Všichni Autoři a témata

Vilém Werner (10)

Takřka zapomenutý dramatik, autor společenských komedií a také filmový scénárista Vilém Werner, známý též jako Vilém Vojta Verner, se narodil 8. prosince roku 1892 ve Vídni. Oba rodiče Viléma vychovávali v ryze českém duchu. Otec byl zaměstnán v té době v c.k. tiskárně a zapojoval se pravidelně do činnosti v českých protirakouských spolcích. Do počátku roku 1903 stačil ve Vídni Vilém prožít i počáteční školní léta. Z obavy před perzekucí, se celá rodina Wernerových přestěhovala do Kolína. A později do Prahy. V Praze Vilém Werner absolvoval nejprve měšťanskou školu na Žižkově a od roku 1905 do poloviny roku 1910 byl studentem státní reálky na Vinohradech. Pro špatné sociální podmínky své rodiny, byl nucen ukončit studium ve čtvrtém ročníku a v letech 1910 až 1914 pracoval jako praktikant a posledním rokem zčásti jako knihkupecký účetní v nakladatelství J. Otto. Ve studiu pokračoval po večerech na Odborné škole Grémia knihkupců pražských. Po roce 1913 již jako hotový absolvent, byl účetním v nakladatelství M. Urbánek. Od podzimu roku 1914 až do února 1915 byl účetním u známého a úspěšného nakladatelství J.R.Vilímek. V následujících letech pracoval jako účetní Nakladatelského družstva Máj a v České grafické Únii. Pod roce 1919 byl zaměstnán v účtárně Státního obilního ústavu v Praze a od roku 1921 se stal ředitelem administrace časopisu Slovenská politika. Na Slovensku se i oženil a v roce 1928 se vrátil do Prahy, kde působil v letech 1928 až 1932, kdy byl tajemníkem Vinohradského divadla. Od počátku 30. let již doslova v rychlém tempu psal jednu hru za druhou a bylo logické, že přišla nabídka, aby od roku 1932 pracoval pro Československý rozhlas /od roku 1937 Český rozhlas/, jako dramaturg , později referent dramatického a autorského odboru. Po atentátu na Heydricha byl v červnu 1942 z rozhlasu propuštěn. Důvodem bylo jeho členství v zednářské lóži a pomoc rakouským židům po anšlusu při útěku z Rakouska. Byl také v úzkém písemném kontaktu se spisovatelem a překlada...

Viktor Krupa (8)

Viktor Krupa byl slovenský jazykovědec, který pracoval v oblasti všeobecné a orientální jazykovědy, typologie, folkloristiky, japanistiky. Překládal z orientálních literatur, zejména mytologii a ústní slovesnost. Po ukončení vysokoškolského studia absolvoval několik dlouhodobých pobytů v zahraničí, např. v letech 1965–1966 na Havajských ostrovech a na Novém Zélandu , v roce 1969 v USA, na Kalifornské univerzitě v Berkeley , v letech 1970–1971 na univerzitách v Münsteru a Tübingenu v Německu a v roce 1988 na Novém Zélandu . Dlouhodobě se zabýval jazykovědou, religionistikou a mytologií, především polynéskou. Je nejvýznamnějším slovenským odborníkem na kulturu Oceánie, v letech 1990 až 2006 byl ředitelem Kabinetu orientalistiky Slovenské akademie věd. Uveřejnil řadu knih v angličtině , v ruštině a slovenštině, např.: V zahraničních odborných kruzích jsou ceněny především jeho publikace: Překládá především z angličtiny. Přeložil některá díla Rudyarda Kiplinga, Edwarda Gibbona, Jonathana Swifta, Marka Twaina, Thomase Stearnse Eliota, Daniela Defoa a dalších. Překlady však vytvořil také z japonštiny a němčiny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Krupa na slovenské Wikipedii.

Viktor Jedlička (7)

Mykolog, autor přírodovědných atlasů a učebnic, působil v polovině 20. století.

Viktor Frankl, (9)

Victoria Alexander (6)

Victoria Alexander je americká autorka historických romancí. Než začala svou kariéru na poli spisovatelském, tak se delší čas věnovala televiznímu moderování, kde se jí podařilo udělat rozhovory mj. s několika prezidenty, papežem a samozřejmě s řadou filmových hvězd. Jenže pak Victoria zjistila, že jí fikce přináší víc zábavy než skutečný život, a tak dala vale televizi a vrhla se na psaní romancí na plný úvazek. Její knihy Romantic Times charakterizovaly jako příběhy “plné scén, co vás chytnou u srdce, s pozvolna narůstajícím sexuálním napětím mezi hrdiny, zajímavými charaktery a smysluplnými lekcemi o životě a lásce”. V současné době má Victoria na kontě přes dvacet knih. Přehled její tvorby můžete zhlédnout tady, její webovky navštívit zde a názor na její dílka přeložená do češtiny si můžete přečíst kliknutím na níže uvedený odkaz. ;-) Victoria s manželem, dvěma dospívajícími ratolestmi a kolií jménem Sam žije v Nebrasce ve více jak sto let starém domě.

Veronika Součková (11)

Veronika Mrázková (7)

Středoškolská učitelka českého jazyka.

Věra Rozsívalová (5)

Narozena 8. 10. 1924 v Praze, zemřela 14. 5. 2006. Prof. MUDr., DrSc. Lékařka, kožní ambulantní služby, kosmetika.

Věra Nekolová (7)

Mgr. Narozena 3. 12. 1930 v Mladé Boleslavi. Ruštinářka, práce z oboru.

Vera F Birkenbihl (7)

Vera F. Birkenbihl byla německá školitelka manažmentu a autorka naučné literatury. Byla dcerou trenéra a konzultanta manažmentu Michaela Birkenbihla . Již v roce 1969 vynalezla a rozvíjela techniku učení se, založené na výzkumu mozku a neurovědě. V roce 1970 jako první přednášela s touto tematikou přednášky a semináře v USA a po návratu v roce 1972 zpět do Evropy pracovala na „volné noze“ jako osobní trenérka a poradkyně pro velké nadnárodní firmy a zároveň se věnovala tvorbě vlastních literárních textů. Naposledy žila v německém městě Osterholz-Scharmbeck. Dne 3. prosince 2011 zemřela ve věku 65 let na plicní embolii.

Věra Čechová (7)

PhDr. Autorka publikací z oboru obecné a speciální psychologie.

