Všichni Autoři a témata

Jan Krumbach (5)

Narozen 7. 1. 1921 v Bratislavě, zemřel 25. 4. 1986 v Brně. Ing., strojní inženýr, odborný asistent na Vojenské akademii Antonína Zápotockého, odborný pracovník Technického muzea v Brně. Autor publikací o československém letectví.

Jan Klusák (7)

Jan Klusák, původním jménem Jan Filip Porges , je český hudební skladatel. Narodil se dne 18. dubna 1934 v Praze v česko-židovské rodině. Jeho otec tragicky zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Své příjmení si skladatel ponechal po matce. Se svou předchozí druhou manželkou Janou Klusákovou má syna, hudebního publicistu Pavla Klusáka. Maturoval na Akademickém gymnáziu Štěpánská v Praze a pokračoval ve studiích u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze v oboru skladba. Poté již působil jako skladatel, příležitostně herec a literát – od počátku své kariéry ve svobodném povolání. Jeho kompoziční styl byl zprvu ovlivněn meziválečným neoklasicismem – zejména skladateli Išou Krejčím, Igorem Stravinským, Sergejem Prokofjevem. Od roku 1959 úzce spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie působícímu v Divadle Na Zábradlí věnoval řadu mnohdy avantgardních skladeb. Napsal množství scénické hudby , Václav Havel). Od 60. let se uplatňoval i ve filmu a to nejen jako skladatel, ale i herec. Výrazné role ztvárnil ve snímcích tzv. České nové vlny: O slavnosti a hostech , Jan Němec; Sedmikrásky , Věra Chytilová; Mučedníci lásky , Jan Němec; Valerie a týden divů , Jaromil Jireš a dalších. V těchto letech nastala i zásadní proměna v jeho stylové kompoziční orientaci – jako jeden z prvních se odvážně přiklonil k technikám Druhé vídeňské školy, Nové hudby, Darmstadtu, dodekafonie, serialismu, které byly tehdejší ideologií potlačovány, a staly se mu východiskem pro jeho následující tvorbu. Po srpnu 1968 byla jeho veřejná činnost husákovským režimem utlumována a byl označen za politicky nežádoucí osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu ke dvěma zakázaným filmům: Den sedmý, osmá noc , Evald Schorm a Konec srpna v hotelu Ozón , Jan Schmidt. V normalizační době našel své místo v Divadle Járy ...

Jan Kaňka (13)

Narozen 17.7.1897 v Kutné Hoře, zemřel 23.9.1966 v Praze. Středoškolský profesor, autor českých mluvnic, překlad z angličtiny.

Ján Hajduch (8)

Narozen 18.3.1903 v Trenčíně, zemřel 4.8.1972 tamtéž. Slovenský fotograf - krajinářské a národopisné fotografie.

Jan Gebhart (7)

Jan Gebhart byl český historik, věnující se období Protektorátu Čechy a Morava. Po absolutoriu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pracoval krátce v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii a poté pět let na Ministerstvu národní obrany. V roce 1974 nastoupil do Vojenského historického ústavu, odkud po deseti letech přešel do Ústavu československých a světových dějin ČSAV , jehož vědecké radě v letech 1994–2002 předsedal. Často spolupracoval s historikem Janem Kuklíkem, mj. na vedení Masarykova sborníku . Přednášel též na FF UK a působil v řadě vědeckých a redakčních rad a odborných komisí. Jako vedoucí kolektivu se podílel na českém vydání objemné Kroniky druhé světové války.

Jan Fischer (9)

Jan Fischer je český statistik a politik, od 8. května 2009 do července 2010 předseda tzv. úřednické vlády, později nestranický kandidát na prezidenta České republiky v přímé volbě v lednu 2013. Dlouho byl považován za favorita s jistým postupem do druhého kola, ale koncem roku 2012 začal ztrácet preference a nakonec s 16,35 % jen těsně získal třetí místo. V červenci 2013 se stal ministrem financí a místopředsedou vlády Jiřího Rusnoka, ve funkci působil do ledna 2014. Po Vysoké škole ekonomické pracoval na Federálním statistickém úřadě, kde kvůli služebnímu postupu v roce 1980 vstoupil do Komunistické strany Československa. V 90. letech byl místopředsedou a od dubna 2003 předsedou Českého statistického úřadu. Jako premiér před koncem českého předsednictví Evropské unie v roce 2009 také předsedal Radě Evropské unie. Od září 2010 do léta 2012 působil jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně, poté odešel do důchodu. Fischerův otec RNDr. Otto Fischer vystudoval matematiku a pojistnou matematiku; během druhé světové války jako žid prošel ghetto Terezín, koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau a kladskou pobočku tábora Gross-Rosen; z celé rodiny přežil holokaust pouze on a jeho matka. Poté se zabýval matematicko-statistickými aplikacemi v biologii v Matematickém ústavu Československé akademie věd a vyučoval zejména analýzu rozptylu na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Matka RNDr. Věra Fischerová byla také statistička, pocházela z původně katolické rodiny. Jan Fischer se sám označuje jako nehalachický žid, neboť podle ortodoxní a konzervativní judaistické tradice se židovství dědí po matce. Roku 1975 se Fischer oženil s Ivanou Janeckou , která pracovala jako dětská sestra. Syn Jakub Fischer je profesorem ekonomické statistiky a prorektorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Dcera Kateřina Drbohlavová mnoho let pracovala ve vzdělávací spole...

