Všichni Autoři a témata

Luc Bürgin (9)

Narodil se v Basileji ve Švýcarsku. Je hudebníkem a novinářem - publicistou, v současné době studyje germanistiku a folkloristiku na universitě v Basileji. Mimo to se již dlouhá léta velice intenzívně zabývá okrajovými otázkami vědy na téma UFO a mimozemská život. Publikuje v různých odborných časopisech.

Lubor Hájek (12)

Lubor Hájek byl český historik orientálního, čínského a japonského umění. Byl zakladatelem a budovatelem Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze. Vystudoval v letech 1945–1949 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy indologi u Vincence Lesného a srovnávací vědy náboženské u Otakara Pertolda. V letech 1945–1952 byl zakládajícím členem a odpovědným redaktorem časopisu Nový Orient. Při pracovních cestách navštívil Čínu, Mongolsko, Indii, Barmu, Indonésii, Írán, Afghánistán a Japonsko. V roce 1952 založil Sbírku orientálního umění Národní galerie v Praze, kterou vedl až do roku 1986. V letech 1964–1969 byla sbírka asijského umění umístěna v Dolním zámku v Benešově nad Ploučnicí. Expoice byla ale při požáru v roce 1969 značně poničena. V roce 1972 byla sbírka přemístěna do Zbraslavského zámku. Tam byla v roce 1998 otevřena nová stálá expozice orientálního umění. Je autorem asi 40 výstav, 15 knižních publikací a asi 120 odborných článků v časopisech. Psal rovněž předmluvy či doslovy k publikacím jiných autorů.

Lubomír Vejražka (7)

Lubomír Vejražka je pracovník v neziskovém sektoru , publicista a spisovatel, bývalý horolezec. Knižně a publicisticky se dlouhodobě věnoval tématu zemětřesení pod Huascaránem, při němž zahynulo 31. května 1970 celkem 14 českých horolezců a 70000 Peruánců, dlouhodobě řeší téma rodin politických vězňů komunistického režimu padesátých let a muklů samotných, taktéž napsal dvoje pohádky z prostředí mašinek. V letech 1979 až 1984 studoval na Stavební fakultě ČVUT. Na fakultě chtěl zůstat a věnovat se výuce studentů a aplikovanému výzkumu. Protože odmítl splnit požadavek katedry TZB vstoupit do KSČ, nástup na dohodnuté místo se nekonal. Od roku 1975 se věnoval závodně veslování. V dorostu získal na dvojskifu titul na mistrovství Československa, prvním rokem v mužích pak v roce 1980 titul na skifu v lehké váze. Jeho dobře nastartovanou závodní kariéru ukončil vážný úraz plic. Po vyléčení začala éra vysokohorské turistiky, později horolezectví a cestování po mimoevropských velehorách – 3x Kavkaz, 1x Fanské hory, 5x Bílé Kordilléry v Peru, 5x Himálaje; nejvyšší dosažený vrchol Kedar dom 6831 m v Garhwalském Himálaji. Po roce 1990 tři roky podnikání ve stavebnictví. Protože se již tehdy začalo rozmáhat uplácení zakázek, ukončil podnikání. Od roku 1993 se věnoval projektu Huascarán, který se vracel do roku 1970 k zemětřesení v Peru, při němž zahynulo 14 českých horolezců a 70000 Peruánců. Výsledkem se staly postupně tři knihy v letech 1995, 1999 a 2000. Čtvrtá kniha k padesátiletému výročí události vyjde na konci rolku 2020 . V rámci projektu Huascarán vznikl s ČT čtyřdílný dokumentární film Vysoko v horách And . Projekt přispěl k česko-peruánský vztahům, díky projektu si vyměnili dary prezidenti ČR a Peru Václav Havel a Alberto Fujimori, autoři projektu byli přijati dvakrát prezidentem Peru, dvakrát předsedkyní Parlamentu Peru. Záštitu nad projektem převzal p...

Ljuben Dilov (8)

Ljuben Dilov, celým jménem Ljuben Dilov Ivanov byl bulharský spisovatel, zaměřený převážně na science fiction. Vystudoval bulharský jazyk a literaturu na Univerzitě v Sofii. Publikovat začal v roce 1951 jako student a celkem vydal 35 knih. Byl také překladatelem a editorem antologií vědeckofantastické literatury. Podle jeho předlohy natočila režisérka Ivanka Grybčeva v roce 1990 film Karneval bude zítra. Za román Let Ikaru byl oceněn na Euroconu v Poznani. Spisovatelem je i jeho syn Ljuben Dilov mladší.

Linda Lael Miller (12)

Linda Lael Miller se narodila roku 1949 ve Washingtonu jako Linda Lael a v současné době má na kontě více jak 70 romancí, ať již historických nebo ze současnosti. Linda vyrůstala v Northportu , kde její otec pracoval jako místní šerif. Její vzpomínky na dětství zahrnují jízdu na koních a hru na kovbojku ) na farmě svých prarodičů. Spolu s láskou ke koním a k životu na farmě Lindu provázela její touha po cestování, a tak hned po ukončení střední školy vyrazila do Londýna, Itálie, Ruska, Hong Kongu a Izraele, ale dost času strávila i v Arizoně. Ale jak se říká, všeho s mírou, tak i Linda zatoužila po návratu do míst, která zná a k lidem, které má ráda, a proto se v posledních letech usadila ve Spokane, na své vlastní farmě, kde chová čtyři koně a hlídají jí dva její psi. Co se týče Lindiny tvorby, tak většinu svých knih situuje do Arizony a její hrdinky se vyznačují tím, že to jsou silné ženy, žádné uťáplé chudinky. Linda, kromě historických romancí nebo romancí ze současnosti, se nevyhýbá ani psaní romantických příběhů o upírech a experimentuje i s paranormálními romancemi.

