Všichni Autoři a témata

Anna Fárová (13)

Anna Fárová byla česko-francouzská historička umění a překladatelka z francouzštiny. Specializovala se na dějiny a kritiku umělecké fotografie. Její dcera Gabriela Fárová je uznávaná fotografka, Isabela Fárová je sochařka. Vystudovala francouzské gymnázium v Praze a v letech 1946–1951 studovala dějiny umění a estetiku na Filosofické fakultě UK. Diplomová práce Antonín Chittussi nebyla přijata k obhajobě. Promovala spisem Vliv fotografie na malířství. František Drtikol , v roce 2002 absolvovala rigorózní řízení na FAMU. Narodila se v Paříži jako Annette Šafránková – její matka byla francouzská profesorka Anne Moussu, její otec Miloš Šafránek byl diplomat. V Paříži se setkávala s významnými umělci té doby, osobně poznala například Bohuslava Martinů, Jana Zrzavého, Josefa Šímu nebo Františka Tichého. Po přesídlení do Prahy na Spořilově navštěvovala schůzky surrealistů, kde se seznámila s Karlem Teigem i se svým budoucím mužem výtvarníkem Liborem Fárou , o kterém prohlásila: Díky svému muži měla přístup k časopisu Verve, ve kterém byly jak barevné celostránkové reprodukce slavných obrazů, tak i velkoformátové fotografie… Do roku 1970 měla svobodné povolání, od roku 1970 do roku 1976 působila na FAMU a v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Nezastírala negativní vztah ke komunismu v bývalém Československu. Po podpisu Charty 77 byla z UPM propuštěna. Od roku 1995 působila ve vědecké radě Uměleckoprůmyslového muzea. Přednášela na univerzitách ve Francii, USA i Velké Británii, překládala z francouzštiny. Spolupracovala s nakladatelstvími Odeon, Orbis a Torst, byla editorkou série Paragraphic Books v newyorském nakladatelství Grossman Publisher. Pořádala výstavy českých i zahraničních fotografů doma i ve světě a psala fotografické monografie. Zpracovala dílo Františka Drtikola a zejména vydala výbor z díla Josefa Sudka, ...

Anna Claybourne (13)

Anna Claybourne již více než 20 let vytváří ve skotském Edinburghu naučné a zábavné knihy pro děti. Pomocí obrázků a skládanek přibližuje malým čtenářům taje přírody a vědeckého zkoumání, ale i Shakespearova díla a dávné mýty. V češtině zatím vyšlo „Vše o lidském těle“ nebo „100 největších FUJ! na světě“.

Angela Dorsey (17)

Angela Dorsey žije v Kanadě ve Vancouveru a ráda se prochází podél skalnatého pobřeží kousek od svého domova. Koně miluje, kam její paměť sahá - poprvé na něm seděla, když jí byly tři a vyšplhala na jednoho, který ležel na pastvě. V součastnosti žádného koně nemá a místo toho věnuje svou lásku tvorům, kteří vznikají v jejích knihách. Napsala již dvacet knih o koních a doufá, že jich bude ještě mnohem víc.

Andrej Plávka (19)

Andrej Plávka byl slovenský spisovatel a básník a komunistický funkcionář. Užíval i pseudonymy Martin Podhorský, Plávka-Podhorský, Podhorský, Vladimír Veselý, Vl. Veselý atd. Narodil se v rodině koželuha. Vzdělání získával v Liptovské Sielnici, Liptovském Mikuláši a později na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze , ale studium nedokončil. V letech 1931–1945 byl úředníkem v organizaci křesťanské mládeže YMCA, v roce 1939–1945 vedoucím ústavu pro sociální a kulturní péče v Banské Bystrici. V letech 1945–1946 byl náměstkem pověřence informací, v letech 1946–1947 byl tajemníkem Národní fronty a zároveň do roku 1949 rovněž pracoval v Úřadu Sboru pověřenců. V letech 1949–1968 pracoval jako ředitel knižního vydavatelství Tatran, přičemž byl také v letech 1957–1963 tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů a v letech 1958–1966 členem ÚV KSS, také členem ÚV NF SSR. V letech 1963–1965 se věnoval výhradně literární činnosti a v letech 1969–1982 byl předsedou Svazu slovenských spisovatelů. Své první básnické dílo uveřejnil v roce 1922 v časopise Nový rod, a později publikoval iv dalších časopisech. Knižně debutoval v roce 1928 sbírkou básní Z noci i rána. Ve své tvorbě se inspiroval zejména starší generací Slovenská autorů, jako byli Štúrovci, ale zejména Pavol Országh Hviezdoslav, ale zároveň se věnoval i moderním uměleckým směrem, jako jsou poetismus a nadrealizmus. Jeho dílo je přeloženo do mnoha cizích jazyků . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrej Plávka na slovenské Wikipedii.

Andrea Coddington (14)

Andrea Coddington pochádza z Radošiny a vyštudovala žurnalistiku v Bratislave. Narodila sa 20. júla 1975 v znamení raka. Novinárske remeslo praktizovala v STV na zahraničnom spravodajstve a v rádiu Koliba , kde spravodajský tím vytvorila.V januári 2002 odišla do USA ako zahranično-politická spravodajkyňa. Bola šéfredaktorkou slovenského denníka vychádzajúceho v Amerike. V New Yorku sa zamilovala, vydala a nakoniec aj ovdovela. Tieto životné situácie ju priviedli k napísaniu knihy z amerického prostredia, v ktorej opísala rôzne osudy Slovákov. Nosným sa však stal jej vlastný. Vďaka pracovným povinnostiam v USA sa Andrea náhodou stretla s manželom a bola to „láska na druhý pohľad“. Jedného rána však tento výborný otec a priateľ povedal svoje posledné bye-bye a už sa nikdy nevrátil. Nebola to však jediná rana, ktorá ju postihla. Časy, v ktorých prišla o bývanie a v ktorých nemala ani na topánky, má už chvalabohu za sebou. Teraz sa Andrea teší z nového bytu a verí, že ju ešte niekedy postretne veľká láska.

