Všichni Autoři a témata

Ladislav Soldán (8)

Ladislav Soldán je český literární historik a kritik. Užívá také pseudonymy Ladislav Jurkovič nebo L. Sel.vet V roce 1956 maturoval na JSŠ v Blansku, v letech 1957–1961 absolvoval vysokoškolská studia oboru filozofie - historie na Filozofické fakultě UJEP, nynější Masarykově univerzity v Brně. Tamtéž externě absolvoval obor Divadelní věda . Jako učitel působil na ZŠ v Petrově nad Desnou , poté ve Sloupu v Moravském krasu. Od dubna 1964 se na základě konkurzu stal asistentem tehdejšího Slovenského ústavu pre ďalšie vzdelávanie lekárov v Bratislavě, od 1967 tamtéž ve funkci odborného a vědeckého pracovníka na ústavu přejmenovaném na Inštitút lekárov a farmaceutov . Poté pracoval jako odborný pracovníkem tehdejšího Okresního kulturního střediska v Blansku. V letech 1972–1973 byl jmenován ředitelem zdejšího okresního muzea. Poté byl zaměstnán na brněnských vysokých školách jako učitel. V roce 1968 získal titul PhDr, v roce 1985 se stal docentem. Předmětem jeho badatelského zájmu byly po léta otázky filozofické antropologie a osobnosti Ericha Fromma, dále životního profilu a kritického díla jeho vysokoškolského učitele, v Brně působícího doc. dr. Olega Suse . V roce 1963 se oženil s Marií Heclovou . Jeho druhou ženou byla od roku 1965 Mirjana rozená Kljajić, srbské národnosti , se kterou měl syny Slobodana a Tomislava. Manželka, narozená v Sarajevu, patřila k významným rodinám Sládečků a Odkolků, majitelů mlýnů atd., působících v blízkém okolí Sarajeva, poté z vlastního rozhodnutí přestěhovaných do nynější České republiky.

Ladislav Muška (12)

Ladislav Muška se narodil roku 1928 v Semilech, tři metry od pstruhové říčky Olešky, což ho poznamenalo natolik, že dodnes je úspěšným lovcem lososovitých ryb. Řemeslo zdědil po otci, vyučil se sladovníkem. Během zaměstnání studoval v Praze sólový zpěv. Dva roky zpíval v Armádním uměleckém souboru, od roku 1951 do konce roku 1988 byl členem ústecké opery. Je nositelem řady literárních cen, spoluautorem různých sborníků. Dodnes vystupuje na koncertech a píše. Na kontě má 29 vydaných titulů. Závěrem roku 2008 mu byla udělena Cena primátora města Ústí nad Labem za přínos ústecké kultuře.

Ladislav Mašek (7)

Autor publikací z oboru bytové kultury.

Ladislav Kesner (9)

Doc. PhDr. Ladislav Kesner, Ph.D. Studoval na Filozofické fakultě UK v Praze , Ph.D. na Masarykově univerzitě v Brně . V letech 1986-98 pracoval v Národní galerii v Praze jako kurátor, ředitel sbírky asijského umění a náměstek generálního ředitele pro odbornou činnost. Přednášel na VŠUP v Praze , Filozofické fakultě UK v Praze , University of Chicago a Fakultě humanitních studií UK . Od roku 2006 přednáší na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 1989-90 Fulbrightovo stipendium na University of California v Berkeley; 1992 Getty postdoctoral fellowship; 1993-94 Smithsonian Postdoctoral fellowship v Arthur M. Sackler a Freer Gallery ve Washingtonu; 2002 visiting scholar v Getty Research Center Los Angeles; 2006-07 senior fellow v Internationales Forschungszentrum Kulturwissenschaften ve Vídni; 2007- 08 guest-fellow ve Wissenschaftskolleg zu Berlin. V roce 1995 mu College Art Association of America udělila cenu Arthura Kingsley Portera a v roce 1998 získal Cenu Josefa Krásy, udělovanou českou Uměleckohistorickou společností. Ladislav Kesner je autorem několika knih, katalogů a několika desítek odborných studií z oblasti čínského umění, teorie umění, muzeologie a kulturní politiky. Jako autor, kurátor či project manager se podílel na přípravě řady výstavních projektů a multimediálních edukačních programů .

Ladislav Havránek (5)

Narozen 24. 12. 1884 v Dubečnu, zemřel 17. 9. 1961 ve Velkých Všelisech u Mladé Boleslavi. Učitel, pracovník v oboru estetické výchovy mládeže, spoluautor literatury pro děti a prací pro vyučování kreslení.

Lada Kuklová (9)

Narozena 28. 1. 1975. Učitelka matematiky a informatiky ve společnosti SŠE Lipník nad Bečvou.

Kyra Sundance (8)

Autorka publikací o výchově a výcviku psů.

Květoslav Minařík (9)

Květoslav Minařík byl český jogín, mystik, buddhista, astrolog a autor duchovní literatury. Květoslav Minařík se narodil 21. února 1908 v Litvínově, v části Horní Litvínov, okres Most. Jeho otec, František Minařík, byl horník a ateista, který se snažil bojovat za zlepšení podmínek dělníků. Zemřel, když bylo K. Minaříkovi osm let. Tím, že rodina přišla o živitele, dostala se do existenčních problémů. Matka Květoslava Minaříka, Josefa Minaříková, nebyla schopná řídit život rodiny, tj. devítiletého Květoslava a jeho sedmileté sestry Slavomily sama. Proto se znovu vdala. Její nový muž se však od ní nechával živit a nutil K. Minaříka žebrat a bil ho. Ten později musel přes zimu vyrábět bačkory a nesměl chodit do školy. Proto ve své biografii napsal, že doba jeho docházky na základní školu nepřesáhla čtyři roky. Rodinné poměry přiměly Květoslava Minaříka, aby ve čtrnácti letech utekl z domova do Jablonce nad Nisou, kde pracoval jako nádeník na stavbách. Později se vrátil, ale ne k matce s otčímem, ale začal bydlet u svého staršího nevlastního bratra, Oldřicha Minaříka, který ho dal do učení. K. Minařík se na základě toho vyučil pekařem. V roce 1932 se Květoslav Minařík v Hradci Králové oženil s Annou Minaříkovou , s níž měl syna Jaroslava. V 30. letech 20. století se Květoslav Minařík účastnil po nějakou dobu schůzek spolku Psyché, který založil v Československu v roce 1929 Karel Weinfurter.  Květoslav Minařík byl po okupaci Československa německou armádou v roce 1939 tzv. totálně nasazen ve válečném průmyslu v Pardubicích. V srpnu roku 1944 byla rodina Minaříků vybombardována spojeneckým náletem, který měl být zaměřen na průmyslové podniky v Pardubicích. Po válce žil Květoslav Minařík postupně v Hradci Králové, Jablonci nad Nisou, Liberci a Březové. Po únoru 1948 byl stejně jako většina českých ezoteriků a mystiků sledován komunistickou Státní tajnou bezpečností a...

