Všichni Autoři a témata

Evgenij Melnikov (8)

Narozen 8. 12. 1909 v Rožyšči . PhDr., rusista, zpočátku se zabýval dějinami umění, od roku 1945 věnoval pozornost ruské lexikografii, morfologii a dějinám ruského jazyka.

Eva Veškrnová (6)

* 18. 5. 1948 herečka. Sestra Dagmar. Působila v ND Brno. 1987: přežila klinickou smrt a ukončila hereckou kariéru. Stala sa vegetariánkou.

Eva Outratová (3)

Narozena 16.2.1912 v Paříži, zemřela 3.11.1989 v Praze. Překladatelka z ruštiny, francouzštiny a angličtiny, překlad do francouzštiny.

Eva Lenartová (10)

Eva Lenartová se narodila a vyrostla v Ostravě. Vystudovala češtinu a hudební výchovu na pedagogické fakultě tamní univerzity, nějaký čas učila, ale záhy kantořinu vyměnila za rozhlasový mikrofon. Odvedly ji od něj mateřské radosti, a než se do kulturní redakce ostravského studia vrátila, vyzkoušela si ještě práci v kabelové televizi. Vždy ji ovšem přitahovala tvůrčí práce se slovem. Pro malé "naslouchače" napsala různé říkačky a přeložila veselé veršovánky, u tvorby pro nejmenší ale nezůstala. Lákalo ji zachytit svět, jak si ho uvědomujeme, jak v něm tápeme, jak hledáme své místo a tím lépe poznáváme sebe.

Eva Hudečková (9)

Eva Hudečková, rozená Trejtnarová, je česká herečka a spisovatelka, manželka houslového virtuóza Václava Hudečka. Vystudovala herectví na Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze. Herecké profesi se věnovala do roku 1984. Atraktivní až exotický zjev ji předurčoval k obsazování do rolí sebevědomých či panovačných krasavic, někdy až „potvor“. Ztvárnila řadu zajímavých rolí v divadle, ve filmu i v televizi , byla oceněna několika cenami. Od podzimu 1984 začala všechny nabízené role odmítat, nechtíc být konformní s normalizačním režimem. Poté, co skončila s herectvím, vydala se na dráhu spisovatelky; podle vlastních slov psaní pro ni bylo cestou z rozčarování, a proto v jejích příbězích vždy vítězí dobro. Spolupracovala s Filmovým studiem Barrandov jako autorka scénářů; jejím nejmilejším – i když ne jediným – žánrem byla pohádka . "30 pripadu majora Zemana .role kasa vlakové nádraží Rozpaky kuchaře Svatopluka, role; manželka sosiera. Sanitka .role lékařka

Eva Hartmanová (9)

Pedagožka, autorka studijních materiálů ke zkouškám z českého jazyka a literatury.

Eva Dedinská (8)

Slovenská autorka beletrie.

Eva Bedrnová (10)

doc. PhDr. Eva Bedrnová, CSc Promovaná psycholožka, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se pedagogické a poradenské činnosti v oborech psychologie a sociologie. Přednáší na Vysoké škole ekonomické, Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha a dalších. Je autorkou mnoha odborných publikací a učebnic, z nichž některé získaly ocenění Dilie a MŠMT ČR.

Erik Tabery (6)

Erik Tabery ml. je český novinář a publicista, šéfredaktor týdeníku Respekt. Podle vlastních slov se narodil v jihočeském Vimperku a dětství prožil v Českých Budějovicích. Je synem herce Erika Taberyho st. a režisérky Kristýny Taberyové . V redakci Respektu začal pracovat jako elév v roce 1997, po dvou letech se stal kmenovým členem redakce. Od roku 2009 je šéfredaktorem. Píše především komentáře o domácí politice, za které získal cenu Novinářská křepelka pro žurnalisty do 33 let věku. Za rok 2008 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, v roce 2011 obdržel Novinářskou cenu. Věnuje se rovněž publicistice. V roce 2006 vydal knihu Vládneme, nerušit, za niž získal Cenu Toma Stopparda a která byla rovněž nominována na cenu Magnesia Litera. Další nominaci na totéž ocenění si vysloužil i jeho další knižní počin, Hledá se prezident z roku 2008. K úspěchu a získání Magnesie Litery za rok 2018 pak vedla o 10 let později třetí Taberyho kniha Opuštěná společnost. Podle knihy Vládneme, nerušit vznikl i dokumentární film, který získal cenu Trilobit. Tabery se stal také autorem námětu k dokumentu Tady je Šloufovo či k dokumentárnímu seriálu Generace nula.

Enja Rúčková (9)

Eva sa narodila v roku 1983 a zahorela pre písané slovo už v rannej puberte. Odvtedy ju prenasleduje túžba zvečniť svoju predstavivosť a myšlienky. Je vydatá, má dve deti, žije na Liptove. Enja je prezývka, ktorou ju doteraz volá moja najbližšia rodina. Dôvod, prečo ju zverejnila, je jednoduchý. Nosí manželovo priezvisko, takže chcela, aby aspoň v jej krstnom mene bolo niečo naozaj osobné, čo patrí iba jej. Slovenská kráľovná dievčenských románov.

