Všichni Autoři a témata

Radek Mikuláš (10)

Narozen 1964 v Praze. RNDr., paleontolog, práce z oboru. Též autor publikací o geologii, turistice, bruslení. Autor horolezeckých průvodců i oddechových textů.

Rachel Cohn (9)

Vystudovala Barnardovu kolej a žije na Manhattanu. Její první román Perníková panenka se dostala do výběru nejlepších publikací roku 2002, uveřejňovaného v časopisech Publisher Weekly, School library, Barnes & Noble a ve věstníku Centra literatury pro mládež. Rachel Cohnová je rovněž autorkou knihy Pop princezna a Prcek, která navazuje na knihu Perníková panenka a nakladatelství ji připravuje k vydání koncem roku 2006.

Prince (12)

Prince byl kultovní americký hudebník známý svou eklektickou tvorbou, okázalým vystupováním na pódiu, extravagantním smyslem pro módu a širokým hlasovým rozsahem. Prince Jeho kariéra trvala více než čtyři desetiletí, během nichž vydal 39 studiových alb a získal sedm cen Grammy. Byl mistrem mnoha nástrojů a proslul jako kytarista, klávesista a baskytarista. Prince Dvojalbum "1999" z roku 1982 ho katapultovalo ke slávě díky hitům jako titulní skladba "1999" a "Little Red Corvette". Jeho album "Sign 'O' The Times" z roku 1987 je často označováno za jeho mistrovské dílo a ukazuje jeho schopnost překračovat hranice žánrů s písněmi od funku přes rock až po soul. V roce 1991 vydal Prince album "Diamonds and Pearls", které obsahovalo úspěšnou titulní skladbu a hit "Cream". Prince byl v roce 2004 uveden do Rock and Rollové síně slávy, což byl první rok, kdy na to měl nárok. Jeho vliv na hudbu je hluboký, nespočet umělců ho uvádí jako svou inspiraci. Prince zemřel 21. dubna 2016 a zanechal po sobě odkaz, který nadále ovlivňuje hudební průmysl a umělce po celém světě.

Prague Wind Quintet (8)

Prague Wind Quintet , v češtině známý jako Pražské dechové kvinteto, je renomovaný komorní soubor, který působí od svého vzniku v roce 1959. Kvinteto je složeno z vynikajících hudebníků, kteří jsou často sólisty, členy České filharmonie nebo pedagogy na konzervatořích a hudebních akademiích. Specializují se na interpretaci klasického repertoáru dechového kvinteta, který zahrnuje díla skladatelů, jako jsou Mozart, Beethoven a Reicha, ale i skladby současné. Soubor je známý svou technickou precizností, vřelým zvukem a schopností zprostředkovat složitou souhru dechových nástrojů. V průběhu let natočili řadu nahrávek a absolvovali rozsáhlá turné, na kterých představili svou hudbu posluchačům po celém světě.

Placido Domingo (11)

Plácido Domingo je světoznámý španělský operní pěvec, dirigent a umělecký manažer. Je jedním z nejvšestrannějších a nejuznávanějších tenorů v historii opery, jeho repertoár zahrnuje více než 150 rolí. Domingo se narodil 21. ledna 1941 v Madridu ve Španělsku, poté se s rodinou přestěhoval do Mexika, kde vystudoval hudbu a začal svou pěveckou kariéru. Na operním jevišti debutoval v roce 1961 v malé roli v Národní opeře v Mexico City.

Pierre Souvestre (6)

Pierre Wilhem Daniel Souvestre byl francouzský spisovatel a novinář proslulý sérií románů o geniálním, tajuplném a hrůzu budícím zločinci Fantomasovi, kterou vytvořil společně s Marcelem Allainem. Pierre Souvestre se narodil na zámku Keraval v bretaňském městečku Plomelin, kde byl jeho otec prefektem. Část dětství však strávil v Paříži, kam se s rodinou přestěhoval poté, co otec ukončil svou funkci. Po získání bakalářského titulu na prestižním Lycée Janson de Sailly začal studovat právo. Studium úspěšně ukončil roku 1894 a stal se členem Pařížské advokátní komory. Vedle toho však začal pracovat jako novinář, spolupracoval s různými novinami a časopisy a věnoval se také literární činnosti, když pod pseudonymem Pierre de Breiz napsal knihy Pêle-mêle a En badinant . Roku 1898 odjel do Anglie do Liverpoolu, kde založil garáže a organizoval automobilové závody. Zde se také seznámil s Henriettou Kitslerovu, která byla jeho přítelkyní až do jeho smrti. Roku 1900 se vrátil zpět do Paříže, vedl pojišťovací firmu a působil jako profesionální sportovní novinář pro noviny L'Auto . Roku 1905 spolupracoval na založení francouzské Sportovní akademie , roku 1907 vydal knihu o historii automobilismu Histoire de l'automobile a stal se všeobecně známou osobností. Protože se stal vedoucím redaktorem automobilového měsíčníku Le Poids lourd, nabídl mladému novináři Marcelu Allainovi, aby se stal jeho asistentem. Společně pak vydali detektivní romány Le Rour , La Royalda a L'Empreinte , ve kterých se poprvé objevily postavy vyšetřujícího soudce Germaina Fuseliera, novináře Fandora a komisaře Juveho, kteří se později stali hrdiny cyklu o Fantomasovi. Ten vznikl na objednávku nakladatelství Fayard a jeho první díl Fantomas vyšel v únoru roku 1911. Do konce roku 1913 pak vyšlo dalších třicet jedna pokračování. Démonizovan...

