Všichni Autoři a témata

Christopher Stasheff (12)

Christopher Statsheff je znám zejména díky fantasy sérii o Rodu Gallowglassovi – Čarodějem sobě navzdory. Jinak píše většinou další fantasy o čarodějích a čarodějnicích. Často spolupracuje s Williamem R. Forstchenem.

Carlos Ruiz Zafón (18)

Carlos Ruiz Zafón byl španělský prozaik katalánského původu. Narodil se a vyrostl v Barceloně. Navštěvoval katolickou školu Sarrià, která měla své sídlo ve městě s gotickým zámkem z červených pálených cihel, s věžemi a tajemnými uličkami, které podnítily jeho fantazii a radost z vyprávění příběhů. Ze začátku byl činný v Barceloně v jedné reklamní agentuře, v roce 1994 odešel do Los Angeles a soustředil se plně na psaní. Vedle své práce na románech je známý také jako scenárista a novinář španělských deníků El País a La Vanguardia. Do roku 2020 žil Carlos Ruiz Zafón v Los Angeles a živil se jako filmový scenárista. Dne 19. června 2020 podlehl rakovině tlustého střeva. Hned jeho první román z roku 1993 El príncipe de la niebla vyšel ve více než 150 000 výtiscích a spisovatel získal cenu španělského nakladatelství Edebé. Poté vyšly ještě další jeho tři romány pro mladé. Jeho pátá kniha Stín větru byla vydána v roce 2001, ale neupoutala ve Španělsku velkou pozornost, se přesto stala v krátkém čase bestsellerem a mnoho týdnů se držela na španělském žebříčku nejčtenějších knih. Ruiz Zafón se stal ve své rodné zemi oslavován jako literární senzace. V roce 2004 byla prodána práva na publikaci tohoto románu do více než dvaceti zemí světa, mimo jiné do Francie, Finska, Norska, Dánska, Holandska, Švédska, Velké Británie, Itálie, Austrálie, Brazílie, Izraele, Portugalska, Řecka, Maďarska, USA, České republiky a Polska. V anketě velkého barcelonského deníku La Vangaurdia získal román Stín větru cenu za knihu roku 2002.

Carissa Broadbent (18)

C. J Tudor (10)

C. J. Tudorová žije v anglickom Nottinghame so svojím partnerom a s trojročnou dcérou. V minulých rokoch pracovala ako reklamná textárka a televízna hlásateľka, na živobytie si zarábala aj dabingom a vodením psov na prechádzky. V súčasnosti ju teší, že môže písať na plný úväzok. Kriedové správy sú jej vynikajúca prvotina.

Bulat Šalvovič Okudžava (14)

Bulat Šalvovič Okudžava, rusky Булат Шалвович Окуджава, byl básník, prozaik a šansoniér arménsko-abchazsko-gruzínského původu. V několika filmech působil jako scenárista, herec a autor filmové hudby. Narodil se v rodině komunistických funkcionářů, kteří přišli studovat na Komunistickou akademii v Moskvě ve čtvrti Arbat. Dětství strávil střídavě v Tbilisi a v Moskvě. V roce 1937 byli rodiče zatčeni v rámci stalinských čistek. Otec byl 4. srpna 1937 po vykonstruovaném procesu zastřelen, matka byla uvězněna v gulagu „Karlag“ , Karagandská oblast, Kazachstán. Bulat žil s babičkou v Moskvě. V roce 1942 se přihlásil ve svých 18 letech do Rudé armády jako dobrovolník. Druhou světovou válku strávil na frontě, která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Byl několikrát raněn. Po válce studoval filologii v Tbilisi, studia dokončil v roce 1950. V letech 1950–1954 pracoval jako učitel v obcích Šamordinovo a Vysokiniči v Kalužské oblasti. V letech 1954–1956 pracoval jako redaktor nakladatelství Molodaja gvardija , kde redigoval poezii v časopisu Litěraturnaja gazeta . V té době začal psát a od roku 1955 také veřejně zpívat.. V roce 1956 po XX. sjezdu KSSS a po rehabilitaci rodičů vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1959 se přestěhoval zpět do Moskvy. Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. V časopisech publikoval od roku 1953. První básnickou sbírku Lyrika vydal v roce 1956 v Kaluze, druhá sbírka Ostrovy mu vyšla v roce 1959. Jeho prozaickým debutem byla povídka Ahoj študente . O její vydání se zasloužil Konstantin Paustovskij. Významné autobiografické povídky jsou: Nás vzbudilo ráno již chladné... o odchodu mladičkých dobrovolníků do války; Soukromý život Alexandra Sergeje...

Bohumír Fiala (14)

Bohumír Fiala byl český resp. moravský lékař a spisovatel. Narodil se 6. srpna 1915 v haličské Białe jako syn četníka. V roce 1934 odmaturoval na gymnáziu v Banské Bystrici. Poté studoval medicínu na Masarykově univerzitě v Brně. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl až do října 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Studium dokončil roku 1945. Poté působil v nemocnici ve Znojmě, posléze jako závodní lékař v Dubňanech u Hodonína. V letech 1971-78 pracoval společně se svojí manželkou Boženou, také lékařkou, v rehabilitačním ústavu v Chuchelné. Literárně tvořit začal kolem roku 1955. Napsal 20 knih a mnoho povídek pro moravská periodika. Zaměřil se na knihy pro děti a mládež, často s náměty z českých dějin. Byl rovněž autorem několika cestopisů z bývalého Sovětského svazu, Jugoslávie a Slovenska. Vydal i několik zdravotnických publikací. Zemřel dne 27. 6. 1979 v nemocnici v Ostravě-Zábřehu. Napínavý příběh z doby okupace. Hrdina příběhu Frantík Záviš zachrání svou rozvahou dva uprchlíky z koncentračního tábora, statečně podrží tajemství, kterého se dopátrá, a na konci války upozorní partyzány na úmysl Němců zničit některé objekty ve městě. Cestopis ze Sovětského svazu. Popisuje Kyjev, Oděsu, Krym, Batumi, Suchumi a Soči. Příběh třináctiletého chlapce, jemuž zemřela maminka. Otcův záměr znovu se oženit uvádí jej do trýznivých duševních stavů. Nakonec však všechno dopadne dobře. Otec i synovým přičiněním pozná pravou povahu své vyvolené. Uvědomí si, že synovi bude lépe, když se ožení s jeho učitelkou, laskavostí i podobou připomínající jeho matku. Hrdinou knihy je chlapec, který pomáhá o prázdninách při vykopávkách u Mikulčic a ve své fantazii se přenáší do Velkomoravské říše, kde prožívá nejnapínavější dobrodružství. Příběh mladého lovce z Krušných hor, odehrávající se kolem roku 1700 před naším letopočtem, na počátku doby bronzové. Autor také seznamuje čtenáře s výsle...

