15241–15300 z 153604 Autoři
Pavel Gross (3)
Narodil se 1939 v Plzni, žije ve Švýcarsku. Potápěč, konstruktér, fotograf, autor zahraničních patentů. Autor románů.
Více od autora
Pavel Dušan (7)
V roce 1910 dokončil Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Praktikoval u soudu v Praze, 1916–20 konal vojenskou službu u vojenské justice, pak znovu nastoupil místo v Praze. Od r. 1931 zde působil jako soudce mládeže a publikoval knihy týkající se tohoto tématu. Překládal z němčiny. Pseudonymy: O. Klen, S. Šumavský. Většina z jeho beletristických děl pro mládež i dospělé líčí obrazy a příběhy z přírody. Jmenujme např. román Marné oběti , humoresky Krev se nezapře či povídky o zvířatech Příhody zajíce Polňáka .
Více od autora
Paul Leppin (5)
Paul Leppin byl pražský německý dekadentní básník, spisovatel, dramatik a redaktor, civilním povoláním byl poštovní úředník. Paul Leppin se narodil v rodině vyučeného hodináře Josefa Leppina , který se však živil jako zapisovatel, a vychovatelky Pauline, rozené Scharsach . Oba rodiče přišli do Prahy z moravského Frýdlantu. V letech 1888 až 1897 absolvoval gymnázium ve Štěpánské ulici . V té době se také spřátelil s Camillem Hoffmannem. Vzhledem k nelehké finanční situaci rodiny nemohl pokračovat ve studiích na univerzitě, a tak roku 1897 nastoupil jako úředník Poštovního a telegrafního úřadu. Na přelomu století začal publikovat první texty a recenze a záhy se stal nedílnou součástí pražského německého literárního života. Byl členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách a pravidelně se stýkal s dalšími německy hovořícími umělci, mezi nimiž nechyběli Oskar Wiener, Victor Hadwiger, Richard Teschner či Gustav Meyrink, toho času ještě používající původního příjmení Meyer. Znal se též s Jiřím Karáskem ze Lvovic. V roce 1907 se oženil s Henriette Bogner , která pocházela z bohaté liberecké rodiny. V květnu 1908 se páru narodil syn Paul. Po roce 1918 zůstal Leppin v Praze, v roce 1920 se stal účetním radou. Ke svým padesátinám obdržel oficiální uznání i od kanceláře prezidenta republiky. Roku 1937 jeho jediný syn Paul zemřel. Přestože Leppin nikdy nepatřil k německým nacionalistům, byl během okupace vnímán jako nepřítel. Zemřel krátce před koncem války na následky svého bohémského života. Jeho knihovna byla zničena během Pražského povstání. Jeho manželka byla vysídlena do Německa, kde krátce nato zemřela. Roku 1899 publikoval první básně ve výboru Goethe-Festschrift vydaném Čítárnou a přednáškovou síní německých studentů a b...
Více od autora
Paul Hougham (2)
Paul Hougham je postformální vzdělavatel, Waldorfský učitel, akupunkturista a trenér ze základem v komparativní filosofii a výkonném managementu. Má kvalifikaci z univerzit v Boltonu, Worcesteru a Canterbury Christ Church University a působil jako prezident Britské rady pro akupunkturu , ředitel Britské akupunkturní akreditační komise a šéf fakulty tradiční akupunktury . Je autorem publikace Atlas duše, těla a ducha a účastňuje se širokého spektra debat napříč různými platformami na téma vize změny.
Více od autora
Paul Fort (4)
Paul Fort byl francouzský básník a dramatik. Ve svých osmnácti letech v roce 1890 založil v Paříži Théátre ďArt , protestující proti naturalismu v divadle. Toto divadlo uvedlo např. první hry Maurice Maeterlincka. Později bylo jádrem divadla L´Oeuvre. Od roku 1892 vedl revui Umělecká kniha a od roku 1905 revui Verše a próza. V poezii se inspiroval folklórem, životní realitou, historií a pověstmi. Je znám především svými básněmi v próze, které nazval baladami, ačkoliv to většinou nejsou skutečné balady. Psal je vesměs rytmizovanou prózou a shrnul je pod souborným názvem Les Ballades Françaises . První svazek vydal v roce 1897 v nakladatelství Mercure de France. Do roku 1940 vydal asi 40 svazků svých balad. Splnil starý sen symbolistů o básni v próze, vytvořil rytmizovanou prózu a odhalil rytmus, jímž přechází próza do lyriky a lyrika do prózy. Jeho lyrika je citově svěží i ironicky přihrocená, vždy však okouzlující symbolistním sugestivním ztlumením. od roku 1912 byl nazýván kníže francouzských básníků. Do češtiny jeho básně překládali Karel Čapek, Hanuš Jelínek, Emanuel Lešehrad a Jiří Konůpek. Napsal také hry s historickou tematikou Chronrques de France a vzpomínky Mes Mémoires .
