyl opakovaně přijat. Už během studií přijal první angažmá v Mostě. V dalších letech pak hrál v Chebu a ve Zlíně. V roce 1968 mu nabídl angažmá Otomar Krejča ve svém pražském Divadle za branou. Od roku 1980 pak působil v Divadle pod Palmovkou . V roce 1996 se stal členem Divadla na Vinohradech, ve kterém zůstal až do roku 2004. Působil nejen v divadle, ale i ve filmu, televizi, rozhlase a dabingu. Daboval například inspektora Kojaka, komisaře Moulina, mnoho postav Belmonda, či fiktivní postavu Fantomase. Disponoval velmi zvučným, hlubokým, hebce melodickým hlasem, díky němuž patřil mezi nejvýznamnější české dabingové a rozhlasové herce. Narodil se v Praze na Žižkově rodičům původem z Hané. Měl dvě sestry, Miladu a Marii. S manželkou, výtvarnicí, které říkal „Milča“, měl syna Prokopa a od něho vnuka Daniela.
Více od autora
Miroslav Macháček (6)
Miroslav Macháček byl český herec a divadelní režisér. Narodil se 8. května 1922 v Nymburce. V roce 1945 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval tři roky herectví. K jeho profesorům patřil např. Miloš Nedbal. Po absolutoriu konzervatoře byl od roku 1948 v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, od roku 1950 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. V témže roce byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel opustit toto angažmá, vzápětí s ním byl rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. V roce 1952 jej angažoval I. Glanc do Českých Budějovic, kde působil v letech 1952–1954 jako režisér, později až do roku 1956 jako hlavní režisér činohry. V roce 1956 se vrátil do Prahy – nejdříve jako režisér do Městských divadel pražských , od sezóny 1959/1960 působil jako režisér činohry pražského Národního divadla. S inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval a která měla premiéru v roce 1965, navštívilo pražské Národní divadlo během tří let jedenáct měst v osmi zemích Evropy . Po roce 1969 měl vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci až do konce života. Věnoval se i herectví a hostování v jiných divadlech . V roce 1975 přednesl v Národním divadle kritický referát a v témže roce nastoupil léčbu na psychiatrické klinice – o tomto období pojednávají posmrtně vydané deníkové Zápisky z blázince. V roce 1989 se aktivně účastnil revolučních událostí, se situací v Národním divadle byl velmi nespokojen. Zemřel po těžké nemoci dne 17. února 1991 v Praze, pohřben je v Nymburce...
Více od autora
Miroslav Krob (7)
Narozen 7.2.1961 v Praze. Fotograf, zpočátku krajiny a akty, později expresivní fotomontáže, divadelní fotografie, reklamní snímky, ve spolupráci s otcem Miroslavem Krobem fotografie architektury a krajiny.
Více od autora
Miroslav Hubert (7)
Ing. Miroslav Hubert, narozen 17. prosince 1925, bytem v Praze. Po absolvování Vyšší průmyslové školy strojnické v Kutné Hoře v letech 1941 až 1945 Strojní fakulty a ČVUT v Praze pracoval od roku 1950 trvale v oboru stavby lodí. Byl konstruktérem a projektantem v Českých loděnicích v Praze–Libni, pak odborným učitelem stavby lodí na Průmyslové škole strojnické v Praze 5 a poté až do důchodu v roce 1988 lodním inspektorem v Čs. lodním registru v Praze. Vedle velkých plavidel se věnoval vodnímu motorizmu a vypracoval plány na amatérskou stavbu více typů sportovních motorových člunů. Od počátku 80. let se zabývá historií plavby a stavby lodí v Čechách. V každém z těchto oborů vyvíjel také publikační činnost a je autorem, resp. spoluautorem třinácti knih a velkého počtu odborných článků. Mezi nejvýznamnější patří dvoudílné Dějiny plavby v Čechách z let 1996 a 1997. V současné době je místopředsedou Spolku přátel plavby v Děčíně a redaktorem sborníků Labsko-vltavská plavba, které tento spolek každoročně vydává.
Více od autora
Miroslav Černý (9)
doc. PhDr. Miroslav Černý, PhD., narozen 22. 5. 1977 v Opavě. Autor básní, vysokoškolský pedagog anglistiky a bohemistiky na FF Ostravské univerzity, cestovatel, autor cestopisného vyprávění z Afriky, překladatel, práce z literární historie.
