Všichni Autoři a témata

Ota Šafránek (20)

Ota Šafránek, vlastním jménem Otto Passer byl český redaktor, prozaik a dramatik, autor knih pro děti a mládež. Pocházel z rodiny obchodníka s konfekcí. Roku 1930 po maturitě nepokračoval z finančních důvodů ve studiu a věnoval se nejprve obchodu a pak se stal berním úředníkem. Po roce 1945 pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, do roku 1946 byl redaktorem časopisu Vpřed a pak působil v nakladatelství Orbis. Od roku 1949 pracoval jako dramaturg v Divadle Na Fidlovačce, pak v pražském Varieté a od roku 1951 v Divadle státního filmu. Od roku 1953 byl redaktorem a v letech 1954–1955 šéfredaktorem časopisu Divadlo. Poté byl spisovatelem z povolání s výjimkou let 1957–1961, kdy byl šéfredaktorem časopisu Dikobraz. Debutoval roku 1940 psychologickou novelou Svatební dar. Po skončení války se věnoval především literatuře pro děti a mládež . Jako dramatik se snažil o vytvoření nového dramatu, které by politicky podporovalo budování komunistické společnosti. Jeho dílo doplňují dva překlady ze slovenštiny. V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy texty autorových her Osmina důstojníka, Pásla panenka páva a Podúředník Pršala .

Oldřich Dudek (21)

Oldřich Dudek je český scenárista, kreslíř-humorista, ilustrátor, spisovatel. Absolvent Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze. Autor množství rozhlasových scének. MLÁDEK, Ivan. Pohádky a pověsti ve verších. Ilustrace Oldřich Dudek. Dobřichovice: Empress, . ISBN 80-901459-1-4. Autor řady humoristických povídek publikovaných v časopisech a novinách, příp. upravených pro rozhlas. Autor nebo spoluautor textů v autorských katalozích Tomáš Bím , Inventura : Tomáš Bím 50 ad., Jiří Trnka : Obrazy : Galerie Zlatá lilie Praha, 23. 10.–6. 11. 1985 a v kolektivním katalogu Výstava kresleného humoru : Galerie Československý spisovatel . Proč mám rád Tomáše Bíma? Odpověď je jednoduchá: Protože tento zlý, arogantní, ješitný, dýchavičný, obézní, hádavý, pletichářský, podmračený, nesebekritický, zapatlaný, přejedený, přepitý, překouřený, zakyslý, jedovatý, šílený, nabubřelý, líný, neadaptabilní, servilní, lhavý, uklevetěný, pobryndaný, netolerantní, promiskuitní epikurejec umí vytvářet tak milé obrazy, vedle kterých jsou slova, která jsem právě o Bímovi řekl, jako muší enóna na oponě Národního divadla. Totiž bezvýznamná. Oldřich Dudek, Řevnice 5. 5. 1996

Niccolò Machiavelli (12)

Niccolò Machiavelli byl italský politik, filozof, diplomat, spisovatel, historik, vojenský teoretik a polyhistor žijící v období renesance. Často je označován za zakladatele politologie. Ve svých spisech formuloval politicko-mocenský ideál a prostředky k vytvoření silného, jednotného státu v čele s osvíceným vladařem. Pocházel z notářské, ne příliš zámožné florentské rodiny. Jeho otec Bernardo byl právníkem, se svou ženou Bartolomeou měl kromě Niccola ještě syna Totta a dcery Primaveru a Ginevru. Niccolovi se dostalo humanitního vzdělání a jeho myšlení formovala díla antických klasiků, především Aristotela, Cicerona a Tita Livia. Roku 1498, po pádu Savonarolova režimu, byl Machiavelli 19. června jmenován do funkce kancléře florentské republiky. Dalších třináct let vedl druhou kancelář sekretariátu, která se zabývala správou zahraničněpolitických a vojenských záležitostí. Jako skvělý diplomat a schopný úředník se zúčastnil mnoha jednání i zahraničních misí. Machiavelli byl čtyřikrát ve Francii, ve Švýcarsku a v Německu, plnil poslání i k papežskému dvoru Julia II. a byl jmenován komisařem pro válku proti Pise. Při těchto příležitostech pořizoval podrobné záznamy z jednání a zpracoval řadu dokumentů obsahujících analýzy politické situace v příslušných zemích jako Zpráva o německých záležitostech nebo Popis německých záležitostí . Byly také podkladem pro jeho pozdější díla. V roce 1500 se stal poprvé otcem a rok poté se oženil s Mariettou, dcerou Bartolomea Corsiniho. Ta Niccolovi porodila nakonec šest dětí a podle manželových dopisů k ní Niccolò nikdy neztratil náklonnost, ačkoliv jí byl mnohokrát nevěrný. Po politickém převratu se v roce 1512 do Florencie vrátili Medicejové. Ti v roce 1513 dali Machiavelliho kvůli podezření ze spiknutí proti nim zatknout, vyslýchat a mučit. Byl zbaven všech funkcí a odsouzen k vyhnanství...

Nataša Tanská (22)

Nataša Tanská byla česká spisovatelka a novinářka, dramaturgyně, scenáristka a herečka, působící i na Slovensku. Nataša Tanská se narodila v Praze, její otec byl Estonec, matka potomek ruských emigrantů. Dětství prožila ve Zlíně, kde ji jedenáctiletou pro film objevil na koupališti ředitel Lucernafilmu Vilém Brož a doporučil režiséru Františku Čápovi. Barunka ve filmu Babička byla její první filmová role. Za okupace se s rodiči přestěhovala do Trenčína. Vystudovala VŠMU v Bratislavě, kde po studiích i pracovala. Nataša Tanská byla vdaná dvakrát, poprvé za JUDr. Bedřicha Rádla, podruhé za Jana Válka. Byla redaktorkou Kultúrneho života, dramaturgyní na Kolibě. Pracovala i v časopisu Roháč. Byla dramaturgyní hraného filmu v Bratislavě a redaktorkou pražského nakladatelství Albatros. Svoje knihy vydávala na Slovensku. Výrazně se zapsala do dějin československé vzájemnosti. Od roku 1969 žila v Praze kromě období 1990 až 1997, kdy žila v Londýně se svým druhým manželem Janem Válkem, který tu pracoval jako český konzul. Ačkoliv 30. března 1945 otiskly Lidové noviny zprávu, že Nataša Tánská zahynula během jednoho z náletů na Prahu, ve skutečnosti zemřela až 17. července 2014 ve věku 84 let v domově pro seniory Sue Ryder v Praze, kde strávila svoje poslední roky. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nataša Tanská na slovenské Wikipedii.

Miroslav Žamboch (30)

Miroslav Žamboch je český autor fantasy a science fiction. Miroslav Žamboch vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze a nyní pracuje v ÚJV Řež, a. s., . Již jeho první publikovaná povídka, Zpověď válečníka , sklidila u čtenářů velký ohlas. Koniáše, hrdinu, který jej proslavil a získal mu velké množství příznivců, představil ve sbírce povídek Poslední bere vše . Jeho povídky vycházely pravidelně v časopisech a vyšly také v několika antologiích, např. Punk Fiction nebo Čas psanců . Kromě psaní se Miroslav Žamboch věnuje hodně judu, kulturistice a zvláště pak extrémním sportům. K jeho zájmům patří také vojenská technika a chladné zbraně.

Miroslav Řešetka (26)

PhDr., autor jazykových slovníků, překladatel, zakladatel a majitel nakladatelství FIN.

Miloš Zeman (14)

Miloš Zeman je český politik, ekonom, prognostik a třetí prezident České republiky. Úřadu se poprvé ujal složením slibu 8. března 2013 a druhé funkční období zahájil přesně o pět let později. V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. „opoziční smlouvy“ s Občanskou demokratickou stranou. Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny. V přímé volbě v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky a zároveň historicky prvním českým prezidentem zvoleným přímou volbou. První kolo vyhrál a v rozhodujícím druhém kole zvítězil nad tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Svůj prezidentský post se rozhodl obhajovat v následujících prezidentských volbách 2018, ve kterých postoupil s Jiřím Drahošem do druhého kola. V něm vyhrál výsledkem 51,36 % a obhájil prezidentský úřad na dalších pět let. Druhý a poslední prezidentský mandát Zemanovi skončí 8. března 2023. Narodil se 28. září 1944 v Kolíně. Jeho matka, Marie Zemanová , byla učitelka, otec Josef Zeman byl poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, dále vyrůstal jen s matkou a babičkou. Otec, se kterým se nestýkal, zemřel, když mu bylo třináct let. V roce 1963 dostudoval střední ekonomickou školu v Kolíně. Přitom hrozilo, že mu bude odepřena možnost složit maturitu, a to kvůli referátu, ve kterém oslavoval knihu Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, která byla komunistickým režimem zakázána. Nakonec byl připuštěn k maturitě, ale nebylo m...

