Výpis všech autorů

Jaroslav Kolář

Jaroslav Kolár se narodil roku 1929 v Praze, vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval vědeckou aspiranturu a jako vědecký pracovník v letech 1953–1991 pracoval v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd, později Akademie věd České republiky. Jeho ústředním zájmem je starší česká literatura. Podílel se na řadě výzkumných úkolů a na pracích encyklopedické povahy, vydával staročeské literární památky, zabýval se metodologií literárního studia starších období a jeho historií. Věnuje se problémům editologie, vlivu staré literatury na dobu národního obrození a vztahům mezi literaturou a folklorem. V roce 1991 se habilitoval jako docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy souborem studií o starší české literatuře. Od počátku devadesátých let zde vyučuje jako externí pedagog.

Jana Koubková

Jana Koubková je uznávaná česká jazzová zpěvačka, známá svým osobitým vokálním stylem, který zahrnuje techniku scatingu, tedy vokální improvizaci s beze slov a nesmyslnými slabikami. Od 60. let 20. století je výraznou osobností české jazzové scény. V průběhu let Koubková spolupracovala s mnoha hudebníky a kapelami, a to jak na domácí, tak na mezinárodní scéně, čímž ukázala svou všestrannost a umělecký rozsah. Její přínos jazzu byl oceněn různými cenami a uznáními. Kromě koncertování se věnuje také práci v rozhlase a hudebnímu vzdělávání, kde se dělí o své zkušenosti s nastupujícími generacemi hudebníků.

Jana Knitlová

Prozaička, dramatička, autorka rozhlasových her, filmová a televizní scenáristka Rozená Poslušná. Manželka spisovatele Oldřicha Knitla. Narodila se v rodině advokáta. Po jedenáctileté střední škole studovala na DAMU režii a dramaturgii. Absolvovala 1965 režií Lorkovy Krvavé svatby a první poloviny hry Ivy Janžurové Holčičí improvizace. Jako zpěvačka a herečka působila pod rodným jménem v Semaforu , v divadle Paravan a v literární kavárně Luxor . Dále účinkovala v pražském zájezdovém divadle Zuzany Kočové Maringotka . 1965 byla pomocnou silou v bufetu Metro. Publicisticky přispívala do rozhlasového pořadu Mikrofórum, jako reportérka působila v Čs. televizi. 1967–74 byla lektorkou a později dramaturgyní v Divadle Jiřího Wolkra, 1974–89 dramaturgyní a scenáristkou Filmového studia Barrandov , poté ve svobodném povolání. Příležitostně se uplatnila i jako divadelní režisérka. V současné době režíruje rozhlasové pořady na stanici Český rozhlas 3 – Vltava. Od 1994 pracuje pro Bílý kruh bezpečí – také jako jednatelka pražské poradny a odborná konzultantka na lince domácího násilí , v rámci občanského sdružení Audabiac – uměním ke svobodě se věnuje projektu zaměřenému na rozvíjení tvůrčí fantazie dětí z dětských domovů.

Jan Kvirenc

Mgr. Jan Kvirenc vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor český jazyk - dějepis a pracuje jako gymnaziální profesor dějepisu. Zabývá se metodikou výuky dějepisu a popularizací historie; organizátor i lektor dějepisného vzdělávání a recenzent dějepisných publikací. Dlouholetý člen výboru Asociace učitelů dějepisu ČR. Autorsky, editorsky či lektorsky se podílel na řadě dějepisných učebnic, atlasů a sborníků; pravidelně přispívá do časopisu literatury faktu Přísně tajné. Velký ohlas vzbudil jeho dvoudílný projekt „Historie v dokumentech“, a to České dějiny do roku 1914 a Evropa do roku 1914 . Od r. 2017 spolupracuje s nakladatelstvím Grada, pro které kromě dárkové reprezentativní publikace České dějiny – 100 památných míst připravil i knížku pro děti o českých panovnících. Za dlouholetou spolupráci s Národním pedagogickým muzeem a knihovnou J. A. Komenského byl v r. 2012 vyznamenán Medailí J. A. Komenského. V roce 2018 obdržel prestižní ocenění Učené společnosti ČR a Nadačního fondu Neuron pro pedagogy.

Jan Kopecký

Středoškolská studia ukončil v Praze roku 1938, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval estetiku, literární komparatistiku a českou literaturu. Od roku 1943 se plně věnoval divadelní praxi i teorii: 1943-45 byl dramaturgem a režisérem Městského divadla v Kladně, následující rok dramaturgem Divadla 5. května v Praze, 1947-50 působil jako dramaturg v činohře Národního divadla v Praze. Od roku 1950 se věnoval pedagogické činnosti jako docent a od roku 1959 profesor Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze. V letech 1960-71 působil jako profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po roce 1971 nesměl publikovat a až do penzionování v roce 1982 pracoval v dělnických profesích. Roku 1990 se jako profesor vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Kopeckého koncepce divadla a jeho společenské i umělecké funkce jsou shrnuty v množství esejů, kritik, studií, mezi nimiž nejvýznamnější jsou knihy Nedokončené zápasy a Dramatický paradox . Velkého úspěchu dosáhly jeho scénické adaptace lidových her . Také v překladatelské praxi z francouzštiny a ruštiny se věnoval především překladům textů o divadle a textům dramatickým, které v 70. a 80. letech skrýval pod pseudonymy a vypůjčenými jmény, mj. i své dcery Ivany Vadlejchové . Oblíbenými se staly jeho publikace Co je divadlo? a Čtení o Národním divadle . Jako dramatik napsal například komedie Linka důvěry , Kočka ve vile .

Jan Kamenický

Vlastním jménem Juraj F. Sever. Po maturite sa zapísal na Právnickú fakultu UK v Bratislave . Do r. 1968 pracoval ako novinár a redaktor , 1968 emigroval a usadil sa v USA, kde pôsobil v slov. vysielaní Hlasu Ameriky a v televíznej stanici WNVT. Na Slovensku písal epické prózy, drámy a kritickú publicistiku. Autor prózy Mŕtvi sa neženia , Korzári kamenných morí ; tretí diel zamyšľanej trilógie Stretneš svoj deň už nevyšiel a rkp. si autor zobral so sebou do exilu. Vlastné emigrantské peripetie a skúsenosti zobrazil v knihe Ako som objavil Ameriku , ktorá vyšla na Slovensku. Dva romány so slov. problematikou mu knižne nevyšli, pretože sa nedohodol s vydavateľmi. Divadelnú hru Vlak nečaká naštudovalo r. 1965 Št. divadlo v Košiciach.