Více od autora
Miroslav Barvík (7)
Miroslav Barvík byl český hudební skladatel a kritik. Po maturitě v roce 1937 studoval na brněnské konzervatoři skladbu a klavír. Současně na Masarykově univerzitě studoval hudební vědu. Konzervatoř absolvoval u Václava Kaprála Symfoniettou pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo. V letech 1942–1944 byl soukromým žákem Vítězslava Nováka a studium dokončil mistrovským kurzem Pražské konzervatoře u Jaroslava Řídkého. Pracoval jako učitel hudební teorie, klavíru a dirigování na Masarykově ústavu hudby F. M. Hradila v Ostravě . Po osvobození se stal kulturním referentem v Brušperku, oblastním inspektorem hudebních škol, tajemníkem brněnské konzervatoře a sbormistrem dělnického pěveckého sboru při Okresním výboru Komunistické strany v Králově Poli. V roce 1949 se stal profesorem dějin hudby a teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a externě učil opět na brněnské konzervatoři a jiných školách. Přes nepopiratelné zásluhy na poli hudební vědy a popularizace vážné hudby byl jednatelem Syndikátu českých skladatelů, stavovské organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, která existovala od 20. února 1946. V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery v Brně . Po roce 1968, tedy po příchodu sovětských vojsk na naše území, byl vyloučen z komunistické strany, protože se proti okupaci vysílalo veřejně z divadelního rozhlasu a byl z funkce ředitele odvolán. V roce 1979 odešel do důchodu. Zemřel 2. března 1998 v Brně. Po jeho smrti, kdy byla v nekrologu v Lidových novinách zdůrazněna jeho angažovanost pro komunistický režim , vystoupil na obranu jeho lidských vlastností Václav Žilka ....
Více od autora
Mirek Vostrý (10)
Mirek Vostrý se zaměřuje především na dětskou tvorbu, ale známý je i kresleným humorem a komiksy . Jeho tvorbou je kreslený humor, ilustrace, reklamní kresba, komiksy, omalovánky, diplomy, přáníčka, malování na obličej a mnoho dalšího.
Více od autora
Miloslav Zapletal (7)
Miloslav Zapletal , někdy se píše Miloš Zapletal je český farmář, spisovatel, redaktor, manažer, scenárista, dramaturg, ředitel produkční agentury, producent a prezident Miss České republiky. Absolvoval Báňskou a energetickou průmyslovou školu v Handlové na Slovensku a několik semestrů Fakulta osvěty a novinářství Univerzity Karlovy. V letech 1966–69 pracoval jako redaktor Československého rozhlasu v Ostravě, poté dva roky ve vydavatelství Puls . Od roku 1970 byl postupně manažerem Karla Kryla, kterého jako recitátora a básníka objevil v roce 1962 v Teplicích, poté jako zpěváka protestsongů v roce 1967 v Olomouci, Marie Rottrové, Olympicu, Lenky Filipové a Pražského Výběru. V letech 1987–90 byl externím dramaturgem Paláce kultury a sportu Vítkovice. Tam založil novodobou Miss Československa, jejímž prezidentem byl do roku 2008. V roce 1990 založil společně s Michaelem Kocábem agenturu Art Production K, která zastupovala řadu umělců , produkovala programy Miss Československo, Tutovka, Vánoční koncert Placido Dominga, Český slavík, Ceny Thálie, Manéž Bolka Polívky, Bolkoviny, Lucie na bílo, EXPO 2000 a zároveň byl scenáristou a producentem některých těchto pořadů. V roce 2008 prodal práva na pořad Miss České republiky a začal podnikat na Farmě Blaník. Napsal několik knih o Miss České republiky, je spoluautorem knížky Zapomenuté divadlo Ateliér. V současnosti píše další knihy, které budou vydány ve vydavatelství Mladá fronta. Je jednatelem a spolumajitelem Farmy Blaník. Je počtvrté ženatý, žije s manželkou Hanou Zapletalovou , která byla produkční, nyní je manažerkou Farmy Blaník. Má čtyři syny, Petra, Roberta, Petra a Miloslava.
Více od autora
Miloslav Studnička (5)
Geobotanik a pracovník význačné české botanické zahrady. RNDr.Miloslav Studnička, CSc. Absolvoval studium odborné botaniky se zaměřením na geobotaniku a taxonomii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti je ředitelem Botanické zahrady v Liberci. V r. 1989 obhájil dizertační práci pod vedením akademika Slavomila Hejného na téma Studie kriticky ohroženého druhu Pinguicula bohemica se zřetelem na možnosti jeho záchrany. Svojí vědeckou i publikační činnost soustřeďuje především na xerotermní vegetaci Českého středohoří, slatinnou vegetaci na Českolipsku, některé rezervace Broumovska a Jizerských hor, dále pak na masožravé rostliny a orchideje a na kapradiny. Během působení v liberecké botanické zahradě popsal několik nových druhů pro Mexiko a několik nových kultivarů masožravých rostlin. Věnoval se botanice na expedicích do Makaronésie, Brazílie, Nikaraguy, Venezuely, Mexika a Indie. Za těžiště své práce považuje populárně vědeckou činnost, mimo jiné je spoluautorem architektonických projektů všech současných expozic Botanické zahrady Liberec, kde také pořádá naučné výstavy. V Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., vyšly M. Studničkovi knihy Masožravé rostliny a Kapradiny - Atlas domácích a exotických druhů , který je dosud nejobsáhlejším přehledem kapradin v české literatuře. Publikace se věnuje jejich systému, rozmnožování, pěstování a ekologii, text je doplněný bezmála 500 fotografiemi ze sbírek botanických zahrad, nebo pořízených ve volné přírodě po světě i v české krajině. V r. 2011 vydalo Nakladatelství jeho knihy povídek S botanikem v tropech 1–3 .
Více od autora