9241–9300 z 153392 Autoři
Jaroslav Vogel (4)
Jaroslav Vogel byl český dirigent a hudební skladatel. Otec skladatele, JUDr. Karel Vogel , byl amatérský klavírista a organizátor hudebního života v Plzni. Poskytl synovi hudební základy. Jaroslav se pak vedle studia na gymnáziu učil hře na housle u Otakara Ševčíka. Kompozici studoval nejprve soukromě u Vítězslava Nováka, v letech 1918–1919 pak na Pražské konzervatoři. V roce 1910 odešel studovat do Mnichova na Akademii der Tonkunst. Tam mimo jiné studoval kontrapunkt u svého strýce Viktora Glutha, česko-německého skladatele pocházejícího rovněž z Plzně. Další dva roky pak strávil v Paříži na soukromé vysoké škole hudební Schola Cantorum. Jeho učitelem byl francouzský hudební skladatel Vincent d'Indy. Po návratu do Čech působil nejprve jako korepetitor Národního divadla v Praze a v letech 1914–1915 jako dirigent operety v Plzni. Za 1. světové války musel narukovat na vojnu a po skončení války se znovu ucházel o místo korepetitora v Národním divadle. Tehdy neuspěl, ale vzápětí získal místo dirigenta Národním divadle moravsko-slezském v Ostravě. V roce 1923 se vrátil do Prahy a následující tři roky vyučoval hudbu, věnoval se hudební publicistice a příležitostně hostoval jako dirigent u České filharmonie a Orchestru českých železničářů. V sezoně 1926–1927 působil jako dirigent opery v Plzni a poté až do roku 1943 byl šéfem opery ostravského divadla. V sezóně 1944–1945 vedl operu Českého lidového divadla v Brně. Po 2. světové válce byl krátce dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze a znovu šéfem opery v Státního divadla Ostrava. Dirigentem opery Národního divadla v Praze se stal roku 1949 a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1959. V letech 1950–1951 a 1956–1958 byl šéfem opery. Ještě v letech 1959–1962 byl šéfem Státní filharmonie Brno. Zemřel v roce 1970 a je pohřben na hřbitově v Lázních Bohdaneč. Řada jeho operních inscenací byla natočena na gramofonové desky. Na...
Více od autora
Jaroslav Vlach (9)
Narozen 30. 9. 1913 v Žarošicích u Kyjova, zemřel 20. 6. 1995 ve Šternberku. Knihovník, vlastivědný pracovník, publikace o severní Moravě a Hané, historický místopis Moravy a Slezska.
Více od autora
Jaroslav Vejvoda (7)
Jaroslav Vejvoda, vlastním jménem Jaroslav Marek, je prozaik, žijící od roku 1968 do 1997 ve Švýcarsku, publicista. Jaroslav Vejvoda se narodil v Praze 13.9.1940. Jeho matka byla novinářka, otec technický úředník. Po středoškolských studiích vystudoval Právnickou fakultu UK a poté pracoval jako právník. V roce 1968 emigroval Jaroslav Vejvoda do Švýcarska. Zde vystřídal několik zaměstnání a po jazykovém kurzu začal na univerzitě v Bernu studovat práva. Studia ale nedokončil a věnoval se pouze psaní prózy a publicistice. Od roku 1975 působil Jaroslav Vejvoda v Curychu jako tiskový lektor, po návratu do Prahy v roce 1997 přednášel na Institutu základů vzdělanosti UK, kde mimo jiné vedl kurz kreativního psaní.
Více od autora
Jaroslav Štěpaník (7)
Narozen v Brně.Vyučil se mechanikem,pak vystudoval psychologii, pedagogiku a občanskou výchovu.Byl poradenským psychologem a redaktorem Svobodného slova a vyučoval společenské vědy na brněnském Vysokém učení technickém. Kromě odborných a populárně naučných publikací je znám jako autor fejetonů a povídek, spolupracoval s televizí, rozhlasem, časopisy a deníky.
Více od autora
Jaroslav Smolák (7)
Jaroslav Smolák , prof. PhDr., DrSc. , byl přední český zemědělský vědec, spoluzakladatel české fytopatologie, pedagog a vědecký organizátor. Byl členem zakladatelského sboru Československé akademie zemědělské, čestným členem a předsedou zahradnického a ovocnicko-vinařského odboru. Pocházel z Červeného Hrádku na Kolínsku, v letech 1909-22 byl profesorem na Vyšší hospodářské škole v Roudnici, kde založil výzkumnou stanici fytopatologickou a organizoval fytopatologickou zpravodajskou službu. V r. 1921 se habilitoval z oboru fytopatologie a 1922-31 byl ředitelem Vyšší ovocnicko-vinařské a zahradnické školy v Mělníce, kde též založil stanici ochrany rostlin. V r. 1924 popsal jako první na světě žloutenku révy vinné. V r. 1931 se stal ředitelem Zemského pomologického ústavu v Praze-Tróji. V r. 1939 byl předčasně penzionován. Působil v komisi pro ochranu rostlin Svazu výzkumných ústavů zemědělských. Spoluzakladatel časopisu Ochrana rostlin. Od r. 1945 byl profesorem Vysoké školy zemědělské a později lesního inženýrství ČVUT v Praze . Zabýval se hlavně virologií, houbovými chorobami kulturních rostlin, mykologií, rostlinnými škůdci, cytologií, fyziologií i praktickou ochranou rostlin. Vydal první českou učebnici fytopatologie pro vyšší zemědělské školy. Je autorem mnoha vědeckých prací a knih. Záslužnou činnost vykonal v zemědělském poradenství. Vynikal jazykovými znalostmi a vztahem k hudbě. Sblížil výzkum a školu s praxí různých oborů, včetně vinařství.
