5161–5220 z 153014 Autoři
Ralf Goedert (7)
Učitel němčiny vyučující v jazykové škole Polyglot, spoluautor učebnic německého jazyka.
Více od autora
Rajmund Habřina (11)
Rajmund Habřina, rodným jménem Rajmund Chatrný byl česky tvořící básník, novinář, spisovatel a překladatel ze slovinštiny. Rodnou obcí spisovatele Rajmunda Habřiny protéká potok Habřina. Je zde tedy pravděpodobná souvislost pojmenování. Po studiu klasického gymnázia v Brně , zde vystudoval i Filosofickou fakultu . Doktorát z filosofie získal roku 1933. Od roku 1930 působil ve školství. Nejprve jako učitel v gymnáziu, ke konci kariéry jako jeho ředitel. Byl členem moravského kola spisovatelů a hlásil se ke skupině ruralistů. Při psaní čerpal náměty především z historie Moravy. V době okupace byl vězněn v koncentračním táboře, což se posléze odráží v tématech jeho následných prací. Překlady
Více od autora
Rainer M Schröder (11)
Rainer Maria Schröder je německý autor historických příběhů a románů pro děti i dospělé. Publikoval jednak pod svým vlastním jménem , jednak i pod pseudonymy, z nichž nejznámější je Ashley Carrington . V mládí vystudoval operní zpěv, divadelnictví a televizní a filmové obory. Hodně cestuje, od roku 1977 se věnuje jen psaní a sbírání podkladů pro tuto činnost. Je znám velmi pečlivým studiem pramenů a reálií, jímž se připravuje na psaní každého románu. Žije střídavě v Německu a na Floridě.
Více od autora
Radim Palouš (12)
Radim Palouš byl český filosof, pedagog a komeniolog, mluvčí Charty 77 a v letech 1990–1994 rektor Univerzity Karlovy. Narodil se v rodině novináře a aktivního sportovce Jana Palouše. Po maturitě v Praze byl vůdcem skautského vodáckého oddílu, za války totálně nasazen, od roku 1945 studoval filosofii na FF UK a v roce 1948 obhájil disertační práci Masarykovo filosofické mládí. Působil jako učitel a vystudoval obor chemie na Vysoké škole pedagogické v Praze, kde od roku 1957 pracoval jako asistent. Habilitoval se v oboru pedagogika , zabýval se dílem J. A. Komenského a moderní vyučovací technikou. Svými příspěvky obohatil zejména filosofii výchovy. Pořádal domácí filosofické semináře, vydával samizdat , v roce 1976 podepsal Chartu 77, což bylo výslovně uvedeno jako důvod jeho propuštění z pracovního poměru na pedagogické fakultě UK, kde byl v té době docentem. V letech 1982–1983 byl mluvčím Charty. Od roku 1989 byl členem Masarykova demokratického hnutí. V listopadu 1989 se jako jeden z představitelů Občanského fóra účastnil schůzí a jednání, v lednu 1990 se stal rektorem Univerzity Karlovy. Podílel se na její obnově, na reformě vysokého školství a na obnovení mezinárodních styků UK. Hodně cestoval a přednášel v Evropě, v Americe, v Africe i v Asii a získal devět čestných doktorátů . Za práci na vydávání Patočkových spisů byl vyznamenán Cenou ČSAV , Scheideggerovou cenou a za celoživotní působení Řádem T. G. Masaryka III. třídy . Dále publikoval řadu odborných článků v Československu i v cizině.
Více od autora
Rachel Caine (14)
Rachel Caine, vlastním jménem Roxanne Longstreet Conrad byla americká spisovatelka žánru sci-fi, fantasy, mystery, napětí a horor. Narodila se na vojenské základně White Sands v Novém Mexiku, vystudovala účetnictví a pracovala v dceřiné společnosti firmy Lufthansa. Vedle psaní se ve volném času věnovala filmu a televizi, z čehož plyne i její účast na tvorbě celé řady knih věnujících se rozmanitým televizním seriálům nejen fantastického zaměření. Uvést lze především průvodce Stepping Through The Stargate , což je soubor rozmanitých esejů ze světa seriálu Hvězdná brána, sestavený ve spolupráci s přítelem P, N. Elrodem. Dne 1.11.2020 prohrála autorka v nemocnici svůj boj s rakovinou.
Více od autora
Rachael Lippincott (9)
Americká autorka young adult románu, podle něhož vznikl stejnojmenný film.
Více od autora
Prokop Tomek (13)
PhDr. Prokop Tomek, Ph.D. Vědecký pracovník Historicko-dokumentačního odboru VHÚ. Narozen 1965, v letech 2001-2006 absolvoval kombinované magisterské studium v oboru historie na filozofické fakultě Univerzity Karlově v Praze. Téhož roku vykonal rigorózní zkoušku a získal titul PhDr. A v roce 2012 ukončil doktorandské studium na FF UK obhajobou disertační práce na téma Historie československé redakce Rádia Svobodná Evropa a její význam pro české dějiny“. V letech 1996-2007 pracoval jako dokumentarista a později vedoucí oddělení dokumentace Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie ČR. Poté byl převeden na Ministerstvo vnitra – Odbor Archiv bezpečnostních složek jako odborný pracovník a později vedoucí oddělení dokumentace. V roce 2008 pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů jako vedoucí oddělení dokumentace. Od října 2008 pracuje v historicko-dokumentačním odboru Vojenského historického ústavu Praha. V roce 2012 zvolen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR do veřejné funkce, za člena Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu podle zákona 262/2011 Sb., členy komise pak byl zvolen místopředsedou Etické komise. Odborné zaměření: V minulosti zpracovával řadu témat českých poválečných dějin. Soustřeďuje se zejména na problematiku vztahů občanů a moci v letech 1948-1989, například činnosti bezpečnostních složek totalitního režimu a perzekuce občanů, dále problematice exilu, zde zejména zahraničnímu rozhlasovému vysílání pro Československo. V poslední době se věnuje zejména problematice druhého a třetího odboje a Československé lidové armádě v době normalizace a jejímu působení v rámci Varšavské smlouvy.