Vasil Biľak (5)

Vasil Biľak byl slovenský komunistický politik rusínského původu, známý jako přední neostalinista, podporovatel sovětské invaze a normalizace a ideolog KSČ. Byl rusínského původu . Narodil se v malé obci Krajná Bystrá na severovýchodní hranici Slovenska jako Vasil Gyula. Otec zemřel, když Biľakovi byly tři roky, matka v jedenácti; z jeho sedmi sourozenců přežil jen starší bratr Dimitrij. Po základní škole se vyučil krejčím v Hradci Králové u Františka Rouska; za normalizace o něm kolovala anekdota, že ve výučním listu měl napsáno „na saka nepouštět“ , to je ovšem nedoloženo. Od roku 1936 byl krejčovským dělníkem v Bratislavě. Uváděl, že se účastnil SNP, i to však bylo někdy popíráno: V roce 1936 Biľak vstoupil do komunistických Rudých odborů, v roce 1945 do KSČ. Od roku 1950 v rámci náboru dělnických kádrů začal dělat rychlou kariéru. Pracoval na krajském výboru KSS v Bratislavě a roku 1953 absolvoval Vysokou školu politickou ÚV KSČ; později tak používal akademický titul RSDr.. Působil pak jako vedoucí oddělení ÚV KSS, tajemník a vedoucí tajemník KV KSS v Prešově . Ve volbách 28. listopadu 1954 byl zvolen do Slovenské národní rady a znovu ve volbách roku 1960. V roce 1960 byl zároveň zvolen do Národního shromáždění; po volbách 1964 už působil jen v něm, respektive od r. 1969 ve Federálním shromáždění. Po většinu doby byl i členem předsednictva všech těchto orgánů, pokud právě neměl významnější exekutivní funkce. X. sjezd KSČ v červnu 1954 zvolil Biľaka členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa , jímž zůstal až do roku 1989; po následujícím sjezdu Komunistické strany Slovenska byl v letech 1955–1968 a 1969–1971 členem ÚV KSS. 8. prosince 1958 Biľak ve 12. Sboru pověřenců nahradil př...

Valtr Komárek (7)

Valtr Komárek byl český ekonom, prognostik a politik, od března 2011 čestný předseda České strany sociálně demokratické, aktivní účastník sametové revoluce v roce 1989, 1. místopředseda vlády národního porozumění, poslanec Federálního shromáždění a volební lídr ČSSD ve volbách roku 1992. Miloš Zeman ho označil za jednu z klíčových postav listopadových událostí i polistopadové politiky a ekonomiky. Narodil se v Hodoníně jako nemanželské dítě židovské matky, která jej ihned odložila. Novorozence se ujala rodina Komárkova. Roku 1942 Valtr díky pěstounům unikl holokaustu. Z "karantény" v Uherském Brodě, kde byl umístěn, mu hrozil transport do Terezína. Jeho biologičtí rodiče zemřeli za druhé světové války v koncentračním táboře. Po válce se stal členem Komunistické strany Československa. V letech 1949 až 1954 vystudoval Ekonomický institut v Moskvě, v 60. letech 20. století působil ve Státní plánovací komisi i v ekonomické sekci politbyra ÚV KSČ. V letech 1964 až 1967 působil na Kubě jako poradce Ernesta Che Guevary. V roce 1968 patřil mezi ekonomy, kteří se podíleli na přípravě ekonomických reforem tzv. pražského jara. Od počátku roku 1968 byl generálním sekretářem Hospodářské rady ČSSR, v níž setrval do roku 1971, kdy byl pro své reformní postoje odvolán a převeden na Federální cenový úřad. Postupně se vracel na vyšší odborné posty. Od roku 1978 jako výzkumný pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV. Od roku 1984 byl ředitelem Prognostického ústavu ČSAV, kde vytvořil tým zpracovávající návrhy možných změn, jehož členy a spolupracovníky byli četní později polistopadoví politici, například Václav Klaus, Miloš Zeman , Karel Dyba, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, Miloslav Ransdorf atd. V listopadu 1989 spolupracoval s Občanským fórem a 10. prosince 1989 se stal prvním místopředsedou tzv. vlády národního porozumění premiéra Mariána Čalfy (od dubna 1990 místopředseda vlá...

Valerie Bowman (6)

Valerie vyrostla v Illinois se šesti sestrami . Nyní žije v Jacksonville se svou rodinou.

Valentin Gennad'jevič Rubcov (2)

Ruský autor publikací o léčivých rostlinách.

Václav Vaněček (9)

Václav Vaněček byl český právník, právní historik a archivář, profesor právnické fakulty Univerzity Karlovy a člen Československé akademie věd. Narodil se v rodině soudce, studoval na gymnáziu v Benešově a na klasickém gymnáziu v Praze, kde roku 1924 maturoval. Poté absolvoval pražskou právnickou fakultu, roku 1929 získal titul doktora práv. I po vystudování zůstal na fakultě jako rektorátní koncipista a po roce 1934 rektorátní komisař. Zároveň se zúčastnil zahraničních vědeckých cest do Paříže a Berlína a v roce 1932 se habilitoval v oboru československých právních dějin. Stal se také učitelem na Archivní škole, jmenování profesorem zhatily události konce 30. let. Profesorem dějin státu a práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy se tak stal až po roce 1945. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Byl členem Královské české společnosti nauk, od založení Československé akademie věd v roce 1952 byl členem korespondentem a od roku 1973 byl její řádný člen – akademik. Na akademii byl na přání Václava Vojtíška v roce 1968 pověřen vedením tehdejšího Ústředního archivu ČSAV. Zde se mu podařilo vychovat řadu mladých archivářů a také zde našli uplatnění někteří vědci s pochroumaným politickým profilem. Publikoval podstatnou obecnou práci k československým dějinám státu a práva a právnímu postavení klášterů, vedle toho také řadu drobnějších studií, včetně polemických k pojmům staršího českého práva .

Václav Valenta-Alfa (10)

Václav Valenta se narodil 14. srpna 1887 v Těnovicích, zemřel před -Vánocemi roku 1954 v Blovicích. Absolvoval učitelský ústav, na němž roku 1908 vykonal zkoušku způsobilosti. Poté působil na několika školách, naposledy v Černicích. Dne 21. června 1915 narukoval k 35. pěšímu pluku v Plzni, s nímž odešel do Maďarska a poté na ruskou frontu. Dne 14. června 1916 byl zajat u Tarnopole a 1. března 1917 vstoupil do ruské legie. V roce 1919 byla u československého vojska na Sibiři zřízena škola pro nezletilé dobrovolce v Irkutsku, kterou Valenta s několika dalšími kolegy řídil, a kterou přivedl v roce 1919 do Vladivostoku a odtud v roce 1920 zpět do Čech. Dosáhl hodnosti nadporučíka ruských legií, za službu v legiích získal několik vyznamenání. Od roku 1921 působil jako učitel a do roku 1937 jako řídící učitel blovické školy. Vydal řadu knih, hlavně pro mládež, např.: „Sibiřské jedovatosti“, ,,U bajkalských tunelů“, ,,Česká škola na Sibiři“, ,,V Ruském zajetí“ a řada dalších. Z ruštiny také přeložil několik knih a divadelních her. Vedle bohaté literární činnosti absolvoval mnoho přednášek v Blovicích i v řadě okolních obcí.

