Všichni Autoři a témata

Karl Adolf Gjellerup (4)

Dánský prozaik a dramatik

Karin Müller (8)

Německá autorka beletrie pro mládež.

Karin Krajčo Babinská (6)

Absolventka pražské FAMU – obor filmová a televizní režie. Během studia natočila několik krátkých filmů, z nichž Jakub a Veronika získal řadu ocenění na mezinárodních filmových festivalech. V pátém ročníku natočila pro ČT tři povídky do cyklu Bakaláři. Věnuje se režii TV spotů. Režisérka filmů - Pusinky a Křídla Vánoc. V roce 2017 natáčí film K moři, podle románu Petry Soukupové.

Karel Vrchovecký (4)

Narozen 31.12.1935, zemřel 2001. Knihy o vojenské válečné technice, zejména letecké.

Karel Valtera (5)

Narozen 5.10.1937 v Praze. Pracovník Československé televize, redaktor, televizní dramatik, beletrista.

Karel Václav Kuttan (8)

Narozen 12.12.1859 v Nepomuku, zemřel 6.1.1940 v Holoubkově u Plzně. Autor veršů a povídek pro děti i dospělé, překladatel z francouzštiny a němčiny.

Karel Straka (6)

Karel Straka byl československý hokejový brankář, odchovanec HC Slovan Louny u trenéra Podzimka, ligový hráč Chomutova pod trenérem Františkem Perglem, trenér Loun, v bráně chytal ještě bez hokejové masky. Reprezentoval Československo na mistrovství světa 1957 v Moskvě. Byl vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu, jako první československý brankář vůbec, poté odešel z reprezentace. V reprezentačním dresu odehrál celkem 10 utkání. V lize hrál v letech 1954–1965 za Baník Chomutov, poté ho vystřídal Josef Mikoláš.

Karel Steigerwald (6)

Karel Steigerwald je český dramatik, scenárista a novinář. Karel Steigerwald se narodil v roce 1945 ve Vacíkově na Příbramsku. Pochází z rodiny, jejíž předkové byli po dvě století lesníky, v této tradici pokračoval i jeho otec. Po maturitě na střední škole v Semilech se přihlásil na elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze, v průběhu studia však zjistil, že nechce být inženýrem „zaměstnaným od šesti do dvou v Tesle“. V říjnu 1967 proto začal studovat dramaturgii na FAMU. Během vysokoškolských studií přispíval do časopisů Student, Mladý svět, Literární listy a Listy. Od roku 1973 byl scenáristou a dramaturgem Filmového studia Barrandov, odkud však v roce 1979 musel z politických důvodů odejít, ač napsal protiemigrantskou rozhlasovou hru Slabé odpolední slunce , podílel se na populárním seriálu Jak se máte, Vondrovi? a údajně podepsal i tzv. Antichartu. Po odchodu z Barrandova byl téměř po deset let ve svobodném povolání. Krátce pracoval jako dramaturg hraných pořadů v Krátkém filmu. Mimo jiné spolupracoval s Činoherním studiem v Ústí nad Labem, kde režisér Ivan Rajmont nastudoval v prvním uvedení dvě jeho hry . Od roku 1989 působil v činohře Divadla Na zábradlí jako autor, dramaturg a v letech 1991–1993 jako šéf činohry. Byl členem SSM. Roku 1994 se stal volným spisovatelem, zároveň působí jako novinář nejdříve byl zástupcem šéfredaktora v Lidových novinách od roku 1998 publikuje v deníku MF Dnes. Jiří Paroubek několikrát zpochybil jeho novinářskou nestrannost. Vytýkal mu příliš přátelské články vůči ODS a příliš kritické články vůči ČSSD a jeho osobě.Ve svém projevu po volbách do poslanecké sněmovny 8. 6. 2006 ho Jiří Paroubek spolu s dvěma dalšími novináři obvinil, že pracuje „v žoldu ODS“. Za toto obvinění se Jiří Paroubek o den později omluvil....

Karel Spitzer (3)

Narozen 13. 10. 1939 v Radouňce u Jindřichova Hradce, zemřel 27. 11. 2016 v Českých Budějovicích. Lepidopterolog, vědecký pracovník Entomologického ústavu Československé akademie věd v Českých Budějovicích. Autor prací v oboru entomologie, ekologie, publikoval též časopisecky. Doc., Ing., CSc.

Karel Smrž (7)

Karel Smrž byl filmový historik a kritik, scenárista, kameraman, dramaturg, publicista a docent Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze. Narodil se 19. dubna 1897 v Sobotce v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji do učitelské rodiny. V roce 1908 začal studovat na jičínské vyšší reálce, po přestěhování rodiny do Prahy, dokončil školu na vyšší reálce na Malé Straně, kde v roce 1915 odmaturoval. Už od mládí se jeho zájem soustřeďoval na právě se rodící kinematografii, zejména o její technickou stránku a historii. Již jako student vyšší reálky si vyrobil svou první primitivní přijímací kameru. Na svá první setkání s "živými fotografiemi" po letech vzpomínal takto: Tento zájem byl určující i pro jeho další studium. Po maturitě se zapsal na strojní a elektrotechnické inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze , kterou absolvoval v roce 1926. Během studia byl zaměstnán jako asistent fyzikálního ústavu ČVUT, stal se tajemníkem Československé společnosti pro vědeckou kinematografii a začal publikovat své první práce věnující se technickým a historickým otázkám filmu. První knihou byla v roce 1922 vydaná Vývoj a význam kinematografie a filmu, v roce 1924 vychází první větší česká publikace o filmu s názvem Film: podstata, historický vývoj, technika, možnosti a cíle kinematografu. Během studií rovněž zkonstruoval svou první amatérskou kameru na normální film, kterou nazval Kinetom, a se kterou natočil svůj první krátký dokumentární film Madame Curie v Praze . Několik let pracoval společně s odborníky na dlouhém populárně vědeckém filmu Radium, tajemství života a stvoření, který byl dokončen v roce 1930. V roce 1926 spoluzakládá měsíčník Kinematografie, který vydává Československá společnost pro vědeckou kinematografii. Byl to jeden z prvních českých periodik věnujících se filmové technice. V následujících letech působí jako redaktor a přispěvatel do dlouhé řady časopisů zabývajících se filmem (n...

