4141–4200 z 147400 Autoři
Ivo Fencl (12)
Narozen 16. 4. 1964 v Plzni. Textař, spisovatel, básník a publicista, autor komiksů, věnuje se i teoretické tvorbě věnované dětské literatuře.
Více od autora
Ivan Dvořáček (11)
MUDr. Ivan Dvořáček, CSc. , vedoucí katedry didaktiky a pedagogiky ILF. Věnoval se metodice tvorby počítačových programů pro modelové problémové situace v oblasti neodkladné péče. Publikace o první pomoci.
Více od autora
Isabel Allende (17)
Isabel Allende Llona je současná chilská spisovatelka. V roce 2010 získala chilskou Národní cenu za literaturu jako čtvrtá žena v pořadí. Spisovatelka je dcerou chilského diplomata Tomáse Allende a Francisky Llony. Narodila se v Limě, když její otec pracoval v Peru jako velvyslanec. V roce 1945 se její rodiče rozvedli a Isabel se s matkou a dvěma sourozenci vrátila do Chile, kde žila až do roku 1953. Později žila střídavě v Bolívii a Libanonu. Část svého života strávila i v Bruselu a Švýcarsku. Kromě spisovatelské činnosti se věnovala žurnalistice. Pracovala jako novinářka v časopisech a v televizi. Roku 1963 se jí a manželovi Migueli Fríasovi narodila dcera Paula , o 4 roky později, po návratu do Chile, syn Nicolás . Kvůli cestám, při kterých prezentovala své knihy, skončilo jejich manželství rozvodem. Isabel Allendeová je neteří Salvadora Allende, bývalého prezidenta Chile, který spáchal sebevraždu při vojenském puči v Chile v roce 1973. Tehdy nadobro opustila Chile a odešla se svou rodinou do Venezuely. Od roku 1988 žila se svým druhým manželem, Williamem Gordonem, v Kalifornii. V roce 2015 se pár po 27 letech manželství oficiálně rozešel. Od roku 1959 do 1965 pracovala v Organizaci spojených národů v Santiagu de Chile. Spolupracovala s nejrůznějšími časopisy a novinami, napsala několik pohádek, divadelních her. V roce 1982, kdy ve věku 99 let umíral její dědeček, se rozhodla napsat mu dopis, který se později stal jejím stěžejním dílem. Dům duchů se setkal s velkým úspěchem a byl převeden i na filmová plátna. Roku 1984 vydala O lásce a temnotě, která byla později také zfilmována. O 8 let později zemřela na porfyrii její 28letá dcera Paula. Isabel Allende se rozhodla napsat svoji autobiografii Paula, ve které vypráví o svém dětství a mládí až do okamžiku svého exilu. Roku 2003 jí bylo uděleno americké občanství a o 4 roky později obdržela titul Doctor Honoris Causa Univerzity v Trentu. V...
Více od autora
Ian Stewart (13)
Ian Andrew Robert Stewart byl skotský klávesista a člen skupiny The Rolling Stones. Spolupracoval také se skupinou Led Zeppelin nebo kytaristou George Thorogoodem.
Více od autora
Hugo van Lawick (3)
Celým jménem Hugo Arndt Rodolf Baron van Lawick. Fotograf a filmař volně žijících zvířat.
Více od autora
Hugh Walpole (12)
Hugh Walpole byl anglický prozaik, který se narodil na Novém Zélandu. Byl synem anglického kněze a právě v jeho stopách měl jít. Místo toho si však vybral psaní. Mezi ty, kteří ho v této činnosti podporovali, byli tací autoři jako Henry James a Arnold Bennett. Jeho dovednosti v barvitém vykreslování prostředí a děje, společně s pověstí uznávaného přednášejícího, mu přinesly velkou čtenářskou obec nejenom v jeho domovině, ale i v Severní Americe. Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století byl jedním z nejprodávanějších autorů. Po jeho smrti však upadl v zapomnění.
Více od autora
Hervé Bazin (8)
Hervé Bazin byl francouzský spisovatel. Jeho romány se často týkají autobiografických témat, jakými byla revolta mládeže proti životním hodnotám establišmentu a nefunkční rodina. Bazin se narodil v Angers, v departmentu Maine-et-Loire. Pocházel z katolické buržoasní rodiny. Jeho prastrýcem byl spisovatel René Bazin. Hervé měl pohnuté dětství. Otec byl právníkem a po několik let vyučoval na univerzitě v Hanoji, která byla součástí francouzské Indočíny. Hervého svěřili rodiče na výchovu babičce. Po její smrti převzaly Bazinovu výchovu různé katolické koleje. Ze všech byl postupně vyloučen. Nakonec, byl poslán na vojenskou akademii Prytanée National Militaire, odkud byl rovněž vyloučen pro neschopnost. Byl v opozici vůči své autoritativní matce, odmítal katolickou výchovu, mnohokrát utekl z domova. Ve dvaceti letech se svou rodinou přerušil styky. Několikrát se léčil v psychiatrických léčebnách. Po rozchodu s rodinou prošel několika zaměstnáními: pracoval na poště, v bance, v advokátní kanceláři, v továrně, jako komorník, obchodní zástupce, ale nikde neuspěl. Nakonec se usadil v Paříži a na Sorbonně vystudoval dějiny dějiny literatury. Patnáct let psal bez většího ohlasu básně. Roku 1946 založil literární revue La Coquille , které však vyšlo jen osm svazků. Prorazit se mu podařilo teprve v roce 1947, kdy za sbírku Jour získal Apollinairovu cenu. Na radu Paula Valéryho se ale začal věnovat próze. Hned první román Vipère au poing , v níž vylíčil konflikt dětí s jejich despotickou matkou, mu získal uznání. Román byl dvakrát zfilmován: V roce 1971 pro televizi a roku 2004 ho Philippe de Broca natočil jako celovečerní film. Poté se už Bazin stal uznávaným romanopiscem. Roku 1957 obdržel Velkou cenu Monaka; o rok později byl zvolen do l’Académie Goncourt , jejímž presidentem se stal roku 1973. Bazin několikrát projel Evropu, byl v severní Africe, třikrát na delší dob...