Pierre Dukan (6)

Pierre Dukan, francouzský lékař a autor celkem 19 knih o hubnutí a zdravém životním stylu , se narodil v roce 1941 v Alžíru. V mládí Dukan působí jako praktický lékař v Paříži, později vystuduje neurologii. V sedmdesátých létech přichází Pierre Dukan s převratným systémem hubnutí – Dukanova dieta je na světě. Brzy se stala hitem ve Francii a celé západní Evropě, postupně dobyla i Spojené státy americké, jídelníček Dukanovy diety dodržují i takové celebrity jako celebrity Gisele Bündchen a Jennifer Lopez. Podle vlastních slov se Pierre Dukan rozhodl věnovat se dietologii a zdravé výživě v okamžiku, kdy na základě jeho rad jedna z jeho pacientek snížila svoji hmotnost za necelý týden o pět kilogramů. Celých třicet let je systém Dukanovy diety rozvíjen, základní myšlenkou je přitom ta, která říká, že každý člověk má svoji ideální váhu a té by se měl snažit dosáhnout. Doktor Dukan je nepřítelem počítání kalorií a omezování se v jídle, které vede velmi často k jo-jo efektu. Svoji dietu Pierre Dukan postupně úspěšně aplikuje na více než 40 000 pacientech své klinické praxe. Knihy o hubnutí Pierra Dukana byly přeloženy do dvaceti jazyků, velmi kladně je Dukanova dieta přijímána i v tak západní Evropě odlišných kulturách jako je korejská či ruská.

Pierre Corneille (10)

Pierre Corneille byl francouzský dramatik, básník a lyrik. Jeho otec, taktéž Pierre Corneille, byl královským advokátem pro Normandii a správce lesů a vod rouenského vikomství. Matka, Marthe Le Pesant de Bois-Guilbert, rovněž pocházela ze vznešené rodiny. Ze sedmi dětí byl Pierre nejstarší. Kromě něj se proslavil i mladší bratr Thomas Corneille a jejich synovec, slavný Bernard le Bovier de Fontenelle. Vzdělání získal na jezuitské koleji v Rouenu a advokátem se stal jen, aby nezklamal svého otce. Přísahu složil v roce 1624. První hru, Mélite, napsal Corneille jako poctu své první tajné lásce Madame du Pont. Jednalo se o jistou vysoce postavenou dámu města Rouen, manželku účetního správce. Corneille zapomněl na právnickou kariéru a rozvíjel svou vášeň k poezii. V roce 1634 měl za sebou již vydání tří her, když jej rouenský arcibiskup pověřil sepsáním oslavné básně pro krále Ludvíka XIII. a kardinála Richelieu. Po úspěšném uvedení her následovala další spolupráce s kardinálem. V roce 1636 potkal v Rouenu paní De Chalon, která mu vnukla myšlenku inspirovat se španělským divadlem. Tak v roce 1637 vzniklo jeho vrcholné dílo Cid. Hru čekalo vřelé přijetí jak od krále, tak od královny. U kardinála vzbuzovala spíše žárlivost, což se projevilo na celkové kritice, které se tomuto dílu dostalo od Akademie. Ta jej pod tlakem kardinála označila jako nepravou klasicistní tragédii, která plně nevyhovuje daným pravidlům. Nakonec ale uznala její bohatost a přijala Corneillovy kvality. V roce 1640 potkal Pierre Corneille svou osudovou lásku, mladou dívku Marii, ale protože byl přesvědčen, že se s ní nikdy nebude moci oženit, upadl do smutku. Kardinál proto pozval Mariina otce, Mathieu de Lamperière, do Paříže a sňatek nařídil. Sňatek spisovateli přinesl šest dětí , z nichž dva chlapci předčasně zemřeli. Ve stejném roce napsal Corneille své hry Horatius, Cinna a Polyeucte. Od roku 1647 byl členem Francouzské a...

Phaedra Patrick (7)

Phaedra Patricková původně studovala umění a marketing. Živila se tvorbou vitráží, pracovala jako organizátorka festivalu nebo jako manažerka pro komunikaci. Získala několik ocenění za psaní povídek a nyní se psaní věnuje na plný úvazek. Žije v Saddleworthu ve Velké Británii se svým manželem a synem.

Petr Syrový (8)

Mgr. Petr Syrový je finanční analytik a dále má ve společnosti na starosti vývoj nových produktů . Zároveň působí jako lektor. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor učitelství a finanční a pojistná matematika. Od ukončení studií se pohybuje v oblasti finančního poradenství. Nejdříve pracoval ve společnosti SOPHIA FINANCE, kde zastával funkci hlavního analytika a tvůrce softwaru s odpovědností za služby související s financováním bydlení a investičním poradenstvím. Dále působil v České spořitelně, kde měl na starosti analytickou podporu projektu osobního finančního poradenství. Dlouhodobě se věnuje publikační a přednáškové činnosti. Je autorem 3 publikací, které vyšly v nakladatelství GRADA. Dále je autorem cca 100 článků, publikovaných v tištěných i internetových periodikách. Jako lektor má za sebou několik set školicích dnů. Přednáší na témata finančních produktů, finančního plánování, financování bydlení a investičního poradenství. K jeho zálibám patří hlavně cestování .

Petr Sikula (9)

Petr Šikula je český římskokatolický kněz, od roku 2020 farář ve farnosti Brno-Líšeň a od roku 2021 rovněž administrátor farnosti Brno-Nová Líšeň. V letech 2013–2018 byl rektorem Papežské koleje Nepomucenum. Vystudoval teologii na Papežské lateránské univerzitě v Římě a po ukončení studia působil ve farnosti u katedrály sv. Petra a Pavla v Brně, a to postupně jako pastorační asistent , jáhen , farní vikář , administrátor farnosti a farář . V brněnské katedrále také přijal obě svěcení . Od 7. prosince 2011 je také kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně . Na návrh České biskupské konference byl k 1. srpnu 2013 jmenován rektorem Papežské koleje Nepomucenum. Tuto funkci vykonával do roku 2018. Od 15. června 2018 byl farářem ve farnosti Klobouky u Brna. K 1. září 2020 byl jmenován farářem ve farnosti Brno-Líšeň a k 1. lednu 2021 se stal také administrátorem nově zřízené farnosti Brno-Nová Líšeň.

Petr Kotvald (6)

Petr Kotvald je český zpěvák a herec, který se stal známým v bývalém Československu zejména v 80. letech 20. století. Zpočátku se proslavil jako člen popového dua Stanislav Hložek & Petr Kotvald , které bylo v zemi velmi populární. Po rozpadu dua se Kotvald věnoval sólové kariéře a nadále sklízel úspěchy. Jeho hudba zahrnuje různé žánry, včetně popu a adult contemporary, a během své kariéry vydal řadu alb. Kromě hudebních aktivit se Kotvald objevuje také v České televizi a v divadelních představeních, čímž ukazuje svou všestrannost jako bavič...

