Všichni Autoři a témata

Vlasta Redl (7)

Vlasta Redl je moravský zpěvák, textař, skladatel a multiinstrumentalista . Ve své tvorbě dokázal osobitě skloubit rock, folk a lidovou hudbu. Píše také scénickou hudbu a produkuje, podílel se na téměř 60 albech. Žije v Tramtárii v Kobeřicích u Brna na úpatí Ždánického lesa. Narodil se v Novém Jičíně, dětství však prožil na Valašsku v Beskydech – vyrůstal v Poličné u Valašského Meziříčí. Prázdniny trávil pravidelně na Horehroní pod Kráľovou hoľou, odkud pochází jeho maminka. Patrně právě již v dětství se utvářel jeho vztah k moravským a slovenským lidovým písním, jejichž motivy využívá ve své tvorbě. Ve třinácti letech se začal učit hrát na kytaru a od patnácti let koncertuje. Vystupoval s různými bigbítovými kapelami na tanečních zábavách ve Valašském Meziříčí a okolí. Významným mezníkem v jeho hudební kariéře bylo jeho přestěhování do tehdejšího Gottwaldova. Tam začal v prosinci roku 1983 hrát a zpívat se skupinou AG Flek, která tehdy po takřka roční odmlce způsobené odchodem zpěvačky Blanky Táborské obnovila koncertní činnost. Jako autor písní se poprvé proslavil díky vizovické skupině Fleret, která do svého repertoáru zařadila jeho písně Holky z Utopie, Sbohem galánečko, Večer křupavých srdíček či Bečva. Na Portě 1986 hrála skupina Fleret další jeho písničku Letiště a Vlasta Redl se stal vítězem autorské soutěže. Ve stejné době Redl rovněž začal spolupracovat se Slávkem Janouškem a Jaroslavem Samsonem Lenkem, s nimiž postupně vydal tři společné desky . Po pěti letech jeho působení v AG Fleku vyšla v roce 1989 deska Dohrála hudba. O rok později nahrál svou první sólovou desku Na výletě, na níž, jak sám řekl, se chtěl osvobodit od folku a písničkářské tvorby. Naproti tomu jeho další sólová deska Staré pecky obsahovala folkové skladby, které napsal v době spolupráce s Fleretem. Mezitím vyšla Tramtárie – další deska AG Fleku, ...

Vladislav Krátký (5)

Narozen 16. 9. 1929 v Plzni, zemřel 23. 12. 2016. PhDr., muzejní pracovník, historické a vlastivědné práce o plzeňském regionu, publikace o Škodovce.

Vladimíra Šebová (6)

Vladimíra Šebová je slovenská spisovateľka a autorka niekoľkých kníh. Jej prvotinou je kniha Insomnia, ktorá vyšla v roku 2016 a ktorá je 1. dielom rovnomennej trilógie. Príbeh si získal obľubu čitateľov i nominácie na literárne ceny. V roku 2021 vyšla nová kniha Dcéra zimy inšpirovaná slovanskou mytológiou. Autorkine knihy vyšli v slovenčine, češtine a angličtine. Vlaďka žije v Prahe a okrem písania fantasy kníh sa venuje tiež tvorbe príbehov a scenárov do videohier.

Vladimír Zicháček (11)

RNDr. Vladimír Zicháček byl pedagog v oboru zoologie, biologie a ekologie. Autor učebnic, publicistických textů, medailonů slavných, kteří studovali na Slovanském gymnáziu, též básní a beletristických textů. Vladimír Zicháček studoval na Slovanském gymnáziu, maturoval v roce 1960 a pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, obor biologie a chemie. Později působil jako pedagog na gymnáziu ve Šternberku a ve Vsetíně, a také jako metodik-didaktik v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci. V roce 1989 se vrátil na Slovanské gymnázium jako zástupce ředitele školy. O 3 roky později byl jmenován jejím ředitelem a funkci zastával 15 let. S úsilím se věnoval rozvoji francouzské sekce a díky tomu v roce 2005 obdržel Palmový řád francouzské Akademie za rozvoj česko - francouzských vztahů. Během svého působení na Slovanském gymnáziu se věnoval také regionální historii, například zpracoval medailony významných osobností spjatých s historií školy a několik let byl v čele Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Byl také autorem řady učebnic a odborných knih a editoval pět rozsáhlých almanachů Slovanského gymnázia.