Více od autora
Patrick Cauvin (4)
Pravým jménem Claude Klotz. Vystudoval filozofii, vojenskou službu si odbyl v alžírské válce, pak učil na gymnáziu na pařížském předměstí. Jako novinář, zejména filmový kritik, je známý pro neskrývaný obdiv k Americe. Vydal na šest desítek knih - pod svým pravým jménem, Claude Klotz, vydává detektivky, pod pseudonymem Cauvin veselejší knihy, jež mají velký čtenářský i komerční úspěch.
Více od autora
Patricia Schröder (6)
Patricia Schröderová je oblíbená německá spisovatelka.Původně vystudovala textilní design, několik let se tomuto oboru věnovala, ale když se jí narodily děti Raoul a Anna, přesedlala na psaní pro mládež.Ve svižném tempu, s vtipem a nadhledem napsala celou řadu knih, které většinou vypráví o dnešních dívkách, o zmatcích dospívání,o prvních láskách,touhách přátelství.V jejích pracích defilují matky samoživitelky i opuštění otcové, kamarádky s čokoládovou pletí a sociální pracovnice, otravní bráchové i elegantní matinky, které se spíše než ve výchově dcer vyžívají v návštěvách kosmetických salonů. "Chci ve svých knihách zachytit všechny odstíny života," říká Patricia Schröderová.Jejím oblíbeným tématem je především první láska a všechny radosti a strasti s ní spojené.
Více od autora
Patricia Romanowski Bashe (1)
Americká hudební publicistka a autorka dokumentárních biografií, také autorka publikací o Aspergerově syndromu.
Více od autora
Pat Booth (5)
Pat Booth je autorkou několika bestsellerů. Dříve pracovala jako fotomodelka: kromě psaní se s úspěchem věnuje i žurnalistice a reportážní fotografii . Je provdaná za psychiatra dr. Gartha Wooda a společně se svými třemi dětmi žijí střídavě v Palm Beach, New Yorku a Londýně.
Více od autora
Pascal Mercier (4)
Peter Bieri , píšící pod pseudonymem Pascal Mercier, je švýcarský filozof a spisovatel. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Bieri na francouzské Wikipedii.
Více od autora
Parnell Hall (3)
Parnell Hall sa narodil 31.10.1944 v USA, je spisovateľ a poviedkár. Medzi jeho najznámejšie diela patria príbehy Stanleyho Hastingsa a séria The Puzzle Lady. V r. 1984 napísal scénar k hororu C.H.U.D. Pod pseudonymom J.P. Hailey napísal sériu príbehov s protagonistom Steve Winslowom.
Více od autora
Paolo Mantegazza (6)
Italský lékař, antropolog, neurolog, spisovatel, cestovatel a podporovatel umění.
Více od autora
Paolo Giordano (6)
Paolo Giordano je italský spisovatel, který získal prestižní italskou literární cenu Premio Strega, a to díky svému debutovému románu Osamělost prvočísel - v italštině La Solitudine dei Numeri Primi . Paolo Giordano se narodil 19. prosince 1982 v Turíně. Povoláním je fyzik a v současné době pracuje na doktorátu z oboru fyziky částic. Osamělost prvočísel, která je jeho prvním románem, se stala v Itálii bestsellerem, když se jí prodalo více než milión kusů. Byla rovněž přeložena do dalších jazyků a zaznamenala úspěch po celém světě. V českém překladu Alice Flemrové byla v roce 2009 vydána nakladatelstvím Euromedia-Odeon. Paolo Giordano popisuje dětství a navazující dospělost chlapce, Mattii, a dívky, Alice, kteří byli v raném stadiu života zasaženi traumatickým prožitkem. Alice si odnesla fyzické jizvy po ošklivé nehodě při lyžování, při níž téměř zemřela. Mattia si odnesl citové jizvy po zmizení své sestry-dvojčete, následujícím poté, co ji zanechal samotnou v parku, aby mohl oslavit své narozeniny na prvním a zároveň posledním narozeninovém večírku. Tato traumata se v psychické rovině projeví v jejich pozdějším životě, když Alice trpí anorexií, zatímco Mattia podlehl sebepoškozování spočívajícímu v záměrném způsobování si řezných ran. Ve škole patří oba mezi outsidery, stejně jako se prvočísla vymykají číslům ostatním. Oba žijí osaměle, přičemž se seznámí a vytvoří si mezi sebou zvláštní vztah - velmi blízký, ale nikdy romantický. . Když nadaný Mattia získá místo matematika, kvůli němuž se octne tisíce kilometrů od stávajícího domova, zdá se, že vztah s Alicí se nachýlil ke svému konci. Avšak poté, co Alice spatří ženu, která by mohla být Mattiovou sestrou, oba se opětovně setkávají. Ačkoli se bezpochyby vzájemně milují, nejsou schopni své city vyjádřit. ...
