8221–8280 z 153077 Autoři
Jiří Soják (3)
Jiří Soják byl československý a český botanik taxonom. Působil v Národním muzeu v Praze. Při své vědecké práci popsal řadu rostlinných druhů. Významně se věnoval herbářovým sbírkám. Od roku 1970–1990 působil jako vedoucí botanického oddělení národního muzea. Při svých výzkumech věnoval obzvláštní pozornost rodu mochna.
Více od autora
Jiří Sehnal (5)
Narozen 30. 4. 1956 v Kolíně. Právník, vykonává soukromou praxi, práce z oboru obchodního práva, autor publikací z historie letectva.
Více od autora
Jiří Šebánek (9)
Jiří Šebánek byl český scenárista, spisovatel, komik a jeden ze zakladatelů cimrmanologie. Se Zdeňkem Svěrákem připravoval rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka, kde se postava Járy Cimrmana poprvé objevila, a roku 1966 přišel s myšlenkou založit Cimrmanovo divadlo. Zde působil jako spoluautor a herec, ovšem už roku 1969 po uměleckých neshodách z divadla odešel. Později založil paralelní cimrmanologický badatelský tým Salón Cimrman a s dalším legendárním cimrmanologem Karlem Velebným vydal zvukové album Jazzman Cimrman . Mezi jeho další úspěšné projekty patřil večerníček Bob a Bobek nebo televizní pořad Chcete mě? . V Hospodě na Mýtince měl zastat roli Hostinského, ale kvůli odchodu ze souboru se této role nedočkal. Místo něj tuto roli ztvárnil Jan Klusák.
Více od autora
Jiří Rak (6)
Jiří Rak je český historik, specializující se na období 19. století, zejména na období pozdní habsburské monarchie a fenomén českého národního obrození. Absolvoval obor archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval mj. v Národním muzeu nebo v Československém filmovém ústavu. Oženil se s historičkou Ivanou. V letech 1991 až 2017 přednášel v Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V rámci své práce se soustavně věnuje popisování mýtů, které panují v souvislosti s českými dějinami 19. století, obzvlášť v období národního uvědomění. Zabývá se historickou reflexí, interpretací dějin v proměnách času, myšlením a chováním lidí v kontextu nové doby. Na tato témata publikoval několik knih, řadu článků a konferenčních příspěvků. Je jedním z autorů stálé expozice "Za císaře pána..." Habsburkové v českých zemích, 1791–1914 na zámku ve Ctěnicích. Výstava obsahuje na 300 exponátů, mezi nimi i dvě pohyblivá dioramata. Roku 2015 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České .
Více od autora
Jiří Pražák (4)
Narozen 16.12.1926 v Praze, zemřel 25.11.2002. PhDr., archivář, práce z oboru, publikace a překlad z oboru vojenství.
Více od autora
Jiří Osolsobě (2)
Jiří Osolsobě byl československý vojenský letec. Za druhé světové války sloužil u 311. československé bombardovací perutě RAF. Nejprve nalétal více než 200 operačních hodin jako radiotelegrafista na dvoumotorových bombardérech Vickers Wellington, po absolvování pilotního výcviku v Kanadě se k peruti vrátil jako druhý pilot čtyřmotorových bombardérů Consolidated B-24 Liberator. V závěru války se stal kapitánem osádky. Po únorovém puči emigroval do USA a v New Yorku pracoval jako bankovní úředník. V únoru roku 1940 se neúspěšně snažil přejít hranici z Vorarlberska do Švýcarska nebo Lichtenštejnska. Po návratu do Protektorátu se mu podařilo koupit dva bulharské pasy, na které společně s Jiřím Roztočilem odjeli vlakem do Bratislavy. Dostali se až do Cařihradu, kde se na francouzském zastupitelství přihlásili do Cizinecké legie. Ve Francii byl přidělen k telegrafnímu praporu 1. československé divize, který dostal 9. června rozkaz k odjezdu na frontu. 10. června dorazil vlakem do Dijonu, odkud pokračoval jako motospojka do Bar-sur-Seine. 11. června se přesunul do Mossonu. 14. června byl vydán rozkaz k ústupu, 20. června odplul na lodi Ville de Liège z Le Verdon-sur-Mer do Liverpoolu. Po přijetí do britského Královského letectva a absolvování radiotelegrafického a střeleckého výcviku zahájil operační výcvik jako přední střelec v osádce Miroslava Plecitého. Po třech týden byl přeřazen na pozici radiotelegrafisty v nově se tvořící osádce Františka Bulise. 3. října 1941 odstartoval na svůj první operační let, kterým byl nálet na doky v Dunkerque. Při čtvrtém operačním letu na byl letoun po ohození pum na přístav v Brémách zasažen protiletadlovou palbou a musel většinu cesty zpět letět na jeden motor, operace tak trvala dlouhých sedm hodin deset minut. Z náletu na seřaďovací nádraží v Berlíně se vrátil se střepinou nad levým spánkem. Wellington napadly nad Zuiderským ...