Květoslav Matějka (5)

Špionážní román.

Kühn Mixed Choir (11)

Kühn Mixed Choir je renomovaný český pěvecký sbor, který se významně podílel na rozvoji sborové hudby v České republice i na mezinárodní úrovni. Soubor byl založen v roce 1950 Pavlem Kühnem a rychle se etabloval jako přední těleso v provádění klasických i soudobých sborových děl. Sbor je známý svou všestranností, provádí širokou škálu repertoáru z různých období a stylů, včetně oratorií, kantát, oper i moderních skladeb.

Konstantin Sergejevič Stanislavskij (7)

Konstantin Sergejevič Stanislavskij, vlastním jménem Konstantin Sergejevič Alexejev byl ruský herec, podnikatel, divadelní režisér, divadelní teoretik a pedagog, který společně s Vladimírem Ivanovičem Němirovičem-Dančenkem spoluzaložil legendární Moskevské umělecké akademické divadlo . Divadlo MCHAT představovalo velmi významné tvůrčí období jak v ruském, tak i ve světovém měřítku. On sám vytvořil svoji vlastní metodiku výchovy herců , která později velmi ovlivnila světovou divadelní praxi a znamenala přelom i v divadelní pedagogice. Pocházel z velmi vlivné a bohaté, vážené, vzdělané a kulturně založené ruské rodiny, jeho bratranec Nikolaj Alexandrovič Alexejev byl v letech 1885–1893 starostou města Moskvy, zahynul po atentátu. Otec Sergej Alexejev byl továrník a pro svých deset dětí zřídil na svém statku u Moskvy soukromé divadlo, kde mladý Konstantin získal první herecké zkušenosti. Po studiích na rodinném gymnáziu studoval v letech 1878-1881 na Lazarevském institutu východních jazyků. Proto také velmi dobře ovládal většinu světových jazyků včetně francouzštiny, němčiny a angličtiny. Potom začal pracovat v rodinné firmě a současně se zapojil do moskevského kulturního života, navázal styky s mnoha známými umělci. Od r. 1884 vystupoval jako herec v ochotnickém divadle. V roce 1888 založil moskevskou Společnost pro divadlo a literaturu. Tato společnost měla za cíl nejen kulturní osvětu a všeobecnou vzdělanost, hrála i amatérské divadlo, jehož vznik podpořil vlastními finančními prostředky. On sám zde působil pod svým uměleckým jménem zprvu jako její herec. Během následujících deseti let divadelní práce ve Společnosti se vypracoval až do nejužší špičky tehdejšího ruského divadla. Ztvárnil několik desítek postav a od r. 1891 také režíroval. Spolu s Vladimír...

Klement Bochořák (13)

Klement Bochořák byl český básník katolické orientace. V letech 1926–1927 studoval obchodní akademii v Brně, avšak studium nedokončil a až do konce druhé světové války se živil příležitostnými pracemi . Od roku 1945 pracoval jako knihovník v různých brněnských knihovnách. V roce 1960 byl propuštěn, byl mu přiznán invalidní důchod a od té doby se věnoval jen literatuře. Je pochován v Brně na ústředním hřbitově. Svou barokizující poezii začal publikovat ve 30. letech. Ve čtyřicátých letech 20. století publikoval v katolicky orientované „Revue pro život a kulturu“ Řád, která mu věnovala i pozornost kritickou. Po únoru 1948 ji nemohl publikovat, přeorientoval se tedy na tvorbu pro děti. K básním pro dospělé se vrátil na konci 50. let. Je po něm pojmenována Bochořákova ulice v Brně-Žabovřeskách.

Kim Lawrence (13)

Žije na farmě v zemědělském kraji Anglesey ve Walesu. Denně běhá přes tři kilometry a běh jí poskytuje ohromnou příležitost se uvolnit a získat inspiraci pro psaní. Rovněž jí pomáhá udržet krok s jejím manželem, dvěma neposednými syny a nejrůznějšími zbloudilými živočichy, které adoptovali.Vždycky byla fanatickou čtenářkou beletrie a nyní je podobně nadšenou spisovatelkou. Miluje šťastná rozuzlení!Kim Lawrenceová je jiskřivým talentem na poli harlequinských romancí. Ráda vytváří silné hrdiny s neodolatelným šarmem a jemné hrdinky plné chuti do života, které si muže svých snů dokážou zkrotit. České čtenářky ji poznaly v Romance, která vyšla v srpnu roku 2000 s názvem Dítě svatební noci. V Dopise českým čtenářkám, který je její součástí, Kim Lawrenceová napsala: Milé české čtenářky, když vidím, jak postavy mé knížky, které původně nebyly ničím víc než pouhými stíny v mé představivosti, nakonec na tištěných stránkách ožívají, cítím vždycky ohromné vzrušení! A obzvláště vzrušující je pro mě vědomí, že se o výsledky své práce mohu podělit i s Vámi, čtenářkami v České republice. Vytváření moderních romantických milostných příběhů, které dokážou pobavit ženy na celém světě, mě velmi baví a fascinuje. Líbí se mi, když můžu vzít kurážnou, silnou hrdinku - jako je Georgina v DÍTĚTI SVATEBNÍ NOCI - představit ji přitažlivému hrdinovi se sexy úsměvem… a dívat se, jak jiskry létají! Nehledě na to, jak působivý je příběh, vždycky se snažím k slzám namíchat i trochu smíchu. Nakonec i život je přece takový, ne? Pokud se mi tyto prvky v DÍTĚTI SVATEBNÍ NOCI povedlo namíchat správně, měla byste být po přečtení knížky do hlavního hrdiny Calluma zamilovaná…

Kiersten White (13)

Narodila se a vyrůstala v Utahu, kde studovala angličtinu na Brigham Young University. Nyní žije v San Diegu se svým manželem a dětmi. Kiersten je autor bestsellerů, paranormálních fikcí pro mladé dospělé. Série se jmenuje Paranormálové. Také píše povídky, antologii s 13 steampunkovými romantickými povídkami. I když její kariéra jako spisovatele začala jen před krátkou dobou, Kiersten má rozdělanou celou řadu projektů. Po dokončení trilogie Paranormálové se chystá uvést na trh novou thrillerovou série. Také pracuje na knize Isadora, nadcházejícím románu o moderní teenagerce, jejíž rodiče jsou egyptští bohové.