Energit (7)

Energit byla československá jazzrocková skupina, která vznikla na počátku 70. let 20. století. Skupinu vedl kytarista Luboš Andršt, výrazná postava české jazzové a bluesové scény. Energit 'Hudba skupiny se vyznačovala fúzí jazzu, rocku a funku se silným důrazem na improvizaci a instrumentální zručnost. Debutové album kapely s vlastním názvem " Energit " vyšlo v roce 1973 a představilo její novátorský přístup k žánru. V roce 1978 následovalo album "Piknik", které navázalo na jejich pověst energických a komplexních skladeb. Po celou dobu své kariéry byla skupina Energit známá svými živými vystoupeními, která zdůrazňovala technickou zručnost jejích členů. Přestože nedosáhli širšího mezinárodního věhlasu, Energit významně ovlivnili středoevropskou hudební scénu a zůstávají důležitou součástí hudební historie regionu.

Èmmanuil Genrichovič Kazakevič (9)

Emmanuil Genrichovič Kazakevič , mezi přáteli znám jako Emma 2. 1913, † 22.9.1962) — ruský a židovský spisovatel a básník, překladatel a filmový scénárista. Prózu psal v ruštině, poezii v jidiš. Narodil se na Ukrajině v rodině židovského publicisty a literárního kritika Genecha Kazakeviče a jeho manželky a sestřenice Jevgenije Borisovny. Kazakevič Je vnímán jako nekonformní autor zejména válečných próz Hvězda , Dva ve stepi , Jaro na Odře . I v novelách jako Srdce nejvěrnější , Nemilosrdné světlo a Otcova návštěva u syna upozorňoval na bolestná témata své doby - vnitřní nesvobodu, podezíravost, strach a odcizení, na existenciální dilemata. Do roku 1938 působil jako novinář v Židovské autonomní oblasti v Birobidžanu, publikoval poezii a prózu v jidiš . Válku dovršil jako šéf rozvědky v Berlíně.

Emma Tekelyová (7)

Emma Tekelyová modelka, televízna hlásateľka, moderátorka, scenáristka, módna návrhárka, spisovateľka Vzdelanie: Vyštudovala právo, novinársky postgraduál a na základe konkurzu sa v roku 1981 stala hlásateľkou Slovenskej televízie, moderátorkou kultúrnych a spoločenských podujatí, festivalov a zábavných programov. Životopis: Od roku 1974 pôsobila ako modelka pre všetky slovenské módne a ženské časopisy, predvádzala doma i v zahraničí pre Slovakotex a Centrotex, počas pôsobenia v modelingu mala 41 titulných strán. Bola dvornou fotomodelkou časopisu Móda a najviac fotografovaná Karolom Kállayom a Jadranom Šetlíkom z Prahy. V roku 1986 založila prvú módnu agentúru Štúdio módy na podporu slovenských módnych tvorcov a odevných výtvarníkov , ktorých tvorbu prezentovala v scénických kompozíciách na Slovensku ale aj v rámci Dní kultúry v zahraničí. V roku 1991 založila na podnet francúzskej agentúry CARIN PARIS Prvú školu modeliek na Slovensku. Koncepčne a scenáristicky sa venovala módnym prehliadkam a prezentácii slovenskej módnej tvorby s dôrazom na jej presadenie sa v kontexte československých pomerov a zviditeľnenie sa smerom k zahraničiu. Publikovala v odbornej tlači, prácou v médiách pomáhala pri rozvíjaní módneho diania na Slovensku. Ako prvá na Slovensku vyhrala čitateľskú anketu – najlepšie oblečená žena na televíznej obrazovke. V roku 1993 ako odborný poradca, scenárista i moderátor stála pri zrode najprestížnejšej svetovej súťaže modeliek v Československu The LOOK of the YEAR v Prahe a Bratislave. V roku 1994 sa stala garantom a producentom Medzinárodnej súťaže známeho nemeckého časopisu BURDA na Slovensku a prostredníctvom nej pomáhala pri presadzovaní sa slovenským módnym tvorcom v zahraničí. Od roku 1991 – 1995 sa stala uznávanou moderátorkou mimoriadne úspešného televízneho programu SALÓN BEAUTY. Jej scenáristickou doménou sa stala oblasť módy, kultúry a životného štýlu. Kaž...

Emma Goldrick (9)

Pod pseudonymem Emma Goldrick se skrývá manželský pár Emma Elizabeth Jean Sutcliffe a Robert N. Goldrick , kteří napsali společně 41 romantických románů. Řadu knih napsali ve spolupráci s dalšími autory.