Karel Sezima (9)

Narozen 13.10.1876 v Hořovicích, zemřel 14.12.1949 v Praze. JUDr., prózy a eseje.

Karel Šejna (6)

Karel Šejna byl významný český dirigent a kontrabasista, který se narodil 22. března 1896 v Přibyslavi a zemřel 17. února 1982. Byl významnou osobností české klasické hudební scény, známou zejména díky svému působení v České filharmonii. Šejnova kariéra v orchestru trvala několik desetiletí; v roce 1921 nastoupil jako kontrabasista a později se stal jeho dirigentem.

Karel Růžička (6)

Karel Růžička je významný český jazzový hudebník, saxofonista a skladatel, který se významně podílel na jazzové scéně v rodné zemi i na mezinárodní scéně. Růžička se narodil 6. září 1940 v Československu a jeho hudební kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž byl oceněn jeho výjimečný talent a přínos jazzové hudbě. Byl významnou osobností české jazzové komunity a sehrál důležitou roli v rozvoji moderního jazzu v zemi.

Karel Rektorys (6)

Karel Rektorys byl český matematik, který většinu svého života působil na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Na památku jeho pedagogické činnosti uděluje stavební fakulta Medaili prof. Rektoryse, která je udělována jako nejvyšší ocenění jednotlivcům za pedagogickou činnost na této fakultě. Navíc na fakultě existuje i posluchárna prof. Karla Rektoryse. Narodil se 4. února 1923 v Písku, kde také maturoval a poté pracoval na poště. Po II. světové válce zahájil studium na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, které dokončil v roce 1949. Poté pracoval nějaký čas ve Škodových závodech v Plzni a od roku 1954 působil na ČVUT v Praze na fakultě inženýrského stavitelství. V roce 1957 byl jmenován docentem a v roce 1964 se stal profesorem. Jeho vědecká práce byla úzce spojena s řešením praktických problémů. Účastnil se ve skupině vedené prof. Ivem Babuškou např. projektu stavby Orlické přehrady. Na počátku 70. let byl postižen působením normalizačních sil. Zemřel 10. prosince 2004. V roce 1979 obdržel Národní cenu, Zlatou Bolzanovu medaili za rozvoj matematických věd v roce 1983, Zlatou Felberovou medailí ČVUT v Praze v roce 1983. V roce 1987 byl jmenován čestným členem Jednoty českých matematiků a fyziků. Od 1989 byl členem korespondentem ČSAV. V roce 1997 obdržel Medaili Josefa Hlávky. Jeho jméno nese planetka číslo 40 459-1999 RK 43. Byl vedoucím autorského kolektivu známé knihy Přehled užité matematiky. Je autorem publikací Variační metody v inženýrských problémech a problémech matematické fyziky, Metoda časové diskretizace a parciální diferenciální rovnice a Co je a k čemu je vyšší matematika.

Karel Purkyně (5)

Karel Purkyně byl český malíř, kreslíř a výtvarný kritik. Jako portrétista se zařadil mezi přední osobnosti evropského realismu poloviny 19. století. Narodil se ve Vratislavi jako druhý syn lékaře a přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně a jeho manželky Julie, rozené Rudolphi. Matka brzy zemřela. Měl staršího bratra, pozdějšího přírodovědce Emanuela Purkyně. Mládí prožili ve Vratislavi, kde otec působil na univerzitě. Zde také studoval na gymnáziu a krátce se učil malovat u malíře podobizen J.J. Königa. V roce 1850 se rodina vrátila do Prahy a Karel se zapsal na malířskou Akademii. Poprvé se veřejně představil jako malíř v roce 1853 na výstavě Krasoumné jednoty, kam zaslal žánrovou kompozici Děti dívající se na obrázky. Během studií navštěvoval známé německé galerie, v nichž studoval renesanční a barokní malířská díla. Navázal mnoho uměleckých kontaktů, přátelství ho pojilo především s Josefem Mánesem a Václavem Levým. Studium na Akademii ho však neuspokojovalo, považoval je za suchý akademismus, odmítal kreslit podle sádrových modelů. Proto odešel roku 1854 do Mnichova do učení k malíři J.B.Berdellému.. V galerii tam studoval Rembrandtovy, Tizianovy a Rubensovy obrazy, Na Tizianovi obdivoval monumentální pojetí portrétovaných osob a převzal některé technické postupy, jako podmalbu červenohnědou barvou. Na podzim roku 1856 odjel do Paříže, kde se nejprve na otcovo přání zapsal do ateliéru Thomase Coutura. Ani toto studium nedokončil, což ovlivnilo negativně názor rodiny i širší kulturní veřejnosti, která akademickému vzdělání přikládala velký význam. On sám se však raději učil z prací italských a francouzských mistrů. Byl mu blízký realismus Gustava Courbeta, o kterém se později zmiňoval ve svých kritických statích. Dojmy z ročního pobytu v Paříži vyjádřil v několika drobných olejomalbách, např. V údolí nebo Boulogneský lesík. Koncem roku 1857 se vrá...

