6661–6720 z 153068 Autoři
Miroslav Vild (2)
Miroslav Vild bojoval ve druhé světové válce u slavné 311. československé bombardovací perutě jako radiotelegrafista a radar-operátor. Zúčastnil se bombardovacíh, průzkumných a bitevních letů nad Německem, okupovanou Evropou, Atlanských oceánem, Severním mořem a Baltikem. Abslovoval celkem 106 operačních letů s celkovým počtem 1119 hodin a 54 minut. Touto činností se dostal do čela všech československých válečných letců druhé světové války v počtu bojových nalétaných hodin. Za své zásluhy obdržel vysoká naše i spojenecká vyznamenání.
Více od autora
Miroslav Menšík (12)
Narozen 3. 8. 1906 v Praze, zemřel 12. 1. 1968 tamtéž. Doc. RNDr., matematik, pedagog a redaktor. Publikace z oboru.
Více od autora
Miroslav Maršálek (7)
Narozen 15.1.1952 v Praze. Výtvarný redaktor, ilustrátor a knižní grafik.
Více od autora
Miroslav Jindra (8)
Miroslav Jindra je anglista, vysokoškolský pedagog a překladatel z angličtiny. Maturoval roku 1948 na reálném gymnáziu v Praze, v letech 1948–1952 vystudoval v učitelském studiu angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1953 získal titul doktora filozofie. V letech 1952–1964 pracoval jako asistent a pak jako odborný asistent angličtiny na několika vysokoškolských katedrách jazyků a následně do roku 1976 jako lingvistický specialista na anglickou gramatiku v ČSAV. Poté až do odchodu do důchodu v roce 2000 působil jako odborný asistent v Ústavu anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V důchodu pak ještě několik let pokračoval externě v práci jednak v Ústavu a jednak na Katedře anglistiky Pedagogické fakulty Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Odborně se nejprve orientoval na dějiny anglické literatury, brzy se však soustředil na moderní americkou a kanadskou literaturu. Věnoval se také problematice literárního překladu. Kromě překladů anglicky psané beletrie a poezie spolupracoval na učebnicích angličtiny a je rovněž autorem několika desítek doslovů a předmluv k překladům anglicky psané literatury. Řadu let byl členem výboru Obce překladatelů a předsedou poroty Soutěže Jiřího Levého pro začínající překladatele. Je členem Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Kruhu moderních filologů, Jazykovědného sdružení a České a Slovenské asociace amerikanistů. Jeho manželkou byla překladatelka Alena Jindrová-Špilarová a jejich syn Štěpán je také překladatelem.
Více od autora
Miroslav Hrabica (10)
Ing. Miroslav Hrabica je známý autor knih o zdraví a lidském hledání. Civilním povoláním, které opustil před sedmi lety, byl projektant – statik. Žije ve Zlíně. Kromě psaní knih, z nichž nejznámější jsou „Co nám tělo říká“ , „Prvky, vitaminy a byliny trochu jinak“, „Dar zdraví“ a „Tobě“, nabízí pomocnou ruku nemocným lidem. Snaží se je navést hlavně k odhalení a přiznání si chyb v jednání i k pochopení přínosu onemocnění - a tím zároveň poměrně rychle ke zdraví i k duchovnímu zušlechtění. Na přednáškách směruje posluchače k pokornému a zároveň aktivnímu vnímání nemocí i problémů a k laskavému pohledu na život, lidi a svět. Nejprve slovy pohladit, otevřít a vyčistit duši trpícího, pak přidat trochu bylin, rad a cviků a závěrem předat nemocnému teplo a lásku rukama – asi tak probíhá jeho služba nemocným.
Více od autora
Mirko Hanák (8)
Mirko Hanák byl český malíř, grafik a ilustrátor, jenž proslul zejména svými osobitými ilustracemi, litografiemi s přírodními náměty. Námětem jeho kreseb a grafik byla velmi často divoce žijící zvířata pocházející z české přírody. Mirko Hanák patřil mezi české nejúspěšnější ilustrátory knih o přírodě. Určitě k tomu přispěla i místa, kde pobýval. Okolí Turčianského Svatého Martina, v Kroměříži, v Olomouci či prázdniny u babičky ve Skaličce u Zábřehu. Do jeho života zasáhla válka. Jako příslušník „ročníku 21“ byl po dvouletém studiu na Baťově škole umění ve Zlíně povolán na práci v Německu. Pracoval v továrně u Kapfenbergu, odkud o Vánocích 1944 uprchl se svým kamarádem, malířem Čestmírem Kafkou. Po osvobození Československa se přihlásil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, studoval u Josefa Nováka. Domů se teď vracel do Jeseníků, kam se jeho rodiče přestěhovali. Tam měl svůj ateliér a také vlastní revír. Jeho lovy se však stále více měnily v lovy beze zbraní, jeho výpovědí se stala kresba a malba. Ilustroval od přelomu 40. a 50. let a už na počátku spolupracoval také se Státním nakladatelstvím dětské knihy. To už v roce 1951 vydalo pětici knih s jeho obrazovým doprovodem. Velmi brzy se stal známým a oblíbeným ilustrátorem. Získal ocenění v soutěžích Nejkrásnější knihy roku, výroční cenu nakladatelství Albatros, diplom na Mezinárodní výstavě knižního umění v Moskvě, cenu v Citta di Caorle i na Mezinárodním knižním veletrhu v Boloni. Mnoho knih s ilustracemi Mirko Hanáka vyšly také ve Velké Británii, USA, Japonsku, Německu, Belgii, Holandsku, Finsku, Maďarsku, Polsku, Rusku a na Slovensku. Pro Gena Deitche vytvořil cca 700 obrázků pro připravovaný animovaný film Šarlotina pavučinka , který se nakonec bohužel nerealizoval a ilustrace skončily v archivu G. Deitche. Dědička z pozůstalosti prodává sporadicky, jeho ilustrace jsou však zastoupeny v Japonsku v Chichiro Iwasaki Muzeu. Nedlou...