Alžbeta Lichnerová (9)

Slovenská autorka publikací o vyšívání.

Alfred Hitchcock (12)

Sir Alfred Hitchcock byl britský a americký filmový režisér a producent, který proslul jako mistr thrillerů a kriminálních příběhů s vysokou uměleckou hodnotou. Během své více než šedesátileté kariéry, která zahrnovala éru od němých filmů, přes vynález filmů mluvených až do doby barevných filmů, režíroval více než padesát filmů. Již během svého života patřil Hitchcock mezi nejúspěšnější a veřejností nejvíce uznávané světové režiséry a i nadále zůstává jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších režisérů doby. Je proslulý svým expertním a bezkonkurenčním zvládnutím tempa a napětí děje ve všech svých filmech. Hitchcock se narodil a byl vychováván v londýnském Leytonstone. Svou kariéru režiséra začal v Anglii v roce 1922, ale od roku 1939 pracoval převážně v USA. Roku 1956 také zažádal o americké občanství. Hitchcock žil se svou rodinou od roku 1940 do roku 1972 v Kalifornii. Zemřel v roce 1980 na ledvinové selhání. Hitchcockovy filmy silně čerpají ze strachu a fantazie a jsou známy svým typickým humorem. Často zobrazují nevinné lidi za okolností, které jsou mimo jejich kontrolu nebo chápání. Jediným Hitchcockovým filmem, který získal Cenu Akademie za nejlepší film , byl film Rebeka , i když další čtyři filmy byly také nominovány. Avšak Hitchcock nikdy nevyhrál Cenu Akademie za nejlepší režii . V roce 1967 mu byla udělena cena Irving G. Thalberg Memorial Award za celoživotní úspěch, ale nikdy nezískal Cenu Akademie za zásluhy . Během počátečních let své kariéry byl Hitchcock oblíben spíše u filmových diváků než u kritiků. Teprve v padesátých letech ve Francii kritici tzv. Nové vlny poprvé začali jeho filmy vnímat jako umělecká díla. Hitchcock byl jedním z prvních režisérů, na které aplikovali svou tzv. auteur theory, která zdůrazňuje uměleckou roli režiséra v procesu výroby filmu. Hitchcockovy inovace a představy ovlivni...

Alfons Bohumil Šťastný (20)

Alfons Bohumil Šťastný, křtěný Bohumil Václav byl český spisovatel a překladatel, autor skautských příběhů a pravděpodobný autor detektivních příběhu s Léonem Cliftonem, které jsou také připisovány Jaroslavu Puldovi. Narodil se v Praze na Starém Městě v rodině řezníka Karla Šťastného. V roce 1900 se oženil s Josefou Knotkovou. Původním povoláním byl učitel, ale kvůli chorobě se musel učitelství vzdát a věnoval se literatuře pro mládež. Národní knihovna uvádí na 380 dobrodružných knih od A. B. Šťastného, označuje ho za pravděpodobného autora cliftonek, avšak totéž tvrdí i o Jaroslavu Puldovi, kterému cliftonky ve svém fondu připisuje. Na stranu Šťastného se přiklání portál detektivní literatury. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky cliftonky digitalizuje a zveřejňuje, avšak otázku autorství neřeší. Každopádně se jedná o zajímavý fenomén české literatury, i když se knihy tváří jako překlady z angličtiny. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Aleš Dostál (16)

Působil jako lesník v různých místech ve Slezsku; zaměřil se na mužské hrdiny - chlapy z lesa, kteří žijí v těsném kontaktu s přírodou

Alberto Villoldo (13)

Psycholog a lékařský antropolog. Je autorem publikací ohledně šamanského a mimosmyslového léčení psychických problémů a poruch. Když mu bylo něco přes dvacet let, stal se Alberto Villoldo nejmladším klinickým profesorem na univerzitě San Francisco State University. Měl na starosti laboratoř biologické samoregulace, kde studoval, jak by energetická medicína mohla měnit chemické procesy v mozku. Jednoho dne mu při práci v laboratoři došlo, že jeho výzkum by se měl zaměřit na celkový pohled místo na detaily – zjistil, že se na svět díval nesprávnou stranou mikroskopu. Potřeboval najít systém, který by zohlednil širší pohled na zdraví než jen to, co se odehrává v neuronové síti v mozku. Alberto pak vyměnil laboratoř za pohorky a letenku do Amazonie – rozhodnutý učit se od výzkumníků, jejichž vize nebyla limitována čočkou mikroskopu, od lidí, jejichž moudrost zahrnovala něco víc než jen tento měřitelný, materiální svět, o kterém ho učili, že to je ta JEDINÁ realita. Objevil, že v Andách a Amazonii žila celá řada mudrců nebo „Strážců Země“, kteří si pamatovali starobylé techniky. Alberto cestoval až do těch nejzapadlejších vesniček a osad a setkával se s ohromným množstvím léčitelů a léčitelek. Nedostatek písemných zápisů těchto tradičních znalostí vedl k tomu, že každá vesnice obohatila dochované praktiky léčení svým vlastním, specifickým stylem a přístupem. Alberto u léčitelů z džungle studoval více než 10 let.