Více od autora
Jiří Olič (6)
Jiří Olič je český básník, prozaik, esejista a literární kritik. Od roku 1976 žije v Bratislavě, po roce 1995 střídavě také v Dlouhé Loučce na Olomoucku. Středoškolské vzdělání získal na Střední zemědělsko-technické škole v Olomouci, poté pokračoval studiem na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně, kde získal roku 1973 titul Ing. Do roku 1989 pracoval jako agronom, poté jako redaktor v časopisech Fragment K a Kultúrny život. Působil také v nakladatelstvích Paseka a Votobia a v olomouckém Muzeu umění . Je držitelem ceny Toma Stopparda a rytířem Řádu zelené berušky. V 70. a 80. letech přispíval do samizdatových časopisů Koruna, Kontakt, Vokno, Revolver Revue, Pražská komunikace, Střední Evropa, Doutník, Listopad, Někdo něco, Výběr zajímavostí z domova i ciziny. Po roce 1989 publikoval ve Fragmentu, Architektu, Slovenských pohľadech, Proglasu, Literárních novinách, Výtvarném umění, Profilu, Respektu, Souvislostech, Boxu, Kurzu, Ateliéru, Umění a řemeslech, Kritické Příloze Revolver Revue, Mladé frontě Dnes, v Lidových novinách atd. V současné době přispívá do dvouměsíčníku Listy. Počátek Oličovy tvorby charakterizuje především tvorba básnická. Později se Olič profiluje také jako demlolog a váchalolog , jako výtvarný kritik, a nakonec také jako prozaik. Na počátku devadesátých let se začal plně věnovat žánru, který je mu nejbližší, a sice ironickému komentáři. Mezi Oličova nejvýznamnější díla patří soubor Marná snaha , který obsahuje kritické glosy, eseje a parodickou prózu a vyznačuje se naivismem a tematickým zaujetím banalismem, populární kulturou a kýčem. Další osobitou knihou je Molitan , ve které autor polemizuje s moderní „televizní“ kulturou formou aforismů a miniesejů. Sbírka Velký strážce se vyznačuje úmyslnou rezignací na ...
Více od autora
Jiří Mrázek (5)
doc. Jiří Mrázek, Th.D se narodil v Brně v roce 1960. Studoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze a teologické fakultě university v Halle . Pět let působil jako evangelický farář v Kostelci nad Orlicí. Od roku 1990 učí na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, na katedře Nového zákona a v Centru biblických studií AV a UK v Praze. Zabývá se zejména podobenstvími, teologií synoptických evangelií, Apokalypsou a obecnými epištolami.
Více od autora
Jiří Morava (5)
Jiří Morava , vlastním jménem Jiří Vlk, používal také pseudonym Georg J. Morava byl český literární historik, básník a prozaik žijící od roku 1968 v exilu v rakouském Innsbrucku. Narodil se v továrnické rodině spolumajitele firmy Alpa. Maturoval roku 1951 na gymnáziu v Králově Poli v Brně, na FF MU studoval literární vědu, češtinu a ruštinu.Vzhledem ke svému sociálnímu původu a svému kritickému postoji k socialismu byl nucen řadu let pracovat jako horník a dřevorubec. Teprve na konci padesátých let mohl krátce pracovat jako archivář. Ale jž v roce 1962 byl soudem odsouzen za urážku komunistické strany a musel opustit místo archiváře. V roce l968 byl obžalován okresní prokuraturou za urážku prezidenta Novotného. Po vpádu sovětských vojsk v roce 1968 emigroval do Rakouska. Zde obdržel několikaleté stipendium na vídeňské univerzitě. Po absolutoriu nastoupil jako redaktor a historik do nakladatelství v Innsbrucku. Souběžně si doplňoval vzdělání na zdejší univerzitě a získal titul magistra filozofie. V roce 1976 založil v Innsbrucku spolek Tchechische Geselschaft fur Literatur, Wissenschaft und Kultur-Comenius, jehož prostřednictvím vyšla zde díla Hrabala, Švandrlíka, Škutiny a dalších v Čechách zakázaných autorů. Svými články a povídkami se prosadil v řadě známých tiskovin jako Le Monde, Suddeueutsche Zeitung, Wiener Journal, Tiroles Tages Zeitung aj. Velký ohlas měly i jeho kulturně-politické pořady v rakouském a italském rozhlase. Když v tyrolských archivech objevil neznámé dokklady o Karlu Havlíčku Borovském, rozhodl se je zpracovat knižně. Prosadil se i dalšími historickými pracemi o Boženě Němcové a Františku Palackém. Velkým úspěchem bylo i jeho knižní zpracování receptů Magdaleny Rettigové, které vyšlo opakovaně pod názvem Altbohmische Kochkunst. Státní bezpečnost monitorovala Moravovu činnost v Rakousku řadu let jako protistátní a protisocialistickou. Angažoval se i politic...
Více od autora
Jiří Kulhánek (7)
Jiří Kulhánek je přední český autor knih na pomezí science fiction a fantasy. Narodil se 31. prosince 1967 v Brandýse nad Labem, nyní žije v Praze. V roce 1989 absolvoval SPŠS v Liberci. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Je patrně nejprodávanějším současným domácím autorem žánru, populárním i mimo okruh pravidelných čtenářů fantastiky a pobírajícím honoráře srovnatelné s úspěšnými autory mainstreamu. V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka. Mezi fanoušky je už poměrně proslulý tím, že nerad vystupuje na veřejnosti, rozhovory dává jen zřídka a odpovídá stručně. Je svobodný, žije v Praze. Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti ; obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část děje útěkem a skrýváním před masami „normálních“ nepřátel, jejichž nebezpečnost spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové. Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků , detailní popisy vyspělé techniky , s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a často se dopouštějí i morálně pochybných skutků. Určité nedostatky knih lze spatřovat v poněkud jednodušším jazyce a relativně častých logických nesrovnalostech. Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale zpravidla nepříliš zdařile. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Z jeho díla uveďme zejména romány Vládci strachu a Cesta krve I – Dobrák , která získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu za nejlepší původní knihu roku. Tatáž cena pak byla o rok pozdě...
Více od autora
Jiří Krofta (10)
Narozen 9.3.1906. Ing. architekt, CSc., docent, publikace z oboru stavebnictví.