Více od autora
Miloslav Troup (6)
Miloslav Troup byl český akademický malíř. Vystudoval gymnázium v Berouně , Státní grafickou školu v Praze , Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze – ateliér profesora Jaroslava Bendy , École des Beaux Arts a École des Arts Décoratifs v Paříži u profesora Brianchona a profesora Desnoyera . V letech 1947–1950 byl samostatně umělecky činný ve Francii. Svá díla vystavoval se skupinou Peintres d'aujour d'hui a Jeune École de Paris a obesílal různé salony. V roce 1950 se vrátil do Československa, kde pracoval jako člen Svazu československých výtvarných umělců od jeho založení . Žil v Praze, tvořil v oblasti volné malby a grafiky a hlavně knižní ilustrace. Ilustroval více než 160 titulů, z nichž některé až ve dvanácti jazykových mutacích a deseti vydáních . U grafických technik převládají litografie, půltónový ofset a clichés verre. Prosadil se rovněž v oboru užitého umění; vytvořil návrhy pro vitráže do olova umístěné v Praze, Olomouci, Pitíně, Ostravě, Martině a Češticích u Volyně. Tapiserie podle jeho návrhů byly utkány pro Alšovu jihočeskou galerii v Hluboké nad Vltavou a pro reprezentační sály Staroměstské radnice v Praze. Zabýval se také propagační grafikou
Více od autora
Miloslav Pojsl (10)
Miloslav Pojsl byl církevní historik, památkář a historik umění, působící na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého. V r. 1969 ukončil studium dějin a archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Roku 1971 obhájil disertační práci, složil rigorózní zkoušku a získal doktorát filosofie. V letech 1969–1971 studoval na olomoucké pobočce Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích a byl formován v arcibiskupském kněžském semináři tamtéž. Studia zde však již nedokončil a rozhodl se zůstat laikem. V letech 1971–1974 působil ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti a v letech 1974–1977 v Lidovém spotřebním družstvu Jednota Olomouc jako plánovač. Od roku 1977 byl odborným pracovníkem a vedoucím oddělení evidence a dokumentace na Okresním středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci. Zde působil až do konce roku 1990, kdy se rozhodl toto povolání opustit a věnovat se plně již jen pedagogické a vědecké činnosti. V říjnu 1990 byl přijat do funkce odborného asistenta na CMBF UP a následně vedoucího katedry církevních dějin a práva. Po reorganizaci a přejmenování fakulty se následně reorganizovala i katedra a stala se z ní Katedra církevních dějin a dějin křesťanského umění a Miloslav Pojsl pak byl až do své smrti jejím vedoucím a budovatelem její rozsáhlé knihovny. V letech 1989–1993 absolvoval rozšiřující postgraduální studium dějin umění na FF UK v Praze. V letech 1991–1994 byl proděkanem CMTF UP. Roku 1991 se habilitoval na katedře historie FF UP a koncem roku 1999 byl jmenován profesorem dějin křesťanského umění. Roku 1990 spoluzakládal Historickou společnost Starý Velehrad a stal se jejím prvním předsedou a význačným podporovatelem zejména v oblasti knižní . Pravidelně v rámci Univerzity Palackého dělal čím dál více úspěšné exkurze po církevních památkách u nás i v zahraničí. Byl redaktorem ...
Více od autora
Miloslav A Valouch (12)
Narozen: 4. srpna 1903 Pavlovičky Zemřel: 13. března 1976 Praha Miloslav A. Valouch byl český a československý fyzik, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. V letech 1934-1952 byl docentem a asistentem teoretické fyziky na ČVUT Praha, od roku 1952 působil na Univerzitě Karlově. Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát získal až dodatečně v červnu 1948 poté, co se poslanec Klement Gottwald stal prezidentem republiky. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1954.)
Více od autora
Miloš Sádlo (12)
Miloš Sádlo byl významný český violoncellista, uznávaný pro svůj výjimečný talent a přínos klasické hudbě. Narodil se 13. listopadu 1912 v Praze, o hudbu se začal zajímat již v raném věku a své vášni se věnoval s velkým nasazením. Sádlo studoval na Pražské konzervatoři a později na Mistrovské škole Pražské konzervatoře pod vedením svého otce Karla Pravoslava Sádla, který byl rovněž významným violoncellistou.