Iva Karasová-Třísková

Narozena 1966. Knižní ilustrátorka.

Henry Kuttner

Henry Kuttner byl americký spisovatel science fiction, fantasy a hororů. Psal také společně se svou manželkou Catherinou Lucillou Mooreovou pod řadou pseudonymů. Patří mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction. Henry Kutner byl po otci potomek židovských přistěhovalců z Pruska, kteří žili v San Francisku od roku 1859. Studia na vysoké škole musel během hospodářské krize přerušit a začít pracovat pro literární agenturu svého strýce. Jako nadšený čtenář pulpových magazínů začal sám přispívat do jednoho z nich, do Weird Tales. Zde také vydal roku 1936 svou první povídku The Graveyard Rats , kterou napsal pod vlivem svého literárního vzoru H. P. Lovecrafta. Přispěl rovněž několika příběhy do Lovecraftova cyklu Mýtus Cthulhu. Svou první sci fi povídku When the Earth Lived vydal roku 1937. Lovecraft seznámil Kuttnera s mladou nadějnou spisovatelkou Catherinou Lucillou Mooreovou. Jejich první společné texty vznikly roku 1937 a v červnu roku 1940 se Kuttner s Mooreovou oženil. Ve čtyřicátých letech vydal se svou manželkou pod několika pseudonymy více než 40 prací. Celkový soupis science fiction příběhů této autorské dvojice čítá kolem 180 položek. Jejich harmonická spolupráce prakticky znemožňuje určit, kdo z nich je skutečným autorem toho kterého textu. Roku 1950 se mu podařilo získat magisterský titul na Univerzitě Jižní Kalifornie. Poté v jeho tvorbě science fiction vystřídaly kriminální romány. V roce 1958 zcela náhle zemřel na srdeční infarkt. Kuttnerova tvorba je velmi originální a za autorova života nezískala příliš mnoho ocenění. Z dnešního pohledu je však zřejmé, že spolu se svou manželkou významně ovlivnil žánr science fiction. Jeho povídka Chrudošiví jsou borolové je tradičně řazena mezi deset nejlepších sci-fi povídek do r...

Hanns Kurth

Spisovatel a redaktor, publikace o psychologii, mj. pseudonym Jules Silver, Jean Baptiste Delacour.

František Vincenc Kramář - Krommer

František Vincenc Kramář, známý spíše jako Franz Krommer, byl český hudební skladatel a houslista, který se narodil 27. listopadu 1759 v Kamenici nad Lipou v Čechách a zemřel 8. ledna 1831 ve Vídni. Byl významnou osobností přechodu od klasicismu k romantismu. Krommerova kariéra vzkvétala ve Vídni, kde od roku 1818 až do své smrti zastával váženou funkci dvorního hudebního ředitele .

František Kárník

Narozen 2.12.1897 v Nepoměřicích u Kutné Hory, zemřel 31.10.1961 v Kutné Hoře. Učitel, literatura pro děti a mládež.

Emil Kraemer

Narozen: 3. října 1910 v Praze Emil Kraemer absolvoval v roce 1928 malostranskou reálku a v roce 1933 ukončil studium matematiky a deskriptivní geometrie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Až do roku 1946 vyučoval na dlouhé řadě středních škol, těsně před válkou v Dolnom Kubíně, poté v Písku, Brouně a v Praze. Krátce učil na pražském učitelském ústavu. Od roku 1944 pracoval ve skupině profesora Vyčichla, která připravovala reformu našeho školství po válce. V roce 1946 se stal asistentem na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1953 se stal docentem geometrie. V letech 1954-59 byl proděkanem a pak děkanem na fakultě přírodních věd Vysoké školy pedagogické v Praze. V roce 1959 vybudoval při Karlově univerzitě Ústav pro dálkové studium učitelů a stal se jeho ředitelem .V roce 1963 byl jmenován profesorem a v roce 1969 byl prorektorem Karlovy univerzity. V letech 1972-79 byl vedoucím katedry matematiky na pedagogické fakultě, kromě toho v letech 1977-80 vedl katedru teorie vyučování i na fakultě matematicko-fyzikální. V roce 1981 byl penzionován. Ve své vědecké práci se Emil Kraemer zabýval zejména elementární geometrií a teorií vyučování matematice. Je autorem vysokoškolských učebnic Perspektiva a Analytická geometrie lineárních útvarů . Pro učitele matematiky napsal Branné prvky v matematice , Sbírka řešených úloh z matematiky , Přehled elementární matematiky . Od roku 1953 se podílel na dvanácti učebnicích matematiky a rýsování pro různé typy škol. Napsal dále kolem padesáti metodických prací. Mnoho let byl vedoucím redaktorem Pokroků matematiky, fyziky a astronomie a Rozhledů matematicko-fyzikálních. Od roku 1973 byl předsedou předmětové komise pro vyučování matematice a rýsování při ministerstvu školství....

Edmond Konrád

Edmond Konrád byl český dramatik a divadelní kritik. Narodil se v rodině advokáta Gustava Konráda a klavíristky Heleny Konrádové, rozené Röslerové. V letech 1899 – 1907 studoval na gymnáziu v Křemencové ulici, později studoval historii na Filozofické fakultě UK, kterou úspěšně absolvoval v roce 1912. Byl zaměstnán krátce v knihovně Národního muzea a po návratu z vojenské služby nastoupil v roce 1919 do tiskového odboru Čs. červeného kříže. V tomtéž roce odešel do Univerzitní knihovny v Praze, kde pracoval do roku 1925 jako knihovník. V dalších letech se zabýval dramatickou tvorbou a působil jako divadelní kritik – referent v časopise Národní obrození a v Lidových novinách . Byl funkcionářem českého PEN klubu a pracoval v Dramatickém svazu a od roku 1939 v Kruhu spisovatelů. Publikoval mj. v České revue a časopisech Květy, Tribuna, Cesta, Kritika, Přítomnost, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Lidová demokracie, Zpravodaji Společnosti bratří Čapků aj. a přispíval do sborníků. Používal pseudonymů Adam Zima, Beneš Musil, Emil Kolda, Iček a šifer Delta, kd, kd., -kd-, Kd. Během nacistické okupace nesměl jako neárijský míšenec publikovat a pracoval jako pomocný dělník. Po válce se vrátil jako divadelní referent do Lidových novin. Po únoru 1948 po kritickém referátu k Honzlovu provedení Gogolova Revizora v Národním divadle mu byla další činnost divadelního referenta znemožněna a pracoval jako knihovník a později jako korektor v nakladatelství Čs. spisovatel. Jeho manželkou byla Božena Scheinpflugová, dcera spisovatele a novináře Karla Scheinpfluga, starší sestra herečky Olgy Scheinpflugové. Zemřel roku 1957 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dušan Kováč