Miloš Čermák (23)

Miloš Čermák je český novinář a spisovatel, konzultant a spolumajitel firmy NextBig.cz. Do února 2019 byl šéfredaktorem serveru iHNed.cz. Předtím působil v Lidových novinách a časopise Reflex . Je spoluautorem postmoderního komiksu Hana a Hana. Pro Českou televizi připravoval např. pořady Zavináč, Bez obalu, Letem světem. Od roku 2001 je na částečný pracovní úvazek členem katedry žurnalistiky FSV UK. Od 1. června 2019 je externím spolupracovníkem Seznam.cz. V Seznam Zprávy bude připravovat originální autorský komentář a v Televizi Seznam by měl mít od podzimu 2019 vlastní publicistický pořad. Vystudoval kybernetiku na elektrotechnické fakultě ČVUT. V roce 1988 se jako dobrovolník zúčastnil experimentu Štola 88 simulující let k Marsu. Jeho manželkou je Senta Čermáková. Čermák Staněk je označení pro komickou dvojici, kterou tvoří Luděk Staněk a Miloš Čermák. Natáčí spolu podcast a veřejně spolu vystupují na stand-upech a ve Werichově vile, kde svá vystoupení zkoušejí před menším publikem. Čermák Staněk Comedy Podcast je podcast, který natáčí Luděk Staněk a Miloš Čermák. Námětem podcastu byly diskuse na sociální síti Facebook. Proto se v podcastu řeší ta největší aktuální společenská témata . Podcasty jsou dostupné zdarma a bez reklam či spoluprací na Spotify a Apple Podcasts. 100. díl je výjimka, ten probíhal naživo na Letní Scéně pod Žižkovskou věží a hostem byl Leoš Mareš. odehrál se 4.9. 2020 a dostupný je již pouze na webu cermakstanek a je jediný placený. Čermák Staněk Comedy Podcast je jeden z nejlépe hodnocených podcastů v ČR a částečně se uchytil i na Slovensku. V první polovině zahajují podcast. na začátku si řeknou, kdo má jaký stupeň na stupnici svého osobního štěstí. Stupnice osobního štěstí se pohybuje na škále 1–10, kdy 1 znamená agonii a 10 je euforie. Luděk Staněk se běžně pohybuje 2–4, Miloš Čermák 6–9. Pokračují ...

Michail Michajlovič Prišvin (18)

Michail Michajlovič Prišvin, rusky Михаил Михайлович Пришвин, byl ruský sovětský spisovatel, autor básnických próz o přírodě ruského severu. V nedokončeném autobiografickém románu Řetěz Smrtonošův vylíčil, jak se v mládí probouzel jako umělec. Pro děti sbíral a zpracoval sibiřské pohádky. S hlubokou znalostí sibiřské přírody psal příběhy o tamních zvířatech a dětech. Nejznámější je jeho příběh Za sluncem vyprávějící o sibiřských dětech, děvčátku Nastě a jejím bratříčkovi Mitrašovi. V češtině vyšel kromě dalšího jeho cestopis po Laponsku Kouzelný vdoleček v překladu Olgy a Pavla Bojarových. Ve svých dílech se zastával menšinových severských národů - Laponců, Něnců, Eskymáků, Komijců a dalších - a bránil je před rusifikací.

Markéta Muchová (8)

Mantak Chia (30)

Mantak Chia je thajský taoistický mistr, léčitel, autor mnoha knih a videí o taoistických léčebných metodách a zakladatel lázeňského komplexu The Tao Garden Health Spa & Resort nedaleko Thajského Chiangmai. Mantak Chia byl Mezinárodním kongresem čínské medicíny a čchi-kungu jako jediný dvakrát zvolen Mistrem čchi-kungu - v letech 1990 a 2012. Mantak Chia se narodil čínským rodičům v Thajsku v dubnu roku 1944. O taoismus se začal zajímat již od útlého dětství. V šesti nebo sedmi letech se o letních prázdninách naučil od buddhistických mnichů sedět a zklidnit mysl. Taoismus však nebyl jeho jediným zájmem, během svých studií na gymnáziu v Hongkongu vynikal například v lehkoatletických disciplínách a naučil se tradiční thajský box. Mantak Chia se učil u několika mistrů. V Hongkongu se seznámil s mistrem Lu, který ho naučil tajči, aikido a józe. Starší spolužák Cheng Sue-Sue představil Mantaka Chiu mistru Yi Engovi, který ho naučil taoistickou esoterickou praxi. Mistr Yi Eng ho poté pověřil využívat učení tao k léčbě a dále ho šířit. Mistr Meugi v Singapuru naučil Mantaka Chiu kundalíní jógu a buddhistickou dlaň. Dr. Mui Yimwattana z Thajska mu předal znalosti Chi Nei Tsang . Studoval také u mistra Pan Jü a mistra Cheng Yao-Luna, mistr Pan Jü vytvořil syntézu z taoismu, buddhismu a učení Zen a naučil Mantaka Chiu výměně energie jin a jang mezi mužem a ženou a techniku ocelového těla, mistr Cheng Yao-Lun vytvořil nový systém kombinací thajského boxu s kung-fu a naučil Mantaka Chiu tajemství orgánů, žláz a kostní dřeně, metodu Nej-kung kostní dřeně a cvičení k posílení a obnově šlach. Aby lépe pochopil mechanismům skrytým za léčivou silou, studoval Mantak Chia dva roky západní lékařství a anatomii. Během let v USA taktéž studoval s Edwardem Lee systém Wu a tajči v New Yorku. V roce 1994 se Mantak Chia vrátil zpět do Thajska, kde začal s výstavbou léčebného a vzdělávacího centra The Tao Garden Health Spa & Resort, které nabízí různé druhy léčby a relaxace....

Maheshwarananda (19)

Mahámandaléšvar Paramhans svámí Mahéšvaránanda, narozený jako Mangilal Garg, známý též jako Svámídží či Swamiji , je jogínský guru a autor a zakladatel systému "Jóga v denním životě" . Pochází z indického státu Radžastán. Je žákem paramhanse svámího Mádhavánandy. Do Evropy přišel v roce 1972, seznámil se s mentalitou západního člověka a jeho duchovnímu hledání otevřel cestu jógy. Propojil starodávnou jógovou tradici se svými bohatými zkušenostmi a výsledky bádání moderní vědy. Vytvořil tak integrální systém cvičení nazvaný Jóga v denním životě, který se z Evropy rozšířil do všech částí světa. V roce 2001 mu byl v přítomnosti Jeho Svatosti Jagadguru Shankaracharya Šrí svámí Narendranandaji Sarasvatího udělen shromážděním Vidvat Samaj duchovní titul Višvaguru, a to při příležitosti hinduistické pouti Kumbhaméla v Prayagraj .

Klára Jarunková (20)

Klára Jarunková byla slovenská prozaička a autorka knih pro děti a mládež. Narodila se v rodině poštovního úředníka, její otec se později stal správcem horské chaty v Nízkých Tatrách. Vzdělání získala na dívčím gymnáziu v Banské Bystrici, kde také v roce 1940 maturovala. Při zaměstnání pak začala studovat slovenštinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, avšak toto studium nikdy nedokončila. Začala pracovat jako učitelka, později byla zaměstnána na bratislavské radnici, v Československém rozhlase a nakonec se usadila v redakci časopisu Roháč. V roce 1953 začala psát pro rozhlas a později i pro časopis Roháč a pro další časopisy a deníky. První kniha jí však vyšla až v roce 1960. Její přístup k dětské literatuře v té době nezvyklý – příběhy podávala z pohledu dítěte a psala je v první osobě, čímž dávala dětem možnost lépe se vcítit do děje a ztotožnit se s ním. Kromě pohádek psala i dívčí romány a umělecko-naučnou a cestopisnou literaturu. Díla jako Jediná a Bratr mlčenlivého Vlka se díky sedmdesáti překladům stala součástí zlatého fondu světové literatury pro děti a mládež. Její díla jsou přeložena do téměř 40 jazyků.

Kevin Leman (21)

Psycholog a publicista. Žije se svou rodinu v Arizoně.

Karel Michl (22)

* 1. 1. 1898, Dobré † 25. 2. 1982, Čížová-Nová Ves Prozaik, autor knih pro děti a vlastivědných a kulturněhistorických publikací Do obecné školy chodil v Dobré. Od roku 1908 navštěvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, 1910 přešel do druhého ročníku měšťanské školy v Dobrušce, po jejím ukončení studoval od roku 1913 učitelský ústav v Hradci Králové. Ve třetím ročníku, v květnu 1916, narukoval do armády a po krátkém výcviku byl odvelen do etapní služby na rumunskou frontu . Konec války strávil ve Vídni . Na podzim 1918 vstoupil do služeb Československé armády, jako dobrovolník odjel bojovat na Slovensko proti Maďarům, padl však do zajetí a byl odsouzen k trestu smrti. Před popravou ho zachránil zákrok vojenské dohodové mise v Budapešti, který československým zajatcům zaručoval zacházení jako s příslušníky dohodových armád. Byl propuštěn, a ještě na sklonku 1918 se vrátil domů. 1919–45 se věnoval pedagogické práci, postupně učil v různých místech východních Čech . 1945 se stal místopředsedou Revolučního okresního národního výboru v Hradci Králové, krátce pracoval v Praze na ministerstvu školství a osvěty, po únoru 1948 vedl hradeckou pobočku Československého rozhlasu a 1950–58 působil ve funkci ředitele Krajského muzea v Hradci Králové. Po odchodu do důchodu žil v Hradci Králové, Praze a v Čížové na Písecku. 1936 se seznámil s Jaromírem Johnem, s nímž až do 1951 vedl bohatou korespondenci; dal rovněž podnět k založení Vlastivědného muzea v Dobrušce . Přispíval do periodik: Rudé právo, Kohoutek, Tvorba , Panoráma, Pochodeň , Var aj. 1924–27 redigoval vlastivědný sborník Od kladského pomezí . V Tvorbě publikoval také pod pseudonymem ...

