Všichni Autoři a témata

Zdeněk Rejdák (5)

Zdeněk Rejdák byl český vědec, zakladatel psychotroniky, člen Řádu maltézských rytířů. V roce 1967 zavedl název psychotronika na místo názvu parapsychologie užívaného ve světě, aby se vyhnul jejím negativním konotacím. V roce 1973 zorganizoval první mezinárodní konferenci psychotroniků, kde psychotroniku definoval jako interdisciplinární obor studující jednak interakce mezi živými organismy a jejich vnitřním i vnějším prostředím a jednak energetické procesy za těmito interakcemi. Psychotronika zkoumá jevy jako telepatie, psychokineze a telegnoze , jejichž existenci považuje za prokázanou. Téhož roku založil Mezinárodní sdružení pro výzkum psychotroniky a byl zvolen jejím prezidentem. Byl významně ovlivněn prací zakladatele české parapsychologie Břetislava Kafky. Jeho vědecká kariéra počala v roce 1967, kdy se stal členem „Koordinační skupiny pro výzkum otázek psychotroniky“. Znal se s Františkem Kahudou, pod jehož vedením od roku 1973 pracoval v Psychoenergetické laboratoři na VŠCHT v Praze. Od téhož roku pracoval i v laboratoři psychotroniky při UK Praha na fakultě všeobecného lékařství u Jaroslava Stuchlíka. V roce 1980 se stává vedoucím výzkumného pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii při VŠCHT. Činnost jeho pracoviště je ukončena v r. 1992, kdy zakládá občanské sdružení „Společnost pro psychotroniku a juvenologii“ a to pokračuje v propagaci a výzkumu psychotroniky na území bývalého Československa. Společnost dosud nezanikla, ale její aktivity skončily v roce 2004. Rejdákovi byl v roce 1999 Českým klubem skeptiků Sisyfos udělen historicky první zlatý Bludný balvan v kategorii jednotlivců a to za „mimořádné zásluhy v oboru experimentální telepatie jogurtu a za celoživotní psychotronické dílo“. Rejdák se ceny vzdal ve prospěch Jiřího Grygara....

Zdeněk Michalec (5)

Narozen: 1929, zemřel: 23.9.1984. Ing. žurnalista působící v Čs.televizi od jejích počátků - zakládal 2.program; /Za televizní obrazovkou - s M.Baumanem a L.Kejhou; předseda red.rady čas.Televizní tvorba; články v čas. mj. Televizní tvorba./ Nekrolog: Televizní tvorba, 1984,č.4,s.107.

Zdeněk Kožmín (9)

Zdeněk Kožmín byl český vysokoškolský učitel, literární vědec a kritik. V letech 1949–1953 učil na osmileté střední škole ve Starém Jičíně, 1953–1954 na osmileté střední škole v Břeclavi 1954–1956 na pedagogické škole tamtéž. Od roku 1956 působil jako asistent katedře filologie na vyšší pedagogické škole, která se v roce 1957 transformovala do Pedagogické fakultu UJEP. V roce 1969 se zde stal proděkanem. V roce 1970 byl z funkce odvolán a z politických důvodů propuštěn. Po vyhoštění z univerzity, působil na gymnáziu Julia Fučíka v Zastávce až do odchodu do penze v roce 1985. Po politickém převratu 1989 se vrátil na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, odkud v roce 1991 přešel na fakultu filosofickou, kde byl jmenován profesorem. Aktivně zde působil až do roku 2001. Aktivně publikoval od roku 1956. Především recenze, články a rozbory v časopisech Literárních noviny, Host do domu, Zlatý máj, Plamen a v dalších. Po roce 1970 nesměl publikovat. Teprve v polovině osmdesátých let přispíval do regionálních tiskovin na jižní Moravě svými recenzemi. Po roce 1989 byl opět přijat, a kromě Rovnosti a Brněnského večerníku publikoval v tematických časopisech Tvar, ROK, Kritický sborník.

Zdeněk Holoubek (7)

Zdeněk Holoubek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za SONP Kladno. Nastoupil ve 113 ligových utkáních.