Václav Tosovský (9)

Václav Vojtěch Tošovský byl český lékař a spisovatel. Byl pediatrem, profesorem dětské chirurgie a ortopedie, autorem řady odborných i beletristických knih a významnou osobností Hnutí Pro život ČR. Narodil se v rodině učitele a zároveň soukromého hospodáře, středoškolské vzdělání získal na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. V letech 1931–1936 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po dokončení studií pracoval jako primář České dětské nemocnice v Praze na Karlově. Od roku 1945 působil na Klinice ortopedie a dětské chirurgie. Byl profesorem dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, emeritním profesorem 2. lékařské fakulty UK v Praze. Na Klinice dětské chirurgie v Praze-Motole působil v letech 1950–1953 jako primář, 1953–1970 jako přednosta jejího traumatologického oddělení a 1970–1979 jako její přednosta. V roce 1998 mu byl udělen titul Rytíř českého lékařského stavu. Byl členem řady vědeckých asociací, jeho odborné knihy byly oceněny cenami Avicenna, Chirurgické společnosti a Literárního fondu a přeloženy do řady cizích jazyků. Čestné občanství MČ Praha 2 mu bylo uděleno 3. května 2006. Po celý život byl katolíkem a odpůrcem potratů, tento postoj je velice silně vyjádřen i v jeho beletristické tvorbě, zejména v románu Proč právě já.

Václav Talich (8)

Václav Talich byl významný český dirigent, houslista a pedagog, který se narodil 28. května 1883 v Kroměříži, tehdy v rámci Rakouska-Uherska. Proslavil se zejména jako šéfdirigent České filharmonie, kterou vedl v letech 1919-1936 a poté v letech 1945-1948. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání pro svůj osobitý zvuk a interpretační hloubku.

Václav Špičák (7)

Václav Špičák byl český lékař působící v oblastech alergologie, imunologie a pediatrie. Po promoci v roce 1953 na Fakultě dětského lékařství UK v Praze nastoupil na 1. dětskou kliniku Fakulty dětského lékařství UK v Praze . V letech 1978–1981 zde pracoval jako ordinář pro alergologii a klinickou imunologii. Roku 1981 se stal primářem dětského oddělení Fakultní nemocnice na Bulovce, kde působil až do roku 1996. Od roku 1996 řídil Českou iniciativu pro astma, o.p.s, v roce 2005 byl oceněn cenou J.Purkyně. Vedl časopis Alergie. V březnu 2009 byl pasován na hodnost Rytíře českého lékařského stavu. Jeho manželkou byla dětská lékařka As. MUDr. Vojtěcha Špičáková CSc., neonatoložka I. dětské kliniky v Praze Motole.

Václav Špála (8)

Václav Špála byl český akademický malíř, grafik a ilustrátor. Mezi sběrateli je jedním z nejvyhledávanějších českých umělců moderního umění. Václav Špála se narodil ve Žlunicích u Nového Bydžova jako jedno z devíti dětí cihlářského mistra Jana Špály a matky Barbory, rozené Jandové. Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, v soukromé škole Ferdinanda Engelmüllera , kurs ornamentální kresby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1903–1909 Akademii výtvarných umění . Dostal pokyn odejít, neboť „pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům“. V letech 1909-1911 byl členem SVU Mánes. Roku 1911 vystoupil a byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. Byl vojákem v první světové válce v letech 1915-1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní, od roku 1925 byl dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921-1946 byl znovu členem SVU Mánes, v letech 1938-1939 byl předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval články do časopisů a novin . V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem. Dne 19. listopadu 1918 se v Praze oženil s Johannou Rychlíkovou . Jejich syn Jan Špála byl též malířem. Malířství se věnovala i Špálova švagrová Milada Špálová. V počátcích své tvorby se nechal ovlivňovat především zahraničními umělci. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete , obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. Následující léta bychom mohli označit za hledání osobitého stylu tvorby, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu. V roce 1911 v obraze Idyla poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje a...

Václav Příhoda (9)

Václav Příhoda byl český pedagog zabývající se didaktikou a psychologií. Narodil se v Sánech u Poděbrad do početné učitelské rodiny. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval filologii němčiny a francouzštiny, školu absolvoval v roce 1914. Poté učil na středních školách v České Třebové, Kladně a Praze Z počátku své kariéry se věnoval filozofii, avšak po vzniku Československa se zaměřil na reformy československého školství. Orientoval se zejména na oblast experimentální pedagogiky, díky níž prokázal ověřitelnost pedagogických jevů a dokazatelnost soudů o nich. I později používal vědecké metody umožňující pedagogické a psychologické jevy měřit, ověřovat a dokazovat. V roce 1924 habilitoval na Univerzitě Karlově; docenturu získal po obhájení spisu Psychologie a hygiena zkoušky. Profesorem byl jmenován v říjnu 1945. Stal se odborným poradcem na ministerstvu školství, avšak po roce 1948 mu byla znemožněna další pedagogická činnost. Proto se rozhodl věnovat plně psychologii. Své úsilí zúročil v roce 1956, kdy vydal Úvod do pedagogické psychologie. Tento učební text se postupem času rozrostl do podoby čtyřsvazkového díla Ontogeneze lidské psychiky. Za své zásluhy o rozvoj pedagogiky a psychologie obdržel v roce 1966 medaili Jana Amose Komenského za celoživotní práci a v roce 1969 Řád republiky ke svým osmdesátinám. Zemřel roku 1979 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Václav Potužník (3)

MUDr. Václav Potužník, lékař, primář ORL v někdejší nemocnici v Lomnici n. P., cestovatel a spisovatel, narozen 4.1.1928 v Trenčíně, zemřel 1.11.2003 v rakouském Schwarzachu.