Více od autora
Henri Bergson (15)
Henri Bergson byl francouzský filosof, jeden z nejvýznamnějších filosofů přelomu 19. a 20. století, představitel filosofie života vystupující proti tradici racionalistické a osvícenské filosofie, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1927. Bergson pocházel z rodiny židovského hudebníka polského původu a Angličanky. Byl tradičně židovsky vychován, ale zejména pod vlivem Darwinovým se se svou vírou rozešel. Po studiích matematiky a filosofie působil jako učitel na středních školách , od roku 1898 přednášel na École normale supérieure a od roku 1900 na Collège de France. Zabýval se antickou filosofií, zejména Lucretiem a předsokratiky, později přednášel o novověké filosofii. Roku 1914 se stal členem Francouzské akademie. V mládí pobýval a přednášel v Anglii i v USA, blízce se spřátelil s W. Jamesem a jeho prostřednictvím významně ovlivnil americkou filosofii. Intenzivně se zabýval anglickou filosofií a studoval také biologii. Jeho vlastní filosofie staví proti analytickému racionalismu intuici jako předpoklad pro poznání světa a lidské existence. Stal se tak odpůrcem mechanistického výkladu života a kritikem metody exaktních věd a kritizoval i Darwinovu evoluční teorii. Zabýval se rovněž otázkami lidského vědomí a vztahu lidské mysli k tělu. Bergson chápal skutečnost jako jednotu života, dynamickou a neustále se vyvíjející, neboť je nesena životním elánem, který se stále snaží překonávat vzdorující sílu hmoty. Vývoj pojímal jako vznikání nového, které se rodí z tohoto zápasu života s hmotou a překonává sklon k setrvačnosti. Metodou filosofie je intuice , nikoli analýza. Významná je jeho teorie času jako trvání a paměti, velkou pozornost vyvolal svou teorií svobody, morálky a náboženství. Ve svých filosofických a esejistických dílech osvědčil Bergson originální stylistické umění s bohatstvím metafory, obrazu a analogie. ...
Více od autora
Helmuth Nowak (10)
Josef Frais byl český prozaik, dramatik a básník, ale také dělník, herec, dramaturg, rozhlasový a nakladatelský redaktor, překladatel biblických textů a knih papeže Jana Pavla II. Narodil se jako třetí z pěti sourozenců. Vyučil se horníkem. Debutoval v 70. letech 20. století prózou Muži z podzemního kontinentu. Děj se odehrává v hornickém prostředí, tak jako většina autorových textů. Nejznámější autorovou hornickou ságou se stal román Šibík 505. Díla z let osmdesátých již kritika nikdy neocenila tak jako autorův vstup na literární scénu, kdy byl Frais srovnáván dokonce s Vladislavem Vančurou. Pozdní autorova tvorba byla označována proti tomu spíše za „dumasovskou“. Věnoval se tvorbě knih o meziválečných hercích a v posledních letech úspěšné sérii fiktivních válečných vzpomínek Helmutha Nowaka. Kromě tohoto pseudonymu používal i mnoho jiných, jejich použití rozlišoval dle literárního žánru
Více od autora
Helen Fields (16)
Britská právnička, zaměřena na trestní a rodinné právo, spisovatelka, ředitelka mediální společnosti.
Více od autora
Heather Graham (14)
Heather Graham je americká herečka. Jejím otcem byl agent FBI. Dva roky studovala angličtinu na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Jejím filmovým debutem byl snímek Paní Soffelová , kde měla malou roli . Později hrála v řadě dalších filmů, včetně snímků Ulice New Yorku , Pařba ve Vegas a Začít nanovo . V roce 2014 hrála roli Julie v devíti epizodách seriálu Californication. V roce 2011 vystupovala ve videoklipu k písni „The Day“ od Mobyho.
Více od autora
Heather Amery (13)
Heather Amery je autorkou, překladačkou, editorkou a vypravěčkou dětských knih. Mezi vydané patří např. oblíbené série prvních tisíc slov v různých cizích jazycích .
Více od autora
Harvey Diamond (6)
Harvey Diamond je světově uznávaným autorem bestselleru Fit pro život, který byl na vrcholu žebříčku prodejnosti po celých čtyřicet týdnů s více než dvanácti miliony prodaných výtisků. Jeho racly daly milionům lidí neocenitelnou informaci a naději žít život plný zdraví a vitality. Tento nový přístup ke stravování je výsledkem více než třiceti let, které zasvětil hledání opravdu zdravého životního stylu.