Karel Pelant (6)

Karel Pelant byl český novinář, autor žurnalistické beletrie, průkopník esperanta , volnomyšlenkářský polemik proti katolické církvi a proti maloburžoaznímu způsobu života, překladatel z anglické literatury a z francouzského jazyka. Narodil se v rodině strojvůdce Karla Pelanta a jeho manželky Marie, rozené Schneiderové . Byl druhý ze šesti sourozenců. Studoval externě na reálce a v letech 1894–1897 na Uměleckoprůmyslové škole všeobecnou školu modelování. Celý život pracoval jako novinář. Nejprve v Kolíně, kde vydával vlastní časopis a v období 1904–1905 v Rovnosti v Brně. V roce 1905 se navrátil do Prahy, zde i v Plzni vydával vlastní týdeníky a od roku 1920 do smrti byl redaktorem pražského Večera. Často cestoval po Evropě, v letech 1908 a 1919 absolvoval delší studijní pobyty v USA. Zemřel na následky zranění poté, co ho srazil automobil. V roce 1898 vystoupil z římskokatolické církve a byl aktivní v protiklerikálním hnutí. Stal se členem spolku občanů bez vyznání Augustin Smetana, přednášel a publikoval. Patřil k spoluzakladatelům Volné myšlenky a organizátorům předválečného protiklerikálního hnutí. Pravidelně přispíval do časopisu Volná myšlenka, jeden rok působil redaktorsky ve Volné škole , byl redaktorem Večera. Bývá řazem mezi stoupence tzv. nového náboženství . Zúčastnil se světových kongresů ateistického hnutí Volné myšlenky v Římě 1904 a v Paříži 1905 jako sekretář české sekce. Byl předsedou Prvního spolku esperantistů v Brně, který vzniknul v roce 1901 v Brně. V roce 1921 se Karel Pelant oženil s Růženou, rozenou Hudlickou . Manželka Růžena Pelantová byla sociální pracovnice, funkcionářka národně socialistické strany a v období 1946–1948 náměstkyně primátora hlavního města Prahy. Dcera PhDr. Artemis Pelantová, provdaná Hu...

Karel Pavelka (6)

Narozen 23.4.1954 v Praze. Doc., MUDr., CSc., revmatolog, práce z oboru.

Karel Kosík (6)

Karel Kosík byl český filosof, historik a sociolog. V průběhu druhé světové války studoval na gymnáziu, kde se zapojil do odboje v levicově orientované skupině Předvoj. Dne 17. listopadu 1944 byl zatčen gestapem a později vězněn v Terezíně, kde jako „heftlink“ pracoval na výstavbě podzemní továrny Richard pod Radobýlem. Roku 1945 maturoval na gymnáziu v Praze, poté studoval na Filozofické fakultě UK , pak studoval do roku 1949 na leningradské a moskevské univerzitě. Od roku 1953 byl zaměstnán jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu ČSAV. Původní vyhraněně marxistické pozice opustil koncem 50. let. Především díky své knize Dialektika konkrétního , která byla přeložena do mnoha jazyků, se stal celosvětově přijímaným intelektuálem. Kosík se účastnil činnosti jugoslávské skupiny Praxis a byl členem redakce stejnojmenného časopisu skupiny. Roku 1968 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterým byl až do roku 1970. V letech 1968 až 1969 byl členem ÚV KSČ. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ a až do roku 1989 žil pouze z honorářů za starší publikace vydávané v zahraničí a z podpory českých emigrantských nadací. Roku 1990 se vrátil na univerzitu a přednášel zde do roku 1992. Poté přešel do Filosofického ústavu AV. Za knihu Předpotopní úvahy mu byla v roce 1999 udělena Cena Toma Stopparda . Ministr kultury Pavel Dostál mu za šíření dobrého jména české kultury udělil v roce 2001 medaili Artis Bohemiae Amicis. Z manželství s literární teoretičkou Růženou Grebeníčkovou vzešly děti Antonín , Irena a Štěpán. V 60. letech minulého století přispíval především do Literárních novin a Plamene a koncem 90. let též do Salonu, přílohy Práva. V životopisných notickách Karla Kosíka bývá nejednou uváděno, že Kosík sepsal okolo roku 1975 "tisícistránkové" dílo, které bylo zabaveno Státn...

Karel Klimeš (4)

Narozen 27. 1. 1950 v Ostravě. Autor knihy pohádek pro děti. Pracuje v oblasti systému managementu kvality.

Karel Klapálek (2)

Armádní generál Karel Klapálek byl český voják, příslušník československých legií v Rusku, československý vojenský velitel za 2. světové války. Karel Klapálek se narodil v rodině prostého železničáře v Novém Městě nad Metují. Když mu bylo 8 let, otec zemřel a veškerá starost o pět nezaopatřených dětí dolehla na jeho matku. Žil v bídě a nouzi. Obecnou školu vychodil v Kralupech nad Vltavou. Absolvoval pražskou reálku na Strossmayerově náměstí, kde maturoval v roce 1911. Poté nastoupil na místo účetního v malé továrně na výrobu samočinných čerpadel. V roce 1915 narukoval Karel Klapálek k osmému pluku, s nímž odjel do Haliče na ruskou frontu. 23. září 1915 byl u Lucku zajat Rusy. 11. března 1916 se v Taškentu přihlásil do Československé legie na Rusi a 6. srpna 1916 byl zařazen do 1. stř. pl. jako vojín. 2. července 1917 se účastnil bitvy u Zborova, kde se vyznamenal a byl povýšen do hodnosti praporčíka. Prošel většinou bojů Československých legii v Rusku, nakonec zde onemocněl tuberkulózou. Do vlasti se vrátil až roku 1920. V Československé republice pokračoval ve vojenské službě jako důstojník z povolání a pomáhal budovat armádu nově vzniklého státu. Sloužil v Plzni, Praze, Michalovicích, Užhorodě , potom v Milovicích a následně působil na Vojenské akademii v Hranicích. Koncem listopadu 1937 se stal zástupcem velitele pěšího pluku č.1 v Českých Budějovicích a v září 1938 byl velitelem pěšího pluku č. 51. Po vzniku protektorátu vedl Klapálek českobudějovickou pobočku Obrany národa, po jejím rozbití v květnu 1940 uprchl do zahraničí, do československého zahraničního vojska vstoupil 20. června 1940 v Bělehradě. Bojoval v řadách britských vojsk v Africe . Pod jeho velením se podařilo Tobrúk ubránit, i když zde padlo ...

