Všichni Autoři a témata

František Sekanina (9)

František Sekanina byl český básník, spisovatel a literární kritik. Vystudoval techniku, působil jako učitel na reálném gymnáziu. Vydal dvě, dnes už zapomenuté básnické sbírky: Za nocí chmurných i světlých a Lyrické intermezzo , mnoho časopiseckých povídek a literárních kritik a literárně historických a životopisných spisů , předmluv k různým knihám, překládal také z francouzštiny . Od roku 1912 psal do listu Národní politika literární kritiky, v nichž proslul vždy pochvalným, pozitivním, nikdy odsuzujícím přístupem k recenzovanému autorovi. Jaroslav Hašek o této Sekaninově vlastnosti podrobně píše v Dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona. Byl také literárním poradcem rozhlasové stanice Radiojournal, kde měl často pořady o literatuře. Působil také jako nakladatelský redaktor, jako takový připravil k vydání např. úplné dílo J. K. Tyla. Používal pseudonymy: Vilém Krejsa, Vilém Krejza, František Žárovský. František Sekanina měl tři děti. Nejznámějším z nich se stal právník Ivan Sekanina.

František Šebej (6)

František Šebej je slovenský psycholog, novinář, karatista a politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Verejnosť proti násiliu, později za ODÚ-VPN, od 90. let přední politik pravicových stran DS a SDK, počátkem 21. století spoluzakladatel Občanské konzervativní strany, později člen strany MOST-HÍD, opakovaně volen za poslance Národní rady SR. Roku 1966 složil maturitu na elektrotechnické průmyslovce v Bratislavě. V letech 1966-1971 vystudoval psychologii na Univerzitě Komenského v Bratislavě a na této škole potom přednášel . Působil jako psycholog, psychologický výzkumník, pedagog a novinář. V letech 1990–1992 byl členem předsednictva Slovenské akademie věd a ředitelem Kabinetu výzkumu sociální a biologické komunikace, který roku 1990 spoluzakládal. V roce 1995 se uvádí jako prezident Společnosti makroekonomických a sociálních analýz a pedagog na Trnavské univerzitě. Ve volbách roku 1990 zasedl za VPN do slovenské části Sněmovny národů . V roce 1991 v souvislosti s rozkladem VPN přestoupil do poslaneckého klubu jedné z nástupnických formací ODÚ-VPN. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Byl předsedou zahraničního výboru sněmovny. Vedl též delegaci FS v Radě Evropy a v Severoatlantickém shromáždění. Počátkem 90. let patřil mezi hlavní politiky ODÚ-VPN. Politicky se angažoval i po vzniku samostatné Slovenské republiky. V 90. letech byl členem a místopředsedou Demokratické strany. V parlamentních volbách na Slovensku roku 1998 byl zvolen poslancem Národní rady SR za SDK . Byl předsedou výboru pro evropskou integraci. V parlamentu zasedal do roku 2002. V roce 2001 zastával...

František Pulec (8)

Narozen 30.11.1887 v Boskovicích, zemřel v dubnu 1951 v Brně. Středoškolský profesor, pedagogický spisovatel, práce v oboru.

František Nesvadba (6)

Narozen 4.10.1926 v Kostelanech. Ing. PhDr. CSc., práce a překlady z oboru historie.

František Němec (8)

Narozen 27.1.1905 v Třebíči, 26.1.1983. RNDr., profesor mineralogie a petrografie, práce z oboru.

František Ladislav Rieger (9)

František Ladislav svobodný pán Rieger byl český politik a spoluzakladatel Národní strany. Během revolučního roku 1848 jako jeden z českých předáků a aktivní poslanec Říšského sněmu ve Vídni a Kroměříži neúspěšně prosazoval liberální principy plánované rakouské ústavy a federalizaci monarchie. Do politiky se vrátil po obnově ústavnosti v roce 1860 jako hlavní spolupracovník Františka Palackého, kterého později vystřídal na pozici předsedy staročeské strany. V 60. a 70. letech 19. století zastánce politiky pasivní rezistence českých politiků ve snaze docílit státoprávních ústupků od vídeňské vlády. Od roku 1879 po obratu v české politice směrem k aktivní provládní politice poslanec vídeňské Říšské rady a předseda parlamentního Českého klubu, později člen Panské sněmovny. Od konce 80. let 19. století jeho vliv slábl společně s oslabením pozic staročeské strany v důsledku takzvaných punktací. Pocházel z rodiny mlynáře. Při křtu dostal jméno František Josef Jan. Kmotrem mu byl Josef Michal Kramář, vikář a děkan z Vysokého nad Jizerou. Vyrůstal na rodinné usedlosti s mlýnem a pilou, která patřila jeho otci. Tam si také poranil ruku, což ho poznamenalo na celý život. Jeho prvním učitelem byl semilský kaplan Karel Hušek, který jej začal učit čtení, psaní a počtům. Mladý Rieger byl velmi inteligentní a bystrý. Roku 1824 byl zapsán na školu do Vysokého nad Jizerou. Díky znalostem ho v osmi letech učitel doporučil na školu do města. Byl tedy zapsán do Šumburku, kde ho vyučoval Jan Karásek, u kterého se naučil hrát na klavír, housle a kytaru. Na konci roku složil zkoušku, která jej opravňovala ke vstupu na gymnázium. Roku 1829 nastoupil na gymnázium v Jičíně. Po druhém ročníku se měl podle přání otce vrátit domů a učit se mlynářem, ale pro chlapcovo nadání byl otec přemluven, aby ponechal syna na studiích. Ve třetím ročníku bydlel u prefekta Kudrny, který mu přidělil byt přímo v ústavní kniho...