Bob Frídl (19)

Bill Haley And His Comets (17)

Bill Haley & His Comets byla americká rock and rollová skupina, která vznikla na počátku 50. let a stala se jednou z prvních skupin, které tento žánr zpopularizovaly. Skupinu vedl Bill Haley, který se narodil 6. července 1925 v Highland Parku ve státě Michigan. Před založením Comets měl Haley hudební zkušenosti s jinými skupinami, například Bill Haley and the Saddlemen. Největšího úspěchu však dosáhl právě se skupinou Comets.

Belva Plain (14)

Belva Plain, rodným jménem Belva Offenberg byla americká spisovatelka, jejíž díla se řadila mezi ženskou mainstreamovou fikci. Narodila se v New Yorku, kde i vyrůstala, a patří do třetí generace amerických židovských imigrantů z Německa. Vystudovala historii na Barnard College, Columbia University, kde roku 1939 zdárně odpromovala. Žila v Short Hills ve městě Millburn v New Jersey. Jejím manželem byl po více než čtyřicet let Irving Plain, který zemřel roku 1982. Než se stala spisovatelkou, psala krátké příběhy do časopisů. Svůj první příběh prodala v 25 letech do časopisu Cosmopolitan a později přispívala do řady ženských časopisů. První román Evergreen vydala roku 1978. Po čtyřicet jedna týdnů se držel v čele žebříčků bestsellerů deníku The New York Times a na jeho motivy byl natočen televizní seriál. V době její smrti bylo jejích více než 20 románů vydáno ve 22 jazycích a prodáno v počtu 30 milionů výtisků. Dvacet z jejích románů se objevilo v žebříčků bestsellerů deníku The New York Times. Nevlastnila počítač a všechna svá díla napsala ručně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belva Plain na anglické Wikipedii.

Bear Grylls (16)

Edward Michael Grylls přezdívaný Bear, je britský dobrodruh, spisovatel a moderátor. Proslavil se jako průvodce v seriálu Nutné k přežití vysílaném na stanici Discovery Channel. Ve věku 23 let se stal v roce 1998 nejmladším Britem, který zdolal Mount Everest. V červenci 2009 se stal nejmladším hlavním náčelníkem britských skautů ve Spojeném království. Je synem sira Michaela Gryllse a Sally Gryllsové. Vyrůstal na ostrově Isle of Wight u britského pobřeží, kde se s otcem začal věnovat horolezení a společně vyráželi na plachetnici. Má starší sestru Laru, která mu dala přezdívku Bear, když mu byl pouhý týden. Studoval na Eton College a zakončil studium španělštiny na Londýnské univerzitě. Mluví plynule anglicky, španělsky, německy a francouzsky. Má černý pásek v karate. V květnu roku 1998 se stal tehdy nejmladším Britem, který kdy zdolal Mount Everest. V roce 2000 si vzal svoji ženu Sharu, s níž má 3 syny – Jesseho , Marmaduka a Huckleberryho . Po studiích odešel do armády. Sloužil 3 roky v SAS, kde prošel tvrdým výcvikem. Ve 21. pluku absolvoval parašutistický výcvik, a poté pracoval jako instruktor pro přežití v extrémních situacích. Dvakrát se zúčastnil i mise v Severní Africe. Při jedné z nich se mu stala nehoda v Keni. Ve výšce 4900 metrů se mu natrhl padák a on si při dopadu zlomil tři obratle. Strávil potom 18 měsíců v nemocnici na lůžku. V roce 2004 byl povýšen do čestné hodnosti poručík komandér. Obeplutí Velké Británie – v roce 2000 obeplul Velkou Británii na vodním skútru za účelem získat peníze pro záchranný člun. Také vesloval nahý 22 mil podél řeky Temže, aby získal peníze pro kamaráda, který přišel o nohy při sestupu. Přeplutí severního Atlantiku – v roce 2003 přeplul severní Atlantik kousek pod polárním kruhem z Halifaxu do skotského John o' Groats s pětičlenným týmem na nafukovacím člunu. Museli čelit vichřici, ledovcům a p...

Anne Hooper (15)

Britská spisovatelka, novinářka a moderátorka. Autorka publikací o sexuologii.

Anna Seghersová, (14)

Anna Fárová (15)

Anna Fárová byla česko-francouzská historička umění a překladatelka z francouzštiny. Specializovala se na dějiny a kritiku umělecké fotografie. Její dcera Gabriela Fárová je uznávaná fotografka, Isabela Fárová je sochařka. Vystudovala francouzské gymnázium v Praze a v letech 1946–1951 studovala dějiny umění a estetiku na Filosofické fakultě UK. Diplomová práce Antonín Chittussi nebyla přijata k obhajobě. Promovala spisem Vliv fotografie na malířství. František Drtikol , v roce 2002 absolvovala rigorózní řízení na FAMU. Narodila se v Paříži jako Annette Šafránková – její matka byla francouzská profesorka Anne Moussu, její otec Miloš Šafránek byl diplomat. V Paříži se setkávala s významnými umělci té doby, osobně poznala například Bohuslava Martinů, Jana Zrzavého, Josefa Šímu nebo Františka Tichého. Po přesídlení do Prahy na Spořilově navštěvovala schůzky surrealistů, kde se seznámila s Karlem Teigem i se svým budoucím mužem výtvarníkem Liborem Fárou , o kterém prohlásila: Díky svému muži měla přístup k časopisu Verve, ve kterém byly jak barevné celostránkové reprodukce slavných obrazů, tak i velkoformátové fotografie… Do roku 1970 měla svobodné povolání, od roku 1970 do roku 1976 působila na FAMU a v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Nezastírala negativní vztah ke komunismu v bývalém Československu. Po podpisu Charty 77 byla z UPM propuštěna. Od roku 1995 působila ve vědecké radě Uměleckoprůmyslového muzea. Přednášela na univerzitách ve Francii, USA i Velké Británii, překládala z francouzštiny. Spolupracovala s nakladatelstvími Odeon, Orbis a Torst, byla editorkou série Paragraphic Books v newyorském nakladatelství Grossman Publisher. Pořádala výstavy českých i zahraničních fotografů doma i ve světě a psala fotografické monografie. Zpracovala dílo Františka Drtikola a zejména vydala výbor z díla Josefa Sudka, ...