Adolf Kašpar (13)

Adolf Kašpar byl český malíř a ilustrátor. Známé jsou jeho ilustrace k Babičce Boženy Němcové, Jiráskově Filosofské historii a dalším dílům české i světové literatury. Narodil se v rodině kupce v Bludově Jana Kašpara a jeho manželky Petryzie, rozené Pitkové z Moravičan. Byl nejmladší ze čtyř sourozenců. V roce 1888 otcův obchod vyhořel a rodina se přestěhovala do Olomouce. Navštěvoval německou měšťanskou školu a od roku 1895 německý učitelský ústav. Tam si povšimli jeho výtvarného nadání, které mu po rozchodu rodičů pomáhalo získat prostředky na obživu a podporovat nemocnou matku . Přivydělával si kreslením zkamenělin a květin pro místní vědecké pracovníky. Kašparovy kresby zaujaly olomouckého knihkupce a nakladatele Romualda Prombergra, který v roce 1899 vydal první publikaci s jeho ilustracemi, baladu Adama Mickiewicze Paní Twardowská. . Stal se Kašparovým rádcem a mecenášem, na jeho přímluvu byl přijat na malířskou akademii v Praze a zajistil mu bydlení u své sestry na Kampě. Spolupráce s Prombergrem trvala až do začátku první světové války. Kašpar vytvořil stovky kreseb pro jeho lidové kalendáře, knížky či barevné pohlednice. Procestovali spolu Slovensko a v roce 1906 i severní Itálii. Kašpar studoval ve speciální třídě Maxe Pirnera a v roce 1901 byl vyzván, aby vytvořil ilustrace pro připravované reprezentační vydání Babičky ke 40. výročí úmrtí Boženy Němcové. Pracoval přímo v Ratibořicích a blízkém kraji, studoval dobové oblečení a národopisné památky v knihovnách. Vydání Babičky s výtvarným doprovodem Adolfa Kašpara v roce 1903 lze pokládat za významný mezník ve vývoji moderní české ilustrace. Kniha měla obrovský úspěch a Kašpar se stal již jako student vyhledávaným ilustrátorem. Získal Hlávkovo stipendium a byl přijat do uměleckého spolku Mánes. Ilustrace k Jiráskově Filozofské historii , kterým předcházela opět důkladná příprava pří...

A.  J Šťastný (3)

Zuzka Zguriška (13)

Zuzka Zguriška, vlastním jménem Ľudmila Dvořáková, rozená Šimonovičová , byla slovenská prozaička, dramatička a překladatelka. Narodila se v učitelské rodině a vzdělání získávala v Myjavě, Modre, jeden ročník absolvovala v Himmelkrone , později studovala na učitelském ústavu v maďarském Hódmezővásárhelyi, odtud přestoupila na učitelský ústav v srbské Subotici, nakonec maturovala v roce 1920 v Ústavu ke vzdělání učitelek v Brně. V letech 1920-24 pracovala jako učitelka na Myjavě, vdala se a přestěhovala do Bratislavy, kde žila až do roku 1945. Během druhé světové války vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Komenského, obor filozofie a dějiny umění. V roce 1945 se přestěhovala s manželem do Prahy. V letech 1949-1951 pracovala na Barrandově jako filmová scenáristka, pak se věnovala literární činnosti. V roce 1960 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. Své první dílo zveřejnila v roce 1922 v Slovenském deníku a postupně začala přispívat i do dalších časopisů a deníků . Spolupracovala také s Československým rozhlasem, který pravidelně uveřejňoval její díla, věnovala se i divadlu, ale ze zdravotních důvodů odmítla stálé angažmá, přestože měla jako herečka velký úspěch . Ve svých literárních dílech se snažila představit rázovitý svět myjavských kopanic, který podávala z té humornější stránky. V krátkých literárních útvarech zachytila mnoho charakteristických stránek života v svém rodném kraji, vykreslila mnoho zajímavých postav a použila také mnoho humorných příhod. Při psaní vycházela z vlastních poznatků a zážitků. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zuzka Zguriška na slovenské Wikipedii.

Zuzana Antares (12)

Zuzana Antares je česká spisovatelka a překladatelka, píšící o věštectví, magii a okultismu. Je jediná česká autorka, systematicky mapující okultní vědy. Narozena v Brně. Zabývá se okultními naukami, o nichž píše zábavné články, kratší odborné stati i knihy pro veřejnost. Od roku 1982 studuje skryté skutečnosti světa, magické schopnosti člověka a zákonitosti běhu světa a osudu. V posledních dvaadvaceti letech se profesionálně zabývá poradenstvím, především tarotem. Zde využívá netradičních technik, kombinujících metody předvídání, tradici západního hermetismu a moderní formy práce s osobností. V roce 1992 porodila syna Samaela. Roku 1993 založila a stále vede Školu věšteckých umění a esoteriky v Brně a Českou tarotovou školu. Je hlavou magického řádu Malé opatství Thelémské.

Zita Janáčková (18)

Narozena 21. 4. 1967.Mgr., nakladatelka nakladatelství Nová škola specializovaného na školní učebnice, autorka učebních textů českého jazyka pro základní školy.

Zdeněk Vošický (11)

Narozen 1949. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce přírodních věd.

Zdeněk Vojtěch Peukert (11)

Zdeněk Vojtěch Peukert byl český spisovatel detektivních a dobrodružných knih, většinou publikovaných pod pseudonymy. Pracoval jako novinář a byl také československým reprezentantem a později trenérem v pistolových sportovních disciplínách. Psal detektivní a dobrodružnou literaturu pod mnoha pseudonymy . Pod vlastním jménem psal pohádky, romány a novely pro mládež. V některých svých knihách se vydával pod vlastním jménem za jejich překladatele.

Zdeněk Roubínek (11)

Profesionální kuchař, pracoval celý život v hotelích a restauracích a jako vedoucí na různých úsecích veřejného stravování. Byl členem krajského poradního sboru kuchařů a Společnosti pro racionální výživu. Zaváděl neustále nové kolekce výrobků jídel a je autorem několika set receptur. Každý rok se zúčastňoval kuchařských výstav a na gastronomické výstavě Ex Plzeň obdržel za výrobky správné výživy Zlatý pohár Ex Plzeň a v dalším ročníku Zlatou plaketu Ex Plzeň. Připravoval a vedl mladé kuchaře na mezinárodní kuchařské soutěži v bavorském Regensburgu.

Zdeněk Pokorný (11)

Narozen 27.2.1947 v Brně,zemřel 5.12.2007 tamtéž. RNDR., CSc., astronom, práce z oboru.