Petr Hulinský (8)

Petr Hulinský je český politik, bývalý náměstek ministryně školství a později ministra vnitra, v letech 1996 až 1998 a pak 2010 až 2013 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2002-2006 náměstek primátora hlavního města Prahy, člen ČSSD. Vystudoval Policejní akademii v Praze, kde získal i tituly doktora práv a Ph.D. Podle vlastních slov se při studiu zaměřil na boj s korupcí. Je ženatý a má 2 děti. Ze sportů se věnuje taekwondu, kde dosáhl již 5. danu. Spoluzakládal také Český svaz Taekwondo WTF. Dále je členem Výkonného výboru Olympijského výboru a čestným předsedou Paralympijského výboru. Kromě toho publikuje, např. Aktuální otázky trestně právní ochrany společnosti před korupcí, Právní minimum o bydlení , Průvodce úředním bludištěm nebo Z dějin pražské prostituce. Ve své straně se vypracoval náborem mrtvých duší až na předsedu pražského krajského výkonného výboru a člena předsednictva ČSSD. V roce 1996 mu ke třetímu místu na kandidátce pomohli zaměstnanci jeho bezpečnostní agentury. K primárkám si Hulinský své lidi dovezl hromadně autobusy. „Zajištění kyvadlové dopravy je to nejmenší, čím jsem mohl ke svému zvolení přispět,“ řekl tehdy. Ve volbách v roce 1996 byl pak zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD . Ve sněmovně setrval do voleb v roce 1998. Zasedal ve výboru pro obranu a bezpečnost. Byl také stínovým ministrem obrany. V letech 2002 až 2006 byl zastupitelem městské části Praha 10 a zároveň náměstkem primátora hl. m. Prahy. V letech 2010-2011 byl předsedou finančního výboru zastupitelstva hl. m. Prahy. V letech 1999-2007 byl místopředsedou představenstva Dopravního podniku hlavního města Prahy, kde spoluinicioval objednávku 250 tramvají Škoda 15T. Působil také jako předseda dozorčí rady Pražské energetiky, předseda představenstva Pražské teplárenské, člen dozorčí rady PRE distribuce ...

Petr Hajn (10)

Petr Hajn je český právník a vysokoškolský pedagog, který je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde studoval v letech 1954 až 1959. Po dokončení svých studií pracoval ve Škodě Plzeň jako podnikový právník. V roce 1967 získal titul doktor práv. Od roku 1972 je vyučujícím na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a v letech 1975–2001 vedl tamní katedru hospodářského práva, která byla později přejmenována na katedru práva obchodního. V roce 1974 získal titul docent, v roce 1982 byl pak jmenován profesorem. V roce 2008 se stal Právníkem roku v oboru právo duševního vlastnictví. Napsal řadu vysokoškolských učebnic i jiných odborných textů, které se věnují zejména problematice nekalé soutěže a reklamy, ale též sbírky svých esejí, např. Jak se píší knihy aneb lehkovážná vyprávění o vážné literatuře. Profesor Hajn též působí jako advokát a člen Etického panelu České televize.

Petr Frank (8)

Narozen 1947. Psycholog, autor populárně-naučných publikací z oboru psychologie a parapychologie.

Petr Dorňák (5)

Narozen 1. 3. 1955 v Brně. Kulturní a reklamní redaktor, recenzent, jazykový korektor, překladatel, hudební novinář a publicista, historik rocku, hudebník. Autor dobrodružné beletrie z prostředí Divokého západu.

Petr Dejmek (11)

Narozen 14.7.1870 ve Svojku u Nové Paky, zemřel 20.2.1945 v Praze. Učitel, prozaik, dramatik, autor povídek pro mládež, autor učebnic dějepisu, zeměpisu a občanské nauky.

Petr Chotěbor (9)

Ing. arch. Petr Chotěbor, CSc. , pracovník v oboru památkové péče Pražského hradu. Petr Chotěbor historii a architektuře doslova propadl už v dětství. Na fakultě architektury ČVUT promoval v roce 1975. V současné době pracuje v odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, kde se věnuje památkové péči v areálu Pražského hradu, spolupracuje na výzkumech, podílí se na zpracování sbírek i přípravách výstav a publikací. Kromě toho v posledních letech pracoval nebo se podílel na stavebně-historických průzkumech historických staveb, na terénních průzkumech tvrzí, dokumentacích kamenických značek nebo dokumentacích středověkých stavebních technologií.

Petr Chelčický (8)

Petr Chelčický byl spisovatel, překladatel a radikální český teolog, náboženský a sociální myslitel, je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů české reformace. Jméno Petr Chelčický je jen literárním pseudonymem. Český historik F. M. Bartoš jej ztotožnil se zemanem Petrem Záhorkou ze Záhorčí , který se narodil asi v roce 1379 a zemřel ve 2. třetině 15. století. Toto ztotožnění je považováno za nejpravděpodobnější hypotézu. Pocházel pravděpodobně z nižší venkovské šlechty, zastával názor, že správný křesťanský život může člověk vést pouze prací v zemědělství. To, že mohl žít v letech 1419–1421 v Praze, jeho znalosti latiny a čas, který mohl věnovat literatuře, politice a náboženství, nasvědčují tomu, že asi nemohl být prostým poddaným, pracujícím v zemědělství. Ačkoli Chelčický neměl univerzitní vzdělání, měl základní znalosti latiny, byl velice sečtělý, rozsahem a hloubkou svých znalostí vysoce převyšoval naprostou většinu svých současníků. Ve svých literárních dílech vedl kritický dialog s vůdčími mysliteli své doby. Ovlivnilo ho především učení Jana Husa a Jana Viklefa, ale i Tomáše Štítného. Je známo, že osobně navštívil svého učitele Jakoubka ze Stříbra na Betlémské faře a své rozdílné názory na ospravedlnění války zahrnul do svého spisu „O boji duchovním“ . V teologické rozepři dvou proudů husitství, která vyvrcholila diskusí Mikuláše Biskupce z Pelhřimova s Janem Rokycanou, stál Petr Chelčický na straně Biskupcově. Chelčického učení zahrnují myšlenky, které později přijala Jednota bratrská, anabaptisté, kvakeři a baptisté. Byl prvním pacifistickým spisovatelem renesance, který předběhl Erasma Rotterdamského a Menna Simonse téměř o sto let. Ve svých teologických a sociálních názorech byl Petr Chelčický radikální, kritizoval například feudalismus nebo klerikalizaci církve, byl proti náboženskému zdůvodňování války, vystupoval proti trestu smrti atd. Jeho kritika, zdůvo...