Émile Verhaeren (8)

Émile Adolphe Gustave Verhaeren byl belgický, francouzsky píšící básník a dramatik. Narodil se v katolické rodině ve vlámském městečku Sint-Amands , ale jeho vzdělání bylo čistě francouzské. Studoval na lyceu v Bruselu a na jezuitské koleji v Gentu. Zde byli jeho přáteli např. Georges Rodenbach, G. Le Roy, Charles Van Lerberghe. Vzepřel se přání rodiny, aby se stal knězem nebo aby převzal po strýci vedení stáčírny oleje, a v roce 1874 začíná studovat práva v Lovani. Během studií se spřátelil s Maxem Wallerem, který v roce 1881 začal vydávat revui pro moderní belgickou literaturu s názvem La Jeune Belgique. Studia zakončil doktorátem v roce 1881. Poté nastupuje jako koncipient u advokáta Edmonda Picarda . Verhaeren zanedbával své povolání, žil bouřlivým bohémským životem. Opustil zaměstnání a věnoval se pouze literatuře a výtvarné kritice. Špatná životospráva a rozpory s rodinou vedly k tomu, že se zhroutil a propadl dekadenci. Po překonání tohoto období se obrací k aspektům moderní společnosti. Zdá se mu, že civilizační pokrok a humanismus překonají všechny rozpory ve společnosti. Vstupuje do belgické dělnické strany, účastní se osvětové práce. Hodně cestuje: Německo, Španělsko, Londýn, Paříž. Během své druhé návštěvy Paříže v roce 1885 se seznamuje se spisovateli: Joris Karl Huysmans, Maurice Barrès, Stéphane Mallarmé, René Ghil. V roce 1891 se oženil s Marthou Massin. Roku 1899 se trvale usazuje v pařížském předměstí Saint-Cloud. Po vypuknutí první světové války prožívá deziluzi, upadá až ke krajnímu francouzskému nacionalismu. Aby prospěl své napadené vlasti, pořádá přednášková turné. Během jednoho z nich zahynul v Rouenu, kde upadl pod rozjíždějící se vlak., Debutuje sbírkou parnasistní žánrové poezie Les Flamandes, 1883 . Později p...

Emil Viklický (6)

Emil Viklický je uznávaný český jazzový klavírista a skladatel, proslulý svou jedinečnou fúzí tradiční moravské lidové hudby se současným jazzem. Narodil se 23. listopadu 1948 v Olomouci v Československu, nejprve vystudoval matematiku a poté se věnoval hudbě. Po studiu skladby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně se Viklický stal významnou osobností české jazzové scény.

Emanuel Vlček (8)

Emanuel Vlček byl český paleoantropolog, lékař a profesor Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V roce 2018 mu městská část Praha 5 udělila čestné občanství in memoriam. Po absolvování smíchovského Vančurova reálného gymnázia vystudoval v letech 1945–1951 zároveň lékařskou a přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Během studií pracoval v Ústavu soudního lékařství jako demonstrátor a pomocná vědecká síla. Jako mladý student byl též zapisovatelem profesorů Hájka a Tesaře u pitvy ministra Jana Masaryka v březnu 1948.V letech 1951–1957 pracoval ve Státním archeologickém ústavu v Nitře, poté do roku 1967 v Archeologickém ústavu v Praze. Od roku 1967 byla jeho vědecká kariéra spojena s Národním muzeem v Praze, kde v roce 1967 založil antropologické oddělení. V letech 1952–1974 přednášel antropologii na Univerzitě J. A. Komenského v Bratislavě a paleontologii člověka v Paleontologickém ústavu Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Soustředil se zejména na paleoantropologii v evropském teritoriu, zpočátku se zabýval především pravěkými a starověkými populacemi a popsal velkou skupinu Chalchů . Od roku 1955 se prof. Vlček začal zabývat i kosterními pozůstatky našich panovníků a dalších významných historických osob. Jeho antropologicko-lékařské výzkumy prokázaly tělesné vlastnosti, genetickou příbuznost, přibližný věk v okamžiku skonu, prodělané nemoci a zdravotní stav. V některých případech Vlček i vyvrátil hypotézu o vlastníkovi pozůstatků. Vděčíme mu za další pramen poznání, který leckdy na rozdíl od dobových pramenů a kronik není poplatný době vzniku a mecenáši díla. Nejzajímavější historka se vztahuje k jeho zkoumání těla Bedřicha Smetany. Při vyzdvihování Smetanova těla se prý ozvala rána, ale nikdo jí nevěnoval pozornost. Až po bližším prozkoumání Vlčkovi došlo, co to bylo za ránu. Rakev totiž byla prázdná. Nebohý Smetan...

Eliza Orzeszkowa (12)

Eliza Orzeszkowa byla polská spisovatelka období polského realismu a pozitivismu. Jejím nejvýznamnějším dílem je pozitivistický román Nad Němnem, který zobrazuje vesnickou společnost 19. století. 6. června roku 1841 se v Milkowszczyzně narodila Eliza Pawłowska – mladší dcera advokáta Benedykta Pawłowského a Franciszky z Kamieńskich, jeho druhé ženy. Otec se velmi zajímal o kulturní dění a doma shromáždil cennou galerii obrazů a knihovnu čítající několik tisíc svazků. Zemřel v době, kdy Eliza měla tři roky. Rodinný statek byl prodán a jeho obyvatelé se přestěhovali do Grodna, kde se zabydleli v přízemním domě v ulici Brygidzké. Elizu vychovávaly pouze ženy: matka, která jí říkala Lisa, babička Kamieńská, nazývající ji Ziunií, její o tři roky starší sestra Klementyna a také opatrovnice Michalina Kobylińská. Eliza začala velmi rychle projevovat literární talent, hodně četla a psala povídky. V roce 1852 jedenáctiletá Eliza, ve společnosti babičky, odjela na studia do Varšavy. V létech 1852–1857 se vzdělávala v sakramentském penzionátu. V roce 1855 zde poznala Marii Wasiłowskou, později Marii Konopnickou. Společný zájem o literaturu upevnil jejich přátelství na celý život. Obě přítelkyně velmi rády četly a recitovaly poezii, zvláště zakázaná díla Adama Mickiewicze. Elizin a Mariin talent velmi oceňoval jejich učitel Ignacy Kowalewski. V květnu roku 1857 se Eliza vrátila do Milkowszczyzny. Ráda navštěvovala plesy. Na jednom z nich poznala Piotra Orzeszka, vzdáleného bratrance jejího otčíma, jenž byl starší o šestnáct let. Jako mládenec prohýřil většinu svého majetku na zábavy, a tak manželství s jedinou dědičkou Milkowszczyzny bylo dobrou příležitostí jak zbohatnout. Několik dní po plesu přišel do domu Widackých požádat o ruku mladé slečny Elizy. Vlivem přemlouvání despotické matky bylo požádání o ruku přijato. 21. ledna 1858 ve...