Zdeněk Hrdlička (12)

Narozen 12. 7. 1919 v Praze, zemřel 22. 3. 1999 tamtéž. PhDr., sinolog, japanolog, vědecký pracovník, diplomat, spisovatel, práce a překlady z oboru kulturních dějin Číny a Japonska. Zabýval se také problematikou čínských a japonských zahrad a možnostmi jejich uplatnění v českém prostředí.

William MacLeod Raine (11)

Narodil se v Anglii, v deseti letech přišel do USA. Pracoval na ranči, byl žurnalistou a novinářství také učil. Plodný autor westernů , jež často křížil s jinými dobrodružnými žánry; psal též věcná pojednání o západním životě. Hojně překládán do češtiny.

Vsevolod Vjačeslavovič Ivanov (11)

Ruský prozaik. Autor expresionistických a naturalistických próz o občanské válce na Sibiři , fantaskních prozaických pásem a novel, inspirovaných mýty a lidovou slovesností, zároveň však ztělesňujících imaginativní pól ruské literární avantgardy . Z jeho pozůstalosti byl vydán mj. experimentální román Kreml.

Vondráčková (10)

Vlasta Švejdová (12)

Vlasta Švejdová, také Švejdová Novotná nebo Švejdová-Lorenzová je česká ilustrátorka, grafička, malířka a karikaturistka. Věnovala se také animovanému filmu. Vlasta Švejdová vystudovala v letech 1960–1964 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Začínala jako ilustrátorka v novinách a byla kmenovou autorkou humoristického kresleného časopisu Dikobraz. V osmdesátých letech vytvořila sedm kreslených filmů pro Filmové studio Barrandov. Ilustruje pohádky, učebnice, obaly na CD. Věnuje se také olejomalbě, perokresbě a litografii. Její dílo bylo součástí domácích i zahraničních výstav a je rovněž zastoupeno v mnoha soukromých sbírkách.

Vlasta Dvořáková (13)

Narozena 19. 9. 1920 v Praze, zemřela 2005. PhDr., historička výtvarného umění, literatura z oboru.

Vladimír Novotný (11)

Doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , je literární historik, kritik, editor, publicista, překladatel z ruštiny a pedagog. Vystudoval ruský jazyk a dějepis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po interní aspirantuře na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pracoval jako redaktor časopisů Ruský jazyk a Literární měsíčník, od roku 1978 byl zaměstnán v nakladatelství Odeon nejdříve jako redaktor časopisu Světová literatura, později jako vedoucí redaktor knižní redakce. Původní rusistické zaměření si rozšířil o českou literaturu, kterou od roku 1975 recenzuje na stránkách novin i časopisů a k níž píše i doslovy. V letech 1990 až 1999 byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Od roku 1994 se věnuje též pedagogické činnosti: Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci, Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze. V současnosti je docentem na Filosofické fakultě Univerzity Pardubice . Spolupracoval s Portálem české literatury, je šéfredaktorem plzeňského literárního časopisu Plž.

Vladimír Nagaj (6)

Narozen 23.2.1949 v Praze. Grafik, ilustrátor, ilustrace, knižní grafika, umělecký redaktor časopisů.

Vladimír Brych (8)

Vladimír Brych byl český archeolog a pracovník Národního muzea v Praze. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval obor archeologie, který absolvoval v roce 1984. Nastoupil do oddělení starších českých dějin Národního muzea v Praze, kde působil až do ssmrti jako kurátor sbírky archeologie středověku. Zde se zaměřoval zejména na zpracování starší sbírkových souborů, pocházejících například z kláštera na Ostrově u Davle, z tvrze Semonice nebo z Nového hradu u Kunratic. Věnoval se také dvěma terénním archeologickým výzkumům, které provedl v Louňovicích pod Blaníkem nebo v okolí zámku Vrchotovy Janovice. Připravil nebo se podílel na několika výstavách doma i v zahraničí . Je také autorem či spoluautorem dalších odborných či populárně vědeckých výstavních katalogů, článků, statí a příspěvků k hmotné kultuře středověku a raného novověku, například:

Vladimír Barták (12)

Narozen 25. 7. 1921 v Praze, zemřel 1990. MUDr., CSc., sexuolog.

Vladimír Bárta (13)

Slovenský fotograf a fotoreportér, kalendáře, průvodce, knihy o Slovensku.

Vítězslav Rzounek (14)

Vítězslav Rzounek byl český marxistický literární kritik a vysokoškolský pedagog. Známým se stal jako představitel normalizace, vedoucí katedry české literatury Filozofické fakulty UK, odpovědný za umlčení řady nepohodlných literátů a vědců i za cenzorské zásahy do české literatury v 70. a 80. letech 20. století. Maturoval v roce 1940 na reálné gymnáziu v Benešově. Poté byl úředníkem na městském úřadě v rodné Vlašimi a od roku 1941 až do konce války v Poldině huti na Kladně. Po válce vystudoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1949, rok poté si udělal doktorát. Pak se živil jako nakladatelský redaktor, nejprve v Orbisu, poté ve Státním nakladatelství dětské knihy . Od roku 1954 přednášel na Vysoké škole politické ÚV KSČ. Titul kandidáta věd získal v roce 1961 na Akademii společenských věd při ÚV KSSS v Moskvě, kde působil od roku 1958. Po návratu pak až do roku 1967 znovu učil na Vysoké škole politické, kde se v roce 1964 stal docentem. V letech 1967–1971 byl kulturním přidělencem na československém velvyslanectví v Římě, v roce 1972 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí. Od roku 1972 až do roku 1989, kdy odešel do důchodu, byl vedoucím katedry české a slovenské literatury na Filozofické fakultě UK. V roce 1975 zde byl jmenován profesorem. Právě z této pozice uplatňoval svůj značný vliv na kulturní politiku a literární dění v normalizačním Československu.