Andrew Mayne (15)

Vlastním jménem Andrew Harter. Hvězda televizního pořadu Otázky a odpovědi: Nevěřte Andrewu Mayneovi, je salonní kouzelník a romanopisec, který je na britském Amazonu hodnocený jako pátý nejprodávanější nezávislý autor a jenž byl za román Name of The Devil nominován na ocenění Thriller Award 2016. První cestu kolem světa jako iluzionista podnikl, když byl ještě teenager, a později spolupracoval s mistry řemesla, jako jsou Penn & Teller, David Blaine a David Copperfield. Andrewův román Angel Killer se nyní adaptuje na televizní seriál. Uvádí taky podcast s názvem Weird Things. Doplnění životopisu: Andrew Mayne vydal v roce 2017 román Naturalist , kde stvořil originální postavu přírodovědce profesora bioinformatiky Theo Craye. Kniha Naturalist se držela šest týdnů na prvním místě žebříčku bestsellerů na Amazonu. Také další knihy série s profesorem Theo Crayem měly velký úspěch: Looking Glass, 2018 , Murder Theory, 2019 a zatím poslední Dark Matter , 2019 .

Andrej Štiavnický (10)

Andrej Štiavnický sa už skoro tridsať rokov venuje štúdiu historických dokumentov o Alžbete Bátoryovej. Výsledkom jeho dlhoročnej práce je úspešná pentalógia o živote tejto kontroverznej osobnosti našich dejín a jej nasledovníčky Anny Rosiny Listhiusovej. Interview: Pred knihami o Alžbete Bátoryovej ste napísali dve iné. O čom boli a čím ste sa v tej dobe zaoberali? Prvá kniha Milovať bez lásky a sexu? vyšla v roku 1996 a obsahovala 111 otázok biskupovi Rudolfovi Balážovi, ktoré sa týkali sexu a morálky. Bolo to vysielané aj v rádiu a kniha mala vynikajúci ohlas. Ďalšia sa volala Európan na križovatke dejín a života a išlo o filozofické otázky o zmysle života. Tieto knihy boli mojimi prvotinami, no už v tom období som sa venoval historickému výskumu. Kedy vás očarila história Čachtického hradu a život Alžbety Bátoryovej? Štúdiu historických dokumentov sa venujem už 28 rokov. Je to náročné a obsiahle štúdium, každý, kto si prečíta moje knihy, pochopí to. Špecializujem sa na obdobie 16. a 17. storočia a život Alžbety Bátoryovej ma veľmi zaujal. Ako osemročný chlapec som si prečítal Čachtickú pani od Joža Nižňanského a chcel som sa dozvedieť, aká je pravda o tejto historickej postave. Zaujímalo ma, či sa skutočne kúpala v krvi a či vraždila mladé dievčatá. To bol prvotný impulz a neskôr aj záujem môjho srdca. Počas štúdia som sa dostal k materiálom doktora Kočiša, ktorý je v tomto smere mojím veľkým vzorom. Je to celoživotné štúdium a stále sa venujem tejto téme, lebo sa zdá, že je nevyčerpateľná. Život Alžbety Bátoryovej študujete už dlhé roky. Čo pre vás táto postava, ako súčasť slovenskej histórie, znamená? Vzhľadom na to, že ide o veľmi negatívnu osobu a vzhľadom k rozsahu jej trestnej činnosti, preniká oveľa vyššie, ako hovoria historici. V dvadsiatom storočí ju spôsobom mučenia prevýšil len Hitler s koncentračnými tábormi a Stalin s gulagmi. Nikto iný pred týmito diktátormi a vrahmi miliónov ľudí nedokázal urobiť s ľudskou dôstojnosťou to, čo urobila Al...

Anders De la Motte (15)

Anders de la Motte je švédský spisovatel. Pracoval jako policista, šéf ochranky v IT firmě a mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb . Proslavil se trilogií knih Game, Buzz a Bubble, kde zpracoval téma nebezpečí zneužívání informační technologie a manipulace .

Alois Svoboda (16)

Narozen 16. 3. 1922 v Budkovicích, zemřel 19. 11. 2012. Novinář, redaktor, publikace z oboru politiky a Pragensia.

Adam Bray (9)

Novinář, cestovatel, autor cestopisů, také přispěvatel StarWars.com.

A. E Hartink (13)

Nizozemský specialista na střelné zbraně a střelivo.

Zuzana Peterová (20)

Narozena 25. 10. 1950 v Praze. PhDr., žurnalistka, psychoterapeutka, spisovatelka, autorka knihy Vzpomínky na O. Pavla, rozhovory s V. Fischlem.

Zdeněk Tomášek (16)

Publikace z oboru fotografie, překlad z němčiny.

Zdeněk Schmied (20)

Mgr., právník, práce z pracovněprávní legislativy.

Zdeněk Lukeš (19)

Zdeněk Lukeš je český architekt, historik architektury, odborný publicista a vysokoškolský pedagog. Je autorem a spoluautorem mnoha článků a knih, přednášek, kritických prací i učebních textů. Od začátku 90. let 20. století působí na Pražském hradě. Pochází z výtvarnické rodiny. Jeho rodiči byli akademičtí sochaři Vladimír Kýn a Jaroslava Lukešová . Je ženatý s akademickou malířkou a restaurátorkou Janou rozenou Frömlovou . Má děti Jana , Veroniku a Petra . Dědečkem Zdeňka Lukeše byl český a československý politik Josef Lukeš , jeho babičkou byla Klára Staňková. Jeho strýcem byl prof. JUDr. Zdeněk Lukeš. Jeho bratrancem je český historik prof. Igor Lukeš Absolvoval Fakultu architektury ČVUT. Po promoci v roce 1980 a prezenční vojenské službě nastoupil do Národního technického muzea, kde pracoval v archivu architektury až do roku 1990. Specializoval se zde především na architekturu 20. století . Během Sametové revoluce se účastnil práce Koordinačního centra Občanského fóra v Laterně magice. V roce 1990 nastoupil na Pražský hrad, kde se stal členem kulturní sekce, následně památkového odboru. Podílel se na projektu revitalizace Pražského hradu v éře prezidenta Václava Havla. V letech 1995–1997 působil jako odborný asistent na UMPRUM. V letech 2000–2005 vyučoval na Fakultě architektury Technické univerzity v Liberci, během let 2000 až 2003 zastával funkci děkana této fakulty. Od roku 2005 učí na University of New York in Prague. Pro veřejnost nepravidelně pořádá vzdělávací tzv. Psí vycházky za architekturou. Pozvánky na ně zveřejňuje ve vlastní sekci Architektura na webových stránkách Neviditelný pes. Psí vycházky se dočkaly i pěti knižních vydání. Od září 2009 pravidelně publikuje články o...