Lenka Vachalovská (7)

Narozena 31. 5. 1961. PhDr., CSc., učitelka němčiny a ruštiny, autorka učebnic německého jazyka, překladů z němčiny.

Lenka Špillarová (11)

Autorka cestopisných publikací, Ing.

Lenka Klicperová (9)

Lenka Klicperová se zabývá převážně tématy, která z dnešního světa postupně mizí. Zachycuje slovem i obrazem přírodní národy, které nemilosrdně pohlcuje rozpínající se západní civilizace, ale také život běžných Afričanů, jenž se vyvíjí a mění každým rokem rychleji. Novinářka a fotografka. Začínala v deníku MF DNES, šest let pracuje v časopise Lidé a Země, poslední čtyři roky jako jeho šéfredaktorka. Navštívila řadu afrických zemí, pracovala v Angole, Namibii, Nigérii, Tanzánii, Keni, Etiopii, v Mali či Burkině Faso. Zaměřuje se na dokumentování života domorodých etnik, v poslední době pracovala v Etiopii u kmene Surma či s Dogony v Mali. Kromě publikační činnosti se věnuje převážně reportážní a portrétní fotografii. Kromě domovského magazínu publikuje i v jiných médiích. Věnuje se také přednáškové činnosti.

Lenka Bradáčová (16)

Lenka Bradáčová je česká státní zástupkyně, od 30. července 2012 vrchní státní zástupkyně v Praze. Od března 2008 pak působí ve funkci prezidentky stavovského sdružení Unie státních zástupců České republiky.

Laurence Sterne (6)

Laurence Sterne byl britský duchovní a romanopisec období preromantismu. Sterne se narodil v irském Clonmelu v rodině chudého anglického praporčíka a irské markytánky a jako dítě s rodiči putoval po různých posádkových městech v Irsku. Když byl jeho otec odvelen na Jamajku, kde brzy zemřel na malárii, umožnili mu bohatí příbuzní vystudovat nejprve gymnázium a pak teologii na Univerzitě v Cambridgi. V roce 1738 se stal farářem na poměrně bohaté faře v Coxwoldu v Yorkshire, kde se mohl věnovat literatuře. Roku 1741 se oženil s Elizabeth Lumleyovou. Do svých šestačtyřiceti let vydal Sterne pouze několik kázání. Poté napsal pro podporu přítele satiru na provinční církevní politiku A Political Romance , kterou církev odsoudila a kniha byla spálena. Sterne si však uvědomil své spisovatelské nadání a následně se proslavil devítidílným románem Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho , na kterém pracoval od roku 1759 do roku 1767. Většina situací v knize je založena na absurdních rodinných nedorozuměních, které vyznívají humorně. Vtip vyprávění spočívá také v tom, že Tristram neumí nic vysvětlit jednoduše a do všeho zaplétá široké souvislosti. Proud vyprávění je neustále přerušován epizodami, vtipnými odbočkami a postřehy a právě tato na svou dobu nová forma způsobila, že Sternovo postavení v historii románu 18. století bývá srovnáváno s postavením velkých tvůrců moderní prózy. Po úspěchu románu pobýval Sterne často v Londýně, kde byl zván do významných salónů vyšší společnosti. Zde se seznámil s Elizou Draperovou , manželkou úředníka Východoindické společnosti, jejichž vztah byl považován za skandální. Protože bojoval s tuberkulózou, cestoval po Francii, aby našel úlevu od své nemoci. Zde také našel inspiraci ke svému dalšímu významnému dílu, intelektuálnímu cestopisu Sentimentáln...

Lauren Brooke (14)

Linda Anne Chapman se narodila v Liverpoolu. V současné době žije v Leicestershiru, společně se svým manželem Peterem a třemi dcerami Iolou, Amany a Spike. Její první kniha, Bunny Bonanza, byla vydána v roce 1999. Autorka dívčích románů.

Larry Collins (7)

Korespondent na Středním východě a poté šéf pařížské agentury Newsweeku. Spolupracoval od šedesátých let s Dominiquem Lapierrem a vydali spolu mnoho knih.

Ladislav Narcis Zvěřina (14)

Narozen 28.10. 1891 v Praze, zemřel 26.6. 1980 tamtéž. PhDr., středoškolský profesor, úředník, prozaik, historické a literární monografie, překlady ze slovenštiny.

Kenneth Macksey (10)

Kenneth Macksey vstoupil v roce 1941 do Královského tankového sboru , v roce 1944 bojoval v Normandii a v roce 1945 v Německu; po válce pak strávil více než dvacet let u Královského tankového pluku . Je mezinárodně uznávaným odborníkem a spisovatelem v oblasti vojenské historie.

Kenneth A Russell (9)

Pracuje v redakci britského časopisu Mensa, inteligenční a psychologické testy.

Kate Walker (12)

Prvním "dílem" Angličanky Kate byla pohádka o třech dešťových kapkách - když jí byly čtyři roky, vymyslela si ji pro své dvě mladší sestry. A první "knihu" napsala v jedenácti. Byl to dobrodružný příběh, jehož značná část vznikala v hodinách matematiky, kterou Kate upřímně nenáviděla… Rodiče ovšem nepovažovali spisovatelství za perspektivní povolání, a Kate proto vystudovala knihovnictví. Na univerzitě se seznámila s budoucím manželem… Knihovnicí byla pak až do té doby, než čekala syna. A potom, za nocí, kdy syn konečně usnul, nebo později, když už byl v mateřské škole, se k psaní Kate vrátila. Tentokrát již vážněji… První dva příběhy nakladatelství Harlequin Mills & Boon odmítlo přijmout, třetí ale již roku 1984 vyšel. Pro Kate to byl nejlepší možný vánoční dárek. I při psaní romantických příběhů pro nakladatelství Harlequin - a že už jí jich vyšlo pár desítek! - má Kate čas na spoustu koníčků. Hodně čte - romance, historické příběhy, detektivky i životopisy. Ráda plete a vyšívá a sbírá viktoriánské výšivky. A stará se o čtveřici koček z útulku, které věří tomu, že ty hromady papíru, co má Kate pořád kolem sebe, jsou určeny na povalování pro ně…

Karol Križalkovič (6)

Autor učebnic matematiky a metodických příruček.