Zdeněk Fišera (11)

Od mládí se věnuje středověké historii; zpočátku jen hradům, později i dalším historickým památkám, mj. středověkým strážním stavbám a lokalitám. V letech 1969–72 absolvoval Odborné železniční učiliště v Kořenově, do roku 2002 zaměstnanec Českých drah v Jilemnici. Ženatý od roku 1991, bezdětný. V letech 2000–04 pracoval pro Národní památkový ústav při zpracování některých okresů pro Státní archeologický seznam. Roku 1988 založil Klub přátel historie "Transsaltum"; v Jilemnici, jehož je předsedou. Roku 1999 se podílel na založení občanského sdružení Nístějka – sdružení na záchranu hradu. Zakládající člen Klubu Augusta Sedláčka a amatérský člen České archeologické společnosti. Od roku 2003 se plně věnuje publikační činnosti. Nehledě na články je autorem pěti knih, které s výjimkou první vydalo nakladatelství Libri: Skalní hrady zemí Koruny české , Jeskynní hrady střední Evropy , Encyklopedie městských věží v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Encyklopedie městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku , na dalších čtyřech knihách se podílel jako spoluautor . V současné době dokončuje ve spolupráci s ing. arch. Karlem Kibicem dvousvazkovou encyklopedii Historické radnice Čech, Moravy a Slezska .

Zdeněk Fejfar (9)

Zdeněk Fajfer byl český fotbalový trenér. V nižších soutěžích chytal za RH Cheb, Baník Most a SK Náchod. V letech 1974-1977 byl asistentem Antonína Rýgra u týmu Sklo Union Teplice. Ve druhé lize trénoval ŽD Bohumín a LIAZ Jablonec. V sezoně 1989/90 byl asistentem Františka Cipra ve Zbrojovce Brno.

Zdeněk Burian (5)

Yuka Tachibana (7)

Yotam Ottolenghi (13)

Britský kuchař izraelského původu, majitel restaurace, spoluautor kuchařek.

Wolf Serno (9)

Wolf Serno se narodil v roce 1944 v Hamburku. V mládí pracoval jako divadelní osvětlovač a elektrikář. Později sloužil u luftwaffe. Odjakživa se však chtěl věnovat psaní. Po studiu kultury řeči a komunikace nastoupil do prestižní reklamní agentury jako textař, později se stal jejím ředitelem. V Hamburku působil jako docent na odborné škole pro reklamu. Do dnešní doby má na kontě několik skvělých románů, které se staly bestsellery v mnoha zemích. V literatuře Serno uplatňuje i své celoživotní koníčky: lásku k moři a historické mořeplavbě i hluboký zájem o dějiny lékařství a medicínu. Se svou ženou žije v Hamburku.

Wensley Clarkson (7)

Psal i pod pseudonymem "Jon Bellini". Wensley Clarkson patří k nejúspěšnějším britským novinářům a spisovatelům. V roce 1991 se přestěhoval s manželkou a jejich čtyřmi dětmi do Los Angeles. Mezi jeho dalšími knihami je pohled do zákulisí bulvárního tisku,dále úspěšnými kriminálními příběhy na podkladě skutečných událostí. Dosud největší a mimořádný úspěch mezi literární veřejností v roce 1993 vzbudila jeho první ucelená monografie o Hollywood hvězdě Mel Gibsonovi,který nazval The Inside Story.

Wendy Holden (12)

Wendy Holden , známá také jako Taylor Holden, je autorkou a novinářkou, která napsala více než třicet knih, mnohé z nich mezinárodní bestsellery. Narodila se v Pinner, North London, v roce 1961 a nyní žije v Suffolku v Anglii.)

W. E Butterworth (3)

WEB Griffin, vlastním jménem William Edmund Butterworth III., se narodil 10. listopadu 1929. Je úspěšným spisovatelem knih z vojenského a detektivního prostředí. Své práce publikoval pod několika pseudonymy. Griffin vyrůstal v New Yorku a Philadelphia. V roce 1946 se nastoupil do armády. Působil v okupační armádě v Německu, kde si vysloužil medaili. Po té, co ukončil aktivní vojenskou službu, zapsal se na Philipps-Universität Marburg v Marburg. V roce 1951 byl opět povolán do služby v armádě do Korei. Nejprve jako oficiální vojenský zpravodaj, potom jako úředník pro informování veřejnosti v USA. Griffin obdržel odznak za službu v 1. linii. Jeho znalosti boje,život v posádce a přátelství s vojenským personálem z různých služeb, mu dobře posloužily v jeho psaní. Mnoho z jeho knih jsou věnováno padlým kamarádům, kteří zemřeli v Koreji, ve Vietnamu nebo při službě v mezinárodních mírových sílách během libanonské občanské války . Po skončení korejského konfliktu Griffin dál pracuje pro armádu v civilní funkci náčelníka úřední divize. Po třech prvních románech, kdy se tato činnost ukázala jako úspěšná, začíná psát na plný úvazek. K dnešnímu dni má n kontě asi 130 beletrií.

W. B. M Ferguson (8)

Autor dobrodružných románů, vlast. jm. William Blair Morton.

W Crosny (11)

Spisovatel, autor dobrodružných románů.