Jan Buchar (6)

Jan Buchar byl český učitel, průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších. V zimě 1892-93 byl jedním z prvních krkonošských lyžařů, poté společně s pražským Ski klubem organizoval množství horských túr a propagačních přednášek. V roce 1903 se podílel na založení Svazu českých lyžařů a stal se jeho prvním předsedou. Měl podíl také na rozvoji turistické infrastruktury . Podporoval české menšiny v pohraničí. Za zásluhy o popularizaci sportu i rozvoj regionu byl oceněn čestným členstvím v několika sportovních klubech a čestným občanstvím v Jilemnici a dalších obcích. Narodil se r. 1859 v Mříčné. Přes 40 let působil jako učitel v Dolních Štěpanicích. Od roku 1884 se věnoval turistice. V roce 1892 dal podnět k založení první české studentské noclehárny na Labské boudě a k výstavbě cesty ze Žalého na Mísečky . V roce 1890 přivezl hrabě Jan Harrach na své panství norské lyže. V zimě 1892–93 podle nich nechal vyrobit na pile v Dolních Štěpanicích několik kopií a nabídl vybraným lidem, mezi jinými i učiteli Janu Bucharovi, aby je vyzkoušeli. Setkaly se s okamžitým úspěchem. Lesníci, kteří do té doby chodili do vysokého sněhu v „krokvích“ , se nyní mohli dostat s menší námahou i do jinak nepřístupných míst. Zatímco hrabě Harrach uvažoval o lyžích jen jako o pracovní pomůcce, uvědomil si Buchar jejich možnosti pro turistiku. Následujícího volného dne se vypravil s fotografem Hynkem Bedrníkem na lyžích na Benecko. O výletu večer nadšeně hovořili v restauraci U modré hvězdy v Jilemnici. Brzy se kolem nich vytvořila skupina, z níž zanedlouho vznikl Český krkonošský spolek „Ski“. O jeho založení napsal Buchar článek, který vyšel v časopise Pražský ilustrovaný kurýr 11. května 1893. Tam si jej všiml Josef Rössler, předseda lyžařského odboru Bruslařského klubu v Praze, který byl zal...

Jan Blahoslav Kozák (13)

Jan Blahoslav Kozák nebo též jen Jan Kozák byl český profesor dějin filosofie, protestantský teolog, evangelický duchovní a politik. Publikoval v oboru filosofie, etiky a náboženství, překládal z angličtiny, francouzštiny a italštiny. Zároveň byl koncem 30. let 20. století poslancem Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Jeho starším bratrem byl architekt Bohumír Kozák. Jan Blahoslav Kozák byl syn faráře evangelického reformního sboru v Čáslavi Františka Kozáka a jeho manželky Zdeňky, rozené Císařové. Roku 1906 maturoval na gymnáziu v Čáslavi, poté studoval teologii a filosofii na univerzitách v Bonnu, Edinburghu, Vídni a Halle. V roce 1915 získal na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy doktorát filosofie obhájením disertační práce Sóma pneumatikon – helenistické prvky v paulinismu. Na to v letech 1910–1914 působil jako profesor na evangelickém učitelském ústavu v Čáslavi a pak jako evangelický vikář , poté byl až do roku 1920 profesorem němčiny a angličtiny na obchodní akademii v Kolíně. V letech 1920–1926 byl profesorem na Československé obchodní akademii v Praze. Současně se roku 1921 na Univerzitě Karlově habilitoval, získal docenturu pro obory logika, metodologie a noetika , v roce 1926 si habilitaci rozšířil na dějiny filosofie a v 1927 byl jmenován mimořádným, v roce 1933 řádným profesorem na filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel do roku 1958. V roce 1937 byl také zvolen mimořádným členem České akademie věd a umění. Angažoval se i politicky. Ve 20. letech 20. století měl blízko k okruhu intelektuálů okolo Inocence Arnošta Bláhy, který se pokusil neúspěšně obnovit Pokrokovou stranu z počátku 20. století. V roce 1930 působil v programové komisi národních socialistů.[4...

Ján Bartoš (13)

Český dramatik, divadelní historik a kritik. Narozen 23.2.1893 v Rychnově n.Kněžnou, zemřel 6.5.1946 v Praze. JUDr., divadelní kritik a historik, dramatik, vedoucí divadelního odd. Národního muzea v Praze. Pseud. Brauner, Jan.

James Lucas (10)

James Lucas je nejen uznávaným historikem, ale rovněž vynikajícím spisovatelem. Pracoval jako zástupce ředitele fotografického oddělení v londýnském Imperial War muzeum. Vydal několik desítek titulů, které byly kritikou ceněny.

James Cameron (7)

James Francis Cameron je filmový režisér, producent, scenárista a trojnásobný držitel Oscara. Režíruje většinou akční nebo sci-fi filmy, tématem bývají vztahy mezi člověkem a technologiemi. Je režisérem a tvůrcem scénáře dvou nejvýdělečnějších filmů historie kinematografie, Avatara a Titanicu. Také vytvořil sérii filmů o Terminátorovi. V roli šéfproducenta natočil dokument Ztracený Ježíšův hrob , který odvysílal Discovery Channel 4. března 2007. Po úspěchu Titaniku se od filmu na dvanáct let odmlčel, místo toho se pustil do objevných podmořských expedicí. V roce 2009 se na filmová plátna opět vrací se sci-fi snímkem Avatar. V roce 2012 se stal třetím člověkem na světě, který se ponořil na dno Marianského příkopu. Nejdříve se několikrát ponořil do osmikilometrové hloubky u pobřeží Papuy Nové Guiney a 26. března 2012 pak pokořil hloubku 10 898 m v Marianském příkopu. Ve všech případech použil batyskaf Deepsea Challenger a během pobytu pod hladinou pomocí dvojice stereoskopických kamer na výložnících natáčel unikátní záběry pro své další dokumentární i hrané filmy.

James Albert Michener (14)

Michenerovi rodiče nejsou známi. Podle jeho prací se narodil 3. 2. 1907 v New Yorku, ale nejsou o tom záznamy. Jako sirotek vyrostl s pěstounkou Mabel Michener v Doylestownu ve státu Pennsylvánia. Působil jako učitel a odborný asistent. Během druhé světové války byl u námořnictva jako námořní historik v jižním Pacifiku. Zde napsal svou první knihu Thales of the South Pacific, sbírku volně spojených povídek, za kterou dostal roku 1948 Pulitzerovu cenu. Později podle ní vznikl muzikál, který byl uvedený na Broadway jako South Pacific. Michener napsal mnoho románů, většinou historických, zabývajících se životem v konkrétní zemi. Tyto romány jsou založeny na historicky přesných informacích, většina hlavních postav je fiktivní. Během výzkumu pro své práce procestoval země, aby je mohl popsat co nejpřesněji. Dále je autorem povídek, cestopisů a řady statí o literatuře a výtvarném umění, zejména japonském. Zemřel 16. 10. 1997 v Austinu ve státu Texas.