Karel Kibic (5)

Narozen 11. 2. 1930 v Praze. Prof., Ing. architekt, DrSc., profesor pro obor dějin architektury, publikace z oboru architektury, památkové péče a územního plánování.

Karel Jordan (4)

Narozen 11. 11. 1952. Právník, šéfproducent, hudební redaktor, dramaturg a spisovatel. Autor vzpomínkové knihy na zpěváka Petra Muka a knihy Tenkrát na západě, českého průvodce filmovými westerny. Zajímavý rozhovor s ním o něm samém je zde https://regiony.rozhlas.cz/karel-denis-jordan-hudebni-redaktor-dramaturg-a-spisovatel-7422926

Karel Jonáš (6)

Karel Jonáš, Charles Jonas , byl česko-americký politik, novinář a lingvista. Základní vzdělání získal v Malešově. Poté byl ve věku 10 let poslán na gymnázium v Kutné Hoře, odmaturoval však v Praze, kde také nastoupil na polytechnický institut a navštěvoval univerzitní přednášky. Roku 1859 však napsal kritickou stať na téma středoškolského vzdělání, čímž si proti sobě poštval rakouské úřady, které článek zadržely ještě před vydáním. Kvůli velkým omezením pak října roku 1860 opouští svoji domovinu a pracuje v Londýně jako novinový korespondent. V roce 1863 odplul do Spojených států amerických, aby se věnoval prvnímu českojazyčnému časopisu v USA – Slavie, který vycházel od roku 1860. Bydlel ve městě Racine ve Wisconsinu. Roku 1864 si vzal Kristínu Kořízkovou a měl s ní dva syny Charlese a George W. a dvě dcery Carrie a Jennie. Po prusko-francouzské válce navštívil opět svoji matku a svou vlast. Setrval také určitou dobu v Německu a poté se vrátil do USA. Sestavil první moderní česko-anglický a anglicko-český slovník, napsal i učebnici češtiny pro anglicky mluvící. V roce 1880 začal vydávat týdeník literárního charakteru Rodina. Později se věnoval i politice, do roku 1872 byl členem Republikánské strany, pak se ale přiklonil spíše k liberálnímu hnutí, působil jako konzul v Praze . Byl uznávaným řečníkem a zastával postupně několik důležitých funkcí, nakonec se dostal i do parlamentu státu a stal se vice-guvernérem. Jako konzul se ještě vydal do Ruska a zemřel roku 1896, kdy působil jako konzul v německém Krefeldu. Jeho ostatky pak byly převezeny zpět do jeho vlasti, je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Karel Hugo Hilar (6)

Karel Hugo Hilar , vlastním jménem Karel Bakule, byl divadelní režisér, básník, kritik, prozaik a dramatik. Karel Hugo Hilar zdědil talent asi po otci Františkovi, který byl literárně činný . Mladý Karel již ve třinácti letech napsal první drama, psal básně, povídky, romány i literární kritiky. Překládal francouzskou dekadentní poezii. Po gymnáziu vystudoval klasickou filologii na Filozofické fakultě UK a během studií vedl se svými přáteli Jarmilem Krecarem a Arthurem Breiským Moderní bibliotéku, kterou do roku 1914 vydával František Adámek. V listopadu 1910 však již nastoupil jako lektor Městského divadla na Vinohradech, na přelomu května a června 1911 se zde poprvé dostal k režii , v roce 1913 se stal dramaturgem a již v roce šéfem činohry. Ve Vinohradském divadle spolupracoval s výtvarníky Josefem Wenigem, Františkem Kyselou, Vratislavem Hugem Brunnerem a především s Vladimírem Alexandrem Hrskou , který pro Hilara realizoval do roku 1919 přes čtyřicet výprav. V závěru svého vinohradského působení spolupracoval s mladým členem skupiny výtvarníků „Tvrdošíjní“ Vlastislavem Hofmanem.. Od 1. ledna 1921 přešel na výzvu Dramatického svazu podporovaného většinou odborné kritiky do Národního divadla, kde byl až do své smrti šéfem činohry a režisérem. Zde pracoval s mladými lidmi a angažoval na jeho „prkna“ pozdější velikány – Zdeňka Štěpánka, Ladislava Peška, Hugo Haase, Františka Smolíka. Do Národního divadla přizval rovněž další své spolupracovníky z Vinohradského divadla, např. herce Bedřicha Karena , Zdeňku Baldovou a Václava Vydru , Jaroslava Vojtu , Leopoldu Dostalovou a režiséra Karla Dostala . Též angažoval mladé reži...

Karel Höfler (6)

Autor kuchařských knih.

Karel Havránek (7)

Literatura z oboru dřevařství a truhlářství.

Karel Bureš (5)

Narozen 1894 ve Valašských Kloboukách. ThDr., katolický kněz, náboženská literatura.

Karel Bobek (8)

Narozen 4.1.1909 v Dolních Beřkovicích, zemřel 24.11.1964 v Plzni. MUDr., profesor vnitřního lékařství, literatura z oboru.

Kandi Steiner (8)

Kamila Holásková (8)

Kamila Holásková se narodila v roce 1959 ve Šternberku. Absolvovala filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.Žije v Olomouci a vyučuje psychologii na UP. Je autorkou především odborných publikací a s manželem vydala populárně naučnou publikaci "Kočárky"."Proměny historického kočárku". Debutovala prvotinou"Nevěrná a jiné příběhy" v roce 2011.