Více od autora
P Alberti (5)
Vlastní jménem Antonín Dokoupil - katoplický kněz. * 13. 6. 1881 Žeranovice + 14. 1. 1946 Kvasice Studoval bohosloveckou fakultu v Olomouci, po vysvěcení v roce 1904 nastoupil do Zdounek u Kroměříže, kde od roku 1921 až do své smrti působil jako farář. Angažoval se v náboženských spolcích . Překládal z němčiny, latiny, italštiny a napsal biografii významných katolických osobností.
Více od autora
Otto Skorzeny (2)
Otto Skorzeny byl SS standartenführer Waffen-SS za druhé světové války. Také byl znám svou účastí při osvobození italského vůdce Benita Mussoliniho ze zajetí. Původem Rakušan, který pocházel ze středostavovské rodiny. Jako buršák se věnoval mensuře, při jednom ze zápasů utržil jizvu na tváři, která mu již zůstala. Vystudoval technickou univerzitu a po studiích si založil soukromou firmu. Protože neuspěl v žádostech o službu v letectvu, přihlásil se do jednotek Waffen SS, kde byl zařazen nejprve k divizi SS Leibstandarte, později k Das Reich. Byl raněn na východní frontě a posléze pracoval v pomocných jednotkách. Avšak v roce 1943 se chopil příležitosti, kterou mu nabídl Adolf Hitler. Jednalo se o provedení riskantní operace, kterou bylo vysvobození italského duceho Benita Mussoliniho ze zajetí. V září 1944 zorganizoval v Budapešti převrat , který znamenal pokračování války Maďarska proti Sovětskému svazu. Koncem roku 1944 zorganizoval záškodnickou akci v Ardenách, při nichž němečtí vojáci v amerických uniformách tajně přešli frontu, obraceli směrové tabule a přerušovali spojení. Další akce, kterou mělo být obsazení a zlikvidování mostu u Remagenu, mu však nevyšla. Otto Skorzeny byl koncem roku 1944 pověřen vybudování tzv. Stíhacích svazů SS . Tyto speciální oddíly měly provádět protipartyzánské akce nebo za frontou uskutečňovat různé sabotážní akce. Po válce se dostal Skorzeny do amerického zajetí. 26. ledna 1948 na něj vydal krajský soud v Uherském Hradišti zatykač pod číslem 7372, na jehož základě byla podána oficiální žádost o jeho vydání u komise OSN pro válečné zločiny. Skorzeny však v červenci 1948 z amerického zajateckého tábora uprchl do Španělska a od té chvíle byl na útěku. Dle některých pramenů mu v útěku měla pomoci zpravodajská služba USA. Poté pracoval pro egyptskou a argentinskou vládu. V době studené války, kdy bylo zastaveno vydávání osob mezi Východem...
Více od autora
Otto Aebi (5)
Švýcarský dirigent, klarinetista, fagotista, klavírista a znalec Straussovy hudby .
Více od autora
Otmar Suitner (6)
Otmar Suitner byl rakouský dirigent známý svou interpretací německé a rakouské klasické hudby, zejména děl Richarda Wagnera, Richarda Strausse a vídeňských klasiků. Suitner se narodil 16. května 1922 v rakouském Innsbrucku a jeho kariéra trvala několik desetiletí 20. století. V letech 1964-1990 působil jako generální hudební ředitel Staatsoper Unter den Linden ve východním Berlíně a byl také hlavním dirigentem Staatskapelle Dresden. Suitnerův dirigentský styl se vyznačoval jasností, vyvážeností a přesností a byl vysoce ceněn pro svou schopnost vytáhnout z orchestrů vybroušené výkony.
Více od autora
Otmar Chadim (6)
Přední český odborník na mezilidské vztahy je autorem téměř desítky knih vydaných v mnoha reedicích. Je v nich zúročena jeho dlouholetá praxe, jeho moudrost i vtip.