Více od autora
Jiří Kolbaba (6)
Jiří Kolbaba je český cestovatel, fotograf a spisovatel, viceprezident Českého klubu cestovatelů. Procestoval všech šest kontinentů planety, více než 130 zemí světa. Popularizátor poznávání cizích kultur a ochrany fauny a flóry. Spolupracuje s mnoha tištěnými i elektronickými médii, na rádiu Impuls má již mnoho let populární autorský pořad o cestování. Známá jsou zejména jeho jevištní diashow pro různé skupiny v celém Česku. Velkoplošné fotografie prezentuje při rozsáhlých výstavách doma i v zahraničí. Dosud vydal 8 publikací. Na začátku roku 2012 se připojil k vědecké expedici výzkumníků z Masarykovy univerzity v Antarktidě. V rámci dobrovolnického programu se podílí na chodu a zazimovávacích pracích na polární stanici J. G. Mendela. V roce 2013 navštívil Antarktidu již potřetí. Tentokrát značně dobrodružně na polské plachetnici SELMA. Jiří Kolbaba je rozvedený, má syna Tomáše. Středoškolským vzděláním grafik , zakladatel několika reklamních agentur. V mládí se věnoval atletice, kde zejména v běhu na 3 km překážek dosáhl výborných výsledků. V roce 1983 získal stříbrnou medaili v této disciplíně na Mistrovství Československa v atletice. Stal se také mistrem ČSR v běhu na tři kilometry překážek.
Více od autora
Jiří Chvála (7)
Jiří Chvála je český dirigent, známý především díky své práci s vokálním souborem Schola Gregoriana Pragensis, který založil v roce 1987. Soubor se zaměřuje na gregoriánský chorál, středověkou polyfonii a starou hudbu a snaží se interpretovat tyto staré hudební formy s historickou přesností a živým smyslem pro interpretaci. Pod Chválovým vedením si Schola Gregoriana Pragensis získala mezinárodní uznání, vystupuje na koncertech a festivalech po celé Evropě a natočila několik alb, na nichž prezentuje své odborné znalosti duchovní hudby středověku.
Více od autora
Jiří Čermák (9)
Jiří Čermák byl cestovatel, zeměpisec a kartograf. Autor horolezecké, legionářské a zeměpisné literatury. Před první světovou válkou se věnoval horolezectví a stál u zrodu prvního českého horolezeckého spolku. Kromě hor také cestoval. Po absolvování vysokoškolských studií v Praze a Grenoblu se těsně před první světovou válkou zabýval geologii a paleontologií. První světová válka jej zavedla na srbskou frontu a do řad československých legií v Rusku. Po první světové válce se stal důstojníkem prvorepublikové československé armády a těsně před Mnichovem pak byl ustanoven velitelem Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Tuto funkci zastával i během prvního roku protektorátu prakticky do svého zatčení na počátku února 1940. Spolu s několika klíčovými pracovníky z řad zaměstnanců ústavu se mu v tomto období podařilo před Němci zatajit strategicky důležité geografické materiály. V následném procesu byl za tyto činy obžalován, suspendován ze své funkce, odsouzen a uvězněn. Po skončení druhé světové války se v květnu 1945 nakrátko účastnil poválečné obnovy Vojenského zeměpisného ústavu, ale již v roce 1946 odešel z aktivní vojenské služby. Mezi světovými válkami byl členem mnoha československých vědeckých, badatelských, zeměpisných a geografických společností. V tomto svém zaměření pokračoval i po druhé světové válce prakticky až do svého skonu. Jiří Čermák se narodil v Praze na Kampě v rodině spisovatele a úředníka pražské univerzitní knihovny Bohuslava Čermáka. Jako pětiletý se s rodiči přestěhoval na Smíchov. Jiří Čermák měl od mládí rád hory a podnikl řadu cest do evropských pohoří. Cílem jeho výprav byly často slovinské Julské Alpy. Tady jej zaujaly především masivy Triglavu a Razoru . Aby Slovinci zabránili poněmčování svých hor, ustavili roce 1893 v Ljublani spolek s názvem "Slovinsko Planinsko družstvo"...
Více od autora
Jiří Bárta (8)
Holubovský rodák Jiří Bárta napsal a vlastním nákladem vydal knihu o milované hoře Kleti. Do téměř dvou set stránkového díla vložil autor skoro šest let trvající bádání v archivech a shromažďování podkladů a především intimní vztah k místu ovlivňujícímu zásadním způsobem jeho život. Dnes pětašedesátiletý Jiří Bárta se narodil na samém úpatí Kleti v obci Holubov. Odmalička byl s horou spjatý nejen tím, že k ní denně vzhlížel a měl to jen pár kroků do lesů, které ji pokrývají, ale také díky tatínkově vyprávění o dědovi, jenž býval na Kleti knížecím cestářem. Před dvěma lety zemřela J. Bártovi manželka, která mu byla velkou oporou, lyžovala s ním na svazích Kletě a společně brávali na milovanou horu také dceru a vnoučata. Nejméně rok mu trvalo, než se vyrovnal s těžkou ztrátou a mohl se vrátit k dokončení knihy, která bude v prodeji od 21. července 2011 na veletrhu v Křemži a přímo na chatě v sousedství kleťské rozhledny.