Vojtěch Koráb (10)

Doc. Ing. Dr. Vojtěch Koráb, MBA od počátku působení na VUT v Brně, Fakultě podnikatelské, se zabýval problematikou podnikatelství, drobného podnikání a malých a středních podniků. V této oblasti přednáší, a to jak na VUT v Brně, tak i na univerzitách v zahraničí. Výzkumné aktivity během celého působení na VUT směřoval hlavně do oblasti malých a středních podniků, zvláště pak do problematiky růstu malých podniků, strategie malých podniků, bankrotů malých podniků a pokročilých metod podnikání. V posledních letech se zaměřuje též na souvislosti hospodaření s odpady u malých a středních podniků.

Vojtěch Birnbaum (8)

Vojtěch Birnbaum byl český historik umění. Narodil se ve vídeňském Ober-Döblingu, pokřtěn byl jako Adalbert. Otcem Vojtěcha Birnbauma byl inženýr a stavitel železniční tratě Adalbert Birnbaum. Po jeho předčasné smrti v roce 1881 se vdova Božena Birnbaumová odstěhovala se svými dvěma dětmi do Poděbrad, kde se záhy provdala za lékaře Bohumila Boučka, jednoho z hlavních iniciátorů založení poděbradských lázní. Ke studiu archeologie a dějin umění Birnbauma přivedli jeho kmotr, historik Jaroslav Goll a matčin bratr, sochař Bohuslav Schnirch. Po absolvování dvou semestrů na Karlo-Ferdinandově univerzitě odešel roku 1897 do Vídně, kde studoval mimo jiné u Franze Wickhoffa a Aloise Riegla. Jako Wickhoffův asistent působil ve Vídni tehdy také jen o málo starší Max Dvořák. Disertační práci na téma starokřesťanské sakrální architektury obhájil v roce 1904. Poté strávil deset let jako soukromý učenec v Itálii. Roku 1916 vyšel tiskem I. díl jeho Ravennské architektury, druhý díl zůstal nerealizován. Roku 1919 se touto prací habilitoval na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1922 se stal mimořádným, o šest let později řádným profesorem dějin umění a ředitelem Ústavu pro dějiny umění na Univerzitě Karlově a před svou smrtí i děkanem filozofické fakulty UK. Od roku 1917 byl konzervátorem pro okres Kolín v Centrální komisi pro ochranu památek ve Vídni. V letech 1914-1934 byl činný v Klubu za starou Prahu, 1928-29 byl předsedou Klubu. Po příchodu do Prahy zaujal Birnbauma český středověk, nejprve architektura románská a v návaznosti na ni také gotika. S Josefem Strzygowským vedl v polovině dvacátých let polemiku o původu a počátcích románské architektury v Čechách. Připravoval monografii o Petru Parléřovi, kterou však kromě řady článků na toto téma nerealizoval. Značný zájem věnoval také památkové péči a metodol...

Vojtěch Bernatský (7)

Narozen 13.3.1975 v Ostravě. Vystudoval katedru filmové a televizní tvorby, sportovní redaktor.

Vlasta Chramostová (5)

Vlasta Chramostová byla česká divadelní a filmová herečka. Účinkovala např. ve filmech Spalovač mrtvol, Bílá paní nebo Je třeba zabít Sekala. Byla dvakrát nominována na Českého lva. Vlasta Chramostová se narodila jako nejstarší z pěti dětí elektroinženýra Vladimíra Chramosty. Vyrůstala v obci Skryje u Rouchovan . Její teta Bláža Chramostová byla dlouholetou ředitelkou školy v Rouchovanech, tuto obec svého dětství často navštěvovala při různých příležitostech po celý život. Naposledy oslovila občany v roce 2013 na zaplněném náměstí při telefonickém rozhovoru u příležitosti 770 let od první písemné zmínky o obci. Byla dvakrát vdaná, prvním manželem byl od roku 1950 Bohumil Pavlinec, ředitel Československého rozhlasu v Brně, se kterým se později rozvedla. Jejím partnerem byl poté brněnský sochař Konrád Babraj , s nímž měla syna Konráda , který zemřel při autonehodě. Roku 1971 se jejím manželem stal kameraman Stanislav Milota, s nímž žila až do jeho smrti v únoru 2019. Roku 2007 si zahrála s manželem hlavní roli ve videoklipu k singlu „Plán“ kapely Kryštof, což bylo ze strany kapely vyjádření obdivu k této dvojici . V letech 1941–1945 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na brněnské Státní konzervatoři. V sezoně 1945–1946 působila v Městském divadle v Olomouci. Následovaly čtyři sezony v Národním divadle v Brně . Na dalších dvacet let spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech. Dostala zde řadu velkých rolí, např. byla titulní Marii Stuartovnou, Annou Kareninou, Roxanou atd. V letech 1970–1972 byla v angažmá Krejčova Divadla za branou. Zasloužilou umělkyní byla jmenována v roce 1965. Během komunistického režimu hrála ve filmu, v televi...

