8881–8940 z 153282 Autoři
Pavel Švanda (9)
Spisovatel Pavel Švanda, básník, prozaik a esejista, se narodil 6. června 1936 ve Znojmě. Od roku 1938 žije v Brně. V roce 1958 nebyla přijata jeho diplomová práce, a tak ukončil studium dějin umění na Filosofické fakultě brněnské university bez diplomu. V 60. letech pravidelně publikoval filmové recenze v deníku Rovnost a působil jako redaktor v časopisech Tvář a Host do domu. Po roce 1969 ztratil možnost oficiálního publikování. Během normalizace vystřídal řadu dělnických zaměstnání. Po roce 1989 opět působil jako redaktor. Od roku 1990 vyučuje v Brně na Divadelní fakultě JAMU. Přispívá do rozličných periodik . Za své literární dílo i pevný občanský postoj obdržel Cenu města Brna.
Více od autora
Pavel Štěpánek (8)
Výtvarný historik, specialista na umění Španělska a Latinské Ameriky.
Více od autora
Pavel Petrovič Bažov (6)
Pavel Petrovič Bažov byl ruský spisovatel. Je znám díky pohádce Malachitová skříňka, publikované v roce 1939. Stal se také autorem několika knih o revoluci a občanské válce. Jeho vnukem byl bývalý ruský ministerský předseda Jegor Gajdar. Pavel Bažov se narodil v rodině vedoucího svařovny v ocelárně. Zpočátku se živil různě. V letech 1889 – 1893 studoval v náboženské škole v Jekatěrinburgu. Poté se chtěl dostat i na Tomskou univerzitu, nakonec však byl odmítnut. Dočasně pracoval jako učitel ruštiny, nejprve v Jekatěrinburgu, pak v Kamyšlově. Zde studoval uralský folklór. Když začala první světová válka, připojil se Bažov k bolševikům. V roce 1918 vstoupil do Rudé armády. V letech 1923–1929 žil v Jekatěrinburgu a pracoval v redakci novin Rolník, kam přispíval esejemi o pracovních podmínkách dělníků. V té době publikoval první knihu Ural byl , která pojednávala o životu na Urale v letech 1880–1890. Byl rovněž poslancem Nejvyššího sovětu. Po druhé světové válce začal Bažov pomalu ztrácet zrak, což mu však nezabránilo v publikační činnosti. Z jeho díla jsou nejznámější pohádky Malachitovaja škatulka . Pod tímto názvem vyšlo v letech 1939–1973 několik sbírek těchto pohádek. Do češtiny je přeložila Olga Mašková. Na námět pohádky Kamenný kvítek napsal Sergej Prokofjev v letech 1948–53 stejnojmenný balet, Op. 118. Byla rovněž zfilmována.
Více od autora
Pavel Novotný (5)
Narozen v listopadu 1930, zemřel 6. 8. 2008. Sportovní novinář a redaktor, publikace z oboru sportu, zvláště z hokejového a motoristického prostředí.
Více od autora
Pavel Kraus (8)
Rodák z Prahy, vystudoval strojní průmyslovku. Pracoval jako dělník, konstruktér, dispečer a technický překladatel. Od roku 1959 publikoval v periodikách, od roku 1969 se věnuje pouze literatuře. Prozaik specializující se na kriminalistický žánr. Autor rozhlasových her a televizních scénářů, publicista.
Více od autora
Pavel Hajný (6)
Pavel Hajný je spisovatel, scenárista a dramaturg. Má na svém kontě řadu scénářů pro film i televizi. Je autorem několika prozaických děl. Působil také jako redaktor či autor v oblasti počítačových a internetových technologií. Od roku 1999 se angažuje ve sběru historických dat a autentických záznamů baťovců a dalších pamětníků baťovského fenoménu po celém světě. Narodil se 15. dubna 1939 Celestině a Václavovi Hajným z Rožnova pod Radhoštěm. Má mladšího bratra Petra Hajného. V roce 1956 odmaturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, pak studoval elektrotechniku na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě a následně ještě ČVUT v Praze . Po vojně pracoval ještě krátce od roku 1962 v Tesle Hloubětín. V letech 1962 až 68 byl zaměstnán v Československé televizi jako střihač, zvukový technik, mistr zvuku a později jako dramaturg a redaktor. Oženil se v roce 1962 s Drahomírou Hajnou a narodil se jim první syn Martin Hajný - psycholog a psychoterapeut. V té době pokračoval ve studiu dramaturgie na FAMU. Od roku 1968 byl dramaturgem hraného filmu ve Filmovém studiu Barrandov. Druhý syn Filip, IT odborník a překladatel, se narodil v roce 1975. Od roku 1991 byl zaměstnán v IDG a pro ni pracoval v České televizi a později i v televizi Premiéra na televizním magazínu Computerworld. V IDG se zasloužil o vznik měsíčníku i4U , jehož se stal šéfredaktorem. Podílel se i na zrodu českého vydání časopisu Playboy v roce 1991 a na kratší dobu se stal i jeho prvním šéfredaktorem. V Českém rozhlase působil jako redaktor stanici Radiožurnál týdenní rozhlasový pořad Megabyte od roku 1998. Působil také v neziskové organizaci BMI, která se věnovala využívání internetu a IT v rámci současné občanské společnosti. Díky evropskému projektu Leonardo zde spolupracoval na mezinárodních programech pro neslyšící Tecno Zeinu a pro nemocné roztroušenou sklerózou MS Net. Pro ID...