Více od autora
Přemysl Hauser (13)
Přemysl Hauser byl český jazykovědec, přední představitel didaktiky českého jazyka, profesor Masarykovy univerzity v Brně. Prof. Hauser zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu učitelů českého jazyka a nutnost dbát na kultivované vyjadřování ve všech sférách veřejné komunikace, odmítal jakékoli podceňování znalostí českého jazyka.
Více od autora
Pierre Mac Orlan (7)
Francouzský spisovatel. Autor povídek a románů z prostředí velkoměsta a jeho podsvětí.
Více od autora
Pierre Benoit (11)
Pierre Benoît byl francouzský romanopisec a členem Académie française .
Více od autora
Petr Šámal (13)
Petr Šámal je český literární historik a kritik. Petr Šámal vystudoval nejprve v letech 1990–1996 obor čeština-občanská výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, mezi lety 1998–2006 pak absolvoval doktorské studium na Katedře české literatury a literární vědy na Filozofické fakultě UK. Krátce vyučoval na Gymnáziu Jaroslava Seiferta v Praze . Od roku 1999 působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Od roku 2003 zde jako šéfredaktor vedl časopis Česká literatura. V roce 2020 byl jmenován ředitelem ústavu. Odborně se zaměřuje na poválečnou literární kulturu, její myšlení a na sociologii literatury.
Více od autora
Petr Placák (10)
Mgr. Petr Placák, publikující dříve také pod pseudonymem Petr Zmrzlík , je český spisovatel, textař, historik a publicista. Vyučil se mechanikem, poté prošel různými dělnickými profesemi. Roku 1985 byl přijat na České vysoké učení technické, ale z politických důvodů mu bylo studium znemožněno. Patřil ke klíčovým postavám českého literárního undergroundu, publikoval v samizdatu, organizoval mnoho protikomunistických demonstrací, mimo jiné na pražském Škroupově náměstí v prosinci 1988. V letech 1982–1986 byl klarinetistou undergroundové kapely The Plastic People of the Universe, se kterou nahrál alba Hovězí Porážka a Půlnoční Myš. V roce 1988 spolu s přáteli založil nezávislou iniciativu České děti a vydával její samizdatový zpravodaj Koruna. Zatímco mnohé jiné opoziční skupiny vybízely k umírněnosti a opatrnosti, on a jeho družina Českých dětí měli vyzývat k boji. V roce 2012 byli obvodním soudem v Praze odsouzeni tři bývalí příslušníci StB, kteří Petra Placáka trápili v souvislosti s jeho protirežimní angažovaností. Server Aktuálně.cz, který zprávu uveřejnil, vyjádřil názor, že mohlo jít i o poslední tuzemskou příležitost potrestat staré komunistické zločiny. Po listopadu 1989 působil v Nezávislém tiskovém středisku, později týdeníku Respekt, Necenzurovaných novinách, Českém deníku, Českém týdeníku a Lidových novinách, od roku 1995 je šéfredaktorem studentského politicko-kulturního měsíčníku Babylon a od roku 2001 rovněž šéfredaktorem stejnojmenného nakladatelství. Na poli publicistiky zastává názory převážně v duchu konzervativně tradicionalistických ideálů. V letech 1992-2000 vystudoval specializaci Moderní české dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1990 až 1992 zastával funkci místopředsedy roajalistického hnutí Koruna česká a také nadále se řadí mezi monarchistické aktivisty; pravidelně pořádá Tříkrálový pochod za monarchii. Je autorem monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia a pe...
Více od autora
Petr Kabeš (11)
Petr Kabeš byl český básník. Vystudoval VŠE, mezi lety 1966–1969 redigoval až do jeho zákazu literární měsíčník Sešity. V období normalizace vykonával různá povolání, byl mj. pozorovatelem počasí na Milešovce, odkud byl propuštěn po podepsání Charty 77. Poté pracoval jako noční hlídač. Po revoluci byl zpočátku ve svobodném povolání, od r. 1992 v invalidním důchodu. Roku 1995 obdržel Cenu Jaroslava Seiferta. Byl ženatý s významnou českou překladatelkou Annou Kareninovou.
Více od autora
Petr Čepek (17)
Narozen 26. 11. 1960 v Jičíně. Právník zaměřený na obchodní a korporátní právo. Vedoucí Oddělení majetkových práv Městské části Praha 4. Spisovatel, autor románů, povídek, logopedických říkadel a příběhů pro děti.