Karl Kraus (14)

Karl Kraus byl rakouský spisovatel, dramatik, básník a novinář. Třikrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Karl Kraus se narodil jako deváté a nejmladší dítě v rodině jičínského židovského majitele papírny Jakoba Krause a jeho ženy Ernestiny, rozené Kantorové. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Vídně. Jeho matka brzy zemřela. Po absolvování gymnasia v roce 1892 začal Kraus studovat práva na Vídeňské univerzitě. Na filozofické fakultě téže univerzity od roku 1896 studoval filozofii a germanistiku, ale studia nedokončil. Již během studií se zabýval psaním a přispíval do literárních časopisů. Od roku 1896 se neúspěšně pokoušel uplatnit jako herec a divadelní režisér. Krátce působil ve skupině Jung Wien, která soustřeďovala přední osobnosti tehdejší kulturní Vídně. Patřili sem např. básník Peter Altenberg, dramatik Hermann Bahr a spisovatelé Hugo von Hofmannsthal a Felix Salten. Od roku 1897 působil Kraus jako novinář. Od roku 1899 vydával vlastní časopis Die Fackel , ve kterém pranýřoval pokrytectví, korupci, měšťáckou morálku, nacionalismus, pangermanismus a v neposlední řadě i psychoanalýzu. V prvním období měl řadu externích přispěvatelů z řady uměleckých profesí. Do Fackelu psali např. Peter Altenberg, Richard Dehmel, Egon Friedell, Oskar Kokoschka, Else Lasker-Schülerová, Adolf Loos, Heinrich Mann, Arnold Schönberg, August Strindberg, Georg Trakl, Frank Wedekind, Franz Werfel a také Houston Stewart Chamberlain a Oscar Wilde. Během první světové války pro něj některé novinové výstřižky v Olomouci zpracovával Paul Engelmann, Ludwig Wittgenstein, a Jindřich Groag. Od roku 1911 publikoval Kraus výlučně vlastní texty. Fackel vydával až do své smrti . Celkem vyšlo 922 sešitů o celkem více než 20 000 stranách. Kromě žurnalistiky se věno...

Karel Tuček (8)

Karel Tuček, mineralog, petrograf a muzeolog, se narodil v roce1906 v Nové Pace. Vystudoval přírodní vědy a zeměpis na Karlově univerzitě. V roce 1932 zde dosáhl doktorátu, v letech 1933–1934 působil v Mineralogickém ústavu univerzity jako pomocná vědecká síla. V letech 1934–1935 pracoval jako výpomocný učitel na čtyřech pražských měšťanských školách, v letech 1934–1937 byl asistentem Mineralogického ústavu na České technice. V roce 1937 se stal pracovníkem mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea, kde v letech 1939–1950 a 1956–1976 zastával funkci vedoucího oddělení. V letech 1950–1951 byl správcem Náprstkova etnografického muzea, v letech 1951–1953 ředitelem Národního technického muzea a v letech 1953–1956 přednostou odboru pro muzea na ministerstvu kultury. K. Tuček je autorem stovek odborných a popularizačních článků z mineralogie. Mnoho úsilí věnoval muzejnické činnosti, tj. hlavně spravování mineralogických sbírek v Národním muzeu a později na Univerzitě Karlově, kde po odchodu do důchodu působil jako externí pracovník . Roku 1986 se přestěhoval z Prahy do Písku, kde roku 1990 zemřel.

Karel Šourek (12)

Karel Šourek byl malíř, typograf, scénograf, výtvarný kritik a historik umění zaměřený na české moderní umění. Karel Šourek studoval v letech 1925–30 na Uměleckoprůmyslové škole v ateliérech prof. Arnošta Hofbauera a Josefa Kaplického. Navštěvoval přednášky dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , seminář Vojtěcha Birnbauma a přednášky estetiky Otakara Zicha. V letech 1927-1928 byl scénografem v divadle Dada , roku 1929 scénografem Moderního studia. Jako výtvarný kritik nebo editor působil postupně v řadě časopisů – Signál , Studentský časopis , Akce , Žijeme , Útok , Brázda Roku 1934 se stal členem Umělecké besedy a v letech 1935–1941 převzal výtvarnou redakci jejího časopisu Život. Během války psal jako výtvarný kritik pro Národní politiku a uspořádal řadu výstav . Byl pracovníkem státní památkové péče. Ve spolupráci s fotografy Alexandrem Paulem a Františkem Illkem založil roku 1944 edici Documenta bohemiae artis phototypica, která měla dokumentovat zachované památky českého umění. Na jeho výstavních projektech Staré umění na Slovensku a Pražské baroko se podílela řada historiků z okruhu V. Birnbauma . Roku 1941 založil edici Cesta k umění a po válce novou edici Malíři a sochaři Umělecké besedy, kde do roku 1949 vyšlo 23 publikací. Na předválečný časopis Útok navázal po válce časopis Cíl, kam Šourek přispíval články o památkové péči. Roku 1944 byl zatčen pro odbojovou činnost a odsouzen k trestu smrti, ale dočkal s...