Viktorín Šulc (13)

Viktorin Šulc byl český architekt a malíř. Byl dědečkem z matčiny strany české filmové kritičky Evy Zaoralové. V letech 1890–1897 absolvoval architekturu na České vysoké škole technické v Praze. Poté krátce působil ve službách města Prahy. V září 1899 nastoupil do funkce profesora na České státní průmyslové škole v Plzni, kde zůstal až do roku 1912. Vypracoval řadu projektů pro Plzeň, širší okolí i vzdálenější místa . S architekty J. Šulou a J. Velflíkem, vypracoval návrh Smetanova domu v Litomyšli, podobně s pražským architektem Richardem Klenkou návrh českého Národního divadla v Brně . V letech 1910–1912 navrhl radnici Slezské Ostravy. Je také autorem radnice v Pacově. Jeho tvorba vycházela z pozdního historismu. Eklekticky uplatňoval tvarosloví renesance, baroka a secese, vždy však s inklinací k historismu a dekorativismu. Po první světové válce v jeho díle převážil nový klasicismus. Byl členem spolku Myslbek a Jednoty umělců výtvarných.

Viktor Nekrasov (13)

Viktor Platonovič Někrasov, rusky Виктор Платонович Некрасов byl ruský spisovatel, který se stal představitelem sovětské literatury po druhé světové válce. Narodil se v rodině kyjevského lékaře. V roce 1936 ukončil studia architektury. V letech 1937—1941 byl hercem a divadelním výtvarníkem v různých sovětských městech. Po napadení Sovětského svazu Německem byl od srpna 1941 nasazen jako plukovní inženýr a zástupce velitele ženijního praporu. Zúčastnil se bojů u Charkova a Stalingradu. Za obranu Stalingradu i během dalších bojů byl celkem třikrát vyznamenán. Na začátku roku 1945 byl v Polsku raněn a demobilizován. Do komunistické strany - VKS vstoupil v roce 1944, v roce 1973 z ní byl vyloučen. První slávu si získal dílem Ve stalingradských zákopech, které vyšlo v roce 1946 a bylo jednou z prvních knih popisujících válku, pokud to doba umožnila, pravdivě. V roce 1959 poprvé otiskl svůj nesouhlas s tím, že na místě hromadné vraždy Židů a dalších občanů SSSR v Babím Jaru u Kyjeva měl být vybudován fotbalový stadion. V roce 1966 vystoupil veřejně k 25. výročí těchto událostí. Někrasova poté začali obviňovat z organizace masových sionistických shromáždění. Nikita Sergejevič Chruščov měl prohlásit: To, že nakonec byl památník v Babím Jaru v roce 1976 vybudován, je též zásluha Viktora Někrasova. V letech 1957—1962 mu bylo umožněno navštívit několik kapitalistických států. Jeho cestopisné dojmy byly kritizovány za poklonkování Západu. V roce 1966 spolupodepsal Někrasov dopis pětadvaceti pracovníků vědy a kultury Brežněvovi, ve kterém podepsaní nesouhlasili se Stalinovou rehabilitací. Poslední kniha, která byla Někrasovovi v Sovětském svazu vydána byla v roce 1971 V životě a dopisech . Zákaz tisku dalších knih nebyl oficiálně vysloven, jeho dříve vydané knihy však začaly mizet z knihoven. Pro liberální postoje obdržel v roce 1969 stranickou důtku a v roce 1973 b...

Veronika Volhejnová (10)

Narozena 19. 1. 1962. Původně novinářka věnující se zahraničně politické problematice. Překladatelka z angličtiny.

Vergilius (9)

Publius Vergilius Maro byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury. Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Pocházel ze záalpské Galie , narodil se nedaleko Mantovy. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby synovi mohli dopřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve v Cremoně a v Mediolanu , později v Římě, kam přišel asi roku 52 př. n. l., zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku. Poněvadž byl nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Styk s členy mladořímské školy přivedl Vergilia ke studiu helénistické poezie, hlavně řeckého básníka Theokrita. Sblížil se s neoteriky , ti mu byli zřejmě vzorem v počátcích jeho básnické tvorby. Zemřel po cestě do Říma v přístavu v Brindisi. Jeho tělo bylo odvezeno do Neapole. Po staletí byl hledán Vergiliův hrob. Jeho umístění bylo lokalizováno do jeskyně Posillipo jižně od Neapole . Jeho pozdější kenotaf je umístěn ve Vergiliové parku před jeskyní.

Václav Vlasák (13)

Narozen 29. 4. 1931 v Praze, zemřel 5. 2. 2014. Prof., PhDr., CSc., filolog, romanista, vysokoškolský pedagog, autor slovníků, učebnic, vysokoškolských skript a odborných článků z oboru a učebnic češtiny pro cizince, propagátor francouzského jazyka a francouzské kultury.

Václav Kajdoš (10)

Václav Kajdoš byl český lékař, spisovatel a překladatel z angličtiny, francouzštiny, němčiny, ruštiny a španělštiny. Narodil se roku 1922 ve Frenštátě pod Radhočštěm, ale ještě jako chlapec se s rodiči přestěhoval do Prahy, protože jeho otec, voják z povolání, se stal vysokým důstojníkem generálního štábu. Maturoval roku 1941 na Reálném gymnáziu v Praze a pak pracoval v Baťových závodech ve Zlíně. Po skončení druhé světové války vystudoval v letech 1945–1949 lékařství na Univerzitě Karlově Následně absolvoval důstojnický kurz ve Vojenské nemocnici, v armádě však nikdy nepracoval. Působil jako chirurg v Lokti a Karlových Varech a jako praktický lékař v Jáchymově. Zde onemocněl tuberkulózou a na čas musel opustit lékařskou praxi. Pak pracoval jako závodní lékař v ČKD v Praze a od počátku 60. let až do odchodu do důchodu roku 1984 jako chirurg v Nemocnici na Žižkově. Zabýval se také akupunkturou a patřil k předním českým odborníkům v tomto oboru. Díky svým rozsáhlým jazykovým znalostem se brzy dostal k překladatelství. Nejprve překládal populárně vědecké texty, ale brzy začal také s beletrii, především se science fiction. Od toho byl již jen krůček k vlastní tvorbě. Když roku 1970 vydal sbírku sci-fi povídek Invaze z vesmíru, začal být považován společně s Josefem Nesvadbou, Ludivíkem Součkem a Jaroslavem Zýkou za jednoho z průkopníků české sci-fi a za představitele jakési její „české školy“ vycházející z humanistického odkazu Karla Čapka. Zemřel roku 1990 ve věku 67 let na srdeční infarkt. Roku 1992 získal posmrtně Cenu Karla Čapka – Mloka za zásluhy.