Více od autora
Jiří Babica (8)
Jiří Babica je český kuchař. Vyučil se v pražských hotelích Palace a Ambassador. Mezi lety 2008–2014 moderoval pořad Babicovy dobroty na TV Nova a v letech 2015–2016 pořad Babica vs. Sapík na TV Barrandov. Vedle svého působení v televizních pořadech provozuje v Praze SKI servis a půjčovnu lyží. Od konce 80. let působil v Německu v Kolíně nad Rýnem. V důsledku pandemie covidu-19 si v roce 2020 založil YouTube kanál s názvem „Babicova televize“, kde publikuje videa s recepty a zábavným obsahem. Babica hraje fotbal za tým celebrit Real Top Praha a je vášnivým cestovatelem.
Více od autora
Jiří Andreska (8)
Jiří Andreska byl český lesník, myslivecký historik, muzejník, etnograf, autor článků, knih a monografií. Narodil se v Kyjích u Prahy. Dětství prožil v Nepomuku. Od 15 let pracoval jako lesní praktikant na lesní správě Hartmanice na Šumavě, poté čtyři roky studoval na lesnické škole v Písku. V letech 1955-1983 působil v Zemědělském muzeu v Praze, na Konopišti a na loveckém zámku Ohrada na Hluboké, jako odborný a vědecký pracovník. Lesnickou fakultu VŠZ v Praze ukončil r. 1964, studium etnografie r. 1980 jako kandidát historických věd. Věnoval se badatelské činnosti, zejména studoval dějiny lesnictví, myslivosti, rybářství a vývoje jihočeské krajiny. Mnohé výsledky jeho práce jsou dodnes přístupné v muzejních expozicích zámku Ohrada. Po roce 1983 střídal různá zaměstnání, ponejvíce se v tomto období věnoval spisovatelské činnosti. Od roku 1961 pravidelně spolupracoval s Jihočeským rozhlasem, s Českou televizí a filmovými studii na pořadech o přírodě, zejména ptactvu a zvěři. Pro českobudějovické studio Českého rozhlasu připravil jako externí spolupracovník těžko uvěřitelných 3 000 příspěvků. Ačkoli vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze, za své nejvýznamnější učitele pokládal celý život zoology prof. Julia Komárka a zejména Doc. Waltra Černého z Přírodovědecké fakulty v Praze. Zájem o zoologii, myslivost a historii zůstal i po jeho smrti nadále v rodině a ve svém synovi Janu Andreskovi má dodnes velmi schopného pokračovatele.
Více od autora
Jiří A Svoboda (5)
Profesor, PhDr., DrSc., profesor antropologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a vedoucí Střediska pro paleolit a paleoetnologii při Archeologickém ústavu Akademie věd ČR Brno v Dolních Věstonicích, kde pokračuje v práci vynikajících badatelů – Karla Absolona a Bohuslava Klímy. Z uvedeného střediska učinil badatelské pracoviště vyhledávané našimi i zahraničními odborníky. Zabývá se problematikou paleolitu v celé šíři, zejména moravským paleolitem. Navázal na terénní výzkumy svých předchůdců v areálu Dolní Věstonice-Pavlov-Milovice, v Předmostí u Přerova, v Petřkovicích u Ostravy a v jeskyních Moravského krasu a Malých Karpat, nové výzkumy otevřel na Stránské skále v Brně a v pískovcových převisech severních Čech. Zúčastnil se paleoantropologických, archeologických a etnoarcheologických expedicí a studijních cest v zahraničí, směrovaných především na Saharu, na Sibiř, do Ohňové země, aj. Výsledky těchto výzkumů se promítly ve více než 350 statích v našich i zahraničních časopisech, včetně časopisů impaktovaných , a v řadě vědeckých monografií.
Více od autora
Jindřich Vodák (8)
Jindřich Vodák , literární a divadelní kritik, překladatel, středoškolský učitel, ministerský úředník. Po maturitě na Prvním českém reálném gymnáziu ve Spálené ulici v Praze pokračoval studiem romanistiky, germanistiky a bohemistiky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po sedmi semestrech však studia zanechal. Nejprve v letech 1891-1894 působil v redakci Ottova slovníku naučného, kde psal a posléze též redigoval literárněvědná hesla, zejména z frankofonní oblasti. Od roku 1894 vyučoval francouzštinu a němčinu na středních školách v Kutné Hoře, Hradci Králové, Lounech . Po sňatku s Antonínou Vodákovou, roz. Dobšovou , se v srpnu 1899 vrátil do Prahy. Vedle své učitelské profese na žižkovské reálce se od ledna 1899 doživotně věnoval soustavné žurnalistické činnosti. Po vzniku ČSR byl povolán na Ministerstvo školství a národní osvěty, kde byl odborovým a později ministerským radou pro oblast divadla a literatury. I po odchodu do penze působil nadále jako ministerský referent a odborný poradce. V roce 1929 obdržel čestný doktorát filozofie Komenského univerzity v Bratislavě. Byl činný jako literární a divadelní kritik v Literárních listech, Nivě, Rozhledech. Od roku 1898 v dalších periodikách: Čas, Lidové noviny, Rozvoj, později kulturním referentem Českého slova. V roce 1908 spolu s Josefem Svatoplukem Macharem redigoval literární časopis Novina, v letech 1920–1922 redigoval týdeník Jeviště. Všude uveřejňoval obsažné a břitké kritiky, někdy pod zkratkou v. d. Přeložil do češtiny několik románů francouzských autorů. Po jeho úmrtí manželka Antonína uspořádala žurnalistickou pozůstalost, pod editorským vedením Josefa Trägera a Alberta Pražáka vyšlo v letech 1941-1953 pět svazků Vodáko...
