Všichni Autoři a témata

Boris Filan (16)

Boris Filan je slovenský spisovatel, textař, dramaturg, scenárista a příležitostný moderátor. Boris Filan je synem scenáristy, režiséra a dramatika Ľudovíta Filana. Vystudoval filmovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na VŠMU v Bratislavě . V letech 1973 - 1987 pracoval jako dramaturg v literární redakci ČST Bratislava i v redakci zábavných programů Československé televize v Bratislavě. Za svoji publicistickou aktivitu obdržel v roce 1994 cenu Egona Erwina Kische. V roce 2000 získal Cenu za nejprodávanější knihu Tam tam 3, kterou udělovala v roce 1999 Všeobecná úvěrová banka. Je autorem vícero scénářů televizních komedií. Autorsky připravoval a uváděl televizní talk-show Gala Borisa Filana. Od šestnácti let psal texty k písničkám, později hlavně pro Pavola Hammela a skupiny Prúdy a Elán. Naposledy s Elánem spolupracoval na vydání alba Elán - Tretie oko . Ve Slovenském rozhlase uvádí úsměvnou publicistickou relaci Borise Filana Pálenica. V roce 1989 napsal scénář hudebního filmu Rabaka, v němž hlavní roli ztvárnila skupina Elán, a v roce 1991 spolu s Vašem Patejdlem muzikál Snehulienka a sedem pretekárov. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boris Filan na slovenské Wikipedii.

Bohuslav Čepelák (13)

Bohuslav Čepelák, trampskou přezdívkou Irčan byl český novinář, spisovatel, tramp, překladatel z angličtiny a propagátor díla Jaroslava Foglara. Pocházel z rodiny truhláře. Vyučil se knihkupcem a pracoval jako účetní ve Vědeckém knihkupectví v Praze. Ve svých 19 letech začal přispívat do novin a stal se spoluzakladatelem časopisu Tramp, který vycházel do roku 1931. V letech 1930–5 vedl své vlastní nakladatelství „Příležitostné nakladatelství soudobé beletrie v Praze“, vyšly zde však jen čtyři tituly jiných autorů. Později pracoval byl i ředitelem Ústředního studentského knihkupectví. V letech 1937–8 byl šéfem Lucernafilmu a ateliérů A-B. Přezdívku Irčan získal, když se zajímal o boj Irů za samostatnost a svobodu a diskutoval o tom s kamarády. Pod touto přezdívkou psal především do Trampa a později Obrany lidu. Za války se věnoval psaní dobrodružných románů a knih pro děti, příběhům o zvířatech a přírodě. První knihu napsal v roce 1937 a zpočátku psal především kovbojky pro Rozruch a Rodokaps. Za celý svůj život napsal přes 70 knih. Při psaní používal desítky různých pseudonymů, mj. Pavel Soldán, Tim O´Brien, J. O. Henry, J. B. Smith, W. Forest a další. Spolu s R. Madranem-Vodičkou byl spoluautorem scénáře pro film Svátek věřitelů . Po válce se stal ředitelem propagace Českého státního filmu . Od roku 1952 byl redaktorem časopisů, vydávaných Svazarmem a deníku Obrana lidu. V Obraně lidu se mu podařilo vytvořit trampskou rubriku. V časopise Signál prosadil otiskování románu Jaroslava Foglara Kronika Ztracené stopy na pokračování. Je pochován na hřbitově v Kytíně u Mníšku pod Brdy.

Blanka Stehlíková (15)

Historička umění, publicistka PhDr. Blanka Stehlíková Csc., se narodila 26. 8. 1933 v Březových Horách jako dcera básníka a malíře Ladislava Stehlíka. Do školy chodila v Myslívi, poté navštěvovala Spolkové dívčí gymnázium v Českých Budějovicích a od roku 1945 až do roku 1951 Státní reálné gymnázium Jana Masaryka v Praze. Poté vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, obor dějiny umění. Diplom kandidáta věd, za disertaci Česká angažovaná grafika 1917 – 1927, jí byl předán v roce 1989. Bohatá je její odborná činnost v oblasti umění 20. století , pracovala také jako vědecká síla v kabinetu pro teorii, kritiku a dokumentaci Svazu čs. výtvarných umělců, dále jako redaktorka Večerní Prahy. V letech 1986 – 1991 byla členkou poroty Nejkrásnější knihy ČSSR. Od roku 1990 je členkou vědecké rady Památníku Terezín. Bohatá je také její kurátorská a publikační činnost. Je také autorka četných novinových a časopiseckých článků. V roce 1986 převzala cenu Svazu českých výtvarných umělců za přínos v oblasti knihy a ilustrace, dvě pamětní medaile Památníku Terezín a v roce 2007 obdržela medaili Václava Hollara. Zaměřuje se na oblast ilustrací dětské knihy, je autorkou několika monografií a mnoha výstav, spolupracovala s kolegy ve Spojených státech amerických, v Německu i v Japonsku

Bethany Campbell (14)

Sally McCluskey se narodil v Omaha, Nebraska . Získala bakalářský titul z Wayne State Teachers College, MA v angličtině z University of Arkansas a Ph.D. V anglické literatuře z Northern Illinois University , kde se seznámila se svým budoucím manželem, Dan Borengasser, kolegy absolventa. Po dokončení studia, učila na svou alma mater a později na Eastern Illinois University . Ona také pracoval na volné noze jako spisovatel pro několik blahopřání společnosti. Vydala svůj první romantického románu v roce 1984. Získala tři románské spisovatele Ameriky Rita cen, tři romantické Times Recenzent Awards, Maggie cenu, a Daphne du Maurier Award of Excellence. Ocenění Flirtation River: 1989 Rita Awards Best Novel vítěz Každý druh nebe: 1992 Rita Awards Best Novel vítěz Podívejte se, jak oni běží: 1997 Rita Awards nejlepší román vítěze Literatura Jako Bethany Campbell Jednotlivé romány Poté, co se hvězdy padají, 1985 A Thousand Roses, 1986 Jen Woman, 1986 Srdce, 1987 Klady a zápory, 1987 Sea Promise, 1987 Long Way Home, 1987 Flirtování River, 1988 Diamond Trap, 1988 Lost Moon Flower, 1989 Snow Garden, 1989 Na Růže Constant, 1989 Mrtvý Protiklady, 1990 Srdce Ne. 1990 Konce Země, 1990 Taneční Sky, 1990 Každý Kind of Heaven, 1991 Každá žena sen, 1991 Mrak držáky, 1991 Spellbinder, 1992 Dětská hra, 1992 Sand Dollar, 1992 Jen dělat věřit, 1992 Přidejte trochu koření, 1993 Lady a Tomcat, 1993 Muž, který přišel na Vánoce, 1993 Amarillo ráno, 1993 Thunder Rolls, 1993 Drahokamu Cowboy, 1994 Jemný v mé mysli, 1994 Lonestar State of Mind, 1995 Nenechte mluvit s cizími lidmi, 1996 Podívejte se, jak oni běží, 1996 Neslyším zlo, 1998 The Guardian, 1999 PS Love You Madly, 2000 Čí Little Girl Are You?, 2000 Baby Dárkové, 2002 Little Town v Texasu v roce 2003 Home do Texasu, 2004 Divocí koně, 2005 Jako Lisa Harris Jednotlivé romány I přijde na vás!, 1994 Undercurrent, 1994 Potíž v ráji, 1994 Lákavé, 1995 Muž z Oklahomy, 1996...