Peter Weiss (6)

Peter Ulrich Weiss se narodil 8. listopadu 1916 ve vesnici Nowawes u Berlína. Po nástupu fašismu v Německu se rodina dostala do nebezpečí, Peter byl po otci poloviční žid, proto emigrovali v roce 1934 do Velké Británie, do Chislehurstu poblíž Londýna. V londýnské emigraci navštěvoval Polytechnic School of Photography. V letech 1936-1939 studoval výtvarné umění na Pražské akademii, od roku 1918 měl po svých předcích i československé občanství. Po obsazení českých Sudet Němci se jeho rodina v roce 1938 odstěhovala do Švédska a rok nato je následoval i Peter, který se v roce 1946 stává švédským občanem. V roce 1943 oženil se švédskou malířkou Helgou Henschen. V průběhu budoucího života se žení ještě dvakrát, v roce 1949 si bere za manželku Carlotu Dethorey a v roce 1964 se jeho životní partnerkou stává Gunilla Palmstierna. Jeho první uvedená divadelní hra, Der Turm, měla premiéru v roce 1950. Padesátá léta byla ve znamení jeho velké aktivity. Mimo psaní divadelních her, vyučoval výtvarné umění, ilustroval švédské vydání knihy Pohádky tisíce a jedné noci. Od roku 1952 byl i členem Experimentálního filmového studia, v němž natočil nejprve pět několikaminutových snímků Studie I-V . Po několika dalších krátkých filmech vyvrcholila, v roce 1959, jeho tvorba natočením experimentálního snímku Hägringen a málo známého Flamboyant Sex , k prvnímu z nich si složil i hudbu. O filmu napsal i knihu Avantgarde Film . Od počátku roku 1960 se věnoval i psaní prózy, většinou románům, např. Abschied von den Eltern nebo Fluchtpunkt . Světovou pozornost si ovšem získal divadelní hrou Die Verfolgung und Ermordung Jean Paul Marrats dargestellt durch die Schauspielgruppe zu Charenton unter Anleitung des Herrn de Sade (Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Maratta provedené divadelním souborem blázince v Charentonu ...

Peter Robinson (10)

Peter Robinson, rodák z britského Leedsu, absolvent anglistiky na místní univerzitě, se roku 1974 natrvalo přestěhoval do Kanady. Zde pokračoval ve studiu, magisterský titul v oboru anglistika a tvůrčí psaní získal pod vedením Joyce Carol Oatesové na University of Windsor, doktorandský pak na York University. Žije s manželkou v Torontu, kde příležitostně vyučuje psaní kriminálních románů. Od roku 1987 publikuje - zejména v angloamerickém knižním světě velmi populární - detektivní sérii s londýnským vyšetřovatelem Alanem Banksem , jednotlivé díly byly nominovány na řadu žánrových ocenění . Robinsonovy knihy se překládají do 19 jazyků, seriál Banksových případů natáčí a vysílá od roku 2010 britská ITV. Titul Až mě uloží do země získal v roce 2012 Arthur Ellis Award za nejlepší kanadskou detektivku roku.

Peter Hamilton, (11)

Pedro Antonio de Alarcón (8)

Pedro Antonio de Alarcón y Ariza byl španělský spisovatel a politik. V současnosti je z jeho díla nejznámější humoristický román Třírohý klobouk , jedno z nejpopulárnějších děl španělské literatury. V roce 1917 na motivy tohoto románu španělský skladatel Manuel de Falla složil stejnojmenný balet. Alarcón se narodil ve městě Guadix poblíž Granady. V roce 1859 se zúčastnil španělských vojenských operací v Maroku. První literární uznání získal za knihu Svědkův deník z africké války , vlastenecký popis tohoto tažení. Třírohý klobouk je založen na staré španělské romanci, popisuje zmatek, který nastane, když se mlynář domnívá, že ho jeho manželka podvádí se starostou. Třírohý klobouk je živým líčením života na vesnici v Andalusii, autorově rodném kraji. Dalším populárním kratším románem byl Kapitán Veneno , dále napsal čtyři delší romány, jeden z nich, Skandál je známý pro své ostré psychologické vhledy. Dále napsal tři cestopisy a řadu povídek a esejů.

Pavol Horov (11)

Pavol Horov, vl. jm. Pavol Horovčák byl slovenský básník a překladatel. V letech 1934–1935 studoval učitelskou akademii v Bratislavě pro obory slovenština, dějepis a zeměpis, do roku 1944 potom učil. Do orku 1951 pracoval v Československém rozhlasu v Košicích , do roku 1963 postupně jako šéfredaktor a ředitel nakladatelství Slovenský spisovateľ a do roku 1964 pracoval v Slovenském ústredí knížnej kultúry. Po zybytek života se věnoval literární činnosti. Jeho dílo je spojeno především s meditativní lyrikou blízkou k nadrealismu. V prvních svých dílech se zejména vymezuje proti nacismu , v dalších se zaměřuje na rodný kraj . Za své dílo získal řadu cen, včetně čestného titulu národní umělec roku 1972. Překládal z polštiny, bulharštiny, za jazykové spolupráce z perštiny.

Pavlína Jurková (11)

Narozena 18. 3. 1977. Herečka a spoluautorka knihy pro děti.

Pavel Šoltész (5)

PhDr. Pavel Šoltész , prozaik, dramatik. Pavel Šoltész studoval v Hradci Králové, později na Akademickém gymnáziu v Praze. Za války byl totálně nasazen v ČKD. Po válce v letech 1945–1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Doktorátu filozofie dosáhl v oborech anglistika a estetika. Souběžně vystudoval hudební konzervatoř v Praze obor hudební skladba. Pracoval jako učitel v pohraničí, hráč na druhý akordeon v souboru Ústředního domu armády, redaktor vojenských publikací a časopisů, pracoval také v časopisu Svět v obrazech a v Supraphonu. Je autorem desítek rozhlasových her . Napsal detektivky Scénář píše smrt, Ukolébavka pro sovu, Zavírací den , Případ dětinského dědice a Případ sváteční sukně.