Více od autora
Jindřich Procházka (10)
Narozen 2. 4. 1890 v Roudnici nad Labem, zemřel 10. 11. 1961 v Českém Šternberku. Kazatel a teolog baptistické církve v Praze na Pankráci , ředitel církevního Teologického semináře , sekretář Bratrské jednoty Chelčického ; anglista, středoškolský učitel na anglickém gymnáziu v Praze, spoluautor anglicko-českých slovníků; redaktor časopisu Chelčický, Rozsievač; básník, podílel se na přípravě zpěvníku Bratrské písně ; v letech 1939-1945 žil v emigraci v USA, pracoval jako učitel filozofie a teologie na Sturtleff College v Altonu, kazatel v Toringtonu; oběť komunistické náboženské perzekuce .
Více od autora
Jindřich Novák (5)
RNDr. Jindřich Novák je zoolog, vysokoškolský pedagog a šéfredaktor časopisu Akvárium terárium. Tropické ryby chová třicet let. Publikoval na dvě stě článků z oblasti systematiky, ekologie a etologie ryb a akvaristiky, zabýval se i exportem a importem akvarijních i hospodářských ryb. Je spoluautorem několika knih.
Více od autora
Jindřich Bauer (8)
Český dirigent a vedoucí dechového orchestru. Narozen 13. července 1907 v Jemnici u Dačic na Moravě - zemřel 5. prosince 1987.
Více od autora
Jim V Humble (5)
Léčitel, vynálezce a propagátor zázračného minerálního doplňku MMS .
Více od autora
Jilly Cooper (8)
Jilly Cooperová, známá novinářka, spisovatelka a mediální hvězda, se narodila v Horchurchi v Essexu a vyrůstala v Yorkshiru. Psaní se věnuje od roku 1956, kdy začala pracovat jako reportérka listu Middlesex Independent. Je autorkou mnoha bestsellerů včetně Riders, Rivals, Polo, The Man Who Made Husbands Jealous, Appassionata, Score! a Pandora. Žije s manželem v Gloucestershire s několika psy a kočkami.
Více od autora
Jelena Svitko (11)
Jelena Svitko je zkušená ukrajinská lékařka a léčitelka, naturopatka a fytoterapeutka. V krvi jí koluje krev ukrajinských molfárů - duchovních léčitelů. Vystudovala medicínu a mikrobiologii, zabývá se přírodní léčbou. V mládí se zabývala jógou, studovala Avicennu a různá odvětví východní a západní medicíny. Pobývala v Indii, USA, Kanadě, Řecku, Slovensku, Rakousku a Izraeli, učila se u tibetských lámů a japonských léčitelů, zná jejich tajemství i zapomenuté receptury ukrajinských národních léčitelů. Pracovala ve známé newyorkské naturopatické klinice a na alergologické klinice v Kanadě. Zbavuje lidi těžkých zdravotních problémů. V současné době provozuje svou praxi v Kyjevě.
Více od autora
Jean-Claude Carrière (9)
Jean-Claude Carrière byl francouzský scenárista, herec a režisér. V roce 1973 získal společně s Luisem Buñuelem cenu BAFTA za nejlepší scénář k filmu Nenápadný půvab buržoazie. Roku 1988 pak obdržel spolu s Philipem Kaufmanem druhé ocenění BAFTA za nejlépe adaptovaný scénář ke snímku Nesnesitelná lehkost bytí. Absolvoval École normale supérieure v Saint-Cloud. Působil jako prezident státní filmové vysoké školy La Fémis v Paříži. Od roku 1964, kdy napsal scénář k Deníku komorné, spolupracoval se surrealistickým režisérem Luisem Buñuelem. Následně společně vytvořili téměř všechny scénáře režisérova pozdního období. K dalším autorským počinům pro film patří scénáře snímků jako Plechový bubínek , Danton , Návrat Martina Guerra , La dernière image , Nesnesitelná lehkost bytí , Valmont , The Bengali Night , Čínský hlavolam a Zrození . Spolupracoval také s režisérem Peterem Brookem na seriálu Mahabharata a jeho pětihodinové filmové verzi. Pro Michaela Hanekeho napsal scénář k mysterióznímu dramatu Bílá stuha . Televizní tvorba zahrnuje třináctidílný francouzský seriál Robinson Crusoé . Roku 2015 se podílel na scénáři k filmu Ve stínu žen francouzského režiséra Philippa Garrela. Později s ním spolupracoval na filmech Milenec na jeden den a Le sel des larmes . Rovněž se podílel na scénářích k filmům Garrelova syna Louise Věrní nevěrní a La croisade . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Claude Carrière na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jean-Christophe Rufin (6)
Jean-Christophe Rufin, hlavní profesí lékař, je čelnou osobností humanitárního hnutí a působil jako diplomat . Roku 2008 byl zvolen do Académie Française, nejprestižnější francouzské instituce s fixním počtem čtyřiceti členů. Jako spisovatel obdržel mj. v roce 1997 Goncourtovu cenu za prvotinu a v roce 2001 „plnoprávnou“ Goncourtovu cenu , v roce 1997 Prix Méditerranée ad. Je autorem devíti románů a sedmi esejistických knih.