Bedřich Václavek (16)

Bedřich Václavek byl český marxistický estetik, literární teoretik a kritik. Jako člen Devětsilu byl stoupenec poetismu. Rozpracoval směr socialistického realismu. Bedřich Václavek se narodil 10. ledna 1897 v Čáslavicích u Třebíče. Pocházel z chudé rodiny. Gymnázium vystudoval v Třebíčí. Poté studoval germanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Jeho učiteli byly přední osobnosti české literární vědy a folkloristiky: Zdeněk Nejedlý, Otokar Fischer, Čeněk Zíbrt a další. Po ročním studiu na univerzitě v Berlíně působil krátce v Brně jako středoškolský profesor a potom po většinu svých tvůrčích let jako knihovník Zemské a univerzitní knihovny v Brně a Studijní knihovny v Olomouci. Soustavně byl veřejně činný. Byl nejvýznamnějším představitelem levice v literární vědě. Ve dvacátých letech byl členem avantgardy sdružené v Devětsilu. Ve 30. letech působil v Levé frontě. Za okupace se zapojil do protifašistického odboje, byl zatčen, převezen do koncentračního tábora v Osvětimi a 5. března 1943 pravděpodobně usmrcen injekcí. Dnes je po něm pojmenována jedna z kolejí Univerzity Palackého v Olomouci a ulice v Třebíči, v Olomouci a v Praze-Dejvicích. První Václavkovou knihou je soubor statí o jeho současnících Od umění k tvorbě . Další byla historická monografie Poezie v rozpacích . Třetí nejdůležitější knihou byla Česká literatura 20. století . Jeho dílu projevila úctu Filozofická fakulta MU v Brně, která ho posmrtně jmenovala docentem pro obor novější české literatury.

Becky Albertalli (14)

Becky Albertalli je americká autorka Young Adult literatury. Je známá díky svému debutu Simon vs. the Homo Sapiens Agenda , který získal Cenu Williama C. Morrise jako nejlepší debut roku 2015 napsaný pro mládež. Podle knihy byl natočen film Já, Simon . Její další knihy jsou The Upside of Unrequited , Leah on the Offbeat a What If It's Us, kterou napsala spolu s Adamem Silverou. Albertalli uvedla, že k práci spisovatelky ji inspirovala australská autorka Jaclyn Moriarty. Ve spolupráci s Adamem Silverou: Se svou sestrou Caroline vyrůstala v Atlantě, kde nyní žije se svým manželem Brianem a syny Owenem a Henrym. Albertalli navštěvovala vysokou školu v Connecticutu, kde se zaměřovala na obor psychologie, poté se přestěhovala do Washingtonu, D.C., kde získala doktorát z klinické psychologie. Pracovala jako psycholožka až do roku 2012, kdy se jí narodil první syn, a následně se rozhodla zkusit napsat knihu. Albertalli byla vychována v reformní židovské domácnosti. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Becky Albertalli na anglické Wikipedii.

Armand Lanoux (9)

Armand Lanoux se narodil 24.10.1913 v Paříži. Původním povoláním učitel, později novinář a rozhlasový pracovník, vydal několik básnických sbírek ovlivněných proudem surrealismu: proslul však zejména jako prozaik. Lanouxovy detektivní příběhy vznikaly ve čtyřicátých letech, ještě za války. Po válce publikuje Lanoux velmi mnoho, za dvacet let napsal kromě esejistických prací asi dvacet románů. Z jeho knih jsme si v českém překladu až dosud mohli přečíst Majora Watrina, Setkání v Bruggách, Když nastává odliv. A. Lanoux byl odměněn za svá díla četnými literárními cenami: r. 1948 získal Prix du roman populiste, r. 1953 Prix Apollinaire a Grand Prix du Roman de la Société des Gens de Lettres, r. 1956 Prix interallié a v roce 1963 Goncourtovu cenu. Zemřel 23.března 1983 Champs-sur-Marne.

Antonín Dynda (16)

Učebnice cizojazyčné obchodní korespondence.

Andrej Sládkovič (16)

Andrej Sládkovič, vlastním jménem Andrej Braxatoris , byl slovenský evangelický farář, básník, literární kritik, publicista a překladatel. Ve starší české literatuře je uváděn jako Ondřej Sládkovič. Pocházel z rodiny učitele Ondřeje Braxatorise a Terezie, rozené Bartolomeidesové. Vzdělání získal v letech 1826 – 1830 v Krupině, v letech 1830 – 1831 se zdokonaloval v maďarštině v Perőcsény, v letech 1831 – 1832 navštěvoval piaristické gymnázium v Krupině, v letech 1832 – 1840 pokračoval ve studiu na Evangelickém lyceu v Banské Štiavnici, v letech 1840 – 1842 navštěvoval Evangelické lyceum v Bratislavě a nakonec v letech 1843 – 1844 studoval teologii na univerzitě v Halle. V roce 1847 byl vysvěcený na kněze a začal působit jako evangelický farář v Hrochoti. Od roku 1856 až do smrti působil jako farář v Radvani nad Hronom. Na Slovenském národním shromáždění, které se konalo ve dnech 6.–7. června 1861 v Turčianském Svätém Martině a na kterém bylo přijato Memorandum národa slovenského, byl zapisovatelem. Byl zakládajícím členem Matice slovenské. Jeho syn, Martin Miloš Braxatoris také evangelický farář, byl známý básník, redaktor a překladatel. Jeho vnukem byl libretista a textař Pavol Braxatoris, spoluzakladatel slovenské operety a známý spoluautor operet s Gejzou Dusíkem jako např. Modrá ruža, Pod cudzou vlajkou a jiných. z francouzsštiny z ruštiny z němčiny

Alice Pantermüller (14)

Alice Pantermüllerová je německá autorka dětských knih. Proslavila se především sérií Lenčiny katastrofy. Alice Pantermüllerová již od dětství psala příběhy, kterými spolu se svou mladší sestrou plnila školní sešity. Tenkrát si ještě ale nebyla jistá, zda by se chtěla stát spíše spisovatelkou nebo raději učitelkou. Po studiu gymnázia ve Flensburgu se rozhodla pokračovat studiem oboru učitelství němčiny, umění a dějin pro základní a střední školy. Po dokončení studia odjela do Skotska pracovat jako pomocná učitelka pro výuku němčiny, kde vyučovala hned na dvou základních školách. Po svém návratu začala přemýšlet o odchodu z učitelské branže a pustila se do studia oboru knihkupec. Od roku 2000 žije se svým mužem a dvěma syny v Dolním Sasku. V závěru roku 2009 se zúčastnila konkurzu vypsaného nakladatelstvím Arena, jednou literární agenturou a mnichovským Merkurem. Konkurz si kladl za cíl najít román jakéhokoliv žánru pro čtenáře od 10 do 14 let. Alice do soutěže přispěla svým příběhem Ostrov dinosaurů, který původně psala pro své dva syny. Její rukopis se ale dokázal mezi dvěma sty příběhy prosadit a konkurz vyhrál. Nakladatelství Arena vydalo rukopis v roce 2001 pod názvem Bendix Brodersen aneb Strašpytlové nezažijí žádná dobrodružství. Alice Pantermüllerová se po tomto úspěchu stala slavnou především díky sérii Lenčiny katastrofy, ve které vypráví prostřednictvím deníku vtipné zážitky desetileté Lenky a její nejlepší kamarádky Xeni. Série je bohatě ilustrována Danielou Kohlovou. Podle série Lenčiny katastrofy se natáčí v Severním Porýní-Vestfálsku a Bavorsku film. Natáčení bude probíhat do začátku listopadu 2018, německá kina uvedou tento film v roce 2019. Natáčení se chopila režisérka Neele Leana Vollmar, která už slavila úspěch se sérii pro mladé diváky s názvem Rico a Oskar, malí detektivové. Film je z produkce Lieblingsfilm a Dagstar Film v koprodukci se Senator Film....