Zdeněk Fiala (12)

Zdeněk Fiala byl český historik, profesor Univerzity Karlovy. Studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945–1949, na Státní archivní škole v letech 1946–1948. V letech 1945–1951 pracoval v archivu Ministerstva vnitra. Od roku 1951 působil na FF UK, v roce 1963 byl jmenován profesorem pomocných věd historických a o rok později byl pověřen vedením nově vzniklé katedry pomocných věd a archivního studia . Od roku 1973 byl členem korespondentem ČSAV. Zabýval se především diplomatikou, českými středověkými dějinami a dějinami historiografie. Se svojí nemalou autoritou vstupoval i do dlouhodobějších sporů české historie, jako byl spor o rukopisy a spor o pravost Kristiánovy legendy. Část jeho práce vydala posmrtně jeho žena Gabriela Čechová.

Wolf-Dieter Storl (21)

Wolf-Dieter Storl je německý etnobotanik, antropolog a spisovatel, který se zabývá především využitím léčivých bylin a zkoumáním šamanismu v tradičních společnostech. Ve svých dílech se věnuje úloze rostlin v životě člověka, včetně sakrální symboliky, magie, léčitelství a stravování. Narodil se v roce 1942 v Sasku. Ve věku 11 let se celá rodina odstěhovala do Ohia, kde vyrostl a vystudoval. V roce 1966 nejdříve získal titul BA antropologie na Ohio State University a následně titul MA sociologie na Kent State University. V roce 1974 pak získal titul Ph.D. na univerzitě v Bernu, s dizertací na téma šamanismu mezi Američany evropského původu. Vedl řadu terénních výzkumů mezi spiritualisty ve Spojených státech amerických, dále v antroposofické komunitě poblíž Ženevy, mezi tradičními farmáři v oblasti Emmental ve Švýcarsku a mezi vinaři ve Francii. Pobýval s tradičními léčiteli kmene Šajenů. Vyučoval na univerzitách ve Vídni, v Bernu, v Oregonu a v indickém Váránasí. V roce 1984 se vrátil do Německa, kde se svou rodinou žije v podhůří Alp, píše knihy a vede semináře v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Česku. Je častým hostem televizních pořadů především v Německu.

Walter-Jörg Langbein (10)

Walter-Jörg Langbein studoval v Erlangenu a Münsteru evangelické teologie, než se stal spisovatelem na volné noze. Langbeinovi práce byly přeloženy do mnoha jazyků. Během let se autor populárně vědeckých publikací stále více zaměřuje na práce týkající se především teologických otázek Langbein sám sebe popisuje jako překladatele Bible a zveřejnil na svých internetových stránkách jeho překlad knihy Genes

Vondráčková (19)

Vladimír Pikora (10)

Vladimír Pikora je český analytik finančních trhů a makroekonom. Působí jako ekonom vlastní poradenské společnosti Next Finance, kterou založila jeho manželka Markéta Šichtařová. Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kterou zakončil doktorátem. V letech 2000 až 2005 působil ve Volksbank CZ na pozici ekonoma, v letech 2005 až 2006 v pozici hlavního ekonoma. Od roku 2006 působí jako hlavní ekonom poradenské společnosti Next Finance, s.r.o., kterou založila jeho manželka a ve které je současně jednatelem a společníkem. Od června 2015 do července 2018 byl členem dozorčí rady České exportní banky. Studuje vývoj penzijních systémů a čtvrté průmyslové revoluce. Ve svých přednáškách a publikacích se zaměřuje na vliv technologií na ekonomiku a společnost. Věnuje se výuce finanční gramotnosti na základních školách. Pravidelně píše ekonomické názory pro Reflex. Je členem České společnosti ekonomické, kde působil jedno volební období i ve vedení. Agenturou B.I.G. byl v roce 2001 oceněn za přesnost prognóz. Časopisem Týden byl označen za médii nejcitovanějšího českého analytika v roce 2005. Je ženatý s ekonomkou Markétou Šichtařovou, má s ní šest dětí. Společně napsali několik publikací a poukazují na různé ekonomické problémy. Mimo jiné na problémy důchodové reformy a na její případné dopady na obyvatele. Je odpůrcem povinného spoření v penzijních fondech. Vladimír Pikora se hlásí k pravicovému a konzervativnímu pohledu na ekonomická a politická témata. Zvláště jeho hypotéza, že ekonomiky zemí eurozóny a částečně i ČR se od roku 2008 permanentně nachází ve stavu specifického typu krizového vývoje, který sice kvalitativně vykazuje všechny znaky ekonomického rozvratu, ale současně je z důvodu silně expanzívní monetární politiky a kvantitativního uvolňování centrální banky maskován falešným růstem HDP, je částí ekonomů a komentátorů z etatistické pozice často napadána. Na základě své hypotézy,...

Vladimír Mikulica (5)

Narodil se 15. 4. 1947 v Brně, zemřel 16. 9. 2009 v Litoměřicích. MVDr., etolog, autor publikací o chovu psů.

Vladimir L'vovič Levi (11)

Ruský lékař, psycholog, spisovatel, výtvarník a muzikant.

Vladimir Galaktionovič Korolenko (17)

Vladimir Galaktionovič Korolenko byl ruský spisovatel, který strávil většinu života na Ukrajině. Narodil se v rodině soudce v ukrajinském Žitomiru. Střední školy navštěvoval v Žitomiru a v Rovně. Od roku 1871 studoval techniku v Petrohradu a od roku 1874 zemědělství v Moskvě. Byl vyloučen ze studia za účast ve studentském narodnickém hnutí a později poslán do vyhnanství na Sibiř do Vjatské gubernie . V roce 1881 odmítl slib oddanosti novému caru Alexandru III. a byl deportován do Jakutska. Po návratu z vyhnanství žil v Nižním Novgorodě. V letech 1896–1900 žil v Petrohradu a od roku 1900 až do své smrti v ukrajinské Poltavě. V roce 1893 navštívil světovou výstavu v Chicagu. V roce 1895 se stal redaktorem časopisu Russkoje Bogatstvo . Byl členem Ruské akademie věd. Na své členství ale roku 1902 rezignoval , na protest proti anulování volby Maxima Gorkého čestným členem akademie . Revoluci v roce 1917 přijal rezervovaně, během občanské války psal proti rudému i proti bílému teroru. Rovněž apeloval proti antisemitismu. Korolenko debutoval povídkou Epizody iz žizni iskatělja v roce 1879. Napsal řadu povídek ze života sibiřských a později ukrajinských vyděděnců a tuláků. Po návštěvě v Chicagu napsal novelu Bez jazyka o osudech ukrajinského rolníka, který emigroval do USA.

Vladimír Buben (18)

Narozen 25.9.1888 v Hradci Králové, zemřel 9.8.1956 v Praze. PhDr., profesor románské filologie, slovníkové a gramatické publikace o francouzštině.