Více od autora
Halldór Laxness (10)
Halldór Kiljan Laxness, narozený Halldór Guðjónsson, byl islandský prozaik, básník, dramatik, esejista a překladatel. Vyrůstal na statku rodičů Laxnesi, studoval na gymnáziu v Reykjavíku, od roku 1919 cestoval po Skandinávii a Evropě. Roku 1922 konvertoval ke katolicismu, dokonce 8 měsíců strávil v klášteře Clerveaux v Lucembursku, kde přijal křestní jméno Kiljan. Vliv konverze ustoupil za pobytu na Islandu v létě 1926 – 1927, kde se začal zajímat o příčiny islandské chudoby, a v USA , kde se snažil proniknout do hollywoodské filmové produkce. Právě ve Spojených státech dospěl k marxistickému smýšlení a vzplanul pro socialismus. Ve 30. a 40. letech 20. století byl jedním z nejaktivnějších levicových intelektuálů a komentátorů doby. Jeho knihy většinou vyvolávaly politické debaty. V roce 1955 se stal laureátem Nobelovy ceny za literaturu. V 60. letech se definitivně rozešel s levicovou politikou. Tvořil především v islandštině, do které i překládal z angličtiny. Některá díla napsal v angličtině. Psal historické a společenské romány, životopisná díla i divadelní hry. Celé jeho dílo je opředeno ironickým humorem. V realistických románech řešil soudobé problémy, v 60. letech napsal několik experimentálních dramat se silným vlivem magična.
Více od autora
Gregg Braden (8)
Gregga Bradena znají lidé celého světa jako průkopníka v duchovní literatuře. Po více než pětadvacet let Gregg pátrá ve vysokohorských vesnicích, vzdálených opatstvích, klášterech a zapomenutých textech po zapomenutých tajemstvích.
Více od autora
Gram (3)
Gram Parsons byl americký zpěvák, skladatel, kytarista a klavírista, známý především svou tvorbou v žánru country. Parsons se narodil 5. listopadu 1946 jako Ingram Cecil Connor III a byl klíčovou osobností ve vývoji country rocku, kde se mísí tradiční country s vlivy rock and rollu. Během své kariéry hrál v několika významných kapelách, mimo jiné v The International Submarine Band, The Byrds a The Flying Burrito Brothers.
Více od autora
Giorgio Scerbanenco (7)
Narodil sa 27.7.1911 v Kyjeve ako Volodymyr- Giorgyo Šerbanenco a zomrel 27.11.1969 v Miláne. Narodil se v Kyjevě dne 28. července 1911. V raném věku se jeho rodina přistěhovala do Říma , poté se ještě jednou přestěhovali, a to do Milána, když mu bylo 18 let. Pracoval jako spisovatel na volné noze pro mnoho italských časopisů než se stal romanopiscem. Jeho první knihy byly detektivní romány a to jasně inspirován pracemi Edgara Wallace a S.S. Van Dina. Scerbanenco psal knihy různých žánrů, ale v Itálii se proslavil svými detektivní romány, z nichž mnohé byly zdramatizovány v italském filmu a televizi.
Více od autora
František Šupka (16)
Narozen 17.5.1877 v Říčanech u Brna. zemřel 1.2.1951 tamtéž. Učitel, katolický spisovatel, redaktor a nakladatel. Autor založil a provozoval nakladatelství v Hradci Králové v 1. polovině 20. století. Specializoval se na tzv. lidovou četbu, část vydaných knih v této edici sám napsal.
Více od autora
František Stavinoha (9)
* 10. 7. 1928, Zašová † 8. 4. 2006, Kladno – Švermov Prozaik, publicista, horník Narodil se jako poslední ze sedmi dětí valašského pasekáře. Po absolvování měšťanské školy ve Valašském Meziříčí se učil pekařem a knihařem, později byl zaměstnán v různých manuálních profesích . Roku 1950 byl odsouzen za pobuřování k pětiměsíčnímu trestu vězení, který vykonával v jáchymovských dolech; v témže roce byl povolán k výkonu základní vojenské služby, kterou absolvoval u Pomocného technického praporu na dole Zápotocký v Kladně a dole Gottwald v Libušíně. V roce 1953 podepsal pětiletý úvazek práce v hornictví, na jehož základě byl z vojenské služby propuštěn. Od té doby žil v Kladně. Pracoval v místních dolech, nejprve jako horník, později signalista a těžmistr, od roku 1975 ze zdravotních důvodů v povrchovém provozu; do důchodu odešel v roce 1983. V letech 1994–1998 byl v Kladně členem městského zastupitelstva; 2003 mu zde bylo udělěno čestné občanství. V 60. letech publikoval soudničky v časopisech Kladenská záře, Čs. horník a energetik a Svoboda; po roce 1973 přispíval články, fejetony a povídkami do periodik: Dikobraz, Práce, Rudé právo, Mladá fronta, Květy, Čs. voják, Tvorba, Kmen, Mladý svět, Literární měsíčník, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Roháč aj.; v 90. letech otiskoval povídky a fejetony v sobotních přílohách Občanského deníku, Práva lidu, Venkova, Rudého Práva a Práva, v Novém dikobrazu, Vlastě, Kladenských novinách, Haló novinách aj. Od 80. let spolupracoval s Československou televizí: podle vlastních námětů napsal scénáře k inscenacím a filmům Pravda neroste na višni , Hvězdy nad Syslím údolím , Pohled z hlubin , Kolotoč a devět vnuků ...