Vladimír Votýpka (7)

Vladimír Votýpka je český spisovatel, žurnalista a fotograf. Vladimír Votýpka se narodil roku 1932 v Praze a s žurnalistikou přišel do styku během gymnaziálních let, kdy spolupracoval se sportovní redakcí deníku Svobodné slovo. Po maturitě studoval krátkou dobu na evangelické bohoslovecké fakultě a to v tehdejších politických poměrech stačilo jako důvod, aby nesměl vykonávat povolání redaktora. Nastoupil proto do zaměstnání v pražském projektovém ateliéru, pravidelně psal pro měsíční periodika Orbisu Im Herzen Europas, Wir und Sie a La vie Tchécoslovaque, určené pro zahraničí, spolupracoval s Propagační tvorbou a přispíval do obrazových týdeníků. O něco později se jeho články a povídky začaly objevovat i v časopisech pro děti a mládež. V normalizační době po Pražském jaru přijal místo redaktora a současně fotografa závodního časopisu československého tranzitního plynárenského podniku Transgas, kde mohl pracovat v relativně nezávislém prostředí. V té době už shromažďoval materiál pro svou knihu o české aristokracii, která vyšla až po pětadvaceti letech pod názvem Příběhy české šlechty . Její pokračování Návraty české šlechty následovalo o pět let později a po dalších pěti letech vycházejí Paradoxy české šlechty, závěrečná část triptychu.

Vladimír Sládeček (9)

Vladimír Sládeček je český právník specializující se na oblast správního práva, od června 2013 soudce Ústavního soudu České republiky. Působí na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jejímž byl vedoucím, a také na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1979 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde také o rok později složil rigorózní zkoušku. Mezi roky 1979–1983 pracoval na Úřadu pro vynálezy a objevy, poté přešel do Ústavu státní správy, kde se zabýval především legislativním procesem a otázkami souvisejícími s tvorbou práva. V roce 1990 se stal odborným konzultantem v Kanceláři Federálního shromáždění, kde se podílel na novelizacích tehdejší Ústavy a přípravě Listiny základních práv a svobod. Po roce 1991 působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1993–2002 byl také asistentem ústavního soudce Vladimíra Paula. V roce 2013 prezident Miloš Zeman sdělil, že jej hodlá se souhlasem Senátu jmenovat soudcem Ústavního soudu. Senát se jmenováním souhlas vyslovil a prezident jej 4. června ústavním soudcem jmenoval.

Vladimír Nagaj (6)

Narozen 23.2.1949 v Praze. Grafik, ilustrátor, ilustrace, knižní grafika, umělecký redaktor časopisů.

Vladimír Kubeš (7)

Vladimír Kubeš byl právní filozof a profesor občanského práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, o jejíž obnovení v roce 1969 se zasloužil. Patřil mezi zastánce normativní právní teorie. Narodil se v Králově Poli, jeho otec Vladimír byl praktickým lékařem a gynekologem. Výborně se učil a už v deseti letech složil přijímací zkoušky na gymnázium. Po jeho absolvování se zapsal ke studiu práva na brněnské právnické fakultě, během studií se zúčastnil studijních pobytů v Paříži a Heidelbergu a v roce 1930 získal titul doktora práv. Poté byl nejdříve jeden rok soudním čekatelem u brněnského krajského soudu, pak až do roku 1945 působil jako konceptní úředník Moravsko-slezské finanční prokuratury. Už během studií časopisecky publikoval a rok po jejich ukončení vydal první monografii zaměřenou na otázky bezdůvodného obohacení. Tentýž rok se zapsal ke studiu filosofie a dějin umění na Filozofickou fakultu MU, v jejím průběhu byl i na studijním pobytu v Berlíně a roku 1935 absolvoval, ačkoli bez podstoupení rigorózní zkoušky. Mezitím vydal další monografii o smlouvách proti dobrým mravům, která byla oceněna jako nejlepší kniha soukromého práva daného období, v roce 1934 se na brněnské právnické fakultě habilitoval jako soukromý docent pro obor československého práva soukromého a zároveň byl jmenován komisařem, o tři roky později vrchním komisařem finanční prokuratury v Brně. Podílel se na návrzích reformy vysokoškolského studia, navrhl např. prodloužit studium práv z tehdejších čtyř na pět let, a na konci 30. let již byl navržen ke jmenování profesorem soukromého práva, k tomu však došlo až po válce. V té době se také oženil s dlouholetou přítelkyní Hanou, se kterou se později rozvedl, aby se oženil s Vojtěškou. Ani toto manželství však nevydrželo dlouho. Po roce 1945 se už jako řádný profesor na právnické fakultě, jejímž byl i jedno funkční období děkanem, stává ředitelem dvou ústavů, pro právní...

Vladimír Koštial (8)

Narodil sa v roku 1912 v Starej Turej. Detstvo prežil a základné vzdelanie získal v Bratislave, kde sa v rokoch 1926 až 1929 vyučil za fotografa. Od roku 1930 pracoval v Nových Zámkoch a od roku 1937 pôsobil ako samostatný podnikateľ v Tatranskej Lomnici, kde v roku 2001 zomrel. Za týmto stručným curriculum vitae sa skrýva neobyčajne tvorivý život fotografa Vladimíra Koštiala.

Vladimír Hořejší (9)

Narozen 14. 4. 1925 v Praze, zemřel 25. 3. 1992 v Olomouci. PhDr., CSc., docent románské filologie, spoluautor česko-francouzských slovníků, překladatel z rumunštiny.