Kamil Běhounek (8)

Kamil Běhounek byl český swingový akordeonista a skladatel. Dětství prožil ve Slaném u Prahy. Během studia na právnické fakultě se seznámil s Janem Šímou a zapojil se do vznikajícího orchestru Gramoklubu. S tímto orchestrem nahrál několik snímků. V dalších letech skládal vlastní písně a aranžoval pro Melody Boys R. A. Dvorského a orchestr Harryho Ostena. V roce 1939 se stal členem Blue Music Karla Slavíka. Po emigraci Karla Slavíka se stal členem orchestru Karla Vlacha a současně spolupracoval s Melody Boys. Koncem roku založil vlastní septet. S tímto souborem po 2. světové válce účinkoval pro americké vojáky v důstojnických klubech v západním Německu, v americké okupační zoně. . V únoru 1948 pobýval v západoněmecké okupační zóně a do komunistického Československa se již nevrátil. V roce 1986 vydal Josef Škvorecký jeho autobiografickou knihu Má láska je jazz.

Juventus (5)

Jürke Grau (3)

Studoval biologii, chemii a zeměpis v Hamburku a Mnichově, promoval 1964 v systematické botanice a habilitoval se r. 1971. Od r. 1977 je profesorem na Univerzitě v Mnichově. Podnikl výzkumné cesty do Jižní Ameriky a zúčastnil se několika mezinárodních floristických dílech.

Jurij Vjačeslavovič Sotnik (5)

Ruský autor publikací pro děti a mládež.

Jurij Michajlovič Rost (1)

Julius Strnad (6)

Narozen 12.4.1910 v Praze, zemřel 9.12.1964 v Brně. Ing. dr., profesor slaboproudé elektrotechniky, práce z oboru.

Julius Kugy (3)

Julius Kugy byl slovinský milovník hor, jeden z průkopníků horolezectví. Jeho jméno je spjato především s oblastí Julských Alp. O horách a své lásce k nim napsal několik knih, k jeho zájmům dále patřila literatura, botanika a hudba. První horské výstupy podnikal Kugy v Korutanech, později v Julských Alpách. Po smrti otce se věnoval především zabezpečení rodiny a řízení rodinných podniků, za které již v útlém mládí převzal zodpovědnost. Po absolutoriu gymnázia vystudoval práva ve Vídni, a zároveň se dokázal věnovat svým koníčkům, mj. botanice. Právě ona přivedla mladého Kugyho do hor. Společně s místními vůdci vytyčil v Julských Alpách na 50 nových cest na většinou dosud nezlezené vrcholy, ale zejména se věnoval soustavnému mapování a poznávání horského prostředí. Výsledky, zejména botanické objevy a přehledy soustavně publikoval, a podílel se i na zřízení alpinária a botanické zahrady u slovinského Bovce. Jeho nejznámějším dílem je kniha Ze života horolezce, která vyšla v roce 1925. Za významnou inspiraci pro svůj život ji považoval například český horolezec Miroslav Šmíd, který podle ní pojmenoval jednu ze svých vlastních knih.

Július Kontár (7)

Slovenský fotograf.

Julij Krelin (4)

Julij Zusmanovič Krelin , skutečným příjmením Krejndlin 15. května 1929, Moskva - 22. května 2006, Tel Aviv) byl ruský spisovatel, lékař, chirurg. Vystudoval 2. Moskevský medicínský institut , pracoval přes 30 let v nemocnici a provedl desítky operací, ke kterým přistupoval se stoickým klidem. Byl kandidátem lékařských věd a členem Svazu spisovatelů SSSR . Pracoval v Komisi pro udělování milosti pro prezidenta Ruska. Zemřel v Izraeli. Autor není profesionálním spisovatelem a čerpá náměty svých prací přímo z prostředí, v němž den co den žije a pracuje - z chirurgického oddělení velké nemocnice.Jeho první povídky a novely byly publikovány časopisecky v letech 1964- 1966. V roce 1967 vyšla jeho první kniha - Sedm dní týdne.

Julie Vlasáková (8)

Julie Vlasáková-Kahlesová, v matrice Juliana Josefa Anna, byla česká spisovatelka, dramatička, překladatelka a novinářka . Julie se narodila Janu Kahlesovi, „držiteli dvora z Křivsaudova“ a Josefě Kahlesové-Trödlové. V některých materiálech je chybně uvedeno datum narození 16. března. Měla čtyři sourozence: Jaroslava Jana , Jana Nep. Františka , Jindřicha Karla a Bohumilu . Pracovala na poště v Chlumci nad Cidlinou. Tam se vdala za poštovního úředníka Jana Vlasáka . Měli spolu syna Jana Vlasáka „válečného“ ředitele pražské zoo. Poté zůstala nějakou dobu v domácnosti, angažovala se jako žurnalistka v oboru sociální péče a v ženských otázkách. Stala se redaktorkou časopisů Česká žena a Naše domácnost. Její články se objevovaly v časopisech: Ilustrovaný svět, Besedy lidu, Malý čtenář, Lada, Časopis Matice moravské, Almanach českých hádankářů 1905: k uctění památky Karla, Česká hospodyně: ilustrovaný časopis rodinný, Nové mody, Nové pařížské mody. Byla autorkou románů a dramat, pohádek a loutkových her. Překládala z němčiny.

Julie Cohen (4)

Americká spisovatelka, lektorka tvůrčího psaní, žije ve Velké Británii.