František Kudrna (9)

Narozen 28.8.1897. Filmový libretista, scénárista a textař, prozaik, romanopisec, básník, editor uměnovědných prací.

František Kruml (10)

Autor prací z oboru numerologie.

František Krtil (4)

Narozen 21.10.1901 v Libenicích, zemřel 23. 3. 1983 v Sušici. Lesník, prózy z oboru.

František Kmoch (8)

František Kmoch byl český hudební skladatel a dirigent, proslulý svým přínosem pro žánr dechové hudby. Narodil se 1. srpna 1848 v Kolíně a již za svého života se stal jednou z nejvýraznějších osobností české hudby. Kmochovo dílo je známé zejména díky pochodům, polkám a valčíkům, které často nesly vlastenecký a folklorní charakter. Jeho skladby jsou oceňovány pro svou melodickou bohatost a rytmickou vitalitu.

František Klokner (6)

Narozen 10.11.1872 v Praze, zemřel 8.1.1960 v Praze. Ing., profesor statiky pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Práce v oboru.

František Kavan (6)

František Kaván byl významný český malíř-krajinář, básník a překladatel z ruštiny. Studoval na pražské Akademii v krajinářském ateliéru u Julia Mařáka. V roce 1900 získal diplom a zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži za obraz Podmrak, který vytvořil roku 1894 ve své rodné vsi. František Kaván se narodil 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě , dnes součást Víchové nad Jizerou, do chudé rodiny chalupníka Davida Kavána a dcery chalupníka Anny rozené Kubátové. František měl dva mladší sourozence, Marii a Jana. Rodina byla hluboce věřící, předpokládá se, že patřili k jednotě bratrské, protože to bylo v regionu dosti běžné. Podle zápisu o křtu v katolické matrice narozených jsou ovšem oba Kavánovi rodiče zapsáni jako katolíci. Školu navštěvoval v Křížlicích a teprve až od svých čtrnácti gymnázium v Hradci Králové, kde ho učil i klasický filolog Jan Červenka. V Hradci se poprvé seznámil s díly Antonína Chittussiho a Julia Mařáka, sám začal tvořit první malby . Kvůli své první lásce Ludmile začal psát také první básně. Rodiče sice chtěli mít nejprve z Františka kněze, ale ten se po maturitě v roce 1889 rozhodl pro studium malířství, k čemuž nakonec rodiče svolili, když ho v tom podporoval i Mařák poté, co viděl jeho obrazy. Doba, kdy se Kaván dostal do Prahy na Akademii výtvarných umění, byla v akademii pod Mařákovým vedením poznamenána velkými změnami, kdy se Mařák snažil přiblížit úrovni světových akademií. Byl také posílen profesorský sbor, objevili se zde malíři Maxmilián Pirner, Václav Brožík a Vojtěch Hynais. V celém českém umění se výrazně prosadil realismus, který je spojen například s silným fenoménem sporu o rukopisy, nebo výzdoba rekonstruovaného Národního divadla. V krajinářství se prosadil výše zmíněný Antonín Chittussi, o kterém pochvalně psal kritik Karel Borom...

František Jan Vavák (8)

František Jan Vavák, zvaný též Franěk , byl milčický rychtář a český spisovatel – písmák, vlastenecký kronikář a plodný autor veršů, představitel první obrozenecké generace a spolupracovník jejích čelných představitelů. Pocházel ze selské rodiny. Jeho pradědem byl Karel Vavák zvaný Vyšerovský, který spolu s bratrem Václavem a sestrou Magdalenou prodal roku 1650 rodinné majetky ve Vyšerovicích . Součástí vyšehořovického statku byla i vyšehořovická tvrz. Rod vyšehořovických Vaváků ovšem nebyl rodem rytířským, jak se sám František Jan Vavák ve svých pamětech domnívá, nýbrž rodem dvořáků . Dvořáci bývali privilegovanými poddanými . Karel Vavák Vyšerovský ovšem již roku 1639 získal v obci Pečky statek zemřelého Jana Špeldy, jehož osiřelou dceru Kateřinu pojal za manželku. Později rodina přesídlila do Milčic , kde se před polovinou 18. století narodil i František Jan. Vzdělání v jeho době na venkově bylo podle dekretu Marie Terezie pouze triviální v obecné škole, další znalosti František Jan Vavák získal jako samouk četbou knih a stykem se vzdělanci. Prakticky celý svůj život pracoval jako sedlák a kromě toho byl voleným rychtářem obce Milčice. Byl nejvýznamnějším písmákem a kronikářem této doby, i když záběr jeho kronik je spíše regionální. V jeho díle je možno studovat duchovní život na tehdejší vsi a začátek období selského-lidového baroka. Vavákovy hodnoty byly důsledně konzervativní. Oceňoval barokní tradici české země, zbožnost, píli a pracovitost. Ostře odsuzoval francouzskou revoluci a jako nesmlouvavý katolík byl velmi kritický i k josefínským osvícenským reformám. Během života obdržel i čestné občanství města Plzně, a také pans...