Více od autora
Peter F Hamilton (14)
Peter F. Hamilton je britský autor hrad-SF a moderní space opery. Narodil se v Rutlandu a do fantastiky vstoupil povídkou Death Day v dnes již neexistujícím britském magazínu Fear. Prosadil se trilogií detektivních SF thrillerů Greg Mandel . Následovala vřele přijatá série barokní space oper The Night\'s Dawn : The Reality Disfunction , The Neutronium Alchemist a The Naked God . Kratší práce série shrnuje sbírka A Second Chace at Eden . Za zmínku stojí rovněž průvodce po tomto neobyčejně komplexním světě The Confederation Handbook . Je autorem dalších několika poměrně úspěšných sci-fi románů.
Více od autora
Pavla Šmikmátorová (15)
Vystudovala Střední průmyslovou školu stavební v Brně. V současné době pracuje jako redaktorka časopisu pro děti Pojď si hrát a spolupracuje s časopisy Creative Amos a Golem, kam přispívá články o zajímavostech ze světa kreativní tvorby.
Více od autora
Pavel Šidák (5)
Narozen 1. 5. 1977 v Praze. PhDr., Ph.D., bohemista, lingvista, autor kritických recenzí a literárních studií.
Více od autora
Pavel Lovrič (13)
Nar. 28.3.1913 v Praze Spisovatel novinářské beletrie, chlapeckých románů a romantizujících příběhů ženských osudů. Byl synem v Praze usazeného chorvatského spisovatele Boži Lovriće.
Více od autora
Pavel Kraus (11)
Narozen 9. 4. 1936 v Praze, zemřel 7. 10. 1995 v Teplicích. Autor detektivek, dramatik.
Více od autora
Pavel Kolář (11)
Docent Pavel Kolář je . Doc. PaedDr. Pavel Kolář je český fyzioterapeut a bez nadsázky jeden z nejuznávanějších fyzioterapeutů na světě. Zaměřuje se především na pohybovou patologii dětí. Mezi laickou veřejností je znám díky své fyzioterapeutické péči o vrcholové české sportovce nebo zpěváky Helenu Vondráčkovou či Jiřího Korna. Od roku 1998 byl členem lékařského konsilia, které pečovalo o tehdejšího prezidenta Václava Havla. Od roku 2000 je přednostou Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství Univerzity Karlovy 2. lékařské fakulty a fakultní nemocnice Motol. V současnosti je proděkanem 2. LF UK. Navíc pedagogicky působí na českých i zahraničních univerzitách. Je ženatý a s manželkou vychovávají tři děti Bývá hostem televizních pořadů . Patří mezi lidi trpící Bechtěrevovou chorobou, o čemž vyprávěl i v pořadu České televize 13. komnata Pavla Koláře.
Více od autora
Pavel Jurkovič (13)
Pavel Jurkovič byl český hudebník, zpěvák, skladatel, pedagog a popularizátor lidových písní. Pavel Jurkovič se narodil 18. srpna 1933 ve Starém Poddvorově na Hodonínsku. Jeho vztah k hudbě ovlivňovala lidová hudební tradice na rodném Podluží. Zpěv začal studovat po válce již ve svých dvanácti letech v pražské Schole cantorum při břevnovském klášteře. V roce 1957 se stal členem pozdějších Pražských madrigalistů. V letech 1965–1967 studoval postgraduálně v Salcburku u Carla Orffa. Založil Českou Orffovu společnost a propagoval Orffův didaktický systém na našich školách. Od roku 1967 pravidelně spolupracoval s rozhlasem. V letech 1987–1990 byl redaktorem hudebních stránek dětského časopisu Sluníčko. Od roku 1968 spolupracoval se souborem Chorea Bohemica a později Musica Bohemica Jaroslava Krčka, stejně jako s řadou dalších souborů a kapel. Některé z nich, jako Musica Poetica nebo Musica Humana, sám založil a vedl. Více než polovinu svého učitelského života prožil Pavel Jurkovič v Praze 7 v ZŠ v Umělecké ulici. Pavel Jurkovič je autorem či spoluautorem mnoha učebnic a odborných publikací. Je držitelem Výroční ceny Československého rozhlasu za tvorbu pro děti ocenění za zásluhy o šíření orffovských myšlenek uděleném Orffovou nadací v Mnichově a Cenou České hudební rady za iniciativní počiny v hudební výchově .
Více od autora
Paul Preuss (6)
Paul Preuss je americký spisovatel science fiction a vědeckých článků a konzultant pro filmové společnosti. Nejvíce je známý pro romány v sérii Zlatý věk Venuše od Arthura C. Clarka, které napsal na základě jeho povídek.
Více od autora
Patrick White (8)
Patrick Victor Martindale White byl australský spisovatel, básník a dramatik anglického původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1973. Během druhé světové války sloužil u letectva na Středním východě. Od roku 1948 žil v Austrálii. Přestože žil osaměle, finančně podporoval školy pro domorodce a veřejně se angažoval v podpoře ekologických aktivit. Na jeho románovou tvorbu měli vliv modernisté a Jungova psychologie. Ve svých románech zachycoval boj člověka s drsnou australskou přírodou a důkladně se z různých hledisek zamýšlel nad životní filozofií moderního člověka.