Více od autora
Pavel Cmíral (10)
Pavel Cmíral je český textař, básník, dramatik a scenárista, člen OSA, evidovaný jako textař 1.4.1970. Je zastupován agenturou DILIA. Mládí prožil v Uherském Brodě, kulturně vyspělém městě, a díky otci Vladimírovi, který byl hlavou i duší amatérského marionetového divadla a miloval Jaroslava Ježka a Jiřího Suchého, se s hudbou a divadlem rád a rychle sžil. Profesionální dráhu zahájil počátkem 70. let v Brně spoluprací s Československým rozhlasem a televizí jako literární autor hudebních pořadů. Zároveň začal psát písňové texty pro široký okruh interpretů rozhlasového orchestru Studio Brno, orchestru Gustava Broma, i pro brněnské hudební skupiny a začínající zpěváky, Marthu a Tenu Elefteriadu, Boba Frídla, rockovou skupinu The Speakers ad. Po přesídlení do Prahy se stal kmenovým autorem dětských rozhlasových a televizních pořadů. Pro rozhlas napsal řadu sobotních her pro mládež a pro populární Domino mnohadílné seriály Družina praotce Čecha a M+M, v tvůrčím týmu televizního Studia kamarád úzce spolupracoval se Štěpánkou Haničincovou. Stál také u zrodu populárních Zpívánek, věnoval se tvorbě Večerníčků . Navázal spolupráci i s redakcí zábavných pořadů, byl kupř. jedním ze stálých autorů úspěšné soutěžní série O poklad Anežky české nebo Videostopu. Rozhlasové hry pro dospělé psal pro slovenský rozhlas, zastoupený studiem v Banské Bystrici a dramaturgem Štefanem Šmihlou. K uznávaným patřily tituly Capocomico, Ivan Gorič: Malá noční hudba, Bludiště, Němá s Marianem Labudou a Bárou Štěpánovou, z premiér českých připomeňme monodrama Adam a Eva, interpretované skvělou Jaroslavou Adamovou, a inspirované láskou autorových rodičů, za války totálně nasazených v Glasshütte. Vedle soustavného psaní písňových textů a televizních pořadů se v 80. letech orientoval na tvorbu pro špičková profesionální loutková divadla s vyni...
Více od autora
Paul Robeson (7)
Paul Robeson byl americký basbarytonista, herec a bojovník za občanská práva, jehož kariéra trvala několik desetiletí od 20. do 60. let 20. století. Byl známý svým hlubokým, zvučným hlasem a vystupováním v koncertních sálech i na broadwayských scénách. Robesonův repertoár zahrnoval celou řadu stylů od tradičních spirituálů až po klasickou hudbu a proslul zejména silným podáním písní jako "Ol' Man River" z muzikálu "Show Boat".
Více od autora
Paul Margueritte (7)
Francúzsky románopisec. Zvykne byť uvádzaný spolu so svojím bratom Victorom Margueritte a to pre ich blízku spoluprácu. Obaja narodení v Alžírsku.
Více od autora
Paul Doiron (5)
Autor je svým vzděláním i povoláním zakotvený v literatuře: vystudoval Yaleovu univerzitu a toužil se stát romanopiscem či filmovým scénáristou. Po škole přesídlil do Hollywoodu, kde dle vlastních slov „živořil na okraji filmového průmyslu“ a marně se snažil uchytit jako posuzovatel scénářů. Doiron má ovšem ještě svou druhou stránku, která se rovněž uplatnila při psaní Pytlákova syna – je certifikovaným průvodcem státu Maine, a dokonale tedy zná prostředí mainské lesní divočiny. Nyní pracuje jako šéfredaktor v časopise Down East, věnovaném nejrůznějším oblastem života ve státě Maine.