František Hrnčíř (9)

František Hrnčíř byl vlastenecký učitel a spisovatel, zejména historických knih pro mládež. Studoval v Hradci Králové a v Jičíně, působil jako učitel na různých místech, pro své vlastenecké nadšení nakonec přesazen do Bobnic u Nymburka. Napsal množství článků a fejetonů do různých pedagogických časopisů a vydal přes 100 povídek, dětských báchorek a loutkových her, zčásti pod pseudonymy Figulus, Fr. Drnkačka, K. Antor aj. Napsal populární knihy o dějinách téměř všech evropských národů a nejznámější byly jeho "Obrázkové dějiny národa československého", které vyšly v několika vydáních. Působil také jako redaktor a nakladatel.

František Holešovský (7)

František Holešovský je český univerzitní profesor, v letech 2007 až 2015 děkan Fakulty výrobních technologií a managementu UJEP v Ústí nad Labem. Narodil se v rodině stavebního mistra. Po absolvování základní školy vystudoval Strojní průmyslovou školu v Brně . V roce 1971 nastoupil základní vojenskou službu v Janovicích nad Úhlavou. Po návratu do civilu pracoval v národním podniku Automobilové závody v Mladé Boleslavi, kde se na lince Škoda 100 vyučil automechanikem. V automobilce se posléze stal dispečerem nákladní dopravy. Odtud přešel do Pozemních staveb v Ústí nad Labem, podílel se na řadě staveb . Při zaměstnání v letech 1979 až 1985 vystudoval obor strojírenská technologie na Fakultě strojní Českého vysokého učení technického v Praze . Po ukončení studia byl osloven ředitelstvím Střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické v Ústí nad Labem, aby zde vyučoval technické předměty. Od roku 1989 pracoval na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V roce 1993 začal tvořit a následně úspěšně prosadil ve vedení pedagogické fakulty vizi technicko-manažerského studia na Katedře technické výchovy. Doktorské studium ukončil v roce 1997 na Technické univerzitě v Liberci . V roce 1998 založil Ústav techniky a řízení výroby a v listopadu téhož roku se stal jeho ředitelem. Od počátku studium vázal na průmyslové podniky – Krušnohorské strojírny, Desta, Ferox, Kolbenschmidt , AGC Teplice a Škoda Auto. Na základě habilitační práce získal v roce 2001 titul doc., který mu udělila Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava. V roce 2006 se podílel také na vzniku Fakulty výrobních technologií a managementu UJEP v Ústí nad Labem. Nejdříve byl pověřen jejím řízením, v letech 2007 a 2011 byl dvakrát zvolen jejím děkanem. Na podzim 2007 úspěšně zakončil profes...

František Herman (7)

Czech bassoonist. Born 10 April 1942 in Náchod . Member of The Czech Philharmonic Orchestra since 1967, soloist since 1986. Founder of Collegium Musicum Pragense.

František Ferdinand Šamberk (9)

Narozen 21.4.1839 v Praze, zemřel 25.12.1904 tamtéž. Herec v Národním divadle, komik. Autor divadelních her a frašek.

František Ber (7)

* 15. července 1872 Stádlec u Tábor † 1. dubna 1943 Dachau František Bernard Vaněk byl český kněz, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Kněz, kazatel, redaktor a publicista František Bernard Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V letech 1902 - 1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekuován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau, kde 1. dubna 1943 zemřel. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku \"Vlaštovky se vracejí\". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi.

Frank Valdor (1)

Frank Schöbel (10)

Frank Schöbel je známý německý zpěvák a herec, který se během své kariéry stal jedním z nejpopulárnějších hudebních umělců ve východním Německu . Narodil se 11. prosince 1942 v Lipsku a proslavil se v 60. a 70. letech 20. století řadou hitů, které rezonovaly u tehdejší mládeže. Schöbelova hudba zahrnuje různé žánry včetně šlágru a popu a během své kariéry vydal řadu alb.

Frank J Kinslow (5)

Dr. Frank J. Kinslow je chiropraktik, učitel neslyšících a doktor klinického spirituálního poradenství s evropskými kořeny . Jak už to u vojáků chodí, celá rodina se každých 18 měsíců stěhovala na nové působiště, což bylo velmi zatěžující, a tak se jeho rodiče stali alkoholiky. V období puberty se začal věnovat východním moudrostem , cvičil jógu, učil se hypnózu a bojová umění, studoval Einsteinovu teorii relativity, z čehož čerpal a což ho provází až do dneška. Ve 20 se oženil, měl 3 děti a zůstal ženatý 30 let. Pak v 61 letech přišla krize.. Studoval a učil léčivé metody více než 35 let. Čerpá z jeho klinických a osobních zkušeností, z hlubokého poznání východních duchovních nauk a z vášnivého zájmu o relativitu a kvantovou fyziku. V roce 2007 Frank objevil a založil proces okamžité léčby Quantum Entrainment . To se zrodilo v období životní krize, deprese a hlubokého duševního utrpení. Brzy ocitl na „mrtvém bodě". Zkrátka se mu propadla půda pod nohama a svět, pro který žil, se mu zhroutil. Ztratil svou práci, zhoršilo se mu zdraví a nebylo kam jít. Z ničeho nic prozřel, vzchopil se a začal pro sebe vytvářet nový, pestrý a plnohodnotný život. Pustil se do přednášení a psaní s takovou lehkostí a jasností, že během několika následujících měsíců naučil tisíce lidí ze všech koutů světa, jak mohou pro sebe vytvořit život, po kterém touží. Jeho knihy se brzy staly bestsellery v oblasti alternativní léčby. V roce 2012 Frank založil technologii Kinslow Systém. Quantum Entrainment je bijícím srdcem této technologie. Aktuálně Frank pokračuje v rozvoji Kinslow Systému a v psaní ve velké míře. Ročně přednáší na několika mezinárodních seminářích. Žije na Floridě se svou českou ženou Martinou....