Více od autora
Otakar Ostrčil (12)
Otakar Ostrčil byl významný český skladatel, dirigent a pedagog, který se významně zapsal do hudebního světa počátku 20. století. Narodil se 25. února 1879 v Praze a byl významnou osobností české hudby, která šla ve stopách proslulých skladatelů, jako byli Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Ostrčilův skladatelský styl byl hluboce ovlivněn českou lidovou hudbou a dobovým nacionalistickým hnutím, které se snažilo vyjádřit kulturní identitu českého národa prostřednictvím umění.
Více od autora
Ota Filip (11)
Ota Filip byl český spisovatel, jedna z předních postav české exilové literatury. Ota Filip se narodil v roce 1930 ve Slezské Ostravě. Jeho otec Bohumil Filip byl český cukrář a majitel kavárny v ostravské Nové radnici. Jeho matka byla polského původu, rozená Marie Mikolajczykowa. Po maturitě na gymnáziu v Praze na Žižkově v roce 1948 pracoval v různých zaměstnáních. Po nástupu na vojnu v roce 1951 byl zařazen k tzv. „černým baronům“, kde se zapletl do připravovaného útěku, který ale vyzradil. Po roce 1953 byl redaktorem v novinách Mladá Fronta , redaktorem Československého rozhlasu v Plzni, a v několika okresních novinách na Moravě. Počátkem 60. let byl vystaven mimosoudní perzekuci, a 'odsouzen' k řadě dělnických profesí. Během těchto let začal psát své první romány, a věnoval se korespondenci s německými a rakouskými autory. Jeho přítel Horst Bienek, básník, esejista a novinář žijící v Mnichově, tehdejší Západní Německo, mu v roce 1968 zprostředkoval vydání prvního románu Cesta ke hřbitovu, v německém překladu Das Café an der Straße zum Friedhof, v nakladatelství Fischer Verlag . Tato první německá publikace se setkala s velkým úspěchem, a v roce 1969 následovalo italské vydání Il caffè sulla strada del cimitero v nakladelství Garzanti . Jeho první román Cesta ke hřbitovu byl také oceněn literární cenou města Ostravy v roce 1967, a vydán v roce 1968 v ostravském nakladelství Profil . Od začátku roku 1968 byl redaktorem nakladatelství Profil v Ostravě. V roce 1970 byl odsouzen za podvracení republiky, mj. na základě jeho korespondence s autory v Západním Německu a Rakousku. V roce 1974 byl donucen se vystěhovat do Německa. V Německu pracoval jako publicista, komentátor a lektor nakladatelství Fischer Verlag. Publikoval řadu románů, které psal v němčině a češtině. Byly publikovány v německých nakladelstvích, a také v exilových českých ...
Více od autora
Osamu Dazai (12)
Osamu Dazai, rodným jménem Šúji Cušima, japonsky 太宰 治 byl japonský spisovatel. Narodil se v rodině bohatého statkáře. Studoval francouzskou literaturu na vysoké škole, ale studium nedokončil. Na škole se prvně pokusil, kvůli školním výsledkům, spáchat sebevraždu. O další sebevraždu se pokusil spolu s vdanou milenkou. Poté si vzal gejšu, načež ho rodina vydědila – ovšem také kvůli jeho angažování se v levicových skupinách. Byl v té době rovněž drogově závislý. I s manželkou se pokusil o sebevraždu . Poté se rozvedli. Následně, v letech 1940-1946, prožil své nejproduktivnější období, kdy vydal řadu knih a dosáhl i jistých úspěchů. Po roce 1946 se však dostal znovu do krize, trpěl alkoholismem i psychickými poruchami. Během této krize napsal jedno ze svých nejúspěšnějších děl, Člověk ve stínu. Poté spáchal sebevraždu, která se mu tentokrát již povedla. Jeho prózy jsou značně autobiografické, až sebestředné, zobrazují ale i sociální konflikty japonské společnosti a bariéry mezi třídami.
Více od autora
Olga Šípková (6)
Olga Šípková, za svobodna Svatoňová je česká sportovkyně a podnikatelka, dvojnásobná mistryně Evropy ve sportovním aerobiku žen z let 1995 a 1997, čtyřnásobná mistryně České republiky mezi lety 1993 až 1998 a mistryně světa z roku 1997. Od listopadu 2014 připravuje pro Dvojku Českého rozhlasu rubriku Minuta pro vaše zdraví. V roce 2016 se zúčastnila taneční soutěže StarDance, kde tančila s Markem Dědíkem.
Více od autora
Oldřich Zemek (11)
Legionářský spisovatel. Narozen 30. 7. 1893 v obci Tupesy, debutoval roku 1913. Zajat u Baligrodu v roce 1915, vstoupil do čs. legií, v nichž působil v 5.stř.pl. do 17. dubna 1919. Autor více než 30 knih.
Více od autora
Oldřich Štefan (6)
Oldřich Stefan byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově . V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě. V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu . V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol.. Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek . Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu. Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již n...
Více od autora
Oldřich Müller (15)
Narozen 1957. Ph.D., pedagog v oboru speciální pedagogiky, vysokoškolský učitel, autor učebnic, práce z oboru.