Vítězslava Klimtová (17)

Vítězslava Klimtová byla česká malířka, ilustrátorka, grafička a spisovatelka. Vítězslava Klimtová se narodila v Praze, ale dětství prožila v severních Čechách. Maturovala zde na Střední uměleckoprůmyslové škole bižuterní v Jablonci nad Nisou a pak pokračovala v externím studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterou pod vedením textilní výtvarnice Ludmily Kybalové a malíře Jaroslava Nušla ukončila roku 1976. Poté se po dlouhou řadu let živila drobnou užitou a propagační grafikou a knižními a časopiseckými ilustracemi. V časopisech publikovala i své fejetony. Od roku 1968 spolupracovala s nakladatelstvím Práce a od roku 1982 s nakladatelstvím Panorama. Je autorkou pohádkových leporel, omalovánek, kalendářů, kuchařek, pohlednic a lexikonů pohádkových bytostí. Vyniká v akvarelu a v posledních letech se věnuje také olejomalbě. Vytvořila také více než sedm stovek loutek, které vystavuje v tzv. Pohádkových zemích .

Věnceslava Lužická (24)

Věnceslava Lužická, vlastním jménem Anna Srbová, rozená Kubatová , byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet. Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Waclawu Kubatovi zámožnému obchodníkovi a radnímu a Anně Kubatové-Pfleglové. Často uváděný rok jejího narození 1835 je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „… že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“ Vdala se roku 1851 za Antonina Srba nájemce statku v Hořicích a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi přestěhovala do Prahy na Nové Město. Zemřela v Praze 4. května 1920 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H společně se svým synem Vladimírem Srbem, právníkem a politikem, který byl v letech 1900–1906 starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová byla sólistkou Národního divadla v Praze. Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků i Amerického klubu dam. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy , Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy. Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia učitelství či medicíny. Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí...

Věnceslav Černý (16)

Věnceslav Černý byl český malíř, ilustrátor a loutkař. Nejprve studoval na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Františka Čermáka a Antonína Lhoty, později i na akademii ve Vídni u prof. Christiana Griepenkerla. Střídavě žil v Praze, v Mladé Boleslavi a v lázních Železnice. Byl ženat, s manželkou Marií, rozenou Jechovou měl syna Aleše a dceru Květuši . Zemřel v nemocnici v Mladé Boleslavi, pohřben byl v Železnici. Téměř výhradně se věnoval ilustraci, jak knižní , tak i časopisecké . Kromě toho se zabýval i historickými, zejména bitevními motivy, v podobě kreseb i velkých olejomaleb. Byl oblíbeným ilustrátorem mnoha pražských nakladatelství , v jejichž vydáních ilustroval zejména knihy Lidije Aleksejevny Čarské, Františka Josefa Čečetky, Aloise Jiráska, Karla Maye a Henryka Sienkiewicze. Vyzdobil rovněž vydání pamětí italského dobrodruha Giacoma Casanovy a v letech 1893 až 1909 ilustroval šestnáct knih Julesa Verna.

Václav Jírů (14)

Václav Jírů byl český fotograf a redaktor. Začínal fotografovat jako fotoamatér, od roku 1926 publikoval fotografie a články. Poprvé vystavoval v roce 1933. Spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana, fotografoval v Osvobozeném divadle, věnoval se reklamní fotografii, stal se známým rovněž v zahraničním tisku . V roce 1940 byl zatčen gestapem pro odbojovou činnost, odsouzen na doživotí a vězněn do konce války. V knize Šesté jaro, kde jsou i jeho snímky pořízené krátce po osvobození, popsal svou zkušenost z vězení a koncentračních táborů. Po válce se stal členem Svazu československých novinářů a v roce 1948 členem Svazu československých výtvarných umělců. Věnoval se nadále fotografování, ale rovněž hledání nových talentovaných fotografů. V roce 1957 založil a vedl čtyřjazyčnou fotografickou revui Fotografie. Po emigraci synovce Jiřího Jírů v roce 1968, jemuž byl fotografickým učitelem, byl nucen Václav Jírů opustit místo šéfredaktora Fotografie. Do konce života pak organizoval fotografické výstavy a působil v porotách fotografických soutěží. Záběr tvorby Václava Jírů, zejména v předválečné etapě, byl velmi široký: sportovní fotografie, divadelní portrét, krajina, akt, sociální témata, reportáž. Po válce se soustředil na cykly přírody, krajiny a města. Častým tématem jeho fotografií byla Praha, kterou na rozdíl od mnoha jiných fotografů snímal v její nesentimentální každodennosti . Zemřel roku 1980 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Václav Hudeček (12)

Václav Hudeček je uznávaný český houslista, který je oceňován pro svůj výjimečný talent a přínos klasické hudbě. Narodil se 7. června 1952 v Rožmitále pod Třemšínem v Československu a již od mládí projevoval mimořádné hudební schopnosti. Na housle začal hrát v pěti letech a později studoval na pražské konzervatoři.

Tichon Zacharovič Semuškin (13)

Ruský spisovatel.

Theodor Storm (15)

Theodor Storm byl německý spisovatel a básník. Jeho otec byl maloměstský advokát. Po studiích na gymnázium v Lübecku studoval práva nejprve Kielu potom v Berlíně. Literatuře se začal věnovat až ve svých 25 letech. Svoji advokátní kariéru začal v roce 1843 v Husumu. Po svatbě nastoupil do pruských státních služeb. Později se přestěhoval do Heiligenstadtu. Do rodného Husumu se vrátil v roce 1864, kde pracoval jako nejvyšší správní a soudní úředník. Po odchodu do penze se usadil v Hademarschenu.

Stephanie Garber (18)

Stephanie Garberová má ráda Disneyland, protože je to jediné místo na Zemi, kde má pocit, že by mohly ožít fantastické příběhy, o kterých tak ráda píše. Když zrovna nepíše fikci žánru young adult, vyučuje kreativní psaní na severu Kalifornie a je známa tím, že obrací školní úlohy ve hry a bere studenty na exkurze, které zahrnují autogramiády knih. Na placení účtů během střední školy, univerzity a v přestávkách mezi nimi si Stephanie vydělávala jako baristka, číšnice, barmanka, zástupce zákaznického servisu pro poradenskou firmu v oblasti energií a prodavačka. Také strávila mnoho let prací s mládeží - jako poradce na letním táboře s tematikou vesmíru, jako dobrovolník ve škole pro hluché děti v Mexiku a vzala mnoho skupin středoškolských studentů do zahraničí, kde trávili prázdniny prací v hostelech v Amsterodamu. Dodnes nepřestává snít o dalších dobrodružstvích.

Stanislav Vorel (9)

Narozen 23.5.1915 ve Strakonicích. RNDr., středoškolský profesor, turistické průvodce.