Josef Vobruba (15)

Josef Švejcar (16)

Josef Švejcar byl český pediatr. V roce 1915 zahájil v Praze studium medicíny, dokončil ho však v roce 1921 v Bratislavě, jelikož se zde účastnil osvobození Slovenska čs. armádou. Začal působit jako asistent na dětské klinice UK v Bratislavě jako žák Jiřího Brdlíka. V roce 1931 přešel na dětskou kliniku do Prahy. V letech 1945–1966 byl již jako řádný profesor přednostou I. dětské kliniky, poté se stal vedoucím pediatrické katedry Ústavu pro doškolování lékařů a farmaceutů v Praze. Roku 1992 získal čestný doktorát lékařských věd Univerzity Karlovy. V roce 1997 obdržel Medaili Za zásluhy I. stupně. Je pohřben na roztockém hřbitově. Na jeho počest byla po něm pojmenovaná 30. června 2011 škola v Plzni, která nesla název Střední odborná škola profesora Švejcara a nabízela humanitní studijní obory. Dne 1. července 2011 byla sloučena se Střední průmyslovou školou strojnickou v Plzni.

Jirina Prekop (20)

Jiřina Prekopová publikovala též pod jménem Jirina Prekop, byla česká dětská psycholožka a autorka populárně naučné literatury z oblasti dětské psychologie a výchovy, která působila v Německu. Byla známou propagátorkou neověřené formy psychoterapie, tzv. terapie pevným objetím. Vyvinula přitom vlastní neakreditovanou metodu, tzv. Terapie pevným objetím podle Prekopové. Bývala proto terčem kritiky, v České republice proti terapii a Jiřině Prekopové vystupuje například organizace APLA, sdružující rodiče dětí s autismem. Zemřela v Praze ve věku 90 let.

Jiří Všetečka (22)

Jiří Všetečka byl český fotograf , první docent fotografie v Československu, tvořící od roku 1958. Proslavil se zejména svými snímky z Prahy, dokumentárními snímky a ilustracemi inspirovanými podle knih. Nejznámější je Nezvalův Pražský chodec. Jeho druhým stěžejním dílem je Komenského Obecná porada o nápravě věcí lidských, ke které uspořádal výstavu a vydal knihu. Na katedře fotografie FAMU vyučoval předměty dokumentární fotografii a audiovizuální prostředky ve výuce. S oblibou fotografoval na čtvercový formát, využíval dlouhých teleobjektivů, které ještě s pomocí telekonvektorů prodlužoval. Do roku 1992 fotografoval pouze černobíle, potom začal experimentovat i na barevný film. Do konce života fotografoval na klasický film. Výpravná Všetečkova "Praha světlem tvořená" je však "barevná". Jeho poslední velkoformátová kniha, opět "černobílá", "Jiří Všetečka ...chodec s objektivem", zachycuje také dramatické události srpna 1968 i listopadu 1989 a rovněž jeho "profesní" setkání s našimi i americkými prezidenty , líčené s typickou Všetečkovou odvahou a příslovečným humorem. Spolupracoval s časopisy jako jsou například Československá fotografie, Film a doba, Svět v obrazech, MY 68, Literární měsíčník, Prostor, Reflex, Kulturní rozvoj. Jeho aktivity zasahovaly také do divadla a filmu, což dokládá jeho spolupráce s institucemi jako byly a jsou Vinohradské divadlo, Československý státní film, Hudební divadlo Karlín, Československá televize, Český rozhlas, Česká filharmonie, Panton. Také ve skupině projektování na ČVUT v Praze natočil několik 16 mm výukových a technických filmů a později i videí, pro účely propagace fakulty i výuky. Pro účely racionalizace výroby natáčel od šedesátých let se svými kolegy z katedry pomocí dvou kamer AK 16 filmy nejen inscenované v laboratoři projektování, ale i v praxi podniků tehdejšího Českosloven...

Jiří Schelinger (31)

Jiří Schelinger byl významný český rockový zpěvák a významná osobnost československé hudební scény 70. let. Narodil se 6. března 1951 v Bousově v Československu a svou hudební kariéru zahájil jako člen různých kapel, než se vydal na úspěšnou sólovou dráhu. Schelinger byl známý svým silným hlasem a dynamickým vystupováním na pódiu, díky čemuž se stal jedním z předních rockových zpěváků své doby.

Jiří Baier (14)

Narozen 1937. Ing. chemie, mykolog, práce o dřevokazných houbách, též práce o monitoringu a ochraně hub na území ČR, autorem knih kuchařských houbařských předpisů a regionální literatury o Budči.

Jennifer Rush (16)

Jennifer Rush je americká zpěvačka a skladatelka, která dosáhla úspěchu v polovině 80. let a stala se jednou z nejpopulárnějších umělkyň té doby v Evropě. Nejvíce ji proslavil její hit "The Power of Love", který se stal velmi úspěšným a v několika zemích se dostal na první příčku hitparád a nahrávali ho různí další umělci, včetně Celine Dion. Jennifer Rush Její kariéru definoval silný hlas a emotivní balady, v nichž se mísí vlivy popu a rocku. Její stejnojmenné album, které obsahovalo i píseň "The Power of Love", pomohlo upevnit její mezinárodní slávu. Během své kariéry vydala několik alb a udržela si pozici na evropské hudební scéně, přičemž obzvláště silnou fanouškovskou základnu měla v Německu. Ačkoli dnes již není v očích veřejnosti tak výrazná jako na vrcholu své kariéry, její přínos hudebnímu průmyslu, zejména v oblasti power balad, je stále uznáván a oceňován fanoušky po celém světě. Jennifer Rush .

Jennifer L Armentrout (30)

Jennifer Lynn Armentrout bydlí v Martinsburgu v Západní Virginii v USA. Když právě nepracuje, ráda čte, dívá se na zombie filmy nebo si užívá volný čas se svým manželem a psem Lokim. Hodně času rovněž tráví na Twitteru. Už na základní škole, když začala psát povídky, snila o tom, že se stane spisovatelkou. A taky jí moc nešla matematika. Jennifer píše paranormální romány pro mládež, sci-fi, fantasy a romance ze současnosti. J. Lynn je pseudonym autorky, pod kterým píše romantickou sérii Gamble Brothers, „new adult“ romány Počkám na tebe a Jako led , paranormální sérii Nephilim Rising nebo fantasy sérii Lux a Covenant.

Jaroslav Vodrážka (18)

Jaroslav Vodrážka byl český varhaník a hudební skladatel, známý svým přínosem klasické hudbě, zejména v oblasti varhanní hry. Jeho kariéra trvala několik desetiletí, během nichž se proslavil interpretací barokní hudby a provedením děl českých skladatelů. Vodrážkovu odbornost ve hře na varhany doplňoval jeho vědecký přístup k hudbě, kdy často pronikal do historických souvislostí prováděných skladeb.

Jan Patočka (28)

Jan Patočka byl jeden z nejvýznamnějších českých filosofů 20. století. Zabýval se fenomenologií, filosofií dějin, filosofickým dílem J. A. Komenského, T. G. Masaryka a E. Husserla, českou literaturou, uměním a kulturou. Patočkovo dílo a jeho osobnost výrazně ovlivnily soudobé české myšlení, zejména v kruzích nezávislé inteligence a disentu 60. až 80. let. Byl jedním z prvních mluvčích Charty 77. K jeho početným žákům patří mj. V. Bělohradský, V. Borecký, T. Halík, L. Hejdánek, P. Kouba, D. Kroupa, L. Menzel, J. Michálek, J. Němec, Z. Neubauer, R. Palouš, M. Petříček, Z. Pinc, Petr Rezek, J. Sokol a mnoho dalších. Narodil se jako třetí ze čtyř synů klasického filologa a středoškolského pedagoga Josefa Patočky a zpěvačky Františky, rozené Procházkové. Dva z jeho bratří se také stali vysokoškolskými profesory. Jeho otec choval velkou úctu k Masarykovi a Hostinskému, za jejichž žáka se považoval. Po maturitě na vinohradském reálném gymnáziu v Praze se roku 1925 zapsal ke studiu slovanské filologie, romanistiky a filosofie na Filozofické fakultě UK. V roce 1928 při studijním pobytu v Paříži se poprvé setkal s Edmundem Husserlem. 31. června roku 1931 promoval z filozofie disertační prací Pojem evidence a jeho význam pro noetiku u J. B. Kozáka a stal se jeho asistentem. Vedlejší rigorózní zkoušku složil z estetikyJako stipendista Humboldtovy nadace v roce 1933 studoval u Husserla a Martina Heideggera ve Freiburgu fenomenologii a navázal celoživotní přátelství s Husserlovým asistentem Eugenem Finkem. Podílel se na založení Cercle philosophique de Prague, stal se jeho českým sekretářem a v roce 1936 se habilitoval prací Přirozený svět jako filosofický problém, která ovlivnila české filosofické prostředí na mnoho let. Od roku 1937 byl redaktorem časopisu Česká mysl, spoluorganizoval Husserlovy přednášky v Praze a po jeho smrti se přičinil o záchranu jeho pozůstalosti. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1...