Václav Novák (9)

24. 4. 1895 se narodil ve Vodňanech Václav Novák, v letech před druhou světovou válkou cestovatel, nakladatel a velice plodný autor cestopisů a beletrie s exotickými náměty. Jeho otec působil ve Vodňanech jako soudní zřízenec, po narození čtvrtého syna Václava však tragicky zemřel a rodina žila v chudých poměrech. V dětském věku Václav vypomáhal v místní tiskárně Antonína Dvořáka. Nejprve zde pracoval jako poslíček a po letech zde také získal své první pracovní místo redaktora různých novin a časopisů, která v období před první světové válce vydávala tato lokální vodňanská tiskárna. V roce 1912 opustil Václav A. Novák Vodňany a začal v Praze studovat na střední stavební škole. Z válečných důvodů však studia opustil, našel si přechodné zaměstnání a oženil se. Po skončení války se v roce 1920 vydal i se svojí ženou a synem na několikaletou cestu světem. Přes Paříž nejprve odjeli do Spojených Států s cílem pokračovat dále na ostrovy Tahiti v Tichomoří. Zde žili půl roku. Cestovali po ostrovech a poznávali místní domorodnou kulturu. Na přání československé vlády se snažil zachránit památky z doby pobytu Miroslava Rostislava Štefanika, který si zde v roce 1911 zřídil observatoř a meteorologickou stanici k pozorování Halleyyovy komety. Na Tahiti byl také svědkem velmi namáhavého zrodu české kolonie, jejímž členem byl i Novákův krajan Václav Raba z Vodňan. Následující stručný soupis literárního díla V. A. Nováka mapuje země, která tento cestovatel procestoval. Všechny knihy vydával ve vlastním nakladatelství v Černošicích u Prahy letech 1927 – 1931. Povídky z Tahiti. Tahitská manželství. Tropické noci. Přátelé z ostrovů Podvětrných. Globetroterovy zápisky. Tahiti, rajské ostrovy Jižních moří. Osvobození lásky. Amerika dnešní doby a minulé doby. Tři americké povídky. Když kvetly sakury. Povídky o gejšách. Japonské ženušky. Nani Sutra a jiné povídky z Malajska. Svody tropů. Dobrodružství na Sumatře. V Šanghaji za revoluce. Dívky z Annamu. Láska na palubě Amazonky. Indické...

Václav Miko (7)

Václav Miko je český publicista a spisovatel. Vydal řadu publikací a odborných posudků v oblasti společenských věd. Také se zabývá hudební a filmovou kritikou. V žánrech, kterým se autor věnuje, převládají témata faktografická, převážně z období druhé světové války. V období eskalace rasismu v Evropě oslovil o pomoc tehdejšího prezidenta USA Baracka Obamu a papeže katolické církve Benedikta XVI. o audienci. Autor rozšiřuje svůj umělecký směr a přidává k rozepsaným žánrům i poezii. V devadesátých letech působil v nevládních organizacích jako poradce politických otázek. Řídil řadu občanských sdružení a významně se podílel na mezinárodní kooperaci lidskoprávních organizací v Evropě. Ve známost vešel excentrickým upozorňováním na porušování lidských práv menšin v České republice, zejména Romů. V rozhovoru pro BBS Miko uvedl, že jeho politickým vzorem je jeho učitel a dlouholetý kolega Ondřej Giňa st., který po revoluci působil také jako poslanec v Parlamentu ČR. V roce 2006 upoutal mediální pozornost výzvou českým Romům v operaci s názvem „EXODUS“, aby odešli ze země ze sebezáchovných důvodů. Některé zdroje uvádějí, že bezprostřední příčinou bylo napadení otce Václava Mika, které bylo potrestáno pouze podmínečným trestem. Osobně se setkal s afroamerickým odborníkem na lidská práva Michalem Simmonsem, který spolupracoval s Martinem Lutherem Kingem. Účastnil se prestižních konferencí a sympozii, mimo jiné i v Radě Evropy ve Štrasburku. V únoru 2009 se Miko kvůli eskalaci neonacismu v Česku a vyhrocení protiromských nálad v české společnosti obrátil písemně na amerického prezidenta Baracka Obamu. Zda se ve věci postoupilo se dosud neví. Oficiálně bylo známo pouze to, že Miko dopis určený Obamovi předal chargé d'affaires velvyslanectví USA v Praze Mary Thompsonové-Jonesové. V září roku 2009 Václav Miko jako zástupce lidskoprávní organizace požádal prezidentskou kancelář a Českou biskupskou konferenci o audienci u papež...

Václav Koubek (6)

Narozen 2. 3. 1955 v Brně. Hudebník, herec, spisovatel, divadelní režisér, scénárista a skladatel.

Václav Karel Řehořovský (9)

Václav Karel Řehořovský byl český matematik. Václav Karel Řehořovský absolvoval reálku v Plzni a poté studoval v letech 1867–72 na technice v Praze. V následujících letech působil v inženýrské praxi, ale pak se vrátil zpět na akademickou půdu. V roce 1875 se stal asistentem matematiky na české technice v Praze u Eduarda Weyra a toto místo zastával do roku 1881. V této době navštěvoval přednášky na univerzitě a v roce 1878 vykonal zkoušky učitelské způsobilosti z matematiky a deskriptivní geometrie pro reálky. Ve školním roce 1878–79 vykonal zkušební rok na české reálce v Praze 2. V roce 1892 se oženil s Annou Boženou Ropkovou z Českého Brodu a do roku 1900 učil na pražské průmyslové škole. V roce 1900 se stal profesorem obecné mechaniky a hydromechaniky na nově zřízené české technice v Brně. Na tomto místě působil až do své smrti. Již v roce 1901–02 byl rektorem této školy, v letech 1909–1910 byl děkanem jejího odboru strojního a elektrotechnického inženýrství. V roce 1907 byl jmenován členem zemské školské rady pro markrabství moravské a v roce 1908 ho císař jmenoval dvorním radou. V letech 1901–03 a po roce 1906 byl předsedou matematicko-přírodovědné třídy českého vědeckého odboru při zemském muzeu v Brně. Zemřel roku 1911 na Královských Vinohradech, byl pohřben v Berouně. Od roku 1880 pracoval ve výboru Jednoty českých matematiků a fyziků, která ho později jmenovala čestným členem. V letech 1889–1900 zastával úřad vládního komisaře pro pokračovací průmyslové školy. V letech 1889–92 byl členem městského zastupitelstva v Praze. Z pověření ministerstva kultury a vyučování přeložil do češtiny Močnikovy učebnice matematiky pro obecné školy a později i další rakouské učebnice pro tento typ škol. Tento článek obsahuje text ze stránky z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma....