Václav Gruber (14)

MUDr. Vác­lav Gru­ber pra­co­val řadu let v okresní nemoc­nici ve Stodě, kde také žije. Od roku 1994 pro­vo­zuje sou­kro­mou praxi v Holý­šově v okrese Domažlice. Je čle­nem Obce spi­so­va­telů a Stře­diska zápa­do­čes­kých spi­so­va­telů v Plzni. Bez­pro­střední pří­čina smrti Poslední ope­race Pří­pad chirurg Počkám do tmy

Trish Wylie (16)

Trish Wylieová žije v severním Irsku, v překrásné krajině plné jezer. Je stále svobodná a čeká, až se objeví ten pravý muž, který ji bude po celý život milovat. Její rodinu dnes tvoří šest koní a dva černí labradoři, které zbožňuje. K psaní ji přivedla učitelka na základní škole a Trish pohltil svět literatury. Na střední škole se poprvé dostala k příběhům nakladatelství Mills and Boon a přečetla jich až pět měsíčně. Tehdy se rozhodla, že se stane jejich spisovatelkou. A dnes se její sen splnil - nakladatelství její rukopis přijalo. Trish Wylieová připravuje svůj druhý rukopis, cestuje po Irsku s pěveckým sborem jako jejich manažerka a stále doufá, že na svých cestách potká svou velkou lásku…

Tony DiTerlizzi (15)

Tony DiTerlizzi je americký autor fantasy knih pro děti. Jeho nejznámějším počinem na poli fantasy literatury je Kronika rodu Spiderwicků, kterou napsal společně se spisovatelkou Holly Blackovou.

Tomáš Lukavec (8)

Český kouč a spisovatel. V roce 2014 demonstroval principy, které učí, na propagaci a vytvoření tréninku Banán za milion, kterým prošlo během 14 dní přes 60 000 účastníků a zaznamenal obrat 4,8 mil. Kč. V roce 2015 vytvořil 1. českou on-line vzdělávací reality show Pekelná značka, jejíž obrat byl 2,8 mil. za 10 dní a přilákal pozornost více jak 200 000 diváků. V roce 2016 vydal knihu Jsi značka?!, která se stala na portálu KOSMAS.cz bestsellerem. Autor originálního konceptu Profily osobní značky. Pomáhá lidem stát se vyhledávanou osobností v jejich oboru.

Tomáš Kašpar (8)

Narozen 29. 10. 1959. Autor publikace zaměřené na péči o zdraví, zabývá se poradenstvím v oblasti rozvoje osobnosti, rozvoje lidského potenciálu a rozvoje budovatelů podnikání.

TJ Klune (17)

Americký spisovatel fantasy románů a romancí.

Thea Leitner (10)

Thea Leitner byla rakouská spisovatelka a novinářka. Thea Leitnerová studovala po maturitě malířství, dějiny umění a jazyky. Poté pracovala jako novinářka a později jako spisovatelka. V roce 1941 složila zkoušku z francouzštiny na vídeňské univerzitě. V roce 1942 se provdala za přítele z mládí a v roce 1944 se jim narodila dcera Verena. Po rozvodu se opět provdala v roce 1950 za Sebastiana Leitnera, s kterým žila až do jeho smrti v roce 1989. Leitnerová napsala také řadu knih pro děti a mládež. Jejím prvním bestsellerem byla kniha Habsburgs verkaufte Töchter. Za její úspěšný prodej obdržela Zlatou knihu . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thea Leitner na německé Wikipedii.

The London Symphony Orchestra (5)

The London Symphony Orchestra je jedním z předních světových orchestrů, proslulý svými nahrávkami, vystoupeními a hlubokým vztahem k žánru filmové hudby. LSO byl založen v roce 1904, má bohatou historii a od roku 1982 sídlí v londýnském Barbican Centre. Během své kariéry orchestr spolupracoval s řadou významných dirigentů a skladatelů. Široké uznání si LSO získal svou prací na poli filmové hudby, zejména nahrávkou hudby k původní trilogii "Hvězdných válek" pod vedením skladatele Johna Williamse. Tato spolupráce pomohla upevnit pověst orchestru jako tvůrce silné a ikonické filmové hudby. Kromě filmové hudby má LSO rozsáhlý repertoár klasické hudby a vydal řadu klasických alb napříč celou řadou skladatelů od Beethovena po Stravinského. Orchestr se i nadále podílí na živých vystoupeních klasické hudby i na nahrávkách a udržuje si významné postavení na mezinárodní hudební scéně.

Tatsuya Endō (13)

Japonský tvůrce manga komiksů.

Taťana Březinová (15)

Absolventka Fakulty žurnalistiky UK, redaktorka a publicistka. Nositelka několika novinářských cen za literární reportáže, jednu z nich získala v roce 1975 po boku Františka Nepila. Žije v Praze a má tři dospělé děti. Po odchodu do důchodu se věnuje výhradně psaní. Je autorkou asi stovky povídek, které vycházely časopisecky, oblíbeným žánrem je novela. Knižně začala publikovat až po roce 1989. Nejprve samostatné novely, pak i publikace z oblasti naučné literatury, z nichž nejvíce zaujala „guinnessovka“ 100 + 1 zajímavostí z nejsevernějších Čech. Zařadila se mezi naše nečetné autory sociální prózy, náměty čerpala i z drsnějšího prostředí.