Jakov Isidorovič Perel'man (10)

Ruský spisovatel, autor populárně-naučných publikací z oblasti matematiky, fyziky a astronomie.

Jacques Brel (9)

Jacques Brel byl belgický zpěvák, skladatel a herec, jehož dílo zásadně ovlivnilo francouzský šanson. Brel se narodil 8. dubna 1929 v bruselské čtvrti Schaerbeek a skládal a interpretoval literární, promyšlené a teatrální písně, které si získaly velké množství oddaných příznivců - nejprve v Belgii a Francii, později po celém světě. Jeho texty obsahovaly témata lásky, smrti a lidského údělu, často prodchnuté hlubokou melancholií a existenciální úzkostí.

Ivo Viktor (4)

Ivo Viktor je bývalý československý fotbalista, dnes již legendární československý fotbalový brankář a současný trenér. V reprezentačním dresu ČSSR odehrál v období let 1966–1977 63 mezistátních zápasů, z toho 17 ve funkci kapitána mužstva. Byl brankářem týmu mistrů Evropy z roku 1976 na turnaji v Bělehradě. Tam byl také zvolen nejlepším brankářem. V anketě Zlatý míč o nejlepšího evropského fotbalistu roku 1976 byl třetí. Fotbal začal hrát závodně v roce 1956 jako čtrnáctiletý ve Spartaku Šternberk. V roce 1960 přestoupil do Železáren Prostějov. O rok později posílil tým Rudé hvězdy Brno. Tento klub byl v následujícím roce sloučen se Spartakem ZJŠ Brno. Od roku 1963 až do ukončení své aktivní hráčské kariéry působil Viktor v Dukle Praha. Celkem odehrál 318 prvoligových utkání. V roce 1966 poprvé startoval za československý národní tým v přátelském zápase proti Brazílii na známém stadionu Maracaná. Zúčastnil se také mistrovství světa 1970 v Mexiku. S týmem Dukly Praha získal v letech 1964 a 1966 ligový titul a v letech 1965, 1966 a 1969 také Československý pohár. Celkem byl pětkrát (1968, 1972, 1973, 1975 a 1976 zvolen československým fotbalistou roku. V roce 1977 po zdravotních problémech ukončil aktivní hráčskou kariéru. Od té doby se fotbalu věnuje jako trenér. Roku 2009 získal Cenu Václava Jíry. 28. října 2012 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy.

Ivo Andrić (11)

Ivo Andrić byl jugoslávský prozaik, básník, esejista a diplomat z Bosny a Hercegoviny. Většinu svých děl napsal srbsky v ekavském nářečí. V roce 1961 získal Nobelovu cenu za literaturu. Ivan Andrić se narodil 10. října 1892 v obci Dolac u Travniku, kde byla jeho matka Katarina na návštěvě u příbuzných. Andrićovi rodiče byli oba katoličtí Chorvati a on byl jejich jediné dítě. Jeho otec, Antun, byl umělecký klempíř, který se uchýlil k práci školníka v Sarajevu. Dětství a rané mládí Andrić prožil v bosenských městech Travniku, Višegradu a Sarajevu, kde také v roce 1912 odmaturoval. V Sarajevu i napsal své první básně. Aktivně se zapojil do činnosti nacionalistického protirakouského hnutí Mladá Bosna. Mezi lety 1912 a 1914 navštěvoval univerzity v Záhřebu, Vídni a Krakově. Do literatury vstoupil roku 1914, kdy mu bylo vydáno několik básní časopisecky a ve sborníku Hrvatska mlada lirika . Během svého pobytu v Záhřebu se setkal i s A. G. Matošem. Ve válečných letech 1914–18 byl několikrát vězněn rakouskými úřady, přičemž jeho vina spočívala v aktivní podpoře jihoslovanského nacionalismu. Krátce po osvobození v roce 1918 vydal svou prvotinu, sbírku básní Ex ponto. Po ní následovali Nemiri . V tomto roce začal také svou úspěšnou diplomatickou kariéru jako velvyslanec ve Vatikánu; až do roku 1941 pracoval v jugoslávských diplomatických službách. V roce 1923 se stal vicekonzulem v rakouském Štýrském Hradci, kde mu bylo umožněno dokončit svá vysokoškolská studia. Diplomovou práci předložil na téma Die Entwicklung des geistigen Lebens in Bosnien unter der Einwirkung der türkischen Herrschaft . V roce 1926 byl přijat do Srbské akademie věd a umění . Publikoval několik kratšíc...

Ìvan Franko (12)

Ivan Jakovyč Franko byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filosof a překladatel. Vystudoval gymnázium v Drohobyči , později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě v Bukovině, pak na Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće . Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován za nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ , která obsahuje prvky modernismu a dekadence. Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství a realistické zobrazení života všech společenských vrstev. V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na Žofíně, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže. Je pochován na Lyčakivského hřbitově ve Lvově. Pomník či pamětní desku Ivana Franka dnes najdeme v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo dokonce přejmenováno na Ivano-Frankivsk . Frankův portrét je také motivem dvacetihřivnové bankovky. Frankova díla vydaná v češtině: Po nim bylo pojmenováno:...