Karel Scheinpflug (10)

Možná hledáte Karel Scheinpflug , syn Karla Scheinpfluga. Karel Scheinpflug, křtěný Karel Tomáš byl český novinář, kritik a spisovatel. Jeho otec, Karel Scheinpflug starší , byl původně řemeslník-mědikovec a roku 1864 založil ve Slaném mědikoveckou dílnu, která byla v roce 1882 přeměněna na strojní továrnu. Po ukončeném studiu na gymnáziu nastoupil syn Karel Scheinpflug do otcova rodinného závodu „mědikovského“; v letech 1904–1919 byl společníkem svého otce. 20. června 1897 se Karel Scheinpflug oženil s Boženou Fričovou z Kladna. Jeho manželka ale v roce 1911 zemřela a on musel sám vychovávat společné děti. Později se znovu oženil s Miladou Krinerovou . Nejznámější z dětí manželů Scheinpflugových byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová , od roku 1935 manželka Karla Čapka. Syn Karel se stal advokátem a jako JUDr. Karel Scheinpflug byl literárním agentem a pozdějším strážcem autorských práv pro dědice svého švagra Karla Čapka. Dcera Božena se provdala za spisovatele Edmonda Konráda. Po první světové válce a vzniku Československa se Karel Scheinpflug věnoval plně jen žurnalistice, psaní básní, povídek, románů a hlavně literárních recenzí. Uplatnil se jako redaktor v Národních listech a Lidových novinách. Byl činný v Syndikátu českých spisovatelů, ve kterém byl v letech 1921–1927 místopředsedou, 1927–1945 předsedou. Podle vzpomínek A. C. Nora „Život nebyl sen“ se Karel Scheinpflug vzdal funkce předsedy Syndikátu českých spisovatelů již v roce 1939, ale zůstal členem výboru. Ve svých vzpomínkách podal spisovatel A. C. Nor také svědectví o charakteru Karla Scheinpfluga a jeho působení v Syndikátu spisovatelů. V nich popsal schůzi výboru syndikátu v květnu 1945, na které se skupina komunistických spisovatelů – tehdy nečlenů syndikátu – vedených Janem Drdou a Václavem Řezáčem prohlásila za revoluční výbor a ...

Karel Půhoný (5)

Ing., autor publikací z oboru potravinářství.

Karel Krejčí (9)

Narozen 20.8.1904 v Praze, zemřel 26.6.1979 tamtéž. PhDr., literární historik, bohemista a polonista, profesor, práce z oboru.

Karel Bureš (6)

Narozen 1. 4. 1909 v Pirně v Německu, zemřel 9. 1. 2000 v Plané u Mariánských lázní. RNDr., sportovní novinář, autor a překladatel knih se sportovní tematikou, spolupracovník J. Foglara.

Juraj Šebo (13)

Juraj Šebo pochádza z Bratislavy. Aj jeho rodičia sú Bratislavčania. Počas štúdia na Vysokej škole dopravnej v Žiline bol členom vtedajších známych bigbítových skupín. K písaniu sa dostal pomerne dosť neskoro. Dosiaľ vydal: Zlaté 60. roky a Normálne 70. roky , ktoré zaznamenali nečakaný čitateľský úspech. Podieľal sa aj na vzniku publikácie Slovenský bigbít.

Julius Mader (6)

Julius Mader , alias Thomas Bergner, byl německý právník, politolog, novinář a spisovatel. Mader navštěvoval obchodní školu, následuje učení jako soukeník. Pak začal studovat v oborech ekonomie vládní a právo, a žurnalistiky na univerzitách v Berlíně a Jena , Ústav vnitřního obchodu v Lipsku a německé Akademie pro politickou a právní vědu v Postupimi-Babelsbergu. V roce 1955 absolvoval Master of Business Travelers. Člen SED, 1958 - 59 byl zástupcem šéfredaktora v časopisu. Od roku 1960 začal pracovat jako spisovatel na volné noze. Od roku 1962 působil jako důstojník pro speciální úkol s kódovým jménem "Faingold" pro Stasi . V roce 1965 byl v Postupimi-Babelsbergu a složil tezi "Tajemství Spolkové republiky Německo a jeho podvratné činnosti proti Německé demokratické republice" pro doktorát. V roce 1970 žil na Humboldtově univerzitě v Berlíně , kde byl spoluautorem několika knih s Albertem Charisius na vývoj, systém a fungování imperialistické německé tajné služby. Jeho vojenské a politické spisy se týkaly období nacistické éry a studené války. Celkem jeho knihy mají náklad několika milionů, včetně překladů některých knih do češtiny.

Judith Tarr (9)

Judith Tarr je absolventkou fakulty středověkých studií na univerzitách v Cambridgi a v Yale, kde získala akademické tituly mistr svobodných umění a doktorka filozofických věd. Hluboký zájem o dějiny starobylého Egypta ji dovedl k rozhodnutí psát historické romány. Každý z nich se setkal s nadšeným ohlasem kritiky i čtenářů a byl přeložen do řady jazyků. Knihy Judith Tarr jsou charakteristické tím, že se v nich prolíná historická přesnost s mistrnou fabulací autorky, to vše podbarveno zasvěceným a strhujícím popisem náboženských a magických rituálů, které tvořily nedílnou součást koloritu dávných časů. Každá kniha je věnována významné historické osobnosti, ale vypravěčem příběhu je vždy smyšlená postava, což autorce umožňuje zahrnout do vyprávění i takové děje a situace, které panovníci zažít nemohli. Výsledkem této formy jsou díla čtivá, nicméně po literární i historické stránce velmi kvalitní.

Josef Zentrich, (12)

Josef Staněk (7)

Turistické průvodce po severovýchodních Čechách.