Julian May (4)

Sci-fi spisovatelka, známá především díky sérii Sága o Exilu v pliocénu a Galactic Milieu. Vyrostla v Chicagu a vztah k literatuře science fiction si vytvořila až přes své děti. Její první sci-fi povídka Dune Roller vyšla roku 1951 v Astounding Science Fiction. Vtom samém roce jí T E Dikty požádal o povolení otisknout tento příběh ve své antologii The Best Science Fiction Stories 1951. O rok později uzavřely svazek manželský. Ten samý rok předsedala desáté světové scienci fiction konvenci v Chicagu. Po otisknutí ještě jedné povídky Star of Wonder prakticky zmizela z literární sci-fi scény. Během padesátých let napsala tisíce vědeckých článků pro World Book Encyclopedia. V roce 1957 si s manželem založily vydavatelství specializující se na dětskou naučnou literaturu. Mezi lety 1957 a 1981 napsala Juliana Mayová víc než sto knih pro děti a mládež, většinou literaturu faktu, pod svým jménem nebo různými pseudonymy. V roce 1981 se vrátila ke SF Ságou o Exilu v pliocénu, která slavila obrovský úspěch. Od té doby vytvořila několik dalších cyklů a publikuje minimálně jednu sci-fi knihu ročně.

Juli Zeh (6)

Juli Zeh je německá spisovatelka. Juli Zeh se narodila v roce 1974 v Bonnu do rodiny právníka, prof. Dr. Wolfganga Zeh, který působil v západoněmeckém parlamentu. Její matka je překladatelka. Juli Zeh má jednoho bratra. Po maturitě roku 1993 zahájila studium práv v Pasově a Lipsku, které s výbornými studijními výsledky zakončila roku 1998 první státní zkouškou . Poté v letech 1999 až 2001 pokračovala ve studiu nadstavbového modulu Právo evropské integrace , které uzavřela ziskem magisterského titulu. Kromě toho zahájila v roce 1996 studium na Německém literárním institutu v Lipsku, které roku 2000 taktéž úspěšně zakončila. V letech 1995 až 2007 žila v Lipsku. Od roku 2007 žije společně se svým mužem, povoláním fotografem, v obci Barnewitz v Braniborsku, kde pár odkoupil a zrenovoval starší dům se zahradou. Roku 2012 se Juli Zeh stala matkou. Už během studia publikovala Juli Zeh eseje v časopisech Die Welt a Die Zeit. Pozornost na sebe upoutala zejména svou prvotinou Orli a andělé z roku 2001. Její román Hráčský instinkt byl roku 2013 zfilmován německým režisérem Gregorem Schnitzlerem.

Jules Barbier (5)

Jules Barbier byl francouzský básník, spisovatel a operní libretista. Při psaní libret často spolupracoval s Michelem Carrém. Spolupracoval na libretech k několika významným operám, například Faust a Roméo et Juliette od Charlese Gounoda, Galatea od Victora Massého, Dinora aneb Pouť na Ploërmel od Giacoma Meyerbeera, Hoffmannovy povídky od Jacquesa Offenbacha nebo Le Timbre d'Argent od Camilla Saint-Saënsa. Jeho otec, Nicolas-Alexandre Barbier byl malíř, který vyhotovil několik zakázek pro krále Ludvíka Filipa. Jeho syn, Pierre Barbier, byl rovněž spisovatel a libretista.

Judith Reeves-Stevens (2)

Judith a Garfield Reeves-Stevensovi jsou filmoví a televizní scenáristé. Společně i každý sám vytvořili dvanáct románů, mezi nimi také bestsellery New York Times, Dark Matters Nighteyes. V roce 1997 je dobrodružný a cestopisný časopis Mango Park vyslal do Antarktidy, aby tam načerpali materiál pro LEDOVÝ OHEŇ. Oba žijí v Los Angeles.

Judas Priest (8)

Judas Priest je průkopnická britská heavymetalová skupina, která vznikla v roce 1969 v anglickém Birminghamu. Je známá svými dvěma kytarovými sóly, operním vokálním stylem a image s kůží a kšandami a je jednou z nejvlivnějších kapel v metalovém žánru. Klasickou sestavu kapely tvořili zpěvák Rob Halford, kytaristé K. K. Downing a Glenn Tipton, baskytarista Ian Hill a střídající se bubeníci, z nichž nejdéle působil Scott Travis. Judas Priest si získala popularitu v 70. letech 20. století díky albům jako "Sad Wings of Destiny" a "Stained Class" , ale teprve album "British Steel" z roku 1980 upevnilo jejich status ikony heavy metalu. Toto album obsahovalo hity jako "Breaking the Law" a "Living After Midnight", které se staly hymnami metalové komunity.

Jožka Pejskar (7)

Jožka Pejskar, vlastním jménem Josef Pejskar, přezdívaný Jožka Pero byl český rozhlasový redaktor a exilový pracovník. Narodil se v Malé Skalici na Náchodsku. Byl členem Československé strany národně socialistické. Ve 20. a 30. letech navštěvoval v Brně Ústřední školu dělnickou, kterou zřizovala právě ČSNS a kde působili profesoři Masarykovy univerzity. Pracoval jako dopisovatel Českého slova a roku 1945 začal pracovat pro Slovo národa, stranický list ČSNS. Byl zároveň zaměstnancem nakladatelství Melantrich a ve Znojmě, kde v té době bydlel, měl na starosti distribuci. Psal do stranického tisku a psal protikomunistické články. Komunisty byl označován jako „rozbíječ Národní fronty“, po komunistickém převratu v únoru 1948 byl zbaven pozice redaktora a České slovo bylo pozastaveno. Od mládí měl problém se zrakem, únorové události přečkal na oční klinice ve Znojmě díky dobrodiní primáře, ač člena KSČ. Zatykač na něho vydaný pozbyl platnosti amnestií Klementa Gottwalda u příležitosti jeho nástupu do funkce prezidenta. Emigroval v listopadu/prosinci 1948, když překročil státní hranice do Rakouska po předchozím upozornění, že má být zatčen. Toto upozornění mu předal úředník Státní bezpečnosti Cipr. Jožka Pejskar byl v té době ženat, měl jednoho syna, který roku 1948 ve věku devíti let zemřel na plicní chorobu. Od roku 1950 pracoval ve Svobodné Evropě, kam jej získal Ferdinand Peroutka, když jej doporučil Pavlu Tigridovi do mnichovské redakce. Jožka Pejskar pracoval hlavně pro pořad Rub a líc, který pojednával o tom jak číst komunistický tisk a poslouchat komunistický rozhlas. Roku 1955 založil exilový měsíčník České slovo a stal se jeho šéfredaktorem. Roku 1958 byl vyloupen Pejskarův byt agenty Státní bezpečnosti. Krátce poté, v roce 1959, zemřela jeho manželka a Pejskar se dostal se do tíživé finanční situace spojené s její nákladnou léčbou v USA. Roku 1961 se znovu oženil s Češkou žijící v Torontu. Zde po ...