Více od autora
Oldřich Hlad (8)
RNDr. Oldřich Hlad se narodil 30.12.1934 v Praze. V roce 1951 přišel na hvězdárnu v Praze na Petříně a v roce 1952 se stal jejím demonstrátorem. Vystudoval matematiku a fyziku. V letech 1958 až 1961 působil jako středoškolský profesor těchto předmětů včetně astronomie na žateckém gymnáziu. V roce 1961 nastoupil jako samostatný odborný pracovník do pražského planetária, s nímž a pražskou hvězdárnou na Petříně spojil své životní poslání. Od roku 1965 do začátku 21. století byl ředitelem Hvězdárny hlavního města Prahy, později Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Externě přednášel na vysoké škole. Publikuje v populárních a odborných časopisech. Je spoluautorem či autorem scénářů pro výstavy a také scénářů k populárně vědeckým filmům. Podílel se na tvorbě učebnic, budování databanky a tvorbě mapových děl, pronesl nespočet přednášek a připravil řadu komponovaných pořadů. Je čestným členem České astronomické společnosti a členem Jednoty českých matematiků a fyziků. Z knih zaslouží jmenovat především Vesmír jistot a otazníků a Přehled astronomie . Rozsáhlou kapitolu pak tvoří mapy oblohy v mnoha vydáních a provedeních. Mapa oblohy bylo vydána 15 x včetně např. Německa, Polska, Maďarska a Holandska. Mezi významné počiny patří také Atlas coeli novus 2000.0, který sleduje tradici slavného Bečvářova atlasu.
Více od autora
Oldrich Cerny (10)
Oldřich Černý byl český filolog, bohemista a anglista, dramaturg, spisovatel, překladatel z angličtiny, pracovník bezpečnostních složek státu a odborník na mezinárodní vztahy a společnou evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku. Oldřich Černý vystudoval angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Před rokem 1989 pracoval jako překladatel americké a britské prózy, jako producent dabingu , divadelní dramaturg a jako redaktor knih pro děti a mládež v nakladatelství Albatros . Je autorem titulků k filmu Žlutá ponorka a pro dabing přeložil a upravil dialogy například k filmům Tři dny Kondora, Indiana Jones a chrám zkázy, Terminátor nebo Čest rodiny Prizziů). Pro mládež napsal původní televizní film Plácek o chlapcích z městského centra, kteří bojují o místo, kde si mohou zahrát kopanou, a pro nejmenší děti vytvořil texty k sérii obrázkových naučných knih. V letech 1990–1993 byl poradcem prezidenta republiky Václava Havla pro bezpečnostní otázky, poté v letech 1993 až 1998 prvním ředitelem Úřadu pro zahraniční styky a informace a od roku 1999 výkonným ředitelem Nadace Forum 2000 a zároveň ředitelem Pražského institutu bezpečnostních studií . Roku 2013 obdržel in memoriam Transatlantickou cenu za výrazný přínos ke svobodě a demokracii ve střední Evropě, k posílení transatlantických vztahů a k začlenění středoevropských zemí do euroatlantických struktur.
Více od autora
Noam Chomsky (11)
Avram Noam Chomsky je americký filozof, kognitivní vědec, lingvista, logik, společenský kritik a aktivista židovského původu, tvůrce tzv. Chomského hierarchické klasifikace formálních jazyků, emeritní profesor lingvistiky na Massachusettském technologickém institutu , a také levicově orientovaný politický aktivista – anarchista, známý svým kritickým vztahem ke globalizaci a jejím dopadům, k válečným konfliktům, k zahraniční politice USA, Izraele a dalších vlád. Podle Top global intellectuals of 2005 a časopisů Prospect magazine a Foreign policy byl zvolen nejvlivnějším globálním intelektuálem. Chomsky je autorem teorie generativní gramatiky, která je některými považována za největší přínos na poli teoretické lingvistiky 20. století. Ovlivnil též filozofii jazyka a mysli . Rovněž pomohl podnítit kognitivní revoluci v psychologii díky své revizi Skinnerova verbálního chování, ve které zpochybnil behavioristický přístup ke studiu chování a jazyku, převažující v 50. letech minulého století. Jeho naturalistický přístup ke studiu jazyka ovlivnil filozofii jazyka a mysli. Zasloužil se také o založení Chomského hierarchie v roce 1956 – klasifikaci formálních jazyků dle jejich generativní schopnosti. Dle Chomského je vývoj řeči vymezen geneticky – došel k závěru, že existuje jakási univerzální gramatika, která je vrozená a nikoli naučená během života – člověk se rodí se základní gramatickou šablonou, do které snadno zapadne jakýkoli světový jazyk. Chomského teorie jsou ale napadány, protože postrádají vědecké důkazy. Dle Indexu humanitních citací z roku 1992 byl Chomsky jako pramen citován častěji než jakýkoliv jiný žijící badatel mezi lety 1980–1992, a byl osmý nejcitovanější vědec vůbec. Od jeho kritiky války ve Vietnamu v 60. letech minulého století se stal ještě známějším – hlavně mezi...
Více od autora
Nikolaj Ivanovič Sladkov (5)
Nikolaj Ivanovič Sladkov, rusky: Николай Иванович Сладков byl ruský sovětský spisovatel, autor více než 60 knih o přírodě. Od dětství měl rád přírodu, od druhé třídy si začal psát deník, jemuž svěřoval své dojmy. V mládí lovil, ale pak toho nechal, sportovní honitby dokonce považovat za barbarství. Místo toho se stal \"fotolovcem\". Psát začal díky setkání s Vitalijem Biankim.