Iva Trhoňová (9)

Iva Trhoňová sama sebe neřadí ke spisovatelům, ale říká o sobě, že je pečící manželka, matka a babička. S domácím pečivem začala kdysi dávno kvůli úspoře, později se nutnost přetavila v zálibu a celoživotní koníček, na který nedá dopustit. Vyzkoušené i vlastní recepty, postřehy a postupy vkládá na své stránky Pekárnománie, podle kterých byla pojmenovaná její první kniha - Pekárnománie , kterou napsala spolu s R.Hrevušovou v r. 2011. Protože se I. Trhoňová stále zajímá o nové postupy v pečení, zkouší nové kombinace surovin a tak vznikají nové recepty, mohla vydat další knihu, Ruce v mouce, ve které obsáhla pečení nejen s droždím, ale i žitným kvasem. Svoje texty a recepty sepisuje s upřímným přáním, aby se lidem pečení líbilo, bavilo je a povedlo se jim - začátečníkům i těm pokročilým.

Irena Vaverková (11)

Autorka učebnic němčiny.

Irena Kaftanová (12)

Narozena 7. 9. 1951 v Praze. Autorka pohádkových příběhů.

Ilona Eichlerová (14)

Mgr. Ilona Eichlerová je klinická logopedka, spoluautorka knihy Já mám v krabici cukr a krupici a Velkého logopedického pexesa 1–3 .

Hoboes (6)

Helena Vrábková (8)

Narozena 12.5.1958 ve Strakonicích. Novinářka, spisovatelka. Zabývá se astrologií, horoskopy a vykládáním tarotu.

Helen Hardt (8)

Americká spisovatelka historické, erotické a romantické beletrie. Právnička.

Heinrich Vollrat Schumacher (8)

Heinrich Vollrat Schumacher byl německý spisovatel . Heinrich Vollrat Schumacher byl synem architekta. Dokončil vysokou školu ve vestfálském městě Brilon a vojenské služby v Arolsen. Od roku 1881 působil v daňové správě pruské provincie Hesse - Nassau. V roce 1882 vzdal tuto pozici a začal na Friedrich - Wilhelmově - univerzitě Berlín studovat protestantskou teologii, filozofii, literaturu a hudbu. Schumacher byl nucen studia financovat prací jako soukromý učitel. Kromě toho cestoval po Německu, Francii, Španělsku a severní Africe. V roce 1892 se usadil jako spisovatel na volné noze v Niederschoenhausen v Berlíně, a později žil ve Groß-Lichterfelde. Heinrich Vollrat Schumacher byl autorem románů, povídek a divadelních her. Velké prodejní úspěchy zaznamenaly až v roce 1920 jeho dva historické romány o lásce a životě Lady Hamilton a o poslední lásce Lorda Nelsona , po natočení filmu Lady Hamilton .

Harper Lee (10)

Nelle Harper Leeová byla americká spisovatelka a redaktorka. Roku 1959 publikovala svůj román s názvem „Jako zabít ptáčka“ , který se hned po vydání stal bestsellerem. Román popisuje hrubé mezirasové vztahy mezi barevnou vrstvou obyvatelstva a bílou vrstvou obyvatelstva, které nejbouřlivěji panovaly v době hospodářské krize na jihu USA. Harper Leeová za toto jedinečné dílo, které prorazilo nespočet společenských hranic, získala roku 1961 Pulitzerovu cenu za literaturu. Jejím dalším dílem je Postav hlídku. Narodila se v Monroeville jako potomek Roberta E. Leea, jižanského generála Občanské války. Harper byla velmi rozpustilé děvče a tzv. „předčasně vyspělý čtenář“, což svědčí o její psychické vyzrálosti a o chápání reality v době, kdy ji sužovala puberta. Jejím dobrým přítelem v dětství byl Truman Capote, s kterým si skvěle rozuměla, protože oba dva měli spisovatelské vlohy. Harpeřin otec byl bývalý redaktor novin i jejich majitel. Poté sloužil jako státní senátor a jako právník v Monroeville. Harper studovala právo na univerzitě v Alabamě od roku 1945, ale nedostudovala. Během studia napsala pár studentských publikací a podílela se na studentském časopise. Nějakou dobu strávila jako výměnný student na Oxfordské univerzitě. Šest měsíců před ukončením studia odešla do New Yorku, aby se mohla plně věnovat své literární kariéře. V mezičase pracovala jako úřednice letecké společnosti Eastern Air Lines a British Airways v průběhu roku 1950. V roce 1959 se Lee, spolu se svým dávným přítelem Trumanem Capotem, rozhodla vydat tento úchvatný román. Děj se odehrává v malém městě Maycomb v době hospodářské krize. Atticus Finch, právník a otec, obhajuje černocha Toma Robinsona, který je neprávem obviněn ze znásilnění bílé dívky Mayelly Ewell. Charaktery a jména některých postav jsou čerpána z reálného života – Finch bylo rodné jméno Harperiiny matky ...

Haroun Tazieff (4)

Haroun Tazieff byl francouzský geolog a vulkanolog polského původu, který se proslavil především filmy s tematikou sopečných výbuchů, které točil pro National Geographic, slavný byl například jeho snímek o výbuchu italské Etny roku 1971. Vystudoval geologii na univerzitě v Lutychu. Jeho mimořádnou popularitu ve francouzském kulturním okruhu ukázala anketa Největší Francouz roku 2005, v níž obsadil 47. místo.

Hans Hellmut Kirst (10)

Kirst, a World War II veteran, had his first success with the Gunner Asch series of novels. Published in German as the trilogy; "Band: 08/15 in der Kaserne, 1954", "Band: 08/15 im Krieg, 1954", and "Band: 08/15 bis zum Ende, 1955", and later followed up with the novels, "08/15 heute, 1963" and "08/15 in der Partei, 1978", they follow the career of a soldier from before World War II, to the Eastern Front, and finally to post-war Germany. The books were published in English as: "The Revolt of Gunner Asch" "Forward, Gunner Asch!" "The Return of Gunner Asch" "What Became of Gunner Asch" At the end of the war, Asch was a Lieutenant as Kirst was. Kirst wrote other novels about the corruption of Germany and its armed forces by Nazism. Kirst's best known work is "The Night of the Generals" about an investigation into a series of murders of prostitutes during and after World War II. The book was made into the successful 1967 film of the same name. Other major novels by Kirst set during the Third Reich and World War II include; "Officer Factory" about the investigation into the death of a training officer in an Officer School near the end of World War II, "The Castle", "Camp Seven Next Stop", "The Fox of Maulen" and "The Nights of the Long Knives" . All of these novels were translated by J Maxwell Brownjohn and show Kirst's unique blend of deadpan humour and devastating satire. Characters are often shown positioning themselves as outspoken ardent Nazis during the Third Reich era, and than being equally ardent in claiming to have been anti-Nazi -- and to be 100% pro-democracy or pro-communist, whichever is to their advantage -- after the end of the Nazi era. Kirst's non-World War II themed novels include; "The Sev...