Více od autora
František Šebej (8)
František Šebej je slovenský psycholog, novinář, karatista a politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Verejnosť proti násiliu, později za ODÚ-VPN, od 90. let přední politik pravicových stran DS a SDK, počátkem 21. století spoluzakladatel Občanské konzervativní strany, později člen strany MOST-HÍD, opakovaně volen za poslance Národní rady SR. Roku 1966 složil maturitu na elektrotechnické průmyslovce v Bratislavě. V letech 1966-1971 vystudoval psychologii na Univerzitě Komenského v Bratislavě a na této škole potom přednášel . Působil jako psycholog, psychologický výzkumník, pedagog a novinář. V letech 1990–1992 byl členem předsednictva Slovenské akademie věd a ředitelem Kabinetu výzkumu sociální a biologické komunikace, který roku 1990 spoluzakládal. V roce 1995 se uvádí jako prezident Společnosti makroekonomických a sociálních analýz a pedagog na Trnavské univerzitě. Ve volbách roku 1990 zasedl za VPN do slovenské části Sněmovny národů . V roce 1991 v souvislosti s rozkladem VPN přestoupil do poslaneckého klubu jedné z nástupnických formací ODÚ-VPN. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Byl předsedou zahraničního výboru sněmovny. Vedl též delegaci FS v Radě Evropy a v Severoatlantickém shromáždění. Počátkem 90. let patřil mezi hlavní politiky ODÚ-VPN. Politicky se angažoval i po vzniku samostatné Slovenské republiky. V 90. letech byl členem a místopředsedou Demokratické strany. V parlamentních volbách na Slovensku roku 1998 byl zvolen poslancem Národní rady SR za SDK . Byl předsedou výboru pro evropskou integraci. V parlamentu zasedal do roku 2002. V roce 2001 zastával...
Více od autora
František Krupka (11)
Narozen 25.11.1920 ve Vídni, zemřel 24.4.1988. Prof., Ing., dr., CSc., profesor katedry fyziky, publikace z oboru, práce z oboru strojního inženýrství.
Více od autora
František Krupička (17)
doc. PhDr. František Krupička byl český anglista, překladatel a také autor jazykových učebnic angličtiny. Zdroje: a) www.databaze-prekladu.cz b) aleph.nkp.cz c) prijmeni.cz
Více od autora
František Hrubý (10)
Narozen 21.8.1887 ve Strukově pod Šternberkem, zemřel 10.2.1943 v Brně. PhDr., profesor historie, práce z oboru českých a moravských dějin, editor dopisů Helvetia.
Více od autora
František Bernard Vaněk (13)
František Bernard Vaněk byl český kněz, spisovatel a kulturní organizátor, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Vystudoval biskupský seminář v Českých Budějovicích, po vysvěcení na kněze byl kaplanem v obci Pürles , potom působil v Sudoměřicích u Bechyně a v Pelhřimově. Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V té době působil jako děkan v Pelhřimově i na blízkém Křemešníku, kde se román především odehrává. V letech 1902–1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekvován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku "Vlaštovky se vracejí". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi. V Dachau 1. dubna 1943 zemřel. Ještě 5. dubna 1943 vydala Národní poli...
Více od autora
Fleetwood Mac (16)
Fleetwood Mac je britsko-americká rocková skupina založená v roce 1967 v Londýně. Původními členy skupiny byli kytarista Peter Green, bubeník Mick Fleetwood, kytarista Jeremy Spencer a baskytarista John McVie, v roce 1970 se k nim jako plnohodnotná členka připojila McVieho manželka Christine McVie. Původně britská bluesová skupina Fleetwood Mac se v průběhu let vyvinula v poprockovou kapelu s proměnlivou sestavou. Nejúspěšnější období pro kapelu nastalo v polovině 70. let po příchodu amerických hudebnic Stevie Nicks a Lindsey Buckingham, což znamenalo začátek komerčně nejúspěšnější éry skupiny.