Françoise Giroud (4)

Francouzská novinářka, scénáristka, beletristka, autorka biografií a politička.

François Coppée (8)

Francouzský spisovatel.

François Cavanna (8)

François Cavanna byl francouzský spisovatel a novinář. Narodil se francouzské matce a italskému otci ve městě Nogent-sur-Marne nedaleko Paříže. V roce 1945 začal pracovat pro deník Libération. V roce 1960 spoluzaložil satirický měsíčník Hara-Kiri a později stál u zrodu magazínu Charlie Hebdo. Později se věnoval například psaní autobiografických textů. Za svůj román Les Russkoffs získal v roce 1979 cenu Interallié. Zemřel v roce 2014 ve věku devadesáti let.

Franco Lucentini (3)

V roce 1952 došlo k setkání Carla Fruttera s Francem Lucentinim. Stali se skvělými kamarády a taky vytvořili autorskou dvojice, která psala kriminální romány. Autorské duo bylo taktéž editory sci-fi série Urania.

Francis Fitzgerald, (8)

Flamengo (8)

Flamengo byla československá rocková skupina založená koncem 60. let 20. století, známá svým progresivním rockem a jazzovou fúzí. Skupina byla součástí československé bigbeatové scény, do které patřily i další významné skupiny jako The Matadors a Blue Effect. Flamengo Jejich hudba se vyznačovala složitými aranžemi, instrumentální zručností a charismatickou přítomností zpěváka Vladimíra Mišíka. Jejich nejslavnějším albem je "Kuře v hodinkách", vydané v roce 1972, které je považováno za milník československé rockové hudby. Album představilo směs rockových, jazzových a bluesových vlivů s českými texty a je vysoce ceněno pro svůj inovativní přístup k hudbě v té době. Flamengo 'kariéru ovlivnilo tehdejší politické klima, které vedlo k určitým omezením a výzvám v hudebním průmyslu za komunistického režimu. Navzdory těmto potížím zanechala skupina Flamengo na československé hudební scéně trvalý odkaz, než se nakonec rozpadla. Alba "Bazarem Proměn 1967-1976" a "Paní v Černém " jsou kompilace, které obsahují část jejich tvorby z tohoto období.

Fischerová Daniela (8)

Fiona Harper (8)

Když jsem byla dítě, byly mi vyčítány dvě věci: že jsem neustále ležela v knihách a žila ve svém vysněném světě. Od té doby se toho příliš nezměnilo, snad jen to, že obě mé vášně jsem využila při psaní knih. Psát jsem začala v roce 2004, poté co jsem v šuplíku našla pár poznámek z doby, kdy jsem toužila dát své představy na papír, ale nenašla jsem k tomu odvahu. Když můj nejmladší potomek nastoupil do školy, našla jsem mezi obvyklými domácími pracemi dostatek času a odvahy k tomu, abych napsala svůj první román. Má vášeň mě znovu pohltila. V roce 2005 jsem poslala nakladateli rukopis a s hrůzou očekávala verdikt. K mému velkému překvapení se jim kniha líbila a v listopadu téhož roku jsem měla svou první knihu na pultech knihkupectví. Od té chvíle šlo všechno jako po másle. Za první knihu Blind-Date Marriage jsem získala několik ocenění, včetně prestižní ceny romantických spisovatelů RITA v roce 2007. Žiji v Londýně, ale když je hezké počasí, ráda vyrazím na výlety po anglickém venkově či skotské vysočině. Baví mě vařit, miluji dobrá jídla, zejména ta, která jsou ochucená skořicí. Stále ještě ráda ležím v knihách, pokud mi to čas dovolí, a sledování filmů – obzvlášť romantických - je mou druhou vášní. K tomu ale musím být vybavena horou papírových kapesníčků, protože vím, že je před koncem – ať už šťastným, nebo smutným - budu potřebovat.