Alexander McCall Smith (14)

Alexander McCall Smith je zimbabwsko-britský spisovatel, publicista a vysokoškolský pedagog. Své vzdělání získal ve Skotsku a v Zimbabwe. Jde o spisovatele a profesora lékařského práva na Edinburské univerzitě a je členem několika národních a mezinárodních institucí zabývajících se bioetikou. Jeho knihy zahrnují práce o lékařském právu, trestním právu a filozofii. Stejně tak je autorem řady knih pro děti, sbírek povídek a románů. Působil také na několika univerzitách v Africe včetně Botswany, kde nějakou dobu žil. Je ženatý, jeho manželka pracuje jako lékařka v Edinburghu a společně mají dvě dcery. Za knihu The No. 1 Ladie's Detective Agency z roku 1998 obdržel dvakrát Booker Judge's Special Recommendations. Ústřední postavou tohoto bestselleru, který se dočkal mnoha volných pokračování, je Precious Ramotswe, první žena v Botswaně, která si otevírá soukromou detektivní kancelář. Kromě série o paní Ramotswe autor napsal několik dalších knižních sérií. V sérii o První dámské detektivní kanceláři: V sérii knih o obyvatelích domu na 44 Scotland Street v Edinburghu: V sérii knih o Isabel Dalhousie, redaktorce a majitelce odborné publikace Review of Applied Ethics, jinak také série Sunday Philosophy Club: V sérii Corduroy Mansions: Další tituly:

Aleš Opatrný (16)

Mons. doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D. , je český katolický kněz, teolog a autor duchovní literatury. Byl vedoucím Pastoračního střediska pražské arcidiecéze , je mimo jiné spoluzakladatelem a členem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů a vedoucím katedry pastorálních oborů na KTF UK. Dne 8. září 2011 jej papež Benedikt XVI. jmenoval čestným prelátem Jeho Svatosti. Je stoupencem hnutí katolické charismatické obnovy.

Alena Vondrušková (13)

PhDr. Alena Vondrušková se ve své literární činnosti věnuje především historii i tradičním řemeslům a také technologiím rukodělných výrob. Vystudovala historii a etnografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze , pak působila v Ústředí lidové umělecké výroby Praha a ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy . V následujících letech pracovala jako designerka historického skla ve sklárně Královská huť v Doksech, kterou založila s manželem, historikem a spisovatelem Vlastimilem Vondruškou. V současné době se věnuje výhradně literární tvorbě. Napsala řadu odborných i populárně naučných knih o tradičních řemeslech , ale také o českých lidových zvycích, obyčejích a kalendářních i rodinných svátcích.

Alena Ladová (12)

Alena Ladová byla česká malířka a ilustrátorka, dcera Josefa Lady. Ilustrovala řadu knih pro děti, mezi nejznámější patří Alena Ladová dětem a Kluci, holky a Stodůlky. O svém otci napsala knihu Můj táta Josef Lada, která vyšla poprvé v roce 1963. Její manžel Jan Vrána byl pořadatelem a vydavatelem díla Josefa Lady. Tuto činnost později převzal jejich syn Mgr. Josef Lada .

Alejandro Jodorowsky (17)

Alejandro Jodorowsky Prullansky je chilsko-francouzský filmař, herec, mystik, filosof, autor komiksů, dramatik a spisovatel, někdy řazený k surrealismu. Svou duchovní nauku nazval psychomagie. Narodil se na severu Chile poblíž Iquique v židovské rodině z Ukrajiny. V roce 1939 se rodina přestěhovala do Santiaga, kde se seznámil s básníky Nicanorem Parrou a Enriquem Lihnem. V 50. letech odjel do Paříže, aby se zde učil pantomimu u mima Etienne Decrouxe. Poté založil s Fernandem Arrabalem a Rolandem Toporem avantgardní skupinu performančního umění nazvanou Mouvement panique. Roku 1966 vytvořil svůj první komiks , roku 1967 natočil první film . Roku 1970 zaujal netradičním filmovým westernem El Topo. Film nadchl Johna Lennona a Yoko Ono, kteří poskytli Jodorowskému milion dolarů na další film. Výsledkem byl kultovní snímek La Montaña Sagrada z roku 1973. V něm Jodorowsky otevřel své velké téma esoteriky. Byl poté blízko k realizaci velkého projektu, adaptaci románu Duna Franka Herberta . Projekt však zkrachoval, protože jeho rozpočet a nekonformní zpracování nechtěla zaštítit žádná produkční společnost. Natočil pak ještě tři filmy, ovšem již jen v undergroundové produkci. Známým se stala jeho science-fiction komiksová série Incal z let 1981–1989, na které spolupracoval s kreslířem Moebiem. Koncem 80. let se opět obrátil novým směrem a rozvinul vlastní filosoficko-spirituální syntézu s terapeutickými ambicemi, kterou nazval psychomagie a jež je postavena z velké části na studiu tarotu, imaginaci, interpretaci snů a symbolů. V Paříži začal provozovat psychomagickou terapeutickou praxi, za níž si nechává platit pouze dopisy klientů. Principy této praxe vysvětluje v knize rozhovorů Psychomagie: nástin panické terapie . Vede psychomagické dílny a semináře v různých zemích. V roce 2013 byl...

Adriena Binková (22)

Pedagožka, novinářka, fotografka a redaktorka společenských časopisů. Autorka pracovních sešitů pro ZŠ.

Adele Faber (9)

Americká psycholožka, autorka příruček o komunikaci v rodině.

Zuzana Koubková (11)

Zuzana Koubková je česká autorka historických románů, jejichž děj se odehrává v období přemyslovského státu. Narodila se 10. května 1973 v Praze, kde žije, často ale pobývá také na chalupě v Louňovicích pod Blaníkem, kde má svoje kořeny.. Vystudovala Českou zemědělskou univerzitu v Praze a je rostlinolékařka. Mezi její zájmy patří historický šerm, a několik let byla členkou historicko-šermířského spolku Záviš. Byl to právě tento koníček, který ji přivedl ke studiu odborných historických pramenů, a posléze i k literárnímu ztvárnění historických událostí a osudu některých osobností českých dějin. Nepovažuje se za spisovatelku, respektive považuje se za spisovatelku pro zábavu, psaní je pro ni jen koníčkem a pracuje ve státní rostlinolékařské správě. Zuzana Koubková se taktéž zúčastnila vědomostní soutěže České televize jménem AZ-kvíz. Má syna Boleslava, který se narodil 21. prosince 2004 v Praze. V roce 2016 se provdala za Ľuboše Bartúška, její občanské příjmení je tedy Bartúšková. Rozhodla se ale své romány nadále vydávat pod svým původním jménem. Zuzana Koubková je autorkou historických románů. Většina z nich se odehrává v době středověkých Čech.

Zdeněk Pokorný (12)

Narozen 27.2.1947 v Brně,zemřel 5.12.2007 tamtéž. RNDR., CSc., astronom, práce z oboru.

Zdeněk M Veselý (9)

V letech 1948–1971 byl redaktorem deníku Lidová demokracie, od r. 1971 působil jako nezávislý novinář. Psal též televizní hry, publicistickou literaturu a špionážní a detektivní romány, např. Člověk u klíčové dírky , Ukradl jsem bombu , Zatoulaný kamión . Své první tři beletristické práce publikoval ve spolupráci s Jiřím Brabencem.