Tamara Starnovská (13)

Narozena 1957. Dietní sestra . Publikace v oboru.

T. E Tisovský (14)

T. E. Tisovský, vlastním jménem Tobiáš Eliáš , byl český spisovatel a publicista. Tobiáš Eliáš se narodil ve statku čp. 46. v rodině sedláka Tobiáše Eliáše a Kateřiny, rozené Kvapilové. Svá školní léta prožíval v Českých Heřmanicích a ve Vysokém Mýtě. Absolvoval vyšší reálku v Litomyšli a potom České vysoké učení technické v Praze. Nastoupil krátce do zaměstnání jako chemik v cukrovaru v Městci Králové a v roce 1892 nastoupil k Zemskému finančnímu ředitelství jako účetní revident-kontrolor, později vrchní kontrolní rada a ředitel. V letech 1892 až 1910 pracoval na finančním úřadě v Táboře a až do penzionování v Praze. Potom žil v Sadské ve své vilce, kterou nazval „Tisová“. V roce 1923 byl T. E. Tisovský jmenován čestným občanem tisovské obce, v dubnu 2008 mu byl u rodného domu čp. 46 v Tisové odhalen pamětní kámen. Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově v Sadské.

Svatopluk Štampach (7)

Autor publikace o ovoci a zelenině a jejich zpracování v potravinářství, též fotografie.

Stewnerová Tanya (19)

Stephanie Milton (12)

Anglická autorka a editorka dětské literatury.

Stephanie Howard (15)

Narodila se a vyrůstala ve skotském Dundee. Ekonomickou školu vystudovala v Londyně, kde později pracovala jako novinářka v řadě časopisu pro ženy. Řadu let strávila pracovně i v zahraničí- Italie, Malajsie, Filipiny a Střední východ.

Stefan Žeromski (12)

Stefan Żeromski byl polský spisovatel a dramatik patřící do uměleckého hnutí Mladé Polsko. Často bývá nazýván "synem polské literatury" nebo "svědomím národa". Psal také pod literárními pseudonymy: Maurycy Zych, Józef Katerla a Stefan Iksmoreż. Stefan Żeromski se narodil ve zchudlé šlechtické rodině. Jeho otec Wincent nemohl jít při tzv. lednovém povstání bojovat, kvůli nemoci jeho ženy, zato vojáky materiálně podporoval v jejich boji proti ruské nadvládě. Żeromski navštěvoval školu v Kielcích, přestože bydlel ve Strawczynu. V roce 1874 studoval na kielském gymnáziu obor literatura. Matka mu zemřela v roce 1879 a otec v roce 1883. Roku 1886 onemocněl tuberkulózou. Kvůli tomuto onemocnění a kvůli finančním těžkostem studium na gymnáziu ukončil předčasně v roce 1886, aniž získal maturitu. V té době se setkal se socialistickými myšlenkami a účastnil se i agitační činnosti mezi dělníky. Živil se jako soukromý učitel. V roce 1892 pobýval Żeromski krátce v Curychu, Vídni, Praze i Krakově. V témže roce se Żeromski oženil. Odjel se ženou i jejími dcerami z prvního manželství do Švýcarska, kde pracoval jako knihovník v polském muzeu v Rapperswil. Tam napsal svůj román Syzyfowe prace. Ve Švýcarsku se setkal mimo jiné s Gabrielem Narutowiczem a Edwardem Abramowskim. Roku 1897 se Żeromski vrátil do Polska, kde až do roku 1904 pracoval také jako knihovník v Bibliotece Ordynacji Zamojskiej. V roce 1899 se mu narodil syn Adam. V roce 1904 se Żeromski přestěhoval do Zakopaneho a věnoval se pouze literatuře. Od roku 1905 se Żeromski angažoval v různých socialistických organizacích a inicioval vzdělávací kursy pro dělnickou mládež. V roce 1909 odjel s rodinou do Paříže, kde strávil tři roky. V roce 1913 si vzal za ženu malířku Annu Zawadzkou, se kterou měl dceru Moniku. Po vypuknutí první světové války se Żeromski přihlásil do polských legií, ale do bojů neza...

Stars On 45 (8)

Stars On 45 , známá také jako Starsound, byla nizozemská popová skupina, která byla krátce populární na počátku 80. let. Projekt vytvořil producent Jaap Eggermont, inspirován bootlegem 12" disco medley, který slyšel a který spojoval různé hity skupiny The Beatles s disco beatem. Stars On 45 Skupina se proslavila tím, že dokázala spojit dohromady plynulou směs hitů z 60. a 70. let se zastřešujícím tanečním disco beatem.

Stanislav Reiniš (9)

Absolvent učitelského ústavu v Praze. Po studiích učil na několika místech v okolí Prahy, např. v Holubicích, Tursku, Řevnicích a posléze v Praze. Ve svých prozách zobrazoval vesměs přírodu Povltaví a brdských lesů. - Autor loveckých příhod Lovcův svět, Z lovů na Slovensku, Na lov a příběhů jednotlivých zvířat, např. osudů jezevčice v knize Poustevnice z Humenské, próz situovaných do minulého století, např. Poslední výstřely ad.