Václav Kabát (3)

Václav Kabát je český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a karikaturista. V letech 1947–1951 vystudoval v Praze pod vedením Petra Dillingera a Jaroslava Vodrážky Státní grafickou školu a poté v letech 1951–1956 u profesora Vladimíra Pukla Akademii výtvarných umění. Od ukončení studia vykonává svobodné povolání. Volnou grafiku provádí v technikách leptu a suché jehly. Spolupracuje s celou řadou nakladatelství, časopisů a novin. Graficky upravil mnoho knih a asi devadesát titulů sám ilustroval. Jeho nejrozsáhlejším dílem jsou ilustrace série deníků Adriana Molea spisovatelky Sue Townsendové. Vystavuje nejčastěji na společných výstavách ilustrací pro děti. Od roku 1990 je členem Klubu ilustrátorů dětské knihy. Za svou práci získal celou řadu ocenění:

Václav Jurečka (5)

prof. Ing. Václav Jurečka, CSc. , český ekonom a vysokoškolský pedagog. V roce 1967 absolvoval inženýrské studium na Fakultě politické ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze. Po čtrnáctiletém působení ve sféře vzdělávání dospělých byl v roce 1991 jmenován docentem a v roce 1993 profesorem v oboru Obecná ekonomie na Ekonomické fakultě, VŠB-Technické univerzitě Ostrava , kde působí do současné doby. a kde 18 let vedl katedru ekonomie na Ekonomické fakultě. Dlouhodobě studoval ekonomické chování malých evropských zemí; v této oblasti obhájil kandidátskou a habilitační práci. V posledních letech se zaměřuje na vliv institucionálních faktorů na ekonomický rozvoj. V roce 1993 byl jmenován profesorem ekonomie. Vyučuje základní kurz mikroekonomie a makroekonomie, institucionální ekonomii a dějiny české ekonomie. Dlouhodobě je školitelem doktorandů a členem několika vědeckých rad a oborových rad pro doktorská studia.

Václav Hollar (7)

Václav Hollar , známý pod latinizovanou formou jména Wenceslaus Hollar Bohemus či Wenceslas Hollar nebo poněmčenou podobou jména Wenzel Hollar, byl český barokní rytec a kreslíř. Od roku 1627 působil v dílnách ve Frankfurtu nad Mohanem u Matthäuse Meriana, ve Štrasburku, v Kolíně nad Rýnem a v Antverpách. Od roku 1636 působil ve službách hraběte Thomase Howarda z Arundelu, s nímž se dostal do Anglie. Za války z Anglie utekl, ale později se vrátil. Jeho syn zemřel při morové epidemii, dotkl se ho velký požár Londýna v roce 1666. I když většinu života prožil v cizině, zůstal Čechem a dával to najevo. Byl pohřben do společného hrobu pro zvláště nemajetnou chudinu na malém hřbitově při kostele sv. Markéty ve Westminsteru. Hollar je autor realistických barokních leptů, mezi jeho časté náměty patří přírodní motivy, krajiny, veduty, mapy, portréty, městské prospekty, kroje a zátiší na volných listech i v souborech. Vytvořil také pohled na Prahu podle svých kreseb z krátké návštěvy v roce 1636. Pocházel z významné a majetné pražské rodiny. Léta mládí Václava Hollara spadají na počátek třicetileté války. Otec Jan Hollar byl depozitorem českých zemských desek na Pražském hradě a člen nižší zemské šlechty. Od roku 1600 mohl z rozhodnutí Rudolfa II. používat erb a přídomek z Práchně . Jeho matka Markéta Löwová byla rodem z německé rytířské rodiny z Löwengrünu a Bareytu z Horní Falce. Švagr jeho strýce, Pavel Aretin, byl významným kartografem, autorem třetí nejstarší mapy Čech . S prvními uměleckými pokusy začínal Hollar již dříve, ale rytí začal praktikovat až ve svých osmnácti pod vedením Aegidia Sadelera, v Bruselu narozeného grafika, který se do Prahy dostal za dob rozkvětu Rudolfova dvora. Mladý Hollar měl také možnost se seznámit s Rudolfovou kunstkomorou, která již v této době byla z části rozprodána nebo odvezena do Vídně. Z této doby pocházejí jeho kopie podle Dürera, kterého si Holla...

Václav Dupač (6)

Narozen 4. 11. 1929 v Praze, zemřel 22. 5. 2011. Prof. RNDr., DrSc. Matematik zabývající se zejména teorií pravděpodobnosti a matematickou statistikou. Vysokoškolský pedagog a editor. Též autor vzdělávacích, popularizačních a dalších publikací z oboru.

Václav Daněk (10)

Překladatel a básník, nar. 9. 7. 1929, Praha Rodiče V. Daňka byli učitelé, ochotnicky hráli divadlo. Z jižních Čech přesídlili do Kralup u Chomutova. Otec byl činný v Severočeské národní jednotě i dalších spolcích. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina odstěhovala do jižních Čech . Reálné gymnázium Daněk navštěvoval v Táboře a v Chomutově , poté krátce pracoval jako skladový účetní v chomutovské továrně Tonak. V letech 1949–1951 byl hercem v pražském divadle Na Fidlovačce a zároveň studoval u sólisty Národního divadla Zdeňka Otavy zpěv. Studia divadelní dramaturgie na AMU v Praze ukončil diplomovou prací Dílo Vladimíra Majakovského v zrcadle revoluce, k jejíž obhajobě se však nedostavil. Od roku 1954 po odchod do důchodu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu v Praze. Původní i překladovou poezii a publicistické práce publikuje od 1945 v novinách a časopisech: Čs. rozhlas, Dikobraz, Host do domu, Kulturní tvorba, Literární noviny, Mladá fronta, Plamen, Smena , Svět práce, Světová literatura , Tvorba, Život, Tvar aj. Pod jménem Viktora Kudělky vyšel Daňkův překlad básní France Prešerena Můj sen šel po hladině , na kterém se podílel s Josefem Hiršalem a Luďkem Kubištou. Pro Čs. rozhlas redigoval literární pořady a texty Josefa Hiršala, Ivana Wernische, Miroslava Červenky, Miroslava Drozdy, Václava Černého, Lumíra Čivrného, Antonína Přidala aj., kryté cizími jmény. Pro rozhlas napsal mj. Dobrou noc a modré nebe ; Kde končí svět – Na paměť Jana Palacha a adaptoval řadu literárních děl . Užívá šifer vd, d, da. Těžiště Daňkovy literární činnosti spočívá v překladech širokého spektra ruské a ukrajinské poezie. Významnější jsou jeho překlady autorů 20. let, v nichž vystihl specifičnost původního díla (Alexandr Alexandrovič Blok, Innokentij Fjod...