Více od autora
Jaroslav Skupnik (4)
Kulturní antropolog; odborný asistent Ústavu etnologie Filozofické Fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Přednáší kulturní a sociální antropologii, antropologii příbuzenství a problematiku terénního výzkumu a etnografie. Absolvoval studijní a badatelské pobyty v USA, Velké Británii, Polsku a Slovensku. Realizoval antropologický terénní výzkum v romských osadách na východním Slovensku. Je autorem textů a spoluautorem projektu fotografické publikace Hermanovce: Four Seasons with the Roma. , autorem knihy Kultury sexuality: Západ a ženská obřízka a řady dalších esejů, studií a článků věnovaných antropologickému pohledu na příbuzenství, sexualitu, vztah kultury a biologie, romskou problematiku.
Více od autora
Jaroslav Skála (7)
Jaroslav Skála byl český lékař – psychiatr, specialista na léčení alkoholismu a jiných závislostí a zakladatel první záchytné stanice. Maturoval v roce 1935. Studoval na lékařské fakultě v Praze a zároveň v Institutu tělesné výchovy a sportu. Ten absolvoval v roce 1939. Studia na lékařské fakultě nestihl dokončit, protože v době německé okupace byly vysoké školy uzavřeny. Nastoupil tedy jako učitel tělocviku na reálce v Plzni. Lékařskou fakultu dokončil až po válce v roce 1946. Původně se ucházel o místo na interní klinice, poté v Ústavu tělovýchovného lékařství, nakonec byl přijat až na pražské psychiatrické klinice. V září téhož roku byl vyslán na mezinárodní konferenci o alkoholismu do Bruselu, což mělo patrně rozhodující význam pro směrování jeho profesionální dráhy. Navázal kontakty s americkou skupinou Anonymních Alkoholiků a výsledkem diskusí bylo zahájení averzivní léčby disulfiramem . Myšlenkami Anonymních alkoholiků bylo inspirováno založení KLUSu – Klubu lidí usilujících o střízlivost. K němu došlo 5. února 1948. Sdružoval pacienty a absolventy odvykací léčby. Slibně se rozvíjející kontakty s AA přerušil Vítězný únor 1948. Další kontakty nebyly žádoucí z důvodů spirituálních prvků v programu 12 bodů AA, které byly v rozporu s oficiální ideologií. Dne 10. září 1948 zahájilo činnost protialkoholní oddělení v budově vedle kostela sv. Apolináře v Praze. To vedl Dr. Skála až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. Během svého působení vypracoval komplexní léčebný program závislostí. V roce 1951 inicioval založení záchytné stanice – prvního zařízení svého druhu v Československu. Zabýval se i výzkumem, prevencí a léčbou závislostí na psychoaktivních látkách. Založil a v letech 1956–1981 vedl Sekci pro otázky alkoholismu a jiných toxikomanií, v roce 1993 se stal spoluzakladatelem Společnosti pro návykové nemoci v rámci České léka...
Více od autora
Jaroslav Škába (5)
Jaroslav Škába se narodil 5. ledna 1884 v Praze v rodině bývalého námořníka. V osmnácti letech již procestoval celou Evropu. V Le Havru se mu podařilo dostat na obchodní loď s kursem do Jižní Ameriky. "Ve dvaceti letech šel jsem jako dobrovolník k rakouské válečné maríně. Byl jsem naloděn na křižníku „František Josef I.“, s kterým jsem se potuloval tři a půl roku po Dálném východě.“ Jaroslav Škába zemřel v Praze 23. června 1945 ve věku 61 let, ale jeho knihy se staly mezi milovníky dálek, lodí a námořní historie vytouženou relikvií, vyhledávanou v regálech antikvariátů.
Více od autora
Jaroslav Šetelík (6)
Jaroslav Šetelík, křtěný Jaroslav Jan , byl český akademický malíř, krajinář. Narodil se v Táboře v rodině gymnaziálního profesora Antonína Šetelíka. Jaroslav měl čtyři sourozence, dva bratry a dvě sestry . Kolem roku 1887 se rodina odstěhovala do Prahy, kde jeho otec vyučoval na českém gymnáziu v Žitné ulici. Po absolvování základního vzdělání a gymnázia pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě. V letech 1899–1902 studoval na Právnické fakultě práva. Krom studia práv navštěvoval několik měsíců malířskou školu F. Engelmüllera. Následně zanechal právnických studií a odjel na zkušenou do Mnichova. Odtud se vrátil do Prahy s úmyslem věnovat se malířství. Po návratu nastoupil ke studiu na Uměleckoprůmyslovou školu, kde se školil u prof. E. K. Lišky. Poté přestoupil na pražskou Akademii výtvarného umění, kde byl v letech 1903–1904 žákem prof. R. Ottenfelda. Po studiích na Akademii výtvarných umění se vydal na cesty po Evropě, např. od roku 1905 pobýval v Paříži a v letech 1911–1912 v Itálii. Mezi tím se v dubnu roku 1907 oženil s Ludmilou Bílou a za rok se jim narodil syn Dimtrij Jan, pozdější úspěšný ak. malíř a restaurátor. Během 1. světové války byl Jaroslav Šetelík účasten bojů na východní frontě. V letech 1921–1922 navštívil na pozvání tamější vlády Holandsko, aby vytvořil kolekci akvarelů 40 holandských měst. Na delším studijním pobytu zakotvil ve Francii a Itálii, kde navštívil mimo jiné i Řím a Florencii. Na rozhraní 20. a 30. let vytvořil mimo jiné soubor pražských akvarelů, jejichž soubornou výstavu měl v roce 1932 v Topičově salonu v Praze. Šetelík byl dlouholetým členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty. Jaroslav Šetelík zemřel roku 1955 v Praze. Malíř Šetelík předával své zkušenosti a um v soukromém vyučování začínajícím malířů, mezi kterými byli např. Anna R. Thořová, Zdeněk Nemastil, Charles Cerny, pěvec ND Jan Hilbe...