Jan Palička (26)

Narozen 1977 v Praze. Autor sportovních reportáží, redaktor.

Jan Novák (19)

Česko-americký spisovatel, filmový scénárista a dramatik Jan Novák se narodil 4. dubna 1953 v Kolíně. Navštěvoval první ročník kolínského gymnázia. O prázdninách v roce 1969 odešel s rodiči do Rakouska a odtud po ročním pobytu v uprchlickém táboře Traiskirchen do USA. Studoval na Shimer College ve státě Illinois a humanitní vědy na Chicagské univerzitě. V tomto městě také se svou rodinou stále žije. Vystřídal řadu příležitostných zaměstnání, deset let pracoval v computerovém oddělení telefonní společnosti, koncem devadesátých let byl několik let zaměstnán u bezpečnostní agentury jako strážce při převozu peněz. Od studentských let se věnuje literární činnosti. Zprvu psal verše, které publikoval časopisecky. Knižně debutoval česky psaným souborem povídek Striptease Chicago, které vyšly v nakladatelství 68 manželů Škvoreckých v Torontu . Od té doby píše anglicky. Je autorem próz Perfektní život , Miliónový jeep , Samet a pára , Co já vím? , Komouši, grázlové, cikáni, fízlové a básníci , Zatím dobrý. Mašínovi a největší příběh studené války , Děda , a divadelních her Čížci , České nebe , Strýček Josef , Aljaška a několika filmových scénářů (nejvýznamnější je jeho scénáristická spolupráce s Milošem Formanem, Ivanem Passerem, Maxmiliánem Schellem s Jurajem Jakubiskem a Davidem Ondříčkem. Dnes píše především anglicky, svoje díla do češtiny nepřekládá. Tvrdí, že je docela přínosné, když to překládá někdo jiný, protože často objeví věci, které by přeložil jinak a hůř. Co mu nesedí, to si opraví podle svého. Jan Novák patří k mladší vrstvě emigrace, která vyrůstá v osobnosti teprve v zahraničí a je ve způsobu psaní podstatně méně zatížena českou literární tradicí....

Jan Masaryk (16)

Jan Masaryk byl československý diplomat a politik, syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Byl mimo jiné vyslancem v Londýně , ministrem zahraničí v londýnské exilové vládě, v první i druhé vládě Zdeňka Fierlingera a v první vládě Klementa Gottwalda. V období 1944–1945 zastával i posty ministra národní obrany a ministra financí. V Únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry. Několik dní poté za nevyjasněných okolností zemřel. Narodil se 14. září 1886 ve Vlčkově vile „Osvěta“ nad Nuselským údolím na Královských Vinohradech. Na obecné škole měl dobrý prospěch, ale na malostranském reálném gymnáziu se výrazně zhoršil. Školní výsledky zůstaly špatné i po přechodu na Akademické gymnázium. V roce 1906 se nedostavil k maturitě a odcestoval do USA. Zde jej podporovaly matčiny sestry a filantrop Charles R. Crane, přítel T. G. Masaryka a zastánce československé samostatnosti. Jan nejprve žil v New Yorku a přivydělával si jako poslíček a jinými špatně placenými pracemi. Od roku 1907 pracoval ve Craneově slévárně v Bridgeportu ve státě Connecticut. Jeho pracovní morálka však byla špatná. Po večerech hrával na klavír. Mezi říjnem 1912 a 1913 pobýval ve zvláštní škole ve Vinelandu ve státě New Jersey, kde mu byla diagnostikována hebefrenie . V roce 1913 se vrátil do Čech. V letech 1915–1918 sloužil u 8. vozatajského praporu u 34. pěší divize rakousko-uherské armády v Haliči a v Uhrách a později v Itálii. Choval se jako disciplinovaný voják, staral se o koně a podle svých slov ani jednou nevystřelil. Válku skončil v hodnosti poručíka a obdržel stříbrnou medaili za statečnost 2. třídy. Po vzniku Československa byl po nějakou dobu „čímsi mezi ceremoniářem a otcovým prostředníkem“. 1. března 1919 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí.[8...

Inna Rottová (25)

Inna Rottová Mirovská, rozená Želeněcová, pseudonymy Joan Kerr, Inna Rott byla česká spisovatelka, tlumočnice a překladatelka, členka Obce spisovatelů, Klubu autorů literatury faktu a AIEP. Narodila se v Leningradě do židovské rodiny. Otec Samuil pocházel z Prahy, matka Galina z Varšavy, kde se ve dvacátých letech poznali. Otec se narodil v roce 1900 v židovské rodině v Libni, kam Marie Terezie po prusko-rakouské válce nechala vystěhovat Židy z pražského ghetta. V roce 1906 odešla jeho rodina před antisemitismem, na jih Francie, povzbuzena rehabilitací Alfreda Dreyfuse. Po první světové válce se chtěli vrátit do Československa, ale v prosinci 1918 proběhl pogrom v Holešově. Odjeli tedy do Polska a usadili se v městečku Jadów. Matka Galina pocházela z Varšavy z rodiny rabína. Když se se svobodně smýšlejícím Samuilem seznámili, tak ji ortodoxní rodina, jako nezdárnou, vyhnala. Její otec rabín za ni odsloužil rituální obřad za zemřelou, a „definitivně ji vymazal z paměti rodiny“. V roce 1926 odešli dále do Sovětského svazu, „moderního ráje dělníků a rolníků“, kde je ale okamžitě zatkli jako „narušitele hranic“. Z vězení je dostal maminčin bratr, který pracoval v Moskevské komunistické internacionále. Před dalším pronásledováním se uchýlili do Leningradu, kde jim pomohl maminčin dobře situovaný strýc. Koupil pro ně malý pokoj o dvanácti metrech čtverečních v osmipokojovém komunálním bytě. V roce 1941 rodinu v Leningradu zastihla válka. Matka s Innou a její o devět let starší sestrou Tamarou zůstaly v obleženém Leningradu, zatímco otec odešel bojovat, zraněn se vrátil aby v roce 1942 zemřel. Matka a dcery přežily obléhání Leningradu , přestály krutou zimu a hlad a několikrát je před smrtí zachránila šťastná náhoda. Po krátké známosti se Inna v roce 1960 provdala za českého studenta Jaromíra Mirovského a odstěhovala se s ním do Československa, z manželství pocházejí dvě dcery. V ob...

Il'ja Arnol'dovič Il'f (16)

Ruský spisovatel, spoluautor satirických románů, které napsal společně s Jevgenijem Petrovem.

Helena Lisická (11)

Helena Lisická byla česká etnografka a spisovatelka, autorka pohádek a pověstí. S tvorbou začala v 50. letech a je autorkou více jak dvou desítek titulů. Mimo pohádek a pověstí se zabývala i tvorbou divadelních her pro děti. Spolupracovala s Folklórním souborem Haná, s nímž založila folklórní festival Lidový rok. Provdala se za archiváře Antonína Roubice. Studovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci.

Hana Kneblová (27)

Narozena roku 1976 v Novém Jičíně. Historička, jazyková redaktorka a překladatelka. Autorka populárně naučné publikace z historie.

Gabriela Futová (30)

Gabriela Futová je slovenská spisovatelka, knihovnice a vystudovaná žurnalistka. Gabriela Futová pochází z Prešova, kde působí jako knihovnice v Knižnici P.O.Hviezdoslava. Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě v Bratislavě. Během mateřské, kdy se kolem ní batolily dvě děti, napadlo Gabrielu Futovou věnovat se dětské literatuře. Již dlouho chtěla psát pohádky, ale neměla prý ráda princezny. Proto se rozhodla použít tématu čarodějnic po vzoru Preusslerovy bosorky. Je autorkou i dalších knih pro starší děti, ale k tématu čarodějnic se ráda vrací. Autorka je rovněž metodičkou pro práci s dětmi a mládeží a vedoucí pracovní skupiny zaměřené na práci s dětmi a mládeží, zřízené Slovenskou národnou knižnicou v Martině.

G. F Waco (29)

Německý spisovatel, autor westernových povídek a románů.