Hana Zemanová (8)

Mgr. Hana Zemanová vystudovala Pedagogickou fakultu UK, založila Pro-bio ligu, pobočku Svazu ekologických zemědělců a společně s manželem založili společnost Albio s.r.o., kterou před třemi lety prodali. Napsala Biokuchařku, která se stala Nejlepší kuchařskou knihou roku 2006, věnuje se propagaci biovaření a ekologického zemědělství. V současné době žije s manželem a roční dcerou Natálií v Chramostech u Sedlčan ve Středních Čechách. Provozují biopekárnu Zemanka. Hana píše druhou knížku a seriál o biovaření pro Apetit.

Hana Seifertová (11)

Hana Seifertová, rozená Korecká , je historička umění, kurátorka a galerijní pracovnice. V letech 1958–1970 byla ředitelkou Oblastní galerie Liberec. Jejím manželem byl sochař Jiří Seifert. Hana Seifertová pochází z rodiny houslisty a hudebního pedagoga Karla Koreckého . Po maturitě na reálném gymnáziu v Táboře studovala v letech 1953–1958 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a obhájila zde diplomovou práci Kašpar Jan Hirschely a barokní zátiší v Čechách. Roku 1967 obhájila doktorskou dizertaci. Roku 1962 se zúčastnila letního kursu nizozemské malby v Haagu. Roku 1959 se provdala za sochaře Jiřího Seiferta a v roce 1962 se manželům narodila dcera Barbora. V letech 1958–1970 byla ředitelkou Oblastní galerie v Liberci. Její zásluhou se v Liberci již v první polovině 60. let konaly výstavy mladých výtvarníků, kteří byli z politických důvodů v pražských výstavních síních odmítáni . Z oblastní galerie se stalo živé centrum moderního umění, kam se na výstavy jezdilo i z Prahy. Liberec byl za okupace sovětskými vojsky v srpnu 1968 těžce postižen a byl i místem silného občanského odporu, do kterého se zapojili i manželé Seifertovi. Připojili se k výzvám, které formuloval ve vysílání libereckého studia Českého rozhlasu Václav Havel. Hana Seifertová roku 1969 ještě uskutečnila výstavu Socha a město a Jiří Seifert v témže roce na sochařském sympoziu v St. Margarethen vytvořil sochu Zvonice pro Jana Palacha. Hana Seifertová přišla o místo ředitelky galerie hned na počátku normalizace a rodina se přestěhovala do domu Seifertových prarodičů v Řevnicích. Po odchodu z Liberce byla krátce odbornou pracovnicí ÚTDU ČSAV v Praze a od roku 1971 byla vědeckou pracovnicí a kurátorkou Sbírky starého evropského umění Národní galerie v Praze. Roku 1986 získala stipendium nizozemského ministerstva kultury v Haagu. Je členkou mezinárodního sdružení ...

Hana Malikova (11)

Mgr., učitelka češtiny a francouzštiny, tlumočnice, překladatelka, autorka učebních materiálů z českého jazyka a slohu.

Hana Klenková (9)

Hana Klenková, rozená Jana Benešová byla autorka próz pro mládež i pro dospělé, překladatelka z angličtiny a publicistka. Byla dcerou Vojty Beneše , v té době učitele v Čakovicích a matky Emilie, rozené Řezáčové . Otec Hany Klenkové byl bratr československého prezidenta Edvarda a Václava Beneše. Její mladší bratr byl Václav Ladislav Beneš . Dětství prožila v Brandýse nad Labem, roku 1914 odjela s rodiči do USA, kde se otec podílel na organizování protirakouského emigrantského odboje. 1919 se vrátila do vlasti, 1925 maturovala na gymnáziu v Praze. Studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy přerušila a absolvovala učitelské zkoušky v Čáslavi. Podnikla cesty do Rakouska, Švýcarska a opět do USA, kde v letech 1927–1928 studovala na Vassar College v Poughkeepsie u New Yorku sociologii a psychologii. Krátce pracovala ve výchovném ústavu v Pensylvánii. Po návratu učila rok v Praze. V roce 1929 se provdala za učitele Ladislava Klenku, který se 1932 stal ředitelem dětského výchovného ústavu v Načeradci u Vlašimi. Zde působila mezi lety 1939 až 1964 jako vychovatelka. Poté odešla na odpočinek do obce Lesáky pod Blaníkem a od roku 1967 žila v Praze. Vychází z její bohaté vychovatelské a učitelské zkušenosti. Hrdinky jejích próz jsou ženy - emancipované a sebevědomé osobnosti, které převyšují své okolí nadáním, energií a vzděláním, jež v její generaci nebylo prioritou. Detailním líčením prostředí a psychologie navazuje na tradiční realistický román. Kniha Rok na vsi byla dílem jejího otce, kterého kryla svým jménem. Přesto se publikace dostala do prodeje až po německé okupaci, v roce 1945.

H. E Bates (5)

Herbert Ernest Bates CBE, lépe známý jako H. E. Bates, byl anglický autor. Mezi jeho nejznámější díla patří Love for Lydia, The Darling Buds of May a My Uncle Silas.