Více od autora
Miloš Noha (5)
PhDr. Miloš Noha byl asistentem slovanského semináře, který se zabýval srovnávací slovanskou jazykovědou a dějinami slavistiky. Publikoval práce z oboru a překládal také z ruštiny. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) Slavica na Universitě J.E. Purkyně v Brně : . Hejl, František . Vyd. 1. V Brně: Universita J.E. Purkyně, 1973, s. 147-254.
Více od autora
Milena Kelly (13)
Narozena 1952 v Praze. PhDr., anglistka. Vyučovala na Harvardské univerzitě v USA, po návrtu do vlasti působila jako lektorka dospělých i učitelka AJ na základní škole. Je autorkou řady učebnic AJ pro děti i pro dospělé.
Více od autora
Milena Bočánková (11)
Narozena 6. 8. 1938 v Praze. Doc. PhDr., CSc., vysokoškolská pedagožka na katedře jazyků Vysoké školy ekonomické, práce z oboru jazykovědy a interkulturních vztahů.
Více od autora
Milada Paulová (6)
Milada Paulová byla česká historička a byzantoložka, první docentka v Československu. Narodila se do rodiny cukrovarnického úředníka Františka Paula a jeho manželky Anny, rozené Bernardové. Tři roky po narození přišla o matku. Od malička trpěla tuberkulózou, se kterou bojovala celý život. V roce 1904 se s otcem přestěhovala do Prahy, kde začala navštěvovat střední školu. Po soukromé přípravě složila maturitu na Akademickém gymnáziu v Praze jako externistka. V roce 1913 vstoupila na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. V lednu 1918 byla promována na doktorku filozofie. Na počátku dvacátých let rok a půl studovala v Jugoslávii, kde mimo jiné navštěvovala přednášky tamějších profesorů Stanoje Stanojeviće, Čoroviće a dalších. Jejím hlavním úkolem ale bylo sebrat písemný a ústní materiál k dějinám jihoslovanského a také českého odboje. Na základě těchto materiálů po návratu napsala několik cenných prací. Za nejdůležitější, Jugoslavenski odbor. Povijest jugoslavenské emigracije za svjetskog rata od 1914.-1918., byla navržena na docentku. Kolokvium a přednášku na zkoušku absolvovala v roce 1925 a stala se první docentkou Karlovy univerzity; byla první ženou v Československu, která získala právo přednášet na univerzitě. Svému celoživotnímu dílu se věnovala i v dalších letech, kdy vznikly knihy Kongres potlačených národností Rakouska-Uherska v Římě roku 1918, Jihoslovanský odboj a česká Maffie , Masaryk a Jihoslované, Dějiny Maffie: odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914–1918 a další drobné články. V roce 1935 byla jmenována mimořádnou profesorkou a po druhé světové válce řádnou profesorkou s účinností od 28. října 1939. Stala se tak první profesorkou v Československu. Po druhé světové válce se zaměřila především na byzantologii, ke které ji vedl její učitel Jaroslav Bidlo. Dílo o vnitřním odboji zakončila až na sklonku života, na konci šedesátých let, knihou Tajný...
Více od autora
Míla Paša (7)
Od mládí milovník a sběratel zbraní,lovec lukem,vodák a tramp,který prošel kus světa.Kreslil do všech významných časopisů,psal povídky a reportáže napsal celkem dvanáct knih.
Více od autora
Mike Goldsmith (10)
Britský astrofyzik, výzkumník v oblasti akustiky, hluku a astronomie. Také autor dětské naučné literatury o astronomii a vědě.
Více od autora
Michel Quoist (11)
Michel Quoist byl francouzský teolog a spisovatel. Pro předčasné úmrtí svého otce začal Michel pracovat ještě jako dítě. Knězem se stal roku 1947. Pak dále studoval na Katolickém institutu v Paříži kde získal doktorát v oblasti sociálních věd. Ve vědecké oblasti napsal sociologickou práci týkající se města Rouenu. Svou činnost profesní a spisovatelskou zaměřil na mladé lidi. Z díla Michela Quoista lze uvést tyto knihy: V tomto článku byly použity překlady textů z článků Michel Quoist na anglické Wikipedii a Michel Quoist na polské Wikipedii.
Více od autora
Michel Legrand (14)
Michel Legrand byl plodný francouzský skladatel, aranžér, dirigent a jazzový klavírista, který se proslavil rozsáhlou tvorbou filmové hudby. Legrand se narodil 24. února 1932 v Paříži ve Francii, pocházel z hudební rodiny a byl zázračným dítětem, které v deseti letech nastoupilo na pařížskou konzervatoř. Během své kariéry složil hudbu k více než 200 filmům a televizním pořadům.