Fredrik Backman (22)

Fredrik Backman je švédský sloupkař, blogger a spisovatel. Je autorem knih Babička pozdravuje a omlouvá se a Muž jménem Ove. Obě knihy byly bestsellery v jeho rodném Švédsku a byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Fredrik Backman vyrostl v Helsingborgu. Píše pro Helsingborgs Dagblad a Moore Magazine. V roce 2012 debutoval s knihou Muž jménem Ove, která byla zfilmována a měla premiéru 25. prosince 2015. Backman je ženatý s Nedou Shafti Backmanovou.

František Běloun (24)

František Běloun byl český učitel matematiky a deskriptivní geometrie. Po maturitě na reálce v Pardubicích v roce 1931 odešel na Slovensko, kde učil na měšťanských a obecných školách. Mezitím v roce 1933 složil maturitu na učitelském ústavu v Chrudimi. Po rozbití republiky v roce 1939 přešel do Čech. Působil v Peruci na Lounsku, Praze a Chroustovicích na Vysokomýtsku, kde byl pod policejním dozorem pro důvodné podezření z účasti na odboji. V roce 1943 byl totálně nasazen, po osvobození konal celý rok dobrovolnou vojenskou službu. Učil pak na školách ve Zbraslavi, Davli, Mníšku a Radotíně. Přitom dálkově studoval na Vysoké škole pedagogické v Praze, kde v roce 1952 získal doktorát pedagogických věd. V roce 1960 dosáhl aprobace pro matematiku a deskriptivní geometrii na středních školách. Působil od roku 1954 jako metodik na Ústavu pro další vzdělávání učitelů, pozdějším Krajském pedagogickém ústavu v Praze a věnoval se otázkám metodiky vyučování matematiky. Penzionován byl v roce 1976. František Běloun je autorem mnoha didaktických statí, učebnic, sbírek příkladů a tabulek. Pracoval v redakčních radách časopisů Matematika ve škole, Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. V letech 1965–1969 byl hlavním sekretářem Jednoty československých matematiků a fyziků.

Frances Hodgson Burnett (23)

Frances Eliza Hodgson Burnettová byla anglo-americká prozaička a dramatička, autorka více než padesáti knih a třinácti divadelních her pro děti i pro dospělé. Rozená Hodgsonová, dětství prožila v Anglii. Po smrti otce se zchudlá rodina přestěhovala roku 1865 do USA k příbuzným do Knoxville v Tennessee. V devatenácti letech začala v různých časopisech publikovat své první práce, aby finančně pomohla rodině, protože se po smrti své matky musela starat o čtyři mladší sourozence. Roku 1873 se provdala za Swana Burnetta, dva roky s ním žila v Paříži, kde se jí narodili dva synové. Po návratu do USA se s manželem usadila ve Washingtonu a zde začala psát svá románová díla. Její sentimentální a naivně moralistní příběhy se staly velmi oblíbenými a vydání jejího románu Little Lord Fauntleroy roku 1886 z ní udělalo světově proslulou autorku. Později žila střídavě v USA a v Anglii. Roku 1892 zemřel její nejstarší syn na tuberkulózu, což u ní vyvolalo deprese, se kterými zápasila po celý další život. Roku 1898 se rozvedla, neboť její manžel žil velmi marnotratným životem. Znovu se provdala roku 1900, ale toto manželství vydrželo pouze rok. Ke konci života se usadila na Long Islandu v New Yorku, kde roku 1924 zemřela. Frances Burnettová ve svých románech úspěšně kombinovala realistické detaily ve vykreslení postav a prostředí s romantickými zápletkami plnými nečekaných zvratů. Několik svých románů také zdramatizovala. V on-line databázi Internet Movie Database je možno nalézt 55 filmových a televizních titulů, z nichž téměř dvacet bylo natočeno již v éře němého filmu. K nejznámějším adaptacím patří americký film Little Lord Fauntleroy režiséra Johna Cromwella z roku 1936 a rovněž americký film The Little Princess režiséra Waltera Langa z roku 1939 se Shirley Templeovou v titulní roli. První fil...

Evan Hunter (20)

Ed McBain, známý též jako Evan Hunter, rodným jménem Salvatore Lombino byl americký spisovatel a scenárista. Svá díla psal pod řadou pseudonymů. „Serióznější“ výtvory zpravidla pod jménem Evan Hunter, které později přijal za vlastní. Uznání si vydobyl románem Džungle před tabulí z prostředí americké střední školy. Napsal též scénář k filmu Alfreda Hitchcocka Ptáci . Do paměti čtenářů se však nejvíce zapsal pod pseudonymem Ed McBain jako stvořitel kriminálního cyklu 87. revír, v jehož více než pěti desítkách detektivních románů zachycuje příběhy policisty Steva Carelly a jeho kolegů ze smyšleného amerického velkoměsta Isoly, nápadně se podobajícího autorovu rodnému New Yorku. Dále je třeba připomenout jeho detektivky s hlavním hrdinou advokátem Matthewem Hopem, které také došly velkého čtenářského uznání. McBainovy detektivky vynikají faktografickým realismem, vypravěčskou lehkostí a pozorovatelským talentem, s nimiž autor vykresluje množství figurek svého velkoměstského panoptika. Některé jeho romány byly použity jako předlohy detektivních seriálů . Jeho dalšími autorskými pseudonymy byly Hunt Collins, Ezra Hannon, Richard Marsten, John Abbot a Curt Cannon. Narodil se roku 15. října 1926 v New Yorku na Manhattanu, ale od dvanácti let žil v Bronxu. V New Yorku také chodil na základní a střední školu. V roce 1944 byl odveden k námořnictvu; po návratu do civilu v roce 1946 dovršil své vzdělání na newyorské Hutton College, kterou opustil s titulem bakaláře svobodných umění. Na universitě se také seznámil se svou budoucí ženou, se kterou se v posledním ročníku oženil. Psát se pokoušel už za studií, ale po odchodu z university nejprve prošel celou řadu zaměstnání: odpovídal na telefonické dotazy u Americké automobilové společnosti; u jiné firmy nabízel telefonicky restauracím mořské raky a kromě platu dostával i naturálie: tolik mořských raků, kolik jich...

Eva Petrová (20)

Eva Petrová byla česká výtvarná kritička, kurátorka, teoretička a historička umění, grafička, spisovatelka a básnířka. V letech 1948–1953 vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku a obhájila zde rigorózní práci Kresby Alšova mládí a kandidátskou dizertaci Figurální obraz v počátcích obrození; Charakter a proměny hlavních tendencí . V letech 1953–1972 byla vědeckou pracovnicí Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, 1964–1970 členkou výstavní komise Galerie Václava Špály . V šedesátých letech připravila Výstavu mladých ke kongresu AICA , výstavu Zdeny Fibichové ve Vídni a výstavu Nová figurace . Na počátku normalizace byla z ÚTDU ČSAV propuštěna. Od roku 1972 působila ve svobodném povolání jako výtvarnice a spisovatelka. Za normalizace uvedla výstavy Olgy Čechové , Jaroslava Šerých a Rudolfa Němce . Po roce 1989 se podílela na koncipování výstavního programu Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích. Byla hlavní teoretičkou skupiny Trasa. Byla členkou, v letech 2005–2009 předsedkyní, výtvarného odboru Umělecké besedy, členkou SČUG Hollar, PEN klubu a Mezinárodní asociace výtvarných kritiků . Působila v redakční radě časopisu Kámen. Publikovala v časopisech Umění, Výtvarné umění, Ateliér, Výtvarná práce, Zlatý máj, Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu, ad. Je autorkou hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění a přispěla do sborníků ke 200. výročí Velké francouzské revoluce , Česká kultura na přelomu 50. a 60. let a do souboru článků Zakázané umění II. Jejím partnerem a spolupracovníkem byl teoretik umění Luděk Novák . Ve své odborné práci se po více jak padesát l...

Esther Hicks (18)

Esther Hicks, rodným jménem Esther Weaver je americkou motivační řečnicí, autorkou knih a audio programů. Často je spojována s osobou známou jako Abraham. Spolu se svým zesnulým manželem Jerrym Hicksem napsala řadu knih, pořádala workshopy o Zákonu přitažlivosti pod hlavičkou Abraham Hicks Publications. Také se objevila v původní verzi filmu Tajemství z roku 2006. Její knihy, včetně série Zákon přitažlivosti, jsou podle Esther: „vytvořeny ze sdělení nefyzické entity, která je známa jako Abraham.“ Na seminářích Ester popisuje, co a jak dělá, když se napojuje na „nekonečnou inteligenci“. Narodila se jako Esther Weaver 5. března 1948 v Coalville v Utahu. Spolu se svou sestrami Jeanne a Rebeccou, vyrostla v Layton, Utah. Zde chodila do školy South Summit High School . Po ukončení studia se provdala za Richarda D. Geera, se kterým má dceru Tracy . Žili ve Fresnu, Kalifornie. Manželství skončilo 21. srpna 1980. Jedno z prvních zaměstnání Jerryho Hickse byla cirkusová akrobacie, kterou dělal 2 roky. Angažmá měl na Kubě. Od počátku roku 1948, pak 20 let, pracovat jako hudebník, MC a komik. Jerry Hicks zemřel 18. listopadu 2011, na rakovinu. Bylo mu 85 let. Jejím druhým manželem byl Jerry Hicks, distributor Amway. Seznámili se v roce 1976, při prezentaci Amway, kterou vedl Jerry Hicks ve Fresnu. Později spolu pracovali jako upline a distributor . Svatbu měli 3. září 1980 v Clark County, Nevada. V knihách a dílech Esther se objevuje osoba jménem Abraham. Esther jej nazývá „nekonečnou inteligencí“ a Jerry pak „nejčistší formou lásky, jakou kdy zažil“. Její učení, která jsou známá jako „Učení Abrahama-Hicksových“ jsou založena na těchto zkušenostech. Mezi základní zásady učení patří to, kde se říká, že lidé vytvářejí svou vlastní realitu prostřednictvím své pozornosti a zamě...