Více od autora
Jaroslav Pavlíček (5)
Jaroslav Pavlíček je český polárník, cestovatel a spisovatel. Zaměřuje se na praktické aspekty přežití člověka v divočině a harmonické soužití člověka s přírodou. V 60. letech dvacátého století, během oteplení pražského jara, studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor koreanistika. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 z fakulty odešel do Vysokých Tater, kde pracoval dalších deset let jako nosič na Téryho chatě s nákladem 65 kilogramů na zádech při každém výstupu. Tady získal fyzickou zdatnost pro své další záměry. V roce 1980 byl členem polské expedice na Mount Everest, která dosáhla vrcholu jako vůbec první výprava v zimě. Následně se svým kolegou dvakrát přešel Aljašku, pokaždé za 20 dnů. Posléze přešel s polárníky Vladimírem Weignerem a Miroslavem Jakešem Grónsko. Cesta trvala 41 dní neočekávaně těžkého pochodu a další dva dny plavby na moři. Pavlíček má zásadu používat osvědčenou výbavu, která by neměla být příliš sofistikovaná. Jednoduché je podle něj spolehlivější než moderní a složité. Na svých výpravách s sebou nenosí žádnou navigaci GPS či spojení s civilizovaným světem pomocí vysílačky. Vždy je odkázán jen sám na sebe a na své spolucestovatele s heslem: „Kdo chce jít, jde!“ Pavlíčkovy čtyřdenní kurzy přežití moře–řeka–ledovec zahrnovaly cestu na ledovec Dachstein, poté k moři do Terstu a sjíždění a brodění divokou horskou řekou. V roce 1987 se poprvé vydal do Antarktidy hledat místo pro českou základnu na polské školní lodi Antoni Garnuszewski společně s Janem Pávkem. Zajímalo ho pásmo kolem polárního kruhu a po složitém čtyřměsíčním hledání zvolil za místo pro stanici odledněnou oázu na Nelsonově ostrově v souostroví Jižní Shetlandy. Nalézá se v subantarktickém pásmu, lokalita je chráněná před mořem i větrem, dobře přístupná, vzdálená tři sta metrů od oblázkové pláže pokojné zátoky Frantz Bay. Jaroslav Pavlíček se bránil označit tuto zá...
Více od autora
Jaroslav Pacovský (6)
Jaroslav Pacovský , autor reportáží, literatury faktu a rozhlasových i televizních pořadů pro děti. Redaktor časopisu Sluníčko, převážná část jeho tvorby se týká dětí. Spolupracoval na večerníčku Králíci z klobouku, nebo pohádka Ač je to k nevíře, strašidla jsou z talíře. Jako bývalému reportéru Mladého světa mu není cizí ani cestování, a z těchto "potulek" vznikly knihy Vzduchoplavci, aviatici a piloti, nebo Lidé , vlaky, koleje.
Více od autora
Jaroslav Mathon (8)
Narozen 8.3.1867 v Brně, zemřel 13.6.1953 v Kroměříži. MUDr., práce z dějin výtvarného umění.
Více od autora
Jaroslav Marek (7)
Narozen 27.11.1926 v Nitře , zemřel 18.12. 2011 v Brně. PhDr. CSc. Historik.
Více od autora
Jaroslav Kunz (10)
Narozen 9.5.1869 v Brně, zemřel 15.9.1933 v Praze. Generál justice, práce z moderní historie a z vojenství.
Více od autora
Jaroslav Klenovský (7)
Jaroslav Klenovský je architekt a památkář, který se téměř 40 let věnuje terénní péči o nemovité památky židovské kultury na území Moravy a Slezska. Napsal desítky článků a publikací o historii a památkách jednotlivých židovských obcí, scénářů dokumentárních filmů, libret výstav a stálých i příležitostných muzejních expozic. Projektoval opravy nemovitostí, vytvořil studie židovských čtvrtí a center a navrhl řadu pamětních desek. Ze souborných děl zaslouží zmínku Židovské památky Moravy a Slezska , Mapa židovských památek České republiky , Brno židovské , Židovské památky Zlínského kraje , Brány spravedlivých – Synagogy Moravy, Slezska a Čech a mnoho dalších monografií o židovském osídlení, městech a obcích.
Více od autora
Jaroslav Hladík (4)
Narozen 1933. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce základů společenských a humanitních věd.
Více od autora
Jaroslav Hausman (3)
Narozen 27. 4. 1907 v Praze, zemřel 21.12.1976 v Kostelci nad Černými lesy. Ing., motoristický publicista, redaktor motoristického časopisu, spisy z oboru.
Více od autora
Jaroslav Haidler (9)
Narozen 14. 6. 1933 v Liberci, zemřel v březnu 2023. Novinář a spisovatel.
Více od autora
Jaroslav Fencl (5)
Narozen 11. 6. 1922 v Nalžovicích. Pedagog, dramatik spisovatel pro děti.
Více od autora
Jaroslav Dušek (6)
Jaroslav Dušek je český filmový a divadelní herec. V roce 1980 společně s Janem Bornou založil divadlo Vizita, které je od roku 1985 založeno na čiré pódiové improvizaci. Znám je také díky uvádění slavnostního předávání Českých lvů. Zahrál si v mnoha úspěšných filmech. V roce 2008 obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos anticenu stříbrný Bludný balvan za „dobré šamanské rady pro každý den“. Dušek byl vůdčí osobností humorného Rádia Mama, kde moderoval autorský pořad Za mozkem, mystifikoval spolu s Jiřím Macháčkem v Přepadení a legendární je i jeho pohádka o zlém Hurdovi plná funkčních vulgarismů v pořadu Držíte nám palce. Mama vysílala také představení Vizity – Další nekonečný svět získal stříbro na prestižním festivalu Prix Futura. Jaroslav Dušek je znám také díky svému alternativnímu způsobu života. Stojí například za stavbou hliněného ekodomu v Jindřichovicích pod Smrkem a vede také svůj denní jídelníček, který se skládá pouze z jediného jídla za den . Jaroslav Dušek působí v Divadle Kampa v několika představeních a v pravidelných besedách Duše K. Účastníky těchto besed byly v minulosti i kontroverzní osobnosti, například MUDr. Jan Šula či Milan Calábek. Proti pořadu "Malá Vizita & Duše K - tentokrát o koronaviru s Milanem Calábkem" zde dne 15. 3. 2020 se ohradilo Ministerstvo zdravotnictví ve svém stanovisku uvádějícím, že video propaguje vědecky nepodložené metody.