Více od autora
Michel Bussi (10)
Michel Bussi je francouzský autor detektivních románů. Působí jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu. Psát začal v devadesátých letech, první román byl situován do období vylodění v Normandii a odmítlo ho hned několik nakladatelů. Bussi se tedy odmlčel. Napsal pouze několik novel a scénářů, ale nic z toho nepublikoval. Trvalo deset let, než přišel s další knihou, code Lupin , v němž se přiklonil k detektivnímu žánru. Tentokrát slavil úspěch, kniha vyšla a to hned několikrát. Následovaly další knihy tohoto žánru, za něž obdržel několik cen. V roce 2011 vyšel jeho nejvíce oceňovaný román Černé lekníny a z lokálního autora se rázem stal autor celonárodní, ba dokonce mezinárodní. V roce 2012 pak vyšla jeho další kniha, Vážka, která učinila z Bussiho jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů a byla přeložena do téměř třiceti jazyků. Jeho knihy vyšly v celkovém nákladu přes milion výtisků a získal za ně více než čtyřicet ocenění.
Více od autora
Michel Bataille (4)
Michel Bataille byl francouzský spisovatel, architekt a umělec. Spisovatel Michel Bataill se narodil 25. března 1926 v Paříži. Vystudoval architekturu a po nějakém čase začal spolupracovat na projektech se známým švýcarským architektem, urbanistou a teoretikem Le Corbusierem. Po jeho smrti se stal správcem jeho nadace a dědicem jeho díla uloženého v muzeu. Kromě architektury se Bataille od mládí věnoval literatuře. Po třinácti letech tak architekturu opouští a začíná se naplno věnovat psaní. Začal psát ve velmi mladém věku a zanechal za sebou rozsáhlé dílo. Jeho prvotinou je dílo Patrick, které vyšlo již v roce 1947, tedy v jeho jednadvaceti letech. Za román získal v roce 1950 cenu Stendhal. Od té doby mu vyšlo 17 románů, které byly přeloženy do mnoha jazyků a rovněž byly poctěny cenou. Zemřel 28. února 2008 ve věku 81 let ve městě Clamart. Michel Bataille si během svého života protrpěl řadu nepříjemností, podstoupil šest operací uší a téměř ohluchl. Má proto hluboké pochopení pro lidské utrpení. V románech vychází z životních zkušeností a hluboké znalosti lidské psychiky. Lidská tragédie se mu stala ústředním tématem téměř ve všech dílech. Neupadá však do sentimentality, ale snaží se hrdiny svých příběhů povzbudit, vdechnout jim sílu, zmužilost a schopnost přežít i v největším utrpení. Za největší zlo autor považuje válku, kterou sám v mládí prožil. Jeho motivací pro psaní mu tedy bylo varování před absurdnostmi moderní doby. Chtěl poukázat na to, že existence lidí je nepřetržitě ohrožována, a že lidské životy závisí na náhodě, zda se nerozpoutá nezadržitelná síla smrtonosných objevů. Dalším inspiračním zdrojem se mu stalo prostředí důvěrně známé – neklidný svět umělců, stavebních koncernů a bank: Dílo prosazuje Bataillův nesmlouvavý protiválečný postoj. Za nejvyšší hodnotu, kterou lidstvo má, považuje svět zbavený války a lásku člověka k člověku. Hlavní postavou je francouzský architekt Victorien Sauvage, který b...
Více od autora
Michaela Kaslová (14)
Narozena 21.5.1952 v Praze. PhDr., učitelství matematiky pro 1. stupeň základní školy.
Více od autora
Michael Gienger (9)
Michael Gienger rostl v jižním Německu na okraji krásné přírody, les a příroda byly jeho skutečným domovem. Od svých rodičů zdědil lásku k horám a jsou zde také vznikla jeho vášeň pro kameny. V osm, začal systematicky sbírat minerály, ve dvanáct absolvoval první kurs geologie na lidové vysoké škole. Ve stejné době objevil skupinách mladých lidí touhu vstoupit do kontaktu s ostatními pro smysluplný život. Už ve 14 letech, Michael Gienger proto začal vést skupiny studentů a sdílet s nimi svoje záliby, s přáteli založil ještě před 16.rokem časopis věnoval se potom i otázkám jako naturopathye, zdravá výživa, ochrana životního prostředí, lidská práva, sociální odpovědnosti, míru a svobody. Z poznání, že vnější mír může vzniknout jen na základě vnitřního klidu, obrátil se Michael Gienger ve věku 18 let na meditace. Následovala intenzivní doba studia ve filozofii, vědomí expanze, holistické terapie a duchovní tradice z celého světa. Po osobní zkušenosti s léčivou sílu kamenů přišel ve věku 21 let, zájem o křišťálové léčení. Michael Gienger přispěl k rozvoji Naturopatie, po dokončení školy po roce 1988, významným dílem. Spolu s přáteli založil v Stuttgartu, první výzkumnou skupinu- křišťálově hojení, a později krystal hojení asociace , v Cairn Elen Life školy , Mohyla Elen Crystal Healing Network a konečně vydání Cairn Elen v Nové Zemi . Kromě vlastních prací a knih mnoha kolegů byly zveřejněny. Publikoval dvacet publikací s celkovým výdáním ve dvanácti jazycích . V současné době pracuje s dvanácti čtyřčlennými týmy na svého největšího projektu, nový Lexikon léčivých kamenů . Informovanost a odpovědnost jsou hlavní témata, která Michael vznesl v r.2005 jako svůj závazek prodejního veletrhu minerálů a drahých kamenů . Od roku 2008 doprovázel v této souvislosti projekt »Honduras Opal" v Lempira / Hondurasu a na jeho podnět byla v roce 2009 založena nezisková Fair Trade- drahokamy a minerály asociace, do které patří, jako člen představenstva. Ve vše...