Fernando Pessoa (9)

Fernando António Nogueira Pessoa , známý častěji jako Fernando Pessoa, byl portugalský spisovatel a básník. Pessoa je vedle Luíse de Camões považován za největšího portugalského básníka; někteří kritici jej řadí mezi nejreprezentativnější básníky 20. století. Pessoa prožil dětství a část mládí v jihoafrickém Durbanu, kde se mu dostalo vzdělání v angličtině; angličtina tak byla vedle portugalštiny Pessoovým druhým literárním jazykem. Fernando Pessoa byl v občanském životě nenápadným korespondentem několika lisabonských firem. Za svého života nepublikoval téměř nic. Své básnické dílo napsal pod mnoha jmény, které nejsou prostými pseudonymy, nýbrž, jak Pessoa sám napsal, heteronymií: Álvaro de Campos, Ricardo Reis a Alberto Caeiro byli obyvateli Pessoova vnitřního světa, vzniklými fragmentárností Pessoovy osobnosti, kterou básník pociťoval od dětských let. Pessoa byl také zednářem a vyznavačem mystického portugalského vlastenectví . Pessoa přeložil řadu portugalských knih do angličtiny. Přeložil do portugalštiny mimo jiné "Šarlatové písmeno" Nathaniela Hawthorne, povídky O. Henryho a básně "Havran", "Annabel Lee" a "Ulalume" Edgara Allana Poe, který ho spolu s Waltem Whitmanem silně ovlivňoval. Kromě toho Pessoa přeložil do portugalštiny řadu knih theosofů jako Charles Webster Leadbeater a Annie Besant. V letech 1912-14, když žil se svou tetou "Anicou" a bratranci, se účastnil "semi-spirituálních setkání", které byly prováděny doma, ale byl považován za "zpožďovací prvek" ostatních členů zasedání. Pessoaův zájem o spiritismus byl probuzen ve druhé polovině roku 1915, při překladu theosofických knih. Zájem byl prohlouben koncem března 1916, kdy náhle začal mít zkušenosti, kde se stal médiem, které byly odhaleny automatickým psaním. 24. června Pessoa napsal impozantní dopis své tetě a kmotře. Poté žil ve Švýcarsku se svou dcerou a synem, v němž popisuje tento "tajemný případ...

Federica Magrin (5)

Federica Magrin je italská autorka, ilustrátorka a překladatelka. Přes 10 let pracovala ve vydavatelství, nejprve jako redaktorka ve Edizioni De Agostini, nyní na volné noze. Zaměřuje se na knihy pro děti, ale píše též vzdělávací texty a příběhy a překládá novely. Pro White Star Kids udělala knihu Atlas měst. Vyhrála stipendium na studium umění na Universidad Europea v Madridu po jeho dokončení se specializovala na ilustrace v dvouletém kurzu. Později byla vybrána ke školení digitálního čištění v prestižním animačním studiu SPA pod vedením Fernanda Moroa, kde velmi rozvinula svou schopnost kreslení. Kreslení bylo její vášní od doby, co vzala do ruky svou první tužku.

Fayrene Preston (6)

Fayrene Preston Nevyrůstala jsem s touhou stát se spisovatelkou. Kdyby mi byl někdo řekl, že jednoho dne budu psát romance pro známé vydavatelství, byla bych mu odsekla, ať si lehne do postele a vstane, až mu bude lépe. O moc lépe! Moje spisovatelská kariéra to bylo skutečné dobrodružství. Plánovala jsem si život a on se mi vymknul z rukou a zahnul kamsi za roh. A pokračoval úplně jiným směrem. Svou první romanci jsem začala psát, abych si zkrátila dlouhé chvíle během rekonvalescence po rozsáhle operaci. Asi po osmi letech jsem ji objevila a na návrh přítelkyně jsem ji oprášila, upravila a poslala do nakladatelství. To, co následovalo, je jako román – nádherný, rozkošný s překvapivým rozuzlením. Od té doby píšu romance a mám radost, že mohu dělat to, co mě baví. Dostávám áopisy od věrných čtenářů romantických příběhů a jejich ohlasy mě,vždy dojímají. Jsem plachá, vyrovnaná a beznadějně romantická. Když mi bylo třináct let přečetla jsem si poprvé a naposledy Odváté větrem. Byla jsem z toho úplně vedle kvůli tomu, jak ta kniha skončila. Snila jsem o jiném, šťastnějším konci, kde by se Rhett Butler vrátil zpět k Scarlett O’Harové. Dodnes se nemohu dívat na filmy, anebo číst knihy, které se neskončí šťastně. A proto tak ráda píšu romance. Jsem si jistá, že všechny postavy mých příběhů budou žít šťastně na věčné věky.

Faye Kellerman (7)

Tato stále krásná a úspěšná autorka vystudovala matematiku a dentální chirurgii na Kalifornské univerzitě v LA, ale svému oboru se nikdy nevěnovala. Stala se matkou čtyř dětí v domácnosti, než děti trochu odrostly a Faye mohla konečně začít psát. Svou první knihu vydala v roce 1986, a hned to byl raketový úspěch. Tajemstvím velké obliby jejích knih u čtenářů je možná citlivá kombinace detektivního žánru s prostředím harmonické rodiny hlavních postav, a také výrazné motivy židovské kultury v Americe. Sama ortodoxní židovka, zasadila autorka své postavy do rozvětvené komunity lidí, o kterých toho hodně ví. Hlavními hrdiny nyní už 12 knih jsou policejní detektiv Peter Decker a jeho žena Rina Lazarusová. Jejich rodina se díl od dílu vyvíjí, stárne , a tak v posledních letech napsala autorka už dva detektivní příběhy s nejstarší dcerou rodiny, Cindy Deckerovou, která kráčí ve stopách svého otce jako policistka. Mimo rodinu Deckerovou napsala autorka také dva historické romány a jeden horor. Faye je také ne zrovna feministicky známá jako manželka „toho slavného spisovatele thrillerů“ Jonathana Kellermana. Jsou vlastně jediný manželský pár, v kterém se každý se svými vlastními tituly drží ve stejnou dobu v žebříčku nejprodávanějších knih. Manželé Kellermanovi už také napsali dvě knihy společně. A aby nebylo málo spisovatelů pod jednou střechou, jejich nejstarší syn Jesse se také dal na literaturu a divadelní hry.