PhDr. Dušan Kováč DrSc. historik, Historický ústav SAV * 03.01.1942 Humenné Oblasti záujmu: próza, poézia, literatúra pre deti a mládež, literatúra faktu, literárna veda, publicistika, biografistika Viac o osobnosti: R. 1956 – 59 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Humennom, 1959 – 64 históriu a ruštinu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. R. 1965 – 66 pôsobil ako stredoškolský prof. v Partizánskom, 1966 – 68 v Bratislave, 1968 – 81 vedecký pracovník Ústavu dejín európskych socialistických krajín SAV, 1981 – 98 vedecký pracovník a riaditeľ Historického ústavu SAV, od 1998 vedecký sekretár SAV v Bratislave. Prvé literárne práce uverejňoval v študentskom časopise Cesta mladých, po príchode do Bratislavy v Mladej tvorbe, Slov. pohľadoch, Novom slove a i. periodikách. Autor próz Prevteľovania , Medzi vlkom a hmlou . R. 1973 vydal jedinú básnickú zbierku Zväčšeniny . Ťažisko jeho umeleckých aktivít spočívalo v oblasti literatúry pre deti a mládež, pre ktoré napísal knihy poviedok Tajomstvá , Prvý deň prázdnin , Deväť studničiek , rozhlasove hry Studňa a Biela prašná cesta , televízne scenáre hier Chlapské leto , Yetiho stopy , Posledná fáza zatmenia , S vetrom vo vlasoch , Soľ v tráve , Brat kúzelníkovho brata a scenáre televíznych večerníčkových rozprávok O troch malých tučniakoch , Plešulo , Majster Kristián. Ako historik sa venuje výskumu slov. a európskych dejín 19. a 20. stor., autor kníh literatúry faktu Kolejáci , Slovensko v Rakúsko-Uhorsku . Spoluautor knihy Muži deklarácie , autor biografických kníh o M. R. Štefánikovi a T. G. Masarykovi, zostavovateľ viacerých zborníkov z medzinárodných vedeckých komisií a konferencií historikov, spoluautor stredoškolských učebníc dejepisu, autor monografií Dejín Slovenska , Bratislava 1939 – 1945 a i. Monografie: 1998 Dejiny Slovenska 1997 Slováci. Česi. Dejiny 1992 Slovenské dejiny (...

Dušan Karpatský

Dušan Karpatský byl slavista, přední český překladatel ze slovanských jazyků, především pak ze srbochorvatštiny. Roku 2003 obdržel z rukou Pavla Dostála, ministra kultury ČR, státní cenu za překladatelské dílo. Dle matričního záznamu se narodil původně jako Dušan Rosenzweig, Slovence původem z Užhorodu. Druhou světovou válku prožil v jihočeském Sepekově. Dušanův otec se konce druhé světové války nedožil, zemřel v roce 1940. Jeho příjmení Karpatský zvolila Dušanova matka po druhé světové válce. Po studiu na rakovnickém gymnáziu vystudoval češtinu a srbochorvatštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Svůj v pořadí první překlad z chorvatštiny do češtiny zveřejnil v roce 1958. Jeho publikační činnost zahrnuje překlady více jek stovky knih, sedm divadelních her a jedenáct rozhlasových her. Při udílení ceny Josefa Jungmanna byl v říjnu roku 2016 uveden do překladatelské síně slávy Obce překladatelů. Na zprávu o jeho úmrtí reagovala s velikým ohlasem chorvatská média. Za svůj život přeložil do češtiny velikou řadu významných jihoslovanských autorů, mezi které náleží výběrově kupříkladu Meša Selimović, Marija Jurić Zagorka, Marijan Matković, Ranko Marinković, Slobodan Novak, Ivan Aralica, Ivo Brešan, Pavao Pavličić, Ivo Andrić, Miroslav Krleža, Adin Ljuca, Raymond Rehnicer, Saša Skenderija, Ediba Jaganjace etc. Překládal srbochorvatsky psanou židovskou literaturu a překlady zveřejňoval v Židovské ročence .

Božena Krchová

Spoluautorka knihy o vaření - Vaříme zdravě, chutně a hospodárně .

Bedřich Kareis

Spisy z oboru strojírenství.

Barbora Kardošová

Barbora Kardošová vyštudovala scenáristiku, debutovala románom Šialene milovaná o tridsiatničke Róze a je autorkou scenára k filmu pre mládež Amálka, ja sa zbláznim. Láska, smrť, erotika a dobrý koniec v kombinácii so schopnosťou vybudovať príbeh, dívať sa na veci s troškou recesie a humoru a pisateľskou zručnosťou, vytvárajú v jej románoch všetky predpoklady zaradiť sa medzi bestsellery.

Alex Kadlec

Spoluautor publikace o rekreačních objektech a chalupách.

Zuzana Kadlecová

Zuzana Kadlecová rozená Adamcová se narodila v roce 1982 v Novém Jičíně.

Žofie Kanyzová

Narozena 31. 10. 1949 ve Vsetíně. Loutkoherečka, autorka a vydavatelka lunárních kalendářů, redaktorka periodika Lunární kalendář, též galeristka a autorka knih o Praze.

Zofia Kossak

Je považována za jednu z nejvýznamnějších polských spisovatelek 20. století, v oblasti historického románu pak za jednoho z nejlepších autorů vůbec. Její díla byla přeložena do 16 jazyků. Za druhé světové války byla klíčovou osobností polského protinacistického odboje, snažila se spojovat úsilí jeho jednotlivých frakcí a byla hlavní iniciátorkou a organizátorkou jeho pomoci Židům. Založila odbojové organizace Front Odrodzenia Polski, Provizorní radu pro pomoc Židům a Żegotu. Po válce uprchla před komunistickým režimem z Polska, v roce 1957 se vrátila, nicméně její dílo bylo komunisty potlačováno. V roce 1982 obdržela od Jad Vašem posmrtně titul spravedlivá mezi národy.