Emilio Salgari (17)

Emilio Salgari byl populární italský spisovatel dobrodružných románů, označovaný někdy jako italský Jules Verne. Po neúspěšném pokusu stát se námořním důstojníkem, obrátil Emilio Salgari svou pozornost k literární činnosti. Napsal více než dvěstě dobrodružných příběhů odehrávajících se v nejrůznějších exotických končinách s hrdiny z různých lidských ras a kultur. Stal se brzy tak slavný, že byl někdy nazýván italským Julesem Vernem, ačkoliv jeho knihy jsou dobrodružné a nezabývají se vědeckou fikcí. Nejúspěšnější Salgariho dílo, série románů o Sandokanovi, který vede boj proti utlačovatelům malajských domorodců, se zdá být založena na skutečném životě jednoho malajského náčelníka, který vedl boj proti guvernérovi a rádžovi Sarawaku Jamesovi Brookeovi ze svého úkrytu na Mount Sandok. Přestože měl Salgari milióny čtenářů po celém světě, nikdy nedosáhl takového finančního zajištění, jaké by si zasloužil. Vydavatelé, využívající Salgariho špatných obchodních schopností, nechávali spisovatele téměř v chudobě. Pronásledovaný věřiteli a rodinnou krizí, spáchal Salgari dne 25. dubna roku 1911 sebevraždu. Sandokan, známý jako Malajský tygr, vede v jedenácti Salgariho románech ozbrojený boj proti holandským a britským koloniálním představitelům, zosobněným v rádžovi Jamesovi Brookeovi, guvernérovi a rádžovi Sarawaku. Ten je známý svými nemilosrdnými a krutými činy při upevňování své moci. Když byl Sandokan ještě chlapec, nechal Brooke vyvraždit jeho rodinu a zbavil jej trůnu. V dospělosti Sandokan shromáždil skupinu pirátů a z malého ostrůvku Mompracem na západ od Bornea vede se svým přítelem Portugalcem Yanezem de Gomerou proti Brookovi ozbrojený boj, nejen pro svou osobní pomstu, ale také na obranu malých domorodých království. Jde o tyto romány: Série se dočkala dalších pokračování od různých italských spisovatelů. Nejznámějším z nich je Luigi Motta, který napsal o Sandokanovi dalších pět románů, např. Malajský ...

Dušan Hamšík (13)

Dušan Hamšík byl český novinář, spisovatel a scenárista. Jako novinář působil v redakcích řady periodik – Mladá fronta, Květy , Obrana lidu , Čs.voják . Po roce 1968 mu režim znemožnil oficiálně publikovat, proto své texty vydával pod jinými jmény nebo pracoval anonymně. Pod jménem Jaroslava Dietla zpracoval vzpomínky fotbalisty Ivo Viktora Můj dres číslo 1 , pod jménem Jaroslava Vokřála napsal doslovy ke knihám Oty Pavla. Anonymně spolupracoval s Karlem Kachyňou na scénářích televizních inscenací Zlatí úhoři, Velký případ malého detektiva, seriálu Vlak dětství a naděje a filmech Smrt krásných srnců a Oznamuje se láskám vašim. Jeho knižní prvotinou Začátek je v Jáchymově s budovatelským nadšením popisuje těžbu uranu v Jáchymově a stavbu pokusného jaderného reaktoru v Řeži u Prahy. Další knihu O zuřivém reportéru E. E. Kischovi napsal společně s Alexejem Kusákem. Knihu Bomba pro Heydricha vytvořil společně s novinářem Jiřím Pražákem. Další texty již zpracoval samostatně – Oběd s Adenauerem , Génius průměrnosti , Spisovatelé a moc , Havárie na sklonku dne . Až posmrtně, v roce 1986, pak vyšla kniha Druhý muž třetí říše o Heinrichu Himmlerovi. Od května 1978 jako kandidát tajné spolupráce a od července téhož roku až do konce svého života působil rovněž jako agent komunistické StB, krycí jméno Chrudimský. Svůj život v roce 1985 ukončil sám, když spáchal sebevraždu předávkováním léky.

Cindy Gerard (30)

Cindy Gerard je autorkou více než třiceti romancí, které se pravidelně setkávají s velkým čtenářským úspěchem. Žije na americkém středozápadě a kromě psaní se dlouhá léta věnuje kariéře školitelky ve středisto pro mezilidské vztahy. V emocích, které prýší ze stránek jejích knich se zřetelně odráží její znalost lidského nitra. Síla autorčina sdělení spočívá v této hluboké zkušenosti a v široké škále prostředků, které při psaní používá - od vášniných a něžných milostných scén až po humor.

Carlos Castaneda (21)

Carlos Castaneda, dříve Castañeda, byl autor kontroverzních knih, které popisují jeho učednictví u tradičního amerického čaroděje z tradice Toltéckých zřeců z kmene Yaqui. Castaneda tvrdí, že se v roce 1960, kdy byl studentem antropologie, seznámil s čarodějem kmene Yaqui, kterého nazýval Don Juan Matus. Castanedův původní zájem studia halucinogenních rostlin v oblasti Sonorské pouště se během setkávání s čarodějem změnil v jeho učednictví. Aniž to sám zprvu tušil, začal se učit čarodějnému popisu světa, aby posléze od dona Juana zdědil pozici naguala, tedy vůdce skupiny zřeců. Tento termín používá Castaneda pro šamana či čaroděje, který dokáže proměnit svůj tvar nebo se proměnit ve zvíře. Castanedova tvorba obsahuje mnoho popisů paranormálních a magických zážitků, psychologické techniky, toltécké magické rituály, experimenty s psychotropními rostlinami . Z jeho učení vychází také cvičení tzv. „magických gest“ – tensegrita. Prodalo se více než 8 milionů výtisků jeho díla v 17 jazycích včetně češtiny. Carlos Castaneda , se narodil 25. prosince 1925 v Cajamarca, Peru. Imigrační záznamy také ukazují, že příjmení převzal po matce Susana Castañeda Navoa, jeho otec se jmenoval Cesar Arana Burungaray. Odstěhoval do Spojených států na počátku roku 1950 a dostal občanství v roce 1957. V roce 1960 se oženil s Margaret Runyan. Žili spolu jen šest měsíců, ale jejich rozvod trval dlouho do roku 1973. Studoval na University of California, Los Angeles. Castaneda napsal dvanáct knih a několik odborných článků podrobně popisující jeho zážitky s šamanem z indiánského kmene Yaqui ze severního Mexika. Jeho první tři knihy, Učení dona Juana: cesta poznání Yaqui, Oddělená skutečnost a Cesta do Ixtlanu, Castaneda napsal během studií na Univerzitě. Castaneda psal knihy, kde psal o sobě a co zažíval, jak ho u...

Břetislav Hodek (19)

Břetislav Hodek byl český lexikograf, literární vědec, spisovatel a překladatel z angličtiny. Patří k předním českým znalcům Williama Shakespeara a jeho doby. Podílel se na vzniku třísvazkového díla Alžbětinské divadlo . Přeložil celkem šestnáct Shakespearových divadelních her . Jeho překlady Shakespearových děl byly opakovaně uváděny na scéně Národního divadla v Praze v režii Miroslava Macháčka a dalších. Spolu s PhDr. Karlem Haisem v Československé akademii věd sestavil Velký anglicko-český slovník, v současné době nejrozsáhlejší dílo tohoto druhu v České republice. Za své rozsáhlé celoživotní dílo nedostal během svého života žádné ocenění, naopak se stal středem pomluv a výsměchu. Byl aktivním katolíkem. Neztotožňoval se s vývojem Československa po únoru 1948. Jeho lexikografické dílo Velký anglicko-český slovník je nakladatelstvím, které má autorská práva, posledních dvacet let uměle upozaďováno na úkor laicky kompilovaných a ve skutečnosti zcizených internetových zdrojů, jejichž autorem je Břetislav Hodek. Břetislav Hodek studoval v letech 1945 až 1950 angličtinu, hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po ukončení studia působil jako redaktor v nakladatelstvích Vyšehrad a Artia. V letech 1967 až 1985 pracoval v Československé akademii věd. Patří k předním českým znalcům Williama Shakespeara a jeho doby, je spoluautorem třísvazkové publikace Alžbětinské divadlo , autorem odborné monografie William Shakespeare – Kronika hereckého života a beletrizovaného životopisu Příběh mladého Shakespeara . Druhý díl životopisu nebyl dosud publikován. Zájem o Shakespeara se odrazil již v rané studii Na okraj Hamleta a v monografii Laurence Olivier . Z tradic anglické detektivky vyšel v detektivních románech Kočka , Kocouři ...