Vlado Bednár (13)

Vlado Bednár byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Užíval pseudonymy Fedor Vietor, Quido Maria Piaček a jiné. Narodil se v rodině akademického malíře Štefana Bednára. Vzdělání získal v Bratislavě, kde v letech 1958–1964 studoval na Univerzitě Komenského Filosofickou fakultu, obor žurnalistika. V letech 1964–1966 byl odborým asistentem na Katedře žurnalistiky, v letech 1966-1970 redaktorem mládežnických časopisů. V letech 1970–1975 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena. Od roku 1975 se věnoval výhradně své literární práci. Jeho manželkou byla pozdější politička Oľga Keltošová. Dne 17. ledna 1984 tragicky zahynul následkem úrazu na rozkopané bratislavské ulici. Věnoval se psaní prózy jak pro mládež tak i pro dospělé. V jeho tvorbě pro dospělé převládají humoristicky laděná díla, jsou často protkána ostrou satirou nasměrovanou do společnosti, kde odhaloval její mnohé nedostatky. Jeho knížky však byly psány s lehkostí a optimismem až s náchylností k recesi. I když se obrátil k vážným tématům a opustil toto humorné zázemí jeho děl jeho kritický pohled na společnost stále zůstával přítomen. V tvorbě pro děti zůstává věren svému humornému pohledu na okolní svět a to i když tento jeho humor často vyplývá z okolností. Jeho díla jsou často poučná a mají didaktickou tendenci. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlado Bednár na slovenské Wikipedii.

Vladimír Vokolek (11)

Vladimír Vokolek byl český meditativní básník, prozaik a esejista, poválečný představitel tzv. spirituální poezie. Narodil se v rodině Václava Vokolka, majitele pardubické tiskárny, která ve 30. letech proslula mimo jiné vydáváním uměleckých tisků katolických autorů, jako byli např. J. Deml, J. Zahradníček či B. Reynek. Vladimír měl dva bratry a sestru: Vojmír byl výtvarník, Vlastimil převzal otcovu tiskárnu, Květa se stala řádovou sestrou. Po maturitě na gymnáziu roku 1933 se Vladimír zapsal ke studiu jazyků a filosofie na FF UK. Studia nedokončil a po uzavření vysokých škol roku 1939 se vrátil do Pardubic. V letech 1945 – 46 absolvoval knihovnický kurs a od roku 1946 působil jako ředitel okresní knihovny v Děčíně. Roku 1949 byl ovšem z této funkce odvolán a v roce 1954 byl donucen z knihovny odejít. Živil se tedy jako učitel základní školy v Děčíně, poté jako redaktor časopisu Dialog v Ústí nad Labem. Po jeho zákazu v roce 1970 byl až do roku 1973, kdy odešel do důchodu, bez trvalého zaměstnání. Jeho syn Václav Vokolek je prozaik a básník, autor vizuální poezie. Vokolkova poezie je ovlivněna křesťanským pohledem na svět a inspirována díly Máchovými, Březinovými a Zahradníčkovými. - výpovědi o zrůdnostech 2. světové války a pokus dobrat se příčin krize tradičních mravních hodnot: - básnické sbírky z období komunistické totality, jež kolovaly především v opisech: - Vokolkovy prózy ze 40. - 60. let: - eseje, jejichž hlavním posláním je polemika s odosobňujícími tendencemi totalitního režimu:

Vladimír Vařecha (8)

Narozen 9.8.1917 v Mařaticích na Moravě, zemřel 19.1.1999 v Praze. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře překladatelství a tlumočnictví filosofické fakulty University Karlovy v Praze, anglista. Autor učebnice angličtiny, editor americké a britské literatury v originále, překladatel z angličtiny.

Vladimír Tesař (4)

Narozen 20. 10. 1924 v Praze, zemřel 12. 10. 2008 tamtéž. Malíř, ilustrátor, knižní grafik, scénograf.

Vladimír Stibor (10)

Vladimír Stibor je český básník, spisovatel, knižní editor, novinář a fotograf a cestovatel. Narodil se 25. února 1959 v Benešově u Prahy. Vyučil se knihkupcem v Luhačovicích v roce 1977, poté vystudoval dálkově gymnázium v Praze v roce 1984. Vydal dvacet jedna sbírek poezie, z nichž poslední Polibky nepřátel vyšla v roce 2020. Podílel se na vzniku třinácti celostátních básnických almanachů jako editor i autorsky. O rodném kraji Sedlčanska a Petrovicka vydal několik sborníků. Je též autorem čtyř knížek drobných próz. Od roku 2002 je členem Obce spisovatelů. Má dvě dcery a syna. Alena Stiborová je ilustrátorkou většiny jeho knih. Jako editor i spolutvůrce.