Více od autora
Otakar Vočadlo (4)
Otakar Vočadlo byl český pedagog, lingvista, anglista a amerikanista. Narodil se v Klatovech na náměstí v domě č. 154, kde jej dosud připomíná pamětní deska. Jeho otec Vilém Vočadlo byl profesorem klatovského gymnasia, dědeček Jan Wočadlo byl v Praze oficiálem zemského soudu a na Vyšší dívčí škole vyučoval francouzštinu. Po studiu na klatovském gymnáziu odešel do Prahy, kde v letech 1914–1921 vystudoval anglickou a slovanskou filologii a filozofii na filozofické fakultě Karlovy univerzity. 21. května 1921 obhájil disertační práci s titulem Anglická kritika shakespearská a Hamlet. V letech 1922–1928 působil na Ústavu slovanských studií Londýnské univerzity. V letech 1933–1938 založil a budoval katedru anglistiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také jmenován profesorem anglického jazyka a literatury. Od roku 1939 přednášel na Univerzitě Karlově v Praze. Během II. světové války 1942–1945 byl vězněn v koncentračních táborech . V roce 1949 byl z politických důvodů z Univerzity Karlovy propuštěn a rehabilitace se dočkal až na sklonku života v roce 1968. Za svého života příležitostně přednášel také na řadě amerických univerzit, kde zdůrazňoval význam studií slavistiky. Byl důvěrným přítelem Karla Čapka a také jeho průvodcem po Anglii. Místem jeho posledního odpočinku se stala rodinná hrobka v Klatovech.
Více od autora
Otakar Trhlík (4)
Mohlo se jednat o místního nebo regionálního umělce, skladatele nebo člena kapely, jehož dílo nebylo hojně dokumentováno nebo šířeno v celosvětovém měřítku. Pokud Otakar Trhlík tato alba skutečně vydal, mohou být součástí výklenkového žánru nebo reprezentovat určitou kulturní či hudební tradici, která nebyla v mainstreamové hudební literatuře hojně zpracována.
Více od autora
Otakar Teyschl (6)
Narozen 5.5.1891 v Sanském Mostě , zemřel 10.9.1968 v Brně. MUDr., DrSc., profesor dětského lékařství, práce v oboru.
Více od autora
Otakar Šeller (7)
Narozen 15. 4. 1887 v Praze. Umělecký řezbář a autor loutkových her.
Více od autora
Otakar Novotný (4)
Otakar Novotný byl český architekt, návrhář a profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Narodil se v Benešově, jako jedno ze čtyř dětí v rodině notáře. V letech 1891–1894 studoval na české reálce v Praze. Poté pokračoval v letech 1894–1898 ve studiu na stavitelském oddělení Státní vyšší průmyslové školy v Praze. V posledním ročníku o prázdninách pracoval v ateliéru Josefa Schulze při stavbě budovy Uměleckoprůmyslového musea. V letech 1898–1900 byl asistentem pro stavitelství na Státní vyšší průmyslové škole v Brně. V letech 1900–1903 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Jana Kotěry. Následujícího roku byl hlavním architektem v Kotěrově ateliéru. V roce 1902 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1904 si otevřel vlastní architektonický ateliér. V letech 1906–1909 souběžně vyučoval kresbu a kompozici v kursech pro malíře pokojů, které pořádalo Umělecko-průmyslové museum. V roce 1907 se oženil s Helenou Šolcovou, téhož roku se jim narodil syn Otakar a v roce 1911 syn Jiří. V roce 1911 se stal členem družstva Artěl, pro které navrhoval nábytek, sklo a další předměty. Působil i ve vedení družstva. V letech 1912–1914 pak vyučoval na Vyšší dívčí škole v Praze nauku o slozích. Byl také zakládajícím členem Svazu českého díla . V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k dělostřelectvu a v letech 1915–1918 pak sloužil na italské frontě. Od roku 1923 nastoupil jako suplující profesor na Akademii výtvarných umění v Praze na místo zemřelého Jana Kotěry. V roce 1929 byl jmenován řádným profesorem architektury na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1935–1937 byl rovněž rektorem školy. V roce 1941 byl penzionován. Na školu se vrátil 1. března 1948 a v roce 1952 byl jmenován profesorem pro sloh a architektonické tvarosloví a působil zde do 31. prosince 1953, kdy školu definitivně opustil. Zemřel 4. dubna 1959 v ...