Bohumila Sílová (25)

Bohumila Sílová byla česká spisovatelka knih pro děti. Bohumila Sílová, rozená Nováková, pocházela z rodiny vinohradského majitele obuvnické dílny Josefa Nováka. Matka Antonie, rozená Lešová, jí zemřela již v útlém mládí a po otcově smrti roku 1914 se s ní nevlastní matka, která zůstala bez prostředků, odstěhovala ke svým příbuzným do Těptína poblíž Jílového u Prahy. V Jílovém vychodila obecnou školu a od roku 1919 studovala na měšťanské škole v Praze, kde také v letech 1923–1925 vystudovala obchodní školu. Krátce pracovala jako úřednice, ale brzy se díky své zálibě v literatuře stala zaměstnankyní půjčovny knih pro děti v Ústřední knihovně hlavního města Prahy. Na přelomu 20. a 30. let pracovala v nakladatelství Aventinum a pak až do války jako sekretářka nakladatelského družstva Kmen. Poté se stala spisovatelkou z povolání s výjimkou několika poválečných let, kdy vedla dětskou rubriku Rudého práva. V letech 1934–1935 redigovala společně s Jaroslavem Raimundem Vávrou časopis Zora. Dne 16. února 1930 se v Nuslích provdala za absolventa obchodní školy Jiřího Sílu , pozdějšího komunistického novináře. Toto manželství bylo v roce 1937 rozvedeno a následně téhož roku prohlášeno za rozloučené. Dcera Eva Kantůrková je rovněž spisovatelka. Bohumila Sílová je především autorkou pohádek pro nejmenší čtenáře, ve kterých se dotýká i problémů sociálních a politických. Proslavila se především díky své sérii příběhů ze života malého černouška Pavího Očka. Jde o téměř nepostřehnutelně didaktické féerie s humanistickou tendencí a s napínavým obratně vystavěným dějem. Kromě toho je autorkou dívčích románků a dvou knih s budovatelskou tematikou. Za nejživější a nejbezprostřednější z dívčích románků považuje kritika Čechy krásné, Čechy mé, dívčí deník se silně autobiografickými prvky. Koncem roku 1948 oznámil denní tisk, že Bohumila Sílová nastoupila na rok jako dělnice d...

Blanka Kovaříková (18)

PhDr. Blanka Kovaříková vystudovala Fakultu žurnalistiky UK a od té doby se věnuje publicistice. Od roku 2000 je redaktorkou časopisu VLASTA, v němž se zabývá retro osudy legendárních českých herců a hereček, ale i dalších pozoruhodných osobností. Je také autorkou Retro magazínu Vlasta, který vyšel v roce 2009 a v červnu 2010. Vydala několik knih: Herecké romance , Herecké balady , Jak se dědí sláva? a Rada Vacátko a jeho hříšní lidé. Podle této knížky byl natočen hodinový dokumentární film Kriminální policie aneb na jménech nezáleží. Blanka Kovaříková je také autorkou námětu dokumentu o Slávce Budínové Malostranská hraběnka. Podle jejího námětu se realizovala 13. komnata s Consuelou Morávkovou. 1.12.2010 vyjde v nakladatelství Brána autorky nová kníha Lexikon slavných českých dynastií.

Arthur Miller (23)

Arthur Miller byl americký dramatik a esejista. V letech 1956–1961 byl manželem Marilyn Monroe. V roce 1962 se oženil potřetí. Jeho manželkou a celoživotní partnerkou se stala Inge Morath – původem Rakušanka, významná fotografka, členka fotografické agentury Magnum Photos, představitelka humanistické fotografie . Patřil mezi autory, kteří se programově snažili rozbít představy o Americe jako o ráji. Byl členem Komunistické strany USA, v padesátých letech se stal terčem Výboru pro neamerickou činnost, vedeného senátorem Josephem McCarthym. Odmítnul prozradit jména svých přátel, kteří také sympatizovali s komunismem. Později se angažoval ve prospěch uvězněných spisovatelů v nesvobodných zemích, byl také předsedou Mezinárodního PEN klubu. Jeho společenskokritické hry byly zpočátku psány klasickou formou, byl ovlivněn H. Ibsenem. V pozdějších hrách spojil realismus a symbolismus do expresívní formy.

Andre Gide (21)

André Paul Guillaume Gide byl francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1947. Narodil se roku 1869 v rodině významného právníka a profesora Paula Gida. Mládí prožil v silně náboženském rodinném prostředí, které po otcově smrti ovládla matka. Ač původně katolička, zavedla v rodině přísný režim protestantsky puritánských mravů. Studoval na několika školách a pro špatný zdravotní stav musel studia několikrát přerušit. Jako student Alsaské koleje se začal živě zajímat o literaturu, přispíval do různých revuí, seznámil se Stéphanem Mallarmém, Paulem Valérym, Paulem Claudelem a dalšími předními francouzskými básníky. Začal vydávat svá první díla, silně poplatná symbolismu, od kterého se však brzy odklonil. V letech 1893-1894 podnikl ozdravné cesty do severní Afriky a stal se blízkým přítelem Oscara Wilda, se kterým se seznámil v Alžíru. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivými národnostními a sociálními problémy a také objevil svět smyslů, přispěly k tomu, že se odvrátil od výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnému individualismu a etickému, filozofickému i estetickému relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala lyrická próza Pozemské živiny , kterou je možno považovat za jakýsi Gidův manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobození vlastního já. To představuje jakýsi asketismus naruby, podle kterého se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Subjektem i objektem jeho analýzy se stává hrdina, který nechce být spoután žádnými principy a ve všem se chce odlišit od ostatních lidí. Svědčí o tom jeho epické příběhy Imoralista , Těsná brána , Vatikánské kobky i Pastorální symfonie , které sledují a rozvíjejí konflikty, vznikající ze střetu silného jedince s omezujícím vlivem prostředí. Roku 1909...

Alan Marshall (12)

Alan Marshall byl australský spisovatel, publicista, cestovatel a folklorista. V roce 1908 onemocněl dětskou obrnou a od té doby byl nucen používat berle. Od roku 1922 do roku 1933 pracoval jako úředník, v této době se začal zajímat o psaní. Měl svůj vztah i k Československu, neboť si od roku 1965 dopisoval s Boženou Foltýnovou, která mu napsala, protože ji zaujala jeho kniha. Roku 1972 dokonce přijel do Prahy, kde se s ní osobně setkal. Během svého života obdržel celou řadu ocenění např. Řád Británie, Řád za přátelství mezi národy a v Austrálii získal mj. Řád za služby literatuře Austrálie, Čestný doktorát právních věd. Biografii nazvanou I can jump oceans: the world of Alan Marshall o něm napsal Harry Marks.

Zygmunt Bauman (25)

Zygmunt Bauman byl polsko-britský sociolog židovského původu, který žil od roku 1971 ve Velké Británii. Byl známý pro svou analýzu souvislostí mezi modernitou a holocaustem a úvahy o postmoderním konzumerismu. Narodil se v Poznani v roce 1925 v polské židovské rodině. Po okupaci Polska nacistickým Německem za druhé světové války uprchl do Sovětského svazu. Později sloužil v První armádě polského vojska , která byla kontrolována Sověty. Zúčastnil se bojů o Kołobrzeg a o Berlín. V 1AWP působil jako politický důstojník. Podle polooficiálního prohlášení polského historika z Ústavu národní paměti, které bylo uveřejněno v květnu 2006 v konzervativním časopise Ozon, působil Bauman v letech 1945 až 1953 ve vojenských oddílech tzv. Jednotek vnitřní bezpečnosti , které byly určeny k odhalování a potírání antikomunistických, ukrajinských a německých podzemních hnutí. Podle zmíněného časopisu se Bauman vyznamenal jako velitel jednotky, která zatkla velký počet protikomunistických bojovníků a byl za to vyznamenán polským Válečným křížem v roce 1950. V článku časopisu Ozon se také uvádí, že Bauman byl v letech 1945–1948 informátorem Vojenské rozvědky. V KBW dosáhl Bauman hodnosti rovnající se majorovi, ale v roce 1953 byl propuštěn za to, že se jeho otec pokusil emigrovat do Izraele. To vedlo k několika vážným nedorozuměním mezi otcem a synem, který nejen nesdílel otcovo nadšení pro sionismus, ale byl doslova zatvrzelým anti-sionistou. Po skončení 2. světové války začal studovat sociologii na varšavské Akademii sociálních věd, později přešel na studia filosofie, protože sociologie byla mezitím zrušena jako buržoazní učební obor. Po dokončení vysokoškolského vzdělání nastoupil na Varšavskou univerzitu, kde byl zaměstnán až do roku 1968. Po březnu 1968 byl spolu s řadou svých kolegů i pro svůj židovský původ vyhoze...