Zdeněk Helus (11)

Vystudoval obor psychologie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1961-1989 pracoval jako vědecký pracovník v Československé akademii věd; v jejím Pedagogickém ústavu J.A.Komenského vedl Oddělení pedagogické psychologie. Od roku 1990 působí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1994-1999 zde vykonával funkci děkana. V současnosti je proděkanem, členem vědecké rady fakulty, předsedou redakční rady časopisu Pedagogika, členem vedení Výzkumného záměru „Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání“. V roce 2008 byl jmenován čestným doktorem Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2011 mu byla udělena Medaile 1.stupně Ministra školství, mládeže a tělovýchovy. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Prof. PhDr. Helus Zdeněk, DrSc., dr.h.c. Je odborníkem v oblasti psychologie a pedagogiky. Zabývá se zejména problematikou dítěte, dětství, vlivy současného světa na vývoj dítěte a problematikou vzdělávací, respektive školní úspěšnosti dětí a dospívajících. Zdůrazňuje význam potencialit , motivace, citového prožívání, vývoje schopnosti učit se jak se učit a poznávat jak poznávat a odstraňování vnitřních bloků a bariér . Zabývá se i přípravou učitelů, s důrazem na jejich kompetence zvládat nové úkoly a nároky, které přináší společnost vědění, ale také narůstající problémy související s krizovými jevy ve společnosti. Působí na Univerzitě Karlově v Praze. Je mluvčím asociace děkanů pedagogických fakult. Hlavní knižní publikace z posledních pěti let: · Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada 2007 · Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál 2009. . · Osobnost a její ...

Wolfgang Schreyer (9)

Wolfgang Schreyer byl německý spisovatel. Zdroj: a) německá wikipedie

William R Forstchen (16)

William R. Forstchen je americký historik a spisovatel. V roce 1972 získal bakalářský titul na Rider College, magisterský pak v roce 1991 na Purdue University a o tři roky později i doktorát z Amerických dějin. Disertační práce byla na téma „The 28th USCTs: Indiana\'s African Americans Go to War, 1863–1865“. William R. Forstchen je asistentem na katedře historie a vzdělávání na Montreat-Anderson College a zaměřuje se na archeologii a dějiny americké občanské války. Publikoval řadu knih v žánru SF i fantasy, z nichž některé spadají do sérií Magic či Wing Commander. Sám je tvůrcem ságy Lost Regiment a společně s R. E. Feistem napsal první část Legend trhlinové války, román Čestný nepřítel. Knihy ze série Star Trek - Nová generace obohatil titulem The Forgotten War . Forsten žije v Black Moutain v Severní Karolíně s manželkou Sharon a dcerou Megan. Knihu Hvězdná akademie napsal pro svou dceru Megan Marii Forstchenovou, narozenou 28. července 1993 s tímto věnováním: \"Ať se některé ze snů v této knize stanou skutečností ve světě, v němž jednou budeš žít.\"

Vojtěch Kodet (15)

Otec Karmelitán Vojtěch Kodet se narodil 20. 5. 1956 v Malém Beranově, okres Jihlava. Po studiu sedmiletého gymnázia v Jihlavě vystudoval teologii a roku 1982 byl vysvěcen na kněze v brněnské diecézi. Již v prvních letech studia teologie se seznámil s Řádem karmelitánů , který působil v době komunistického režimu v podzemí. Členem řádu se stal se v roce 1976. Začátkem osmdesátých let se seznámil se začínajícím hnutím charismatické obnovy v ČR. Nyní je členem národního týmu CHO, který mj. připravuje program konferencí Obnovy. V období totality působil jako kaplan v Pozořicích, Jedovnicích, v Brně-Zábrdovicích a ve Velkém Meziříčí. V roce 1988 byl ustanoven farářem ve farnostech Biskupice a Radkovice u Hrotovic. Po pádu totalitního režimu se stal v roce 1990 převorem a novicmistrem kláštera karmelitánů v Kostelním Vydří. Současně sloužil jako farář v Kostelním Vydří a dvou přilehlých farnostech. Od roku 1989 byl také konzultorem a členem kněžské rady při brněnském biskupství. Od roku 2000 studoval spirituální teologii na Papežském institutu spirituality Teresianum v Římě, v roce 2005 obhájil doktorát z teologie. Od roku 2002 externě vyučuje na KTF UP v Olomouci. Od roku 2003 je rovněž představeným Řádu bratří karmelitánů v České republice. Kromě toho se věnuje přednáškové a formační činnosti, duchovnímu doprovázení a vedení exercicií pro různé skupiny lidí, zvláště pro kněze. V roce 1991 společně s P. Janem Fatkou založili Karmelitánské nakladatelství se sídlem v Kostelním Vydří

Vlastislav Toman (15)

Vlastislav Toman je český novinář, spisovatel dobrodružných knih a scenárista komiksů. V letech 1959–1992 působil jako šéfredaktor časopisu ABC. Křestní jméno dostal omylem matrikáře – měl se jmenovat Vlastimil. Vystudoval v Plzni střední průmyslovou školu elektrotechnickou, kterou dokončil roku 1948, až po II. světové válce, během níž byl totálně nasazen. Po dokončení studia nastoupil do plzeňské Škodovky. Poprvé publikoval krátkou povídku v časopise Vpřed v roce 1948. V letech 1953–1956 byl kulturním redaktorem časopisu Rudá zástava. V roce 1956 pomáhal zakládat časopis ABC, v roce 1959 se stal jeho šéfredaktorem, kterým byl až do dosažení důchodového věku . ABC bylo za jeho působení největším časopisem pro mládež. Od roku 1994 řídil časopis pro mládež Kamarád. Během svého života publikoval řadu dobrodružných i populárně naučných knih a scénářů komiksů, obvykle se sci-fi námětem. Tyto komiksy vycházely na pokračování v časopisu ABC, okrajově i jinde . Věnoval se také popularizaci kosmonautiky a historii střelných zbraní. V roce 1974 byl oceněn cenou ČSAV za nejlepší populárně vědecké práce v tisku, rozhlase a televizi. Byl členem KSČ, do strany vstoupil po 2. světové válce z přesvědčení. V 90. letech psal pro komunistické Haló noviny.

Vlasta Dvořáková (15)

Narozena 19. 9. 1920 v Praze, zemřela 2005. PhDr., historička výtvarného umění, literatura z oboru.

Vlado Burian (11)

Narodil se roku 1923. Malíř, hoteliér a publicista.

Vladimír Zicháček (14)

RNDr. Vladimír Zicháček byl pedagog v oboru zoologie, biologie a ekologie. Autor učebnic, publicistických textů, medailonů slavných, kteří studovali na Slovanském gymnáziu, též básní a beletristických textů. Vladimír Zicháček studoval na Slovanském gymnáziu, maturoval v roce 1960 a pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, obor biologie a chemie. Později působil jako pedagog na gymnáziu ve Šternberku a ve Vsetíně, a také jako metodik-didaktik v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci. V roce 1989 se vrátil na Slovanské gymnázium jako zástupce ředitele školy. O 3 roky později byl jmenován jejím ředitelem a funkci zastával 15 let. S úsilím se věnoval rozvoji francouzské sekce a díky tomu v roce 2005 obdržel Palmový řád francouzské Akademie za rozvoj česko - francouzských vztahů. Během svého působení na Slovanském gymnáziu se věnoval také regionální historii, například zpracoval medailony významných osobností spjatých s historií školy a několik let byl v čele Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Byl také autorem řady učebnic a odborných knih a editoval pět rozsáhlých almanachů Slovanského gymnázia.