Více od autora
New Kids On The Block (11)
New Kids on the Block je americká chlapecká skupina, která dosáhla největší popularity na přelomu 80. a 90. let 20. století. Skupina byla založena v Bostonu ve státě Massachusetts v roce 1984 producentem Mauricem Starrem a původně ji tvořili bratři Jordan a Jonathan Knightovi, Joey McIntyre, Donnie Wahlberg a Danny Wood. Jsou všeobecně považováni za jedny z průkopníků hnutí boy band a zásadním způsobem se podíleli na vytvoření vzoru pro tento žánr.
Více od autora
Nazareth (15)
Nazareth je skotská rocková skupina založená v roce 1968 v Dunfermline ve Skotsku. Mezinárodní slávu si skupina získala v 70. letech 20. století svým hardrockovým zvukem, jehož příkladem je šesté studiové album "Hair of the Dog" vydané v roce 1975. Toto album obsahovalo jeden z jejich nejznámějších hitů, titulní skladbu "Hair of the Dog", a také jejich coververzi balady "Love Hurts", která se stala samostatným hitem a základem rockové balady 70. let.
Více od autora
Miroslav Marek (10)
Narozen 20. 6. 1962. Prezident agentury "Dobrý den" v Pelhřimově, spoluautor knihy o rekordech a kuriozitách.
Více od autora
Miroslav Jiránek (4)
Narozen 27.11.1951 v Kolíně. Akademický malíř, ilustrátor a typograf, plakáty.
Více od autora
Miroslav Červenka (10)
Miroslav Červenka byl český básník, překladatel a literární vědec. Dětství prožil ve Vlašimi, od třinácti žil v Praze. Maturoval v roce 1951 na gymnáziu. Vystudoval češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV v Praze. V roce 1961 zde získal titul kandidáta věd a o osm let později doktora věd. Působil též v časopise Květen a v letech 1968–1970 byl šéfredaktorem časopisu Česká literatura. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. Po roce 1968 nesměl publikovat, v roce 1971 byl propuštěn z ústavu. Pracoval pak na smlouvu o dílo v Památníku národního písemnictví, kde kupříkladu uspořádal pozůstalost Jana Jelínka. Roku 1975 se stal technickým knihovníkem v Pragoprojektu, kde pracoval až do roku 1989. Své práce uveřejňoval v samizdatu a v cizině. Spolupracoval se samizdatovým časopisem Obsah. V roce 1990 se vrátil do Ústavu pro českou literaturu ČSAV v Praze. Od roku 1990 až do své smrti přednášel na Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V roce 1989 získal titul docent, roku 1994 profesor. Stal se místopředsedou Pražského lingvistického kroužku, opět se stal šéfredaktorem České literatury , od roku 2002 byl členem Učené společnosti ČR. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Kromě vlastní tvorby překládal z mongolštiny, ruštiny, estonštiny a ukrajinštiny.
Více od autora
Miloslav Nohejl (15)
Miloslav Nohejl byl český spisovatel-prozaik. Narodil se v rodině úředníka státní dráhy Adolfa Nohejla a jeho manželky Anny, rozené Kudlové. Otec matky Anny, Václav Kudla , vlastnil instalatérský závod, který po jeho smrti Adolf Nohejl převzal. Maturoval na reálce v Plzni, krátce studoval na Vysoké škole technické v Praze, studium přerušila první světová válka. V roce 1915 se vrátil do Plzně, kde se stal městským úředníkem. Z římskokatolické církve vystoupil roku 1919. Po studiu Státní knihovnické školy v Praze v letech 1921–1922 pracoval v plzeňské Krajské lidové knihovně. V roce 1927 byl přijat za člena Literární skupiny. Přispíval též do brněnského literárního časopisu Host. Poté, co byl v letech 1948–1951 byl ředitelem Krajské lidové knihovny v Plzni, roku 1951 byl skoro rok držen ve vyšetřovací vazbě. Následně odešel do invalidního důchodu, v literární činnosti pokračoval. Podle vzpomínkové knihy A. C. Nora byl Miloslav Nohejl ženatý. Předválečné prózy Miloslava Nohejla charakterizuje vztah dvojice milenců nebo manželů, často ovlivněný dalším milostným vztahem. Již v roce 1926 ocenil např. významný kritik Arne Novák povídkové knihy Dívka a sen a Vidím milence např. slovy „...Miloslav Nohejl je stilista dbalý a vkusný...někdy se mu podaří věta jemného výbrusu a vděku až nadzemského...“. Po druhé světové válce Nohejl nejprve popsal své zážitky z květnové revoluce a pak se soustředil na prózy s faktografickým základem, věnované Plzni. Většinu života strávil Miloslav Nohejl v Plzni. V roce 1945, poté, co byl dům, kde v Plzni bydlel, vybombardován, žil od dubna do srpna 1945 u rodičů na pražském Spořilově. V té době žilo na Spořilově více intelektuálů a umělců, jako spisovatelé A. C. Nor, Adolf Branald a další. Své zážitky z pražské květnové revoluce 1945 popsal Nohejl v knize Holýma rukama. A. C. Nor patřil mezi Nohejlovy dlouholeté přátele, jak něko...