V. Schwab, (6)

Ulrike Schöber (7)

Německá publicistka. Autorka cestopisných publikací a obrazových knih různých témat.

Ulf Ekman (5)

Ulf Ekman je bývalý švédský pastor a zakladatel charismatické církve Livets Ord a teologické školy Livets Ord University v Uppsale. V březnu 2014 oznámil na svých webových stránkách odchod do Římskokatolické církve. Ulf Ekman se v mládí hlásil ke krajně levicovým myšlenkám. Křesťanem se stal roku 1970. Vystudoval filosofii a teologii; pracoval jako pastor pro studenty v rámci luterské Švédské církve. Tuto církev však opustil a roku 1983 založil v Uppsale první sbor Slovo života. Jeho sbor a církev se misijně angažují v zemích východní Evropy. Sbory Slova života po epoše explozivního radikalismu v současné době procházejí obdobím, kdy se otevírají ekumenické spolupráci, nezapírají dědictví reformační teologie, z něhož zčásti vyšly, a akceptují i teologické důrazy jiných křesťanských tradic. V rovině politických filosofií je Ekman kritikem socialismu i švédského modelu sociálního státu. Ulf Ekman navštívil několikrát i Českou republiku, poprvé v roce 1992. Pod jeho vlivem v ČR působí sbory církve Slovo života.

Tyler Cortland (7)

Autor knih z lékařského prostředí.

Toshihiki Karakido (7)

Tomislav Volek (6)

Tomislav Volek je český muzikolog a vysokoškolský pedagog, zabývající se převážně dílem W. A. Mozarta, italskou operou 18. století, jakož i hudební ikonografií a antropologií. Vystudoval gymnázium na Vinohradech a v letech 1950–1955 hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u prof. Mirko Očadlíka, jehož byl později asistentem. Od 1. ledna 1960 pracoval v nově zřízeném Očadlíkově Ústavu pro dějiny hudby na FF UK. Po jeho reorganizaci byl převeden do Ústavu pro hudební vědu ČSAV. Stal se členem autorského kolektivu 1. svazku akademických Dějin českého divadla, vydaných v roce 1968. Několik let vedl archivní průzkum hudebních pramenů, jehož výsledky byly publikovány v příručce Průvodce po pramenech k dějinám hudby. V době normalizace byl z politických důvodů z ústavu vyloučen, 13 let působil jako muzikolog ve svobodném povolání. V roce 1990 byl rehabilitován a mohl se do ústavu vrátit a znovu začal přednášet na katedře hudební vědy FF UK. V roce 1996 předložil habilitační práci, docentem jmenován 1998. Publikoval stati v odborných muzikologických časopisech a mezinárodních konferenčních sbornících. Od roku 1989 je předsedou Mozartovy obce v ČR. Byl vládním zmocněncem pro pořádání oslav 200. Mozartova výročí v Praze roku 1991. Roku 2010 byl zvolen čestným členem Mozart Society of America. A za zásluhy na poli mozartovského výzkumu byl v roce 2017 zvolen čestným členem Akademie für Mozart-Forschung při Stiftung Mozarteum Salzburg.

Tomislav Petr (6)

Dr. Tomislav Petr , ač narozen v Náchodě, do svých 29 let žil v Praze. Absolvoval studia na Biologické fakultě UK v Praze. V roce 1963 se vydal s manželkou Tamarou do Sovětského svazu, kde procestoval Střední Asii. Příroda této oblasti mu učarovala a dodnes udržuje svůj zájem prostřednictvím své práce pro FAO a Světovou banku. V letech 1964–1970 pracoval převážně v Ghaně jako výzkumník hydrolog a současně vyučoval na Makerere univerzitě v Ugandě, později na Monash University v Melbourne. V letech 1977–1980 přijal nabídku vlády Papuy-Nové Guineje pracovat tam jako koordinátor enviromentálních studií. Od roku 1980 působil jako specialista na sladkovodní ryby v Organizaci pro potraviny a výživu . Je autorem mnoha populárně vědeckých a odborných publikací, v nakladatelství Gasset vydal dvě knihy Krajiny včerejška a Papua Nová Guinea . Žije střídavě v České republice a Austrálii.

Tomáš Pardel (10)

Bol slovenský psychológ. Autor vysokoškolských učebníc a vysokoškolský pedagóg, dlhoročný riaditeľ Psychologického ústavu FFUK a vedúci katedry psychológie na FFUK v Bratislave. Bol jedným z prvých členov Slovenskej komory psychológov Psychologického ústavu FFUK.

Tomáš Němeček (8)

Tomáš Němeček je český právník, komunální politik a bývalý novinář. Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK a Právnickou fakultu UK v Praze. Ještě během studia pracoval jako redaktor v týdeníku Mladý svět. Od roku 1995 pracoval v týdeníku Respekt, kde se v lednu 2003 stal šéfredaktorem. V dubnu 2005 se stal šéfkomentátorem deníku Hospodářské noviny. V srpnu 2009 se stal vedoucím přílohy Orientace v Lidových novinách, následně pak přílohy Právo a Justice tamtéž, jejíž vznik sám inicioval. V roce 2012 obdržela jím vedená příloha Právo a Justice cenu Nadačního fondu Josefa Luxe. V září 2013 Lidové noviny opustil „kvůli špatným osobním zkušenostem s Andrejem Babišem“, který koupil vydavatelství MAFRA. V roce 2013 opustil novinařinu a v letech 2013 až 2016 pracoval jako podnikový právník Psychiatrické nemocnice Bohnice. Od roku 2016 pracuje jako nejdříve koncipient a následně advokát v advokátní kanceláři AK RHK. Advokátní zkoušky složil v dubnu 2019, v květnu zapsán do seznamu advokátů. V letech 2014 až 2017 byl členem správní rady Transparency International ČR. V březnu 2017 kandidoval do Rady České televize, avšak v samotné volbě v červnu 2017 neuspěl. V letech 2019 až 2020 byl členem Rady vlády pro lidská práva. Je autorem několika komiksových knih v edici Velikáni do kapsy nakladatelství Mladá fronta. V komunálních volbách roku 2014 vedl v Praze 8 volební stranu Osmička sobě, sdružující KDU-ČSL a nezávislé osobnosti, která získala celkem čtyři mandáty; Tomáš Němeček byl zvolen do zastupitelstva městské části. V roce 2018 kandidoval znovu do zastupitelstva městské části Praha 8 jako lídr volební strany Osmička žije, která skončila na třetím místě a získala osm mandátů, nyní je v opozici. V roce 2004 získal Cenu Ferdinanda Peroutky, je také držitelem ceny Citibank Excellence in Journalism Award za ekonomický článek roku 1999. Je také držitelem Novinářské ceny 20...