Vladimír Železný (4)

Vladimír Železný je český žurnalista, podnikatel a politik. Narodil se na konci 2. světové války v ruském Kujbyševu, kde si jeho otec, příslušník československých jednotek v zahraničí, které bojovaly proti nacistickému Německu, léčil zranění, která utrpěl při bojích pod Kyjevem. V roce 1963 odmaturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze a nastoupil na pozici asistenta produkce v Československé televizi. V roce 1964 začal studovat na Institutu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze obor sociologie-publicistika. V roce 1968 působil v Československé televizi jako redaktor a přispíval do časopisů Reportér a Student. Během srpnové invaze se aktivně účastnil ilegálního televizního vysílání proti okupaci. Poté odjel do Spojeného království, kde působil v agentuře Associated Press. Po návratu do Československa v roce 1970 dokončil své studium FSVP UK a získal titul PhDr. V období normalizace působil opět v Československé televizi jako redaktor, komentátor a režisér a mimo jiné pro ni komentoval i tři lety Apolla k Měsíci. Počátkem 70. let se stal pro nakladatelství SNTL redaktorem časopisu Technický magazín. Pod pseudonymem Vladimír Silný psal scénáře k populárně naučným pořadům a televizním inscenacím. Známý je především pořad Okna vesmíru dokořán. Pod pseudonymem Jakub Stein přispíval do samizdatových časopisů. Po sametové revoluci se v roce 1990 stal mluvčím Občanského fóra a také hlavním dramaturgem jeho volební kampaně. Po rozpadu Občanského fóra byl v roce 1991 ještě krátce mluvčím Občanského hnutí, pak mluvčím vlády České republiky a poradcem tehdejšího premiéra Petra Pitharta. Usiloval také ve výběrovém řízení o post ředitele České televize, ale byl poražen Ivem Mathém. 4. února 1993 získala společnost CET 21 s Železného projektem od Rady pro rozhlasové a te...

Vladimír Soukup (14)

Narozen 20.4.1949 v Letohradě, vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity karlovy. V letech 1972 - 1990 redaktor, posléze zástupce šéfredaktora deníku Večerní Praha, v letech 1990 - 1992 redaktor deníku Svobodné slovo

Vladimír Smolák (12)

Narozen roku 1887 v Hrusicích, zemřel 27.6.1959 v Praze. Středoškolský profesor, romanista, autor česko- a slovensko-francouzských slovníků, učebnice francouzštiny a příručky francouzského pravopisu, vydané francouzsky.

Vladimír Novotný (11)

Doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , je literární historik, kritik, editor, publicista, překladatel z ruštiny a pedagog. Vystudoval ruský jazyk a dějepis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po interní aspirantuře na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pracoval jako redaktor časopisů Ruský jazyk a Literární měsíčník, od roku 1978 byl zaměstnán v nakladatelství Odeon nejdříve jako redaktor časopisu Světová literatura, později jako vedoucí redaktor knižní redakce. Původní rusistické zaměření si rozšířil o českou literaturu, kterou od roku 1975 recenzuje na stránkách novin i časopisů a k níž píše i doslovy. V letech 1990 až 1999 byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Od roku 1994 se věnuje též pedagogické činnosti: Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci, Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze. V současnosti je docentem na Filosofické fakultě Univerzity Pardubice . Spolupracoval s Portálem české literatury, je šéfredaktorem plzeňského literárního časopisu Plž.

Vladimír Kott (8)

Narozen 1.7.1910. Ing., dr., publikace a redakční práce z oboru ovocnictví.

Vítězslav Novák (18)

Vítězslav Novák byl významný český hudební skladatel a pedagog, který se významně podílel na rozvoji české hudby na konci 19. a počátku 20. století. Byl žákem Antonína Dvořáka na pražské konzervatoři a v jeho díle se odráží vliv jeho učitele i nacionalistický zápal, který v tomto období charakterizoval většinu hudby z tohoto regionu. Novákovy skladby často čerpaly inspiraci ze slovanského folkloru a krajiny, jak dokládají skladby jako Slovenská suita op. 32 a V Tatrách - symfonická báseň op. 26.

Viktor Emil Frankl (13)

Viktor Emil Frankl byl rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy a logoterapie. Viktor Frankl se narodil ve Vídni v židovské rodině krátce poté, co se jeho rodiče do Vídně přistěhovali z Pohořelic u Brna. Jeho otec byl státní úředník. Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, během studia se specializoval na neurologii a psychiatrii. Od nadšení ze Sigmunda Freuda a jeho redukce člověka na bytost ovlivňovanou více či méně skrytými sexuálními impulzy „přešel“ ke škole Freudova oponenta Alfreda Adlera, ovšem ani s jeho výkladem člověka nebyl spokojen dlouho. Když začal po skončení studia pracovat jako psychiatr ve Vídni a pomáhal bu­dovat síť poraden po celém Rakousku zachváceném krizí, začal přicházet k názoru, že terapii je třeba vést do hlubších a duchovnějších sfér, má-li být běžnému člověku se všemi jeho starostmi užitečná. Tvrdil, že přestal poslouchat své učitele a naučil se naslouchat svým pacientům a učit se od nich. Pracoval také v poradně pro mládež, kde se mj. zabýval problémem sebevražd při vydávání vysvědčení. Roku 1937 si založil soukromou praxi, specializovanou na neurologii a psychiatrii. V roce 1938, když Rakousko obsadili Němci, musel kvůli židovskému původu přestat léčit „árijské" pacienty. Ač­koli mohl mladý Frankl uprchnout do zahraničí, zůstal kvůli svým blízkým, kteří povolení vycestovat nedostali. V roce 1940 začal pracovat v Rothschild Hospital, kde vedl neurologické oddělení. Šlo o jedinou nemocnici ve Vídni, ve které tehdy byli ještě přijímání i Židé. Jeho lékařské diagnózy v několika případech zachránily nemocné před eutanazií podle nacistického programu. V prosinci 1941 se oženil s Tilly Grosser. V roce 1942 byl odeslán do koncentračního tábora. V průběhu války byl vězněn v Terezíně, Osvětimi a Türkheimu. Za pobytu v koncentračních táborech se mu začaly rýsovat hlavní myšlenky logoterapie. Organizoval tajná setkání a přesvědčoval spoluvězně, že budou-li mít pr...

Věra Formánková (8)

Narozena 6.2.1928 ve Slaném. Paed.dr., asistentka katedry českého jazyka, literatura z oboru.

Věnceslav Černý (14)

Věnceslav Černý byl český malíř, ilustrátor a loutkař. Nejprve studoval na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Františka Čermáka a Antonína Lhoty, později i na akademii ve Vídni u prof. Christiana Griepenkerla. Střídavě žil v Praze, v Mladé Boleslavi a v lázních Železnice. Byl ženat, s manželkou Marií, rozenou Jechovou měl syna Aleše a dceru Květuši . Zemřel v nemocnici v Mladé Boleslavi, pohřben byl v Železnici. Téměř výhradně se věnoval ilustraci, jak knižní , tak i časopisecké . Kromě toho se zabýval i historickými, zejména bitevními motivy, v podobě kreseb i velkých olejomaleb. Byl oblíbeným ilustrátorem mnoha pražských nakladatelství , v jejichž vydáních ilustroval zejména knihy Lidije Aleksejevny Čarské, Františka Josefa Čečetky, Aloise Jiráska, Karla Maye a Henryka Sienkiewicze. Vyzdobil rovněž vydání pamětí italského dobrodruha Giacoma Casanovy a v letech 1893 až 1909 ilustroval šestnáct knih Julesa Verna.