Vladimír Kameš

Narozen 1934 v Mukačevě. Spisovatel, stavbyvedoucí, projektant a invenstor.

Vladimír Kalina

Narozen 29.3.1927 v Praze, zemřel 5.10.1995. Prof., PhDr., filmový scénárista a dramaturg, práce v oboru, spisovatel.

Viktor Viktorovič Koneckij

Viktor Viktorovič Koněckij, rusky: Виктор Викторович Конецкий byl sovětský a ruský spsovatel, filmový scénárista a námořní kapitán. Narodil se v Leningradě, jeho otec pocházel z rodiny křesťanských Židů, matka byla ruská měšťanka. Vystudoval Leningradskou vejnskou námořní školu a navigátorskou fakultu Baltické vojenské mořské vysoké školy . Sloužil u záchranné služby Severní flotily. V březnu 1955 byl demobilizován a v květnu téhož roku se v hodnosti kapitána účastnil plavby po Severní mořské cestě z Petrozavodsku do Petropavlovsku-Čamčatskogo, což byla první linková plavba malých lodí v arktických podmínkách v historii. Pro své novely, povídky a romány těží látku z drsného prostředí Arktidy a života námořníků . Je autorem zápisků z cest Slaný led a Mezi útesy a mýty.

Václav Kubec

Vystudoval obchodní školu v Chocni a v r. 1927 letecké vojenské učiliště v Prostějově. Byl pilotem čs. letectva a jednatelem Svazu čs. letců. Po aktivní vojenské službě odešel do nakladatelství Melantrich jako redaktor. Odtud byl z politických důvodů r. 1948 propuštěn, poté pracoval na městské poštovní správě. Autor leteckých románů, do 70. let publikoval povídky v časopisu Letectví a kosmonautika.

Václav Krejčík

Narozen 15.9.1971 v Chrudimi. Vystudoval VŠ obor francouzština/čeština, instruktor aerobiku a dalších stylů aerobního charakteru, lektor powerjógy. Instruktor powerjógy a jógy, jehož zájem o jógu je založen na svobodě a neomezenosti. Má rád powerjógu, hathajógu a jógovou terapii, a kdyby nemusel používat rozlišovací slovíčka před nebo za slovem jóga, byl by nejraději. Sportovní kariéru začal v roce 1993, kdy se stal mistrem republiky ve sportovním aerobiku. V roce 2003 otevřel jógové centrum...

Václav Kosmák

Páter Václav Kosmák byl katolický kněz, fejetonista, romanopisec a satirik, autor tzv. kukátek. Páter Václav Kosmák, významný moravský spisovatel a vlastenec, se narodil 5. září 1843 v moravské obci Martínkov čp.76 v domku u školy – mistru krejčímu, kostelníku, Antonínu Kosmákovi a jeho ženě Anežce, rozené Fialové, jako čtvrtý ze šesti dětí. Od dětství měl velký zájem o vzdělávání, proto jej doporučil místní farář František Jedlička na hlavní farskou školu u sv. Jakuba v Jihlavě u učitele Březiny . Pokračoval pak 1854–1862 dál ve studiu na německém gymnáziu v Jihlavě. Mladého Václava Kosmáka ale zastihla v jeho dvaceti letech první životní rána, 12. října 1863 mu zemřela matka. Pro svůj český původ a nedokonalou němčinu zažíval ústrky i ponižování. O svátcích v létě i v zimě chodíval pěšky z Jihlavy 39 km domů do Martínkova. V Jihlavě rád navštěvoval tamní český majáles, kde v něm vzplanul cit vlastenectví. Na tato svá studentská léta vzpomínal v četných črtách a povídkách. Na přání rodičů v roce 1862 vstoupil do brněnského semináře a za kněze byl vysvěcen 4. června 1866. O prázdninách se vydal na cestu do Mariazell. Jeho kněžským povoláním prolíná také činnost buditelská a spisovatelská. Jeho prvním působištěm bylo místo kaplana v Moravských Budějovicích 1866–1868. Zde byl také jedním z prvních členů tamního obrozenecko-vlasteneckého spolku Budivoj, kde působil jako oblíbený recitátor, klavírista a zpěvák. Byl společenský, rád přednášel a zpíval v tamní české Weiglově kavárně. Regionální buditelskou práci vykonával se svým přítelem, advokátem dr. Eduardem Špatinkou. Po dvou letech v Moravských Budějovicích dále působil od 21. srpna 1868 do roku 1869 v Hostimi a od 15. září 1869 do roku 1870 v Biskupicích u Hrotovic. Později byl 1870–1872 administrátorem v Řeznovicích u Ivančic, kde napsal několik úspěšných románů. Protože byl vynikající řečník a vlastenec, byl zván na různá...

Toon Kortooms

Toon Johannes Kortooms byl nizozemský spisovatel. Toon Kortooms je autor třiceti převážně humoristických románů, povídek a knih pro děti. Ve svém díle s oblibou barvitě líčil život na brabantském venkově.

Timea Keresztényi

Narodila sa v Komárne, tam začala aj jej profesionálna kariéra za rozhlasovým mikrofónom. Posledné roky strávila v rádiu Okey, kde ju preslávila relácia Okey tip. Dnes je redaktorkou mesačníka EVA. Má dcérku Lisu Jasmine a žije v Bratislave.

Stanislav Koláček

Ing. Dr. Autor prací v oboru stavebnictví a architektury. Činný v letech 1970-1981.

Sharon Kendrick

Sharon Kendrick je populární britská spisovatelka s více než 75 romantickýcmi romány vydávaných Mills & Boon od roku 1993. Její knihy se pravidelně stávají top prodejními grafy pro romantické fikce na obou stranách Atlantiku. Narodila se v Anglii, vyrůstala nedaleko letiště Heathrow. Byla servírka, kuchařka, fotografka a sestrou v sanitce, kterou také řídila v australských pouštích. Sharon v současné době žije a pracuje ve Winchesteru. Má dceru a syna.