Více od autora
Jaroslav Čuřík (3)
Jaroslav Čuřík SDB , byl český katolický kněz, člen řádu salesiánů, politický vězeň komunistického režimu. Pocházel z rodiny se čtyřmi dětmi z Hrobic. Kněžské svěcení přijal tajně z rukou biskupa Štěpána Trochty na Bílou sobotu 8. dubna 1950. Za necelý týden po svěcení došlo, v rámci Akce K, k internaci řeholníků na celém území tehdejšího Československa. Internován byl v Oseku s ostatními řeholníky. Po propuštění z internace nastoupil základní vojenskou službu v pracovních útvarech PTP až do roku 1954. V letech 1954–1957 pracoval v civilním zaměstnání. Roku 1957 byl zatčen a v listopadu téhož roku odsouzen za podvracení republiky spolu s ostatními spolubratry za tajnou salesiánskou činnost na 3 roky do vězení. Vězeňská léta prožil v Jáchymově a v Kartouzích až do roku 1960. Po propuštění z vězení pracuje v civilním zaměstnání jako dělník až do roku 1969. V této době politického uvolnění nastoupil do farní pastorace v litoměřické diecézi. Nastupuje jako výpomocný duchovní do duchovní správy v Teplicích – farnost Trnovany. Avšak tzv. normalizační proces nedovolil, aby řeholníci žili společně v komunitách, a tak roku 1970 odchází sám na samostatnou faru. Jeho pastoračním polem se stala farnost Horní Jiřetín u Mostu a široké okolí. V Horním Jiřetíně pracoval přes 30 let a opravoval kostely ve svém farním obvodu, které byly v havarijním stavu. S lítostí musel přihlížet, jak několik kostelů, které opravil, bylo demolováno kvůli těžbě uhlí. Zcela vyčerpán neúnavnou prací, po mozkové příhodě, kdy částečně ztratil zrak, odešel v roce 2003 do komunity spolubratří salesiánů v Teplicích. Ti se o něj starali až do jeho smrti v sobotu 28. října 2006, která nastala po druhé mozkové příhodě. Poslední rozloučení s ním se konalo 2. listopadu 2006 v kostele sv. Jana Křtitele v Teplicích a 3. listopadu 2006 v kostele sv. Terezie od Ježíše v Praze 8 – Kobylisy. Uložen byl do hrobu na hřbitově v Praze–Ďá...
Více od autora
Jaromír Zpěvák (5)
Narozen 19. 10. 1919 v Praze. Kreslíř, ilustrátor a autor knih o přírodě.
Více od autora
Jaromír Skácel (3)
Narozen 5. 4. 1937 ve Zlíně. Po maturitě na Střední průmyslové škole konzervárenské ve Bzenci pracoval ve Výzkumném ústavu mrazírenském v Bratislavě jako chemik, pak v Balírnách obchodu v oddělení řízení kontroly jakosti. Zabýval se tvorbou norem pro kávu a čaj.
Více od autora
Jaromír Červenka (11)
Výstavář a designér. Zabývá se literární tvorbou pro děti a fotografií. Autor cestopisu.
Více od autora
Jarmila Mourková (5)
Jarmila Mourková byla česká spisovatelka a literární historička. Její próza je řazena k psychologické literatuře, literárněvědné práce jsou věnovány konci 19. a začátku 20. století v české literatuře. Maturovala v roce 1951 na reálném gymnáziu. Vystudovala češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala v roce 1956, její závěrečná práce byla věnována Josefu Horovi. V roce 1964 získala titul kandidát věd. V roce 1967 si udělala doktorát. Poté vědecky pracovala v Literárním archivu Národního muzea . Zpracovala pozůstalost Josefa Hory, Jiřího Mahena, Josefa Svatopluka Machara, Marie Majerové, Františka Xavera Šaldy, Richarda Weinera ad. V roce 1989 odešla do důchodu. Její manžel Jaromír Loužil je rovněž kulturním historikem.
Více od autora
Janusz Andrzej Zajdel (3)
Janusz Andrzej Zajdel byl polský jaderný fyzik a spisovatel žánru science fiction. V Polsku byl od konce 70. let 20. století druhým nejpopulárnějším spisovatelem sci-fi po Stanisławu Lemovi. Janusz Zajdel vystudoval fyziku na Varšavské univerzitě. Poté nastoupil do Centrální laboratoře radiační ochrany. Zde pracoval až do 80. let 20. století, byl spoluzakladatelam místní organizace Solidarity. Byl specialistou na jadenou fyziku. Na toto téma publikoval řadu článků, skript i populárně naučných knih. V žánru sci-fi debutoval v roce 1961 v časopise „Młody Technik“ povídkou Tau velryby. Nejprve psal tradiční technologické scifi, později se ale posunul k sociálně-kritickým dílům a antiutopii, kritizující totalitu. Prvním románem v tomto směru byl román Vynález profesora van Troffa, další romány byly stále otevřenější kritikou socialistického systému v Polsku. Zajdel napsal celkem přes 80 povídek a několik románů. Měl velký vliv na další generaci polských spisovatelů scifi. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků včetně češtiny. Zemřel v roce 1985 v poměrně mladém věku na rakovinu. Na jeho počest byla přejmenována cena Sfinks na Cenu Janusze A. Zajdela.