Tomáš Kozák (6)

Narozen 8. 10. 1963 v Ostravě. Lékař, zabývá se léčbou zhoubných a autoimunitních krevních onemocnění. Publikace z oboru hematologie. Též horolezec a spisovatel.

Tomáš Gráf (6)

PhDr. Tomáš Gráf, Ph.D. je český vysokoškolský učitel a anglista , zabývající se didaktikou anglického jazyka. Zdroje: a)is.cuni.cz b)uajd.ff.cuni.cz/o-ustavu/vyucujici/tomas-graf/

Timotheus Vodička (9)

Timotheus Vodička nebo také Vavřinec Vodička byl český filosof, katolický spisovatel, redaktor a překladatel. Po maturitě roku 1929 studoval filosofii a dějiny světové literatury na Filosofické fakultě univerzity v Brně. Na počátku studia konvertoval ke katolictví, po promoci roku 1937 vstoupil jako novic do benediktinského kláštera v Břevnově, kde přijal řádové jméno Vavřinec, a studoval teologii v Praze. Roku 1941 řád opustil a působil jako redaktor nakladatelství Velehrad, od roku 1946 v nakladatelství Univerzum. Od roku 1948 nemohl publikovat a roku 1953 odešel do důchodu. V roce 1956 se oženil s Marií Rosou Junovou, do té doby hospodyní kněze, spisovatele a básníka Jakuba Demla. S Demlem ostatně Vodička již dříve spolupracoval a byl editorem nových vydání jeho děl. V rámci tohoto vydávání nicméně Demlovo dílo cenzuroval - například tím, že z něj vyřazoval německé verše a odmítal nově vydat Zapomenuté světlo. S Demlem se nakonec v roce 1959 ve zlém rozešel. Překládal latinskou katolickou literaturu a anglické spisovatele a básníky 19. a 20. století, zejména díla G. K. Chestertona. Vydával dílo J. Demla, sestavil bibliografii J. Floriana a přispíval do mnoha časopisů.

Tilly Bagshawe (8)

Tilly Bagshave přišla v osmnácti letech do Cambridge s desetiměsíční dcerou. V šestadvaceti se stala nejmladší spolumajitelkou jedné z nejprestižnějších firem hledajících talentované lidi. Píše pro The Times, Daily Mail a Evening Standard. Její prvotina Zbožňovaná se stala bestsellerem ve Velké Británii i Spojených státech. Žije s rodinou střídavě v Los Angeles a v Londýně. Tilly je mladší sestrou oblíbené spisovatelky Louisy Bagshawe.

Tian Fei (11)

Thorsten Havener (9)

Thorsten Havener sa narodil v roku 1972 v Saarbrueckene. Vyštudoval na univerzitách v Saarbrueckene a v Monterey prekladateľstvo a tlmočníctvo z anglického a francúzskeho jazyka. Rodinná tragédia ho priviedla k mágii, v ktorej hľadal útek z reality. Počas štúdia Havener urobil neobyčajný objav: skôr, ako profesori na prednáškach vypovedali ďalšie slová, vedel, čo bude nasledovať. Začal sa zaoberať silou myšlienok a rečou tela. Po intenzívnom tréningu sa u neho vykryštalizovala schopnosť vidieť myšlienky a emócie aj bez vypovedaných slov. Netvrdí, že má nadprirodzené schopnosti, zameriava sa na prirodzené vlastnosti človeka, na ktoré sa v modernej spoločnosti zabúda. Takže za jeho umením nie je ani mágia, ani kúzla, je to len pozorné sledovanie človeka. Dnes je Thorsten Havener úspešným autorom dvoch kníh, má svoju vlastnú show v televízii a vedie semináre a prednášky, na ktorých počas 90-tich minút dokáže zmeniť Váš život. Havener na Vás trvalo zapôsobí. Jeho schopnosti, na ktoré nemajú vysvetlenie ani tí najväčší pochybovači a skeptici, vo Vás zanechajú trvalý dojem. Jeho konanie, v kombinácii s veľkou dávkou šarmu a vtipu, robia z neho najpopulárnejšieho zabávača tohoto žánru.

Thomas Narcejac (5)

Francouzský spisovatel, autor detektivních románů. Vlastním jménem Pierre Ayraud.

Thomas Bernhard (10)

Nicolaas Thomas Bernhard byl rakouský spisovatel a dramatik, držitel řady ocenění. Je všeobecně považován za jednoho z nejvýznamnějších poválečných německy píšících autorů. Svými díly nezřídka vzbuzoval kontroverze. Nicolaas Thomas Bernhard se narodil 9. února 1931 v nizozemském Heerlenu, kde jeho matka Herta Bernhardová pracovala jako pomocnice v domácnosti. Důvodem Hertina odchodu z Rakouska nebyla nabídka lukrativnější pozice v Nizozemí, nýbrž především předsevzetí porodit nemanželské dítě daleko od domova. Otec dítěte, rakouský stolař Alois Zuckerstätter, se totiž nejenže nehodlal s Hertou oženit, jak bylo v dané době v silně katolickém Rakousku běžné a žádoucí, ale celý svůj život navíc své otcovství popíral, a to přestože mu bylo místními úřady přiznáno. Zuckerstätter odmítal platit alimenty, velmi záhy po narození dítěte prchl do Německa a roku 1940 se v Berlíně patrně úmyslně otrávil plynem. Thomas Bernhard se se svým otcem nikdy nesetkal a měl o něm pouze kusé informace. Sám se domníval, že Zuckerstätter zemřel roku 1943 ve Frankfurtu nad Odrou, toto tvrzení však literární vědci vyvrátili. Situace svobodné matky Herty Bernhardové tedy nebyla jednoduchá. Novorozeně s ní strávilo první půlrok v nejrůznějších provizorních příbytcích v Rotterdamu a okolí a krátce s ní přebývalo i na rybářské lodi, než jej Herta na podzim roku 1931 předala do péče svým rodičům, v té době žijícím ve Vídni. U prarodičů, nepříliš úspěšného rakouského spisovatele Josefa Freumbichlera a Anny Bernhardové, rozené Schönbergové , která utekla od svého manžela Karla Bernharda a život strávila právě po Freumbichlerově boku, strávil Bernhard velkou část svého dětství, a to zprvu ve Vídni, od roku 1935 pak v Seekirchenu u Salcburku. Bernhardova matka se mezitím provdala za kadeřníka Emila Fabjana a společně s ním se usadila v bavorském Traunsteinu. Ve své zemi byl ča...