Radovan Kuchař

Radovan Kuchař byl český horolezec, který v 50. a 60. letech 20. století patřil mezi světovou špičku. Začal lézt ve 40. letech 20. století na Hruboskalsku. Po roce 1945 poprvé navštívil Vysoké Tatry. Kromě velkého množství výstupů na pískovcových věžích v Českém ráji a v rámci přípravy na velehory také ve Vysokých Tatrách, kde se podílel na zimním přechodu hlavního hřebene, uskutečnil hodnotné výstupy v Alpách, pověstnými stěnami, jako severní stěna Grands Charmoz , západní a severní stěna Petit Dru , "Hruška" ve východní stěně Mont Blancu a Walkerův pilíř Grandes Jorasses, severní stěny Matterhornu, Eigeru a Cimy Grande . Jeho výstup na Eiger severní stěnou velice krásným způsobem ztvárnil v jedné ze svých povídek Ota Pavel. Významné výstupy a prvovýstupy vykonal také na Kavkaze – první opakování Chergianiho cesty na Donguz Orun s novou variantou a první opakování výstupu na Nakra Tau doplnil prvovýstup na tento vrchol: Severní stěna středem . Vynikajícího výkonu dosáhl s Oldřichem Kopalem na pětitisícovce Dychtau. Abalakovovu cestu, kterou lezl tým Vitalije Abalakova týden, zdolali jen s jedním bivakem. V roce 1965 se účastnil 1. československé expedice do Hindúkuše korunované prvovýstupem na šestitisícovou Uparisínu. Mezi jeho nejčastější lezecké partnery patřili Karel Cerman, Oldřich Kopal, v Alpách také Zdeno Zibrín ze Slovenska. O svých výstupech napsal knihu 10 velkých stěn. Po pádu v roce 1966 na věži Barberina v Příhrazech v Českém ráji utrpěl špatně léčitelný úraz kotníku . Tím bylo ukončeno období jeho špičkových výstupů. Mezi jeho následující „horolezecké“ počiny patří ještě vyvěšení černého praporu na obtížně přístupnou věž Liberecké radnice po invazi vojsk Varšavské smlouvy , tím bylo ukončeno období jeho výjezdů za hranice socialistických zemí. Za komunistického Českos...

Petr Kukal

Petr Kukal je český básník, spisovatel a publicista. Petr Kukal vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze , obor český jazyk–literatura a občanská výchova. Pracoval jako učitel na ZŠ T. Stolzové v Kostelci nad Labem a na SŠ a VOŠ MILLS v Čelákovicích, dále jako šéfredaktor časopisu Moderní vyučování, šéfredaktor nakladatelství učebnic ALTER, působil na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR a ve vedení Výzkumného ústavu pedagogického. V letech 2005–2015 se věnoval vzdělávání dospělých. Od roku 2015 do dubna 2018 pracoval na Ministerstvu kultury ČR, kde dosáhl popularity jako správce twitterového účtu. V roce 2016 Ministerstvo kultury získalo za tento účet Křišťálovou lupu v kategorii Obsahová inspirace. Od května 2018 do března 2020 působil jako tiskový mluvčí Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde skončil kvůli některým svým vyjádřením na sociálních sítích vůči členkám akademické obce. Od dubna 2020 do února 2021 působil jako správce sociálních sítí a specialista komunikace v Národní knihovně České republiky. Od března 2021 působí jako správce sociálních sítí Středočeského kraje. Je členem Českého centra mezinárodního PEN klubu, České křesťanské akademie a individuálním členem Asociace muzeí a galerií ČR. Petr Kukal je držitelem několika literárních ocenění , za publikaci Písmenková polívka získal spolu s ilustrátorkou Soňou Juríkovou v roce 2020 zvláštní cenu poroty soutěže BELMA: Best European Learning Materials Awards. Od října 2017 spolupracuje s Českým rozhlasem Dvojka , a od roku 2019 také s náboženským vysíláním České televize. Je zastoupen ve sborníku Nejlepší české básně 2017. Jeho verše byly přeloženy do ruštiny, polštiny, maďarštiny a bosenštiny. V roce 2018 mu byla udělena pamětn...

Pavlína Klemm

Narodila se r. 1970 v ČR, žije v Německu. Věnuje se alternativním léčebným metodám. Publikace z oboru.

Pavla Kytlicová

Narozena 8. 4. 1874 ve Vídni, zemřela 29. 1. 1932 v Tasově. Prozaička, autorka vzpomínkových knih, vydavatelka děl J. Demla.

Oldřich Kulhánek

Oldřich Kulhánek byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog. Stal se autorem grafické podoby současných českých bankovek a vytvořil mnoho českých poštovních známek. Za grafiky, jimiž údajně hanobil představitele bývalých socialistických zemí, byl za minulého režimu perzekvován. Od roku 1968 stíhán a v březnu roku 1971 zatčen StB a uvězněn. Tehdy byl obviněn z toho, že svými grafickými listy s tváří Stalina hanobí představitele komunistických zemí. Na celkem jedenácti grafikách, které režim označil za tzv. ideově nebezpečné, byl totiž deformovaný Stalinův obličej, perforované pěticípé hvězdy či budovatelsky radostné obličeje změněné v ohavný škleb. Ve vykonstruované kauze zvané Kulhánek a spol. byl společně s ním souzen také jeho kolega a přítel Krejčí. Poté strávil měsíc ve vězení a musel pravidelně chodit k výslechům. Případ ukončilo líčení u obvodního soudu pro Prahu 10 , kde bylo jeho 11 grafických listů odsouzeno k likvidaci. Jeho rodině a přátelům se ale podařilo až do roku 1989 skrývat matrice k těmto listům, takže počátkem 90. let z nich byla vytištěna limitovaná edice, nazvaná Prohibita. Původní grafiky nakonec údajně zničeny nebyly, soudci je měli před spálením rozkrást. Roku 1958 byl přijat na VŠUP Praha do ateliéru grafiky prof. Karla Svolinského . Studia dokončil v roce 1964. Profesionální dráhu začal svojí diplomovou prací, ilustracemi knihy veršů Vladimíra Holana Sen. První samostatnou výstavu měl roku 1968 v Galerii mladých v Praze společně s malířem Janem Krejčím. Novou bankovku navrhl poprvé již v roce 1971, kdy jeho desetikoruna vyhrála anonymní konkurz. Bankovka s tématem Mistr Pavel z Levoče se ale do tiskárny se nakonec nedostala. Celá sedmdesátá léta měl zákaz výstav, zákaz spolupráce s nakladatelstvími a zákaz publicity. Přesto se ilegálně podařilo dostat některá jeho díla za železnou oponu – například v roce 1971 se pod pseudonymem Ulrich Böhm zúčastn...