Více od autora
Jane Cadwallader (11)
Britská pedagožka, autorka metodických příruček a textů k výuce angličtiny.
Více od autora
Jana Strýčková (7)
Televizní a rozhlasová publicistka, scenáristka, dramaturgyně, práce o zdravé stravě, televizní pořad o bydlení.
Více od autora
Jana Štěpánková (3)
Jana Štěpánková byla česká herečka, dcera herce Zdeňka Štěpánka a herečky Eleny Hálkové, po matce též pravnučka českého básníka Vítězslava Hálka a sestra novinářky Kateřiny Nešlehové, po otci též sestra herců Petra Štěpánka a Martina Štěpánka. Začínala jakožto epizodní ochotnice po boku svého slavného otce. Po studiích na DAMU odstartovala její profesionální herecká dráha v pardubickém Východočeském divadle, kde působila celkem šest let. V roce 1959 se stalo jejím domovským divadlem pražské libeňské Divadlo S. K. Neumanna, kde působila až do roku 1972. Od roku 1972 až do roku 2000 byla členkou souboru Divadla na Vinohradech. V roce 2000 také hostovala v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Již na počátku své herecké kariéry se seznámila se svým budoucím manželem, režisérem Jaroslavem Dudkem. Po jeho smrti dne 31. srpna 2000 jí nebyla prodloužena smlouva s Divadlem na Vinohradech a působila hlavně v televizi a filmu. Od roku 2008 účinkovala několik let pohostinsky v Divadle Na Jezerce ve hře Paní plukovníková. V roce 2018 hrála v divadle Ungelt ve hrách "Na útěku" a "Pardál". Kromě výše zmíněné tvorby působila mnoho let v rozhlase a dabingu, za což byla oceněna Cenou Františka Filipovského . Je autorkou kuchařky o cuketách Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová. Po těžkém zápalu plic a následné plicní embolii zemřela 18. prosince 2018 ve věku 84 let, rodinné rozloučení proběhlo 21. prosince. Nynější Divadlo pod Palmovkou
Více od autora
Jana Semelková (10)
Jako absolventka Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy chtěla být rozhlasovou komentátorkou fotbalových a hokejových zápasů. Ale také toužila celé dny si číst. Druhé přání se jí vyplnilo a od roku 1985 pracovala v různých nakladatelstvích. Prošla za tu dobu snad všemi posty : byla jazyková redaktorka, redaktorka, obchodní manažerka, manažerka Klubu mladých čtenářů, obchodní ředitelka i šéfredaktorka. Po celou svou pracovní kariéru čte knížky, a bere za to plat! Splnil se jí tak dětský sen. Největší koníček se stal jejím zaměstnáním. Nakladatelství Svoboda bylo prvním nakladatelstvím, kde pracovala, pak přišel Albatros a po něm Amulet, v nich objevila krásu dětské knihy a začala jsem se věnovat čtenářství a jeho propagaci, v Klubu mladých čtenářů se naučila psát reklamní texty a besedovat na školách a v knihovnách. Edice ČT a NAKLADATELSTVÍ XYZ byly na konci její zaměstnanecké cesty. V současné době je redaktorkou na volné noze, propagátorkou čtenářství, PR manažerkou a nakladatelkou… Díky manželovi má malé nakladatelství se zářivým jménem JaS . Ráda si čte i jen tak , poslouchá audioknihy, beseduje se čtenáři a rozmazluje manžela. Na nic jiného jí čas nezbývá. Pro Československého spisovatele napsala několik leporel na motivy klasických pohádek, připravila scénář knížky Narodilo se miminko a sestavila sborník pohádek s názvem Rozmarýnkov. V Nakladatelství XYZ jí vyšla dvě autorská leporela: Babi, kdy už přijde Ježíšek a Dědo, kdy už budou Velikonoce. Také překládá knížky ze slovenštiny .
Více od autora
Jana Olžbutová (10)
Mgr., autorka výukových materiálů matematiky a češtiny pro základní školy.
Více od autora
Jana Hoffmannová (8)
Narozena 18. 11. 1950. Lingvistka, odborná publicistka, vysokoškolská pedagožka. Autorka knih o češtině.
Více od autora
Jana Drtilová (5)
MUDr. Jana Drtilová * 18. března 1940 v Ostroměři Vystudovala Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Pracovala na lůžkových odděleních v Liberci, v Praze-Bohnicích a v Dětské psychiatrické léčebně v Dolních Počernicích, dále v psychiatrických ambulancích v Podkrkonoší – v Nové Pace a Hořicích, na fakultní poliklinice v Praze a poliklinice v Říčanech. Mezitím poznala také práci na chirurgii, interně, kožním a onkologickém oddělení. Na výzvu Nadace Naše dítě od základu vybudovala Linku bezpečí a krizové centrum v Praze, kde v letech 1994–98 působila i jako ředitelka. Po více než 20 letech se v roce 1999 vrátila do Říčan, kde má privátní psychiatrickou ordinaci pro děti, dospívající a dospělé. Je soudní znalkyní v oboru psychiatrie a pedopsychiatrie. Pravidelně ji můžeme slýchat a vidět v popularizačně-naučných pořadech v rozhlase a televizi. Spolu s neuropatologem Františkem Koukolíkem napsala knihy „Odlišné dítě“ , „Vzpoura deprivantů: o špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci“ , „Život s deprivanty I“ , „Život s deprivanty II“ ; v roce 2006 pak vyšlo nové vydání „Vzpoury deprivantů“. Je rozvedená, má dceru a jednu vnučku.
Více od autora
Jana Dolejšová (11)
Narozena 5. 5. 1945 ve Vysokém nad Jizerou. RNDr., CSc., chemik . Publikuje v oboru.