Eliška Kunstová (9)

PhDr., učitelka dějepisu. Práce z oboru.

Elena Chmelová (9)

R. 1931 – 35 študovala na gymnáziu, 1935 – 39 na obchodnej akadémii v Martine. R. 1939 – 41 učiteľka, 1941 – 43 úradníčka, 1943 – 44 redaktorka Národných novín, 1945 – 46 regionálnych novín Turčiansky hlásnik v Martine, 1947 – 59 pôsobila ako redaktorka v bratislavských vydavateľstvách Pravda, Smena a Mladé letá, 1959 – 60 v časopise Kultúrny život, od r. 1960 spisovateľka a prekladateľka v slobodnom povolaní v Bratislave. Literárne činná od r. 1945, autorka kníh Rozpomienky na Slovenské národné povstanie v Turci , Prešporskí kompáni , Dúha nad Vysokou skalou , biografie Martin Benka , románu pre mladých Perica z ostrova . Ťažisko jej literárnych aktivít spočívalo v oblasti literatúry pre deti a mládež. Napísala rozprávky Martin a jeho svedkovia a Duňa a Don . Po nich nasledovala prozaická knižka V tichej doline je veselo , súbor čŕt, fejtónov, rozprávok a reportáží Rozsutecké poklady . S tvorbou pre deti úzko súvisela aj jej rozsiahla zostavovateľská, upravovateľská a prekladateľská činnosť, knižne vydala 11 titulov zo slov. ľudovej slovesnosti, najmä folklórnych próz . Zo svetovej literatúry voľne prerozprávala základné povesťové diela Zbojník Robin Hood , Kráľ Artuš a jeho družina a Münchhausenove veselé dobrodružstvá ; z inonárodných predlôh pripravila rozprávkové knihy Tulenia princezná , Spiaca krásavica, , Indiánske rozprávky, Synovia slnka , Dievčatko v mušli , Rozprávky z perlového ostrova a i. Prekladala z americkej , anglickej , francúzskej a nemeckej klasickej i súčasnej spoločenskej, detektívnej, dobrodružnej a detskej literatúry . Z angličtiny preložila aj Vatsjajanovu kni...

Edward Bering Hitchcock (3)

Kapitán Edward Bering Hitchcock. Narodil se v roce 1884 v Amherstu ve státě Massachusetts. Živil se jako novinář. V 1. světové válce sloužil v oddělení vojenské zpravodajské služby, za 2. světové války byl zaměstnán u ministerstva financí , Úřadu pro strategické služby a mezinárodní organizaci UNRRA . Je autorem oficiální biografie prezidenta Edvarda Beneše, svého přítele. Kniha s názvem I Built a Temple for Peace a úvodem Jana Masaryka vyšla poprvé v roce 1940 a v následujících letech se dočkala mnoha vydání. Edward B. Hitchcock zemřel v roce 1966 ve věku 81 let ve městě Queens, stát New York.

Eduard Kohout (4)

Národní umělec Eduard Kohout, vlastním jménem František Eduard Kohout, byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. Narodil se v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Během studií na reálce v Plzni ho přivedl profesor Jaroslav Hurt k lásce k divadlu. Studia nedokončil, roku 1906 odešel k divadelní společnosti A. Šípkové. Do roku 1909 prošel řadou společností . U Zöllnera se Kohout setkal s Václavem Vydrou, který se stal jeho hereckým kolegou a přítelem. Jeho talent rozpoznal Vendelín Budil, který jej přijal v roce 1909 do Městského divadla v Plzni na Vydrovo doporučení. Zde pobyl Kohout čtyři sezóny do roku 1913, právě V. Budil se stal Kohoutovým vzorem, od něho převzal velké dramatické gesto, vzrušený výraz hlasu a pozdně romantické rysy herectví. Poté hrál Kohout rok v Intimním divadle na Smíchově. Mezi lety 1914–1916 byl členem Vinohradského divadla . Od roku 1916 zakotvil díky Jaroslavu Kvapilovi v Národním divadle, kde se záhy stal protagonistou shakespearovských her. Právě v meziválečném období dokázal tragickým postavám Shakespearovým a Sofoklovým vtisknout pečeť tehdejšího poválečného mládí s jeho pocity prožitého zla. Vytvořil tu přes sto postav světového i českého dramatu. Jeho herecká dráha prošla složitým vývojem, zpočátku ztvárňoval své role ve stylu psychologického realismu, později se přes impresionismus dostal k expresionismu. Svůj herecký projev dokázal postupně utlumit, stal se civilní až věcný. Eduard Kohout dokonale ovládal svůj hluboký sytý hlas, byl mistrem intonačního projevu, v němž dokázal být jedinečný a na první poslech poznatelný. Do dějin českého divadelnictví vstoupila jeho spolupráce s režiséry...