Více od autora
Ferdinand Herčík (13)
MUDr., RNDr., vynikající badatel v oboru radiobiologie a biofyziky. Byl synem akademického malíře Ferdinanda Herčíka Po maturitě se zapsal na Přírodovědeckou Fakultu MU . Již jako septimán začal pracovat v ústavu rostlinné fyziologie PřF pod vedením V. Úlehly; ten ho uvedl do biofyzikálního výzkumu na rostlinných modelech. Z této problematiky již v r. 1925 vytěžil svou první samostatnou publikaci. Doktorátu na LF MU dosáhl r. 1932. V l. 1928–31 působil jako asistent zmíněného ústavu na PřF MU, kde se r. 1932 habilitoval z obecné fyziologie. R. 1931 přešel na radiologickou stanici LF MU, kde pak působil v oboru radiační biofyziky do r. 1937. R. 1935 se na LF MU habilitoval z právě vzniknuvší lékařské biofyziky monografií Die Oberflächenspannung in der Biologie und Medizin. Své znalosti biofyziky prohloubil studijním pobytem na biologické stanici ve Villefranche , v Pasteurově ústavu v Paříži, v oddělení pro molekulární biofyziku Lecomta du Noüy , a v Rockefellerově ústavu v New Yorku, v biofyzikální laboratoři R. W. G. Wyckoffa . Od studia změn povrchového napětí, které vznikají v biologických soustavách vlivem světla , od r. 1932 postupně přešel k širokému spektru experimentálních studií radiobiologických. Studoval biologické účinky všech druhů krátkovlnného záření, zejména pronikavého elektromagnetického i korpuskulárního , na živé buňky. Doklady pro zásahovou teorii, jež získal, ho postupně vedly k teorii kvantové biologie. Stal se průkopníkem čs. biofyziky a zakladatelem čs. radiobiologie. R. 1937 byl jmenován mimořádným profesorem obecné biologie a byl povolán do čela biologického ústavu LF MU, do jehož rámce převedl i radiologickou stanici. Řádným profesorem obecné biologie byl jmenován r. 1946, se zpětnou účinností od r. 1941. Mezitím byl zaměstnán v Zemském radioléčebném ústavu v Brně, kde se věnoval radioterapii a potají p...
Více od autora
Fay Weldon (12)
Fay Weldonová, CBE, je anglická spisovatelka, esejistka a dramatička. Její dílo je spojováno zejména s otázkou feminismu. Hlavními hrdinkami její tvorby bývají současné ženy, které se nemohou vymanit z tíživých situací vyvolaných patriarchální strukturou západní, zejména pak britské, společnosti. Fay Weldon se narodila v anglické vesnici Alvechurch ve Worcestershiru jako Franklin Birkinshaw. Již odmalička měla literární zázemí, neboť dědeček z matčiny strany, Edgar Jepson , i její matka byli spisovatelé. První roky života strávila Fay v Aucklandu na Novém Zélandu, kde pracoval její otec jako doktor. Ve 14 letech, po rozvodu svých rodičů, se s matkou a sestrou Jane přestěhovaly do Anglie a Fay pak svého otce už nikdy neviděla. V Anglii navštěvovala školu South Hampstead High School. Následně se rozhodla pro studium psychologie a ekonomie na univerzitě St Andrews ve Skotsku, ovšem po svém prvním porodu se přestěhovala do Londýna. Krátce nato začala žít v londýnském Actonu a vzala si svého prvního manžela, o dvacet let staršího Ronalda Batemana, který však nebyl otcem jejího dítěte. Rozvedli se za pouhé dva roky. Fay začala pracovat v reklamní agentuře, aby zajistila dost prostředků pro svého syna, který už v té době začal chodil do školy. Chvíli pracovala jako ředitelka copywritingu a tehdy se stala promotérkou slavného sloganu „Do práce na vajíčkový pohon “. Navrhla také „Vodka tě opije rychleji “. V rozhovoru pro Guardian jednou řekla: „Je přece logické, že lidé, kteří se chtějí rychle opít tuto informaci uvítají.“ Její nadřízení ovšem nesouhlasili a návrh zamítli. Ve věku 29 let potkala Ronalda Weldona, obchodníka se starožitnostmi. Vzali se a od roku 1963 mají tři syny. V průběhu druhého těhotenství začala Fay psát pro rádio a televizi. O ně...
Více od autora
Eva Opravilová (15)
Narozena 4.10. 1933 v Praze. Doc., PhDr., CSc., asistentka katedry pedagogiky a psychologie, autorka pedagogické literatury pro mateřské školy.
Více od autora
Estelle Maskame (10)
Estelle Maskame pochází ze Skotska a s psaním začala už ve třinácti letech. V šestnácti dokončila svou první trilogii s názvem DIMILY . Tu pak o rok později koupilo nakladatelství Black & White. Kolem Estelle se velmi rychle vytvořila obrovská fanouškovská základna, nejen proto, že svou tvorbu publikovala na sociální platformě Wattpad, ale také proto, že je Estelle velmi aktivní na sociálních sítích. Její trilogie se i díky tomu stala obrovských hitem po celém světě ještě před vydáním v knižní podobě.