Jozef Škultéty (7)

Jozef Škultéty byl slovenský literární kritik, historik, jazykovědec, publicista a překladatel. V letech 1881 – 1919 redigoval Slovenské pohľady, od roku 1919 sa stal doživotním správcem Matice slovenské. Psal o významných osobnostech slovenské literatury, pro maďarskou veřejnost vydal stručné Dejiny slovenskej literatúry. Literaturu pokládal za hlavní projev národního života . Překládal z ruské literatury. Během druhé světové války se jménem Škultéty označovala druhá divize slovenské armádní skupiny „Bernolák“. Vedl ji brigádní generál A. Čunderlík a divize se účastnila například útoku Německa na Polsko v září 1939. Literární historie: Vědecké dílo: Jazykovědné práce: Ediční práce – spisy: Jiné: Překlady: Výběry:

Jozef Kroner (4)

Jozef Kroner často psán též nesprávně Króner byl slovenský herec, bratr herce Ľudovíta Kronera, otec herečky Zuzany Kronerové, manžel herečky Terézie Hurbanové-Kronerové a strýc herce Jána Kronera. Pocházel z dvanácti dětí. Začínal jako dělník v Trenčíně, později jako vedoucí dílny v Považské Bystrici. Při práci se věnoval ochotnickému divadlu. Začínal v Armádním divadle v Martině . Od roku 1956 působil v činohře SND v Bratislavě až do roku 1984, kdy odešel do důchodu. Ztvárnil mnoho rolí v divadle, filmu i televizi. Například hrál hlavní roli ve oscarovém filmu Obchod na korze, dále pak hrál jako stařeček Pagáč v seriálu Slovácko sa nesúdi a je znám také z televizního seriálu Tisícročná včela. Na základě hlasování slovenských filmových novinářů v Anketě 2000 se stal slovenským hercem 20. století. V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilý umělec, v roce 1978 titul národní umělec. Slovenský prezident Andrej Kiska mu 1. ledna 2018 udělil in memoriam Pribinův kříž.

Jozef Kollár (6)

Slovenský publicista a spisovatel.

Joseph Wambaugh (3)

Americký spisovatel.

Joseph P Orwell (4)

Autor anglického slovníčku.

Joseph Delaney (6)

Joseph Henry Delaney je britský učitel v důchodu, autor sci-fi a fantasy románů. Z jeho pera vzešlo zhruba dvanáct knih. Jeho spisovatelská kariéra započala vydáním erotického sci-fi thrilleru Mercer\'s Whore, jenž napsal pod pseudonymem J.K. Haderack. Pod svým vlastním jménem pak již psal Učně lovce duchů – svůj první román pro děti, z něhož později vyrostla celá série Kroniky Wardstone. Joseph Delaney pracoval jako technik, učitel angličtiny a nakonec založil oddělení Média a film na Blackpool Sixth Form College – specializoval se na upírskou literaturu. Po vydání druhého dílu své slavné série odešel do důchodu a začal psát na plný úvazek. Žije v hrabství Lancashire na severu Anglie. Má tři děti a sedm vnoučat. Většina míst z jeho série o lovci duchů je inspirována strašidelnou krajinou Lancashiru a místními duchařskými historkami.

Joseph Campbell (4)

Publikuje v oblastech: idealizmus; mytologie antická; spiritualizmus; studie filozofické

Josef Vinklář (4)

Josef Vinklář byl český herec, člen činohry Národního divadla. Narodil se 10. listopadu 1930, ale když mu v roce 1946 farář vystavoval duplikát rodného listu, tak spletl datum narození jeho a jeho bratra a uvedl nesprávné datum narození 14. listopadu. Po absolvování měšťanské školy nastoupil do jednoročního učebního kursu a současně začal hrát v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. Již v roce 1945 vystoupil jako host v Divadle satiry a hrál zde i v sezoně 1945/1946. V letech 1946 až 1948 byl angažován Janem Werichem do Divadla Voskovce a Wericha, poté působil v pardubickém Východočeském divadle . Od srpna roku 1950 až do července roku 1983 ztvárnil řadu dramatických rolí v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého . V roce 1951 přednesl Píseň o straně Stanislava Neumanna k narozeninám Klementa Gottwalda. V letech 1981 a 1983 hostoval v pražském Národním divadle a 1. srpna 1983 se stal řádným členem jeho činohry. Poté ještě hostoval v různých divadlech, např. v Divadle na Vinohradech v roce 1996 ve hře Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy. Ztvárnil na stovky filmových i divadelních rolí. Mezi nejznámější televizní role patří inspektor Bouše v seriálech Hříšní lidé města pražského a Panoptikum Města pražského a doktor Cvach v televizním seriálu Nemocnice na kraji města. Byl třikrát ženatý – poprvé s herečkou Janou Dítětovou a poté dvakrát s herečkou Ivankou Devátou . V roce 2000 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní dílo v oblasti dabingu. Vydal vlastní biografii Pokus o kus pravdy. Josef Vinklář zemřel 18. září 2007 na rakovinu plic ve věku 76 let. Pohřben byl na hřbitově v Libuni.