Eduard Goldstücker (7)

Eduard Goldstücker byl československý germanista, profesor dějin německé literatury a překladatel. Narodil se na Slovensku v židovské rodině. Studoval němčinu a německou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium dokončil v roce 1935. Už během studia se stal členem Komunistické strany Československa. Po německé okupaci v roce 1939 musel opustit Československo jako komunista a z obavy před nacistickým rasovým pronásledováním. Pracoval pro československou exilovou vládu v Londýně. V roce 1948 byl jmenován československým vyslancem v Izraeli, v prosinci 1951 byl zatčen a v květnu 1953 byl souzen spolu s Pavlem Kavanem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským a odsouzen k doživotí a strávil dva a půl roku ve vězení v Jáchymově a Leopoldově. V roce 1955 byl rehabilitován a začal přednášet na Univerzitě Karlově. Habilitoval se v roce 1958, profesorem dějin německé literatury byl pak jmenován v roce 1964 na FF UK v Praze. Specializoval se na studium a překlad německých židovských autorů 20. století, zvláště Franze Kafky. V 60. letech vedl katedru germanistiky. V 60. letech byl iniciátorem a nejvýraznějším řečníkem Liblické konference, později též předsedou Svazu československých spisovatelů a poslancem Národního shromáždění. Ostře kritizoval invazi sovětských vojsk v roce 1968 a byl donucen emigrovat. Odešel do Spojeného království, kde začal vyučovat německou literaturu a stal se profesorem srovnávacích literatur v Sussexu. Přednášel na univerzitách v Los Angeles, Stockholmu či Kostnici. V roce 1990 se vrátil do vlasti. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.

Echo Heron (7)

Americká autorka, sama bývalá zdravotní sestra, získala proslulost svými romány z lékařského prostředí, vyznačujícími se humorem, kritickým přístupem k poměrům v amerických nemocnicích, ženským viděním světa i prvky napětí. Sedmnáct let pracovala jako zdravotní sestra na pohotovosti koronární jednotce. Hned její první román Intenzivní péče který vyšel v roce 1987, se stal bestsellerem. Své popularity využívá jako aktivistka bojující za práva pacientů a zdravotních sester. Nyní žije v národním parku v Severní Karolíně

Drahomíra Wittichová (4)

Latinářka, pedagožka, spoluautorka slovníků a příruček latiny.

Doris Wolf (6)

Doris Wolfová je známá německá psychoterapeutka a autorka řady publikací.

Donny Cates (11)

Americký spisovatel a karikaturista. Autor komiksů .

Donald Farthing (6)

Nadšený zahrádkář a autor populárně naučných knih se zahrádkářskou tématikou.

Dominik Fiala (8)

Dmitrij Veriščagin (8)

Publikace v oboru alternativní medicíny.

Dita Skálová (7)

Česká publicistka. Rozená Edita Picková, vlastním jménem Edita Steinová. Narozena 14. 5. 1920 v Červeném Kosteleci, zemřela 18. 1. 1999 v Příbrami.

Dita Nastoupilová (13)

Spoluautorka učebnic českého jazyka pro 1. ročník ZŠ .

Dinah Jefferies (11)

Britská spisovatelka, původem z Malajsie.

Devney Perry (13)

Americká spisovatelka románů pro ženy.

Desiderius Erasmus Rotterdamský (8)

Erasmus Desiderius Rotterdamský, vlastním jménem Gerrit Gerritszoon, byl holandský myslitel, augustiniánský kanovník a představitel zaalpské renesance a humanismu. Holandský filolog a filosof Erasmus se narodil roku 1466 zřejmě v Rotterdamu . V náboženských sporech první poloviny 16. století byl přívržencem náboženské tolerance. Nejprve byl augustiniánským řeholníkem, od roku 1492 byl po svém kněžském svěcení ve službách biskupa v Cambrai. V letech 1495 až 1499 studoval v Paříži, jako kněz procestoval celou Evropu a stal se slavným učencem. Mezi roky 1506 a 1509 žil v Itálii a mezitím pobýval v Nizozemí a Anglii. V letech 1514 až 1521 žil v Basileji, odkud vycestovával, aby nechal u svého přítele Johanna Frobena tisknout své knihy. Od roku 1524 opět bydlel v Basileji, avšak po získání města na stranu reformace Ulricha Zwingliho odešel na protest do Freiburgu. Zemřel na tyfus. Pohřben byl v basilejské katedrále.