Více od autora
Jana Bernášková (5)
Herečka Jana Bernášková se narodila 21.2.1981 v Krnově. Od dětství se věnovala sborovému zpěvu a chodila do školního dramatického kroužku. Po dokončení základní školy se přihlásila na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Svoji první roli dostala již v 16 letech v Divadle Petra Bezruče. Poté získala stálé angažmá v Národním divadle moravskoslezském, kde strávila šest let. Za ztvárnění Iriny ve hře Tři sestry získala roku 2001 ocenění Nejlepší herečka NDM. Ve čtyřiadvaceti letech se Jana Bernášková rozhodla odejít do Prahy. Štěstí se na ni usmálo v Divadle na Vinohradech. Současně se také stala hvězdou seriálu TV Nova Ulice. S divadelním režisérem Davidem Drábkem má dceru Justýnu a společně na dálku adoptovali indickou holčičku Anushu. Od roku 2010 se partnerem Jany Bernáškové stal scenárista Rudolf Merkner. Mají spolu syna Theodora.
Více od autora
Ján Zima (9)
Narozen 14. 8. 1952, zemřel 26. 3. 2019 v Brně. Profesor, RNDr., DrSc., biolog, systematický zoolog, terénní i vědecký pracovník, věnoval se studiu obratlovců, hlavně savců, jejich fylogenezi, ekologii, biodiverzitě, vysokoškolský profesor na Univerzitě Karlově a Masarykově univerzitě, bývalý ředitel Ústavu biologie obratlovců AV ČR, autor a spoluautor odborných monografií, článků a vysokoškolských učebnic.
Více od autora
Jan Vondra (7)
Jan Vondra je český vodní slalomář, kajakář závodící v kategorii K1. Sportu se věnuje od svých 6 let. Od 11 let začal sbírat medaile v žákovských kategoriích. V 16 letech si vybojoval místo v juniorské reprezentaci. V roce 2006 vyhrál mistrovství Evropy v Nottinghamu. V 18 letech se stal členem reprezentace do 23 let. V roce 2011 vybojoval zlato na evropském šampionátu v Banja Luce v kategorii hlídek. Od roku 2011 se účastní světových pohárů, kde dosáhl na 2. místo ve Francii v Pau 2012. V roce 2013 se účastnil mistrovství světa v Praze, kde obsadil 15. místo v závodě jednotlivců a 4. místo v hlídkách.
Více od autora
Ján Štiavnický (7)
R. 1952 – 55 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Spišskej Novej Vsi, po maturite sa zapísal na lekársku fakultu v Košiciach . R. 1961 – 66 vedúci laboratória v kúpeľoch Vyšné Ružbachy, od 1966 vedúci literárno-dramatického vysielania v Čs. televízii v Košiciach. Debutoval knihou poviedok a rozprávok Šaty malej Dominiky , ďalej napísal knihy rozprávok, povestí a historických noviel Kamenný kráľ, Lipenka , Studničky , Rozprávky na každý deň , Richtársky tanec, Horííí , Strážca pokladu , Farbiar a krásna Zuzana , Dobrý zmok a iné rozprávky, Povesti z dávnych vekov , O krásnej zlatníkovej dcére a Povesti zo Spišského hradu ; pre mládež romány Chlapci z Maše , Modrí diabli, Martin, vydrž!, Januš z Braniska , Cena priateľstva ; pre dospelých poviedky Zo všedných dní , román Šampión , knihy Do búrky , Vo víchrici, Akcia „Kláštor“, Partizánsky chirurg , Nevystrelený náboj , Posratí Spišiaci . Pre deti napísal bábkové hry Obor a kamenár a Kamenný kráľ , rozhlasové hry Odchod , Kľúč , Mŕtve včely a i., pre televíziu Pieseň pre teba , Hodina života , Učiteľ , Rekord . Je autorom scenára celovečerného filmu Blízke diaľavy . Na jeho počesť sa uskutočnilo 11. ročníkov literárnej súťaže pre mladých autorov Literárne Košice Jána Štiavnického.
Více od autora
Jan Rohel (6)
Narodil se v Pustkovci na Ostravsku 9.2.1909. Během svého života zvládal spoustu činností. Byl spisovatelem, osvětovým a vlastivědným pracovníkem a učitelem. Stál u zrodu Slezského studijního ústavu v Opavě. Poté byl redaktorem čtvrtletníku Radostná země. V roce 1954 byl jmenován ředitelem Krajské lidové knihovny v Ostravě a od roku 1961 vykonával funkci podnikového kronikáře Vítkovických železáren. Jeho literární a národopisná tvorba byla zaměřena na regionální problematiku, hornictví, významné osobnosti Slezska nebo dělnické hnutí na Ostravsku. Zemřel 18.12.1989. Z díla: Hornický humor 1953 - Barbora šedesátiletá 1969 - Havíři před tváří boží 1944 - Říkadla z uhlí 1946 - Černý kahan 1974 - Bojovníci z Karlovy huti 1950 - Slezský malíř 148 - S Augustinem Handzlem sochařem horníků 1959 - Z domova Viléma Závady 1959 - Darkovské prameny 1968
Více od autora
Jan Rambousek (5)
Narozen 24. 5. 1895 v Praze, zemřel 29. 5. 1976 tamtéž. Malíř, grafik na Akademii výtvarných umění, redaktor časopisu Hollar. Práce v oboru, cestopisy.