Více od autora
Patrick Modiano (8)
Patrick Modiano je francouzský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 2014. V roce 1978 získal Goncourtovu cenu za román Ulice temných krámků a roku 2012 Rakouskou státní cenu za evropskou literaturu. Modiano se narodil na pařížském předměstí. Jeho otec Albert Modiano byl obchodník a sefardský Žid. Významná rabínská rodina původně pocházela z řecké Soluně. Během okupace se musel v Paříži skrývat pod falešnou identitou a kvůli přežití obchodoval s nacisty. Jeho osudy přiměly Patricka Modianiho věnovat se ve svém díle osudu své rodiny a francouzských Židů. Matka Louisa Colpijn je herečka a pochází z belgických Antverp. Rodiče se seznámili v říjnu 1942 v okupované Paříži a v listopadu 1944 měli svatbu. Kromě Patricka se jim v roce 1947 narodil ještě syn Rudy, který zemřel v deseti letech na leukémii. Patrick mu pak věnoval svá raná díla. Na počátku 60. let se rodiče rozešli, otec se znovu oženil a roku 1977 zemřel ve Švýcarsku. Patrick maturoval v Annecy a v dalším vzdělávání nepokračoval. V dospívání jej významně ovlivnil jeho středoškolský učitel geometrie a matčin přítel Raymond Queneau se svým románem Zazie v metru. Díky němu se seznámil s nakladateli Gallimard, kteří mu začali vydávat první knihy. V roce 1968 tak vydal svůj první román La Place de l'Étoile o židovském kolaborantovi během války. Kvůli tomuto kontroverznímu románu s antisemitskými narážkami se nepohodl se svým otcem. V roce 2010 byl přeložen do němčiny a v Německu byl oceněn jako jedno z klíčových děl o holokaustu. V angličtině román dosud nevyšel. Roku 1973 napsal scénář k filmu Lacombe, Lucien. Film vypráví o osmnáctiletém Lucienu Lacombeovi, který za války spolupracuje s proněmeckými úřady a přitom se zamiluje do židovské dívky. Příběh, odehrávající se v jihozápadní Francii má nabourávat tradiční pohled na francouzské dějiny během 2. světové války, získal několik ocenění a byl nominován na Oscara. V roce...
Více od autora
Pascal Engman (7)
Pascal Engman pracoval jako novinář pro švédský deník Expressen. Poté, co musel on i jeho kolegové čelit výhrůžkám ze strany pravicově populistické propagandy, žurnalistickou scénu v roce 2016 opustil a napsal svůj úspěšný debutový román Patrioti.
Více od autora
Paolo Cognetti (7)
Paolo Cognetti je italský prozaik. Začal studovat matematiku na univerzitě, studia však zanechal a odešel na filmovou školu v Miláně , kterou absolvoval v roce 1999. Jako samouk vystudoval americkou literaturu a začal režírovat filmové dokumenty na sociální, politická a literární témata. Miluje New York a hory. Literárně debutoval v roce 2004 povídkovou sbírkou „Příručka pro úspěšné dívky“, po níž následovaly dvě další: „Něco malého, co každou chvíli bouchne“ a „Sofia chodí pořád v černém“ . O rok později vydal autobiograficky laděný deník „Divoký kluk“, kde vylíčil svůj útěk z města do hor. Román Osm hor vyšel italsky roku 2016 v nakladatelství Einaudi. Stal se světovým bestsellerem, práva na vydání knihy se dosud prodala do 33 zemí, jsou zakoupena filmová práva.
Více od autora
P. O Enquist (7)
Švédský prozaik, dramatik, filmový a televizní scenárista a literární kritik.
Více od autora
Otto von Frisch (7)
Německý zoolog, ředitel Státního přírodovědného muzea mezi lety 1977-1995, syn fyziologa Karla von Frische .
Více od autora
Otakar Mrkvička (7)
Otakar Mrkvička byl český malíř, ilustrátor, karikaturista, výtvarný kritik, člen seskupení českých avantgardních umělců Devětsil. Narodil se v Příbrami v rodině fotografa Otakara Mrkvičky . Studoval v Praze na Malířské akademii u prof. J. Loukoty a na Uměleckoprůmyslové škole u prof. E. Dítěte a V. H. Brunera. V programu spolku Devětsil sehrála význačnou úlohu politická karikatura jako jedna z odnoží proletářského umění. Je po něm pojmenována ulice v Praze – Řepích. Během druhé světové války byl členem odbojové skupiny Parsifal. Jeho manželkou byla herečka Lída Otáhalová .