Více od autora
Jean Laffitte (6)
Mons. Jean Laffitte, Comm. l'Emm. je francouzský římskokatolický kněz, biskup a sekretář Papežské rady pro rodinu. Po střední škole, studoval Univerzitu v Toulouse, kde roku 1973 získal titul z politologie. Navštěvoval také kurzy Univerzity v Cambridgi a Univerzity v Salamance. Roku 1984 vstoupil do Francouzského papežského semináře v Římě. Svá filosofická a teologická studia získal na Papežské Gregoriánské univerzitě, kde roku 1988 dostal titul bakaláře teologie a filosofie. Na kněze byl vysvěcen 2. července 1989 a byl inkardinován do diecéze Autun. Je členem Komunity Emmanuel. Poté pokračoval ve svých studiích na Papežském institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny, kde získal doktorát z morální teologie. Od roku 1994 vyučuje na institutu jako profesor manželské etiky a na Lateránské univerzitě jako profesor antropologie a spirituality. Roku 2003 se stal konzultorem Kongregace pro nauku víry. Dne 28. ledna 2005 se stal podsekretářem Papežské rady pro rodinu. V letech 2006 až 2009 byl vice-předsedou Papežské akademie pro život. Tuto funkci vykonával do 22. října 2009 kdy jej papež Benedikt XVI. jmenoval sekretářem Papežské rady pro rodinu a titulárním biskupem z Entrevaux. Biskupské svěcení přijal 12. prosince 2009 z rukou kardinála Tarcisia Bertoneho a spolusvětiteli byli kardinál Renato Raffaele Martino a arcibiskup Giuseppe Molinari. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Laffitte na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jaroslav Vostrý (8)
Jaroslav Vostrý je český dramatik, divadelní teoretik, historik, režisér, dramaturg, publicista a kritik, divadelní organizátor a pedagog. Po maturitě na čáslavském gymnáziu v roce 1950 nejprve pracoval jakožto dělník, v letech 1952 až 1958 vystudoval pražskou DAMU v oboru divadelní věda a dramaturgie. Od roku 1956 působí také jako divadelní publicista a redaktor v časopisu Divadlo , později působil a publikoval i v dalších divadelních tiskovinách. Od roku 1964 působil jakožto dramaturg Státního divadelního studia. V roce 1965 společně s Ladislavem Smočkem spoluzaložil divadlo Činoherní klub, kde působil jako jeho umělecký vedoucí. Od roku 1963 vyučoval také na pražské DAMU. V dobách normalizace byl nucen opustit Činoherní klub a na DAMU mohl od roku 1975 působit pouze jako externí pedagog. V letech 1976–1986 spolupracoval s Činoherním studiem v Ústí nad Labem a Divadlem Jaroslava Průchy na Kladně jako autor a režisér, v 1980–1981 působil v kladenském divadle také jako režisér a umělecký šéf, v letech 1981–1986 ve Východočeském divadle Pardubice . V roce 1990 se vrátil do Činoherního klubu jako jeho ředitel a působil zde do roku 1993. Na DAMU se vrátil v roce 1987, zde se v roce 1990 řádně habilitoval jakožto docent, v roce 1992 jmenován profesorem, v letech 1993–1995 rektorem Akademie múzických umění v Praze, v roce 1995 založil katedru teorie a kritiky DAMU, jejímž vedoucím byl do roku 2000, od roku 1996 je ředitelem Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU, kde v roce 2002 založil časopis Disk. V roce 2010 založil se svou druhou ženou Zuzanou Sílovou Scénologickou společnost. Kromě své umělecké činnosti se soustavně věnuje odborné publicistice a divadelní kritice. V současné době působí také jako ředitel Výzkumného ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU. Byl též šéfredaktor a předseda redakční rady časopisu Disk....
Více od autora
Jaroslav Šulc (8)
Vystudoval Raisův státní učitelský ústav v Jičíně. Pracoval jako odborný učitel v oblasti Beskyd, na Opavsku a Ostravsku . Spolupracoval s ostravským rozhlasem, během okupace působil v Praze. Je autorem básní, prózy i literatury pro děti, jeho dílo má vztah ke kraji a regionálním umělcům. Užíval i pseudonymy Jindřich Hahn, Jan Klen a J. Šulcová. Jako první přišel roku 1948 s myšlenkou realizovat festival Bezručova Opava
Více od autora
Jaroslav Pospíšil (9)
JUDr. Jaroslav Pospíšil se vedle svého dlouholetého povolání právníka zabývá také literaturou faktu. Je členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Regionální tematice se věnoval v pracích Svatý Hostýn , Svatý Hostýn a jeho kraj v pověstech , Svatý Hostýn v historii a povídkách , Toulky dávnou historií podhostýnského kraje , Tichá noc , Prusinovice v minulosti a současnosti , Podhostýnské vzpomínání , Žeranovice , Z pamětí Inocence Krutila, podhostýnského rodáka , Mrlínek v minulosti a současnosti , své rodné obci Jankovicím věnoval práci V objetí vzpomínek a Dějiny Jankovic . Jeho hlavní doménou je však problematika druhého a třetího odboje, které se věnuje v knihách: Radista skupiny Clay Eva vzpomíná , Nesmiřitelní – Hory Hostýnské , Nešli stejnou cestou – osudy parašutistů a konfidentů gestapa , Sluha dvou pánů , Soumrak demokracie , Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu . Za knihy Hyeny , Hyeny v akci a Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu obdržel mezinárodní cenu za literaturu faktu E. E. Kische. Spolupracoval také s Českou televizí na dokumentech Major Antonín Bartoš, Světlana, Tajemství bunkru, Ploština – krvavá paseka, Vizovická Mata Hari, Neznámí hrdinové – Čestmír Šikola, Zabíjení po česku, dokument o Alexeji Čepičkovi a dalších pořadech....
Více od autora
Jaroslav Pachner (5)
Ing. arch. Jaroslav Pachner . Pracuje jako autorizovaný architekt. Dlouhodobě spolupracuje s Oblastním muzeem v Chomutově a Státním oblastním archivem Chomutov se sídlem v Kadani. Podílí se na řadě publikací těchto institucí. V letech 1974-1980 studoval na fakultě architektury ČVUT v Praze a následně v letech 1988-1990 postgraduálně rekonstrukci památek tamtéž. Po promoci pracoval ve Stavoprojektu Liberec, po roce 1989 krátce na severočeském územním odborném pracovišti NPÚ v Ústí nad Labem a jako architekt města Chomutova. Od roku 1993 působí jako architekt ve svobodném povolání.