Josef Skružný (14)

Narozen 15. 3. 1871 v Dolní Krči, zemřel 12. 5. 1948 v Zbraslavi. Novinář, překladatel a dramatik. Jedním z nejplodnějších humoristů počátku 20. století byl Josef Skružný . Téměř v každé jeho povídkové sbírce najdeme nějakou fantastickou či vědeckofantastickou povídku. Skružný v těchto nenáročných příbězích dociloval humorných situací bud zveličením současných jevů v blízké budoucnosti, nebo domýšlením dopadů nových vynálezů. Kromě povídky Roku 2907 vydané ve sbírce Kotrmelce načrtl momentku z rapidní budoucnosti také v povídce Ve století spěchu ze sbírky Dobrý den . Běžný provoz prodejny létajících dopravních prostředků popisuje hříčka Ve velkozávodě se vzducholoděmi . Až do nebe se dostane pomocí letadla nového typu podnikatel v povídce Sensační reklama . Aviatik, který ovládl tajemství ptačího letu, se pro hrdinku povídky Anděl stal přeludem anděla, což vedlo k založení poutního místa navštěvovaného lidmi z širokého okolí. Hloubavý vynálezce z povídky Štastný den profesora Karfiola sestrojí „ženicholapač„: na dálku ovládaný elektrický proud přichytí k lavičce párek milenců na takovou dobu, že pak dvojici nezbývá než se vzít. Josef Skružný působil v letech 1895–1930 jako redaktor Humoristických listů, kde publikoval i své povídky, shrnuté ve výše jmenovaných sbírkách. Lidové popularity dosáhl zejména díky sérii vyprávění o životem zkoušeném mládenci Venouši Dolejšovi. Vlastním nákladem vydal desítky narychlo napsaných veseloher a komediálních skečů. Podle jeho námětů bylo natočeno i několik filmů, z nichž nejzajímavější je Falešná kočička s postavou učitele, který je samozvaným odborníkem na mluvu a gesta galerky. V rukopisné pozůstalosti autora se nachází nedatovaná „fantastická pohádková hra o 5 obrazech“ Tisíc a jedna noc, tiskem zřejmě nevydaná. Orientálního sultána zde navštíví cestovatel časem z budoucnosti ...

Josef Schránil (7)

Josef Schránil byl český archeolog, přednosta prehistorického oddělení Národního muzea a profesor prehistorické archeologie na Karlově univerzitě. V roce 1928 vydal syntézu pravěkých dějin Čech a Moravy Vorgeschichte Böhmens und Mährens.

Josef Peterka (13)

Narozen 6.3.1944 v Oříkově u Sedlčan. PhDr., básník, pracovník Ústavu pro českou literaturu, práce v oboru literární vědy, překlady z ruštiny.

Josef Moucha (8)

Josef Moucha je český fotograf, teoretik fotografie, novinář, spisovatel a pedagog. Vystudoval filmovou žurnalistiku a periodický tisk na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze . Během studií začal vystavovat vlastní fotografie a publikovat články o fotografii. Vyšla mu alba Válka za studena. Fotografie ze základní vojenské služby v Československé lidové armádě / Serving It Cold: Photographs from Basic Training in the Czechoslovak People’s Army a Doličné okamžiky / Incriminating Moments . V roce 1991 spoluzakládal galerii Pražský dům fotografie. Byl redaktorem Revue Fotografie a členem redakčních rad pololetníků Fotograf a Imago . V současnosti působí na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Píše do časopisu FOTO i dalších periodik. Podílel se na výzkumu Alternativní kultura: Příběh české společnosti 1945—1989 , na katalogu Fotogenie identity — Paměť české fotografie / The Photogeny of Identity: The Memory of Czech Photography a na monografii Koudelka / Návraty / Returning . Sestavil publikace Josef Sudek / Privatissima ; Jaroslav Rössler: Abstraktní fotografie / Abstract Photography / 1923—1978 ; Jiří Hanke ; Josef Jindřich Šechtl: Deník fotografa, 1928—1954 / Photographer’s Diary, 1928—1954 ; 400 ASA: Fotografie / Photographs / Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Alžběta Jungrová, Antonín Kratochvíl, Jan Mihaliček, Tomki Němec, Martin Wágner . Texty doprovodil knihy Alfons Mucha ; Milan Pitlach ; Jan Lukas ; František Drtikol ; Eva Fuková ; Josef Sudek: Svatý Vít...

Josef Mařan (11)

Narozen 11.11.1905 v Písku, zemřel 11.11.1978 v Praze. RNDr., docent zoogeografie, publikace z oboru.

Josef Karel Šlejhar (12)

Josef Karel Šlejhar byl český naturalistický spisovatel. Josef Karel Šlejhar se narodil jako nejstarší ze čtyř dětí. Jeho otec Arnošt Šlejhar byl obchodník s bavlnou, matka Josefa, rozená Ulmannová. Pro neshody mezi rodiči byl vychováván babičkou Karolinou Ulmannovou, mlynářkou v Dolní Branné u Vrchlabí. V letech 1877 - 1881 vystudoval reálku v Pardubicích. Po třech letech studia chemie na pražské technice studia pro nemoc zanechal. Vystřídal mnoho zaměstnání, pracoval jako technický úředník v cukrovaru, byl sedlákem na zděděném statku v Dolní Kalné. Měl celý život existenční i rodinné problémy. 9. února 1892 se ve vinohradském kostele sv. Ludmily oženil. Jeho manželkou se stala Johanna Nepomucká , dcera vinohradského řezníka Františka Nepomuckého. Rodina Josefa Karla Šlejhara bydlela na pražských Vinohradech, kde se jim roku 1893 narodila dcera Johanna, v letech 1894 a 1896 synové Josef a Arnošt. Celkem se manželům narodilo sedm dětí, ze kterých přežily jen tři. Roku 1892 se Šlejharovi odstěhovali k rodičům do Staré Paky. Šlejharova povídka, uveřejněná v Květech v březnu 1893 a nazvaná Sezima, vyvolala kritickou reakci novopackých občanů. Ti zveřejnili v Národních listech otevřený dopis Šlejharovi, ve kterém se vůči jeho popisům místních občanů ohrazují a spisovatele nazývají "nedoukem" a o práci samotné píší, že "...je výpotkem chorého mozku a výmyslem šílence..." Po konfliktu v Nové Pace se rodina v roce 1895 usídlila na statku v Dolní Kalné, který Josef Karel Šlejhar zdědil po dědečkovi z otcovy strany. Hospodaření se ztrátami a silné rozpory mezi manželi vedly k rozpadu manželství, rozvodu a Šlejharově odchodu ze statku. Dolní Kalná je nejen místem, kde Karel Josef Šlejhar hospodařil a kde došlo k rozpadu jeho manželství. Obec inspirovala jeho dílo, zejména romány Lípa a Vraždění. Od roku 1901 až do své smrti byl Josef Karel Šlejhar učit...