Gustav Vlk (7)

Narozen v Praze, od dětství byl aktivním sportovcem, za svůj životní cíl si stanovil být sportovním novinářem, což se také podařilo. Od roku 1933 pracoval jako sportovní zpravodaj a novinář v řadě novin a časopisů. Jako sportovní reportér se v rozmezí let 1933 - 1978 zúčastnil 26 hokejových mistrovství světa a osmi ZOH.

Gudrun Schmitt (14)

Gudrun Schmitt se narodila v roce 1963 ve Fuldě a má čtyři děti. Už od dětství ráda malovala a vyráběla. Své vzory měla ve svých rodičích, kteří s velkou dávkou fantazie vymýšleli nové a originální věci. Po narození prvního syna vedla mnoho let různé kreativní kurzy a kurzy malování na hedvábí. V roce 1998 vydala společně se svou sestrou první kreativní knížku.

Gregg Braden (8)

Gregga Bradena znají lidé celého světa jako průkopníka v duchovní literatuře. Po více než pětadvacet let Gregg pátrá ve vysokohorských vesnicích, vzdálených opatstvích, klášterech a zapomenutých textech po zapomenutých tajemstvích.

Greg Donegan (6)

Robert "Bob" Mayer je spisovatel, instruktor psaní a bývalý člen Green Baret. Napsal přes 40 titulů pod svým jménem a pod svými pseudonymy. Ve své kariéře spisovatele a instruktora psaní uplatňuje principy ze svých tréninků ve speciálních silách. Napsal několik motivačních knih, včetně "Who Dares Wins: Special Operations Tactics For Success" . Mayer se narodil v Bronxu a vyrůstal v New Yorku. Odešel na United States Military Academy. V armádě byl pěším vojákem a členem Green Baret, sloužící u průzkumných jednotek a speciálních sil. Později se stal spisovatelem a učitelem na JFK Special Warfare Center & School at Fort Bragg. Prodalo se více než 6 miliónů výtisků jeho knih. Napsal několik thrillerů a sci-fi knih vycházejících jednak z jeho zkušeností ve speciálních silách jako i na tradicích mytologie a antických kultur. Jeho knižní série Area 51 je jednou z nejvíce vyhledávaných jak fanoušky špionážních thrillerů, tak fanoušky sci-fi. Kromě jeho spisovatelské kariéry, je Mayer častým řečníkem na konferencích spisovatelů a vede workshopy a semináře o taktikách vedení založené na jeho tráninzích v Green Beret.

Graham Hancock (14)

Graham Hancock je britský spisovatel a publicista svými pseudovědeckými teoriemi ohledně dávných civilizací, změn na planetě Zemi, kamenných monumentů a megalitů, alternativních stavů vědomí, starověkých mýtů a astronomických či astrologických údajů z minulosti. Narodil se ve skotském Edinburgu, když mu byly 3 roky rodina se přestěhovala do Indie, kde jeho otec pracoval jako chirurg. Když se vrátil do Británie, absolvoval s výtečným prospěchem sociologii na Durham University . Jeho manželkou je profesionální fotografka Santha Faiia, která pochází z Malajsie, a specializuje se na dávné civilizace a monumenty. Mají spolu 6 dětí. jeho knihy byly přeloženy do 28 jazyků a bylo jich prodáno již přes pět milionů po celém světě. Své myšlenky prezentuje též na veřejných přednáškách a v televizních pořadech, včetně úspěšných pořadů pro televizní stanici Channel 4, Quest for the Lost Civilization a Flooded Kingdoms of the Ice Age , které jen potvrzují jeho pověst nekonvenčního myslitele, jenž vznáší kontroverzní otázky týkající se historie lidstva.

Gisela Reutling (16)

Německá autorka literatury žánru červené knihovny.

George Bernard Shaw (8)

George Bernard Shaw byl irský dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. Shaw pocházel ze staré, ale dosti zchudlé protestantské rodiny. Jeho otec byl neúspěšným obchodníkem s obilím, stal se z něho alkoholik a nestaral se o synovo vzdělání. Shaw brzy poznal praktický život, protože se již od patnácti let musel sám živit . Pozitivní vliv na něj měla jedině jeho matka, která se věnovala hudbě. Roku 1873 opustila manžela a odjela se svým učitelem zpěvu do Londýna, kde začala zpěv sama vyučovat. Roku 1876 přijel Shaw do Anglie za matkou a nevrátil se do Irska dalších třicet let . Psal články o hudbě do časopisu The Hornet a vzdělával se jako samouk v knihovně Britského muzea, mimo jiné četbou partitur Richarda Wagnera a děl Karla Marxe, jehož myšlenky o třídním boji a revolučním poslání dělnické třídy však nepřijal. Stal se nadšeným propagátorem norského dramatika Henrika Ibsena a od roku 1879 navštěvoval také akce různých filozofických a politických společností. Přednášky amerického ekonoma Henryho George , zejména jeho teorie o vzniku chudoby, jej přivedly k reformnímu socialismu. Založil proto roku 1884 společně s britským labouristickým politikem, ekonomem a publicistou Sidneym Jamesem Webbem tzv. Fabiánskou společnost , která šířila teorii fabiánského socialismu. Její členové odmítali násilí, zvláště Marxovy myšlenky o nastolení socialismu revolučním bojem, a připravovali porážku kapitalismu pomocí postupných reforem a parlamentní cestou. V této době se Shaw prosadil jako výtvarný, hudební a později i literární a divadelní kritik. Jeho výtvarné a hudební recenze vycházely v londýnském časopise The World a v irském nacionalisticky orientovaném časopise The Star , divadelní kritiky psal i pro časopis Saturday Revue (Sobotní...

Gabriela Stein (16)

Autorka romantické prózy.

Gabriela Babušová (16)

Mgr., pedagožka.

Friedrich Feld (7)

Narodil se 5. 12. 1902, zemřel 27. 12. 1987. Friedrich Rosenfeld se narodil ve Vídni. Vystudoval němčinu, angličtinu a dějiny umění na Vídeňské univerzitě. Během německé invaze emigroval do Anglie, kde již zůstal po zbytek života. Novinář a spisovatel. Používal pseudonym Friedrich Feld.