Vladimír Šerý (8)

Narozen 5.4.1923. MUDr., CSc., docent, publikace z oboru tropického lékařství. Zemřel 4.7.2003.

Vladimir Šadek (9)

Vladimír Sadek byl český judaista a hebraista, znalec židovské mystiky. Studoval u PhDr. Otto Munelese, jehož odkazu si velmi vážil a také o něm psal; pod jeho vedením také pracoval v pražském Státním židovském muzeu. Od roku 1974 je v materiálech Státní bezpečnosti veden jako její agent. Od devadesátých let vyučoval na FF UK, posléze HTF UK. Věnoval se především kabale a obecně mystice v rámci judaismu, dále též chasidismu, židovské filosofii a dějinám židovské kultury v Čechách. Těmto tématům se věnují dvě jeho populárně-naučné knihy. Profesor Sadek byl dvakrát ženat; odchod jeho první ženy Evy Štolbové jej hluboce poznamenal. Tehdy začal zaznamenávat sny, v nichž se setkával s dušemi své první ženy a své matky. Tento „snový deník“ je hluboce intimní a autor s jeho uveřejněním dlouho váhal; nakonec svolil, aby byl vydán posmrtně.

Vladimír Pacovský (8)

Narozen 22. 7. 1928 v Praze, zemřel 4. 8. 2011. Prof. MUDr., DrSc., profesor vnitřního lékařství, specializace na geriatrii, publikace z oboru. Akademik ČSAV.

Vladimír Mikulka (10)

Vladimír Mikulka je uznávaný český klasický kytarista, známý svou výjimečnou technikou a muzikálností. Narodil se 8. února 1950 ve Znojmě v Československu, na kytaru začal hrát již v mládí a rychle se prosadil jako mimořádný talent. Mikulka získal mezinárodní uznání po vítězství v několika prestižních soutěžích, včetně Mezinárodní kytarové soutěže Radio France. Během své kariéry vystupoval po celém světě a uchvátil publikum interpretací širokého spektra repertoáru od renesančních až po současná díla.

Vladimír Martinec (12)

Vladimír Martinec je bývalý československý hokejový útočník a nynější trenér. V letech 1967–1981 hrál za Teslu Pardubice, výjimkou byla sezóna 1978/1979, kdy hrál v Jihlavě. V 539 odehraných zápasech vsítil 343 gólů. V roce 1981 odešel do německého ESV Kaufbeuren, kde roku 1985 ukončil aktivní kariéru. V roce 1981 byl drafrován týmem Hartford Whalers, avšak v NHL nikdy nenastoupil. V letech 1973, 1975, 1976, 1979 zvítězil v anketě Zlatá hokejka. Jedenáctkrát se zúčastnil mistrovství světa , třikrát zimních olympijských her a také Kanadského poháru v roce 1976. Reprezentační dres oblékl v 289 utkáních a zaznamenal 155 branek. Na mistrovstvích světa v letech 1997–2002 a na Zimních olympijských hrách v letech 1998 a 2002 působil jako asistent trenéra české reprezentace. Později začal pracovat jako sportovní ředitel týmu HC Moeller Pardubice. Jeho synem je bývalý hokejista Tomáš Martinec. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval v obvodu č. 44 – Chrudim, a to jako nestraník za SNK ED. Podpořili jej také Soukromníci. Se ziskem 4,60 % hlasů skončil na 9. místě.

Vladimír Kubeš (7)