Ewald Murrer (9)

Ewald Murrer je pseudonym českého básníka Michala Wernische, syna básníka a překladatele Ivana Wernische a výtvarnice Heleny Wernischové. Ewald Murrer byl v první polovině devadesátých let šéfredaktorem literárního časopisu Iniciály, poté působil v rozhlasové stanici Echo. V roce 1995 pracoval v agentuře Polymnia, později v letech 1996 až 1997 jako kreativní ředitel v reklamní agentuře Inverze. Koncem 90. let byl vedoucím redaktorem magazínu Pátek Lidových novin a později Magazínu Dnes. Později byl také šéfredaktorem časopisů Quo či Můj dům. Ewald Murrer má dvě dcery – Nelly , Rosalii a dva syny – Kryštofa a Matěje . Žije s družkou Ereou Křížovou. Bratrem Ewalda Murrera je evangelický teolog Martin Wernisch. 1981 – Holub na střeše 1990 – Zápisník pana Pinkeho 1992 – Mlha za zdí 1992 – Vyznamenání za prohranou válku 1995 – Situace 1996 – Sny na konci noci 2007 – Nouzové zastavení času 2018 – Tma se mne dotýkala 2019 – Noční četba - kniha získala roku 2020 cenu Magnesia litera za poesii 2020 – Tajný sběrač levandule 2021 – Zprávy tajnou řečí Jeho texty byly publikovány také v řadě antologií, například Básně , Child of Europe , Daylight in Nightclub Inferno , Ryby katedrál , U nás ve sklepě , Dryák ředěný Vltavou , Máme kostru ve skříni . Časopisecky vychází Murrerova poezie po celém světě. Pražské anglofonní nakladate...

Ève Ruggieri (2)

Eve Ruggieri, známá francouzská muzikoložka, se narodila ve francouzském Limoges. Je autorkou několika životopisných knih o světových skladatelích a pěvcích

Eve Ensler (8)

Eve Ensler je americký dramatik, umělec, feminista a aktivista, nejznámější pro svou hru Vagina Monologues. Hra byla přeložena do 48 jazyků a hrána více jako ve 140 zemích.

Evangelos Papathanassiou (9)

Evan Dorkin (7)

Americký komiksový scénárista a kreslíř.

Eva Syřišťová (6)

Docentka Eva Syřištová je psychoterapeutka a psycholožka, světová osobnost s ojedinělým a obětavým přístupem k nemocným. Po studiích psychologie na Karlově univerzitě nastoupila v padesátých letech do psychiatrické léčebny. Nedokázala se však smířit s tehdejším autoritativním přístupem k nemocným a proto postupně vypracovala vlastní metodiku založenou na rozhovorech, důvěře a respektu. Tento přístup v řadě případů pomohl psychotikům brát méně léků a někdy se navracet k normálnímu životu. Podle její teorie se bludy psychotiků nedají "léčit" a vyvracet, ale lze je pomocí trpělivých rozhovorů a vysokým osobním vkladem "opouzdřit" a zneškodnit. Eva Syřišťová svým přístupem k pacientům tehdy daleko předběhla svou dobu. Po roce 1968 znovu upadla u režimu do nemilosti. Tehdy už ale byla osobností mezinárodního věhlasu. Zajímala ji imaginace duševně nemocných, srovnávala logiku jejich světa s uměleckou tvorbou. Propagovala arteterapii. Nakonec došla k závěru, že za mřížemi léčeben a mezi lidmi sužovaných duševním utrpením našla svou svobodu, protože jim pomáhala a oni svým způsobem pomáhali jí. Vedle odborných prací píše Eva Syřišťová i knihy pro širší veřejnost, které se v oboru staly klasikou . V současné době se zabývá realitou snu. Její nekonečná zvídavost, hluboce lidský přístup a stoprocentní nasazení jsou v dnešní době až neuvěřitelné.

Eva Štolbová (2)

Narozena 18.2.1935 v Ústí nad Labem, zemřela 29.10.1993 v Praze. Íránistka, práce z oboru, překlady z perštiny a tádžičtiny.

Eva Staňková (2)

Narozena 20.11.1974 v Děčíně. Výtvarnice a ilustrátorka, kurátorka sbírky výtvarného umění při oblastním muzeu v Děčíně.

Eva Schmidt (7)

Německá historička umění.

Eva Lacinová (7)

Autorka učebnic angličtiny a překladatelka.

Eva Križanová (6)

Významná pracovníčka Slovenského pamiatkového ústavu, podieľala sa na mnohých záchranných výskumoch, autorka odborných publikácií o pamiatkach.