Pavel Skála ze Zhoře (2)

Pavel Skála ze Zhoře byl český exulantský spisovatel a historik. Závěrečná pasáž jeho rukopisného díla Historie církevní je jedním z hlavních pramenů k dějinám českého stavovského povstání. Pocházel z rodiny pražského nobilitovaného měšťana Adama Skály ze Zhoře, registrátora desk zemských. Studoval na některé z městských škol, později na univerzitách v Praze a do roku 1601 nebo 1602 ve Wittenbergu. Poté cestoval po Evropě. Na jaře 1604 získal měšťanské právo v Žatci, kde se oženil s Annou Hošťálkovou z Javořice, sestřenicí v roce 1621 popraveného stavovského direktora Maxmiliána Hošťálka. Anna byla vdova po univerzitním mistru Janu Plevkovi, rektorovi žatecké školy. Se Skálou měla dvě děti, Vratislava a Helenu. Skála se sňatkem dostal mezi místní elitu. Když se Hošťálek v roce 1610 stal žateckým primátorem, zařídil, že byl Skála zvolen jedním z 12 konšelů. V městské radě působil Skála až do května 1618. V radě měl postupně na starosti tři oblasti: bezpečnost ve městě, výběr dávek z poddanských vesnic a právní zastupování nezletilých sirotků. Na jaře roku 1618 se odstěhoval do Prahy. Není jisté, zda působil jako úředník Direktoria, nepochybně však působil v kanceláři Fridricha Falckého. Po porážce stavovského povstání odešel do emigrace. Cestoval po Německu, od roku 1623 se jeho domovem stal saský Freiberg. Někdy v té době za ním ze Žatce přišla manželka i obě děti. Ekonomické základy života v emigraci umožnil Skálově rodině fakt, že jeho manželka mohla i ze Saska disponovat se svým žateckým majetkem, který pronajímala a postupně prodávala. Napomohlo k tomu, že pobělohorským žateckým primátorem byl Annin švagr Bohuslav Strial z Pomnouše. Přesnou dobu Skálova úmrtí ve Freibergu neznáme, stalo se tak zřejmě roku 1640 nebo krátce nato. S prací na Historii církevní, svém jediném díle, začal Skála v roce 1626 v Lübecku. Jeho záměrem bylo sepsat dějiny křesťanství od počátku do současnosti. Rukopis díla obsahuje deset s...

Pavel Šafr (6)

Pavel Šafr je český novinář, komentátor a dlouholetý šéfredaktor novinových i časopiseckých titulů. Byl šéfredaktorem Lidových novin, Mladé fronty DNES, ředitelem skupiny Blesk , šéfredaktorem týdeníku Reflex, od roku 2015 šéfredaktor vlastního online média Svobodné fórum, následně Forum24. Před revolucí Pavel Šafr pracoval jako knihovník ve Státní knihovně v pražském Klementinu. V roce 1987 se začal angažovat v opoziční skupině Demokratická iniciativa, kterou vedli tvůrci někdejšího literárního časopisu Tvář Emanuel Mandler a Bohumil Doležal. V této době se podílel na vydávání samizdatových tiskovin. V letech 1990–92 byl tajemníkem poslaneckého klubu KDS-LDS ve Federálním shromáždění. Od roku 1992 pracoval v Českém deníku, kde se v roce 1993 stal poprvé šéfredaktorem. V roce 1994 byl krátce šéfredaktorem Denního Telegrafu, odkud byl vydavatelem odvolán na základě nespokojenosti výkonné rady ODS s politickou orientací listu. Z případu odvolání šéfredaktora na základě politického tlaku se stal skandál, o němž rozsáhle informovala i zahraniční média a případ byl zmíněn také ve zprávě výboru Kongresu USA o stavu lidských práv za rok 1994. V letech 1994–1997 vlastnil spolu s Robertem Čásenským a Michalem Musilem poradenskou agenturu Penguin, jejímž klientem byla tehdejší Občanská demokratická aliance. V letech 1997–2000 byl šéfredaktorem Lidových novin. Lidovým novinám tehdy stoupl prodaný náklad z 58 až na 90 tisíc. Lidové noviny tím byly zachráněny před zavřením, k němuž mělo dojít v únoru 1998 a od firmy Ringier AG je koupilo düsseldorfské vydavatelství RBVG, jemuž v ČR patřilo vydavatelství MAFRA. V Lidových novinách založil přílohy Orientace a Věda a spolu s Michalem Wernischem magazín Pátek LN. Díky tomu obdržel od Unie vydavatelů cenu „šéfredaktor roku 1998“. Od roku 2000 do roku 2006 byl šéfredakto...

Pavel Radoměrský (5)

Pavel Radoměrský byl český numismatik a archeolog, pracovník numismatického oddělení Národního muzea v Praze. Pavel Radoměrský vystudoval historii na Filosofické fakultě University Karlovy. Po ukončení studia v roce 1952 začal pracovat v numismatickém oddělení Národního muzea v Praze. V roce 1961 přešel do oddělení historicko-archeologického, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1986. Zabýval se především mincovnictvím keltským, antickým, byzantským a českým denárovým obdobím. Je autorem řady odborných studií a pro laickou veřejnost několika prací, které zpřístupňují srozumitelnou formou dosažené poznatky a nové informace z numismatiky. Byl dlouholetým členem a v letech 1968–1976 předsedou Numismatické společnosti československé. Za svou dlouholetou činnost, kterou se výrazně zasloužil o rozvoj a zachování kulturního dědictví na Podblanicku, obdržel po smrti v roce 2009 ocenění Blanický rytíř.

Pavel Marek (11)

Narozen 17. 3. 1949 v Šumperku. Prof. PhDr., PaedDr., Ph.D., historik, politolog, slavista, vysokoškolský učitel, redaktor, rusista, autor bibliografií, historických a vlastivědných prací z prostějovského regionu, zaměřený na dějiny 19. a 20. století.