Josef Kadlec (14)

Narodil se na předměstí Plzně v rodině zedníka, sečtělého obdivovatele ruské klasické literatury. V Plzni Kadlec studoval reálku , 1937–38 byl archivářem a 1939–41 kresličem v plzeňských Škodových závodech; 1942 pracoval jako technický vedoucí v bratrově prodejně aut a motocyklů. 1943–45 byl totálně nasazen v Dessau v závodě Junkers. Už za války se jako samouk intenzivně zabýval ruským jazykem. Hned po osvobození se stal redaktorem nakladatelství Svoboda a působil tam až do roku 1950, zároveň se v tomto období etabloval jako překladatel ruské a sovětské literatury. Zprvu též navštěvoval na FF UK přednášky Bohumila Mathesia, s kterým se osobně sblížil a později úzce spolupracoval při propagaci a vydávání ruské a sovětské literatury. V roce 1951 přešel do měsíčníku Nový život, 1952 se stal tajemníkem Svazu československých spisovatelů pro zahraniční styky. 1953–56 působil jako kulturní rada na čs. velvyslanectví v Moskvě; zde se spřátelil s řadou sovětských spisovatelů . Po návratu řídil týdeník Kultura a revui Světová literatura . 1968–70 byl ředitelem nakladatelství Svoboda, 1970–71 redaktorem v Odeonu a 1972–77 vedoucím redaktorem cizojazyčných časopisů nakladatelství Orbis. Od roku 1978 až po odchod do důchodu v roce 1982 opět působil jako tajemník Svazu čs. spisovatelů pro zahraniční styky.

Josef Frolík (2)

Josef Frolík byl příslušník Státní bezpečnosti, který v roce 1969 emigroval do Spojených států amerických, kde pracoval jako špión ve službách CIA. Josef, rozený Lukeš začal používat jméno Frolík v sedmi letech poté, co se jeho matka vdala za kladenského dělníka Josefa Frolíka. Přesto vyrůstal u prarodičů. Absolvoval měšťanskou školu a ke konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce vystudoval obchodní akademii ve Slaném a působil v administrativě Rudého práva, přičemž studoval Vysokou školu ekonomickou. Roku 1947 vstoupil do Komunistické strany Československa. Už v roce 1948 se rozhodl svědčit proti jednomu ze svých profesorů. Profesor Gargel byl nakonec označen za reakcionáře a odsouzen ke třem měsícům vězení. Roku 1955 přešel na IV. správu ministerstva vnitra a o pět let později dokonce na I. správu. Zde působil v letech 1964–1966 na rezidentuře v Londýně. V následujících letech se zaměřil na špionáže a zpravodajské hry, zaměřené proti CIA. Po roce 1968 se však rozhodl nasbírat co nejvíce tajných informací a s pomocí CIA se mu v roce 1969 nakonec podařilo emigrovat. Balkánskou cestou dopravil do Spojených států amerických automobil, v jehož podvozku byly ukryty důležité dokumenty. Hned po emigraci byl hojně využíván střídavě CIA, MI5 a MI6. Senát Spojených států amerických ho označil za jednoho z nejvýznamnějších politických přeběhlíků po druhé světové válce, Spojené království mu dokonce nabízelo vysokou vojenskou hodnost. V Československu byl roku 1971 odsouzen k smrti. Roku 1975 však těžce onemocněl a od té doby se přestal kvůli zdravotním problémům výrazněji angažovat. V září roku 1987 mu byla zjištěna rakovina jater, které zřejmě podlehl v květnu 1989. Existuje však i teorie, že nadále žije ve Spojených státech amerických pod tajnou identitou. V České republice vyšly dvě jeho pamětní knihy, Špion vypovídá a Špion vypovídá II, dle kterých se česká veřejnost poprvé dozvěděla o špi...

Josef Brož (12)

Novinář, publicista, spisovatel a kritik. Zabývá se kulturními a politickými tématy, specializuje se na oblast divadla, filmu a výtvarného umění, komentuje často politické dění ve Francii. Působil jako šéfredaktor brněnského nakladatelství JOTA. Nyní jako kritik a publicista na volné noze. Studoval na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , na pařížské Sorbonne-Nouvelle a na Université de Bourgogne . Působil v 90. letech v českých médiích , později spolupracoval také s médii frankofonními . Koncem 90. let se podílel na vzniku občanské iniciativy "Děkujeme, odejděte!", která kritizovala spojenectví levice a pravice po vzniku tzv. opoziční smlouvy. Stál u zakládání politické strany Cesta změny , angažoval se i na evropské úrovni při zakládání European Democratic Party . Publikoval v nakladatelstvích Rybka, Petrklíč, JOTA a Eroika.

Josef Brinke (12)

Doc. RNDr. Josef Brinke, CSc. , geograf, odborník na oblast Austrálie a Oceánie, vysokoškolský pedagog, docent didaktiky geografie.