Frauke Scheunemann (11)

Německá právnička, novinářka, tisková mluvčí a spisovatelka. Se svojí sestrou Wiebke Lorenz též píše pod společným pseudonymem Anne Hertz.

František Ťopek (8)

Próza a historický spis o obci Ležáky.

František Kupka (12)

František Kupka byl český malíř, grafik a ilustrátor světového významu, jeden ze zakladatelů moderního abstraktního malířství. Jeho vztah k hudbě se podílel na vzniku a realizaci dalšího nového výtvarného směru – orfismu, tedy směru, přibližujícímu malířství jiným uměním . Převážnou část života žil ve Francii. Svým dílem se nesmazatelně zapsal do dějin české i světové výtvarné tvorby. Z komerčního hlediska jde také o nejdražšího českého umělce; několik jeho maleb bylo prodáno za částky přesahující 60 milionů korun a abstraktní obraz Divertimento II je držitelem českého aukčního rekordu . Obraz Tryskání II se v březnu 2021 v londýnské Sotheby's vydražil v přepočtu za 196 milionů korun , čímž se stal nejdražším vydraženým obrazem českého umělce vůbec. František Kupka se narodil jako nejstarší z pěti dětí v rodině notářského úředníka v Opočně. Své mládí prožil v Dobrušce pod Orlickými horami, kde se vyučil sedlářskému řemeslu, ale již tehdy maloval vývěsní štíty a obrázky svatých. Projevoval velký malířský talent, a proto na přímluvu rodinného přítele nebyl nucen věnovat se svému řemeslu a byl poslán nejprve do řemeslnické školy v Jaroměři a posléze na pražskou Akademii . Zde studoval v ateliéru pro historickou a náboženskou malbu jako žák profesora Sequense až do absolutoria roku 1892, kdy odjel do Vídně. Ve Vídni na Akademii zůstal až do roku 1895, kdy byl poslán jako stipendista do Paříže, kam cestoval oklikou přes severní Evropu. Během studií na École des Beaux-Arts se živil malováním plakátů, vyučoval náboženství a dokonce vystupoval jako spiritistické médium . Kolem roku 1903 se poprvé mezinárodně proslavil publikací svých satirických kreseb v pařížském časopisu L'Assiette au Beurre, do kterého přispíval v letec...

František Jungbauer (9)

učitel, školní inspektor a autor knih pro mládež 01.01. 1895 Velké Záblatí, okr. České Budějovice 24.02. 1941 , Soběslav, okr. Tábor

František Hron (7)

K problematice řízení lidských zdrojů, v které uplatňuji svou čtvrtou kariéru, jsem se dostal oklikou. Po střední škole jsem působil jako technik v zemědělství na Bruntálsku. Pak jsem působil jako vazač břemen, noční hlídač, tedy v pozicích, které byly méně kvalifikované. Protože jsem onemocněl Bechtěrevovou chorobou a obdržel jsem invalidní důchod, začal jsem na denním studiu na FF v Brně. Nejdříve češtinu a dějepis, pak jednooborovou psychologii. V diplomové práci jsem se zabýval životním osudem básníka Oldřicha Wenzla a jeho odrazem v díle. Tak jsem spojil literaturu a psychologii. Po absolvování jednooborové psychologie jsem začal působit jako klinický psycholog. Nejdříve v Želivě, kde bylo sexuologické oddělení pro sexuální devianty, pak v soukromé ambulanci v Chotěboři. Mezitím se mi poštěstilo hrát v několika divadelních hrách J.A .Pitínského. Zároveň jsem dělal své první zakázky pro firmy. Jako externista jsem na FF MU ještě přednášel o behaviorální terapii a záhy o firemní kultuře. Po třech letech ve firemní praxi jsem vydal svou první knihu Jak se nespálit při výběru zaměstnanců. Nyní již 10 let působím v poradenské a vzdělávací společnosti agentura Motiv P jako její ředitel a konzultant.

František Heřmanský (7)

František Heřmanský, též Franz Herzmansky , byl rakouský politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu. Jeho otcem byl Josef Heřmanský, dědičný rychtář v Čeladné. Matkou byla Marianna Heřmanská, rozená Schmalzová. Pocházel z tradičního významného regionálního rodu. Zapojil se i do vysoké politiky. Během revolučního roku 1848 byl v zemských volbách roku 1848 zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Ostravice. Od 7. června 1848 zasedal ve sněmovní komisi pro zrušení roboty. 12. října 1848 vystoupil na sněmu proti návrhu, aby poslanci cestovali do svého volebního okrsku na vlastní náklady. Do politiky se vrátil po obnovení ústavního systému vlády. V zemských volbách 1861 se opět stal poslancem Moravského zemského sněmu, za kurii venkovských obcí, obvod Místek, Moravská Ostrava, Frenštát. V roce 1861 je uváděn jako představený v Čeladné. Na sněmu podpořil návrh na brzkou regulaci propinačních práv a povinností. Rezignoval v prosinci 1865. Ohledně jeho politické příslušnosti nejsou spolehlivé informace.

František Gottlieb (13)

Básník, prozaik a diplomat František Gottlieb pocházel z židovské rodiny. Roku 1939 emigroval do Palestiny, s československou armádou se účastnil bojů na Středním východě. Od roku 1944 pracoval v Londýně na ministerstvu zahraničí, zde působil i po návratu do Čech . Roku 1958 se stal spisovatelem z povolání.

František Černoch (8)

Narozen roku 1937 v Tachově, zemřel 30. 1. 2015 tamtéž. Fotbalový novinář. Osobnost deníku Československý sport. Pracoval také pro časopis Dikobraz a spolupracoval s regionálním tiskem na Tachovsku. Autor publikací ze světa sportu.