Vladimír Fyman (7)

Narozen 7.10.1923 v Bělé pod Bezdězem, zemřel 29. 7. 2014. Fotograf, fotografie krajiny, architektury, výtvarného umění a památek.

Viktor Ondrák (5)

Narozen 7.8.1958. Ing., publikace o informačních systémech a technologiích.

Věra Linhartová (8)

Narozena 22. 3. 1938 v Brně. Historička a teoretička umění, beletristka, po roce 1968 v exilu v Paříži, překladatelka z francouzštiny, editorka díla R. Weinera a J. Heislera.

Věra Kolafová (9)

Spoluautorka česko-anglického a anglicko-českého slovníku.

van (12)

Václav Vilém Štech (5)

Václav Špičák (8)

Václav Špičák byl český lékař působící v oblastech alergologie, imunologie a pediatrie. Po promoci v roce 1953 na Fakultě dětského lékařství UK v Praze nastoupil na 1. dětskou kliniku Fakulty dětského lékařství UK v Praze . V letech 1978–1981 zde pracoval jako ordinář pro alergologii a klinickou imunologii. Roku 1981 se stal primářem dětského oddělení Fakultní nemocnice na Bulovce, kde působil až do roku 1996. Od roku 1996 řídil Českou iniciativu pro astma, o.p.s, v roce 2005 byl oceněn cenou J.Purkyně. Vedl časopis Alergie. V březnu 2009 byl pasován na hodnost Rytíře českého lékařského stavu. Jeho manželkou byla dětská lékařka As. MUDr. Vojtěcha Špičáková CSc., neonatoložka I. dětské kliniky v Praze Motole.

Václav Špála (7)

Václav Špála byl český akademický malíř, grafik a ilustrátor. Mezi sběrateli je jedním z nejvyhledávanějších českých umělců moderního umění. Václav Špála se narodil ve Žlunicích u Nového Bydžova jako jedno z devíti dětí cihlářského mistra Jana Špály a matky Barbory, rozené Jandové. Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, v soukromé škole Ferdinanda Engelmüllera , kurs ornamentální kresby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1903–1909 Akademii výtvarných umění . Dostal pokyn odejít, neboť „pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům“. V letech 1909-1911 byl členem SVU Mánes. Roku 1911 vystoupil a byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. Byl vojákem v první světové válce v letech 1915-1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní, od roku 1925 byl dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921-1946 byl znovu členem SVU Mánes, v letech 1938-1939 byl předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval články do časopisů a novin . V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem. Dne 19. listopadu 1918 se v Praze oženil s Johannou Rychlíkovou . Jejich syn Jan Špála byl též malířem. Malířství se věnovala i Špálova švagrová Milada Špálová. V počátcích své tvorby se nechal ovlivňovat především zahraničními umělci. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete , obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. Následující léta bychom mohli označit za hledání osobitého stylu tvorby, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu. V roce 1911 v obraze Idyla poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje a...

Václav Špaček (12)

Václav Špaček, též uváděn nesprávně jako Ferdinand byl český barokní architekt, stavitel a pražský měšťan. Byl žákem významného architekta Františka Maxmiliana Kaňky, který mu byl také za svědka na svatbě. V jeho pracích jsou zřejmé vlivy Kiliána Ignáce Dientzenhofera, Jana Blažeje Santiniho a vídeňské architektury. V letech 1718–1741 byl dvorním stavitelem Anny Marie Toskánské. Václav Špaček se narodil v rodině zednického mistra Martina Špačka, přesné datum není známo. Pokřtěn byl 28. srpna 1689. Vyučil se v otcově dílně a v roce 1717 se stal zednickým mistrem. Špačkovo autorství je přímo doloženo pouze v některých případech, jindy vyplývá z historických souvislostí či je podpořeno charakteristickým provedením některých stavebních prvků:

Václav Procházka (8)