Více od autora
Emilijan Stanev (11)
Emilian Stanev byl bulharský prozaik a autor literatury pro děti a mládež. Bulharský prozaik Nikola Stojanov Stanev vystupoval pod pseudonymem Emilian Stanev. Pocházel z jednoho z nejstarších měst Bulharska – Veliko Tarnovo, které se nachází na severu Bulharska. Emilian Stanev se narodil 28. února 1907 v již zmíněném městě. Jeho otec Staneva brával na lovecké výpravy do okolní krajiny Trnova. Byl to pravděpodobně právě jeho otec, který v něm vznítil lásku k přírodě, která se nadále promítla do jeho literární tvorby. Jeho matka mu zase předala lásku k literatuře a k bulharskému jazyku. V roce 1922 se Stanev se svými rodiči i sestrou přestěhoval do Eleny. Stanov se začal věnovat četbě, zpěvu i hře na housle. Mimo jiné v něm vzplál zájem o filozofii. Jelikož Stanev upřednostňoval své zájmy před studiem, byl posléze vyloučen ze školy v Eleně. Své vzdělání nakonec završil jako soukromý student ve Vrace. Zájem o kulturu přivedl Stanova ke studiu malířství na Akademii výtvarných umění v Sofii. Již po několika měsících ale z Akademie odešel, neboť si nebyl jist svými malířskými vlohy. Poté se zapsal na Svobodnou univerzitu v Sofii na obor finance a úvěr. I zde již po několika semestrech studium ukončil. Stanev za svůj život vystřídal několik zaměstnání. Pracoval například jako kontrolor na Ministerstvu financí, či jako úředník Sofijské obecní rady. V roce 1946 se opět vrátil do Sofie. Zde se stal redaktorem časopisu Ловец. Poté působil v rámci periodika Литературен фронт a nakladatelství Народна младеж. Práce redaktora jej poměrně omezovala v jeho vlastní prozaické tvorbě, ale i přesto se věnoval redigování cizích textů zodpovědně. Roku 1956 redaktorskou činnost opustil. A začalo období, kdy se naplno věnoval tvorbě svého nejrozsáhlejšího románu Иван Кондарев. Věnoval se mu celých 14 let svého života. Věnoval se tvorbě románů, ale především literatuře pro děti a mládež. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitel...
Více od autora
Ema Řezáčová (13)
Ema Řezáčová, provdaná Voňavková , byla česká prozaička a dramatická spisovatelka, manželka českého spisovatele Václava Voňavky později Václava Řezáče. Ve svých dílech se zabývala hlavně psychologií současné moderní ženy a dále mezilidskými vztahy. Psala také prózu pro děti a mládež, divadelní hry a náměty a scénáře k filmům. V letech 1927–1930 pracovala jako redaktorka týdeníku Český svět a v poválečných letech 1945–1949 byla šéfredaktorkou Románových povídek.
Více od autora
Dušan Závada (13)
Narozen 11.6. 1915 v Brně, zemřel 29.12. 1993 v Praze. Dr., publikace z oboru zahraničního obchodu, obchodní cizojazyčné slovníky.
Více od autora
Dušan Uhlíř (9)
Dušan Uhlíř je český historik, zabývající se především dějinami 18.–20. století a také dějinami napoleonských válek. V roce 1961 absolvoval studium historie a českého jazyka na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po studiu od roku 1963 působil v Historickém ústavu ČSAV v Praze. V roce 1967 získal titul PhDr. a v roce 1968 CSc. V roce 1973 nastoupil do Krajského kulturního střediska v Brně, kde pracoval až do roku 1978. Poté rok pracoval v Městském kulturním středisku S. K. Neumana v Brně. V letech 1979–1984 byl ředitelem muzea ve Slavkově u Brna. Poté se stal ředitelem Muzea města Brna, kde působil až do roku 1993. Od roku 1993 dodnes působí na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě. V roce 1993 se habilitoval v oboru obecných dějin novověku a v roce 1998 byl jmenován profesorem. 1990-2014 externí výuka na katedře historie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. 2013 emeritní profesor.
Více od autora
Dušan Pálka (9)
Dušan Pálka byl český grafik, fotograf, kreslíř, ilustrátor, karikaturista a humorista. Po maturitě pracoval devět let jako nakladač na pražském nádraží v Bubnech, poté byl krátce fotografem v Sociologickém ústavu ČSAV. Od roku 1969 do roku 1971 žil v Londýně. Po návratu do ČSSR pracoval rok v Praze v knihkupectví jako skladník – v té době začal pravidelně publikovat kreslený humor. Od roku 1973 byl na volné noze jako grafik a karikaturista. Jako fotograf byl krátce zaměstnán v roce 1968 v Sociologickém ústavu Československé akademie věd. Desítky let strávil fotografováním Prahy, zejména centra hlavního města – používal fotoaparát Leica. Pravidelně přispíval do humoristického časopisu Dikobraz.
Více od autora
Dušan Dušek (14)
Dušan Dušek je slovenský básník, prozaik, filmový scenárista, pedagog, autor rozhlasových her a literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině lesního dělníka a své vzdělání získával v Piešťanech a Bratislavě, kde vystudoval geologii a chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského. Pracoval jako redaktor v časopisech Smena, Tip, Kamarát a Slovenské pohľady. Od roku 1979 se profesionálně věnuje literární tvorbě a v současnosti vyučuje v Ateliéru scenáristické tvorby na Filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě. Svoje první literární díla publikoval od roku 1964 v časopisech . Knižní debut mu vyšel v roce 1972. Věnuje se psaní literatury pro dospělé, ale i pro děti a mládež. V dílech se vrací k tématům dětství, domova, vesnice, příbuzenských či mezilidských vztahů, často využívá motiv smrti, kterou považuje za součást života, ale také erotiky a dospívání. Krom samotného děje se věnuje množství detailů, které se neustále opakují a vzájemně prolínají, proniká pod povrch vztahů, situací a problémů, které neřeší, jen evokuje. Svůj postoj naznačuje využitím nečekaného úhlu pohledu, který se často mění a přechází až do světa neskutečna a fantazie. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dušan Dušek na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Drahoslav Machala (13)
Narodil se 16. 11. 1947 v Zemianském Podhradí, okres Trenčín. Vystudoval žurnalistiku na FFUK v Bratislavě. Napsal několik knih - Zhavranení bratia, Nebo nad strechou sveta aj.