Více od autora
Jaroslav Lugs (3)
Narozen 17.9. 1901 v Praze, zemřel 6.2. 1980 v Říčanech. Pracovník Vojenského vědeckého útvaru - hisltorik zbraní, publicista. Práce v oboru české bibliografie a vojenské techniky.
Více od autora
Jaroslav Koudelka (7)
Jaroslav Koudelka byl český novinář. V tisku pracoval od r. 1916, v r. 1937 přešel do státní tiskové služby. V r. 1930 procestoval s evropskými novináři USA a při té příležitosti i Maryland. Román o Augustinu Heřmanovi „ Pán na České řece“ psal za okupace. Dále napsal řadu dborných publikací o tisku a jeho technikách
Více od autora
Jaroslav Kletečka (10)
Ing. Jaroslav Kletečka po studiích na SPŠS a VUT Brno působí jako technolog v podniku ŽĎAS. Od roku 1983 vyučuje na VOŠ a SPŠ ve Žďáře nad Sázavou předměty zaměřené na oblast technické dokumentace a počítačovou podporu konstruování. Je rovněž vedoucí střediska Autodesk Training Center, později Autodesk Academia, a autorem učebnic a článků mapujících tvorbu technické dokumentace a problematiku počítačového navrhování s využitím 2D a 3D aplikací. Od roku 1994 úzce spolupracuje s firmami v oblasti počítačové podpory předvýrobních etap. Je autorem vzdělávacího modulu CAD projektu SIPVZ
Více od autora
Jaroslav Hausman (3)
Narozen 27. 4. 1907 v Praze, zemřel 21.12.1976 v Kostelci nad Černými lesy. Ing., motoristický publicista, redaktor motoristického časopisu, spisy z oboru.
Více od autora
Jaroslav Haupt (10)
Narozen 19.4.1899. Dr., středoškolský profesor, práce z pedagogiky a němčiny.
Více od autora
Jaroslav Dufka (10)
Ing. Jaroslav Dufka je autorem 17 knih z oboru TZB, z nich 10 na téma vytápění. Dříve učil na SPŠ žáky-učně v učebním oboru Instalatér a studenty v maturitním oboru MIEZ. V současnosti je v důchodu. Je členem redakční rady časopisu Topenářství Instalace.
Více od autora
Jaroslav Blaha (7)
Narozen 29.9.1934 ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Prof., Ing., CSc., ekonom, práce z oboru podnikové ekonomiky a účetnictví.
Více od autora
Jaromír Votík (10)
Jaromír Votík je bývalý český fotbalista a trenér. V sezonách 1986/87 a 2005/06 byl asistentem ve Viktorii Plzeň. Byl vedoucím katedry tělesné výchovy na plzeňské Pedagogické fakultě ZČU. Při ČMFS garantoval výuku trenérské profi licence UEFA. Publikuje knihy s fotbalovou tematikou . Jako hráč působil 15 let v Dynamu ZČE Plzeň.
Více od autora
Jaromír Šavrda (5)
Jaromír Šavrda byl český spisovatel, disident a chartista. V letech 1945–1951 byl studentem gymnázia v Českém Těšíně. Následně mezi léty 1951–1956 vystudoval Filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. V letech 1967–1972 dálkově studoval i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ze studia byl ale těsně před promocí vyloučen a titul mu byl za toto studium udělen až in memoriam v roce 1991. V letech 1956 až 1957 byl ředitelem Okresního domu osvěty v Jilemnici, poté pracoval v Ostravě jako osvětář a knihovník. V letech 1959 až 1963 byl učitelem českého jazyka a literatury na jedenáctileté škole v Ostravě-Porubě. Následně pracoval jako učitel na hornickém učilišti a poté jako pomocný dělník v ZOO. V letech 1968–1969 byl novinářem v deníku Nová svoboda. Z něj byl kvůli svému nesouhlasu s okupací vojsky Varšavské smlouvy donucen odejít. Stal se poté podnikovým právníkem nakladatelství PULS. Získat práci v nakladatelství PULS mu pomohl jiný ostravský spisovatel, Ota Filip, s kterým se Šavrda znal už z redakce deníku Nová Svoboda. V nakladatelství PULS pracoval do roku 1971, následně byl nucen odejít i z této pracovní pozice a práci získává jen jako skladník v Geologickém průzkumu Ostrava. Od roku 1975 měl invalidní důchod. Během normalizace se věnoval brněnské odnoži samizdatové edice Petlice. Za tuto aktivitu byl v roce 1978 zatčen a odsouzen k 55 měsícům vězení. Po návratu z výkonu trestu se aktivně zapojil do Charty 77 a v září 1982 byl zatčen znovu – za pobuřování. Byl jedním ze zakládajících členů organizace Společnost přátel USA. V roce 1998 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy. Pochován je na hřbitově v Ostravě-Hrabové. Je po něm pojmenována ulice Dr. Šavrdy na Ostravě-Jihu.