Pavel Kristián (9)

Narozen 30.5.1952. Stavební inženýr. Publikační obor: ocelové konstrukce, počítačová technika, software, počítačová grafika a digiální fotografie. Otec Pavla Kristiána jr. narozeného v roce 1987.

Pavel Kosorin (9)

Pavel Kosorin je český publicista a humanista. Po maturitě na gymnáziu ve svém rodném městě studoval na Teologické fakultě Jihočeské university v Českých Budějovicích , které zakončil 2002 bakalářským diplomem a pokračoval postgraduálním studiem personálního managementu a organizačního rozvoje na Masarykově universitě v Brně. Vedle toho je certifikovaným systemickým koučem a certifikovaným instruktorem kondičního běhu. Žije s rodinou v Šakvicích na Pálavě.  Od roku 2006 působí jako ředitel Centra sociálních služeb Armády spásy v Brně, v roce 2014 založil Potravinovou banku pro Brno a Jihomoravský kraj a dodnes ji vede.  V letech 1994–2016 publikoval sérii 12 knih aforismů na různá témata v brněnském nakladatelství CESTA. Roku 2010 mu vyšla kniha rozhovorů Sláva vítězům, čest poraženým aneb Ameriku objevili bezdomovci. Společně s Milošem Škorpilem vydal 2017 Modrou knihu o běhání v nakladatelství Euromedia. Vedle knih dlouhodobě publikuje články na serverech Neviditelný pes, Běžecká škola a Parlamentní listy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval jako nestraník za ČSSD v obvodu č. 59 – Brno-město. Se ziskem 4,51 % hlasů skončil na 6. místě.

Pavel Hartl (8)

Narozen 23. 1. 1934 v Praze, zemřel 14. 11. 2020. PhDr., docent Univerzity Karlovy; psycholog, pedagog, pedagogický psycholog a psychoterapeut; práce z oboru, beletrie, tvorba pro děti: působil na Fakultě sociálních věd UK a poté na Katedře psychologie Filozofické fakulty UK.

Pavel Fink (10)

Pavel Fink byl český spisovatel a novinář, legionář v Rusku. Narodil se v rodině podučitele v Zaječově a spisovatele Petra Finka a jeho manželky Terezie, rozené Čejkové. Gymnázium studoval nejprve v Příbrami, maturoval v roce 1912 v Rokycanech. V roce 1913 nastoupil do redakce Selských listů v Olomouci. V roce 1914 narukoval do 1. světové války na ruskou frontu, kde byl v prosinci téhož roku zajat a pobýval na Sibiři a na Urale. V Rusku mezi jiným vydával krajanský časopis Šlehy. Dne 18. prosince 1917 se v Rusku oženil s Annou Skudre. Měsíc před sňatkem se přihlásil do československých legií. Po počáteční vojenské službě v legiích byl přidělen do redakce Československého denníku vycházejícího na Sibiři; zde v roce 1919 působil jako vojenský zpravodaj v Omsku a počátkem roku 1920 v Čitě. Legie opustil v roce 1920 v hodnosti poručíka. Do Československa se vrátil v srpnu 1920 s manželkou a dvouletým synem. V letech 1920–1921 byl redaktorem deníku Čas a poté byl zaměstnán v pražském Památníku odboje. V letech 1925–1932 byl v Brně vedoucím místní redakce deníku Národní osvobození. Od roku 1933 byl, nadále v Brně, redaktorem deníku Moravské orlice. Aktivně působil v Moravském kole spisovatelů, byl členem jeho výboru a jednatelem, též vedl kancelář Moravského kola. Opakovaně navštěvoval Lotyšsko, Estonsko a Finsko. V polovině roku 1939 odešel do důchodu a přestěhoval se do Jaroměřic nad Rokytnou. V roce 1962 přesídlil do Sadské, zemřel v nemocnici v Nymburce. Dílo Pavla Finka ovlivnil především jeho pobyt v Rusku, který popisoval ve svých reportážně dokumentárních knihách. Své zážitky následně zpracovával Pavel Fink beletristicky. Později se v jeho díle objevila témata z domácího prostředí i hu...

Paul Shipton (13)

Anglický spisovatel knih pro mládež.

Paul Rival (4)

Francouz. Autor historických děl.

Paul Hoffman (7)

Jako pravděpodobně jediný romanopisec své generace, který se narodil ve světle petrolejové lampy, strávil Paul Hoffman značnou část dětství na letištích po celém světě, kde sledoval, jak jeho otec – průkopník sportovního parašutismu a mistr Evropy – vyskakuje z letadel. Po dlouhé bitvě s anglickou školskou soustavou, během níž se úporně bránil pravidelné školní docházce, byl přijat ke studiu angličtiny na oxfordské New College poté, co ho žádná jiná univerzita nepřipustila k přijímacím pohovorům. Po promoci vystřídal více než dvacet zaměstnání, pracoval například v sázkové kanceláři, jako poslíček jedné obchodní banky v londýnském City či jako učitel. Dělal také vrchního filmového cenzora Britského úřadu pro filmovou klasifikaci. Svůj první román, The Wisdom of Crocodiles , psal třináct let. Mimo jiné v něm předpověděl návrat mezinárodního terorismu v jedenadvacátém století a přesnou podobu kolapsu světového finančního systému. Část tohoto románu byla zfilmována s Judem Lawem a Timothym Spallem v hlavního rolích. Druhý román, The Golden Age of Censorship , komediální příběh s prvky černého humoru, v němž využil svých zkušeností z práce filmového cenzora, vyšel roku 2007. Je rovněž tvůrcem či spolutvůrcem scénářů ke třem natočeným filmům a spolupracoval například s Francisem Fordem Coppolou.