Více od autora
Dietrich Fischer-Dieskau (14)
Dietrich Fischer-Dieskau byl proslulý německý barytonista a dirigent, který se proslavil interpretací Lieder a svými výkony v opeře, oratoriu a další vokální hudbě. Narodil se 28. května 1925 v Berlíně, svou kariéru zahájil krátce po druhé světové válce a rychle se prosadil jako jeden z předních pěvců 20. století. Fischer-Dieskauova rozsáhlá diskografie zahrnuje velké množství děl skladatelů, jako jsou Franz Schubert, Robert Schumann, Johannes Brahms, Richard Wagner a Gustav Mahler.
Více od autora
Dhan Gopal Mukerji (10)
Indický spisovatel. První Ind, který jako spisovatel uspěl v Americe. Mladší bratr Džadú Gópala Mukerdžího, význačného bojovníka za národní samostatnost. Narodil se poblíž Kalkaty na okraji kadžangálské džungle. Aby jej rodina uchránila před pronásledováním, které postihlo jeho staršího bratra, byl v roce 1910 poslán do Japonska. Zemi vycházejícího slunce ale brzy opustil, šokován tím, co viděl v průmyslových zařízeních: těžce zranění dělníci byli okamžitě nahrazování jinými, aniž se o jejich další osud továrna starala. Nalodil se na loď do San Franciska, kde dále studoval. Oženil se s malířkou Ethel Ray Duganovou; jejich syn, rovněž Dhan Gópal, známý jako Dan, později pracoval ve vysoké funkci pro PANAM. V dvacátých letech se odstěhoval do New Yorku, kde započalo jeho spisovatelsky nejplodnější období. Detaily z jeho pozdějšího života jsou nejasné. Navzdory tomu, že měl mnoho přátel, cítil se v Americe hluboce izolovaný a omezený, protože neměl mnoho co dělat, kromě shánění peněz a obstarávání zábavy pro celebrity, aby pomohl s otázkou indické samostatnosti. Rozhodnutí, která udělal, mu znemožnila vrátit se natrvalo do Indie, a možná, že jeho potřeba psát o džungli a zvířatech jeho domoviny pramenila z touhy kompenzovat si jejich absenci. Jeho nešťastná poslední léta jej zavedla hlouběji do spirituality, podporované duchovním dědictvím jeho domoviny a touhou vykládat a vysvětlovat Indii Západu. 16. července 1936 se v New Yorku oběsil.
Více od autora
Czechoslovak Radio Dance Orchestra (6)
Czechoslovak Radio Dance Orchestra , v češtině známý jako Taneční orchestr Československého rozhlasu , byl významným tělesem, které hrálo významnou roli na hudební scéně v době existence Československa. Orchestr se specializoval na lehkou hudbu, včetně taneční hudby, jazzu a swingu, a byl známý svým vysíláním v Československém rozhlase. Soubor spolupracoval s řadou skladatelů a hudebníků a přispíval k popularizaci soudobých hudebních směrů v zemi. Hráli jak instrumentální skladby, tak doprovázeli zpěváky a hráli úpravy domácích i zahraničních hitů. Činnost orchestru trvala několik desetiletí a odrážela měnící se hudební vkus i politické klima té doby.
Více od autora
Conn Iggulden (17)
Anglický spisovatel Conn Iggulden je autorem především historických románů. Narodil se 1.1.1971 v Londýně, kde vystudoval angličtinu, kterou následně sedm let vyučoval. V současnosti se věnuje pouze psaní, žije v Hertfordshiru, je ženatý a má tři děti. Na literární scénu prorazil roku 2003 s tetralogií věnovanou Juliu Cezarovi Brány Říma , Smrt králů , Pole mečů a Bohové války . Roku 2007 následovala trilogie pojednávající o životě Čingischána a jeho potomcích Vlk plání , Vládci luků a Hora kostí .
Více od autora
Clive Barker (14)
Clive Barker je přední anglický spisovatel žánru hororu a dark fantasy. Známý je rovněž jako filmový scenárista a režisér. Clive Barker se narodil roku 1952 v Liverpoolu, kde také na místní univerzitě vystudoval literaturu a filozofii. V jedenadvaceti letech se odstěhoval do Londýna a zde založil divadelní společnost The Dog Company, jejíž repertoár se skládal z jeho her, které také sám režíroval a ve kterých i hrál. Tyto hry, například The History of the Devil , Frakenstein in Love nebo Colossus o španělském malíři Goyovi, byly později souborně vydány v knize Pandenomium. Fantastické, erotické a hororové motivy, které Barker ve svých divadelních hrách využíval, se brzy staly základem jeho prozaické tvorby. Poprvé je využil v prvních třech povídkových Knihách krve z roku 1984, které však neměly ve Velké Británii příliš velký ohlas. Teprve jejich publikování v USA a následně vydání prvního románu Damnation Game roku 1985 z něj udělalo známého autora. Z důvodů své permanentní práce ve filmu se Clive Barker přestěhoval do Kalifornie, kde žije se svým partnerem fotografem Davidem Armstrongem a jeho dcerou. Kromě psaní je jeho další velkou zálibou malování obrazů, které s úspěchem vystavuje v nejrůznějších galeriích. Ač není členem žádné církve a organizované náboženství, zejména katolický klérus, zahrnuje kritikou, pokládá se za „trochu zvláštního věřícího“. Zdůrazňuje individuální chápání víry a bible, v otázce "zvláštnosti" své víry se srovnává s Williamem Blakem. Bibli popisuje jako „mohutné, vrstevnaté, bohaté, moudré, temné, nebezpečné a nejednoznačné mistrovské dílo. Je to směs drogových snů, poezie, historie, násilí a krásy. Je to nejvýznamnější zdroj porozumění a vypravěčství, s jakým jsem se kdy setkal.“ V současné době je Clive Barker autorem čtrnácti románů, několika sbírek povídek a filmových scénářů. Díky svému vynikajícímu vyp...