Josef Václav Tománek (7)

Narozen 19. 11. 1912 v Kupičově , zemřel 18. 10. 2012. Učitel hudby, básník, od roku 1948 v emigraci, básně a práce o volyňských Češích.

Josef Václav Myslbek (6)

Josef Václav Myslbek byl nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství. Narodil se na pražském Novém Městě čp. 693, v rodině malíře pokojů Václava Myslbeka a manželky Antonie, rozené Adamcové . V začátcích své umělecké dráhy se učil v letech 1864–1866 v dílně Tomáše Seidana a pracoval jako jeho pomocník na zakázce soch pro vídeňský Arsenal. Ve Vídni se seznámil s Václavem Levým. Po návratu Václava Levého z Říma pracoval v jeho ateliéru . Zároveň v letech 1868–1872 studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Matyáše Trenkwalda. V letech 1872–1873 byl na studijním pobytu v Německu a pobýval v Drážďanech v ateliéru Ernsta Julia Hähnela. Po návratu si Myslbek v roce 1873 zřídil vlastní sochařskou dílnu v Praze. V letech 1885–1896 působil jako profesor sochařství na Uměleckoprůmyslové škole a roku 1896 byl povolán na Akademii, aby založil sochařský ateliér. Působil zde do roku 1919 a vychoval řadu předních sochařů . Dne 18. října 1873 se oženil s Karolinou, rozenou Brožovou , měli postupně 8 dětí, z nichž většina však zemřela v nízkém věku. Manželka Karolina Myslbeková zemřela sebevraždou ve věku 59 let. Pro obživu rodiny intenzívně pracoval, většinou na několika zakázkách současně. Ke svým dílům byl velmi kritický a většinou je mnohokrát přepracovával, když s příslušnou verzí nebyl naprosto spokojen. Většinu života prožil v Praze. V roce 1878 podnikl krátkou, ale důležitou cestu do Paříže; navštívil Louvre, kde se seznámil ...

Josef Tóth (4)

Autor knihy o zdravém životním stylu.

Josef Thomayer (7)

Josef Thomayer byl český lékař – profesor vnitřního lékařství, jeden ze zakladatelů české lékařské vědy. Velkou měrou se zasloužil o zlepšení podmínek na českých klinikách. Jde o tvůrce českého lékařského názvosloví a autora populárně-vědeckých knih z oblasti lékařství, podílel se na založení odborných lékařských časopisů. Vedle svého povolání se zabýval literární tvorbou, psal beletrii, cestopisné fejetony a črty do časopisů. Své beletristické práce publikoval pod pseudonymem R. E. Jamot . Jeho bratr František Josef Thomayer byl český zahradní architekt. Narodil se v Trhanově na Chodsku. Studoval na gymnáziu v Klatovech, kde byl jeho spolužákem a přítelem Emil Frida, pozdější známý spisovatel Jaroslav Vrchlický. Sblížila je láska k literatuře a společně se pokoušeli uplatnit své literární pokusy v časopisech. Po maturitě studoval na lékařské fakultě ještě nerozdělené univerzity v Praze. Stal se jednou ze základních postav českého vnitřního lékařství. V roce 1885 založil český lékařský časopis Sborník lékařský. Vydal hodně používanou příručku Úvod do drobné lékařské praxe. V roce 1893 vyšla jeho Pathologie a therapie nemocí vnitřních. Josef Thomayer se věnoval vnitřnímu lékařství, v roce 1883 byl docentem, roce 1886 byl jmenován mimořádným a 1897 řádným profesorem Lékařské fakulty UK. V roce 1886 se stal přednostou polikliniky české lékařské fakulty. V letech 1902 až 1921 byl po profesoru Emerichu Maixnerovi druhým přednostou II. interní kliniky, kterou neobyčejně povznesl. Pěstovaly se na ní všechny obory interny, pneumologie, kardiologie, endokrinologie, ba i neurologie jako konkurence brzy nato vzniklé Haškovcově neurologické kliniky. On sám se angažoval ve více interních oblastech. Významné úspěchy však docílil zejména ve studiu břišního poklepu, jejž důkladně popsal. Byl vynikající diagnostik. Studoval intermitentní klaudikace (kulhání po únavě při obliterující tromba...

Josef Suchomel (4)

Narodil se 9. prosince 1907 v Hodkovičkách a v Praze vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Byl žákem slavného profesora Charváta a do Teplic přišel hned po ukončení 2. světové války. Nastoupil zde jako primář interního oddělení teplické nemocnice. Působil zde 25 let až do roku 1970, kdy odešel do jižních Čech. Byl velkým milovníkem Českého středohoří a také jedním z lékařů, kteří prokázali nevšední literární talent. Tento talent ve spojení s láskou k přírodě dal vzniknout jeho literární prvotině "Kde se země zapomněla", která vyšla v roce 1962. Pro děti napsal zajímavý příběh "Jezevčíkem to začíná", poté se na řadu let odmlčel. Až v roce 1983 vyšly "Živé vody", inspirované krásou jižních Čech. V té době se ovšem pustil do vytouženého a dlouho odkládaného cestování a vydal se do světa. V roce 1985 vyšel jeho první cestopis "Z Tahiti na Tuamotu" , v příštím roce následovala kniha "Dobrý den Afriko" a drobnější črty z návštěvy Nepálu, Indie, Cejlonu a Turecka shrnul do díla "Setkání na cestách", které vyšlo v roce 1993. Krátce před svými devadesátými narozeninami, 4. listopadu 1997, náhle zemřel v Klikově na Třeboňsku.