Paul Gauguin (8)

Eugène Henri Paul Gauguin byl francouzský malíř, vůdčí osobnost postimpresionismu. Paul Gauguin se narodil 7. června 1848 antibonapartovskému novináři Clovisi Gauguinovi a Aline, rozené Tristanové, dceři radikální feministky Flory Tristan. Když se roku 1852 dostal k moci Napoleon III., rozhodl se Clovis pro jistotu i s manželkou a dvěma dětmi, Marií a Paulem, odcestovat do Peru, kde měla Aline příbuzné. Náročnou plavbu však Clovis nepřežil. U matčiných příbuzných v Limě prožil Paul rané dětství, ale po několika letech se s nimi jeho matka nepohodla a i s dětmi se roku 1854 vrátila do Paříže. Tam se Aline ujal bohatý burzián a sběratel umění Gustavo Arosa. Když zemřela, přijal Paulovu sestru Marii a Paula do svojí rodiny. Gauguin se přihlásil k obchodnímu námořnictvu. V letech 1868–1871 absolvoval námořní vojenskou službu, po jejím ukončení získal práci u burzovního makléře Bertina, kde působil jako úředník v jeho kanceláři. V tomto zaměstnání si Paul počínal obdivuhodně dobře – byl zrovna čas velkého hospodářského vzestupu a obchodníci na burze vydělávali velké peníze. V té době začal ve volném čase malovat a sochařit. Také nakupoval obrazy prozatím zatracovaných impresionistů, se kterými, zvláště pak s Camillem Pissarrem, se seznámil v Arosově rodině. Jeho první a jedinou ženou se stala Dánka Mette-Sofie Gadová, se kterou se oženil roku 1873. S ní měl čtyři syny a dceru Aline. Také díky ní Gauguin ze svých výdělků nenashromáždil větší množství peněz, protože Mette je obratně utrácela. Když pak nastal propad na burze , Paul přišel o práci a jejich manželství se zhroutilo. Když Mette zjistila, že ji a děti hodlá živit malováním, odjela zpět do své vlasti. Paul se poté protloukal jak mohl, ze zbohatlíka se stal tulák. Žít v Paříži pro něj bylo příliš nákladné, proto v té době často pobýval a maloval v Bretani v městě Pont-Aven. Velké pokroky ve s...

Patrik Rozehnal (8)

Narodil se 27.11.1974 v Praze. Vystudoval ČVUT obor pozemní stavitelství a architektura a Vysokou školu ekonomickou. Stal se odhadcem nemovitostí, pracuje jako rozhlasový a televizní moderátor.

Patricia Wilson (10)

Autorka romantických příběhů pro ženy.

Patricia J MacDonald (8)

Americká spisovatelka.

Otto Boček (6)

Narozen 10.4.1893 v Úlovicích u Loun, zemřel 31.10.1964 v Praze. Pomolog, literatura z oboru.

Otokar Maška (10)

Otokar Maška , středoškolský profesor, publikace z oboru matematiky a fyziky, autor vzpomínky Telč na přelomu století a práce o otci, paleontologovi Karlu Jar. Maškovi.

Otakar Franěk (11)

Narozen v Rosicích u Brna, PhDr., CSc., autor historické a memoárové literatury především o dělnickém a komunistickém hnutí.

Ota Šik (5)

Ota Šik, též Otto Schick byl český ekonom a politik pražského jara, člen ÚV KSČ. Ve známost vešel jako tvůrce hospodářských reforem, později často označovaných jako třetí cesta. V roce 1940 vstoupil jako nezaměstnaný do ilegální KSČ. O rok později až do konce války byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen, v 50. letech propagoval totalitní direktivní plánování podle vzoru Sovětského svazu. Od roku 1961 působil jako ředitel Ekonomického ústavu ČSAV. Roku 1962 byl zvolen do ústředního výboru KSČ, od roku 1964 řídil státní a stranickou komisi pro hospodářské reformy. V dubnu 1968 byl na základě návrhu Alexandra Dubčeka jmenován zástupcem ministerského předsedy a koordinátorem hospodářských reforem . Po ztroskotání pražského jara emigroval do Švýcarska. Od roku 1970 pracoval jako pedagog v Basileji a Manchesteru a později jako profesor ekonomie na Vysoké škole hospodářských a sociálních věd v Sankt Gallenu ve Švýcarsku. Po listopadu 1989 jej přizval tehdejší místopředseda federální vlády Valtr Komárek k diskusím o ekonomických reformách. Šik byl zastáncem tzv. třetí cesty, která byla pro okamžitou liberalizaci cen, ale zároveň pro pomalejší liberalizaci zahraničního obchodu. K jeho zálibám patřilo malování obrazů. V r. 1933 začal v Praze studovat malířství, školu však již v následujícím roce opustil a dále se vzdělával ve večerních kurzech. V důchodu po r. 1992 se pak už věnoval pouze malování, zejména krajinomalbě a ateliérové figurativní malbě. Převážnou část své tvorby se věnoval olejovým technikám, jimiž ztvárňoval romantická přírodní zákoutí a výhledy. V devadesátých letech se v Praze uskutečnily jeho dvě retrospektivní výstavy. Vystavoval i ve Švýcarsku, mj. v Curychu. Mezi jeho syny je divadelník, filmař a výtvarník Jiří Polák, ...

Ota Ksandr (4)

Narozen 1928 v Praze. Rozhlasový redaktor a režisér, práce pro děti.

Orchester Gustáva Offermanna (6)

Slovenský popový orchestr pod vedením Gustáva Offermanna.

Ondřej Weigel (12)

Ing. Ondřej Weigel se narodil v Brně. V r. 1989 dokončil studium spalovacích motorů a motorových vozidel na VUT V Brně, nyní pokračuje ve studiu v oboru Dopravní nehody a soudní znalectví motorových vozidel. Praktické zkušenosti získal při opravách automobilů, závodní činnosti i jako mechanik soutěžního týmu. V r. 2000 se stal redaktorem nakladatelství Computer Press se zaměřením na automobilovou a počítačovou literaturu. Autorsky se podílí i na dalších knihách, např. Jak zabránit krádeži vašeho automobilu, Kupujeme ojetý automobil, Renovace a opravy motocyklů a Automobil pro ženy.

Ondřej Pálka (1)

Narozen 31. 5. 1909 ve Vodňanech, zemřel 1. 4. 1981 v Praze. Středoškolský profesor, redaktor, práce o přírodě, encyklopedie pro děti, překlady z francouzštiny. Působil v Státním pedagogickém nakladatelství, stal se prvním ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy , které vedl do roku 1981. Jako překladatel se věnoval především dílu Julese Verna, z něhož přeložil řadu titulů.