Více od autora
Melissa De la Cruz (8)
Melissa vyrůstala v Manile a přestěhoval se do San Francisca s její rodinou, kde absolvovala střední školu The Convent of the Sacred Heart. Vystudovala dějiny umění a angličtinu na Kolumbijské univerzitě. Melissa de la Cruz je autorkou nejlépe prodávaných The Au-Pairs románů pro dospívající a dospělé, a také spoluautorkou knihy How to Become Famous in Two Weeks or Less. Pracuje jako módní a kosmetické editorka a píše pro mnoho publikací, včetně The New York Times, Marie Claire, Harper je bazar, Glamour, Cosmopolitan, Allure, San Francisco Chronicle, je, McSweeney Teen Vogue, CosmoGirl! A Seventeen. Strávila čas jako novinářka sledující klubové dění v New Yorku a nyní žije v Los Angeles se svým manželem.
Více od autora
Maxmilian Bedřich Stýblo (13)
Narozen 28.9.1892 v Praze, zemřel 4.3.1972 v Praze. Herec, prozaik a básník, dramatik, redaktor divadelních časopisů.
Více od autora
Matěj Kopecký (11)
Narodil se 24.2. 1775 v Libčanech u Nechanic jako syn "kejklíře", vyučil se hodinářství a usadil se v Miroticích. Bojoval v Napoleonských válkách a jako částečný invalida se potom živil pořádáním "mechanických kumštů s marionetami". První doklad o takovém vystoupení je z r.1797. Zemřel 3.7.1847 v Kolodějích nad Lužnicí.
Více od autora
Matěj Anastasia Šimáček (13)
Matěj Anastasia Šimáček , vystupoval také pod pseudonymem Martin Havel, byl český úředník, novinář a spisovatel. Narodil se v Praze, matka mu zemřela po narození, otec ve čtyřech letech; vychovávala ho babička a teta. Nejdříve absolvoval českou reálku a na technice vystudoval chemii. V letech 1881–1884 pracoval jako úředník , chemik v cukrovaru. Když se vrátil do Prahy, ujal se z pověření svého strýce, nakladatele Františka Šimáčka, redakce Světozoru , Zvonu , a od roku 1903 byl divadelním referentem v Národní politice. Psal i do časopisu Květy. Dne 4. května 1886 se v Hoříně oženil s Marií Trojanovou , dcerou rolníka z Brozánek. Manželé Šimáčkovi měli dvě děti. Dcera Milada se provdala za nakladatele Bohuslava Šimáčka , její syn byl spisovatel Radovan Šimáček. Syn Matěje Anastasia Šimáčka Vladimír Šimáček byl hercem. Po smrti první manželky se v roce 1906 oženil s vdovou Augustou Polívkovou, rozenou Boryštavskou . Je pohřben na pražských Olšanech. Někdy je jeho jméno psáno Matěj Anastazia Šimáček nebo Matěj Anastásia Šimáček. Druhé křestní jméno měl po matce Anastasii Šimáčkové, rozené Prettnerové. Svoji literární dráhu započal básněmi a povídkami. Čerpal z jemu známého prostředí, cukrovarů. Pak začal psát i romány, rozebíral prostředí pražských měšťanských kruhů, jeho romány patří do společensko-psychologických prací. V dramatické tvorbě patřil mezi průkopníky realismu na divadle, včetně zakomponování poznatků ze zmíněného cukrovaru. Výjevy bídy a utrpení nemocných dělníků byly na scéně velice nezvyklé. Nicméně hlavní jeho pozornost patřila novinám a časopisům. V letech 1907–1912 byly vydány Sebrané spisy Šimáčkovy o dvaceti svazcích....
Více od autora
Marty Becker (9)
MVDr. Marty Becker je známý z televizního pořadu Good Morning, America, který vysílá televizní stanice ABC. V tomto vysílání je stálým hostem.
Více od autora
Martina Viktorie Kopecká (8)
Martina Viktorie Kopecká je česká farářka Církve československé husitské. Vystudovala teologii na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, psychologii a speciální pedagogiku. Pracovala v nadnárodní korporaci. V roce 2011 byla pokřtěna v Církvi československé husitské a nyní působí jako farářka v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze a ve Strašnicích. Před tím byla krátce na praxi v náboženské obci v Horních Počernicích. Působí v mezinárodním ekumenickém hnutí, je předsedkyní ECHOS – poradního odboru Světové rady církví. V roce 2018 se účastnila katolické synody o mladých lidech v Římě. V roce 2020 byla prezidentkou festivalu Meeting Brno. Píše svůj blog Deník farářky, podle kterého vyšla na podzim v roce 2021 stejnojmenná kniha. Od září 2020 moderuje cyklus České televize Uchem jehly. V pořadu diskutuje s významnými hosty, kteří nezapomínají na duchovní rozměr lidského života. Dne 20. dubna 2021 bylo oznámeno, že se stane jednou z účastnic jedenácté řady taneční soutěže StarDance.