Natálie Kocábová

Natálie Kocábová je česká spisovatelka, scenáristka a zpěvačka. Je dcerou hudebníka, skladatele a politika Michaela Kocába. Absolvovala FAMU, obor scenáristika a dramaturgie. V roce 2002 si zazpívala čtyři skladby na otcově albu Za kyslík. Roku 2008 zpívala v písni „Tramtárie“ z alba Ohrožený druh textaře Michala Horáčka. V roce 2016 vydala společně se skladatelkou Michaelou Polákovou album Ellis Island. Podíleli se na něm například kytarista Nick McCabe, člen skupiny The Verve, a baskytarista Fernando Saunders, který řadu let spolupracoval s Lou Reedem.

Miroslav Kapinus

Narozen 1. 1. 1932 v Blížkovicích u Moravských Budějovic, zemřel 30. 11. 2012 v Uherském Hradišti. Učitel, básník, publicista, překladatel, kulturně-osvětový pracovník.

Miloslav Kalík

Fotograf Miloslav Kalík, duchcovský rodák, se narodil 20. listopadu 1928 v rodině horníka, která svým dvěma synům dokázala dát do vínku mnohé kulturní zájmy. Miloslav Kalík se více než čtyřicet let profesionálně zabýval uměleckou fotografií. Jeho doménou byla krajinářská fotografie a jeho nejoblíbenější krajinou České středohoří. Na počátku 50. let absolvoval Tyršův ústav tělesné výchovy a sportu a řadu desetiletí působil v Jablonci nad Nisou, kde se uplatnil nejprve jako pedagog a později například i jako propagační pracovník Mezinárodních výstav skla a bižuterie. V Jablonci měl blízko k dalším pozoruhodným krajinám v Jizerských horách i Českém ráji. Své snímky Miloslav Kalík uplatňoval všude, kde se nabízela příležitost propagovat a popularizovat jeho oblíbené krajiny. Jeho velkoformátové fotografie zdobí stěny společenských, kulturních a reprezentativních prostor řady významných firem a institucí. Jeho záběry najdeme na pohlednicích, na exkluzivních kalendářích, firemních prospektech i jiných propagačních materiálech. Objevíme je také v mnoha turistických sbornících i v časopisech o české krajině a naší přírodě. Namátkou alespoň některé tituly: Jablonec nad Nisou a okolí, O Libereckém kraji, Česká republika, Přehrada v klínu hor, Nejkrásnější sbírka, Stalo se na severu Čech. Nad tím vším vévodí dvě skutečně reprezentativní knihy – České středohoří a Mezi nebem a zemí . Boj mezi nebem a zemí o Miloslava Kalíka způsobený těžkou nemocí skončil v jablonecké nemocnici 22. srpna 2008. K rozloučení došlo v tichosti rodinného kruhu.

Milan Kopřiva

Milan Kopřiva byl význačný český typograf. Pocházel z učitelské rodiny. V letech 1948–1953 studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Antonína Pelce, kde pokračoval ještě do roku 1955. Po skončení školy do roku 1963 pracoval jako výtvarný redaktor deníku Rudé Právo, 1963–1965 byl zaměstnán v ČTK jako grafický úpravce nového časopisu 100+1 zahraniční zajímavost. Od roku 1965 byl v svobodném povolání. Graficky upravil asi 700 knih a zhotovil desítky plakátů, katalogů a příležitostných tisků. Je autorem podoby většiny knih pro mládež z Edice 13 nakladatelství Mladá fronta. Za svou práci obdržel řadu cen. Úzce spolupracoval s předními českými a slovenskými grafiky , fotografy a dalšími osobnostmi československé a později české kultury . Spolupracoval mj. s divadly Semafor, Na zábradlí a divadlem Járy Cimrmana.

Milan Kocourek

Milan Kocourek je český atlet, který běhá za AK Kroměříž. Jeho kariéra začala v roce 2003, kdy si všiml, při hodině tělesné výchovy, jeho běžeckých kvalit učitel. Následně byl vyslán na školní přebor v přespolním běhu, kde ukázal své dobré kvality v krosovém terénu, následovala nominace do atletického B-týmu na středoškolském atletickém poháru v okresním kole. Poté jej Jiří Sequent, trenér brněnského Athletic Runners Club, nominoval do týmu ARC. Po dvou měsících tréninku se zúčastnil Mistrovství Moravy a Slezska v kategorii dorostenců, kde zaběhl 1500m za 4:24,31. Díky stříbru, které zde získal, se kvalifikoval na evropské hry ISF v Miláně, které se konaly v květnu 2004. Zde si vylepšil svůj čas na 4:12,83. O několik měsíců později byl nominován do atletické reprezentace dorostenců a zúčastnil se několika mezinárodních závodů. V roce 2006 se zúčastnil mezinárodního krosového závodu u Milána, kde získal bronzovou medaili v kategorii junioři. Dalším velkým úspěchem bylo vítězství na Mistrovství ČR v juniorském krosovém závodě, které mu zaručilo účast na Mistrovství Evropy v přespolním běhu v italském San Giorgiu. Zde se z celkového počtu 107 běžců umístil na 18. místě, což byl zatím nejlepší výsledek české reprezentace v historii evropských šampionátů. Mistrovství ČR v přespolním běhu ve Frýdku-Místku 17. března 2007 znamenalo pro něj první vystoupení v kategorii mužů. Zde získal po taktice start–cíl zlatou medaili. Pokořil i obhájce z roku 2006 Róberta Štefka. 17. srpna 2007 se zúčastnil velké ceny Slatiňan. První doběhl keňský závodník Henry Kosgei. Poté následoval Kocourek, který porazil druhého keňského závodníka Dicksona Kimutaie. Díky úspěchu na Mistrovství Evropy v přespolním běhu, byl jako jediný český atlet nominován na Mistrovství světa v krosu v keňské Mombase v březnu 2007. Z celkového počtu 168 závodníků se Kocourek umístil na 128. místě. V září 2007 se zúčastnil Mistrovství ČR v atletice do 22 let v Jablonci nad Nisou, kd...