Kevin Hearne (13)

Americký spisovatel fantasy, narozen 9. prosince 1970 v arizonském Flagstaffu. Už odmala ho zajímaly superhrdinské komiksy a své sehrály i Hvězdné války, na střední k tomu přibyla ještě rocková muzika, což vytvořilo smrtící kombinaci. Během studií pedagogiky pracoval ve vysokoškolských novinách a začal se věnovat psaní, i když tehdy rozepsaný román zůstal jako několik následujících nedokončen. Po studiích se řadu let věnoval výuce středoškolské angličtiny, krátce v Kalifornii a po celých patnáct let i po návratu do Arizony. Dnes žije v arizonském Tempe a dál sbírá komiksy.

Kateřina Winterová (9)

Kateřina Winterová je česká herečka, stálá členka činohry Národního divadla v Praze a zpěvačka skupiny Ecstasy of Saint Theresa. Narodila se v Benešově a mládí prožila v Mělníku. Jejím partnerem je vydavatel a režisér Tomáš Zilvar , mají spolu dvě děti. V letech 1990–1996 absolvovala hudebně-dramatické oddělení pražské konzervatoře, již během studií hrála v Divadle pod Palmovkou. V letech 1996–1998 hostovala v Klicperově divadle v Hradci Králové a v činohře Národního divadla nastudovala pohostinsky role ve dvou inscenacích Romance pro křídlovku a Bloudění. Od roku 1998 působí ve stálém angažmá v Národním divadle. V roce 2011 byla nominována za roli Nory na ceny Thálie a Alfreda Radoka. Vedle angažmá v Národním divadle jako host vystupuje na jiných scénách. V Divadle Ta Fantastica v roce 2006 nastudovala roli Katky v Thomasových Osmi ženách. V Divadle Pallace hraje roli Terezy ve hře Opona nahoru! od Petera Quiltera Od roku 1998 působí jako zpěvačka skupiny Ecstasy of Saint Theresa. Skupina dlouhodobě patří mezi kultovní skupiny stojící na pomezí elektronické, indie a ambientní hudby. Společně s Janem P. Muchowem vydali tři studiová alba a jeden záznam živého vystoupení. V roce 2002 obdržela Anděla v kategorii Zpěvačka roku. Diskografie skupiny The Ecstasy Of Saint Theresa. Dále zpívá s rapperem Vladimirem 518 v písnich Du Dolů a Václavák. V roce 2011 nahrála duet Ravens se seskupením Republic of Two. Do stálého angažmá činohry Národní divadla nastoupila v roce 1998. První zkušeností byly inscenace Romance pro křídlovku a Bloudění, kde hrála jako host.

Kate Little (8)

Spisovatelka romantických příběhů a literatury pro mládež.

Kate Bush (11)

Kate Bush je známá britská zpěvačka, skladatelka a hudebnice, proslulá svým osobitým vokálním stylem a eklektickými hudebními skladbami. Její kariéra začala, když ji objevil David Gilmour z Pink Floyd, který jí pomohl získat smlouvu s EMI Records. Její debutový singl "Wuthering Heights" se v roce 1978 vyšplhal na první místo britského singlového žebříčku a Bush se tak stala první umělkyní, která se dostala na první místo britského žebříčku s vlastní písní. Její debutové album "The Kick Inside", vydané ve stejném roce, se rovněž setkalo s příznivým ohlasem kritiky.

Kasey Michaels (10)

Kasey Michaels je autorkou více než 100 knih, z čehož více jak 40 tvoří historické romance. Kasey se ve svých knihách ráda věnuje námětům jako je cestování v čase, duchové, také píše trilogie, o temných stránkách, o světlých stránkách a o všem mezi tím. A proč začala Kasey s psaním? Když bylo jejímu nejstaršímu synovi osm let, selhaly mu ledviny. Celé tohle martirium trvalo více jak devět měsíců, než se podařila transplantace a tento čas Kasey strávila pobytem po nemocnicích. Zde se setkávala se sestřičkami, maminkami dalších malých pacientů a většina z nich unikala od drsné reality právě četbou romantických příběhů. No a druhá Kaseyina kniha The Tenacious Miss Tamerlane vznikla v období těchto devíti měsíců. Jedna kritička Kasey po letech po vydání této knihy svěřila, že The Tenacious Miss Tamerlane je její knihou do nepohody, která ji vždy dokáže rozesmát. Jak Kasey sama přiznává tuhle knížku psala jednak pro sebe samu, aby překonala tyto těžké chvíle, a jednak pro ostatní maminky a sestřičky v nemocnicích, které měly stejně jako ona bezesné, nekonečné noci. O 25 let později má Kasey na kontě přes stovku příběhů pro stejný okruh čtenářek. Svými knihami chce vyjádřit to, že stále chce věřit, přinášet úsměv na tvář, dávat naději a šanci na štěstí, ne slib ani jistotu, jen šanci. V současné době Kasey žije poblíž Philadelphie spolu se svým manželem a jejich čtyřmi dětmi.

Karolína Becková (11)

Spisovatelka, romány pro ženy Karolína Becková je pseudonym české autorky.

Karol Kállay (10)

Karol Kállay byl slovenský umělecký fotograf a dokumentarista. Amatérsky začal fotografovat po skončení gymnázia v Trenčíně a v Ružomberku. Je autorem reportážních fotografických cyklů, monotematických publikací a fotografií modního odívání pro řadu časopisů. Jistou dobu působil i v kinematografii jako asistent režiséra, např. i filmu Čertova stena. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a Univerzitu Komenského v Bratislavě. Od roku 1945 fotografoval profesionálně. Roku 1954 vydal svoji první knihu. Je členem Medzinárodní federace umělecké fotografie a držitel titulu EFIAP . V roce 1992 získal cenu redakce magazínu GEO – Fotograf roku.

Karel Zpěvák (9)

Autor doprovodných plánů, map a instruktivních ilustrací.

Karel Vokáč (9)

Karel Vokáč byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici. Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo. Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel na vydávání měsíčníku "Mladé Rokycansko". Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské "Nové doby" a řady literárních časopisů. Prvními posluchači pohádek, které také psal, byli jeho žáci strašické školy, kterým je předčítal. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války pod názvem "Uhlířské pohádky" v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřili: Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka. František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebov...

Karel Misař (9)

Karel Misař byl český spisovatel, novinář, vychovatel a dramaturg. Narodil se v rodině kováře a zemědělská dělnice. V roce 1953 maturoval na Pedagogickém gymnáziu v Praze. Poté byl učitelem v severních Čechách, nejprve v Třebívlicích a poté Libochovicích. Od roku 1962 dělal vychovatele v Ústavu pro výchovu narušené mládeže v Praze, kde načerpal inspiraci pro svůj neznámější román Pasťák. Od roku 1963 zároveň pracoval v Československém rozhlase, kde připravoval pořady pro mládež. Mj. patřil k zakladatelům oblíbeného pořadu Mikrofórum. V roce 1966 se stal redaktorem časopisu Plamen, v roce 1970 v Tvorbě. Roku 1974 pak dramaturgem ve Filmovém studiu Barrandov. V letech 1977–1978 se nakrátko vrátil do Tvorby a poté byl spisovatelem z povolání. Jeho dílo je zaměřeno na život mladých lidí, vyznačuje se syrovou dokumentární strohostí, ale také jistým pochopením pro záporného hrdinu a ironickým nadhledem.