Omar Chajjám (5)

Ghíját ad-Dín Abú al-Fath Umar bin Ibráhím an-Nísábúrí al-Chajjám zkráceně Omar Chajjám byl perský básník, matematik, filozof a astronom. Svými současníky byl nazýván nejvzdělanějším mužem století, králem filozofů Východu a Západu, mudrcem či nositelem Pravdy . Dnes je nejvíce znám pro svou sbírku básní Čtyřverší, kterou zejména v anglosaském světě zpopularizoval Edward FitzGerald svým volným přebásněním pod názvem The Rubaiyat of Omar Khayyam . V českojazyčném prostředí jeho dílo zpopularizovali Josef Štýbr, Jaromír Borecký, Eva Štolbová, Jan Rypka a Vilém Závada. Konkrétních a spolehlivých údajů o životě Omara Chajjáma se zachovalo jen málo. Narodil se ve městě Nišápúr, pravděpodobně v roce 1048. Některé prameny uvádějí dřívější rok narození v rozpětí 1021 až 1048. Podle jména lze usuzovat, že jeho otec byl výrobcem stanů. Omar byl nadaný mladík, který od svého učitele Nasira Mansura získal základ všestranného vzdělání. Velkým duchovním vzorem byl pro něho učenec Avicenna. Omarův zájem se soustředil především na matematiku a astronomii. Jeho spolužáky a přáteli byli Hasan bin Ali , který se později stal vezírem s titulem Nizam-ul-Mulk a Hasan ibn Sabbáh , budoucí zakladatel kruté a obávané sekty Asasínů. Omar Chajjám pokračoval ve studiích v Samarkandu, Balchu, Buchaře a Isfahánu. Po návratu do Níšápuru se stal učitelem a respektovaným učencem. Již v mladém věku byl autorem mnohých vědeckých pojednání z algebry, astronomie, geometrie, filozofie a historie. V roce 1074 seldžucký sultán Melik-Šáh I. mu umožnil v Isfahánu založit významnou observatoř. Chajjám zde soustředil významné astronomy své doby. Na sultánově dvoře, kde působil jeho přítel vezír Nezámolmolk, měl Omar Chajjám možnost plně se věnovat vědecké práci. Zabýval se reformou kalendáře, sestavoval astronomické tabulky a zpracovával hvězdné mapy. Poté, co sultán i vezír byli v roce 1092 za...

Olga Pujmanová (6)

Narozena 18. 2. 1928 v Praze. Historička umění, kurátorka.

Oľga Pavlovská (8)

Hudební pedagožka, autorka učebnic hudební výchovy.

Olga Fišarová (8)

Učebnice němčiny.

Olga Barényi (8)

Olga Barényi je spisovatelský pseudonym a podle vlastní životopisné legendy i rodné jméno české spisovatelky, píšící do roku 1945 česky a poté v rakouském a německém exilu německy. Původně působila jako herečka v Praze a v Bratislavě. Aloisie Anna Voznicová , provdána Halvaxová a Gerstbergerová . Herecké pseudonymy: Olga Bělská , Olga, Luisa nebo Louisa Voznicová . Spisovatelské pseudonymy: Olga Barényi , Olga Barényiová , Hilde Wangel , O. B. , Olga von Barényi . Narodila se 4. července 1905 v Kroměříži v rodině bednáře Aloise Voznici, původem z Olomouce, a švadleny Anny roz. Korčianové, původem z Hoštic u Zdounek, patrně jako druhorozené dítě. Roku 1917 jí zemřela matka, otec v té době sloužil ve válčící rakouskouherské armádě. Proto strávila zhruba dva roky v kroměřížském sirotčinci. Absolvovala tři třídy měšťanské školy a tři ročníky Státního ústavu ku vzdělávání učitelů v Kroměříži. Roku 1923 nastoupila na dramatické oddělení Státní hudební a dramatické konservatoře v Brně, po prvním ročníku přešla na Státní konservatoř hudby v Praze do třídy Marie Laudové-Hořicové. Zde studovala v ročníku s Lolou Skrbkovou a Světlou Svozilovou. Brzy začala hrát i mimo školu v různých ochotnických uskupeních. Zřejmě jako krytí vůči vedení konzervatoře požádala roku 1925 úřady o změnu jména na Olgu Bělskou. Z dokumentů není zřejmé, zda jí úřady vyhověly, prokazatelně však pod tímto jménem účinkovala v inscenacích Divadla mladých Fraška o mistru Miminovi a Když ženy něco slaví… v režii Jiřího Frejky. Pod jménem Olga Voznicová pak hrála v inscenaci Dětský karneval dalšího významného avantgardního souboru, Uměleckého studia Vladimíra Gamzy. Dostupné kritiky hodnotí její herecké výkony, ať již na konzer...

Olen Steinhauer (5)

Narodil se v Baltimoru, Maryland, USA a vyrosl ve Viginii. Vystudoval univerzitu v Lock Havenu v Pensylvanii a University of Texas v Austinu.

Nisim Mišal (4)

Izraelský politolog a televizní redaktor.

Nikolai Rimsky-Korsakov (10)

Nikolai Rimsky-Korsakov byl významný ruský skladatel, člen skupiny skladatelů známé jako "Pětka". Narodil se 18. března 1844 v ruském Tichvinu a proslavil se svým orchestrálním uměním a zájmem o rozvoj nacionalistického ruského stylu klasické hudby. Kariéra Rimského-Korsakova byla mnohostranná; než se plně věnoval hudbě, působil jako námořní důstojník. Stal se profesorem na petrohradské konzervatoři a ovlivnil mnoho studentů, včetně Igora Stravinského a Sergeje Prokofjeva.

Nelson Coral Nye (12)

Nathalie Sarraute (5)

Nathalie Sarrautová , rozená Natalia Iljinična Černiovskaja – jako datum narození bývá někdy uváděn 5. červenec 1900, byla francouzská spisovatelka ruského původu, představitelka a zakladatelka tzv. nového románu. Narodila se poblíž Moskvy, ale již roku 1909 se její rodiče trvale usadili v Paříži. Zde také vystudovala práva, historii a sociologii, poté zahájila právnickou praxi, které zanechala roku 1941, kdy se začala plně věnovat literatuře.

Natasha Oakley (11)

Americká autorka romantických příběhů.