Více od autora
Otakar Antoň Funda (8)
Otakar Antoň Funda je český filosof, religionista, překladatel, vysokoškolský učitel a bývalý evangelický farář. Roku 1965 vystudoval protestantskou teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Externě poté studoval na Filozofické fakultě UK v Praze. Na postgraduální studium odešel do Basileje, kde studoval na Filozofické a Teologické fakultě. Jeho disertační práce nesla název T. G. Masaryk, sein philosophisches, religiöses und politisches Denken u prof. M. Geigera. Komunistické úřady však nechtěly nostrifikovat Fundův basilejský doktorát, tudíž byl nucen, i přes značné obtíže, promovat znovu roku 1981 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě , tentokrát prací Eirenaiovo učení o recapitulatio. V roce 1975 „podal Funda habilitační práci na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, pod názvem Myšlení o víře a myšlenky víry“. Avšak nebyl teologicky a politicky poplatný tehdejšímu směru českého protestantismu J. L. Hromádky „a svou koncepcí demytologizace a existenciální interpretace křesťanské víry vyvolal řadu polemik v českém protestantismu“. Jeho habilitační práce byla komunistickým režimem odmítnuta. V roce 1990, když již nebylo školství v područí komunistického režimu, mohl být habilitován na Husitské teologické fakultě UK v oboru filosofie náboženství. Předsedou habilitační komise byl prof. dr. Zdeněk Kučera, děkan fakulty. Na návrh Filosofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně byl 5. června 2003 prezidentem republiky V. Klausem jmenován profesorem pro obor filosofie. Od roku 1995 působí také na Západočeské univerzitě v Plzni, kde vyučuje předměty z etiky, filozofie a religionistiky jako Dějiny náboženství, Etické problémy či Antická a středověká filozofie. Od roku 2003 působil na dnes již neexistující Literární akademii Josefa Škvoreckého. ...
Více od autora
Ota Kars (4)
Ota Kars je český spisovatel a básník, autor úspěšných prozaických i básnických knih, držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018. Býval přezdíván Iggy Pop české poezie. Sám se označuje za samozvaného veršotepce a prozorytce. Narodil se v Praze v porodnici na Štvanici. Absolvoval základní školu a nedokončil gymnázium v Nuslích. Za komunismu pracoval na vlakové překládce Nádraží Střed v Praze, jako závozník v Brně a také jako nekvalifikovaný učitel na základní škole na druhém stupni. Ota Kars je bývalý performer v rámci různých aktivit v akčním básnickém seskupení Ota Kars und Karpeles a organizátor a aktivní účastník akcí Poetické Oko, HuLiDi a festivalu Kadeřábek. Nyní opět žije a někdy píše v bytě na Letný, stejně jako dříve ve Strašnicích, Nuslích, v Líšni, Karlíně, Velvarech, Roudnici, Teplicích, Berlíně, Dejvicích, New Yorku a na Břevnově. Ve svém textu, básni Ro_zmlácená krajina napsané v roce 2007, která vyšla ve sbírce Má láska je kurva, píše o svém životě, rodině a vztahu k malíři Georgesu Karsovi. Obdržel několik ocenění za biografickou knihu o filmování a celém životě Tomáše Holého Jmenuju se Tomáš. Např. Magnesia Litera – Kosmas Cenu čtenářů a ocenění Český Bestseller . Trojsbírka Smrtelná hodina, Patetická utrpení lásky, Obscénní pohyby básní byla Knihou týdne časopisu Týden .
Více od autora
Ota Gregor (7)
Ota Gregor, vlastním jménem Ota Gans , byl český lékař působící v oblasti vnitřního lékařství, oboru patologie, gastroenterologie a psychosomatiky. Ota Gregor se narodil v Praze v židovské rodině. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze. Po okupaci v roce 1939 odešel ilegálně přes Polsko do Anglie. Byl tehdy medikem ve čtvrtém ročníku na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Za druhé světové války vstoupil v Anglii do zahraničního odboje, kde v roce 1944 jako příslušník Československé samostatné obrněné brigády bojoval u Dunkerque. Při postupu své jednotky přes Německo se dostal zpátky až do ČSR. Zde rychle dokončil studium medicíny a promoval v roce 1948. Byl internista, působil na IV. interní a pak na I. interní klinice v Praze, potom působil v letech 1969–1976 v Nemocnici pod Petřínem , kde se stal přednostou kliniky. Docentem se stal v roce 1961, profesorem patologie a terapie vnitřních nemocí se poté stal v roce 1967. Ota Gregor byl původně hlavně gastroenterolog, později se však z něho stal odborník na psychosomatickou medicínu. Výrazným způsobem se také přičinil o vznik české psychosomatické školy. V roce 2004 byl pasován na Rytíře českého lékařského stavu. Napsal memoáry, z nichž asi nejvýznamnější jsou Moje návraty aneb kudy jsem chodil . Kromě toho napsal i několik knih esejů, známé jsou:
Více od autora
Ondrej Zizlavsky (5)
Narozen 1. 12. 1981. Ing., Ph.D., ekonom, vysokoškolský pedagog, specializace na průmyslový management a teorie řízení podniku, též práce z oboru veřejných financí.