Václav Procházka je český fotbalový obránce či záložník a reprezentant, od srpna 2020 působící v českém klubu FC Fastav Zlín. Hraje na stoperu, může nastupovat i na postu defenzivního záložníka. Svoji fotbalovou kariéru začal v ZKZ Břasy, odkud v průběhu mládeže odešel do Viktorie Plzeň. Před sezonou 2002/03 se propracoval do prvního týmu Viktorky. V říjnu 2004 projevil o Procházku zájem tehdy druholigový italský celek FC Janov. V Plzni zažil doby v nejvyšší soutěži i druhé lize. Za mužstvo odehrál během celého svého působení 96 ligových zápasů, ve kterých vstřelil tři góly. Před jarní částí ročníku 2004/05 se domluvil na smlouvě s klubem 1. FC Slovácko, kam zamířil z Viktorie na půlroční hostování. Se Slováckem bojoval na jaře 2005 o záchranu v 1. lize, která se zdařila. Během svého působení odehrál osm střetnutí v lize, ve kterých branku nevsítil. V létě 2007 přestoupil za nespecifikovanou částku do mužstva FK Mladá Boleslav. Na jaře 2011 došel s Mladou Boleslaví až do finále Českého fotbalového poháru, kde klub porazil na neutrální půdě v Jihlavě Sigmu Olomouc 2:1 po penaltách. 22. července 2011 nastoupil k zápasu o český Superpohár, kde se Mladá Boleslav představila na půdě tehdejšího mistra Viktorie Plzeň, kde Boleslav podlehla soupeři až na pokutové kopy 4:2 . Za tým odehrál celkem 98 ligových zápasů. dal devět gólů. Před jarní částí ročníku 2011/12 se vrátil do Plzně, kde podepsal kontrakt na tři a půl roku. Do Viktorky přišel výměnou za Martina Filla, který do Mladé Boleslavi odešel na hostování. 17. listopadu 2012 proti Liberci byl Procházka ve 43. minutě vyloučen za faul na unikajícího Dzona Delarge. Plzeň dokázala i v oslabení zápas otočit a zvítězit 2:1. Zajistila si tak jednobodový náskok do jarní části sezóny před druhou Spartou Praha. 3. března 2013 v 18. ligovém kole nastoupil ...

Václav Pavlíček (11)

Václav Pavlíček je český právník, odborník na ústavní právo. To také jako profesor vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Západočeské univerzity. Je známým odborníkem na Benešovy dekrety a jejich obhájcem. Maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, kde byl také politicky činný ve studentských komisích. Poté vystudoval právnickou fakultu University Karlovy, kterou ukončil v roce 1958. Během tohoto studia se také v roce 1954 stal členem KSČ. Po vystudování pracoval jako soudce, od roku 1961 působil na Karlově universitě, a to nejprve jako odborný pracovník , od roku 1963 jako odborný asistent na její právnické fakultě. Byl členem vědeckého týmu pro vývoj politického systému, pro otázky samosprávy, odborné pracovní skupiny rehabilitační komise ÚV KSČ, pro ústavní problematiku ČSAV, v letech 1968–1969 byl předsedou komise pro obnovu činnosti řeholí a členem rehabilitační komise ministerstva kultury. Z právnické fakulty byl donucen odejít v roce 1971 z politických důvodů, tou dobou byl také vyloučen z KSČ. Od počátku roku 1989 vedl právní sekci Československého helsinského výboru, v roce 1990 byl zvolen jeho místopředsedou. Po listopadu 1989 se účastnil legislativních prací zejména v oblasti úpravy politických práv. V lednu 1990 se vrátil na právnickou fakultu, byl jmenován docentem a stal se jejím proděkanem. Byl členem několika legislativních rad vlády, působí také v různých orgánech AV ČR. Od roku 2000 je předsedou Hlávkovy nadace. Je také autorem několika učebnic ústavního práva. V roce 1991 byl Právnickou fakultou UK navržen na funkci ústavního soudce v Ústavním soudě ČSFR, zvolen však v žádném kole nebyl. V roce 2003 byl prezidentem Václavem Klausem navržen na stejnou funkci v Ústavním soudu ČR. V Senátu však získal jen 22 hlasů ze 76, když mu bylo vytýkána zejména jeho aktiv...

Václav Novák (8)

24. 4. 1895 se narodil ve Vodňanech Václav Novák, v letech před druhou světovou válkou cestovatel, nakladatel a velice plodný autor cestopisů a beletrie s exotickými náměty. Jeho otec působil ve Vodňanech jako soudní zřízenec, po narození čtvrtého syna Václava však tragicky zemřel a rodina žila v chudých poměrech. V dětském věku Václav vypomáhal v místní tiskárně Antonína Dvořáka. Nejprve zde pracoval jako poslíček a po letech zde také získal své první pracovní místo redaktora různých novin a časopisů, která v období před první světové válce vydávala tato lokální vodňanská tiskárna. V roce 1912 opustil Václav A. Novák Vodňany a začal v Praze studovat na střední stavební škole. Z válečných důvodů však studia opustil, našel si přechodné zaměstnání a oženil se. Po skončení války se v roce 1920 vydal i se svojí ženou a synem na několikaletou cestu světem. Přes Paříž nejprve odjeli do Spojených Států s cílem pokračovat dále na ostrovy Tahiti v Tichomoří. Zde žili půl roku. Cestovali po ostrovech a poznávali místní domorodnou kulturu. Na přání československé vlády se snažil zachránit památky z doby pobytu Miroslava Rostislava Štefanika, který si zde v roce 1911 zřídil observatoř a meteorologickou stanici k pozorování Halleyyovy komety. Na Tahiti byl také svědkem velmi namáhavého zrodu české kolonie, jejímž členem byl i Novákův krajan Václav Raba z Vodňan. Následující stručný soupis literárního díla V. A. Nováka mapuje země, která tento cestovatel procestoval. Všechny knihy vydával ve vlastním nakladatelství v Černošicích u Prahy letech 1927 – 1931. Povídky z Tahiti. Tahitská manželství. Tropické noci. Přátelé z ostrovů Podvětrných. Globetroterovy zápisky. Tahiti, rajské ostrovy Jižních moří. Osvobození lásky. Amerika dnešní doby a minulé doby. Tři americké povídky. Když kvetly sakury. Povídky o gejšách. Japonské ženušky. Nani Sutra a jiné povídky z Malajska. Svody tropů. Dobrodružství na Sumatře. V Šanghaji za revoluce. Dívky z Annamu. Láska na palubě Amazonky. Indické...