Více od autora
Jaromír Kubíček (11)
Jaromír Kubíček je český bibliograf, knihovník a historik, dlouholetý ředitel Moravské zemské knihovny a předseda Sdružení knihoven České republiky, předseda Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně. Absolvoval Střední knihovnickou školu v Brně . V letech 1957–1962 vystudoval při zaměstnání obor knihovnictví a čeština na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1968 dosáhl doktorátu filozofie. V roce 1980 ukončil vědeckou aspiranturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dizertační práce Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1938 . V roce 2001 se habilitoval v oboru českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, habilitační práce Noviny a časopisy na Moravě a ve Slezsku do roku 1918. V letech 1957-1959 byl zaměstnán v Krajské knihovně v Jihlavě, v letech 1959-1969 byl knihovníkem ve Státním oblastním archivu v Brně . V roce 1969 nastoupil do oddělení bibliografie Státní vědecké knihovny v Brně , v této instituci pracoval 40 let, v letech 1986–2009 byl jejím ředitelem. V roce 1991 inicioval založení vysokoškolského studia knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde do roku 2001 působil jako pedagog. Od roku 2014 je pedagogem Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V roce 1992 inicioval založení Sdružení knihoven ČR, do roku 2010 byl jeho předsedou. V roce 2000 mu byla udělena Medaile Z.V. Tobolky Řadu let aktivně působil v Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, v letech 2010–2014 byl jejím předsedou, od 2014 je 1. místopředsedou. Je autorem několika desítek odborných publikací a stovek studií a článků. Specializoval se na sestavování regionálních bibliografií, které redigoval v edici Bibliografie a prameny k vývoji Moravy a na většině z nich se podíle...
Více od autora
Jaromír Jágr (6)
Jaromír Jágr je český hokejový útočník hrající za český prvoligový klub Rytíři Kladno. Dříve působil v amerických a kanadských klubech Pittsburgh Penguins, Washington Capitals, New York Rangers, Philadelphia Flyers, Dallas Stars, Boston Bruins, New Jersey Devils, Florida Panthers a Calgary Flames, několik let hrál také za ruský tým Avangard Omsk v KHL. V Česku je spjatý s kladenským klubem, jehož je od roku 2011 většinovým majitelem. S českou reprezentací vyhrál olympijský hokejový turnaj i mistrovství světa. Je celosvětově respektovanou a uznávanou osobností v oblasti sportu a řadí se mezi nejlepší hokejové hráče všech dob. V NHL získal dvakrát Stanley Cup, pětkrát byl vítězem kanadského bodování a stal se nejlepším Evropanem hrajícím v této soutěži. Historicky je mezi všemi hokejisty NHL co do počtu kanadských bodů druhý nejlepší po Wayne Gretzkym. Je držitelem i dalších rekordů NHL – stal se například nejstarším hráčem, který vstřelil hattrick. V roce 2005 se Jágr spolu s Jiřím Šlégrem stal členem Triple Gold Clubu, jenž sdružuje hráče, kteří vyhráli všechny tři hlavní hokejové soutěže – Stanley Cup, olympijské hry a mistrovství světa. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. Jaromír Jágr byl draftován týmem Pittsburgh Penguins jako celkově pátá volba 1. kola draftu v roce 1990. Jágrův otec byl původně proti, aby jeho syn hrál v 18 letech v zámoří, a to mimo jiné byl jeden z hlavních důvodů, proč byl draftován až jako číslo pět. Krom Pittsburghu, v osobě nového trenéra týmu Boba Johnsona, o něj měl velký zájem i skaut týmu Philadelphia Flyers Inge Hammarström. Philadephia měla právo volby jako čtvrtá , ale místo Jágra tým vyvolal jméno Mike Ricci, který byl před draftem experty pasován jako číslo jedna. Hammarströmovi se totiž nepodařilo přehlasovat své americké kolegy . V roce 1991 a 1992 s „Tučňáky“ vyhrál Stanley Cup a stal se nejmladším hráčem v historii NHL , který v...
Více od autora
Jaromír Hrabovský (7)
Narozen 1933. MUDr., CSc., chirurg, práce z oboru a příručky první pomoci.
Více od autora
Jarmila Drábková (5)
Narozena 14.3.1934 v Praze. MUDr., CSc., lékařka, specialistka v oboru anesteziologie a resuscitace, práce z oboru.
Více od autora
Jarmila Bednaříková (10)
Jarmila Bednaříková je česká historička zabývající se dějinami pozdní antiky a raného středověku. Působí jako docentka na Ústavu klasických studií Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Publikovala množství knih a odborných studií, ve kterých se zabývala např. problematikou stěhování národů, historií Hunů, germánskými státy a sociálními problémy pozdní Římské říše. Jarmila Bednaříková vystudovala gymnázium v Kyjově a pak historii, archeologii a klasickou filologii na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity, kde v současnosti přednáší o starověkých dějinách. Kromě toho přednáší také na Katedře environmentálních studií spolu s Luborem Kysučanem Etiku starověkých civilizací. Dne 1. dubna 2007 byla jmenována docentkou v oboru historie – obecné dějiny.
Více od autora
János Ferencsik (9)
János Ferencsik byl proslulý maďarský dirigent, známý interpretací děl svého krajana Bély Bartóka a rakousko-německého repertoáru, zejména hudby Haydna, Mozarta a Beethovena. Narodil se 18. ledna 1907 v Budapešti a k hudbě získal hluboký vztah již v raném věku. Po celou dobu své kariéry byl Ferencsik úzce spjat s Maďarskou státní operou a Budapešťskou filharmonií.
Více od autora
Jane Bingham (6)
Autorka a editorka zejména populárně-naučných publikací pro mládež vydávaných Usborne Publishing.
Více od autora
Jana Skarlantová (5)
PhDr. Jana Skarlantová, absolventka FF UK, jejímž oborem byl český jazyk, výtvarná výchova a estetika. Na univerzitě nyní pracuje jako odborná asistentka a výtvarná pedagožka, vyučuje předměty prostorová a užitá tvorba . Publikovala několik knih na téma dějin odívání, užité tvorby či textilních technik.
Více od autora