Více od autora
Ondřej Šefců (8)
Absolvent fakulty architektury ČVUT Praha, obor architektura a územní plánování. Od roku 1983 zaměstnán jako odborný pracovník Státního ústavu památkové péče . V 80. letech pracoval na regeneraci městských památkových rezervací . V 90. letech působil jako památkových dohled na obnově paláců pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, Valdštejnského paláce pro Senát ČR, na obnově Staronové synagógy, Klementina, paláce Kinských pro Národní galerii a dalších objektů. V současné době pověřen odbornou garancí při obnově Karlova mostu, zámku Kratochvíle, hradu Křivoklát, hradu ve Strakonicích atd. Je členem vědecké rady Národního památkového ústavu v Pardubicích. Od roku 1996 je místopředsedou Společnosti pro technologie obnovy památek, kde pořádá odborné semináře. Publikuje odborné články a zabývá se kresbou historických památek a městskou vedutou.
Více od autora
Olga Velíšková (6)
Narozena 28.11.1929 v Uherském Brodě. PhDr., autorka učebnic francouzštiny, překladatelka.
Více od autora
Olga Mužíková (3)
Narozena 28.3.1978 v Litomyšli. Mgr., pedagožka, pomocné učebnice českého jazyka, též práce o cestovním ruchu na Vyškovsku.
Více od autora
Olga Knoblochová (5)
První česká vizážistka, kosmetička, pracovala v Ústavu kosmetiky od jeho založení roku 1958.
Více od autora
Oldřich S Kostelecký (8)
Oldřich Seykora byl český novinář a spisovatel, publikující též pod pseudonymy Oldřich S. Kostelecký a Cunctator. Vystudoval filozofii a práva v Praze, působil jako profesor na obchodní akademii v Prostějově. Roku 1886 vydal publikaci Ad Rukopis Králové-dvorský namířenou proti Gebauerovým námitkám.
Více od autora
Olav Duun (6)
Olav Duun byl norský spisovatel. Debutoval roku 1907 . Mezi jeho nejznámější a nejcennější díla patří šestisvazkový epos Lidé z Juviku a román Lidé a živly . Duunovy romány se často odehrávají v přímořské oblasti Namdalenu ve středním Norsku, z níž sám pocházel. Tematicky se zaměřuje na boj dobra se zlem, který se odehrává v duši každého člověka a který se v různých podobách projevuje i na povrchu, v lidském jednání. Duun psal menšinovým norským jazykem nynorsk v silně dialektální variantě, což do jisté míry zabránilo světovému rozšíření Duunovy slávy.
Více od autora
Nita Prose (9)
Kanadská spisovatelka. Viceprezidentka a redakční ředitelka ve společnosti Simon & Schuster v Torontu.
Více od autora
Nikolaj Georgijevič Garin-Michajlovskij (8)
Ruský spisovatel, autor literatury pro děti, sestavitel sbírky korejských pohádek, také autor historických a cestopisních esejí a memoárů.
Více od autora
Nicola Yoon (9)
Nicola Yoon vyrostla na Jamajce a v Brooklynu. Nyní žije v Los Angeles s dcerou a manželem, romanopiscem a designerem Davidem Yoonem, korejským Američanem, který se podílel na grafické úpravě jejího debutového románu „Všechno, úplně všechno“. Vystudovala obor elektrický inženýr jako nižší vysokoškolský stupeň vzdělání na Cornell University a magisterské studium tvůrčího psaní na Emerson College, 20 let pracovala v oblasti investování. Pak se jí narodila dcera , a mateřství ji inspirovalo k napsání románu - jako novopečená maminka prožívala přirozený strach o dítě a sklony ochránit jej před vnějším světem. První verzi románu psala v ruce na papír. Předtím vyráběla šperky u firmy Nicola Yoon Design.