Václav Machek (7)

Český jazykovědec. Byl profesorem tehdejší univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně na katedře slavistiky a srovnávací jazykovědy. Zabýval se srovnávací indoevropskou jazykovědou a mytologií, baltistikou a zvláště etymologií. Byl členem ČSAV a je nositelem Řádu práce.

Václav Kříž (9)

Publikace z oboru svářečství.

Václav Křístek (5)

Narozen 26.9.1954 v Olomouci. Mgr., filmový režisér a scénárista, textař.

Václav Kabát (5)

Václav Kabát je český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a karikaturista. V letech 1947–1951 vystudoval v Praze pod vedením Petra Dillingera a Jaroslava Vodrážky Státní grafickou školu a poté v letech 1951–1956 u profesora Vladimíra Pukla Akademii výtvarných umění. Od ukončení studia vykonává svobodné povolání. Volnou grafiku provádí v technikách leptu a suché jehly. Spolupracuje s celou řadou nakladatelství, časopisů a novin. Graficky upravil mnoho knih a asi devadesát titulů sám ilustroval. Jeho nejrozsáhlejším dílem jsou ilustrace série deníků Adriana Molea spisovatelky Sue Townsendové. Vystavuje nejčastěji na společných výstavách ilustrací pro děti. Od roku 1990 je členem Klubu ilustrátorů dětské knihy. Za svou práci získal celou řadu ocenění:

Václav Jelínek (5)

Narozen: 4.11.1932 Praha, zemřel: 14.7.1979 Praha. básník, prozaik, překladatel; abs.dělostřeleckého učiliště Hranice; red.čas. Granát /1956-/, Čs.voják /1960-69/, Obrana lidu /1970-71/, Tvorba /1971-73/. /Jeden ostrý na muže, Bez receptu, Zběh, Ranní slavnost deště, Malé Waterloo, Šest centimetrů do civilu, Zatoulaný hříbek, Výšky; překlady: A.Tvardovskij, J.Vinokurov, M.Versinin, V.Solouchin, J.Jevtušenko aj.; verše v čas.mj.Čs., voják, Tvorba, Tribuna, Lit.měs., Sov.lit., OL./ Nekrology: Lit.měs.,8,1979,č.8,s.119-120. - Práce,18.7.1979, s.6.

Václav Baner (4)

Mjr. Václav Erban je bývalý český televizní moderátor, major Sboru národní bezpečnosti a autor detektivek, které publikoval pod pseudonymem Václav Baner. V letech 1978–1989 působil jako starší referent specialista IX. správy Federálního ministerstva vnitra v Ústřední redakci armády, bezpečnosti a brannosti Československé televize , kde uváděl relaci Federální kriminální ústředna pátrá, radí, informuje a patrně také provázel televizním pořadem Fakta, oficiální reakcí ministerstva vnitra na kritiku zásahu proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989. Zahrál sám sebe v několika filmech. Je spoluautorem scénáře čs. filmu Pavučina . zdroj Wikipedie

V Žák (13)

Umi Sakurai (9)

Umberto Tozzi (3)

Umberto Tozzi je italský popový a rockový zpěvák a skladatel, který se mezinárodně proslavil na konci 70. a v 80. letech 20. století. Tozzi se narodil 4. března 1952 v italském Turíně a svou kariéru zahájil na počátku 70. let jako skladatel a brzy se vydal na sólovou dráhu. Průlom přišel s hitem "Ti Amo" v roce 1977, který se v několika zemích dostal na první místo hitparád a od té doby se stal evergreenem.

Tsugumi Ohba (13)

Je známý jakožto autor manga příběhu Desu Nōto , který ilustroval Takeshi Obata. Jeho pravá identita je přísně hlídaným tajemstvím, ale někteří čtenáři se domnívají, že jde o autora jménem Hiroshi Gamō.

Tony Sheridan (9)

Tony Sheridan byl britský rokenrolový zpěvák, kytarista a skladatel, který hrál důležitou roli v počátcích kariéry skupiny The Beatles. Sheridan se narodil 21. května 1940 v anglickém Norwichi a na počátku 60. let 20. století byl součástí vzkvétající hudební scény v Hamburku. Právě tam spolupracoval se skupinou The Beatles, která v té době vystupovala jako doprovodná skupina pro různé umělce. Sheridan a The Beatles společně nahrávali a výsledkem některých z těchto nahrávek bylo album "The Beatles' First", které obsahovalo skladby, v nichž Sheridan zpíval hlavní vokály a The Beatles mu poskytovali instrumentální doprovod.