Stanislav Trojan (21)

Prof. MUDr. S. Trojan, DrSc., neurofyziolog, vysokoškolský učitel, v letech 1975–2004 byl přednostou Fyziologického ústavu 1. LF UK. V letech 1985–1990 byl proděkanem na 1. lékařské fakultě. Jako předseda oborové rady Fyziologie a patofyziologie člověka DSPB a sám jako školitel se podílel na vědecké výchově postgraduálních studentů. Rozvíjel myšlenky Pražské neuroontogenetické školy a spoluvypracoval teorii neuroplasticity. Byl opakovaným předsedou České fyziologické společnosti J. E. Purkyně, organizoval několik vědeckých mezinárodních kongresů a mnoho dalších odborných zasedání. Podílel se na ustavení Rady vysokých škol a Fondu rozvoje VŠ. Je autorem nebo spoluautorem několika desítek skript a osmi vysokoškolských či středoškolských učebnic a jedenácti monografií. Mnohé z nich se vydávají opakovaně. Rovněž je autorem více než 600 publikací zaměřených na mozek, jeho vývoj a na možnosti ovlivnění činnosti mozku poškozeného zejména hypoxií.

Sarí Harrar (11)

Americká spisovatelka a editorka zabývající se oblastí zdravotnictví.

Samuel Bjørk (13)

Pod pseudonymem Samuel Bjørk se skrývá úspěšný norský spisovatel, dramatik, zpěvák a textař Frode Sander Øien . Svou první divadelní hru napsal v jednadvaceti letech, od té doby vedle dalších her vydal dva vysoce hodnocené romány Fantastiske Pepsi Love a Speed till frokost , natočil šest hudebních alb , věnuje se také výtvarnému umění a překládá Shakespeara. Jeho první detektivka V lese visí anděl , kterou vydal pod pseudonymem Samuel Bjørk, se hned po vydání stala hitem v celé Skandinávii.

Sagvan Tofi (5)

Sagvan Tofi je český herec a zpěvák kurdského původu, který se proslavil v České republice. Svou hereckou kariéru zahájil v 80. letech 20. století, kdy se objevoval v různých československých filmech a televizních seriálech. Po přechodu k hudbě se Tofi proslavil svými pěveckými schopnostmi a během své kariéry vydal několik alb. Pro jeho hudební styl je typická kombinace popu s dalšími žánry, čímž uspokojuje široké publikum. Kromě sólové tvorby se Sagvan Tofi podílel na různých hudebních spolupracích a projektech. Přestože se během své kariéry potýkal s problémy, včetně období menšího zviditelnění na veřejnosti, udržel si své místo v českém zábavním průmyslu.

Runer Jonsson (10)

Runer Jonsson byl švédský spisovatel a novinář. Runer Jonsson drží jeden z rekordů švédského tisku. Již od třinácti let spolupracoval s časopisem Nybro Tidning a od devatenácti let byl jejich hlavním redaktorem. Současné psal články i pro jiné noviny. Jeho kritika nacismu ve 40. letech 20. století byla velmi statečná. Jako spisovatel je Jonsson znám především díky své sedmidílné sérii humorných knih pro děti o mírumilovném Vikingovi Vikovi, podle které byl natočen i animovaný televizní seriál. Vike je synem náčelníka Halvara, a přestože je malý, je chytřejší než všichni ostatní válečníci dohromady, a řeší za otce i jeho spolubojovníky problémy, do kterých se vlastním přičiněním dostanou.

Rudolf Mihola (13)

Povoláním publicista. Mnoho let působil v zahraničním obchodě a ve výstavnictví ve funkcích vedoucího reklamního oddělení, ve Vydavatelství a nakladatelství Práce a v obchodním domě Kotva. Nyní působí v redakci lékařského listu Sanquis. Publikoval v periodikách a knižně v titulech mj. Dívka de luxe, Společnost náhradních řešení, Stopy v písku, Rybí zpěv. Jeho specializací je tvorba pamětnické literatury, kterou vydává nepřetržitě již čtvrté desetiletí prostřednictvím interview a seriálů.

Rosie Thomas (12)

Po studiích v Oxfordu pracovala jako novinářka. V současné době se věnuje výhradně literární práci. Má na kontě dvacítku románů, většinou velice úspěšných. Dva z nich se dočkaly prestižního ocenění, které uděluje Romantic Novelist's Association. Píše pod pseudonymem Rosie Thomas. Má dobrodružnou povahu,holduje cestování, vysokohorské turistice a horolezectví , a automobilismu . Nějaký čas strávila v bulharské výzkumné stanici v Antarktidě a při psaní románu Kašmírový šál pobývala v Ladákhu a Kašmiru. Žije v Londýně

Roman Schuster (14)

Narozen 5.5.1966 v Teplicích. Novinář, věnuje se především kriminálním případům. Publikace o pohřešovaných dětech.

Robert Čapek (16)

Robert Čapek se dlouhodobě se věnuje otázkám vzdělávání, zejména třídnímu a školnímu klimatu, ale i didaktice, kázni ve třídě, otázkám spolupráce s rodiči a dalším tématům. Kromě učitelské činnosti pracuje i jako lektor dalšího vzdělávání učitelů. Je autorem publikací v oblasti pedagogiky a pedagogické psychologie. Jeho první pedagogická profese se datuje od roku 1992, kdy pracoval jako učitel ve Zvláštní internátní škole v Chudeřicích. Později nastoupil jako vychovatel v Domově mládeže při SOU Hudební nástroje HK a později na SOU Březhrad. Následně pracoval jako učitel na ZŠ B. Němcové v Jaroměři a pak i na katedře pedagogiky a psychologie Pedagogická fakulty Univerzity Hradec Králové jako odborný asistent, kde vyučoval např. didaktiku, dramatickou výchovu nebo teorii výchovy. Postupně přijal i úvazky jako učitel na ZŠ v Hořicích, později i na SOU obchodní a na Hotelové škole v Třebechovicích. Od Pak přešel na Fakultu informatiky a managementu UHK, kde pracoval na katedře managementu jako vyučující psychologických předmětů a sociologie. Jeho 24-letá učitelská historie obsahuje všechny typy škol – zvláštní, základní, střední i vysokou. Za zmínku snad také stojí působení externího lektora pro Business Institut a Cambridge Business School v Praze. Po této učitelské éře pracoval jako školní psycholog na různých ZŠ, SŠ a VOŠ, někde též jako didaktický mentor: učil ve třídách ukázkové hodiny a pracoval s pedagogy na zkvalitnění jejich výuky. Jako řešitel úspěšně realizoval několik grantů MŠMT, FRVŠ i jiných. Na pozici lektora, vedoucího lektora nebo vedoucího projektu se podílel na řešení evropských grantů OPRLZ a OPVK. Důležitou součástí jeho činnosti je postgraduální vzdělávání, zejména pedagogických pracovníků. Od roku 2000 lektoruje semináře pro sborovny základních a středních škol a vzdělávací instituce. Zabývá se pedagogicko-psychologickými tématy, jako jsou Líný učitel, Alternativní výukové metody, Třídní klima, Hodnocení a sebehodnocení žáků, Odměny a tresty v...