Více od autora
Nicki (11)
Více od autora
Nancy Taylor Rosenberg (5)
Nancy Camille Taylor-Rosenberg navštěvovala školu v Gulf Park College v Gulf Portu, Mississippi.Má 3 děti a žije v Dallasu v Texasu. První román Mitigating Circumstances, vydala v roce 1993, a práva na film získal držitel Academy Award Jonathan Demme.Romány Rosenbergové byly přeloženy do mnoha jazyků. Většina z nich se stala bestselery. Rosenbergová je rovněž známa svou filantropií. Dílo: Probation Officer Carolyn Sullivan Revenge of Innocents Sullivan's Evidence Sullivan's Justice Sullivan's Law Lily Forrester My Lost Daughter The Cheater Buried Evidence Mitigating Circumstances Standalones Conflict of Interest Abuse of Power Trial by Fire California Angel Interest of Justice First Offense
Více od autora
Nancy Baker Jacobs (8)
Je autorkou sedmi detektivek a šesti knih z oblasti literatury faktu. Pracovala jako žurnalistka, soukromá vyšetřovatelka, učila na koleji. Nyní je spisovatelkou na plný úvazek. Žije na pobřeží střední Kalifornie.
Více od autora
Nahlas (6)
Ivan Hlas je významný český písničkář a kytarista, známý svým přínosem české hudební scéně zejména v 90. letech. Je uznáván pro svůj výrazný hlas a schopnost kombinovat různé hudební styly, včetně rocku, blues a folku. Hlas koncem 80. let založil skupinu Nahlas , která se stala jedním z prostředků jeho hudebního vyjádření. Název kapely v překladu do angličtiny znamená "Aloud", což odráží její přímočarý a slyšitelný přístup k hudbě.
Více od autora
Muriel Spark (7)
Dame Muriel Sarah Sparková byla skotská spisovatelka. Věnovala se psaní románů, povídek, básní a esejí. Muriel Spark označil v roce 2008 britský deník The Times 8. místem z '50 nejlepších britských spisovatelů od roku 1945'. Muriel Cambergová se narodila v městské části Bruntsfield v Edinburghu jako dcera Bernarda Camberga, inženýra, a Sarah Elizabeth Maudové. Otec byl židovského vyznání, matka vychovávala Muriel v presbyteriánské víře. Vzdělání získala ve škole pro dívky , v letech 1934-35 absolvovala kurz 'komerční korespondence a precizního psaní' na Heriot-Watt College. Krátký čas učila anglický jazyk a poté pracovala jako sekretářka v obchodním domě. Muriel se vdala za Sidneyho Oswalda Sparka 3. září 1937. Zanedlouho jej následovala do Jižní Rhodésie . Jejich syn Samuel Robin se narodil v červenci 1938. Během pár měsíců spisovatelka zjistila, že její muž trpí maniodepresivní psychózou se sklony k násilným výbuchům. Muriel opustila svého manžela i syna v roce 1940. Do Británie se vrátila na počátku roku 1944, pracovala ve vojenské zpravodajské službě po zbytek druhé světové války. Z vydělaných peněz podporovala svého syna. Spisovatelka trvala na vytvoření domova pro svou rodinu v Anglii, Robin se ovšem později vrátil se svým otcem do Skotska, kde byl vychováván matčinými rodiči. Muriel Sparková se naplno začala věnovat psaní až po válce. Mezi první žánry, kterým se oddala patří poezie a literární kritika. V roce 1947 se stala editorkou Poetry Revue. Muriel Sparková se nechala pokřtít Anglikánskou církví v roce 1953, avšak v následujícím roce konvertovala ke Katolické církvi, což považovala ve své kariéře za stěžejní. Zvláště ve svém vývoji v autorku románů. Penelope Fitzgeraldová, přítelkyně Muriel a také romanopiskyně, o Sparkové napsala, že 'dokáže vidět lidskou existenci jako celek, presně jak spisovatelé musí na svět nahlížet . . ., a také že tato vlastnost byla Sparkov...
Více od autora
Monika Wurm (9)
Monika Wurmová je přechýlená podoba jména slovenské spisovatelky Moniky Wurm, žijící ve Vídni. Vystudovala střední průmyslovou školu se zaměřením na technicko-informatické služby. Před několika lety odešla do rakouské metropole, kde se usadila. V první knize s názvem Slzy prodaných dívek popisuje příběh mladé filipínské dívky, která se v katastrofálních podmínkách dostane do Dubaje, kterému říkají město snů. Tam ji prodají jako luxusní společnici. Právě tato kniha získala oblibu nejen na Slovensku, ale taky v České republice, kde ji dodalo na trh nakladatelství Brána, jehož je exkluzívní autorkou. V říjnu 2015 byl román Slzy prodaných dívek vydán v němčině pod titulem Die Tränen der verkauften Mädchen. O sérii románů Rockové tango, Pákistánská princezna a její pokračování Pákistánská mstase zajímají zahraniční filmaři. V říjnu 2015 v Londýně bude slavnostní podpis smlouvy k filmovému zpracování knížky Pákistánská princezna i projednání překladu tohoto románu do urdštiny a hindštiny.