Eva Berglová (7)

PhDr. Narozena 13. 9. 1943 v Grossbreitenbachu , autorka učebnic němčiny.

Eugen Lennhoff (5)

Rakouský publicista; autor publikací o dějinách tajných společností, zvl. o svobodných zednářích.

Esther Meynell (4)

Britská muzikoložka, odbornice na J. S. Bacha, autorka románů z venkovského prostředí a románových portrétů slavných osobností.

Erik Satie (7)

Erik Satie francouzský skladatel a klavírista, narozený 17. května 1866 v Honfleuru v Normandii. Je známý svým novátorským a nekonvenčním přístupem ke kompozici a svým vlivem na avantgardu počátku 20. století. Satieho hudba se vyznačuje jednoduchostí, vtipem a melodickou elegancí. Pro svůj slavný soubor klavírních skladeb, které navozují klidnou a kontemplativní náladu, vymyslel termín "Gymnopédie". Mezi jeho další pozoruhodná díla patří "Gnossiennes", "Sarabandes" a "Nocturnes".

Erich Herold (9)

Český indolog, afrikanista a muzeolog. Po ukončení gymnázia studoval indologii, klasickou filologii a srovnávací vědu náboženskou na Filozofické fakultě UK. Titul PhDr. získal 1953. V letech 1950–52 pracoval jako asistent na FF UK, 1952–59 v Orientálním ústavu ČSAV. Roku 1957-58 byl na studijním pobytu v Indii. Od roku 1959 pracoval až do své smrti v Náprstkově muzeu nejprve jako vedoucí oddělení, pak ředitel muzea a tvůrce jeho nové koncepce, v letech normalizace jako odborný pracovník. Do Indie se v 60. letech několikrát vrátil na kratší studijní pobyty. V 50. a 60. letech spravoval muzejní indické sbírky; od poloviny 60. let se intenzivně zabýval tradičním uměním subsaharské Afriky. Uspořádal výstavy tohoto umění, první svého druhu v Československu, k nimž připravil zasvěcené katalogy. Na téma afrického umění napsal rovněž řadu publikací. Jeho stěžejním dílem je obsáhlá monografie African Art , která v letech normalizace mohla vyjít pouze cizojazyčně. Zásadním způsobem přispěl k objevení řezbářství kmene Bété z Pobřeží slonoviny. Objevné byly i jeho studie o africkém uzlu moudrosti – rozšifrování historie a původního významu dvojitého uzlu, a o afroportugalské slonovině, kterou identifikoval ve sbírkách Národního muzea. Připravil koncepci knihy o mimoevropských maskách, do níž napsal kapitoly o maskách afrických a indonéských . Kromě afrického umění se i nadále věnoval problémům asijských kultur; v 70. letech spravoval v NpM sbírky Indonésie, jihovýchodní Asie a asijských zbraní. Vypracoval koncepci a výrazně se podílel na vzniku expozice asijských kultur na zámku v Liběchově . V 70. a 80. letech zpracovával mimoevropské umění a artefakty v zámeckých sbírkách a je autorem expozice na zámku v Opočně . Založil sborník Annals of the Náprstek Museum a měsíční programy muzejních aktivit pro veřejnost, které provázely Výstavy měsíce. Společně se svou ženou přeložil knihu J. G. Frazera Zlatá ratolest o magii, mýtech a ...

Eno Raud (5)

estónsky autor detskej literatúry. Univerzitu v odbore estónsky jazyk ukončil v r. 1952. Neskôr pracoval v Estónskej národnej knižnici a v Estónskom združení vydavateľov. Na spisovateľskú dráhu sa dal až v dôchodkovom veku. medzi jeho najznámejšie diela patrí séria o Machnáčikov, Rukávnikovi a Sandálikovi.

Engelbert Kötter (7)

Engelbert Kötter je profesionální zahradník, specializovaný novinář a spisovatel beletrie, který je autorem více než tuctu domácích a zahradních knižních rádců. Současně je šéfredaktorem specializovaných časopisů v ekologii a pet shopu a pracuje jako konzultant zahradního centra. Pro televizi Engelbert Kötter sleduje trendy kolem zeleného bydlení - uvnitř a venku - včetně domácích a zahradních zvířat jako našich spolubydlících.

Emmerich Hakvoort (10)

Autor prací z oblasti válečné a námořní historie.

Emmerich Alois Hruška (9)

Emmerich Alois Hruška byl český spisovatel a malíř. Emmerich Alois Hruška byl za svého života malířem, spisovatelem, redaktorem, dramatikem, vydavatelem bibliofilií, kabaretním hercem ale i dramaturgem v Kladně a v Praze. Na přelomu 20. a 30. let spolupracoval s Divadélkem Rokoko, v 30. letech působil v kulturní rubrice Poledního listu, ve 40. letech jako dramaturg Divadla Járy Kohouta. Též překládal z němčiny. Do výtvarného umění byl uveden Josefem Váchalem. Některá svá díla vydal pod pseudonymy Notus Ignotus, Henri Poire a Viktor H. Ražek. Kritika o Hruškově rozsáhlém a rozmanitém díle tvrdí, že nevyniká stylem, zato však kuriózností a groteskností. Zemřel roku 1957 v Libochovicích. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Emma Mars (5)

Francouzský novinář a spisovatel, publikace z oboru partnerských vztahů, sexuality. Též autor románu.