Josef Braun (14)

Josef Braun byl český učitel, spisovatel a badatel. V rodném městě absolvoval pět tříd reálky a učitelský ústav. Učit začal ve Vídni na soukromé české škole spolku „Komenského“, po třech letech odešel z Vídně učit do Buštěhradu. Vedle četby a archivních studií na něj zapůsobil starobylý ráz Kutné Hory, z jejíž dějin v archivech nejčastěji čerpal. Své vědomosti si rozšířil studiem ve vídeňské dvorní knihovně. Přispíval do různých časopisů a napsal celou řadu historických povídek. Podepisoval se také Braun Kutnohorský. Zemřel mladý a velká část jeho prací vyšla posmrtně. V roce 1890 redigoval a obšírným životopisem doplnil posmrtné vydání sebraných spisů Václava Beneše Třebízského. Pohřben byl v Kutné Hoře..

Jose Luis Ruiz (8)

Spoluautor ezoterické literatury, duchovní učitel, původem z Mexika, působí v USA..

John Nichol (6)

Poprvé upoutal pozornost široké veřejnosti za války v Perském zálivu, kdy se mu podařilo přežít irácké zajetí. Tehdy mu bylo sedmadvacet a byl příslušníkem britského letectva. V roce 1996 po patnácti letech služby v armádě odešel do civili a začal se věnovat psaní. Nyní žije v hrabství Hertfordshire a pokud právě nevystupuje v televizi, nepíše knihy, články do novin, nebo neabsolvuje přednáškové turné, věnuje se golfu a jiným sportovním aktivitám...

John Mayall (13)

John Mayall je anglický bluesový zpěvák, kytarista, varhaník a skladatel, jehož hudební kariéra trvá již více než padesát let. Pro svůj významný vliv na tento žánr je často označován za "kmotra britského blues". Mayall se narodil 29. listopadu 1933 v anglickém Macclesfieldu a do popředí se dostal v 60. letech 20. století, kdy založil skupinu John Mayall & the Bluesbreakers. Tato kapela posloužila jako odrazový můstek pro mnoho významných hudebníků, včetně Erica Claptona, Petera Greena a Micka Fleetwooda.

John Grant (13)

Skotský spisovatel a editor sci-fi a fantasy literatury. Narozen jako Paul le Page Barnett. Píše pod vlastním jménem , jako Eve Devereuxová a dalšími pseudonymy . Kromě knih, které napsal jako „ghostwriter“ je autorem celkem okolo 70 knih.

Joachim Mayer (13)

Zemědělský inženýr, odborný redaktor, publikace o pěstování rostlin, zahradách.

Jitka Vysekalová (13)

Doc. PhDr. Jitka Vysekalová, PhD. je vysokoškolská pedagožka, odbornice v oblasti psychologického výzkumu trhu, psychologie, trhu, reklamy, spotřebitele, marketingového výzkumu. V letech 1974-1985 pracovala v zahraničním oddělení Ústředního ředitelství Československého filmu Praha, a je autorkou propagačních materiálů československé kinematografie. Je prezidentka České marketingové společnosti ; předsedkyně Asociace psychologů trhu ; členka Evropské společnosti pro výzkum trhu a veřejného mínění ; členka Českomoravské psychologické společnosti . Jitka Vysekalová získala odborné vzdělání spolu s akademickým titulem na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, titul PhD. na FSS MU Brno a docenturu na VŠB v Ostravě. Marketingovému výzkumu se věnovala i na odborných stážích v zahraničí: v Institutu pro psychologický výzkum trhu v Norimberku a v odboru pro analýzu image a komunikační výzkum a. s. Siemens v Mnichově. V devadesátých letech získala certifikáty České marketingové společnosti jako marketingový poradce a atestaci MOSPRA jako poradce pro reklamu a propagaci.Od r. 1994 řídila vlastní společnost Marktest, a. s., zaměřenou na kvalitativní psychologický výzkum trhu. V současné době působí jako nezávislý konzultant v oblasti psychologie trhu a reklamy. Externě přednáší na katedře psychologie FF UK v Praze, na FSS Masarykovy univerzity v Brně, na Vysoké škole ekonomické v Praze, v Českém institutu marketingové a reklamní komunikace a účastní se řady odborných konferencí a seminářů. Je předsedkyní nebo členkou porot Duhová kulička, Zlatý hrozen, Zlatý středník, Duhový paprsek, v minulých letech se rovněž zúčastnila práce v porotách EFFIE, EUROEFFIE, AURA a dalších. Je rovněž členkou certifikační komise České marketingové společnosti a předsedkyní čestného předsednictva soutěže Marketér roku. Publikuje v odborných periodikách, jako je například Strategie, Marketing a komunikace, Marketing Magazín, Trend Marketing, Psychologie v eko...

Jitka Čupová (7)

Narozena 2. 8. 1975. Psycholožka se zaměřením na psychologii organizace a řízení. Též překladatelka fantasy literatury z angličtiny.

Jiří Záloha (11)

Narozen 16. 3. 1926 v Pelhřimově, zemřel 6. 8. 2009 v Českém Krumlově. Mgr., archivář a historik, historické stati a monografie.

Jiří Valín (11)

Autor turistických průvodců.