Více od autora
Monika Hauff & Klaus-Dieter Henkler (9)
Monika Hauff & Klaus-Dieter Henkler je německé pěvecké duo, které je známé svými vystoupeními se šlágrovou hudbou a lidovými písněmi. Svou kariéru zahájili v 60. letech 20. století v bývalé Německé demokratické republice a rychle si získali popularitu díky svým harmonickým duetům a okouzlujícímu vystupování na pódiu. V průběhu let vydali řadu alb a stali se známými osobnostmi východoněmecké zábavy. Jejich repertoár zahrnoval směs tradičních lidových písní, popových melodií a původních skladeb, které našly odezvu u širokého publika. Úspěch dua pokračoval i po znovusjednocení Německa a za svůj přínos německé hudbě byli oceněni různými cenami. Absolvovali rozsáhlá domácí i mezinárodní turné, na kterých svou hudbu představili fanouškům po celém světě.
Více od autora
Mojmír Stojan (6)
doc. RNDr. PhDr. Mojmír Stojan, CSc. - absolvent přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci - obor přístrojová technika, rigorózní zkouška, RNDr. - odborný asistent Ústavu přístrojové techniky ČSAV v Brně - absolvent filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně – obor vysokoškolská pedagogika, rigorózní zkouška, PhDr., CSc. - 1968 – 1990 odborný asistent na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity 1990 – 2011 docent dtto, obory: přístrojová technika, didaktické technologie, dopravní pedagogika - 1991 - 2011 vedoucí katedry didaktických technologií, spolupráce s Besipem, Ministerstvem dopravy, Centrem dopravního výzkumu - od 2012 emeritní docent pro obor pedagogika, zaměření dopravní pedagogika.
Více od autora
Miroslav Rafaj (8)
Miroslav Rafaj – 5. prosince 1987, Opava) byl český lesní inženýr, redaktor a prozaik, bratr literárního kritika a básníka Oldřicha Rafaje. Vyrůstal v rodině krejčího. Po maturitě na reálném gymnáziu v Novém Jičíně roku 1953 vystudoval na Vysoké škole zemědělské a lesnické v Brně obor inženýrské stavby lesnické a roku 1958 získal titul inženýr. Od roku 1960 žil v Opavě, kde do roku 1968 působil jako stavbyvedoucí a projektant v podniku zemědělských meliorací. Pak řídil opavskou Okresní správu silnic a v letech 1971–1972 byl vedoucím odboru výstavby Městského národního výboru ve Vítkově. Roku 1973 se stal šéfredaktorem nakladatelství Profil v Ostravě a tuto funkci vykonával až do své smrti. Zároveň se roku 1977 stal tajemníkem severomoravské pobočky normalizačního Svazu českých spisovatelů. Náměty pro své prózy čerpal především z pracovních prostředí, které osobně poznal. Jeho hrdinové v nich překonávají pracovní těžkosti a vzájemná nedorozumění a nacházejí k sobě cestu tím, že zapomínají na osobní zájmy ve prospěch společného díla, čímž demonstrují zrání nového socialistického člověka. V letech tzv. normalizace byly proto jeho knihy vyzvedány jako vzor tzv. angažované literatury. Jeho prozaické dílo doplňuje několik divadelních, televizních a rozhlasových her.
Více od autora
Miroslav Pospíšil (4)
Miroslav Pospíšil byl český fotbalista, obránce, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1920–1922 pět utkání. Nastoupil v historickém prvním oficiálním reprezentačním zápase - s Jugoslávií na olympijských hrách v Antverpách roku 1920. Byl členem takzvané „železné Sparty“, mužstva pražské Sparty z první poloviny 20. let 20. století. Ve Spartě hrál v letech 1912–1927, stal se s ní českým mistrem – i v letech 1920 a 1921, kdy šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi.
Více od autora
Miroslav Macháček (2)
Narozen 8.5.1922 v Nymburce, zemřel 17.2.1991 v Praze. Herec a režisér.