Valerij Vladimirovič Sinel‘nikov (10)

Ruský psychoterapeut, psycholog, homeopat.

Václav Vydra (13)

Václav Vydra se narodil v Praze v roce 1956. Je synem divadelních herců Václava Vydry a Dany Medřické. Po studiich na pražské konzervatoři začal hrát v divadle Kladno . Zde si zahrál např.ve hrách Zkrocení zlé ženy nebo Sen noci svatojanské . Poté hrál v Městských divadlech pražských , např. Osel a stín , Sen noci svatojanské atd. V Divadle na Vinohradech se objevuje jako Filip francouzský ve hře Král Jan nebo jako Martin Kabát v Hrátkách s čertem. V tomto divadle hrával také jeho dědeček a rodiče. Nejvíce se ale proslavil na televizní obrazovce jak ve filmových, tak v seriálových rolích. Účinkoval ve velice úspěšných českých filmech a také v pohádkách . Z televizních seriálů můžeme jmenovat např. Bylo nás pět, Život na zámku, Návštěvníci nebo Náměstíčko.

Václav Vlasák (14)

Narozen 29. 4. 1931 v Praze, zemřel 5. 2. 2014. Prof., PhDr., CSc., filolog, romanista, vysokoškolský pedagog, autor slovníků, učebnic, vysokoškolských skript a odborných článků z oboru a učebnic češtiny pro cizince, propagátor francouzského jazyka a francouzské kultury.

Václav Větvička (7)

Narozen 10.3.1954 v Praze. RNDr., CSc. Přírodovědec, profesor lékařské katedry v Louisville , řadu let pracovníkem Mikrobiologického ústavu ČSAV, zabývá se imunologií a výzkumem rakoviny, autor cestopisu a spoluautor kuchařek.

Václav Řezníček (16)

Václav Řezníček , často psán i jako Vácslav Řezníček, byl český spisovatel, novinář, historik, knihovník a ředitel knihovny Národního muzea. Rod Václava Řezníčka pocházel z Krkonošského podhůří. Jeho otec Jan se oženil s Emilií, rozenou Exnerovou z Třebešova, a 7. března 1859 se stal hospodářem na zemědělské usedlosti ve Skaličce. 9. září 1861 se jim narodil syn Václav. První třídu gymnázia vystudoval v roce 1873 na Akademickém gymnáziu v Praze, na konci letních prázdnin roku 1874 pak odjel na studia do Hradce Králové, kde také maturoval. Spolu se svými přáteli Aloisem Jansou, Ladislavem Klumparem, Františkem Puchmajerem, Václavem Šolcem a dalšími založil Řezníček časopis Z jarních luhů jako reakci na zabrání Bosny a Hercegoviny roku 1878 rakousko-uherským vojskem. Sám zde publikoval několik svých povídek a časových fejetonů. Vydávání časopisu bylo však záhy zrušeno, jelikož se jednalo o tištěný a úředně neschválený tajný studentský časopis. Po ukončení gymnázia byl přijat na pražskou univerzitu, kde roku 1881 nastoupil na právnickou fakultu. Později přešel na filozofickou fakultu. Pracoval v literárním odboru Umělecké besedy a roku 1887 byl členem spisovatelského spolku Máj. Dále byl v roce 1885 jmenován starostou studentského Akademického čtenářského spolku. Studia na pražské univerzitě ukončil v roce 1889 doktorátem z historie . V roce 1889 přijel do Ronova nad Sázavou navštívit rodinu Peškových, jejichž dceru Vlastimilu si později vzal za ženu. Tam ho upozornili na staré purkrechtní knihy, uložené u okresního soudu města Přibyslavě. Řezníček si dva svazky vypůjčil a odvezl je do archivu města Prahy, kde v nich pak archiváři Josef Emler a Jaromír Čelakovský nalezli rukopisný text, známý nyní jako Paměti přibyslavské. Přepis textu zveřejnil Řezníč...

Václav Pavel Borovička (6)

Václav Mencl (9)

Václav Mencl je český pravicový politik, člen ODS, počátkem 90. let 20. století primátor Brna, v letech 1996-1998 senátor a v letech 2002 až 2013 poslanec Poslanecké sněmovny. Od roku 2015 je členem RRTV. V roce 1967 vystudoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně a poté až do roku 1990 pracoval jako projektant ve Výzkumném ústavu vodohospodářském podniku Stavoprojekt Brno. V komunálních volbách roku 1990 byl za Sdružení pro Brno zvolen do zastupitelstva Brna. Stal se pak primátorem Brna. Jeho nástup do funkce byl výsledkem složitých povolebních jednání. Ačkoliv v zastupitelstvu byla výrazně zastoupeno Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko, nedokázalo získat většinovou podporu pro svého kandidáta. Naopak Menclovo Sdružení pro Brno, ač relativně menší subjekt, mělo blíže k Občanskému fóru a výsledkem dohod pak bylo zvolení Mencla primátorem. Členem ODS se stal roku 1991. Po dobu výkonu primátorské funkce čelil opakované kritice a opozice z řad HSD-SMS se snažila docílit jeho odvolání. Z primátorské funkce byl nakonec odvolán 30. září 1992. V období let 1992 až 1995 pracoval jako vedoucí Ústavu územního plánování na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně. V letech 1995 až 1998 byl náměstkem ministra hospodářství a ministra pro místní rozvoj coby ředitel sekce regionální politiky a územního plánování. V senátních volbách roku 1996 byl zvolen členem horní komory českého parlamentu za Senátní obvod č. 19 – Praha 11. V 1. kole získal přes 47 % hlasů a v 2. kole porazil svého rivala poměrem 64:36. Zasedal v senátním výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a byl místopředsedou senátorského klubu Občanské demokratické strany. V horní komoře parlamentu setrval jen po dva roky, do senátních voleb roku ...

Václav Gruber (16)

MUDr. Vác­lav Gru­ber pra­co­val řadu let v okresní nemoc­nici ve Stodě, kde také žije. Od roku 1994 pro­vo­zuje sou­kro­mou praxi v Holý­šově v okrese Domažlice. Je čle­nem Obce spi­so­va­telů a Stře­diska zápa­do­čes­kých spi­so­va­telů v Plzni. Bez­pro­střední pří­čina smrti Poslední ope­race Pří­pad chirurg Počkám do tmy

Václav Frolec (11)

Václav Frolec byl český národopisec, folklorista a vysokoškolský pedagog. Mezi jeho hlavní okruhy zájmu patřila materiální lidová kultura, především lidová architektura, lidové zvyky, obyčeje, obřady a slavnosti, vinohradnická kultura, způsob života v karpatské a balkánské oblasti, etnomuzikologie a problémy etnicity. Věnoval se také metodologii a teorii etnografického terénního výzkumu a otázkám definice etnografických fenoménů. Václav Frolec se narodil roku 1934 v Ratíškovicích, kde také vychodil obecnou školu. Poté navštěvoval gymnázium ve Velehradě a Uherském Hradišti . V roce 1953 začal studovat hudební vědu a národopis na Filozofické fakultě brněnské univerzity, od roku 1954 studoval národopis jednooborově. Studia ukončil roku 1958, poté nastoupil do muzea v Hodoníně, kde pracoval dva roky. V roce 1961 se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde začal vyučovat na katedře etnografie – na tomto pracovišti působil až do konce svého života. V roce 1963 získal titul CSc., o čtyři roky později titul PhDr. V roce 1968 zde také habilitoval, obdržel titul docent slovanské etnografie. V roce 1990 získal titul profesor pro obor evropský národopis, roce 1991 poté ještě titul DrSc. Václav Frolec zemřel náhle v květnu 1992 v době jeho pobytu na universitě v Münsteru. Z jeho vědeckých úspěchů jmenujme mimo nesmírný etnografický přínos například oživení česko-bulharských vědeckých styků či rozšíření obzorů české etnografie na Balkán. Lze mu vděčit také například za udržení podoby festivalu ve Strážnici, v němž byl dlouhé roky předsedou programové rady. I přesto, že chtěl tento post několikrát opustit, na naléhání svých kolegů v této pozici setrval, především proto, že jeho protikandidáti byli z řad komunistických prominentů a chtěli Strážnici politizovat. S odvoláním právě na strážnický festiva...