Zuzana Růžičková (23)

Zuzana Růžičková byla významná česká cembalistka, proslulá interpretací barokní hudby, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Narodila se 14. ledna 1927 v Plzni v Československu, přežila hrůzy holocaustu během druhé světové války a pokračovala v úspěšné hudební kariéře. Růžičková se stala první cembalistkou, která nahrála kompletní dílo Johanna Sebastiana Bacha pro klávesové nástroje, což jí přineslo mezinárodní uznání. Její diskografie zahrnuje pozoruhodná alba, jako jsou "Variations Goldberg " a "The Well-Tempered Clavier", která dokládají její odborné znalosti a hluboké porozumění Bachovým skladbám. Během své kariéry vystupovala po celém světě, vychovala řadu studentů a předávala jim svou vášeň pro cembalo a barokní hudbu. Její život a odkaz zachytil dokumentární film "Zuzana: Zuzana Růžičková zemřela 27. září 2017 a zanechala po sobě bohatý odkaz jedné z nejvýznamnějších cembalistek své doby.

Zdeněk Rytíř (7)

Zdeněk Rytíř byl český textař, básník a spisovatel, který se významně zapsal do české hudební scény. Narodil se 26. března 1949 v Praze a proslavil se spoluprací s různými umělci a kapelami, psal texty, které rezonovaly u veřejnosti. Rytíř spolupracoval s významnými českými hudebníky, jako jsou Karel Gott, Hana Zagorová nebo Jiří Schelinger. Jeho schopnost vytvářet poetické a smysluplné texty pomohla pozvednout písně, na kterých pracoval, a učinila z nich nezapomenutelné hity v rámci československého hudebního průmyslu. Ačkoli není znám především jako skladatel nebo interpret alb jako "Jak to doopravdy bylo s Babinským", jeho vliv jako textaře zanechal trvalou stopu v kulturní krajině své země. Zdeněk Rytíř zemřel 19. února 1995, ale jeho dílo je nadále oslavováno fanoušky české hudby.

Vojta Beneš (26)

Vojta Beneš byl československý politik a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Byl bratrem prezidenta Edvarda Beneše a Václava Beneše. Vojta Beneš se narodil v Kožlanech na severním Plzeňsku jako syn rolníka Matěje Beneše a jeho manželky Anny Petronily, roz. Benešové . Maturoval na učitelském ústavu v Praze. V období let 1897–1908 byl pedagogem na obecné škole v Čakovicích, od roku 1908 učil na měšťanské škole v Brandýse nad Labem. V letech 1911–1914 pracoval na českých krajanských školách v USA. Krátce před začátkem první světové války se vrátil do vlasti. V létě roku 1915 ale opět odjel do USA. Zapojil se do československého odboje a agitoval ve prospěch zahraničního exilu mezi krajany. Do Československa se vrátil roku 1919. V roce 1920 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. V letech 1919–1920 zastával funkci ředitele měšťanské školy v Brandýse nad Labem, v období let 1920–1922 byl okresním školním inspektorem v Praze a od roku 1922 do roku 1925 zemským školním inspektorem v Čechách. Působil jako místopředseda Československé obce legionářské. Byl též předsedou Zemského ústředí péče o mládež v Čechách a funkcionářem Svazu československého učitelstva, přičemž v letech 1928–1932 byl jeho předsedou. Angažoval se v přípravě reformy československého školství. Vydal četné odborné studie na téma organizace učitelské práce. Členem sociální demokracie byl od roku 1897, v rámci sociální demokracie vydával měsíčník Červánky. Plně se zapojil do politiky po vzniku Československa. V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1929 obhájil. V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senát...

Vladimir Vladimirovič Nabokov (23)

Vladimir Vladimirovič Nabokov, rusky: Владимир Владимирович Набоков, , byl ruský a později americký prozaik; svou ranou prózu a poezii psal pod pseudonymem Sirin. Vladimir Nabokov se narodil 10. dubna 1899 v Petrohradu do zámožné rodiny. Jeho otec, Vladimir Dmitrijevič Nabokov , byl právník, známý politik a jeden z hlavních představitelů Konstitučně demokratické strany . Pocházel ze starého ruského šlechtického rodu Nabokovů. Jeho matka, Jelena Ivanovna , byla dcerou bohatého obchodníka se zlatem. Vladimir Nabokov měl dva bratry a dvě sestry.   Dědeček z otcovy strany, Dmitrij Nikolajevič Nabokov, byl ministrem spravedlnosti za vlády cara Alexandra II. a Alexandra III. Babička z otcovy strany, baronka Maria Ferdinandovna von Korf , byla dcerou barona Ferdinanda Nikolaje Viktora von Korf , německého generála ruské armády. Dědeček z matčiny strany, Ivan Vasiljevič Rukavišnikov , byl obchodník se zlatem a mecenáš. Babička z matčiny strany, Olga Nikolajevna Rukavišnikovová ,  byla dcerou tajemníka Nikolaje Illarionoviče Kozlova , který pocházel z kupeckého rodu a stal se lékařem, biologem, profesorem a ředitelem imperátorské lékařské akademie a stál v čele lékařské služby ruské armády. V rodině Nabokovových se denně hovořilo třemi jazyky: rusky, anglicky a francouzsky. Díky tomu ovládal budoucí spisovatel tyto jazyky již od dětství. Jak říkal sám spisovatel, číst anglicky uměl dříve než rusky. První roky svého života strávil Nabokov v pohodlí a blahobytu domu rodičů na ulici Bolšoj Morskoj v Petrohradu a na venkovském sídle Vyra v Gatčinské oblasti nedaleko Petrohradu. Nabokov začal studoval na Těniševské akademii v Petrohradu, kde se několik let před ním vzdělával spisovatel Osip Mandelštam. Mezi jeho hlavní koníčky patřily literatura a ent...

Tina Turner (25)

Tina Turner , narozená 26. listopadu 1939 jako Anna Mae Bullocková, je kultovní zpěvačka a herečka, jejíž kariéra trvá již více než půl století. Poprvé se proslavila v 60. letech 20. století po boku svého tehdejšího manžela Ika Turnera v duu Ike & Tina Turner , přičemž dosáhla úspěchu s hity jako "Proud Mary" a "River Deep - Mountain High". Po bouřlivém a násilnickém manželství se Tina koncem 70. let rozešla jak po osobní, tak po profesní stránce.

The Alan Parsons Project (29)

The Alan Parsons Project byla britská progresivní rocková skupina, kterou v roce 1975 založili zvukový inženýr a hudební producent Alan Parsons a skladatel, hudebník a manažer Eric Woolfson. Skupina byla známá svými koncepčními alby, na kterých se místo stálé sestavy kapely střídali hudebníci a zpěváci. Alan Parsons si již předtím vybudoval úspěšnou kariéru v hudebním průmyslu díky své inženýrské práci na významných albech, jako je "Abbey Road" skupiny The Beatles a "The Dark Side of the Moon" skupiny Pink Floyd. The Alan Parsons Project Debutové album "Tales of Mystery and Imagination" čerpalo inspiraci z děl Edgara Allana Poea a udávalo tón tematickému a často orchestrálnímu přístupu kapely k tvorbě alb.

Tami Hoag (17)

Tami Hoag, roz. Mikkelson je autorkou více než 30 knih, ichž se prodalo přes 22 milionu výtisků. Publikovat začala koncem 80. let a navzdory tomu, že těžiště jejích tehdejších příběhů tvořily příběhy o lásce, proslulosti dosáhla především svými napínavými romány s kriminální zápletkou. V nakladatelství Knižní klub vyšly její knihy: Hříchy noci, Hříšná vina, Planý poplach, Temný ráj, Úzká zlověstná linka, Popel popelu a Prach prachu.

Stanislav Havelka (27)

Narozen 1939, zemřel 21. 9. 2018 v Praze. Spisovatel a scénárista, autor komiksů, televizních scénářů Večerníčků, obrázkových seriálů a příběhů pro děti. Spolu s Petrem Chvojkou psal i pod pseudonymem Stanislav Hojka.

Smokie (20)

Smokie je britská rocková skupina, která vznikla v polovině 70. let 20. století v anglickém Bradfordu. Skupina dosáhla úspěchu díky své směsi pop-rocku a hudby ovlivněné country. Klasickou sestavu tvořili Chris Norman , Terry Uttley , Alan Silson a Pete Spencer . Nejvíce je proslavily hity jako "Living Next Door to Alice", "If You Think You Know How to Love Me" a "Lay Back in the Arms of Someone". Jejich zvuk charakterizovaly chytlavé melodie, výrazné kytarové riffy a Normanův osobitý styl zpěvu.