Jiří Sehnal (9)

Jiří Sehnal je český muzikolog a hudební historik, dlouholetý organolog brněnské diecéze. Po maturitě na reálném gymnáziu v Přerově studoval dějiny hudby a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval od roku 1955 do roku 1958 v Oddělení katalogizace Univerzitní knihovny v Olomouci a zároveň spravoval hudební archiv a knihovnu na zámku v Kroměříži. V roce 1958 přešel do Výzkumného ústavu zelinářského České akademie zemědělských věd v Olomouci, kde působil do roku 1964 jako knihovník. Téhož roku pak nastoupil do Oddělení dějin hudby Moravského muzea v Brně jako odborný asistent a v roce 1978 byl ustanoven vedoucím tohoto oddělení. V roce 1997 byl jmenován profesorem. Jeho odborným zájmem jsou především dějiny hudby 17. a 18. století na Moravě, kapely olomouckých biskupů, dějiny varhan a katolická chrámová hudba 17.–19. století. Po celý život se aktivně zapojuje do činnosti vědeckých i společenských organizací nejen v České republice, ale i v zahraničí. Věnuje se rovněž pedagogické činnosti a přednáší odborné i laické veřejnosti. V roce 1991 byl ustanoven organologem brněnské diecéze. Na starosti tak měl vedení evidence o varhanách v diecézi, o jejich stavu a opravách. Veškeré opravy s ním byly také konzultovány, aby nedošlo k nežádoucím zásahům do mnohdy památkově chráněných nástrojů. Tuto funkci vykonával až do roku 2009. V roce 1992 stál u zrodu brněnské jednoty Musica sacra, kde byl místopředsedou, dnes je čestným členem. V roce 2019 vydal společně s Karlem Cikrlem nové a rozšířené vydání Příručky pro varhaníky. V roce 2006 se stal nositelem Ceny Jihomoravského kraje za přínos v oblasti hudebních věd. V říjnu 2016 se k jeho životnímu jubileu uskutečnila v Moravské zemské knihovně výstava nazvaná Jiří Sehnal – hudební historik Moravy. Představila veřejnosti badatelskou činnost Jiřího Sehnala v oblasti dějin hudby 17. a 18. století se zřetelem k Moravě, dále jeho výzkum v...

Jiří Pražák (5)

Narozen 16.12.1926 v Praze, zemřel 25.11.2002. PhDr., archivář, práce z oboru, publikace a překlad z oboru vojenství.

Jiří Pokorný (16)

Narozen 16. 6. 1957 v Praze. Prof., PhDr., CSc., historik, činný na Katedře dějin a didaktiky dějepisu PedF UK, historické práce.

Jiří Petráček (10)

Narozen 13.1.1941 v Praze. Výtvarník, ilustrátor, autor komiksů.

Jiří Novák (8)

Narodil se ve Frýdku - Místku a nyní bydlí v Havířově. Vyučil se elektromechanikem ve frýdeckomísteckých válcovnách plechů. Při zaměstnání dokončil studiem středoškolské vzdělání. Po absolvování základní vojenské služby pracoval jedenáct let ve státních službách. Nyní pracuje v soukromé firmě.

Jiří Nevěčný (14)

Narozen 6.12.1972. Mgr., speciální pedagog, autor didaktických materiálů pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autor dětské literatury k rozvoji grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

Jiří Konvička (4)

Autor publikací o rukodělných pracích. Činný v letech 1973-1980.

Jiří Houser (13)

Novinář, reportér, výtvarník, vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Praze. Prošel celou řadou povolání, od roku 1983 pracoval jako reportér časopisu Československý voják.

Jiří Cirkl (6)

Narozen 28.7.1920 v Kolíně, zemřel 12.1.1996 v Praze. Scénárista, socialistická beletrie pro mládež.

Jindřich Štreit (13)

Jindřich Štreit je český dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Zaměřuje se na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic, věnoval se tématu zemědělství, potom také těžké práci v továrnách . V poslední době se věnuje mnoha sociálním tématům o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, vězních, starých lidech, pracovnících ve zdravotnictví, cizincích, kuřácích nebo lidech bez domova. Hodně se také věnuje sakrálním tématům . Ženatý je od roku 1971, se svojí manželkou Agnes mají dceru Moniku, která je úspěšnou flétnistkou. Jindřich Štreit vydal 37 knih, mnoho katalogů a ilustrací knih. Jeho kniha Kde domov můj získala 1. cenu v evropské soutěži a 1. cenu v soutěži Nejkrásnější kniha v roce 2017. Měl více než 1400 samostatných výstav u nás i v zahraničí. Je zastoupen v nejvýznamnější sbírkách u nás i ve světě. Bylo o něm natočeno několik filmů, Jan Špáta: Mezi světlem a tmou 2000, Aleš Koudela: Jindra ze Sovince, 2006, Libuše Rudinská: Na tělo, 2018. V roce 2019 Kamil Zajíček se Štěpánkou Bieleszovou natočili film o Štreitových aktivitách v Sovinci, který získal 1. cenu v ČR a 3. cenu na světovém festivalu v Šanghaji. Za své poslání považuje Štreit svými projekty poukazovat na problémy ve společnosti, které se neřeší nebo jen velmi pomalu. Narodil se 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec Jindřich Štreit byl vesnický učitel a v roce 1945 se oženil s Antonií Steinhilberovou , která pocházela z podnikatelské rodiny. Jindřichova sestra Jaroslava učila na stejné škole. Bratr Jiří , lesní inženýr, je autorem mnoha patentů v oblasti lesnictví a podniká stejně jako i další bratr Miroslav v oblasti dřevařství. Nejmladší bratr Antonín se věnoval atel...

Jerry Lee Lewis (12)

Jerry Lee Lewis , často známý jako "The Killer", je průkopníkem rock and rollu a country hudby. Narodil se 29. září 1935 ve Ferriday v Louisianě a vyrůstal ve hře na klavír se svými bratranci Mickey Gilleym a Jimmym Swaggartem. Lewisova kariéra odstartovala v 50. letech, kdy se připojil k Sun Records, stejnému vydavatelství, které uvedlo na trh Elvise Presleyho, Johnnyho Cashe a Carla Perkinse. Díky svému výbušnému stylu vystupování a klavírnímu umění se rychle stal hvězdou.