Více od autora
Miroslav Hladký (5)
Narodil se v roce 1919 v Praze.Absolvoval filosofickou fakultu Karlovy university . V roce 1945 byl spoluzakladatelem Mladé fronty , kde se stal odpovědným redaktorem a vedl sportovní rubriku. Od roku 1956 pracoval v televizi jako režisér přímých přenosů. V roce 1961 začal přednášet na novinářské fakultě KU a později se stal vedoucím katedry publicistiky.
Více od autora
Miroslav Donutil (5)
Miroslav Donutil je český herec, moderátor, bavič a zpěvák. Je bývalým členem činohry Národního divadla v Praze. Narodil se v Třebíči a vyrůstal ve Znojmě, většinu svého dětství ale nakonec prožil v Brně. Jeho rodiče byli ochotníky, sám vystudoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Již za studií hrál v Divadle Husa na provázku v Brně, kde působil od roku 1973 až do roku 1990. Poté se stal členem souboru Činohry Národního divadla, kde působil do roku 2013. Miroslav Donutil je od svých osmnácti let epileptik. S manželkou Zuzanou mají dva syny. Starší syn Tomáš pracuje jako informatik a mladší syn Martin je hercem. I s manželkou se jezdí již několik desítek let v létě rekreovat do obce Bobrová na Vysočině, kde mají chatu. V roce 2016 mu byla městem Třebíč udělena Cena města Třebíče. V únoru 2019 byla v třebíčském divadle Pasáž odhalena Miroslavu Donutilovi bronzová busta mladého akademického sochaře Sebastiana Wojnara, stejně tak ve foyer divadla vystaven kostým ze hry Sluha dvou pánů, kterou Donutil hrál v Národním divadle. Busta byla financována místními společnostmi a přáteli Miroslava Donutila. Je ceněn zejména jako nadaný komik a vypravěč. Jiří Suchý jej nazval klaunem z Boží milosti a prohlásil, že Donutilův Truffaldino v Goldoniho Sluhovi dvou pánů způsobil, že se v Národním divadle i se vším publikem opravdu nekontrolovaně řehtal, což se mu stává opravdu málokdy. Nedělní šálek kávy s Miroslavem Donutilem
Více od autora
Miroslav Adamec (8)
Je ženatý , manželka Martina Gerbilská, děti: Štěpán , Adéla . Když byly ještě malé, vyprávěl jim před spaním pohádky, které si z hlavy vymýšlel a měl s tím velký úspěch. Děti skoro nikdy nechtěly spát! V současnosti na volné noze. V roce 1982 vystudoval FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Mezi jeho zájmy patří práce, záhady. Publikoval povídky v Mladém světě, píše hry pro televizi i rozhlas, jako scenárista debutoval na poli celovečerního hraného filmu pro kina v roce 1989 snímkem Uf-oni jsou tady. Ve stádiu příprav je filmový muzikál podle jeho scénáře pojmenovaný V peřině. V současnosti je předsedou Asociace režisérů a scenáristů. Česká televize
Více od autora
Miloslav Holman (5)
Miloslav Holman byl český fotbalista, sportovní redaktor a reportér. Vyučil se zámečníkem, poté studoval na Střední průmyslové škole strojnické a v letech 1940–1945 pracoval ve Škodových závodech Plzeň. Od roku 1942 působil jako zpravodaj-externista v plzeňském deníku Nová doba. Po druhé světové válce pracoval jako konstruktér ve strojírenských závodech v Teplicích a spolupracoval s Krušnohorským rozhlasem. Poté byl redaktorem v Mladé frontě a k 16. lednu 1950 nastoupil do Československého rozhlasu. Začínal v rozhlasové stanici v Ústí nad Labem, kde se věnoval také reportérské tvorbě a vypomáhal i jako hlasatel. V roce 1951 přešel na vlastní žádost do Plzně. Pro svou všestrannost byl vybrán jako zpravodaj Československého rozhlasu v Moskvě . Po návratu ze Sovětského svazu zamířil do pražské redakce Československého rozhlasu. Ve sportovní redakci, kterou krátce také vedl, reportoval především cyklistiku , krasobruslení, kopanou a menší sporty. Po reorganizaci Hlavní redakce zpravodajství přešel na vedoucí místo reportážního oddělení. Byl spoluautorem sedmi rozhlasových publikací společně s Karlem Malinou, které popisovaly zákulisí domácího i světového sportu a věnovaly se i zajímavostem kolem společenského a kulturního života. Sportovní redakci vedl do roku 1984 a jako redaktor-komentátor v ní setrval až do roku 1990. V československé lize nastoupil za Technomat Teplice v jednom zápase, aniž by skóroval . Za Teplice nastupoval také v první sezoně klubu .
Více od autora