Více od autora
Martina Boučková (11)
Narozena 1975. Odborná pracovnice v IT sféře, externí redaktorka časopisu Psychologie dnes, vede rodinný webový protál, autorka knih pro děti.
Více od autora
Martin Walser (7)
Martin Johannes Walser je uznávaný německý romanopisec a dramatik, esejista, publicista a vydavatel. Společně s Günterem Grassem patří k nejkontroverznějším německým spisovatelům. Martin Walser se narodil v roce 1927 ve Wasserburgu v rodině hospodského, která zde provozovala nádražní restauraci a obchodovala s uhlím. Strávil tu své dětství a vzpomínky na tuto dobu popisuje ve svém románu Ein springender Brunnen . Také většina ostatních prozaických děl se váže k tomuto místu. V roce 1944 byl povolán do války a stal se vojákem Wehrmachtu. Po válce se věnoval studiu literární vědy, filozofie a dějin na Eberhardo-Karlově univerzitě v Tübingenu. Roku 1949 začal pracovat jako reportér u Süddeutscher Rundfunk, kde napsal také svou první rozhlasovou hru. V roce 1950 se oženil s Katharinou „Käthe“ Neuner-Jehle a měl s ní 4 dcery . Jediný syn Martina Walsera pochází z nemanželského poměru s Marií Carlsson. Roku 1953 se připojil k německé literární skupině Gruppe 47, jejíž cenu obdržel v roce 1955 za svoji povídku Templones Ende. V 60. letech se etabluje jeho dramatická tvorba, a z této doby jsou významné také jeho eseje. V roce 1957 obdržel cenu Hermanna Hesseho , dále roku 1962 cenu Gerharta Hauptmanna a v roce 1965 také cenu Schiller-Gedächtnispreis. Ve Spolkové republice Německo patřil k nejvýznamnějším pokrokovým autorům. V roce 1998 způsobil celosvětový rozruch svou řečí ve Frankfurtu nad Mohanem, když v místním kostele sv. Pavla , u příležitosti předávání Ceny míru Německého knihkupectví , odmítnul „instrumentalizaci holokaustu“ a požadoval, aby již nacistické zločiny nebyly používány jako „morální obušek“ proti Němcům. Hlavní část Walserova díla tvoří především próza , avšak můžeme u něj ...
Více od autora
Martin Stejskal (8)
Martin Stejskal je český malíř, esejista a esoterik hlásící se k surrealismu. Vystudoval Odbornou školu výtvarnou v Praze. V r. 1963 se spřátelil s básníkem Karlem Šebkem, který ho seznámil se surrealistickým okruhem. Od roku 1968 se podílí na činnosti Surrealistické skupiny v Československu a je členem redakční rady revue Analogon. Koncem 60. let poznal českého alchymistu a hermetika Theofana Abbu a spolupracoval s ním až do jeho smrti. Podle jeho dispozic vytvořil velké tarotové karty, které vydal vlastním nákladem i tiskem jako samizdat s názvem 22 arkán Theofana Abby. Později spolupracoval na českých překladech knih francouzského alchymisty Fulcanelliho. . Koncem 60. let 20. století se dvakrát účastnil spolu s několika výtvarníky ze Surrealistické skupiny experimentace s kyselinou lysergovou a psilocybinem ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze-Bohnicích. Zážitky z pokusů natrvalo ovlivnily jeho tvorbu. Je autorem interpretačních metod konturáže, leptomanie a fázovaných ilusí, v nichž vždy metamorfuje několik statických obrazů v cyklu následných fází. V roce 1976 vydal v Paříži v nakladatelství Editions surréalistes velkoformátovou knihu-bibliofilii 14 vlastních litografií Maisons , doprovázenou básnickými texty francouzského surrealisty Vincenta Bounoura. Podle autorových kreseb litografie zhotovil prestižní pařížský litografický atelier Babette Pons. Přispěl svým textem do kolektivního sborníku La civilisation surréaliste . Začátkem 90. let byl zvolen do prvního předsednictva obnovené společnosti čs. hermetiků Universalia. Spolupracoval na koncepci souborné hermetické expozice Opus Magnum v roce 1997 v Domě U kamenného zvonu v Praze a napsal text pro obsáhlý katalog-knihu, kterou i graficky upravil. Podíl...