Dennis Lehane (8)

Dennis Lehane je americký spisovatel, autor detektivních románů. Mezi jeho první knihy patří A Drink Before the War a Gone, Baby, Gone, podle které byl v roce 2007 natočen stejnojmenný film. Mimo tohoto románu byly podle jeho knih natočeny filmy Tajemná řeka v roce 2003 a Prokletý ostrov v roce 2010. Narodil ve v americkém Bostonu ve čtvrti Dorchester. V okolí Bostonu strávil velkou část svého života a napsal i většinu svých knih. V současnosti žije v jižní Kalifornii. Je nejmladším z pěti dětí a oba jeho rodiče emigrovali do Spojených států amerických z Irska. Je absolventem Boston College High School a Eckred College, kde také nalezl svou vášeň pro psaní. Se svou první manželkou Sheilou Lawn se rozvedl a vzal si lékařku Angelu Bernardo, se kterou má jednu dceru Tessu.

Dějiny (7)

Deaver Jeffery (8)

David Zábranský (7)

David Zábranský je český spisovatel, dramatik, právník a novinář. V roce 2007 byl oceněn Magnesii Literou v kategorii objev roku. Žije v Praze. Vystudoval mediální studia a právo na Univerzitě Karlově v Praze. Právu se až donedávna věnoval, a to většinou v nevládním sektoru, když mj. pracoval v Poradně pro občanství/Občanská a lidská práva, v Organizaci pro pomoc uprchlíkům nebo v Lize lidských práv. Jeho první kniha Slabost pro každou jinou pláž, za kterou byl oceněn Magnesii Literou, vyšla v roce 2006. V roce 2016 napsal předlohu k divadelní hře Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny, která měla premiéru v pražském Studiu Hrdinů. Jeho autorské články se objevují v českých médiích, jako je magazín Reportér, Mladá fronta, Parlamentních listech dříve publikoval také v české verzi online magazínu VICE. Zábranský je andělem Orchestru Berg. Mezi lety 2015 a 2017 byl šéfredaktorem portálu CzechLit, který slouží k propagaci české literatury v zahraničí. Jeho texty byly publikovány ve španělštině, němčině, maďarštině a dalších jazycích. Zábranský na otázku proč píše, odpověděl Českému rozhlasu: „Protože jsem zatím nenašel nic, co by mě uspokojovalo víc. Ta chvíle, kdy něco vznikne, je znovuzázračná, stejně jako je každé narození dítěte zázrak, přestože planeta je přelidněná. Člověk se prostě nesmí vyděsit, když přijde do knihkupectví a tam uvidí regály plné knih. Ty plné regály v nejmenším nedegradují proces tvorby a její výsledek. Já jinak vším rychle pohrdnu, holt jedináček. Kdybych dostal bavoráka, tak mě baví den. S psaním je to jiné.“ Autorův debut Slabost pro každou jinou pláž získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Kniha Edita Farkaš byla nominována na Českou knihu a Škvoreckého cenu. Román Martin Juhás čili Československo byl opět nominovaný na Českou knihu, dále na Magnesii Litera v kategorii Próza a Kniha roku. Zábranský obdržel několik zahraničních stipendií (mimo jiné stipendium Homines Urbani ne...

David Joseph Schwartz (5)

David Joseph Schwartz byl profesorem na Georgia State University v Atlantě. Byl považován za předního amerického autora v oblasti motivace. Později založil konzultační společnost Creative Educational Services Inc' vzdělávací služby, poradenské firmy specializující se na rozvoj schopností vedoucích manažerů.

David Gerrold (9)

David Gerrold , rodným jménem David Jerrold Friedman, je americký spisovatel science fiction. Za své romány získal řadu prestižních cen. Během vysokoškolských studií na univerzitě v Kalifornii poslal v roce 1966 producentům televizního seriálu Star Treku koncept jednoho příběhu. Zalíbil se a Gerrold byl požádán o napsání dalších. Z nabízených byl vybrán jeden a realizován v první, tzv. Originální sérii pod názvem The Trouble with Tribbles. Povzbuzen úspěchem, začal psát další scénáře pro Star Trek, Babylon 5, Land of the Lost a také románové řady. Knih vydal přes 40. Stal se profesionálním spisovatelem.

Darcy Maguire (10)

Australská autorka románů pro ženy.

Daniel Lipscombe (7)

Britský autor publikací o videohrách, pracovník v oblasti nakladatelského průmyslu, organizátor akcí.

Dana Kutálková (12)

Své dětství jsem trávila střídavě v jižních Čechách a v Praze. Během středoškolských studií a později i na vysoké škole jsem se zabývala také textilní tvorbou a připravila i několik autorských výstav rozměrných drhaných tapisérií . Po absolutoriu jsem dva roky působila na škole pro děti se zbytky sluchu. Vdala jsem se za keramika Jana Kutálka, který pracoval v Krátkém filmu Praha a později v České televizi v redakci Večerníčku. Narodily se nám dvě dcery. Další profesionální dráha po mateřské dovolené vedla do zdravotnictví - důvodem byla především malá vzdálenost nového pracoviště. Během let jsem absolvovala řadu specializačních školení a začala publikovat. Stala jsem se dlouholetou členkou Logopedické společnosti Miloše Sováka a řadu let pracuji v různých funkcích v hlavním výboru, v současnosti především jako editorka sborníků. Po několika letech soukromé praxe pracuji nyní jako klinický logoped v Nemocnici na Homolce. Náplní mé práce je nejen ambulantní logopedická péče, ale také reedukace pacientů na lůžkovém oddělení neurologie, neurochirurgie a dalších specializovaných oddělení. Volného času nemám mnoho, a proto jsou mé současné zájmy celkem běžné - četba, výstavy, pobyt v přírodě na chalupě, přátelé, dcery a pes. Jen zřídka se dostanu ke svému dávnému koníčku - různým výtvarným technikám.