Michaela Kaslová

Narozena 21.5.1952 v Praze. PhDr., učitelství matematiky pro 1. stupeň základní školy.

Matt Kuhn

Americký scénárista, spisovatel a herec.

Marie Kulošová

Učebnice a slovník polštiny.

Lenka Klicperová

Lenka Klicperová se zabývá převážně tématy, která z dnešního světa postupně mizí. Zachycuje slovem i obrazem přírodní národy, které nemilosrdně pohlcuje rozpínající se západní civilizace, ale také život běžných Afričanů, jenž se vyvíjí a mění každým rokem rychleji. Novinářka a fotografka. Začínala v deníku MF DNES, šest let pracuje v časopise Lidé a Země, poslední čtyři roky jako jeho šéfredaktorka. Navštívila řadu afrických zemí, pracovala v Angole, Namibii, Nigérii, Tanzánii, Keni, Etiopii, v Mali či Burkině Faso. Zaměřuje se na dokumentování života domorodých etnik, v poslední době pracovala v Etiopii u kmene Surma či s Dogony v Mali. Kromě publikační činnosti se věnuje převážně reportážní a portrétní fotografii. Kromě domovského magazínu publikuje i v jiných médiích. Věnuje se také přednáškové činnosti.

Ladislav Kupka

Narozen 1899 v Dirné, zemřel 1984. Strojní inženýr, práce o jeřábech.

Ladislav Kuklík

Věnuje se volné grafice, kresbě a ilustraci. Jeho nejčastěji používanou technikou je kresba tužkou a čárový lept s akvatintou. Studia 1962-66 Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze, obor propagační grafika a ilustrace, profesor Richard Pípal 1968-74 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, obor volná grafika a ilustrace, profesoři Jiří Trnka a Zdeněk Sklenář

Ladislav Kochánek

Ladislav Kochánek byl český publicista a sběratel rekordů a kuriozit. Nasbíral více než třicet tisíc zmínek o českých rekordech. Kochánek navštěvoval základní školu i posléze obchodní akademii ve Slaném. Během druhé světové války ovšem musel studium akademie přerušit a po dobu přibližně půldruhého roku pracoval v Klecanech. Po válce pak školu dokončil. Roku 1948 narukoval na základní vojenskou službu a po návratu z vojny začal pracovat v učilišti strojírenského podniku ČKD. Během zaměstnání pokračoval ve svém koníčku sbírání zajímavostí a kuriozit, se kterým začal již za svých středoškolských studií. Protože v zaměstnání kuriozity sbíral i mezi kolegy, všimli si jeho záliby také Kochánkovi nadřízení a nabídli mu místo v propagaci podniku, kde mohl sesbírané materiály využít. Spolu s kolegou Stanislavem Berkovcem připravovali výstavy a pořady prezentující jejich zaměstnavatele. Roku 1964 například vytvořili projekt Exponata, který zaznamenal úspěch na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu. Posléze začal v časopise Mladý svět spolupracovat se spisovatelem Rudolfem Křesťanem, objevoval se i v rozhlase a televizi. Roku 1976 mu vydalo nakladatelství Olympia publikaci nazvanou 1000 československých rekordů. Ta se následně dočkala několika dalších vydání i rozšíření. Když roku 1974 vznikalo v Pelhřimově tamní Muzeum rekordů a kuriozit, věnoval této instituci obří lízátko vyrobené trnavskou firmou Figaro a obuv, kterou nosil největší československý občan toho roku. Spoluzakládal také pelhřimovský Festival rekordů a kuriozit. Kochánek zemřel roku 1996 ve věku nedožitých sedmdesáti let. O osm let později mu bylo in memoriam uděleno ocenění za celoživotní práci a současně se stal členem Rekordmanské síně slávy České republiky. V roce 1950 se Kochánek oženil s manželkou Hanou , vyučenou dámskou krejčovou, která ovšem pracovala s dětmi. Působila též na pozici vedoucí dětského...

Karl Ove Knausgård

Karl Ove Knausgård je norský spisovatel. Debutoval v roce 1998 románem Ute av verden, za který získal cenu Kritikerprisen a stal se tak vůbec prvním autorem, jehož debut byl takto oceněn. Několik ocenění získal také jeho další román En tid for alt, který byl publikován roku 2004. Knausgård zde částečně převypráví různé části Bible a rovněž popisuje historii andělů na Zemi. V roce 2009 vydal autobiografický román Min kamp: Foerste bok, který se v následujících letech rozrostl v celou sérii knih.

Karel Krejčí

Narozen 20.8.1904 v Praze, zemřel 26.6.1979 tamtéž. PhDr., literární historik, bohemista a polonista, profesor, práce z oboru.

Karel Kratochvíl

Narozen 17.4.1909 v Dobřanech u Plzně. Prozaik.

Josef Koutecký

Josef Koutecký byl český lékař, chirurg a zakladatel dětské onkologie v Československu. Po sametové revoluci zastával čtyři funkční období post děkana 2. lékařské fakulty UK, v mezidobí byl prorektorem Univerzity Karlovy v Praze. Byl také literárně činný. Koutecký byl katolický křesťan. V roce 2010 obdržel hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie. V roce 2015 převzal Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína. Josef Koutecký vyrůstal v Kralupech nad Vltavou, pak se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze se rozhodl pro studium lékařství. Fakultu všeobecného lékařství UK vystudoval v roce 1955 s výbornými výsledky a nastoupil jako lékař do dětské léčebny v Novém Bydžově, posléze v Janských Lázních. V roce 1957 přestoupil do Prahy na Kliniku dětské chirurgie FDL UK na Karlově. V roce 1964 ve svých 34 letech založil v Československu dětskou onkologii, a to v době, kdy na onkologická onemocnění umíralo 97 procent dětí s touto diagnózou. Přispěl k tomu, že se toto číslo postupně snížilo na 17 procent. Dne 1. listopadu 1978 bylo jeho pracoviště Stanice dětské onkologie na Dětské chirurgické klinice přesunuto do Fakultní nemocnice v Motole, kde vzniklo samostatné oddělení dětské onkologie s 18 a později 25 lůžky, a Koutecký zde byl jmenován primářem. Pod jeho vedením bylo oddělení v roce 1983 dále transformováno na samostatnou Kliniku dětské onkologie a později ještě na současnou Kliniku dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol , kde byl přednostou až do roku 2004 a která se rozšířila na 60 lůžek. Jmenovací řízení profesorem v oboru dětská onkologie úspěšně zakončil v roce 1987, stal se tak prvním profesorem onkologie v Československu. V nově vytvořeném oboru se Koutecký snažil prosazovat komplexní péči zahrnující kromě diagnostiky a léčby také rehabilitaci a psychologickou pomoc, jelikož on...