Více od autora
Jan Poněšický (8)
MUDr. PhDr. Nar. 3.10.1943 v Praze, psycholog, psychoanalytik a psychoterapeut. Profesní životopis. Po absolvování FVL KU Praha v r.1967 jsem pracoval na chirurgickém, ortopedickém a interním oddělení KNsP Č. Budějovice, a od r. 1970 v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice až do mé emigrace r.1977. V r.1973 jsem atestoval z psychiatrie. Druhá atestace mi nebyla z politických důvodů umožněna /byl jsem předsedou Klubu angažovaných nestraníků v Jihočeském kraji v r. 1968/, stejně tak i dosažení titulu CSc, ač jsem složil všechny potřebné zkoušky. Vzhledem k zaměstnání na psychiatrii mi bylo povoleno dálkové studium psychologie na FF KU Praha, které jsem ukončil r. 1976. Od r. 1972 do r. 1977 jsem absolvoval výcvik ve skupinové psychoterapii SUR, jakož i výcvik v hypnose a autogenním tréninku. Na základě zájmu o psychoterapii a psychosomatiku jsem si vybral pro svou svou emigraci SRN, kde existuje hustá síť psychosomatických klinik a léčeben. Pracoval jsem zprvu v Brémách na klinice Dr Heines pro neurologii, psychiatrii a psychoterapii, poté v Tiefenbrunnu u Göttingenu v akademické nemocnici pro psychogenní a psychosomatická onemocnění, dále na katedře psychoterapie a psychosomatiky universitní kliniky v Düsseldorfu, kde jsem byl činný zčásti jako vědecký a zčásti coby pedagogický pracovník. Od r. 1986 do r. 1996 jsem zastával místo primáře na psychosomatické klinice Alpenblick v Isny-Neutrauchburg, a posléze jsem vedl až do r. 2006 oddělení pro anorexie, bulimie a těžké poruchy osobnosti na psychosomatické klinice Median v Berggieshübelu u Drážďan. V SRN jsem znovu absolvoval výcvik ve skupinové psychoterapii a pokračoval v psychoanalytickém výcviku, který jsem ukončil r. 1986. Mimo to jsem získal i kvalifikace vedoucího Balintovských skupin a supervisora pro individuální i skupinovou psychoterapii. V současné době se plně věnuji psychoterapeutické výuce psychologů a lékařů na psychoterapeutickém a psychoanalytickém institutu v Drážďanech a Lipsku, jakož i v o...
Více od autora
Jan Pokorný (10)
Autor počítačové literatury, překlady odborné literatury z angličtiny.
Více od autora
Jan Pivec (4)
Jan Pivec byl český herec. Narodil se jako jediný syn v rodině nožíře a zámečníka Jana Pivce a jeho ženy Františky v Praze na Vinohradech. S matkou od dětství navštěvoval divadlo, učil se hře na housle a zpěv. Měl se stát účetním v obchodě, ale odtud sběhl. Rád říkal, že se stal hercem, protože se nikdy nenaučil deskriptivní geometrii. Po prvním angažmá ve vinohradskému ochotnickému spolku VAVŘÍN se rozhodl přidat ke kočovné divadelní společnosti Karla Hroudy , kde trávil část roku 1926 a jaro roku 1927 a pak přešel ke společnosti Jana Drobného a později společnosti Oldřicha Nádhery. Stal se tedy divadelním hercem a posléze i hercem filmovým. Ještě ve společnosti Oldřicha Nádhery si jej povšiml Jaroslav Hurt, v tu dobu bývalý člen činohry ND a profesor konzervatoře. Hurt jej doporučil a přijal ke studiu a vymohl mu státní stipendium z Vojanovy nadace. V letech 1927 až 1930 tedy Jan Pivec navštěvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze. Jeho třídním učitelem byl např. i Rudolf Deyl. K jeho spolužákům patřili např. Vlasta Fabianová, Marie Glázrová, Miloš Nedbal, Nelly Gaierová a Hana Vítová . Po vystřídání několika divadelních scén zakotvil na pozvání K.H.Hilara v roce 1934 v pražském Národním divadle, ve kterém setrval bezmála čtyřicet let. Vrcholem Pivcova divadelního herectví byla role Falstaffa v Shakespearových Veselých paničkách windsorských. Ve filmu proslul jako tradiční milovník, jako například ve snímku Poznej svého muže režiséra Vladimíra Slavínského. Spoluúčinkovali například Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk anebo Marta Fričová. Nezapomenutelná je také, mimo jiné, jeho nádherná role panského správce v televizním filmu se zpracováním Jiráskovy Lucerny. Jeho hereckou generaci tvořily hvězdy jako byl Ladislav Pešek, Jiřina Steimarová, Jiřina Štěpničk...
Více od autora
Jan Pergler (6)
Jan Pergler . Dlouholetý novinář. Začínal v roce 1991 v Lidových novinách, posléze v Týdnu, Mladé frontě DNES. Vedl IN magazín Hospodářských novin, působil v Deníku. Počátkem 90. let stál u zrodu nadace Člověk v tísni. Dnes pracuje v ČSOB a je spoluzakladatelem Nakladatelství Zeď. Spolu s Janem Dražanem je autorem knih Náš Václav Havel a Člověk 25.
Více od autora
Jan Pečírka (6)
Narozen 17. 4. 1926 v Praze, zemřel 18. 1. 1993. PhDr., CSc., docent věd o antickém starověku. Práce v oboru.
Více od autora
Ján Navrátil (8)
Slovenský básník a prozaik, původně učitel, autor literatury pro děti a mládež.