Více od autora
Martin Soukup (14)
Martin Soukup je český kulturolog a kulturní antropolog. Absolvoval obor kulturologie na Katedře teorie kultury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2009 zde působil jako odborný asistent, od roku 2012 do současnosti jako docent. Jako pedagog působí rovněž na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Zahraniční pracovní zkušenosti získal především v Belgii, Francii, Itálii, Španělsku, Portugalsku a Rusku. Je členem American Anthropological Association a čestným členem Alterra. Předmětem jeho vědecko-výzkumného zájmu je historie, teorie a metodologie antropologie. Zvláštní pozornost věnuje kulturnímu areálu Melanésie. V roce 2009 uskutečnil tři antropologické sondy na Papui-Nové Guineji. Konkrétně v komunitách Wannang , Kegesuglo a Yawan . V roce 2011 se vrátil do komunity Yawan v údolí Uruwa. Zde se orientoval především na oblast vizuality kultury s důrazem na dětské kresby. O kulturním areálu Melanésie publikoval řadu dílčích odborných studií a průběžně zveřejňuje výsledky svých výzkumných pobytů na Papui. V dílčích studiích se zaměřil zejména na otázky antropologie náboženství, vizuální antropologie, antropologie těla a ekologické antropologie. Aktivně přispívá především k rozvoji české vizuální antropologie. Výrazem jeho zájmu o oblast vizuální antropologie je vstupní studie k publikaci Kultura žitá a viděná: vizuální antropologie a vymezení vizuální antropologie ve slovníkových a encyklopedických heslech. Usiluje nejen o teoretickou reflexi vývoje a současného stavu této antropologické oblasti, ale také přispět k jejímu rozvoji vlastními terénními výzkumy. Kromě řady dílčích odborných studií je autorem úspěšné učebnice Základy kulturní antropologie a monografií Biokulturologie: evoluce a kultura a Kultura: biokulturologická perspektiva . V tisku je jeho rozsáhlá monografie Antropologie a Melanésie a dále kolektivní monog...
Více od autora
Martin Janků (10)
Roku 1978 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity J. E. purkyně v Brně . Od roku 1983 působí na Provozně-ekonomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Je vedoucím ústavu práva na této fakultě. Vedle právních vztahů k nemovitostem se zabývá obchodním právem a právem Evropské unie. Současně působí jako advokát a soudní tlumočník. Je členem odborných grémií, vědeckých rad fakult a univerzit, člen správní rady mezinárodní asociace European Council for Business Education. Je autorem 4 monografií, více než 20 učebních pomůcek, řady odborných i populárně naučných článků a publikací.
Více od autora
Marta Kučíková (7)
Marta Kučíková je česká autorka laskavých a jemně vtipných postřehů z každodenního žití české ženy v zapadlém italském maloměstě, taky blogerka desetiletí a vítězná Blogerka roku 2016, jinak též inženýrka ekonomie. Dle typologie doktora Plzáka typ hospodyně říznuté intelektuálkou, žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč.
Více od autora
Marta Hlušíková (14)
Autorka - stredoškolská profesorka - je laureátkou viacerých celoštátnych literárnych súťaží. Knižne vydala zbierku latinských citátov Ab urbe conditia , Malú encyklopédiu antickej kultúry , Latinsko-slovenský slovník , básnickú zbierku Kamene a dielo krátkych próz Záhrady . Marta Hlušíková je viacdomou autorkou, jej čistý svet detí a poéziu "... zrozenou z poznání tušeného , lidsky i básnicky přesnou" nemožno oddeliť od sveta jej poviedok, v ktorých je tajomstvo "... prirodzené, akoby bolo súčasťou normálneho, denného života" .
Více od autora
Markéta Vítková (8)
Markéta Vítková je česká spisovatelka a ilustrátorka. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové, obor biologie a výtvarná výchova a Zahradnickou fakultu v Lednici na Moravě Mendelovy univerzity v Brně. Pracovala ve státní správě v oblasti ochrany životního prostředí a později v oblasti památkové péče. Učila na základní škole přírodopis, zeměpis, občanskou nauku a výtvarnou výchovu. V současné době se věnuje psaní a ilustrování knih pro dětské čtenáře. Pro školky, školy, družiny a knihovny pořádá zážitkové semináře s cílem poodhalit dětem, jaké to je být nevidomý. Rovněž připravuje besedy o dinosaurech a o tom, jak vzniká kniha. Žije v Sedlčanech na Příbramsku a má tři děti.
Více od autora
Markéta Theinhardt (4)
Narozena 6. 7. 1954 v Praze. Doc. PhDr., historička umění, docentka na Sorbonně v Paříži, specializace na malířství 19. století, překladatelka do francouzštiny a němčiny.
Více od autora
Marie-Louise von Franz (10)
Marie-Louise von Franz byla švýcarská psycholožka, představitelka analytické psychologie Carla Gustava Junga, jehož byla také blízkou spolupracovnicí. Narodila se v Mnichově, v rodině rakouského barona. Roku 1918 se její rodina usadila v Curychu, ona sama získala švýcarské občanství roku 1938. Na curyššské univerzitě vystudovala psychologii a filozofii. S Jungem se potkala roku 1933 a spolupracovala s ním až do jeho smrti roku 1961. Pomáhala mu především s překlady řeckých a latinských alchymických spisů. Sama nejvíce proslula svými jungiánskými výklady pohádek.
Více od autora
Marie Vlková (9)
Narozena 1957. Pedagožka, učebnice a metodické materiály k výuce biologie.
Více od autora
Marie Rejfová (11)
Narozena roku 1976 v Praze. Učitelka v mateřské školce, spisovatelka.