Stanislav Jandík (11)

Stanislav Jandík byl český spisovatel, grafik a redaktor. Stanislav Jandík se narodil 14. května 1902 v Praze. Jeho otec Stanislav, pekařský dělník, trpěl tuberkulózou, nemohl pracovat v řemesle a živil se nádenickými pracemi. Matka Anna, rozená Lavírová, byla pradlena a posluhovačka. Z pěti bratří čtyři zemřeli ještě v dětství, poslední bratr Karel, kovodělník, zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. Stanislav Jandík se vyučil v tiskárně grafikem, pracoval v různých tiskárnách. Byl členem dělnické odborové organizace Grafická beseda, která sídlila v Dělnickém domě v Hybernské ulici v Praze. Poté byl čtyři roky bez zaměstnání, živil se ilustrováním, návrhy na plakáty, zhotovováním rytin a podobně. Po práci v tiskárně soukromě studoval střední školu – reálku, poté navštěvoval odborné kurzy Umělecko-průmyslové školy v Praze a Školy uměleckých řemesel v Brně. Pracoval jako redakční malíř v časopisech Ruch a Nový lid. Byl členem brněnské Levé fronty, kterou intelektuálně vedl Dr. Bedřich Václavek. Od roku 1931 byl v redakci časopisu Zlín , kam umisťoval články o SSSR, které mu posílal tajemník KSČ František Píšek. Roku 1935 nastoupil jako redaktor Lidových novin v Praze a začal zároveň pracovat v nakladatelství Volná myšlenka, kde vydal zejména politickou a kulturně historickou práci Masaryk na Valašsku, o jeho boji za poslanecký mandát v roce 1907, kdy proti němu stála nejtemnější reakce, a knihu Železní tovaryši, obsáhlé kritické dílo o Tomáši Baťovi a jeho organizaci práce. Po obsazení Čech a Moravy nacisty odešel z novin, aby nemusel sloužit okupantům v tisku, a začal pracovat v nakladatelství Čin v Praze. Tam spolupracoval s Juliem Fučíkem, Dr. Bedřichem Václavkem, Jaroslavem Kratochvílem, prof. dr. Zdeňkem Pírkem a jinými. Rok 1940 byl jedním z jeho nejplodnějších. Vyšly mu hned tři knihy. o T. Baťovi, Petru Augustinu Šlechtovi a Františku Křižíkovi, za jeho dvě statě zařazené do souborného dí...

Soňa Bulbeck (12)

Slovenská spisovatelka Soňa Bulbeck je čtenářské veřejnosti známá především jako autorka knih z prostředí Saúdské Arábie a dalších zemí Blízkého Východu. V roce 2011 následovala manžela, anglického architekta, do Rijádu, hlavního města Saúdské Arábie, kde žili šest let. Tady začala psát a v roce 2013 vyšel její první román Ženy z Rijádu inspirovaný osudy slovenských a českých žen, žijících právě v tomto městě. Román byl mimořádně úspěšný a tak následovaly další knihy – romány i cestopisy, které zajímavým způsobem přibližují život v arabských zemích. Její román Vyhorená, inspirovaný skutečným příběhem mladé Slovenky žijící v Londýně, si získal srdce mnoha čtenářů nejen svým aktuálním námětem, ale i atraktivním prostředím Blízkého Východu. Tomu zůstala věrná i v novince Unesená, která je vzrušujícím příběhem unesené kuvajtské princezny. Kniha Tajemství závoje je vůbec prvním cestopisem vycházejícím o této zemi v češtině. Autorka momentálně žije v Brně, kde připravuje další nové knihy pro slovenský i český trh. Více se o ní můžete dozvědět na https://www.facebook.com/sonabulbeck/.

Simon Scarrow (14)

Simon Scarrow je autor anglicky psaných historických románů, který se narodil v Nigérii a nyní žije v Norfolku. Získal magisterský titul na University of East Anglia, potom začal učit na East Norfolk Sixth Form College a City College Norwich. Známým se stal díky sérii Eagle , řadě románů odehrávajících se na území římské říše v době druhé vojenské invaze do Británie a pozdější kampaně za Julsko-claudiovské dynastie. Zatím tvoří sérii šestnáct knih; poslední, vydaná v roce 2017, se jmenuje Days of the Caesars. Napsal také sérii nazvanou Revolution o osudech Wellingtonových a Napoleonových, jejíž první titul, Young Bloods, vyšel v roce 2006. Druhý díl, The Generals, byl vydán o rok později a třetí díl, Fire and Sword, v lednu 2009. Čtvrtá a poslední kniha série je z června 2010 a nese název The Fields of Death. Nová série Gladiator začala vycházet v roce 2011. Série knih Orel se točí kolem dvou hlavních protagonistů, Quintus Licinius Cato a Lucius Cornelius Macro, kteří jsou oba římskými vojáky. Macro, veterán s téměř 15 let služby v římské armádě, byl nedávno jmenován do hodnosti centuriona. Cato, který vyrostl v paláci jako otrok, se na začátku seriálu připojí k II. legii jako optio Macra. První kniha začíná v 42 našeho letopočtu. Knihy pokrývají zkušenosti dvou vojáků, nejprve jako zkušený setník a nový Optio, v bitvách v Germanii a invazi do Británie jako součást Legio II Augusta. V 6. knize Orlí proroctví slouží jako součást císařského námořnictva na východu Itálie. V 7. a 8. knize bojují ve východních provinciích jako zástupci císaře Tiberia Claudia a jeho tajemníka Narcisse. V 9. knize ztroskotají na ostrově Kréta, kde se musí postavit místnímu povstání otroků vedené bojovníkem, který má s Macrem a Catonem nevyřízené účty z minulosti. V roce 2007 vydavatelství oznámila, že hodlá přestat používat slovo "orel" v názvu knihy této řady, počínaje Centurion. Tato změna byla zřejmě proto, že...

Shirley Bassey (18)

Dame Shirley Bassey je proslulá velšská zpěvačka, známá svým silným hlasem a okouzlující image. Basseyová se narodila 8. ledna 1937 v Cardiffu ve Walesu a její kariéra odstartovala koncem 50. let. Mezinárodní uznání získala v 60. letech, zejména poté, co nahrála ústřední písně k několika filmům o Jamesi Bondovi, včetně snímků "Goldfinger" , "Diamanty jsou věčné" a "Moonraker" . Tato vystoupení upevnila její spojení s bondovskou sérií a přispěla k její pověsti skvělé interpretky dramatických balad.