Dan Hrubý (11)

Dan Hrubý je český publicista, spisovatel a nakladatel. Dan Hrubý se narodil v roce 1968 na pražském Starém Městě. Je autorem řady knih a reportáží o zmizelé Praze. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Během sametové revoluce v roce 1989 spoluzakládal Studentské listy. Zde působil do roku 1991. Poté nastoupil do týdeníku Reflex, kde vede sekci zaměřenou na historii a dění ve světě. Společně s Milanem Tesařem a Tomášem Baldýnským je autorem kultovního komiksu Zelený Raoul.  V letech 2010 až 2013 působil jako vedoucí magazínové přílohy Pátek Lidových novin, poté změnil své pusobiště zpět do týdeníku Reflex. V roce 2015 vstupuje do Nakladatelství Pejdlova Rosička, kde vydává i první dva díly Pražských příběhů, které se staly oba bestsellerem. V roce 2018 zakládá Nakladatelství Pražské příběhy, které se věnuje převážně historii a Praze. Dvakrát získal cenu Egona Erwina Kische, dvakrát výroční vydavatelskou cenu společnosti Ringier , jednou také Prémii Miroslava Ivanova za literaturu faktu. Kniha Návrat do Jeruzaléma získala cenu pro nejlepší knihu ilustrovanou fotografiemi . V roce 2017 obdržel za literární přínos Cenu Prahy 1

Damien Simonis (10)

Novinář a fotograf. Autor turistických průvodců a cestopisů.

Dagmar Urbánková (11)

Narozena 30.12.1972 ve Valašském Meziříčí. Scénografka, výtvarnice, ilustrátorka a spisovatelka.

Dagmar Košková (9)

Ilustrátorka dětských knih.

Dagmar Hochová (8)

Dagmar Hochová byla česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka. Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942–1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění. Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její fotoaparát zachytil životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. PhDr. Marie Klimešová o Hochové na konci dubna 2001 řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty. Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše. Ve své tvorbě se také zabývala podobností dvojčat. Stejným tématem...

Dagmar Hejdová (7)

Dagmar Hejdová byla česká historička umění, medievalistka, od roku 1972 do roku 1988 ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jejími rodiči byli Stanislav Hejda, ředitel Podolského sanatoria, a PhDr. Milada Helfertová Hejdová. Jejími strýci byli PhDr. Jaroslav Helfert, ředitel Moravského zemského muzea v Brně, a PhDr. Vladimír Helfert, známý muzikolog, zakladatel oddělení hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně. Dagmar Hejdová navštěvovala do roku 1939 Jiráskovo klasické státní gymnázium v Praze, absolvovala také jazykovou školu a současně navštěvovala Školu grafiky prof. Švába . Poté studovala na Státní grafické škole a v letech 1944–1946 navštěvovala Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. V letech 1945–1950 se stala posluchačkou FF UK, kde se věnovala dějinám umění a klasické archeologii. Jejími učiteli byli A. Matějček, J. Květ, J. Cibulka, J. Čadík a B. Svoboda. V roce 1950 se podílela pod vedením prof. B. Svobody na výzkumu keltského oppida v Nevězicích a téhož roku, již jako pracovnice Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, se zúčastnila přípravy velké výstavy Antické umění. V Uměleckoprůmyslovém muzeu vedla Dagmar Hejdová postupně oddělení skla, keramiky a porcelánu. V roce 1970 se stala zástupkyní ředitele pro odborné věci a v roce 1972 byla pověřena vedením muzea. Ve složitém a obtížném období normalizace byla jeho ředitelkou 17 let. Při smutečním obřadu ve Strašnicích označila současná ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea PhDr. Helena Koenigsmarková období jejího ředitelování jako místo klidu a bezpečí. Pomohla mnohým pronásledovaným, někteří z nich byli i chartisté. Podílela se na přípravě výstav a instalací poboček Uměleckoprůmyslového muzea např. v Klášterci nad Ohří. Archeologickým ústavem ČSAV byla pověřena vedením archeologického výzkumu sklářských hutí ve Sklenařicích a Rejdicích. Publikovala v časopisech, například v Památkách archeologických, Umění, ...

Dagmar Digma Čechová (12)

Narozena 2. 12. 1975 v Červeném Kostelci. Šéfredaktorka, editorka, jazyková korektorka a spoluautorka projektu Pohádky pro kulíšky. Autorka románu pro ženy a divadelních scénářů pro děti a dospělé ochotníky.

Ctibor Blattný (8)

Ctibor Blattný byl český botanik a fytopatolog, básník a publicista. Po ukončení studií na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze odhalil původce choroby Peronospora na chmelu a nalezl proti němu ochranu. V roce 1924 nastoupil do Ústavu pro ochranu rostlin Státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze a působil zde do roku 1947. V letech 1947–51 pracoval ve Výzkumném ústavu chmelařském v Žatci a následně v oddělení fytopatologie biologického ústavu ČSAV v Praze. Ústav experimentální botaniky ČSAV v Praze řídil v letech 1962–1968. Profesorem na Vysoké škole zemědělské v Praze se stal ve svých 70 letech, v roce 1967. Kromě odborných knih a článků psal také hudební kritiky, fejetony a básně a roku 1927 napsal spolu s E. F. Burianem libreto k jeho opeře „Bubu z Montparnassu“.