Tomislav Senćanski (9)

Srbský profesor fyziky, též autor naučné literatury pro děti.

Tomáš Svoboda (9)

Narozen 1968 v Brně. MUDr., lékař, zabývá se ale i vojenskou historií a vojenským opevněním.

Tomáš Houška (10)

Tomáš Houška je český pedagog, hudebník, spisovatel, scenárista a režisér. Na začátku devadesátých let se angažoval za modernizaci české vzdělávací soustavy. V letech 1993 až 1998 byl prvním ředitelem Osmiletého gymnázia Buďánka společnosti Mensa ČR, kde prosazoval diferencovaný přístup ke studentům a jejich větší svobodu a výrazný podíl na organizaci školy i její obsahové náplni. V letech 2001 až 2002 byl ředitelem Lauderových škol . Dlouhodobě se věnuje psychologickému pozadí vzdělávání. Vede kurzy pro učitele, kurzy osobnostního rozvoje a tvoří larpy – vzdělávací i velké dramatické. Je autorem řady publikací s pedagogickou tematikou, učebnic i knih beletristických. Věnuje se středověké hudbě. Pravidelně publikuje na blogu Lidových novin a iDnes. Do světa filmu vstoupil jako spoluautor scénáře k filmu Gympl , napsaného na motivy jeho románu Graffiti rules. Natočil lehce mystický film Labyrint a velmi volné pokračování příběhů z Graffiti rules – crazy komedii Maturita. Je autorem učebnic a knih s pedagogickou tematikou Škola je hra! , Zpěvník pro ZŠ – 350 písniček, Hudební výchova na ZŠ , Jaké si vybrat povolání? , Tajemství dávných časů , Škola pro třetí tisíciletí , Pedagogika postindustriální společnosti , Inkluzívní škola a spoluautorem sady učebnic Sám sebou . Z beletrie např. temný psychologicko-fantaskní Liber Vitae nebo historické drama Poslední Velikonoce, ve kterých očima dívky Narine prožijeme události arménské genocidy 1915. Pod pseudonymem Thufir Hawat napsal historický román Králův Havran . Nahrál několik titulů s relaxační a psychostimulační hudbou a se souborem Ahma Fraujins vydal CD Buoh všemohúcí: nejstarší památky české duchovní hudby . Je autorem několika psychologických testů. V roce 2000 vydal knihu Graffiti rules o partě writerů graffiti, kterou tvoří volný sled příběhů ze život...

Tomáš Chudý (9)

2001– současnost překladatel humanitní literatury ; 2006 – současnost Úřad vlády ČR: právní analytik v legislativní oblasti se zaměřením na právo EU; 2012–2014 – Panevropská vysoká škola; 2011 – současnost lektor MBA a LLM programů na Business institut, s. r. o., a Cambridge Business School, s. r. o., 2015 – současnost člen Komise Legislativní rady vlády pro Evropské právo.

Tomáš Černý (6)

Fotograf.

Timothy Snyder (10)

Timothy David Snyder je americký historik, profesor na Yaleově univerzitě, je stálým pracovníkem na Institutu společenskovědních oborů ve Vídni. Věnuje se dějinám střední a východní Evropy, zaměřuje se na holokaust, po roce 2010 se začal zabývat současnou politikou, zdravím a školstvím. Snyder se narodil 18. srpna 1969 v jihozápadním Ohiu, jeho matka Christina byla v domácnosti, otec Estel Eugen Snyder byl zvěrolékař. Vystudoval střední školu v Centerville v Ohiu, poté historii a politické vědy na Brownově univerzitě v Rhode Islandu. Doktorát z filozofie získal v roce 1995 na Oxfordské univerzitě. Od roku 1991 do 1994 působil na postgraduální stipendum na oxfordské Balliol College. Timothy Snyder napsal pět knih a na dvou spolupracoval. Jedna z nich, Intelektuál ve dvacátém století, napsal s Tonym Judtem v době, kdy Judt trpěl pozdním stádiem ALS. Snyder píše eseje pro International New York Times, týdeník The Nation, The New York Review of Books, Times Literary Supplement, The New Republic, Eurozine, Tygodnik Powszechny, the Chicago Tribune, a Christian Science Monitor. Snyder dokáže psát a číst jedenácti evropskými jazyky. To mu umožňuje používat přímé, nepřeložené zdroje a vyhledávat v archivech. Velmi mu to pomohlo například při psaní knihy Krvavé země - Evropa mezi Hitlerem a Stalinem . Snyder popisuje znalost dalších jazyků jako velmi důležitou: Krvavé země byly nakonec přeloženy do dvaceti jazyků. Snyder je členem Výboru pro svědomí Muzea památky holokaustu v USA . Od roku 2004 je ženatý s Marci Shore, profesorkou evropské kulturní a intelektuální historie na univerzitě Yale. Mají spolu dvě děti. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Timothy D. Snyder na anglické Wikipedii.