Josef Koudelák

Josef Koudelák byl český spisovatel a sběratel folkloru. Narodil se v rodině obuvnického mistra Františka Koudeláka a jeho manželky Anežky jako druhé z jejich čtyř dětí. Po studiu čtyř tříd na reálném gymnáziu v Litovli vystudoval učitelský ústav v Olomouci, kde maturoval v roce 1925. Po roce bez zaměstnání, kdy vypomáhal v zemědělství, učil na různých obecných a měšťanských školách. V letech 1958–1960 byl ředitelem národní školy v Bělkovicích, kde ukončil svůj život sebevraždou. Roku 1932 se v Novém Jičíně oženil. Manželé Koudelákovi měli dvě děti. Na rodném domě v Seničce byla v roce 1999 odhalena pamětní deska. Rozsáhlé dílo Josefa Koudeláka se dělí na dvě části. Do roku 1930 psal poezii, poté se věnoval próze. Jeho romány se věnují vesnickému životu. Byl členem Moravského kole spisovatelů a dalších uměleckých spolků. Román Na dřevě kříže byl v roce 1935 oceněn 3. cenou Moravskoslezské země. Bohemista Jiří Haller ocenil na románu Hraničáři „poctivý jazyk a krásný sloh... ušlechtilou tendenci a životní optimismus“.

Josef Koliha

John Katzenbach

John Katzenbach americký autor populárních knížek. Pracoval jako zpravodaj trestního soudu pro noviny Miami Herald a Miami News. Je ženatý s Madeleine Blais a žijí v západním Massachusetts.

Jitka Komendová

Narozena 11. 8. 1967 v Pnětlukách. Spisovatelka. Autorka románů pro dívky.

Jiří Krupička

Jiří Krupička byl český geolog, filosof a spisovatel, exulant, emeritní profesor University of Alberta v Edmontonu. Moderní jazyky vystudoval na Filosofické fakultě UK a poté geologii a astronomii na Přírodovědecké fakultě UK. V roce 1947 získal doktorát přírodních věd. V roce 1950 byl zatčen a odsouzen na šestnáct let do vězení za pokus odeslat do zahraničí rukopis své knihy Člověk a lidstvo. Propuštěn byl v roce 1960. Během pražského jara spoluzakládal K-231, po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 emigroval nejdříve do Nizozemska, posléze do Kanady. Do roku 1988 zde pak přednášel geologii na University of Alberta. Příbramský uranový geopark, umístěný v areálu bývalého lágru Vojna, dnes Památníku Vojna, pobočce Hornického muzea Příbram, nese od roku 2013 jméno Jiřího Krupičky. Pod názvem článku je vždy uvedena internetová adresa s fotokopií textu článku http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/48/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/17/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/1/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/1/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/45/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/45/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/33/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/33/2.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/7/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/24/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/3.1992/2/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/5.1994/4/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/6.1995/35/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/6.1995/48/2.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/7.1996/3/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/7.1996/3/3....

Jiří Kolbaba

Jiří Kolbaba je český cestovatel, fotograf a spisovatel, viceprezident Českého klubu cestovatelů. Procestoval všech šest kontinentů planety, více než 130 zemí světa. Popularizátor poznávání cizích kultur a ochrany fauny a flóry. Spolupracuje s mnoha tištěnými i elektronickými médii, na rádiu Impuls má již mnoho let populární autorský pořad o cestování. Známá jsou zejména jeho jevištní diashow pro různé skupiny v celém Česku. Velkoplošné fotografie prezentuje při rozsáhlých výstavách doma i v zahraničí. Dosud vydal 8 publikací. Na začátku roku 2012 se připojil k vědecké expedici výzkumníků z Masarykovy univerzity v Antarktidě. V rámci dobrovolnického programu se podílí na chodu a zazimovávacích pracích na polární stanici J. G. Mendela. V roce 2013 navštívil Antarktidu již potřetí. Tentokrát značně dobrodružně na polské plachetnici SELMA. Jiří Kolbaba je rozvedený, má syna Tomáše. Středoškolským vzděláním grafik , zakladatel několika reklamních agentur. V mládí se věnoval atletice, kde zejména v běhu na 3 km překážek dosáhl výborných výsledků. V roce 1983 získal stříbrnou medaili v této disciplíně na Mistrovství Československa v atletice. Stal se také mistrem ČSR v běhu na tři kilometry překážek.

Jiří Kaše

Jiří Kaše je český historik umění. Po absolvování studia dějin umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze r. 1972 pracoval na Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody . Zde mimo jiné odborně dokumentoval skulptury M. B. Brauna v klementinském chrámu sv. Klimenta, z nichž připravil vůbec první samostatnou výstavu tohoto umělce. Následně působil v Národní galerii v Praze a v letech 1984–1991 pracoval ve Státních restaurátorských atelierech Praha. V této době realizoval krom jiného rozsáhlou akci restaurování kamene orloje a podvěží Staroměstské radnice, byl také vědeckým tajemníkem odborné komise pro dokumentaci, průzkum a restaurování románské ostatkové skříně sv. Maura. V souvislosti se záchranou nástěnných maleb Josefa Váchala v litomyšlském Portmoneu stál roku 1993 u vzniku restaurátorské školy v Litomyšli, která dnes funguje jako Fakulta restaurování Univerzity Pardubice a kde až do současnosti působí na katedře humanitních věd. Hlavní osou jeho zájmu je evropská výtvarná kultura od 17. do 19. století a teoretické i praktické aspekty restaurování a památkové péče. Spolu s muzikologem Juliem Hůlkem je zakladatelskou osobností absurdního "vědeckého" oboru – řimsologie . Je doktorem řimsologie a praktikujícím řimsologem.