Více od autora
Maria Bellonci (3)
Maria Villavecchia Bellonci byla italská spisovatelka historických románů a knih, známá zejména jako autorka životopisu Lucrezie. V roce 1947 spolu s Guido Albertim založila Strega Prize.
Více od autora
Marek Toman (12)
Básník a prozaik Marek Toman se narodil 24. června 1967 v Praze. Po studiu filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze pracoval v letech 1992–1997 v literární redakci Českého rozhlasu a od roku 1998 působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Od roku 2000 je pracovníkem velvyslanectví v estonském Tallinu. Verše, překlady, eseje a recenze publikoval časopisecky i ve formě rozhlasových pořadů. Z irštiny přeložil básně Richarda Kearneyho, které knižně vyšly ve svazcích Hra s vodou a Samův pád . Přeložil rovněž prózu Adolfa Hermanna Mých prvních pět životů . Edičně připravil pro nakladatelství Torst výbor z díla Jiřího Daniela Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu . Pod pseudonymem Pavel Torch vydal prózu Zvláštní význam palačinek .
Více od autora
Marek Pečenka (11)
Marek Pečenka vystudoval češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1993 přednáší na Institutu mezinárodních studií FSV UK. V letech 1993-2000 působil v nakladatelství Libri, od roku 2001 je spolumajitelem nakladatelství Dokořán. Je autorem prací s tematikou 19. století .
Více od autora
Marceline Desbordes-Valmore (6)
Marceline Desbordes-Valmorová byla francouzská básnířka. Její dílo vyniká ryzostí citu, hudebností a živelnou představivostí a vymyká se jakémukoli pojmu literární školy. Jako jediná žena patřila mezi prokleté básníky. Životem se protloukala nuzně ve starostech o svých pět dětí a manžela, neúspěšného herce. To vneslo do její poezie teskný podtón. Její srdce a paměť však zůstávaly zakotveny ve vzpomínkách na první osudovou lásku k muži, jehož jméno nikdy neprozradila. Narodila se 20. června 1786 ve flanderském městečku Douai. Byla nejmladší ze čtyř sourozenců. Otec se živil jako malíř znaků a erbů, rodině se dařilo dobře. Po revoluci roku 1789, kdy byla většina zámků zpustošena, už však nikdo nepotřeboval emblémy a rodina se ocitla v bídě. Pomoc se rozhodla Marcelinina matka hledat u bohatého příbuzného, který měl plantáže v Karibiku. Na tuto strastiplnou cestu vzala ze svých dětí právě Marcelinu. Tři roky se spolu potloukaly po Francii a snažily se vydělat si peníze na cestu. Marcelina se například u jedné rodiny v Bordeaux, ač sama dítě, starala o sedm let mladšího chlapečka . Když se konečně dcera s matkou dostaly na ostrov Guadeloupe v Karibiku, zjistily, že jejich cesta byla marná, neboť jejich příbuzný byl před nějakým časem zabit domorodci. Matka brzy po příjezdu na ostrov zemřela na žlutou zimnici a Marcelina zde zůstala opuštěna. S velkými obtížemi se pak na podzim roku 1802 vrátila do Francie. Toto strastiplné dětství poznamenané bídou a křivdami v ní navždy zanechalo stopy. Po návratu do Francie strávila nějaký čas doma u otce a živila se šitím. Pak ale odešla do Lille a Rouenu a zkusila své štěstí u divadla. Do Rouenu, kde dostala angažmá, za ní přijely i obě sestry a sdílely s ní domácnost. Marceline tedy opět trpěla chudobou, protože pomáhala k obživě i jim a ke všemu posílala nějaké peníze otci. Roku 1804 dostala příležitost stát se členkou ...
Více od autora
Marcela Hutarová (11)
Narozena roku 1929, zemřela roku 2019. Vědecká a pedagogická pracovnice VŠE v Praze, odborná publicistka, autorka učebnic ruštiny. Vlastivědná činnost v regionu Českého ráje.
Více od autora
Marcel Safír (5)
Marcel Safír, Narozen 3.7.1912 v Tarcalu , zemřel 20.10.1978 v Jablonci nad Nisou, pohřben v Kfar Saba, Izrael. Lesník, umělecký fotograf, publikace z oboru entomologie. Marcel Safír se narodil ve vesnici Tarcal v Maďarsku. Český lesnický odborník a fotograf, který působil v letech 1945-1978 na lesním závodě v Jablonci nad Nisou, byl vynikajícím přírodovědcem a pozorným fotografem přírody, zejména hmyzu a pavouků. Napsal mnoho článků do časopisů a poutavé knihy o přírodě. Přispíval do časopisu Květy, Živa a několika zahraničních titulů. V roce 1963 mu vyšla kniha Svět hmyzu, v roce 1967 se podílel na vydání knihy Lovy beze zbraní a v letech 1976 a 1986 vydal zajímavou knihu Hmyz je docela jiný. Zemřel 20. října 1978 v jablonecké nemocnici, ale pohřben je v Izraeli ve městě Kfar Saba. V nakladatelství Albatros vyšla posmrtně jeho knížka pro děti nazvaná Čertík a jeho svět.
Více od autora