Emily Grayson (2)

Narodila se v New Yorku a dodnes žije v bytě na Manhattanu. Jak sama říká, píše snad odjakživa - povídky, romány, básně i hry. Rok po úspěchu své prvotiny, milostného románu o nenaplněné celoživotní lásce Terasa, vydává knihu Observatoř, příběh lásky a sesterské řevnivosti. Emily Graysonová si přísně střeží svoje soukromí, nedává se fotografovat na obálky knih a neposkytuje rozhovory o své osobě.

Emílie Fleischmannová (6)

PhDr. Emílie Fleischmannová - autorka učebnic pro obchodní akademie

Emilián Glocar (5)

Emilian Blažej Glocar pocházel z Moravy, vystudoval pravoslavné bohosloví v Sarajevu a působil jako duchovní nejprve v Jugoslávii, od r. 1939 v USA. Debutoval básnickou sbírkou Písně sirotků (1932, psal prózy z jihoslovanského světa a romány historické.

Emilia Dziubak (8)

Polská ilustrátorka, grafička, autorka dětských knih.

Émile Ajar (3)

Romain Gary, rodným jménem Roman Kacew, publikující též pod pseudonymy Émile Ajar, Fosco Sinibaldi, Lucien Brûlard, René Deville či Shatan Bogat byl francouzský spisovatel, diplomat, filmový režisér a aviatik rusko-litevského a židovského původu. Gary napsal na třicet knih, přičemž česky zatím vyšly: Evropská výchova, Tulipán, Příslib úsvitu, Lady L.; pod jménem Émile Ajar: Život s krajtou, Soukromá linka důvěry a Život před sebou. Je jediným francouzským spisovatelem, který získal prestižní Goncourtovu cenu dvakrát, ač to pravidla neumožňují. V roce 1956 ji získal za román Les racines du ciel a v roce 1975 za román La vie devant soi , který publikoval pod pseudonymem Émile Ajar. Komise ocenila „Ajara“, aniž by znala jeho identitu. Román vyvolal literární senzaci a byl zfilmován již v roce 1977 . Gary byl během života silně ovlivňován matkou a jejím vztahem k Francii. V Garyho čtrnácti letech se přestěhovali do Nice, kde se matka po počátečních potížích stala ředitelkou hotelu. Romain nastoupil na právnickou fakultu v Aix-en-Provence, po roce přestoupil do Paříže a naplno rozjel dráhu spisovatele. V roce 1938 se již jako naturalizovaný Francouz angažoval u letectva. Po několikaleté vojenské kariéře se stal diplomatem a začal psát román s výraznými autobiografickými rysy. Jeho první ženou byla spisovatelka Lesley Blancheová, druhou herečka Jean Sebergová, která hrála v obou jeho filmech, v Les oiseaux vont mourir au Pérou i v Kill! . V roce 1970 se manželé rozvedli. J. Sebergová spáchala v roce 1979 sebevraždu. Gary se rok poté zastřelil; v dopise na rozloučenou výslovně uvedl, že jeho čin se sebevraždou J. Sebergové nesouvisí. Identitu Gary odhalil v dopise na rozloučenou a v posmrtně vydané práci Vie et mort d'Émile Ajar. Česká...

Emil Tréval (8)

Emil Tréval , vlastním jménem MUDr. Václav Walter, byl český lékař a spisovatel. Psal beletrii, je autorem mnoha naturalistických románů, divadelních her a populárně vědeckých publikací. Emil Tréval studoval v Praze, Berlíně a Paříži. V roce 1883 vstoupil jako lékař do státní služby, působil v Čechách, na Moravě a ve Vídni. Od roku 1919 působil jako vrchní zdravotní rada v politické správě na Žižkově. Od 1925 byl členem Československé akademie, od 1927 byl v redakci beletristického časopisu Zvon. Ze začátku své tvorby psal pod svým vlastním jménem převážně vědecké a populárně zdravovědné spisy. Od let 80. let přispíval do časopisů Včela, Vesna a Moravské orlice. V této době tvořil fejetony s lékařskou tematikou. Jeho tvorba byla zprvu spíše realistická, šlo o pouhé vypravování. Postupem času začal autor směřovat svou tvorbu k symbolismu a dekadenci. Jeho literární tvorba je silně ovlivněna jeho povoláním lékaře. Častým tématem jeho mnohdy naturalistické tvorby bylo romantické pojetí ženských postav. Psal také o duševních poruchách, utkvělých představách, halucinacích, zrůdné erotice a o psychických i mravních otázkách manželství. Některá svá díla publikovali společně se svou manželkou Zdenou Walterovou pod společným pseudonymem Emil Tréval-Viola, či Emil Viola-Tréval. Užíval i jiných pseudonymů: Pantalon, Václav Prešovský, Ladislav Vašek, Jiří Okoř, Ben Trovato, Holofernes Kotě, Vrač, Prof. Zmatěj, Ad. Pisánka, a Trdlo Aristotele. Emil Tréval přispíval do časopisů Zlatá Praha, Lumír a j. Fejetony s lékařskou tematikou vydával v brněnském listu Beobachter pod titulem Aus dem Tagebuche eines Arztes.