Karel Kamiš (12)

Karel Kamiš je bohemista, slavista, folklorista a biolingvista. Specializuje se na biolingvistiku a na problematiku vokálu ve slovanských jazycích. Momentálně působí jako profesor na Katedře bohemistiky PedF Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se zaměřením na výuku studujících všech stupňů učitelství, zvláště pak pro 1. stupeň ZŠ. Napsal již řadu publikací, například Výraz a význam předložkového lokálu, Čeština a romština v českých zemích: překonávání komunikačních bariér v multietnické společnosti, Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy nebo Diktáty od šestky do devítky .

Karel Jindra (5)

Autor detektivní a špionážní literatury.

Karel Horký (8)

Prozaik, básník, dramatik a především novinář a publicista. Narodil se v Ronově nad Doubravou. Začal studovat gymnázium v Hradci Králové, ale studia nedokončil a prošel několika zaměstnáními . Novinářské schopnosti si nejprve ověřoval v krajském tisku , roku 1903 založil vlastní list Kramerius, jehož lidový ráz určovaly zejména Horkého fejetony. Po návratu z cest Evropou se stal redaktorem týdeníku Národní obzor a roku 1909 založil Horkého týdeník, který o rok později změnil v literární revue Stopa, vycházející až do počátku první světové války. Do Stopy přispívalo několik významných mladých literátů jako bratři Čapkové, Fr.Langer, R.Weiner aj. Na počátku války Horký odjel do Španělska, později do Portugalska. Spolupráce s českým zahraničním odbojem vyvrcholila v době, kdy se Horký přestěhoval do Spojených států amerických. Jeho články měly mezi americkými Čechy velký ohlas. Žurnalistice se Horký věnoval i po návratu do Československa. Spolupracoval zejména s Pražským ilustrovaným zpravodajem a s Národními listy. Stal se také redaktorem humoristického časopisu Švanda dudák. Od roku 1927 je Horkého jméno spojeno s týdeníkem Fronta, který byl zaměřen téměř výhradně k politické publicistice, polemicky namířené proti tzv. "politice Hradu". Protimasarykovské zaměření přivedlo Horkého také ke spolupráci s českými nacionalisty a fašisty. V době nacistické okupace však Horký odmítl spolupracovat s oficiálními místy a ve své fejetonistice se soustředil zvláště k aktualizaci českých pokrokových tradic. Postavil se také do čela přátel ohroženého levicového divadla E.F.Buriana. Po válce Horký přispíval do časopisů jen sporadicky, soustředil se k psaní svých pamětí. Zemřel 2. března 1965 v Praze. DÍLO: V jeho uměleckém díle se výrazně prosazuje sklon k útočné hyperbolizující satiře. Fejetony se zájmem o život prostého člověka odráží - hlavně ve své politické části vzniklé mezi oběma válkami - autorův složitý vývoj od levicov...

Karel Horálek (11)

Karel Horálek byl český jazykovědec, slavista, paleoslovenista, bulharista, literární vědec a historik, folklorista, textolog, lexikograf, versolog, vysokoškolský pedagog, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu několik let pracoval jako kreslič v grafickém závodě v Brně, v letech 1935–1939 studoval na FF MU češtinu, filozofii a slovanskou filologii, poté krátce zůstal v jejím svazku jako asistent. V rámci represí po 17. listopadu 1939 byl zatčen a šest měsíců vězněn v koncentračním táboře Oranienburg, od srpna 1940 do září 1945 byl zaměstnán v Kanceláři Slovníku jazyka českého. V roce 1945 získal na FF MU doktorát filozofie a nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1946 habilitoval, následně byl jmenován docentem a od 1947 profesorem slovanské jazykovědy. Na FF UK zastával různé pozice, byl proděkanem, ve čtyřech funkčních obdobích děkanem tehdejší filologické fakulty , vedoucím katedry slavistiky .V roce 1956 byl zvolen členem korespondentem ČSAV, od roku 1972 do 1978 působil ve funkci ředitele Ústavu pro jazyk český ČSAV, v dalších letech jako vědecký konzultant Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV.V květnu 1941 se stal členem Pražského lingvistického kroužku. Vedle plnění pedagogických povinností a s nimi spojeným výkonem akademických funkcí vyvíjel intenzivní organizátorskou domácí i zahraniční vědeckou činnost, byl členem Mezinárodní komise folkloristické, Komise pro dějiny slavistiky při Mezinárodním komitétu slavistů, působil v redakčních radách časopisů Slovo a slovesnost a Slavia. V letech 1940–1945 se podílel na přípravě Příručního slovníku jazyka českého, uspořádal, redigoval a vydal Velký rusko-český slovník a Česko-rus...

Karel Dewetter (9)

Narozen 2.10. 1882 Dobřejovice u Prahy, zemřel 12.9. 1962 v Praze. Spisovatel, archivář a knihovník.Básník, prozaik, autor fantastických a dobrodružných próz pro děti a mládež.

Karel Boromejský Mádl (10)

Karel Boromejský Mádl byl český historik a kritik umění, profesor na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Patřil k předním kritikům generace 90. let 19. století. Mádl absolvoval reálku v Praze, v letech 1879-1880 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník, v letech 1880–83 žil ve Vídni, kde se nejprve dal zapsat na vysokou školu technickou, ale také navštěvoval uměleckohistorické přednášky a semináře profesorů R. Eitelbergera von Edelberg a M. Thausinga v Rakouském muzeu pro umění a průmysl a Albertině. Není doloženo, že by byl řádným studentem univerzity. Ve Vídni pravděpodobně poznal i zakladatele vídeňské uměleckohistorické školy Franze Wickhoffa a prvního ředitele pražské Uměleckoprůmyslové školy Františka Schmoranze. V letech 1883 a 1884 navštívil Mnichov a Paříž, po roce 1884 pobýval ve Vídni. Od roku 1886 spolupracoval s nově založenou Galerií Ruch. Od roku 1888 byl spolupracovníkem redakce Ottova slovníku naučného. Podnikl četné studijní cesty do Rakouska, Německa, Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Jugoslávie a dalších zemí. Ještě ve Vídni Mádl psal o potřebě založit uměleckoprůmyslovou školu v Praze a krátce po jejím vzniku se stal roku 1886 docentem textilního umění a tajemníkem školy. Dějiny umění v té době přednášel na UPŠ Otakar Hostinský, který roku 1894 přešel na Univerzitu. Mádl se stal jeho nástupcem, byl jmenován profesorem a zároveň správcem knihovny. Na UPŠ přestal působit za války a v dalších letech se věnoval odborné uměleckohistorické práci. Od roku 1887 psal do Zlaté Prahy stati o památkách, spřátelil se s rodinou nakladatele Jana Otty, s jehož dcerou Marií Annou se roku 1910 ve svých 51 letech oženil, manželství bylo bezdětné. Roku 1917 byl jmenován vládním radou a od roku 1918 zastával funkci místopředsedy kuratoria Moderní galerie a člena komise pro navrácení bohemik z ciziny. Byl členem Umělecké besedy, Společnosti Národního divadla, Archeologick...