Tim Newark (4)

Tim Newark se narodil v roce 1961 na den Svatého Jiří. Vystudoval Brentwood County High School v Essexu a studoval dějiny umění na University College London a Warburg Institute. V roce 1979, byla zveřejněna jeho první kniha Jupiter, v tu dobu ještě stále studoval. V roce 2007 byla zveřejněna Mafia ve válce . S názvem Spojenci Mafie v USA , zahrnovala rozsáhlý archivní výzkum v Londýně, New Yorku, Washingtonu, a na Sicílii. Během svého života vydává historické publikace. Tim Newark přispivá recenzemi knih a článků pro Financial Times, Telegraph a Time Out. Žije v severním Londýně se svou ženou, dcerou a synem.

Thomas Erikson (11)

Thomas Erkison se narodil a žije ve Stockholmu. Jeho první román Mentalista se ve Švédsku stal bezprostředně po svém vydání senzací a byl již přeložen do mnoha jazyků.

Thomas Anderson (9)

Thomas Anderson je odborníkem na německá bojová vozidla 2. světové války. Strávil celá desetiletí ponořen do archivů v Německu a zbytku Evropy, aby objevil málo známá fakta a nikdy nezveřejněné fotografie Blitzkriegů. Sám je modelářem a přispívá do modelářských a historických časopisů po celém světě jako např. Military Modelcraft International , Steel Art , Historia Militar , Batailles & Blindes ad. Žije v Dolním Sasku v Německu.

The Art Of Noise (11)

The Art of Noise je avantgardní synth-popová skupina, která vznikla na počátku 80. let a je známá svou inovativní a vlivnou tvorbou v žánru elektronické hudby. Skupinu založili v roce 1983 producent Trevor Horn, hudební novinář Paul Morley a session hudebníci Anne Dudley, J. J. Jeczalik a Gary Langan. Byli průkopníky ve využívání technologie digitálního samplování k vytváření nových zvuků a byli spojeni s vydavatelstvím ZTT Records, které Horn a Morley spoluzaložili.

Tessa Bailey (9)

Tess M Puffrová (10)

Autorka dívčího románu.

Tasmina Perry (10)

Tasmina Perry opustila právnickou kariéru a vrhla se do světa žurnalistiky a dámských časopisů. Psala o celebritách a životním stylu do mnoha národních časopisů, včetně Marie-Claire, Glamour nebo Heat. V současné době pracuje jako zástupkyně šéfredaktora časopisu InStyle. Zároveň založila i vlastní časopis, Jaunt, zaměřený na cestování a módu. Obě její knihy, Tatínkovy holčičky a Zlatokopky byly zařazeny do seznamu bestsellerů Sunday Times. Tasmina Perry žije s manželem a synem v Surrey.

Tami Fischer (5)

Německá knihkupkyně, blogerka a spisovatelka. Autorka blogu o knihách, románů pro ženy a fantasy románů pro mládež.

Tadeusz Róžewicz (6)

Tadeusz Różewicz byl polský básník a dramatik. Narodil se v úřednické rodině, jako prostřední ze tří bratrů. Během války absolvoval důstojnický výcvik a pracoval s partyzánskou skupinou, kde se také seznámil se svojí budoucí ženou Wiesławou. Po válce začal studovat umění na Jagellonské univerzitě v Krakově. V roce 1947 vydal první básnickou sbírku Niepokój. Socialistický režim jej označil za ideologa imperialismu. Je pochován na hřbitově při Kostele Wang v městě Karpacz. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tadeusz Różewicz na slovenské Wikipedii.

Tabea Bach (7)

Narodila se v Tübingenu, vyrůstala v jižním Německu a ve Francii, studovala v Mnichově a ve Florencii. Dnes žije s manželem na venkově ve Schwarzwaldu. Než se začala naplno věnovat psaní, živila se jako operní dramaturgyně. Ráda a často cestuje.

T. A Pánek (13)

Narozen 22.2.1901 v Příčině u Rakovníka, zemřel 15.1.1983 v Kralupech nad Vltavou. Železniční úředník, propagátor letectví, beletrista, autor dobrodružných románů pro mládež, též básník a odborný publicista.

Sylvie Vodáková (7)

Narozena 31. 7. 1926 v Martine , grafička a ilustrátorka působící v Česku.

Sylva Marešová (6)

Narozena 24. 6. 1933 v Brně, zemřela 22. 5. 2007 v Praze. Scénografka, publikace z oboru.

Svjatlana Aljaksandraŭna Aleksìjevìč (9)

Běloruská spisovatelka a novinářka původem z Ukrajiny. Publikuje v ruštině.