Více od autora
Miloslav Král (10)
Miloslav Král byl pracovník katedry filosofie vědy, docent speciální kybernetiky na VŠE v Praze. Vystudoval Vysokou školu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze, soukromě studoval filosofii a působil na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Politicky se angažoval v období pražského jara, proto poté pracoval jako bagrista a technik Státního rybářství. Ihned po revoluci nastoupil zpět na VŠE a od roku 1990 působil v Kabinetu pro výzkum vědy, techniky a společnosti Akademie věd ČR. V té době prožil "dva spontánní vstupy do nevědomí", uvěřil v Boha a začal se pokoušet dokázat jeho existenci. V 21. století přednášel a psal knihy o svém vlastním poznání Boha.
Více od autora
Miloš Vysocký (7)
Narozen: 28. 1. 1903 v Ostravě, zemřel 31. 5. 1984 v Kločově u Vítkova. Pedagog na lesnických školách, autor tematické beletrie a odborných publikací z oboru lesního prostředí.
Více od autora
Miloš Dvořák (8)
Miloš Dvořák byl český literární teoretik a esejista katolické orientace. Narodil se v rodině vesnického učitele. V roce 1920 odmaturoval na gymnáziu v Třebíči a poté vystudoval češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvoval v roce 1931. Živil se poté jako učitel, učil nejprve na gymnáziu v Nitře a od roku 1933 v Třebíči, kde působil až do odchodu do invalidního důchodu v roce 1958. V letech 1936–1940 spoluredigoval katolický literární časopis Akord. Krom toho své texty publikoval v řadě dalších tiskovin, včetně Lidových novin, po roce 1948 například v Lidové demokracii. Na gymnáziu byli jeho spolužáky Vítězslav Nezval a Bedřich Fučík. S Fučíkem, s nímž ho pojila katolická orientace, poté spoluredigoval studentský časopis Svítání, kde také v roce 1919 publikoval svůj první esej nazvaný O básnické tvorbě. Na studiích v Praze pak navázal blízká přátelství s dalšími katolickými autory, zejména s Jakubem Demlem a Otokarem Březinou. Patřil poté nejen do jejich intelektuálního okruhu, ale jejich dílu věnoval i své literárněvědné práce. Některé Demlovy práce v 60. letech Dvořák uspořádal. Kromě Březiny a Demla se jeho eseje věnovaly také osobnosti Vladimíra Holana, Jana Zahradníčka a nové básnické tvorbě vůbec. Dvořákova měřítka umělecké kvality díla byla ovlivněna personalismem Gabriela Marcela či Maxe Picarda a ovšem také Františkem Xaverem Šaldou. V básni hledal Dvořák vždy zprávu o duchovních dějinách člověka . Oponoval levicové avantgardě. Za jeho života vyšla jen jedna kniha jeho esejů , většina ostatních textů se knižního vydání dočkala až po roce 1989, většinou díky editorské práci Ladislava Soldána. Okrajově se Dvořák sám věnoval psaní básní, jeho poezie bývá označována za silně ovlivněnou vzorem Jana Zahradníčka, vyšla až posmrtně roku 1991 pod názvem Symfonie XX. století. Rovněž překládal z francouzštiny (André Maurois, Pa...
Více od autora
Milena Majorová (9)
Milena Majorová, rozená Ptáčková byla česká spisovatelka a popularizátorka pravidel slušného chování. V letech 1969–1987 byla redaktorkou časopisu Vlasta. Přispívala do různých časopisů, např. Dikobraz a Roháč.
Více od autora
Milan Tesař (9)
Po studiu žurnalistiky se dočkal sametové revoluce v redakci Zemědělských novin. V prosinci roku 1989 pracoval celý jeden den v Lidových novinách, než přijal nabídku podílet se na přípravách prvního čísla časopisu Reflex. Jeho stránky od té doby popisuje s jedinou pauzou dodnes. Pauzu měl v třiadevadesátém - vzdálil se na půl roku do společnosti Febio, kde stál u vzniku pořadu Česká soda. Poté se vrátil do Reflexu, a to už na pozici šéfa kulturního oddělení, v jehož převleku pracuje dodnes. V roce 1995 se stal jedním ze tří scénáristů komiksu Zelený Raoul.
Více od autora
Milan Myška (9)
Milan Myška byl český historik. Specializoval se na hospodářské a sociální dějiny novověku. Po maturitě na bíloveckém gymnáziu studoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V 50. letech vyučoval na Vyšší pedagogické škole v Opavě, která postupně prošla transformací v Pedagogickou fakultu se sídlem v Ostravě, jejíž se stal Myška proděkanem. Z katedry dějepisu postupně vybudoval patrně nejvýznamnější pracoviště zaměřené na hospodářské a sociální dějiny 18.–20. století v tehdejším Československu. Protože však v 60. letech zastával proreformní postoje, a zejména pak pro svou ilegální činnost v době po sovětské invazi byl s počínající normalizací zbaven možnosti vědecké a pedagogické práce a pro následující roky vystaven tvrdé perzekuci. Po 13 let byl bez stálého zaměstnání a psal „do šuplíku“, příp. publikoval pod cizími jmény. V 80. letech pracoval ve Slezském zemském muzeu v Opavě. Po revoluci působil na katedře historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity a v roce 2007 se stal vědeckým ředitelem tamějšího Centra pro hospodářské a sociální dějiny. Byl členem řady redakčních rad a domácích i mezinárodních profesních organizací. Byl respektovaným odborníkem na problematiku industrializace, protoindustrializace a podnikání, zabýval se ale též historií moravskoslezského regionu a metodickými problémy hospodářských dějin. Hlubokou stopu zanechal coby organizátor historického bádání na půdě ostravského vysokého školství a také jako vědecký redaktor několika periodik a děl encyklopedického charakteru, především pak rozsáhlého Biografického slovníku Slezska a severní Moravy. Podílel se i na sepsání několika učebnic.