Karel Alois Vinařický (7)

Karel Alois Vinařický byl český vlastenecký kněz, básník, spisovatel a překladatel, jedna z nejvýznamnějších osobností českého národního obrození a spoluzakladatel české literatury pro děti. Účastnil se také debat o reformě českého pravopisu . Narodil se v rodině poněmčeného českého řemeslníka. Vzdělání získal v němčině, už na gymnáziu ve Slaném se ale zapojil do českého národního hnutí a začal se učit česky. Zajímal se především o historii. Když v roce 1818 začal v Praze studovat filosofii , zapojil se velmi intenzivně do vlasteneckého života. Byl také silně ovlivněn svým učitelem Bernardem Bolzanem, kterého si po celý život velmi vážil, ale jehož osvícenské názory se brzy změnily v přísný konzervativismus. Po studiích vstoupil do semináře, kde se také začal věnovat prvním literárním pokusům. Studium přerušil, protože byl vybrán jako vychovatel potomků rodu Šliků, studoval dále dálkově. I po vystudování se ale živil jako vychovatel a působil v různých šlechtických rodinách, čímž si získal přátele mezi vlasteneckou šlechtou i soudobými českými buditeli, zejm. F. L. Čelakovským. Začal publikovat básně a překlady antických klasiků. V roce 1828 se podílel na založení Časopisu pro katolické duchovenstvo , v němž dále působil jako korektor a redaktor a v kterém publikoval svá díla. Získával postupně různé církevní funkce v Praze, od roku 1829 byl ceremoniářem pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského, který byl příznivě nakloněn českým snahám v oblasti rozvíjení národní kultury a proslul jako filantrop. Vinařický mu večer čítal z českých knih i ČKD. V roce 1833 se stal farářem ve vsi Kováň, kde byl často navštěvován vlasteneckými přáteli a kde vytvořil velkou část svého literárního díla. Za ...

Kamila Teslíková (8)

Kamila Teslíková je scenáristka a dramaturgyně pořadů České televize Ostrava První pomoc, Pod pokličkou, Bydlení je hra, Zahrada je hra, Chalupa je hra, Zkus mít vkus a dalších, redaktorka a moderátorka vysílání. V ČT působí – s krátkou přestávkou v Českém rozhlase – od roku 1993. Jako absolventka stavební fakulty Vysokého učení technického v Brně zúročila svoje vědomosti i v populárně-naučném cyklu pro děti U6 Úžasný svět techniky, je spoluautorkou několika dílů jeho knižní podoby. Dále je spoluautorkou knižní řady Draci v hrnci a Ty Brďo!, zpracovaných podle jejích pořadů. Je patronkou nadačního fondu Křídlení.

Kamil Šrubař (9)

Narozen 1972 ve Zlíně. Mgr., středoškolský učitel matematiky, fyziky a informatiky.

Kamil Fürst (13)

Narozen 13.8.1883 v Přešticích, zemřel 3.5.1945 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, klasický filolog, učebnice a spisy z oboru.

Jurij Markovič Nagibin (9)

Jurij Markovič Nagibin, rusky: Юрий Мaркович Нагибин byl ruský sovětský prozaik, novinář, scénárista a autor memoárů. Též autor povídek z doby 2. světové války a lyrických povídek o dobových vztazích mezi lidmi a mezi člověkem a přírodou. Řada jeho námětů byla zfilmována. Je autorem známého filmu Předseda , v povídkové tvorbě rád promítá válečné prožitky do vnitřního světa svého moderního hrdiny. České výbory: Člověk a cesta, Když je čas kachen, Cizí srdce, Uličky mého dětství, příběhy významných kulturních osobností Ostrov lásky.

Jurij Karlovič Oleša (8)

Ruský prozaik a dramatik.

Jurij Brězan (10)

Jurij Brězan byl nejvlivnějším lužickosrbským spisovatelem 2. poloviny 20. století. Od padesátých let svá díla publikoval pravidelně v hornolužické srbštině a němčině a položil tak základy k dvojjazyčnosti moderní lužickosrbské literatury. Se svými knihami, jmenovitě s prózou Christa, s trilogií o Felixi Hanuschovi stejně jako s romány Krabat a Obraz otce, získal velkou čtenářskou obec v Německu i v zahraničí. Českému čtenáři je jeho dílo k dispozici v českých a slovenských překladech. Jurij Brězan se narodil 9. června 1916 v saské hornolužické vsi Räckelwitz/Worklecy jako první dítě lamače kamene a rolníka Georga Bresana , toho času vojáka, a Marie, roz. Bräuer . Třebaže oba rodiče vedle svých úředních jmen na vsi používali lužickosrbská jména, na Brězanově rodném listě je uvedeno jméno Georg Bresan, které si změnil až v roce 1948 v souvislosti s přijetím Zákona pro ochranu práv srbského národa. Svého otce poznal teprve ve věku 2,5 let po té, co se v říjnu 1918 vrátil z Francie. Ve vesnici Räckelwitz/Worklecy, která leží v katolické oblasti Horní Lužice , navštěvoval malý, plavovlasý Jurij vesnickou školu s výukou v srbštině a němčině. Pro své výsledky i zjevné nadání byl doporučen ke studiu na víceletém městském gymnáziu v Budyšíně. Na toto německé gymnázium nastoupil v roce 1927, coby ministrant v Chrámu sv. Petra měl při tom nárok na ubytování v jednom z domů budyšínské kapituly. Již jako gymnazista se Brězan začal angažovat v lužickosrbské národnostní otázce: přispíval do lužického tisku články o „antislovanském smýšlení“ , o Bismarkově protipolské politice atp. Článek o uzdravění chřadnoucího národa z 21. prosince 1935 byl registrován tzv. Wendským oddělením , které provádělo státní dozor nad srbským národním a kulturním hnutím. T...