Craig Russell, (5)

Cornelia Schinharl (7)

Autorka kuchařek, žurnalistka v gastro oboru.

Cornelia Funke (9)

Cornelia Funkeová je německá spisovatelka , autorka knih pro děti a ilustrátorka. Po maturitě se přestěhovala do Hamburku, kde získala vzdělání diplomované pedagožky, skoro 3 roky pracovala jako vychovatelka a současně studovala knižní ilustraci na vysoké škole v Hamburku. Ke kariéře spisovatelky se dostala skrz původní povolání ilustrátorky. Zvrat v její kariéře způsobilo rozhodnutí ilustrovat svoje vlastní knihy . Je autorkou několika desítek takovýchto knih. Pracovala také jako scenáristka televizního seriálu. Do května 2005 žila se svým manželem a dětmi v Hamburku, poté se přestěhovali do Los Angeles. V roce 2006 její manžel po 25letém manželství zemřel. Její román Inkoustové srdce vyšel v září 2003 v Německu, Velké Británii, v USA, Kanadě a v Austrálii. V roce 2004 také vyšel anglický překlad její knihy Dračí jezdec. Celkový náklad jejích knih překročil v roce 2005 deset milionů kusů. Její knihy byly postupně překládané do 30 jazyků. Podle časopisu Time patřila v roce 2005 mezi 100 nejvlivnějších osobností světa. Mnohými kritiky byla nazvána německou Joanne Rowlingovou. Po vydání v angličtině se několikrát její knihy dostaly i na přední místa seznamu knižních bestsellerů v New Yorku. Několik jejích knih bylo zfilmováno americkou společností Warner Brothers. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cornelia Funkeová na slovenské Wikipedii.

Cormac McCarthy (11)

Cormac McCarthy je americký spisovatel a scenárista, jehož díla se řadí k westernu, jižanské gotice či postapokalyptickému žánru. Literární kritik Harold Bloom ho zařadil mezi čtyři nejvýznamnější americké romanopisce současnosti . Recenzenti McCarthyho často srovnávají s Williamem Faulknerem. V roce 2007 obdržel Pulitzerovu cenu za román Cesta. V roce 2008 získalo filmové zpracování jeho románu Tahle země není pro starý čtyři Oscary. V roce 1992 také obdržel National Book Award za román Všichni krásní koně, první díl tzv. Hraniční trilogie. McCarthy se narodil v Providence ve státě Rhode Island, ale když mu byly čtyři roky, přestěhoval se s rodinou do Knoxvillu v Tennessee. McCarthy je třetím ze šesti dětí svých rodičů, má dva bratry a tři sestry. V Knoxvillu navštěvoval Knoxville Catholic High School . V letech 1934 až 1967 působil jeho otec jako úspěšný právník v Tennessee Valley Authority. V akademickém roce 1951-1952 nastoupil na University of Tennessee jako student svobodných umění. V roce 1953 vstoupil na čtyři roky do Letectva Spojených států amerických. Dva roky služby strávil na Aljašce, kde měl vlastní rozhlasový pořad. V roce 1957 se vrátil na University of Tennessee. Během svého působení na škole publikoval dvě povídky ve studentských novinách a v letech 1959 a 1960 vyhrál cenu Nadace Igrama Meriilla. V roce 1961 se oženil se svou spolužačkou Lee Hollemanovou, která mu porodila syna Cullena. Školu opustil aniž by získal titul a přestěhoval se se svou rodinou do Chicaga, kde napsal svůj první román Strážce sadu . Později se vrátil do okresu Sevier ve státě Tennessee; jeho manželství s Lee Hollemanovou skončilo. McCarthyho první román Strážce sadu publikovalo nakladatelství Random House v roce 1965. Zaslat rukopis do tohoto naklad...

Combo FH (5)

Combo FH byla československá postpunková/experimentální skupina, která vznikla koncem 70. let 20. století. Kapela byla známá pro své začlenění různých hudebních stylů, od punku po jazz a etnickou hudbu, což přispělo k jedinečnému zvuku, který charakterizoval československou novovlnnou scénu. Combo FH vynikala svým inovativním přístupem k hudbě a schopností spojit různé žánry do uceleného zvuku. V sestavě skupiny působily osobnosti, které později udělaly významnou kariéru v hudebním průmyslu, jako například Vítězslav Vávra. Přestože skupina působila v době politických represí, dokázala Combo FH vytvořit dílo, které mělo u posluchačů ohlas a zanechalo na české hudební scéně trvalou stopu. Vliv kapely je dodnes cítit v tvorbě současných českých umělců, kteří se inspirují jejich průkopnickým duchem a hudební všestranností.

Colin Forbes (8)

Britský autor převážně detektivních a špionážních románů. Skutečné jméno tohoto autora je Raymond Harold Sawkins.

Colfer Chris (10)

Clotilde Bruneau (8)

Francouzská výtvarnice a scénáristka, píše komiksy.