Thilo (8)

Autor je jedním z nejvýraznějších německých politických myslitelů současné doby. Tento ekonom, špičkový úředník a politik dosáhl doktorského titulu na univerzitě v Bonnu , působil mj. na Spolkovém ministerstvu financí a v berlínském senátu či v představenstvech Německých drah a Německé spolkové banky a je členem německé sociální demokracie . Sarrazin je autorem několika knih, z nichž zdaleka největší ohlas vzbudila kniha poslední, Německo páchá sebevraždu, která se od svého prvního vydání v srpnu 2010 dočkala již mnoha reedic a stala se jednou z nejprodávanějších knih v německojazyčném prostoru v posledních desetiletích. Autor v ní i na základě svých bohatých zkušeností z politiky a státní správy podává - bez ohledu na diktát politické korektnosti - břitkou, především na číslech a statistikách založenou analýzu toho, jak Německo - podle jeho názoru - podkopává samotné základy svého budoucího blahobytu, sociálního smíru a společenské stability. Sarrazin spatřuje ohrožení v kombinaci nízké porodnosti, přebujelého sociálního státu, který až příliš nabízí a ne dost požaduje, a především problematické imigrace zejména z muslimských států, která hrozí během nemnoha desetiletí zcela proměnit charakter hostitelské země. Právě autorova kritika v průměru obtížněji integrovatelných přistěhovalců tureckého či arabského původu, oproti nimž pozitivně vyzvedává např. příchozí z východní Evropy, Indie nebo Číny, vyvolala - zčásti kvůli určitému posunu až překroucení při prezentaci Sarrazinových názorů v médiích či jeho oponenty - nejostřejší kritiku a nejbouřlivější diskusi. Autor se snaží podat i návod, co lze proti jím vylíčenému ohrožení dělat....

Theodore Wilden (5)

Jeho otec byl Čech, působící v Řecku jako velvyslanec. Jeho matka byla Řekyně aristokratického původu. Vladimír Visek měl uredne provedenou změnu jména na Theodore Wilden a podařilo se mu změnit národnost a státni občanství po své matce. V Praze žil na povolení k trvalému pobytu, a proto jako cizinec mohl cestovat do zahraničí. V roce 1971 byl vyhoštěn jako „persona non grata“ , protože si někdo uvědomil, že jeho knihy nejsou v souladu s politickým smýšlením. Pokud se jeví jako mystifikátor, tak určitě ne proto, že by měl ve skutečnosti něco společného se špionáží. Podobnost je čistě náhodná s tématikou, o které psal. Sám o sobě rozšířil svého času všeobecně přejímanou fámu, že je česky píšící Řek, který se narodil v Praze jako syn řeckého diplomata a jako dítě tam prožil i 2. světovou válku. V dospělosti pak prý žil střídavě v Praze a v Athénách . Podle více či méně věrohodných svědectví je ale ve skutečnosti Čech, vlastním jménem Vladimír Víšek, mimořádně inteligentní a jazykově výjimečně vybavený člověk. Jeho první knihy ho zpopularizovaly v kruzích pražské bohémy 60. let. Docházel např. na proslulé divoké večírky do domu Jiřího Muchy. V letech 1962-1971 vydal česky celkem pět vynikajících románů ze světa špionáže a organizovaného zločinu. Podle různých náznaků mohl být napojen na tajné služby, ale není vyloučeno, že je to jenom další z jeho mystifikací. Nicméně opakovaně vyjížděl do zahraničí v době, kdy to u nás zdaleka nebylo běžné. Vrcholem jeho díla je román Umřít někde jinde , jenž bůhvíjak unikl bdělému oku strážců ideové čistoty na počátku normalizace. V ich-formě sugestivně líčí nejen strhující špionážní zápletku ze studené války , ale i frustrace a deziluze člověka, který nahlédl do skutečných mechanismů světa. Román už podruhé nesměl vyjít a v Praze se půjčoval za 100 Kč . ...

Thea Vieweghová (9)

Sestavovatelka čítanek pro základní školy.

Tessa Bailey, (9)

Tanya Valko (5)

Absolventka Jagellonské univerzity publikující pod pseudonymem Tanya Valko pracovala jako učitelka v libyjském Tripolisu, posléze jako asistentka polského velvyslance v Lybii. Pět let pobývala v Saudské Arábii, nyní žije v Indonésii. Dvacet let přímých zkušeností s arabskou kulturou vyústilo v kontroverzní bestseller Arabská žena z roku 2010. Kniha se záhy dočkala tří pokračování – Arabská dcera, Arabská krev a Arabská princezna.

Tanja Dusy (7)

Tanja Dusy je gastronomickou novinářkou na volné noze v Mnichově, ve své práci jde vždy s dobou a je opravdovou odbornicí na výživové trendy. Její recepty, které můžete nalézt už mnoho let v různých knihách, se vyznačují především kreati vitou a naprostou spolehlivostí.

Tami Fischer (5)

Německá knihkupkyně, blogerka a spisovatelka. Autorka blogu o knihách, románů pro ženy a fantasy románů pro mládež.

Tadeusz Róžewicz (6)

Tadeusz Różewicz byl polský básník a dramatik. Narodil se v úřednické rodině, jako prostřední ze tří bratrů. Během války absolvoval důstojnický výcvik a pracoval s partyzánskou skupinou, kde se také seznámil se svojí budoucí ženou Wiesławou. Po válce začal studovat umění na Jagellonské univerzitě v Krakově. V roce 1947 vydal první básnickou sbírku Niepokój. Socialistický režim jej označil za ideologa imperialismu. Je pochován na hřbitově při Kostele Wang v městě Karpacz. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tadeusz Różewicz na slovenské Wikipedii.

T. L Swan (11)

Australská spisovatelka. Pracovala v nadaci pro pomoc lidem se schizofrenií.

Sylvie Vodáková (7)

Narozena 31. 7. 1926 v Martine , grafička a ilustrátorka působící v Česku.

Sylvia Andrew (7)

SYLVIA ANDREW řadu let vyučovala moderní jazyky. Bydlí v Somersetu s dvěma kočkami, psem a manželem, kterému nechybí smysl pro humor a nesnáší interpunkci. Mají spolu jednu dceru, která žije v Londýně a se svou matkou má společnou lásku k divadlu. Sylvia sama sebe charakterizuje jako nelítostnou romantičku.