Více od autora
Catherine Mann (15)
získala za svou tvorbu opakovaně řadu literárních i čtenářských ocenění. Patří k nejlépe prodávaným autorkám několika řad nakladatelství Harlequin. Po té, co se provdala za svého hrdinu - příslušníka leteckých sil, se jejími nejoblíbenějšími hlavními aktéry příběhů stali příslušníci vojenských jednotek. Catherine získala bakalářský titul na College of Charleston v oboru divadlo a pokračovala v magisterském studiu na univerzitě v Greensboro. Nyní společně se svými čtyřmi dětmi následuje svého „létajícího“ manžela po celém světě a sbírá všemožnou inspiraci i různé klípky k napsání svých dalších povídek.
Více od autora
Caroline Graham (9)
Caroline Graham je britská spisovatelka, scénaristka a románospisovatelka. Absolvovala Open Univerzity a získala titul v psaní pro divadlo z Univerzity of Birmingham. Její první kniha se jmenuje Fire Dance, je to romantická novela. Napsala sadu kníh pod názvem Inšpektor Barnaby, která byla později zdramatizovaná a sfilmovaná. Dostala název Vraždy v Midsomeri. Prvý román - Inšpektor Barnaby . Od té doby má Carolina mnoho dalších novel, např. A Ghost In Machine, která byla vydána v roce 2004.
Více od autora
Carola von Kessel (17)
Carola von Kesselová dlouho pracovala jako redaktorka odborných publikací o koních a knih pro děti a až posléze začala sama psát. Od té doby píše jako nezávislá autorka pro různá nakladatelství a časopisy. S manželem žije na malém statku v Niederrheinu, kde chová i několik vlastních koní.
Více od autora
Brigitte Riebe (9)
Vystudovala historii, pracovala jako nakladatelská redaktorka a na svém kontě má již několik vydaných historických románů. Debutovala v roce 1992 románem Nic Dolci. Pod pseudonymem Lara Stern se etablovala jako autorka detektivek.
Více od autora
Božena Šimková (16)
Božena Šimková byla česká scenáristka a spisovatelka. Dětství prožila v podkrkonošské vsi Levínská Olešnice. Otec se živil tesařinou, později převzal zanedbané hospodářství a matka, vášnivá čtenářka a ochotnice, šila pro místní továrnu. Právě ona probudila v dceři zájem o literaturu a divadlo. Božena pomáhala rodičům doma i na poli, přičemž také pěšky chodila do dívčí měšťanské školy v Nové Pace. V Nové Pace pokračovala ve studiích i na gymnáziu. Promovala roku 1958 v Praze na Karlově univerzitě. Už během studií začala překládat z ruštiny a psala recenze na knihy vydané nakladatelstvím Naše vojsko. Působila jako redaktorka, scenáristka a pět sezón vedla dramaturgii v Divadle Jiřího Wolkera. Spolupracovala s Českou televizí a Českým rozhlasem. Koncem šedesátých let už byla zavedenou autorkou. Rok 1968 by pro ni ale zlomovým. Na shromáždění vydavatelství Naše vojsko totiž vystoupila proti podplukovníkovi , který nazval umělce bandou intelektuálů převlékajících kabáty. Z nakladatelství odešla sama a ocitla se na černé listině. Přes dvacet let pak nemohla veřejně vystoupit se svými díly. Měla možnost emigrovat, ale zůstala ve své rodné zemi. Odůvodňuje to slovy: „Nesnesla bych pocit, že už nikdy neuvidím „naše hora“, milované Krkonoše. A tak jsem se podílela na budování stanice zastávky metra Náměstí Míru, později jsem pracovala jako ostraha v Mezinárodní automobilové dopravě.“ I v této době se ale věnovala tvůrčí činnosti, její práce ale byly zaštítěny jmény jejích přátel. Na literární a filmovou scénu se vrátila až po roce 1989. Na kontě Boženy Šimkové je více než padesát divadelních, rozhlasových a televizních her, z nichž největší část tvoří pohádky. KRKONOŠSKÁ POHÁDKA Šimková pro Československou televizi napsala scénáře k sedmi dílům večerníčku Krkonošská pohádka, které byly odvysílány už v roce 1974. Tedy tři roky poté, co se poprvé objevil pán z Trautenberka u Marie Kubátové. Pro nečekaný ohlas diváků...
Více od autora