Vladimír Kubeš byl právní filozof a profesor občanského práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, o jejíž obnovení v roce 1969 se zasloužil. Patřil mezi zastánce normativní právní teorie. Narodil se v Králově Poli, jeho otec Vladimír byl praktickým lékařem a gynekologem. Výborně se učil a už v deseti letech složil přijímací zkoušky na gymnázium. Po jeho absolvování se zapsal ke studiu práva na brněnské právnické fakultě, během studií se zúčastnil studijních pobytů v Paříži a Heidelbergu a v roce 1930 získal titul doktora práv. Poté byl nejdříve jeden rok soudním čekatelem u brněnského krajského soudu, pak až do roku 1945 působil jako konceptní úředník Moravsko-slezské finanční prokuratury. Už během studií časopisecky publikoval a rok po jejich ukončení vydal první monografii zaměřenou na otázky bezdůvodného obohacení. Tentýž rok se zapsal ke studiu filosofie a dějin umění na Filozofickou fakultu MU, v jejím průběhu byl i na studijním pobytu v Berlíně a roku 1935 absolvoval, ačkoli bez podstoupení rigorózní zkoušky. Mezitím vydal další monografii o smlouvách proti dobrým mravům, která byla oceněna jako nejlepší kniha soukromého práva daného období, v roce 1934 se na brněnské právnické fakultě habilitoval jako soukromý docent pro obor československého práva soukromého a zároveň byl jmenován komisařem, o tři roky později vrchním komisařem finanční prokuratury v Brně. Podílel se na návrzích reformy vysokoškolského studia, navrhl např. prodloužit studium práv z tehdejších čtyř na pět let, a na konci 30. let již byl navržen ke jmenování profesorem soukromého práva, k tomu však došlo až po válce. V té době se také oženil s dlouholetou přítelkyní Hanou, se kterou se později rozvedl, aby se oženil s Vojtěškou. Ani toto manželství však nevydrželo dlouho. Po roce 1945 se už jako řádný profesor na právnické fakultě, jejímž byl i jedno funkční období děkanem, stává ředitelem dvou ústavů, pro právní...

Vladimír K Karenský (13)

Vladimír Hynek (4)

Inženýr, autor článků a knih s vojenskohistorickou tématikou. Zemřel náhle 29. 9. 1985 ve věku 57 let.

Vladimír Dvořák (6)

Narozen 14.5.1925 v Písku, zemřel 28.12.1999. Rozhlasový a televizní konferenciér, texty písní, rozhlasové a divadelní hry, televizní pořady.

Vítězslav Jozífek (11)

Narozen 26. 12. 1906 v Radčicích u Železného Brodu, zemřel 14. 1. 1983 v Praze. Doc., matematik a vysokoškolský pedagog. Autor vysokoškolských skript, učebnic a dalších publikací z oboru.

Vilém Walter (4)

Narozen 1912, zemřel 2001.Práce z oboru zahradnictví.

Viktor Petrovič Astaf'jev (9)

Ruský spisovatel, autor próz s vojenskou tematikou, esejista a dramatik.

Viktor Kotrba (9)

Viktor Kotrba byl historik architektury, pracovník památkové péče a výtvarný teoretik. Narodil se v Günzburgu jako syn řezbáře Viktora Kotrby a bratr českého malíře a restaurátora F. Kotrby, pozlacovače a restaurátora Karla Kotrby , řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby , malíře, pozlacovače a rámaře Josefa Kotrby a historičky umění M. A. Kotrbové . V letech 1926–1930 studoval technické vysoké školy v Mnichově a v Karslruhe, obory architektura a pozemní stavitelství a dějiny umění na univerzitě v Mnichově. V letech 1933–1935 působil v architektonické kanceláři J. Stockara-Bernkopfa v Brně. V letech 1935–1936 spolupracoval se svým otcem na inventarizaci sbírek v muzeu Thaulow v Kielu. V roce 1937 nastoupil do Státního fotoměřického ústavu. Současně studoval dějiny umění na Karlově univerzitě . Studium ukončil roku 1951 získáním titulu PhDr. V letech 1940–1958 byl zaměstnán ve Státní památkovém úřadu, poté do roku 1973 vedl oddělení architektury v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Byl členem redakční rady časopisu Umění a členem rady Klubu Za starou Prahu . Zemřel v Praze roku 1973 a byl pohřben na hřbitově Malvazinky. Odborné články, většinou vycházející z památkářské praxe a aktuálních objevů, uveřejňoval ve Zprávách památkové péče. Z oboru středověké architektury se zabýval především dílem Petra Parléře, cihlovou gotickou architekturou a jagellonskou gotikou. Významně přispěl také k výzkumu barokní architektury, když vydal práce o Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi a zejména o barokní gotice Jana Blažeje Santiniho.

Viera Švenková (12)

Narodila sa 3. novembra 1937 vo Veľkej, teraz súčasť Popradu, v železničiarskej rodine. Základnú školu a gymnázium vychodila v Poprade, kde roku 1955 zmaturovala. Potom študovala slovenčinu a ruštinu na FF UK v Bratislave. Po skončení vysokoškolských štúdií roku 1960 sa stala redaktorkou Slovenského vydavateľstva poľnohospodárskej literatúry a od roku 1963 redaktorkou vydavateľstva Mladé letá. Od roku 1969 pracovala na Zväze slovenských spisovateľov, od roku 1974 bola redaktorkou mesačníka Slovenské pohľady a v rokoch 1977-1982 redaktorkou Revue svetovej literatúry. Roku 1988 nastúpila ako redaktorka pre pôvodnú prózu do vydavateľstva Smena a po novembri 1989 sa stala redaktorkou denníka Smena. Od roku 1994 je na dôchodku a venuje sa literárnej tvorbe.