Timothy Zahn (16)

Timothy Zahn je americký spisovatel science fiction, jeho nejznámějším dílem je trojice románů o velkoadmirálu Thrawnovi, odehrávající se ve vesmíru Star Wars několik let po Návratu Jediho. Narodil se v Chicagu v roce 1951. Na Michiganské státní univerzitě získal v roce 1973 bakalářský titul z fyziky. Další akademický titul – magisterský – získal opět z fyziky v roce 1975 na University of Illinois. V témže roce se začal věnovat psaní science fiction. Je ženatý, jeho manželka Anna s ním žije v Oregonu. Roku 1984 získal Cenu Hugo za novelu Kaskádový bod.

Thomas Berger (4)

Americký autor krásné a románové literatury. Bergerovy práce pokrývají množství literárních žánrů od detektivek až po humoristická díla. Jeho román The Feud byl navržen na Pulitzerovu cenu za literaturu. Celkem napsal dvacítku románů, z nichž se i další dva dočkaly filmového zpracování.

The Police (7)

The Police byla vlivná rocková skupina založená v Londýně v roce 1977, kterou tvořili Sting na baskytaru a zpěv, Andy Summers na kytaru a Stewart Copeland na bicí. Skupina je známá svým charakteristickým zvukem, který v sobě mísí vlivy punku, reggae a jazzu. Proslavili se hity jako "Roxanne", "Message in a Bottle" a "Every Breath You Take". Během své kariéry vydali The Police pět studiových alb a dosáhli širokého komerčního úspěchu a uznání kritiků. Získali několik ocenění, včetně šesti cen Grammy, a v roce 2003 byli uvedeni do Rokenrolové síně slávy. Navzdory relativně krátkému působení kapely - fakticky se rozpadli v polovině 80. let po turné Synchronicity - zanechali The Police svým inovativním zvukem a dynamickými vystoupeními trvalý odkaz v hudebním průmyslu. V letech 2007 až 2008 se krátce znovu sešli na světovém turné, které bylo v té době jedním z nejvýdělečnějších.

The Doors (16)

The Doors byla kultovní americká rocková skupina založená v roce 1965 v Los Angeles v Kalifornii. Skupinu tvořili zpěvák Jim Morrison, klávesista Ray Manzarek, kytarista Robby Krieger a bubeník John Densmore. Jsou všeobecně považováni za jednu z nejvlivnějších kapel 60. a počátku 70. let 20. století. The Doors Jejich hudba byla fúzí psychedelického rocku, blues a jazzu, přičemž Morrisonovy poetické texty a charismatická pódiová prezentace je odlišovaly od jejich současníků.

Tamara McKinley (17)

Tamara McKinley se narodila 25.2.1948 v australském Launcestonu v Tasmánii. Od šesti let ji vychovávala babička. Později byla nucena jít do Anglie s babičkou, kde dokončila své vzdělání v dívčí škole v Sussexu a tam již zůstala. Její zkušenosti z dětství a trvalé vzpomínky na její úžasnou babičkou a dvou mimořádných skvělých tet, tvoří převážně ve svých románech, které jsou z milované Austrálie. Do Austrálie se ráda vrací, aby tam hledala náměty nových děl. Vychovávala tři děti v oblasti Eastbourne, začala psát psychologické thrillery, než se vrátí ke svým kořenům v podobě australských rodinných ság stanovených na pozadí vnitrozemí průkopníků. Její osm románů do dnešního dne jsou zveřejněny nejméně v 15 různých jazycích. Působila též v Německu, kde její knihy jdou rovnou do seznamu bestsellerů, s každým titulem prodeje přibližně 4 milióny výtisků. Její knihy jsou také populární ve Skandinávii, zejména ve Švédsku, kde její první sága, Matildy Poslední valčík byl zvolen knihkupci za román roku. Nakonec se vdala za svou životní lásku z dětství a společně sdílejí dvě dcery, tři syny a šest vnoučat, která jsou rezeseta všude možně po světě. Nyní žije a píše na jižním pobřeží Anglie, v Sussexu, ale každoročně cestuje do rodné země na podporu své práce, kde čerpá další atmosféru pro další psaní a též navštěvuje svého nejstaršího syna a její dva vnuky. Knihy píše též pod pseudonymem Ellie Dean - viz http://www.ellie-dean.co.uk/

T. S Eliot (13)

Britsko-americký básník, dramatik, esejista a literární kritik. Držitel Nobelovy ceny naliteraturu.

Svatopluk Černoch (11)

Narozen 25.4.1882 v Brušperku u Ostravy, zemřel 15.5.1973 v Praze. Ing, středoškolský profesor strojařství, práce z oboru.

Suzanne Enoch (13)

Suzanne Enoch se narodila v Jižní Karolíně a jen co se naučila číst, toužila po tom, aby mohla psát. Jejím dětským snem bylo stát se zooložkou a psát knihy o dobrodružstvích z Afriky. Tento její sen však zničila reportáž National Geographic o nejjedovatějších hadech, z nichž 99% žije právě v Africe:-) Ale pak se v jejím životě po zhlédnutí Hvězdných válek objevil nový impulz, a to psaní fikce. Po vystudování oboru angličtina na Kalifornské univerzitě se Suzanne zhruba dva roky neúspěšně pokoušela psát fantasy romance, až ji nakonec romance z období regentské Anglie přivedly k napsání jedné vlastní. Jenže cesta k vydání knihy nebyla jednoduchá a Suzanne se zpočátku dočkala několika odmítnutí. Pak však nalíčila pastičku na jednoho světově uznávaného literárního agenta, díky jeho pomoci přepracovala svůj rukopis a v roce 1995 spatřila světlo světa její prvotina Black Duke’s Prize. Po úspěchu této knihy zasazené do doby regentské Anglie se Suzanne rozhodla i svou další knihu zasadit do tohoto svého oblíbeného období. Zkrátka shrnuto většina jejích dosud vydaných knih, jež charakterizují zajímaví hrdinové a vtipné dialogy, se odehrává buď přímo v tomto období nebo kolem něj. Suzanne v současné době žije sama v Anaheimu v Kalifornii se svým čtyřnohým miláčkem Cairn teriérem Katie a je vášnivou sběratelkou suvenýrů z Hvězdných válek, zejména postav a vesmírných lodí. Stále věří v to, že jednou najde svého vlastního hrdinu, který bude pohledný, urozený a taky tak trochu hříšný;-)

Stanislav Jandík (12)