František Bílý (15)

František Bílý byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik. Zabýval se uměleckou výchovou a zdokonalováním výuky mateřského jazyka. Byl autorem učebnic češtiny a němčiny, sestavoval čítanky a antologie. Redigoval Věstník českých profesorů. Upravil k vydání díla Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského. Byl členem národních a vzdělávacích spolků. Absolvoval české gymnázium v Brně a filosofickou fakultu v Praze, obor český a německý jazyk. Pracoval nejprve jako suplent první české reálky v Praze, poté v letech 1879–88 jako profesor c. k. středních škol v Přerově, odkud se vrátil na pražskou reálku. Roku 1898 byl jmenován ředitelem c. k. reálky na Žižkově. V roce 1903 se stal členem zemské školní rady Království českého. Byl rovněž zemským školním inspektorem, členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, předsedou Umělecké besedy a čestným členem Moravsko-slezské besedy. Věnoval se zdokonalování výuky mateřského jazyka, umělecké výchově a prohlubování smyslu pro krásu. Zasedal v komisi pro úpravy českého pravopisu. Zemřel na zápal plic, pohřben byl na Olšanech. Jeho zetěm byl profesor Václav Ertl. Zabýval se především literární historií a kritikou. Články na toto téma uveřejňoval v pražských a moravských časopisech. Vystupoval také pod pseudonymy Amicus Plato, František Drobný, Ypsilon, Nezabudov a Pravdomil Trpký. Věnoval se tvorbě učebnic, sestavoval čítanky a výbory básní. Soustředil se také na odkaz Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského . Knižně vydal: Redigoval Věstník českých profesorů, odborný časopis zaměřený na pedagogiku a didaktiku středního školství, a edici Česká knihovna zábavy a poučení, sbírku spisů vhodných pro studenty středních škol. Přispíval do Ottova slovníku naučného. Přispěl do stěžejní knihy českého skautingu Základy junáctv...

Frank L Packard (13)

*Frank Lucius Packard* byl kanadský architekt a spisovatel. Proslavil se detektivní sérií s lupičem-gentlemanem Jimmie Dalem alias Šedou pečetí.

Frank Edwards (5)

Frank Allyn Edwards - novinář, moderátor, publicista. Věnoval se fenoménu UFO a hraničním jevům. Golfový profesionál. Posléze pracuje ve špičkových televizích WTTV Indianapolis, WXLW a WLWI-TV. Pracoval i jako korespondent Bílého domu a pedagog žurnalistiky na Butler University. V letech 1957-1967 člen rady guvernérů Národního výboru pro výzkum vzdušných a létajících fenoménů.

Feryal Kanbay (9)

Autor encyklopedických příruček.

Eve Curie (8)

Ève Denise Curie Labouisse byla francouzská a americká spisovatelka, novinářka a klavíristka. Byla dcerou vědců Marie Curie-Skłodowské a Pierra Curie, sestrou vědkyně Irène Joliot-Curie a švagrovou vědce Frédérica Joliot-Curie. Jako jediná ze své rodiny si nezvolila vědeckou dráhu a jako jediná také nezískala Nobelovu cenu. Proslula zejména knižním životopisem své matky nazvaným Madame Curie. Vystudovala na soukromé pařížské škole Collège Sévigné . Poté se živila jako klavíristka a doprovázela svou matku, mj. i roku 1932 při cestě československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka do Španělska. Matka zemřela roku 1934. O tři roky později Ève vydala její životopis nazvaný Madame Curie. Byl psaný francouzsky, přesto za něj získala roku 1937 americkou National Book Award. Tato kniha jí zajistila okázalý vstup do světa profesionálního psaní. Za druhé světové války pracovala v odboji. Působila zejména v Británii, ale také v USA, kde našla uplatnění jako novinářka, psala zejm. pro New York Herald Tribune. Stala se válečnou korespondentkou a zúčastnil se bojů na mnoha frontách. Výsledkem byla mj. kniha válečných reportáží Journey Among Warriors z roku 1943, její druhá nejznámější, napsaná již anglicky. Po válce se vrátila do Francie, kde pracovala jako novinářka pro Paris-Presse , ale vzhledem ke svým odbojovým zásluhám se také dosti angažovala v politice, pracovala např. pro de Gaullovu vládu v oblasti ženských práv , později byla poradkyní prvního generálního tajemníka NATO Hastingse Lionela Ismaye . Roku 1954 si vzala za muže amerického diplomata Henry Richardsona Labouisse. Díky tomu získala v roce 1958 americké občanství. Absolvovala s manželem jeho diplomatickou misi v Řecku, kde byl velvyslancem USA , a když se pro léta 1965-1979 stal prezidentem UNICEF, začala se i ona pro tuto organizaci angažovat. Poté žili společně v New Yorku. Zemřela v...

Eva Joachimová (12)

Eva Joachimová se již dlouhá léta zabývá původní čínskou kosmologií z období HAN , čínskou astrologií a medicínou. Je žákyní doktora Borise Brina, Mistra Li, přednášejících na Evropské univerzitě tradiční čínské medicíny profesora Leung Kok-Yena hlavně Martiny Danhiez, Phillipa Riviera, Clauda Vossarta a Michela Vinogradoffa. Spolupracuje se si-fu Jeffreyem Robertsem z Anglie a západními lékaři.

Eva Hrašková (13)

Miluje vôňu kníh a všetko, čo súvisí s tvorbou knihy. Od vymyslenia príbehu, vykonštruovania zápletky, vykreslenia postáv, až po spoluprácu na obálke a marketingových aktivít spojených s knihami… Najviac zo všetkého si však cení spätnú väzbu od čitateľov. Milujúca maminka na plný úväzok, ktorej v hlave víria neustále nové príbehy, no má len zlomok času na ich zhmotnenie v knihe. Svojich čitateľov prekvapí hneď dvoma žánrami – ženský román s prvkami spoločenského románu a knihy s krimi nádychom plné napätia nielen pre ženy. V roku 2018 sa z jej mena stal už len pseudonym.

Eva Frnková (14)

Učitelka, spoluautorka učebnice a pracovního sešitu z českého jazyka a literatury.

Eva Dyndová (12)

Autorka učebnic cizojazyčné obchodní korespondence.