Ridley Pearson (12)

Autor úspěšných detektivek, zároveň tvůrce fantastických příběhů pro děti se narodil v roce 1953. Od mládí chtěl být muzikant. Měl svoji rockovou kapelu a zpíval pro ni texty. Roku 1985 vydal svou první detektivku, která slavila velký úspěch. Od té doby napsal 18 románů, z toho několik s oblíbenou dvojicí detektivem Lou Boldtem a policejní psycholožkou Daphne Matthewsovou. Na hudbu nezanevřel a v roce 1992 založil kapelu Rock Bottom Remainders, v níž hráli spisovatelé všech možných žánrů . V kapele si padli do noty s fejetonistou Davem Barrym a napsali spolu knihy pro děti o začátcích Petra Pana. U nás byly přeloženy tyto romány: Spodní proudy , Krysař , První oběť , V zemi nikoho , Paralelní lži , Staré hříchy , Smrtící ostří .

Richmal Crompton (12)

Richmal Cromptonová byla anglická spisovatelka, úspěšná svými dětskými knížkami o Williamovi. V češtině jsou známé pod titulem Jirka, postrach rodiny. Narodila se v severoanglickém městě Bury v rodině pastora, pracovala jako učitelka latiny. Napsala přes čtyřicet psychologických společenských románů, které dávno upadly do zapomnění. Daleko větší úspěch měla její kniha Just William, vydaná roku 1922. Popisovala uličnictví školáka Williama Browna a jeho party Psanců. Čtenáři si rychle vynutili pokračování. Nakonec Cromptonová napsala 50 knih o Williamovi. V těch posledních využívala aktuální rekvizity jako televizi nebo lety do vesmíru. Přitom sama autorka byla bezdětná, postava Williama je inspirována jejím bratrem a synovcem. Série získala oblibu jako typická ukázka anglického humoru, byla také zfilmována. Do českého prostředí uvedl Williamovy příběhy jako první nakladatel J. R. Vilímek, který je vydával od roku 1935. Většinu překladů pro něj zajišťoval překladatel J. A. Trpák. Pro hlavního hrdinu zvolil pro české prostředí příhodnější jméno Jirka, čehož se drží i ostatní překladatelé.

Rexanne Becnel (16)

Žije a pracuje v New Orleansu, ve městě, které je pro ni nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Žije se svým manželem a psem. Rexanne o sobě prohlašuje, že nebýt kávy, nebyla by z ní žádná spisovatelka. Ještěže je prý New Orleans plný výborných kaváren, kde připraví dobré café au lait a její oblíbené bagels . Pokud Rexanne nepíše, nebo netráví čas s rodinou, tak je vášnivou hráčkou volejbalu. Na konci dne, když splní svůj psací denní limit, zahraje si naplno volejbal, tak že div nevypustí duši, ráda si vychutná další svou příjemnou zábavu - čtení výborné knihy

Rainbow Rowell (18)

Rainbow Rowell napsala velmi úspěšné knihy. Někdy píše o dospělých. Někdy o teenagerech . Ale vždy píše o lidech, kteří až moc mluví. O lidech, kteří se cítí, jako že něco zpackali. Nebo o lidech, kteří jsou zamilovaní. Žije v Nebrasce se svým manželem a dvěma syny.

Radislav Hošek (13)

Radislav Hošek byl český klasický filolog. Působil jako vysokoškolský pedagog v Brně, v Praze a Trnave. Je autorem několika samostatných monografií a odborných časopiseckých studií o různých stránkách kulturního a společenského života ve starověkém Řecku a Římě. Překládal z klasické řečtiny, němčiny, angličtiny a ruštiny. Narodil se v rodině Karla Hoška , administrativního ředitele FF Masarykovy univerzity a bývalého ruského legionáře a jeho manželky Heleny, rozené Juškevičové . V letech 1933–1941 studoval na brněnském gymnáziu v Legionářské ulici, kde také maturoval. Během války žil v Brně. Dva roky pracoval v Zemském archivu, pak, až do konce války, v Úřadu ochrany práce. Koncem války se zapojil do činnosti odbojové skupiny Předvoj. V letech 1945–1949 studoval klasickou filologii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1946 vstoupil do KSČ a setrval v ní až do osmdesátých let. V roce 1949 se oženil s Naděždou Haluzovou. S tou se rozvedl a roku 1951 si vzal Jiřinu Kupkovou. Ani toto manželství nezůstalo trvalé. Jeho třetí partnerkou, s níž žil až do smrti, se stala filoložka Jana Nechutová. Po ukončení studií na Masarykově univerzitě zůstal jako pedagog. V roce 1961 získal titul kandidát věd, o rok později se na své alma mater habilitoval. V roce 1966 se na téže škole stal profesorem antické literatury. V polovině 60. let byl vedoucím redaktorem Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. V letech 1965–2002 přednášel na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Mj. zde ve školním roce 1969/1970 vedl kurs "Císařský Řím" a ve školním roce 1973/1973 "Řecké náboženství". Pedagogickou kariéru zakončil na Trnavské univerzitě, kde učil v letech 2000–2004. Hošek udržoval blízká přátelství s mnoha kolegy z oboru. Jedním z nich byl i překladatel z řečtiny a latiny Rudolf Mertlík, který v době vlády KSČ nesměl publikovat. Hošek jeho překladům propůjčil své...

Radek Chajda (20)

Mgr. Radek Chajda absolvoval odborné studium fyziky se zaměřením na optiku a také učitelství matematiky a fyziky, obojí na Univerzitě Palackého v Olomouci. Díky osmileté praxi učitele ví, jak zaujmout děti a nadchnout je pro objevování světa vědy. Je autorem řady publikací, které mladším dětem i dospívajícím přibližují zábavným způsobem fyziku, matematiku a jiné technické disciplíny . Kromě toho rovněž překládá knihy a se svým programem "Hravá věda" navštěvuje školy.

Poutníci (9)

Poutníci je česká bluegrassová skupina, která vznikla v roce 1967 a patří k průkopníkům české bluegrassové scény. Název kapely v překladu znamená "Poutníci". Během své kariéry se Poutníci proslavila spojením tradiční bluegrassové hudby s českými folklorními prvky, čímž vytvořila jedinečný zvuk, který našel odezvu u posluchačů doma i v zahraničí. Zasloužili se o popularizaci bluegrassové hudby v České republice a ovlivnili mnoho umělců tohoto žánru. V průběhu let prošla skupina Poutníci několika změnami v sestavě, ale na hudební scéně si udržela stálou pozici, vystupuje na festivalech a koncertech a vydává řadu alb, která ukazují její hudební vývoj a řemeslné umění.