Julia Boehme (10)

Julia Boehme studovala po střední škole literatury a hudby studie v Berlíně a poté pracovala jako redaktor. Již v průběhu této doby, napsala řadu článků pro noviny a rozhlasové stanice. Po jejím absolvování pracovala jako redaktorka televize pro děti, kde se vyvinula a poslání kapitána Bluebear. Od roku 2000 Julia Boehme pracovala jako autor na volné noze a vzdala se své práci editora. Žije s rodinou v Berlíně

Jules Michelet (3)

Jules Michelet byl francouzský historik. Narodil se v Paříži 21. srpna 1798 do rodiny s hugenotskou tradicí. Otec ho poslal studovat na univerzitu Collège or Lycée Charlemagne. Závěrečnou zkoušku udělal v roce 1821, a brzy byl jmenován profesorem historie na vysoké škole Rollin. Od roku 1830 se stal ředitelem státních archivů. Během svého života napsal mnoho významných děl. Zemřel 9. února roku 1874 v Hyères. Jeho socha je jednou ze 146 soch umístěných na fasádě budovy Hôtel de ville de Paris. a jiné

Jozef Leikert (10)

Jozef Leikert je slovenský básník a autor literatury faktu. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a posléze pracoval jako redaktor několika časopisů, mimo jiné i jako šéfredaktor Gama magazínu. Od roku 1997 působí na Historickém ústavu Slovenské akademie věd a byl i mluvčím a později osobním poradcem prezidenta Slovenské republiky. Je předsedou Klubu spisovatelů literatury faktu a členem PEN-klubu.

Jozef Ďurík (5)

Slovenský autor publikací o přípravě pokrmů, kuchařské recepty, publikace o jídle.

Joyce A Tyldesley (11)

Britská egyptoložka, kromě archeologie se též věnuje literární tvorbě starého Egypta.

Joseph Sheridan Le Fanu (11)

Joseph Sheridan Le Fanu byl irský prozaik, básník a dramatik píšící anglicky, autor povídek a románů se záhadnými a hrůzostrašnými motivy, jeden ze zakladatelů hororu a detektivního žánru. Sheridan Le Fanu procházel z rodiny duchovního. Narodil se roku 1814 v Dublinu, kde také vystudoval práva. Zakrátko se ale rozhodl věnovat se plně kariéře spisovatele a novináře, přispíval např. do časopisu Dublin University Magazine, který i několik let redigoval, stal se vydavatelem i novinářem dublinského deníku Evening Mail. Když mu roku 1858 zemřela manželka, stáhl se na čas do ústraní, vedl život podivínského samotáře a nestýkal se ani s nejbližšími přáteli. Pak se ale mezi roky 1861–1869 stal redaktorem časopisu Dublin University Magazine, kam již předtím přispíval, a především začal být považován za mistra strašidelného a napínavého vyprávění. Materiál pro svá díla čerpal z vášnivé četby náboženských, mystických a okultních spisů a gotických románů a také ze své znalosti folklóru. Za svůj život napsal čtrnáct románů, z nichž ne všechny již snesou současná měřítka, a několik sbírek kratších strašidelných příběhů, z nichž vyniká novela Carmilla ze sbírky V temném zrcadle o lesbické upírce, která ovlivnila například Brama Stokera při psaní jeho románu Drákula. Sheridan Le Fanu zemřel roku 1873 v Dublinu. V roce 2001 byla v Českém rozhlasu zdramatizována povídka Ten, který tě nespouští z očí . Přeložil a zdramatizoval Josef Hlavnička, hudba Petr Mandel, dramaturgie Jana Weberová, režie Hana Kofránková. Osoby a obsazení: Patrick O´Grady , kapitán James Barton , Patrik, právník, potomek OˇGradyho , Generál Montague , Macklin , Doktor Richards , George Norcott , neznámý , Hawkins , Fiakrista , hlas a Lady Rochdaleo...

Josef Václav Bohuslav (14)

Narozen 12. 12. 1863 v Radenicích u Nymburka, zemřel 24. 3. 1952 v Praze. JUDr., soudní úředník, právnické práce, básně, turistické průvodce, překlad z polštiny.

Josef V Scheybal (11)

Josef V. Scheybal patří k nejvýznamnějším představitelům české národopisné kresby. Jeho dokumentační práce se opírala o hluboké znalosti oboru a dokonalé zvládnutí výtvarné techniky; kresby jsou až vědecky přesné, s propracovanými detaily, přitom kompozičně a kresebně přesvědčivě podané. Autor zásadním způsobem přispěl k dokumentaci lidové architektury v severních Čechách, zejména v Pojizeří a Podkrkonoší, kde se zúčastnil řady terénních výzkumů, mimo jiné na Českodubsku, Turnovsku, Liberecku, Železnobrodsku a Jablonecku. Vytvořil tisíce kreseb, které jsou často jediným dokumentem zaniklých a zničených památek nejen lidového umění. Ucelené soubory dokumentačních kreseb, uložené v archivech řady institucí, jsou využívány při sestavování muzejních expozic, pořádání tématických výstav, při přípravě encyklopedií lidového umění a národopisných i místopisných publikací . Josef V. Scheybal byl rovněž talentovaným ilustrátorem a v mládí vytvořil výtvarný doprovod několika knih krásné literatury. Pozornost si zasluhují také jeho plenérové krajinářské kresby. Autorova teoretická činnost je především odrazem jeho zájmu o etnografii a výtvarné umění. Napsal dvě umělecké monografie věnované malířům A. Kašparovi a M. Votrubcovi, věnoval se historii severních Čech, lidové architektuře, zejména v Pojizeří, vlastivědně zaměřené publikace vydával společně se svou ženou. Jana Scheybalová se věnovala především regionální historii a místopisu. Společně s Josefem V. Scheybalem vydala knihy Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách , Kraj kolem Jizery a Krajem skla a bižuterie . Samostatně připravila publikace Lidová kultura severních Čech , Český ráj Josefa Pekaře a jeho současníků a Český ráj na starých diapozitivech ....

Josef Staněk (6)

Turistické průvodce po severovýchodních Čechách.