Více od autora
Otakar Novák (4)
Otakar Novák byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny. Narodil se ve Vídni, ale od roku 1919 žil v Brně, kde dokončil středoškolská studia a v letech 1924–1929 vystudoval pod vedením Arne Nováka, Josefa Kopala a Prokopa Miroslava Haškovce francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Roku 1931 získal titul PhDr., stal se středoškolským profesorem a v letech 1933–1946 vyučoval na gymnáziích v Berehově, Rakovníku a v Praze. Od roku 1946 působil na pražské Univerzitě Karlově . Zároveň působil od roku 1953 jako docent i na Masarykově univerzitě v Brně. Roku 1958 získal titul CSc. a roku 1964 byl jmenován profesorem dějin francouzské literatury na katedře romanistiky a fonetiky. Byl dlouholetým předsedou Kruhu moderních filologů a členem Mezinárodní asociace francouzských studií . Penzionován byl roku 1972 a na odpočinek odešel roku 1977. Kromě pedagogické činnosti spojené s tvorbou vysokoškolských skript se věnoval psaní literárních studií, předmluv, doslovů a komentářů k českým překladům francouzských literárních děl, působil jako literární kritik a příležitostný překladatel. Roku 1965 založil romanistický sborník Études romanes de Brno, jenž vychází dodnes.
Více od autora
Otakar Gregora (2)
Narozen 1901, zemřel 15.1.1979 v Praze. Ing., práce z oboru elektrotechniky.
Více od autora
Osvald Döbert (2)
Narozen 15.12.1917 v Lounech, zemřel 16.6.1999 v Praze. Akademický architekt, literatura z oboru.
Více od autora
Oskar Ferdinand Heyd (6)
Narozen 1.8.1892 v Praze, zemřel 26.11.1966 tamtéž. JUDr., profesor obchodní akademie, literatura a učebnice z oboru obchodních nauk a korespondence.
Více od autora
Örkény István (2)
Örkény István byl maďarský dramatik a prozaik. V roce 1973 obdržel Kossuthovu cenu. Byl třikrát ženatý. Jeho druhá manželka Nagy Angéla byla spisovatelkou kuchařek. Manželé byli oddáni v letech 1948 až 1959. Jeho třetí žena, Radnóti Zsuzsa, byla oceněná dramaturgyně. Vzali se v roce 1965.
Více od autora
Ondřej Šebesta (6)
Ondráš z Janovic, vlastním jménem Ondřej Fuciman, dříve chybně označován též jako Ondřej Šebesta, je nejslavnější slezský zbojník. Narodil se v rodině janovického fojta, ale nechtěl jít ve stopách svého otce. Stal se vůdcem zbojnické družiny a na jeho dopadení byla vypsána nemalá odměna. V roce 1715 byl zabit svým druhem Jiřím Juráškem, který je v pověstech znám jako Juráš, v hospodě ve Sviadnově. V ústní tradici se Ondráš stal lidovým hrdinou, ochráncem chudých s nadpřirozenými schopnostmi, mimo jiné byl prý nezranitelný a mohl být zabit pouze svojí vlastní valaškou. Ve Slezsku a na Valašsku se o něm vyprávělo mnoho pověstí a váží se k němu též lidové písně a lašský mužský tanec „Ondrášův skok“. Inspiroval také mnohé české a polské spisovatele a básníky , malíře a hudební skladatele . Ondrášovy rodné Janovice každoročně pořádají folklórní Ondrášovské slavnosti. Několik restaurací na Frýdecko-Místecku nese Ondrášovo jméno. Vojenský umělecký soubor Ondráš je profesionální folklorní soubor zřizovaný Ministerstvem obrany ČR.
Více od autora
Ondřej Schrutz (4)
Narozen 25.11.1865 v Rodvínově, zemřel 28.12.1932 v Praze. MUDr., profesor dějin lékařství a epidemiologie, práce z oboru.
Více od autora
Ondřej Nezbeda (4)
Narozen 8. 3. 1979. Publicista a pečovatel v domácím hospici. Věnuje se přírodním vědám a literatuře.
Více od autora
Ondřej Kavalír (4)
Narozen 1980. Literární kritik, dramaturg a redaktor nakladatelství Labyrint.
Více od autora
Olivia Kiernan (3)
Olivia Kiernanová je irská spisovatelka a blogerka. Více než deset let pracovala jako chiropraktička a při práci dálkově studovala tvůrčí psaní na univerzitě v Sussexu. Vyrostla v irském hrabství Meath a ve své tvorbě se inspiruje irskou krajinou, kulturou a vypravěčskou tradicí. Román Bez dechu je její prvotinou, nyní píše jeho pokračování The Killer in Me . Autorka v současné době žije v anglickém Oxfordshiru.
Více od autora