Vergilius (11)

Publius Vergilius Maro byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury. Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Pocházel ze záalpské Galie , narodil se nedaleko Mantovy. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby synovi mohli dopřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve v Cremoně a v Mediolanu , později v Římě, kam přišel asi roku 52 př. n. l., zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku. Poněvadž byl nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Styk s členy mladořímské školy přivedl Vergilia ke studiu helénistické poezie, hlavně řeckého básníka Theokrita. Sblížil se s neoteriky , ti mu byli zřejmě vzorem v počátcích jeho básnické tvorby. Zemřel po cestě do Říma v přístavu v Brindisi. Jeho tělo bylo odvezeno do Neapole. Po staletí byl hledán Vergiliův hrob. Jeho umístění bylo lokalizováno do jeskyně Posillipo jižně od Neapole . Jeho pozdější kenotaf je umístěn ve Vergiliové parku před jeskyní.

Věra Štiková (14)

Mgr. Věra Štiková, pedagožka, autorka učebnic a pracovních sešitů pro základní školy.

Věra Nováková (6)

Věra Mikulová (8)

Narozena 1963. Autorka kuchařských knih.

Věra Laudová (7)

Narozena 26. 6. 1925. PhDr., historička umění, autorka publikací z oboru výtvarné kultury a dějiny umění, též spoluautorka průvodce po Vídni .

Věra Keilová (4)

Věra Keilová se narodila 26.12. 1968 v Praze. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Spolupracovala s mnoha deníky a časopisy,od roku 2002 pracuje jako redaktorka Nedělního Blesku.Je vdaná a má dvě děti. Kromě jiného je jejím koníčkem duchovno,ezoterika a tajemno.

Vera Cowie (11)

Narodila se ve městě South Shields. První román začala psát jako dvanáctiletá, ale nedokončila ho. Ve svých dvaceti letech se ke psaní vránila a románovou prvotinu publikovala v roce 1978. Než se rozhodla plně se věnovat profesi spisovatelky, pracovala v advokátní kanceláři a v městské agentuře zprostředkující pojištění. Později Vera Cowie zasvětila život už jen literární tvorbě. Kažkoročně napíše jeden román, přičemž několik měsíců stráví pečlivou přípravou vybraného námětu. Mezi její díla patří romány Vůně Evy, Dvojí život, Soukromé peklo, Tajemství nebo Úžasná žena. Vera Cowie je už babička a žije v Bishops Stortford v Hertfodshire.

Veniamin Aleksandrovič Kaverin (13)

Veniamin Alexandrovič Kaverin , skutečným jménem Veniamin Alexandrovič Zilber byl sovětský spisovatel, dramatik a scénárista. Jeho nejznámějším dílem je dobrodružný román Dva kapitáni . Imunolog Lev Zilber byl jeho starší bratr.

van (13)

Valerio Massimo Manfredi (9)

Valerio je italský historik, archeolog a žurnalista. Narodil se v Piumazzo di Castelfranco Emilia, což je provincie Modeny.Jeho manželka je Christine Fedderson Manfredi,která překládá jeho knihy z italštiny do angličtiny Od roku 1978 tráví svůj čas učením v některých Evropských univerzitách, kopáním ruin ve středozemí a v Středovýchodní evropy a psaním novel.

Valentina Aleksandrovna Osejeva (9)

Ruská spisovatelka pro děti.

Václav Stehlík (9)

Václav Stehlík je český právník, vysokoškolský pedagog a od roku 2020 děkan Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na různorodé aspekty práva Evropské unie, ať se jedná o tzv. evropské ústavní právo, soudní systém EU, poměr evropského a národního práva, vnitřního trhu EU, unijních vnějších vztahů či migračního práva. Kromě práv vystudoval anglický jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a postgraduální LL.M. studium na University of London zaměřené na právo Evropské unie.

Václav Potužník (3)

MUDr. Václav Potužník, lékař, primář ORL v někdejší nemocnici v Lomnici n. P., cestovatel a spisovatel, narozen 4.1.1928 v Trenčíně, zemřel 1.11.2003 v rakouském Schwarzachu.

Václav Malina (10)

Mgr. Plzeńský rodák. Výtvarný umělec , ale i odborný pedagog a galerista . Publicista a příležitostný básník.