Stanislav Jandík byl český spisovatel, grafik a redaktor. Stanislav Jandík se narodil 14. května 1902 v Praze. Jeho otec Stanislav, pekařský dělník, trpěl tuberkulózou, nemohl pracovat v řemesle a živil se nádenickými pracemi. Matka Anna, rozená Lavírová, byla pradlena a posluhovačka. Z pěti bratří čtyři zemřeli ještě v dětství, poslední bratr Karel, kovodělník, zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. Stanislav Jandík se vyučil v tiskárně grafikem, pracoval v různých tiskárnách. Byl členem dělnické odborové organizace Grafická beseda, která sídlila v Dělnickém domě v Hybernské ulici v Praze. Poté byl čtyři roky bez zaměstnání, živil se ilustrováním, návrhy na plakáty, zhotovováním rytin a podobně. Po práci v tiskárně soukromě studoval střední školu – reálku, poté navštěvoval odborné kurzy Umělecko-průmyslové školy v Praze a Školy uměleckých řemesel v Brně. Pracoval jako redakční malíř v časopisech Ruch a Nový lid. Byl členem brněnské Levé fronty, kterou intelektuálně vedl Dr. Bedřich Václavek. Od roku 1931 byl v redakci časopisu Zlín , kam umisťoval články o SSSR, které mu posílal tajemník KSČ František Píšek. Roku 1935 nastoupil jako redaktor Lidových novin v Praze a začal zároveň pracovat v nakladatelství Volná myšlenka, kde vydal zejména politickou a kulturně historickou práci Masaryk na Valašsku, o jeho boji za poslanecký mandát v roce 1907, kdy proti němu stála nejtemnější reakce, a knihu Železní tovaryši, obsáhlé kritické dílo o Tomáši Baťovi a jeho organizaci práce. Po obsazení Čech a Moravy nacisty odešel z novin, aby nemusel sloužit okupantům v tisku, a začal pracovat v nakladatelství Čin v Praze. Tam spolupracoval s Juliem Fučíkem, Dr. Bedřichem Václavkem, Jaroslavem Kratochvílem, prof. dr. Zdeňkem Pírkem a jinými. Rok 1940 byl jedním z jeho nejplodnějších. Vyšly mu hned tři knihy. o T. Baťovi, Petru Augustinu Šlechtovi a Františku Křižíkovi, za jeho dvě statě zařazené do souborného dí...

Stanislav David (9)

Autor učebnic a spisů z oboru truhlářství, profesor na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově.

Stanislav Brázda (8)

Stanley Bradley, vlastním jménem Stanislav Brázda je věštec, esoterik, léčitel a spisovatel. Byl sedmkrát ženat. Po roce 1989 začal podnikat . Věnuje se obchodu s vitamíny a minerály. Znám je převážně z vystupování v pořadech Ezo.tv, vysílaných na TV Barrandov. Je autorem knih Jak se dožít 140 let, Škola psychotroniky, O životě a smrti. Bradley se v roce 2002 pokusil kandidovat do Poslanecké sněmovny. Jeho strana Nové hnutí ve volbách však získala 0,00 % hlasů, neboť pro ni hlasovalo jen 139 lidí. Český klub skeptiků Sisyfos udělil Stanislavu Brázdovi Stříbrný Bludný balvan 2001 za hyperaktivitu v jasnozření a v ezoterických podnikatelských aktivitách pod heslem: okultní práce všeho druhu. Sisyfos dokonce přistoupil na Bradleyho výzvu a v rámci projektu Českého klubu skeptiků Sisyfos, který proběhl 12. 6. 2013, schopnosti jasnovidce Stanleyho Bradleyho tým Sisyfu otestoval dvojitě zaslepeným experimentem. Test paranormálních schopností spočíval v detekci živých květin, které byly nebo nebyly umístěny v papírových krabicích. Výsledek, kterého Stanislav Brázda dosáhl, je z pohledu statistiky v očekávatelné normě a k dokázání deklarovaných schopností „detekce živých organismů“ nedošlo.

Staatskapelle Dresden (16)

Staatskapelle Dresden , známý také jako Sächsische Staatskapelle Dresden , je jedním z nejstarších a nejprestižnějších orchestrů na světě. Byl založen v roce 1548 saským kurfiřtem Mořicem a má bohatou historii, která sahá přes čtyři století. Orchestr sídlí v Semperově opeře v Drážďanech a za dobu jeho existence se v jeho čele vystřídala řada významných dirigentů. Staatskapelle Dresden má široký repertoár od barokní hudby až po hudbu současnou a je proslulý interpretací německé romantické hudby, zejména děl Richarda Wagnera a Richarda Strausse.

Simona Monyová (18)

Simona Monyová, vlastním jménem Simona Ingrová, byla česká spisovatelka, zaměřující se především na romány pro ženy, pro které sbírala inspiraci ve vlastním životě. Čerpala ze svých zkušeností, především s mezilidskými vztahy a domácím násilím. Několik jejích románů bylo zfilmováno. S manželem Borisem Ingrem vlastnili vydavatelství Mony, ve kterém od roku 2002 vycházely její knihy. V srpnu 2011 ji její manžel zavraždil v jejich domě v Brně-Obřanech. Ingr jí při hádce zasadil šest ran nožem. Po sérii soudních stání Nejvyšší soud v březnu 2013 Ingrovi za vraždu manželky definitivně potvrdil patnáctiletý trest vězení. Simona Monyová se narodila v Brně jako prvorozená dcera manželů Jitky a Gustava Urbánkových, o pět let později se narodil bratr Gustav. Před nástupem do školy bydlela Simona i s rodiči u prarodičů z matčiny strany. K dědečkovi, profesionálnímu hudebníkovi, měla velice blízký vztah a právě jím vytvořenou přezdívku „Mony, Monynka“ použila později pro svůj profesionální pseudonym „Monyová“. Byla matkou tří synů. Spisovatelka zemřela začátkem srpna 2011 ve svém brněnském bytě na následky mnoha bodných ran. Zavraždil ji její manžel – bývalý kameraman České televize Boris Ingr. Muž, který ji údajně léta týral a znásilňoval. Volání o pomoc, které autorka nenápadně zanechávala ve svých románech a posléze i v textovkách přátelům, nebylo dostatečně hlasité. Ingr stále sveřepě tvrdil, že si nevzpomíná, jak jeho žena zemřela. Podle verdiktu soudu se na ni vrhl s nožem v ruce a zasadil jí šest smrtelných ran - většinou do břicha a do hrudníku. Subtilní spisovatelka se chránila rukama, ale zbytečně. Umírala v bolestech několik minut. Ingr pak pobodal ještě sám sebe a vyskočil z okna. Záchranáři, které sám přivolal - paradoxně pro Monyovou, jej našli krvácejícího před domem. Začal hystericky křičet, že záchranáři nemají pomáhat jemu, ale jeho ženě. Právě toto „gesto“ bývalému kameramanovi nakonec ušetřilo tři ro...

Sarah Addison Allen (8)

se narodila 30. března 1971 v Severní Karolíně. Studovala na Severokarolínské univerzitě v Asheville a studium ukončila bakalářskou zkouškou z literatury. Podle svých slov vždycky ráda psala a po škole si dala za cíl napsat něco, co by jí vydali. Než se jí to podařilo, prošla řadou nejrůznějších zaměstnání: předváděla předměty na dražbách, prodávala v obchodě, pomáhala ve starožitnictví. Úspěch se dostavil v roce 2003, kdy jí pod pseudonymem Katie Gallagherová vyšel román Tried and True a získal nominaci na cenu za nejlepší debut roku udělovanou časopisem The Romantic Times. O čtyři roky později vydala román Čarovná zahrada, v němž čerpá z dětství prožitém na americkém Jihu.