Svatopluk Kadlec (8)

Svatopluk Kadlec byl český básník a překladatel z francouzštiny. Studoval na středních školách v Roudnici nad Labem a v Praze. Po maturitě byl roku 1916 odveden a dva roky prožil na východní frontě a pak až do roku 1919 na jižní frontě v Albánii. Poté začal studovat strojní inženýrství na Vysoké škole technické v Praze, ale po dvou semestrech odešel k divadlu a působil jako herec v kočovných společnostech a v některých pražských divadlech . Od roku 1928 se již věnoval jen literární a překladatelské činnosti. Byl členem sdružení moravských autorů Literární skupina. V letech 1929–1930 žil v Paříži a v Marseille a živil se příspěvky, zasílanými do různých českých časopisů, zvláště do časopisu Trn. Ve své básnické tvorbě vycházel nejprve z poetismu . Milostnou tematiku obsahuje sbírka Objetí. Ve své pozdější spirituálně laděné poezií, ve které se vrátil ke klasické formě, zpracovává vážné, až tragické pojetí života . Jeho překladatelské dílo je bohaté rozsahem i tematickým záběrem. Je autorem překladů francouzských dramatiků a prozaiků . Největším přínosem do dějin českého překladu z francouzštiny jsou však jeho překlady básnické a z nich především první kompletní český překlad Baudelaireových Květů zla. Ve svých překladech usiloval o adekvátnost vůči originálu nejen v obsahu, ale také v jazykové formě.

Suzy Gershman (2)

Americká autorka článků a knih o významných osobnostech a seriálech.

Susan Wiggs (11)

Autorka svou první „knihu“ vydala s pomocí dětských nůžek, stránek z bloku, vypůjčené sešívačky a tužky číslo 2 již ve svých osmi letech. V Knize o špatných dětech vyprávěla příběhy sebe a svých sourozenců a první vydání v nákladu jednoho kusu se kompletně vyprodalo. Kvůli bratrově extrémní reakci na toto první dílko byla Susan nucena odejít do exilu, bavíc své kamarády a sourozence anonymními příběhy o ctnostných sestrách a bratrech, kteří je mučili. První milostný román, který přečetla, byla Shanna od jedinečné Kathleen Woodiwissové. Později, vyzbrojena titulem z Harvardu a krabicí „základních“ titulů od Kathleen Woodwissové, Roberty Gellisové, Laurie McBainové, Rosemary Rodgersové, Jennifer Blakeové, Bertrice Smallové a čekoholi dalšího s „planoucí“ či „extáze“ v názvu, se stala učitelkou matematiky, čistě proto, aby ukázala světu, že má i levou hemisféru. Jedné strašlivé noci, když dočetla knihu, zažila nejhorší noční můru každého čtenáře – byla vzhůru a doma nic ke čtení. Řekla si, že to je asi znamení Vesmíru, takže se přestala vymlouvat, vzala do ruky svůj blok s tužkou číslo 2 a začala s psaním románu s pracovním názvem Kniha o špatných dospělích. Vlastně to tedy byla špatná kniha o nějakých dospělích, ale Susan vytrvala a učila se psát stejně, jako se vyučují skoky padákem – prostě skočíte do prázdna a doufáte, že padák se otevře. Její první kniha vyšla v roce 1987. Neschopna trvale opustit své učitelské povolání, Susan často hostuje jako lektor na různých dílnách tvůrčího psaní. Její knihy jsou ceněny pro detailní vykreslení prostředí i postav a složitých lidských osudů a získali také několik prestižních literárních cen. Rovněž se mnoho jejích titulů může pyšnit titulem bestseller. Susan má i mnoho dalších koníčků, mimo jiné také kickbox, čištění otvíráku na konzervy, ležení v horké vaně zatímco telefonuje se svou matkou, vyřezávání z másla či pěstění vlastních vlasů. Se svou rodinou žije na ostrově....

Susan Meier (11)

Autorka romantických příběhů.

Stromboli (5)

Stromboli je česká rocková skupina, kterou v roce 1982 založil kytarista a zpěvák Michal Pavlíček. Kapela se rychle stala známou pro svou jedinečnou směs rockové hudby, která obsahovala prvky jazzu a progresivního rocku. Získali si pověst díky svým dynamickým živým vystoupením a složitým hudebním aranžmá. V roce 1987 vyšlo debutové album " Stromboli ", které představilo jejich inovativní styl a získalo jim uznání kritiky na české hudební scéně.

Stills, Nash & Young Crosby (7)

Crosby, Stills, Nash & Young je folkrocková superskupina, kterou tvoří američtí zpěváci a skladatelé David Crosby a Stephen Stills, anglický zpěvák a skladatel Graham Nash a kanadský hudebník Neil Young. Skupina vznikla původně jako trio Crosby, Stills a Nash v roce 1968 poté, co se předchozí skupiny těchto členů - The Byrds, Buffalo Springfield a The Hollies - rozpadly nebo se právě rozpadaly. Vyznačovali se složitou vokální harmonií, politickým aktivismem a trvalým vlivem na hudbu a kulturu USA.

Steve Robinson (8)

Britský spisovatel. Též zaměřený na genealogii.