Josef Šmajs (9)

Josef Šmajs je český filozof a spisovatel. V roce 1969 vystudoval strojní inženýství na Vojenské akademii v Brně a v roce 1972 filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde získal titul PhDr. a v roce 1978 titul CSc. V roce 1986 získal hodnost docenta filozofie , v roce 1997 byl jmenován profesorem filozofie na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1979 do roku 2009 působil na Katedře filosofie FF MU v Brně. V letech 1996-2000 vedl Katedru filosofie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Od roku1988 souvisle pracuje v redakční radě Filosofického časopisu, 10 let byl členem redakční rady časopisu Problemy ekologii . Je členem Obce spisovatelů, od roku 2008 do roku 2011 byl členem jejího vedení . Na Katedře filosofie FF MU přednášel ontologii, gnoseologii, filosofii techniky, vztah přírody a kultury. Nyní přednáší filosofii a filosofii techniky na Ekonomicko-správní fakulty MU a na Fakultě sociálních studií MU. Je naším předním odborníkem v oboru ekologické filosofie, kterou od konce 80. let 20. století rozvíjí jako součást své evoluční ontologie. Novější podobu evoluční ontologie rozšířenou o evoluční gnoseologii a filosofii techniky obsahuje kniha Filozofie - obrat k Zemi . V roce 2008 se zúčastnil Světového filosofického kongresu v korejském Soulu a v roce 2013 Světového filosofického kongresu v Athénách. Je autorem mnoha knih s ontologickou a ekologickou tematikou, které jsou překládány do jiných jazyků. Pro světovou americkou encyklopedii Encyclopedia of Anthropology zpracoval hesla Culture, Nature, Technology, Environmental Philosophy. Spolu s Ivanem Klímou a Václavem Cílkem vydal roku 2010 apelativní text k povaze nynější civilizační a ekologické krize s názvem Tři hlasy. V roce 2014-2015 s přispěním V. Vomáčky a A. Rosy připravil pětijazyčnou publikaci Ústava Země: filosofický koncept. Publikoval kolem 300 v...

Josef Richard Hradecký (12)

Josef Richard Hradecký, vl. jménem Josef Roubíček , byl spisovatel, dramatik a žurnalista. J. R. Hradecký se narodil v rodině tkalce v Kostelní Radouni. Po ukončení školní docházky byl poslán místo studií do Vídně jako truhlářský učeň. Živil se též jako dělník a tovární kreslič, zúčastnil se aktivit národně sociální strany. Okolo roku 1908 se vrátil do Čech a po krátkodobých zaměstnáních se usadil v Praze, kde se živil jako novinář a spisovatel. V letech 1920–1921 byl redaktorem Pražského ilustrovaného zpravodaje. V roce 1922 přesídlil do Brna, kde se 17. června 1922 oženil s Annou Stehlíkovou . Zde mezi jiným přispíval do Lidových novin, v roce 1923 byl veden jako redaktor časopisu Svoboda. V Brně si nechal změnit jméno na Josef Hradecký. Později se vrátil do Prahy, kde i dožil. Od roku 1907 psal romány. Zaměřoval se v nich především na sociální témata ze svého rodného kraje. Nejvýznamnější z jeho tvorby je trilogie „Adamovy děti“, která dokumentuje přeměny dělnického života na přelomu století. Kromě románů napsal několik divadelních her, množství povídek a dokonce i básně. Svá knižní díla podepisoval jako J. R. Hradecký. V denním tisku a časopisech používal řadu pseudonymů jako Fidus, Gaskoněc, Jerha. Přispíval do deníků a časopisů jako Zlatá Praha, Lidové noviny a mnoha dalších.

Josef Quis (11)

Josef Quis , je absolventem Pedagogické fakulty v Ostravě, obor český jazyk - výtvarná výchova. V letech 1988 - 1991 pracoval v Krátkém filmu Praha . Od roku 1991 je na volné noze. Věnuje se ilustracím, převážně dětských knížek , animovanému filmu, CD-R hrám pro děti, kresbě, malbě i užité grafice. Je členem ostravské surrealistické skupiny "stir up".

Josef Melen (4)

Josef Mašín (2)

V roce 1946 obdržel od prezidenta Beneše československou medaili Za chrabrost. Později vytvořil spolu s bratrem Ctiradem menší protikomunistickou skupinu. Se skupinou se Josef zúčastnil přepadu služebny Sboru národní bezpečnosti , při níž Ctirad zabil přítomného příslušníka, a přepadení vozu s výplatami, při níž byl zabit pokladník Josef Rošický. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Josef se tam dostal v doprovodu těžce zraněného Milana Paumera nedlouho po Ctiradovi v listopadu 1953. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize. Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. Po odchodu do civilu bratři podnikali společně s Paumerem, po roce se jejich cesty rozešly a Josef podnikal v oblasti kovů, slitin, poté letadel a nakonec v oboru počítačových čipů. V roce 2008 obdržel čestnou plaketou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka. U příležitosti pohřbu bratra Ctirada obdržel rezortní vyznamenání Zlaté lípy.

Josef Lukl Hromádka (13)

Josef Lukl Hromádka byl český protestantský a zejména luterský, později českobratrský evangelický teolog, vysokoškolský pedagog, žák Karla Bartha a teologický interpret marxismu. Orientoval se mimo jiné na sociální problematiku. Narodil se jako nejstarší syn zámožného luterského sedláka a měl po něm převzít rodový statek. Když otec viděl, že ho sedlačení nepřitahuje, nechal ho studovat na gymnáziu ve Valašském Meziříčí. Po maturitě studoval teologii ve Vídni, v Basileji, v Heidelbergu, v Aberdeenu a v Praze. Roku 1912 byl ordinován a stal se vikářem ve Vsetíně. Roku 1917 obhájil titul doktora filosofie prací o Masarykově filosofii náboženství na Filosofické fakultě UK. Během pastorské činnosti usiloval o sjednocení české luterské a reformované církve, k němuž došlo koncem roku 1918. Roku 1920 se habilitoval na pražské Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké a roku 1928 byl jmenován řádným profesorem systematické teologie. Angažoval se v mezinárodních křesťanských organizacích a ekumenickém hnutí. V roce 1939 uprchl před nacismem do USA, kde přednášel dialektickou teologii na Princeton Theological Seminary a po válce se vrátil zpět do vlasti. Jeho pozice po převratu v roce 1948 vyvolala rozporné reakce, protože se stavěl proti slepému antikomunismu a zastával distancovanou kritickou solidaritu s československým státem, který ho ovšem propagandisticky využíval. Angažoval se v ekumenickém a mírovém hnutí . Za tuto svou činnost byl roku 1958 oceněn Leninovou cenou míru a dalšími komunistickými řády. Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byla pro něho i osobní tragédií, zvlášť když se ukázalo, že jeho kolegové z KMK invazi většinou podpořili....

Josef Lukavský (11)

Vystudoval gymnázium v Příbrami, čtyři roky zde pracoval jako písař, v roce 1893 odešel k divadlu, od r. 1902 působil v různých pražských divadlech, zejména Na Vinohradech. Získal značnou popularitu jako konferenciér a pamfletista kabaretu Lucerna. Zakládající člen Organizace českého herectva. Od 20. let jen píše. Romanopisec orientovaný na konvenční motivy, často z hereckého života a s prvky dobrodružství . Za jeho stěžejní dílo je pokládán román z hereckého prostředí Komedianti .