Pietro Andrea Mattioli (13)

Pietro Andrea Gregorio Mattioli byl významný renesanční lékař a botanik italského původu. Dětství trávil v Sieně a Benátkách, medicínu studoval na univerzitě v Padově, ale s učitelem a chirurgem Caravitou navštívil i jiné italské univerzity, například Římskou univerzitu. Studia dokončil roku 1523. Jako lékař působil v Sieně, Římě, Tridentu a v Gorizii, kam byl povolán ve čtyřicátých letech. V tomto městě se věnoval italskému překladu známého latinského díla De materia medica od antického učence a lékaře Pedacia Dioskúrida z Anazarby. Od roku 1554 žil Mattioli v Praze, kam byl povolán jako osobní lékař arciknížete Ferdinanda Tyrolského, v letech 1547–66 českého místodržícího. V Praze publikoval u Jiřího Melantricha z Aventina roku 1561 své lékařské dopisy v knize nazvané Epistolarum Medicinalium libri quinque a o rok později rozšířený český překlad své knihy Herbář neboli Bylinář. Roku 1563 pak v téže tiskárně vychází německý překlad tohoto díla, které vyšlo poprvé roku 1544 italsky a o deset let později, roku 1554 v Benátkách také latinsky. Toto nejvýznamnější Mattioliho dílo vyšlo poté ještě mnohokrát a je vydáváno v podstatě až do současnosti. Herbář vznikl původně jako komentář Dioskůridova již zmiňovaného díla De materia medica. Mattioli jej však neustále rozšiřoval, takže každé následující vydání z doby jeho života je obsáhlejší než předchozí. Roku 1564 vydal Mattioli u Melantricha knihu De peste liber v níž se věnuje problematice morové nákazy. Svůj odborný zájem věnoval také výzkumu a léčení syfilidy. Spolu s Ferdinandem Tyrolským odchází roku 1564 do Tyrol na zámek Ambrass. Působil však též jako lékař Maxmiliána II. Zemřel v roce 1578 v Tridentu při cestě do Říma, neboť se zde nakazil morem. Jméno Pietra Mattioliho bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, v...

Pia Pedevilla (23)

Smět zůstat po celý život dítětem - to je krédo sympatické designérky a autorky knih Pia Pedevilly, která i přes svůj úspěch zůstává stále skromná. Kreativita je pro ni životním elixírem a život si bez své práce vůbec neumí představit. Pia Pedevilla žije a neúnavně pracuje v idylickém poklidném městečku Bruneck v Jižním Tyrolsku, v Itálii. Patří k malému a už skoro zapomenutému třicetitisícovému národu Ladinů, žijícího doslova kousek od nás – v italských Dolomitech, v horských údolích na půli cesty mezi Italy a Němci, hovořícího rodnou ladinštinou, ale také italsky a německy. Vydala více jak šedesát knih, předloh k malování a omalovánek, které vyšly v devíti jazycích v celkovém nákladu více jak milion kusů. V češtině vydala třicet a ve slovenštině deset knížek. „Již jako dítě jsem ráda malovala a vyráběla. Pocházím ze selské rodiny, moje maminka měla jedenáct sourozenců a já jsem vyrůstala se svými bratranci a sestřenicemi. Neměli jsme moc peněz a téměř žádné hračky, proto jsme si je vyráběli často z přírodních materiálů. Dělala jsem spoustu koláží a šila šaty pro své panenky. Tenkrát jsem se chtěla stát módní návrhářskou,“ prozradila na sebe autorka. O své tvorbě říká: „Chci předávat svou radost ze života. Mé figurky se často smějí, jsou vyzývavé a troufalé, občas trošku drzé, děti by řekly husté. Navrhuji pro děti a jejich maminky. Když jsem na počátku své kariéry připravovala s argentinským karikaturistou Guillermem Mordillem kolekce dřevěných hraček, vždycky jsme si říkali: musí se vycházet ze srdce. Proto mají mé figurky hlavy zešikma, smějí se křivými pusinkami a mají veselé pohyblivé nožičky. Mám ráda to hravé a cítím přání smět zůstat po celý život dítětem.“ A o tvořivém vyrábění si myslí, že se právem stalo oblíbeným koníčkem: „Člověk ho nedělá proto, aby ušetřil, ale aby prožil nad svou tvorbou pěkné chvilky. Skuteční umělci jsou osamoceni, ale při tvořivém vyrábění jsme s ostatními a ještě k tomu spolu můžeme komunikovat.“ Kromě tvorby se Pia Pedevilla...

Peyo (23)

Pierre Culliford , známý také jako Peyo, byl belgický kreslíř komiksů, nejvíce známý jako autor Šmoulů. Pierre Culliford, narozen v Bruselu, jako nejmladší z dětí anglického otce, investora a belgické matky. Měl sestru a bratra. V mládí kreslil do svých školních sešitů a knih. Do školy chodil rád, miloval především gymnastiku a historii. Kromě toho hrál při škole divadlo, miloval četbu a zpíval ve sboru. Při pravidelných rodinných setkáních vždy vyprávěl příběhy, které znal z hodin dějepisu a později z novin – příběhy myšáka Mickeyho apod. Byl členem organizace Fédération des Scouts Catholiques, která sdružuje katolické skauty. Jeho středoškolské studium probíhalo jak na houpačce: začal v obchodním směru, ale musel první rok opakovat. Během druhého ročníku skončil a přestoupil na teoretičtější směr studia. Jeho spolužáci měli náskok a Culliford studia ukončil. Jeho otec zemřel v roce 1935, a tak si musel ve věku 15 let hledat zaměstnání. Nastoupil do kina jako asistent. Při této práci setrval rok po konci druhé světové války. Práce mu připadala nudná. Poté dělal jiné, krátkodobé práce. Setrvával ve skautu, od svých sedmnácti již ne v katolickém. V roce 1945 nastoupil jako asistent do kreslícího studia CBA, pro retuše s kvašem. Stal se nejmladším kolegou André Franquina, Eddyho Paapeho a Morrise. Firma však o několik měsíců později, v roce 1946 zbankrotovala. Zůstal však ve styku s ostatními, kteří šli pracovat pro znovuzaložené Spirou . Culliford se u nich pokusil žádat o práci, ale nebyl přijat. Aby si zlepšil svou kreslířskou techniku, začal studovat na akademii umění v Bruselu. Po třech měsících skončil, neboť se chtěl naučit kreslit humoristicky, ne akademicky. Vstoupil do reklamního sektoru. V té době také podepsal poprvé svůj vlastní komiks jménem „Peyo“, jak jeho bratranec vyslovoval jeho přezdívku „Pierrot“....