Více od autora
Mikis Theodorakis (13)
Mikis Theodorakis byl známý řecký skladatel a textař, proslulý svým významným přínosem řecké hudbě a vlivem na mezinárodní hudební scénu. Theodorakis se narodil 29. července 1925 na řeckém ostrově Chios a byl plodným umělcem, jehož kariéra trvala několik desetiletí, během nichž složil celou řadu děl od symfonií a komorní hudby až po populární písně a filmovou hudbu. Snad nejznámější je jeho soundtrack k filmu "Řek Zorba" z roku 1964, který obsahuje kultovní "Zorbův tanec", skladbu, jež se stala synonymem řecké kultury a je uznávána po celém světě.
Více od autora
Miguel de Unamuno (9)
Miguel de Unamuno y Jugo byl španělský spisovatel a filosof, jeden z hlavních představitelů skupiny Generace 98. Pro jeho dílo je typický zanícený styl a prolínání žánrů: Unamuno často nerozlišuje mezi beletrií a esejem či traktátem. Miguel de Unamuno se narodil v baskickém Bilbau jako třetí dítě a první syn obchodníka Félixe de Unamuno a jeho vlastní neteře Salomé Jugo. Brzy odešel studovat filosofii a literaturu na tehdejší Madridskou universitu, kde získal titul prací Pojednání o problému původu a prehistorie Basků. Unamuno, který se sám někdy označoval za Baska, ale přitom psal španělsky a cítil se být Španělem, odmítal, že by Baskové byli etnicky nesmíšeni s okolními národy. Roku 1891 se oženil s Conchou Lizárraga. Později se stal, byť jenom načas, členem socialistické strany. Roku 1901 byl jmenován rektorem university v Salamance, odkud byl v roce 1914 z politických důvodů odvolán. Později byl jmenován děkanem fakulty filosofie a literatury. Jelikož si však neodpouštěl útoky na španělského diktátora Riveru, byl opětovně odvolán. Posléze odešel do exilu, a to do Paříže , následně do Hendaye . Roku 1930 se vrátil do Salamancy, kde také v roce vypuknutí Španělské občanské války zemřel. Unamunova filosofie nebyla filosofií systematickou; šlo spíše o popření pevného systému a důvěru ve vlastní myšlení. To se utvářelo pod vlivem dobového racionalismu a pozitivismu, nicméně Unamuno šel vlastní cestou, která měla blízko k pozdějšímu teistickému existencialismu . Odmítal scientistické zbožnění vědy a byl jeden z prvních, kdo nahlíželi vědu jako nové náboženství, jehož „ortodoxii“ a nárok na vlastnictví pravdy odmítal. Rozpor mezi věděním a skutečnou vírou je však podle něj bytostně tragický : nikdy totiž nemohou být ukojeny zároveň jak požadavky rozumu, které vedou k popření smyslu světa, tak potřeby víry, která podle Unam...
Více od autora
Michio Kaku (11)
Michio Kaku je americký fyzik, profesor teoretické fyziky na City University of New York, spoluzakladatel strunové teorie pole a popularizátor vědy. Napsal několik knih o fyzice a s ní spojených tématech a často se objevuje v radiu, televizi a dokumentárních filmech. Narodil se v San José v Kalifornii japonským přistěhovalcům. Jeho děd přijel do Spojených států, aby pomáhal při pracích po zemětřesení v San Franciscu 1906. Na začátku šedesátých let chodil na Cubberley High School v Palo Altu, kde hrál šachy. V roce 1968 získal titul bakaláře věd summa cum laude na Harvard University. Poté studoval v Berkeley Radiation Laboratory na University of California, Berkeley, kde v roce 1972 získal titul Ph.D. Během války ve Vietnamu se připojil k americké armádě, ale než byl povolán do akce, válka skončila. Nyní se zabývá formulováním teorie všeho, která má spojit čtyři základní síly ve vesmíru: silnou interakci, slabou interakci, gravitaci a elektromagnetickou interakci. Publikoval přes 170 článků o teorii superstrun, supergravitaci, supersymetrii a hadronech. V roce 1974 spolu s profesorem K. Kikkawou poprvé napsal článek o strunové teorii pole, která spojuje všech pět teorií strun do jedné rovnice. Také napsal několik populárně-vědeckých knih: Visions, Hyperprostor, Einsteinův vesmír a Paralelní světy a s Jennifer Thompson napsal knihu Dále než Einstein. Hyperprostor se stal bestsellerem a deníky The New York Times i The Washington Post ho zařadily mezi nejlepší vědecké knihy roku. Ve Fyzice nemožného zkoumá např. neviditelnost, teleportaci, předpovídání budoucnosti, vesmírné lodě, stroje na antihmotu, cestování v čase a další záležitosti, které rozděluje do kategorií podle toho, kdy by se mohly uskutečnit. V březnu 2008 se Fyzika nemožného dostala na seznam bestsellerů magazínu The New York Times. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michio Kaku na anglické Wikipedii....
Více od autora