Václav Karel Řehořovský (12)

Václav Karel Řehořovský byl český matematik. Václav Karel Řehořovský absolvoval reálku v Plzni a poté studoval v letech 1867–72 na technice v Praze. V následujících letech působil v inženýrské praxi, ale pak se vrátil zpět na akademickou půdu. V roce 1875 se stal asistentem matematiky na české technice v Praze u Eduarda Weyra a toto místo zastával do roku 1881. V této době navštěvoval přednášky na univerzitě a v roce 1878 vykonal zkoušky učitelské způsobilosti z matematiky a deskriptivní geometrie pro reálky. Ve školním roce 1878–79 vykonal zkušební rok na české reálce v Praze 2. V roce 1892 se oženil s Annou Boženou Ropkovou z Českého Brodu a do roku 1900 učil na pražské průmyslové škole. V roce 1900 se stal profesorem obecné mechaniky a hydromechaniky na nově zřízené české technice v Brně. Na tomto místě působil až do své smrti. Již v roce 1901–02 byl rektorem této školy, v letech 1909–1910 byl děkanem jejího odboru strojního a elektrotechnického inženýrství. V roce 1907 byl jmenován členem zemské školské rady pro markrabství moravské a v roce 1908 ho císař jmenoval dvorním radou. V letech 1901–03 a po roce 1906 byl předsedou matematicko-přírodovědné třídy českého vědeckého odboru při zemském muzeu v Brně. Zemřel roku 1911 na Královských Vinohradech, byl pohřben v Berouně. Od roku 1880 pracoval ve výboru Jednoty českých matematiků a fyziků, která ho později jmenovala čestným členem. V letech 1889–1900 zastával úřad vládního komisaře pro pokračovací průmyslové školy. V letech 1889–92 byl členem městského zastupitelstva v Praze. Z pověření ministerstva kultury a vyučování přeložil do češtiny Močnikovy učebnice matematiky pro obecné školy a později i další rakouské učebnice pro tento typ škol. Tento článek obsahuje text ze stránky z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma....

Václav Formánek (10)

Václav Formánek absolvoval reálné gymnasium ve Slaném a za války pracoval jako pomocný dělník, později pomocný úředník v ČKD Slaný . Po skončení války studoval v letech 1945 – 1949 dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesora Antonína Matějčka a historii. Roku 1949 obhájil rigorózní práci Poznámky k noetice a metodologii dějin umění doby přechodu k feudalismu na území našeho státu.

Václav Drška (8)

Doc. PhDr. Václav Drška, Ph.D. je absolventem oboru český jazyk – dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí v Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jeho publikační činnost je zaměřena k problematice vývoje raně středověkého státu a k sociálním a politickým proměnám středověké společnosti vrcholného středověku. Je autorem monografií Divisiones regni Francorum: královská moc a říšské elity franské říše do vzniku císařství , Dějiny Burgundska: nomen Burgundiae ve středověku a řady dalších odborných studií.

Ulrike Schöber (9)

Německá publicistka. Autorka cestopisných publikací a obrazových knih různých témat.

Torquato Tasso (8)

Torquato Tasso byl básnicky jeden z nejvýznamnějších představitelů italského raného baroka. Básník Torquato Tasso se narodil v roce 1544 v přímořském městečku Sorrento , kde má na náměstí svůj pomník. Vyrůstal v dobře stavěné i finančně založené rodině. Vystudoval filozofii a rétoriku. Život Torquata Tassa byl plný dramatických zvratů. Své nejšťastnější období prožil v letech 1565–1570 na dvoře kardinála Luigiho d'Este ve Ferraře. Trpěl psychickými poruchami, byl hospitalizován a následně i několik let držen. Zemřel v Římě. Jeho nejvýznamnějším dílem je epos Osvobozený Jeruzalém – skladba s motivem křižáckých výprav. Mezi jeho další díla patří také již méně známý poetický román Rinaldino , nebo kniha nazvaná Dialogy, kde autor rozpráví se svým fiktivním přítelem, či pastýřský román Aminta. Tassovo dílo se stalo inspirací pro malířství, hudební, filmovou a knižní tvorbu . Osvobozený Jeruzalém byl přeložen do polštiny Piotrem Kochanowskim a fungoval jako první polský epos.

Tony Allan (9)

Autor publikací o mýtech a tajemstvích.

Tomáš Graja (9)

Narozen 8. 1. 1977 v Uherském Hradišti. Mgr., středoškolský učitel matematiky a fyziky.

Tina Caspari (10)

Tina Caspari je nejznámější pseudonym německé dětské spisovatelky Rosemarie Eitzertové. Narodila se jako nejstarší s osmi dětí na venkově blízko Berlína. Známá se stala pod pseudonymem Tina Caspari svými detektivkami pro děti.