Josef Kubeš (9)

Publikace z oboru strojnictví a stavebnictví.

Josef Kuba (6)

Josef Kuba byl český kožešník a interbrigadista. Josef Kuba se narodil v Zámostí v Třebíči, vyučil se ve Vídni kožešníkem a následně začal pracovat na Slovensku. Tam pracoval i ve třicátých letech 20. století. V roce 1936 odjel bojovat do španělské občanské války; měl tam dorazit již na Vánoce téhož roku. Dne 3. března roku 1937 už působil na frontě v Jaramě v Žižkově rotě jako kulometčík. V téže rotě bojoval i Leopold Pokorný. Po návratu ze španělské občanské války žil v Třebíči u svých rodičů. Po začátku druhé světové války byl zatčen gestapem a zemřel v roce 1944 v koncentračním táboru Dachau. Jeho osudy se zabýval Stanislav Motl v knize Peklo pod španělským nebem, následně i natočil stejnojmenný dokumentární film.

Josef Knejzlík (10)

Josef Knejzlík byl československý politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění, spolkový činitel a redaktor. Narodil se v domě čp. 64 v Horce u Třebíče. Pokřtěn byl jako římský katolík, ale 12. února 1921 vystoupil z církve. Vyučil se typografem. První působiště získal roku 1901 v Brně, kde pracoval jako novinář pro list Pokrok. Už na počátku století se stal národním socialistou, v roce 1903 založil mládežnický spolek Rozkvět. O dva roky později přijal nabídku Václava Klofáče a odstěhoval se do Přerova, aby se zde stal společníkem tiskařské firmy Bartheldy a spol. V obecních volbách roku 1907 byl za české národní sociály zvolen do přerovského zastupitelstva. Práci dělil mezi zastupitelstvo a časopis Český rolník, který roku 1909 zakoupil a jehož redakci přestěhoval do své nové vily v Předmostí. O rok později se dostal do obecního zastupitelstva a spolupodílel se na založení místní Národní jednoty. Po návratu z fronty byl zvolen starostou Předmostí a tuto funkci zastával plných 23 let. Od roku 1920 byl starostou Sokola. Jeho působení ve funkci starosty bylo úspěšné, o čemž svědčí také pravidelné vítězství národních socialistů v obecních volbách. Knejzlík byl vášnivý zahrádkář, v Předmostí vybudoval velkou botanickou zahradu a na Čekyňském kopci ovocné sady. V širším okolí byl znám především jako redaktor časopisu Český rolník. Ten původně vycházel v Radslavicích pod vedením Jaroslava Dostalíka. Knejzlík jako hlavní redaktor nastoupil v roce 1909 a vydávání přesunul do Předmostí. Za první světové války, když Knejzlík narukoval na frontu, vedla list krátce jeho manželka, poté ale vydávání ustalo. Český rolník byl obnoven v roce 1923, o dva roky později byl přejmenován na Rádce a v roce 1934 na Rádce z Předmostí. Časopis měl ve 20. letech poměrně velký rozsah – 48 stran a na 5000 předplatilů, i z ciziny. Knejzlíkův syn Vlastimil , který o...

Josef Hynie (10)

Josef Hynie byl významný český lékař, zakladatel české sexuologické školy, jenž vedl po dobu takřka 40 let Sexuologický ústav v Praze. Jeho starším bratrem byl prof. Ing. Ota Hynie, český hydrogeolog. Vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, posléze se tamtéž v roce 1934 habilitoval v oboru lékařské sexuologie. V roce 1935 se stal přednostou Sexuologického ústavu v Praze, který vedl až do roku 1974. Profesor Hynie byl autorem řady publikací, věnujících se problematice lidské sexuality, sexuálních poruch, či dospívání mladistvých. Je po něm pojmenována Cena Josefa Hynieho, již uděluje Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyněho za nejlepší odbornou publikaci v oboru sexuologie.

Josef Hraba (9)

Prof. PhDr. Josef Hrabák, DrSc., byl český literární historik, teoretik a kritik, komparatista a univerzitní profesor české literatury. V roce 1937 se stal členem Pražského lingvistického kroužku.

Josef Dolejší (8)

Narozen 31. 7. 1942 ve Velkém Přítočně u Kladna, zemřel 30. 3. 2023. Pedagog a historik, autor prací oboru vojenské historie, regionální historie ve vojensko historických souvislostech a dějin umění.

Josef Charvát (11)

Profesor MUDr. Josef Charvát patří mezi nejvýznamnější osobnosti naší medicíny 20. století. Byl zakladatelem československé endokrinologie a v tomto oboru dosáhl vynikajících výsledků, oceněných v celém světě. Působil jako internista, profesor vnitřního lékařství na Univerzitě Karlově, jako ředitel Laboratoří pro endokrinologii a metabolismus, akademik ČSAV, byl nositel Řádu republiky, Řádu práce a Řádu Zlaté hvězdy, Státní ceny Klementy Gottwalda, dostal titul Hrdina socialistické práce, byl Čestným doktorem Karlovy univerzity a dalších světových univerzit, členem poradního sboru pro vědu a techniku v OSN atd. Jeho hlavním dílem je kniha "Choroby žláz s vnitřní sekrecí". Narodil se 6.8.1897 v Praze. Velmi bystrý a vnímavý chlapec prožil své dětství ve skromných rodinných podmínkách na pražské Letné a musel si své místo vydobýt sám, proti vůli vlastního otce, který se neodvažoval mířit příliš vysoko a pro svého syna plánoval budoucnost střízlivě podle neutěšené ekonomické situace rodiny. Když se Josef Charvát po maturitě přece jen rozhodl studovat medicínu, otec ho odmítl podporovat a musel spoléhat jen sám na sebe. To se mu vyplatilo. Na lékařské fakultě v Praze promoval roce 1923 a brzy se stal vynikajícím odborníkem a vyhledávaným lékařem. Mezi jeho pacienty patřily i prominentní osobnosti z řad politiků a umělců. Například osobně léčil Klementa Gottwalda, ale přesto mu v roce 1969 komunistický režim neschválil stát se řádně zvoleným rektorem Univerzity Karlovy. Od roku 1925 zastával místo asistenta na II. lékařské klinice u profesora Josefa Pelnáře. Roku 1928 habilitoval z patologie a terapie nemocí vnitřních, roku 1933 získal mimořádnou profesuru, v roce 1939 byl pověřen vedením II. lékařské kliniky i polikliniky, avšak v témže roce byl i vězněn. III. interní klinika vznikla v květnu 1945, když Prof. Josef Charvát obsadil část prostor v josefínském traktu všeobecné nemocnice. Oficiálně byl pověřen v...