Více od autora
Jan Malát (7)
Jan Malát byl hudební skladatel, pedagog a teoretik, sběratel a upravovatel lidových písní. Vystudoval varhanní školu v Praze a svou hudební a učitelskou dráhu začínal v Novém Bydžově. Sepsal teoretickou i praktickou školu hry na housle a klavír. Po dokončení varhanické školy v Praze se Jan Malát vrátil zpět na Novobydžovsko. Na Chlapecké hlavní škole v Novém Bydžově učil v letech 1863 až 1866. Zpíval v místním pěveckém spolku, hrál na koncertech na klavír i housle. „V Novém Bydžově mě měli rádi, vážili si mne jako učitele a hudebníka,“ píše Malát, „a přec jsem koncem ledna 1866 opustil dosavadní místo, abych nastoupil jako definitivní učitel při dívčí hlavní škole v Hořicích.“ Malát po třech letech Nový Bydžov opustil. Téměř desetileté působení v Hořicích bylo plné tvůrčích sil. Jako jedna z prvních skladeb tohoto období byla ouverturu pro malý orchestr. Pro hořické ochotníky píše scénickou hudbu k Tylovým Kutnohorským havířům a dále píše sbory, písně a skladby pro klavír. Po osmi letech v Hořicích se oženil s Aninkou Petrovou. Roku 1876 se Malátovi trvale usadili v Praze na Smíchově. Jan Malát napsal i několik oper: Kromě toho je autorem velkého množství písní, sborů a komorních skladeb pro housle, klavír a harmonium.
Více od autora
Jan Machoň (8)
Jan Machoň byl český a československý spisovatel, literární kritik, novinář, politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění v letech 1971-1981. Jan Machoň se narodil v Červené Lhotě u Třebíče do rodiny drobných rolníků. Roku 1937 dokončil měšťanskou školu v Okříškách. Ve studiu pokračoval na Státním reálném gymnasiu v Třebíči, které zakončil roku 1943 maturitou. Za okupace působil v ilegálním kulturním spolku Vysočina, kde roku 1943 uveřejnil básnickou sbírku Úlomky porculánu. Po válce vstoupil do Čs. sociální demokracie. Od roku 1945 do roku 1952 působil jako kulturní redaktor v brněnské redakci Svobodných novin. Přispíval do časopisů Dnešek a List Sdružení moravských spisovatelů. Po zrušení Lidových novin pracoval v Jihlavě jako metodik krajské knihovny a věnoval se studiu regionální historie. Vrcholem jeho literárního díla jsou historické romány Vyděděnci a Život pro živé odehrávající se v době vlády krále Václava IV. a jeho konfliktů s bratrem uherským králem Zikmundem a bratrancem moravským markrabětem Joštem. Roku 1954 nastoupil jako redaktor v listu Svobodné slovo v Brně. Mezi lety 1970 až 1981 působil jako šéfredaktor Svobodného slova v Praze. Za normalizace zaměstnal řadu novinářů propuštěných z jiných redakcí. Novinář Jiří Hodač na něj vzpomínal s tím, že „Šéfredaktor Svobodného slova Jan Machoň byl možná kontroverzní, ale nade mnou někdy držel ruku. Dokázal například spolknout, že jsem nepodepsal tzv. antichartu...“ Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát získal i ve volbách roku 1976 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1981. ...
Více od autora
Jan Kuklík (5)
Narozen 23.6.1940 v Praze, zemřel 22.8.2009 tamtéž. PhDr., historik, práce z oboru.
Více od autora
Jan Kudláček (6)
Jan Kudláček je český grafik, ilustrátor a malíř. V letech 1945 až 1949 studoval u profesora Petra Dillingera a Karla Müllera na Státní grafické škole v Praze, v letech 1949 až 1950 dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze a v letech 1950 až 1957 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vlastimila Rady a Vratislava Nechleby. Jeho umělecký záběr je široký – kresba, ilustrace, grafika, animovaný film. Významné jsou ilustrace dětských knih, kde používá širokou škálu technik. Je zastoupen ve sbírkách Národního muzea v Praze a také v zahraničí. Patří k ilustrátorům, kteří výrazně přispěli k světové ilustraci pro děti. Obdržel mnoho domácích a zahraničních ocenění. Autorsky se také podílel s Jindřichem Wielgusem na abstraktní vertikální plastice z epoxidové pryskyřice "Stéla", která je součástí expozic Univerzitního muzea VŠB – Technické univerzity Ostrava.
Více od autora
Jan Kříž (9)
Narozen 15. 6. 1935 v Praze. PhDr., historik a teoretik umění, kritik, kurátor výstav a vysokoškolský učitel.
Více od autora
Jan Krčmář (8)
Jan Krčmář byl rakousko-uherský, český a československý právník a politik, profesor občanského práva a za první republiky nestranický ministr školství a národní osvěty. Českou právnickou fakultu v Praze vystudoval roku 1901 a promován doktorem práv byl jako jeden z nejlepších studentů se zvláštními poctami . Poté získal krátkou praxi v justici a absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Lipsku, kde si prohluboval své znalosti soukromého práva. Po návratu se habilitoval, přednášel o mezinárodním právu soukromém, v němž se postupně stal nejvýznamnějším českým odborníkem. Vydal např. základní studijní pomůcku Úvod do mezinárodního práva soukromého , ale zejména také postupně pětidílnou sérii učebnic Právo občanské a zároveň hojně publikoval v odborných časopisech. Roku 1907 byl Jan Krčmář jmenován mimořádným a v roce 1911 řádným profesorem rakouského soukromého práva. Jeden rok působil na vídeňském ministerstvu školství, ale poté se již věnoval výuce občanského práva na české právnické fakultě v Praze, v letech 1916–1917 zde vykonával i funkci děkana. Byl též členem České akademie věd a umění, Šafaříkovy učené společnosti či dopisujícím členem bruselského Ústavu pro srovnávací právo. Po vzniku Československa se coby právní poradce ministra zahraničních věcí zúčastnil jednání o Versailleské smlouvě, zpracovával stanoviska k otázkám majetkoprávním, finančním či národnostních menšin. Byl hlavním autorem mezinárodních rozhodčích smluv s Německem, Rakouskem, Polskem, Dánskem a Švédskem, členem československé delegace u Společnosti národů a zasedal ve Stálém rozhodčím soudním dvoru v Haagu. Jeho činnost na mezinárodním poli byla oceněna řadou vyznamenání. Jan Krčmář zastával rovněž post předsedy Československé konfederace duševních pracovníků, především ale byl opakovaně minist...
Více od autora
