Všichni Autoři a témata

Danuša Dragulová-Faktorová (22)

Vzdelanie : 1980 – 1984 gymnázium v Bratislave 1984 – 1988 Filozofická fakulta UK Bratislava Po gymnaziálnych štúdiách v Bratislave absolvovala žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave . Pracovala ako redaktorka denníkov Práca a Hospodárske noviny , od roku 2001 bola šéfredaktorkou časopisu Zornička.Od roku 2004 je šéfredaktorkou časopisu Maxík a od roku 2005 aj šéfredaktorkou časopisu Zvonček.

Daniil Aleksandrovič Granin (16)

Ruský spisovatel.

Daniel Cole (10)

Daniel Cole pracoval ako záchranár a neskôr ako člen Kráľovskej spoločnosti na ochranu zvierat pred krutosťou . V poslednom čase pracuje pre dobročinný Kráľovský národný záchranný inštitút . Handrová bábika je jeho prvý román. Cole žije v anglickom meste Bournemouth. zdroj - bux.sk

Charlene Sands (17)

Spisovatelka romancí. Vyprávění příběhů bylo vždy nedomyslitelnou součástí života Charlene Sandsové. Vzpomíná si na magické podvečerní okamžiky, kdy jako ještě malá dívenka sedávala vedle otce a prosila ho, aby jí vyprávěl své příběhy. Jeho představivost a smysl pro gradaci příběhu ji nesmírně bavily a také se k nim později vracela. Když pak byla větší, otcovy příběhy a poezii si už četla sama. Otcova tvorba ji inspirovala k tomu, že se sama pustila do psaní. Charlene vždycky milovala dobrodružné romány, ve kterých hrdinové a hrdinky cestují po v nejrůznějších koutech země, překonávají nesčetné překážky, aby nakonec našli cestu k pravé lásce. Takových knih sama přečetla nespočet a seznam jejích oblíbených autorů stále roste. Když konečně sebrala odvahu čelit počítačové technice, pustila se sama do psaní knih. O žánru ani na chvíli nezapochybovala. Už to, že se zamilovala a vdala za svou středoškolskou lásku, jasně ukazuje, že je romantickou autorkou, která věří ve šťastné konce a píše milostné příběhy, které potěší. Charlena začala psát v roce 1995 a první knihu jí publikovali v roce 1998. K dnešnímu dni vydala v nakladatelství Harlequin přes třicet titulů, především v edicích Desire a Historická romance.

Camille Lemonnier (12)

Camille Lemonnier byl belgický, francouzsky píšící symbolistický spisovatel, básník, novinář a výtvarný kritik. Pocházel z vlámské rodiny, jeho výchova ale byla čistě francouzská. Nedokončil studia práv, určitou dobu pracoval jako úředník. Od roku 1870 se věnoval pouze literatuře. Střídavě žil na belgickém venkově a v Paříži. Napsal více než 70 knih.

Budvarka (17)

Populární lidový orchestr z jižních Čech, založený v roce 1941 jako orchestr pivovaru Budvar.

Bohuslav Hoffmann (15)

Narozen 22. 2. 1940 v Miroticích. PhDr., CSc., literární vědec, bohemista, vysokoškolský učitel, v letech 1977-2003 působil na Katedře české a slovenské literatury a literární vědy FF UK v Praze, člen redakční rady časopisu Český jazyk a literatura.

Bob Marley & The Wailers (21)

Bob Marley & The Wailers byla jamajská reggae skupina, která dosáhla mezinárodní slávy a uznání, přičemž sám Bob Marley se stal nejznámějším a nejuznávanějším interpretem reggae hudby. Marleyho kariéra se vyznačovala tím, že ve svých skladbách mísil především reggae, ska a rocksteady. Skupina vznikla v roce 1963 pod názvem The Wailers a původně ji tvořili Bob Marley, Bunny Wailer a Peter Tosh, v roce 1974 se rozpadla. Po rozpadu Wailers se Marley věnoval sólové kariéře, která vyvrcholila vydáním alba "Exodus" v roce 1977, jež mu zajistilo celosvětovou reputaci a s prodejem více než 75 milionů nosičů ho vyneslo mezi nejprodávanější umělce všech dob.

Blanka Stehlíková (14)

Historička umění, publicistka PhDr. Blanka Stehlíková Csc., se narodila 26. 8. 1933 v Březových Horách jako dcera básníka a malíře Ladislava Stehlíka. Do školy chodila v Myslívi, poté navštěvovala Spolkové dívčí gymnázium v Českých Budějovicích a od roku 1945 až do roku 1951 Státní reálné gymnázium Jana Masaryka v Praze. Poté vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, obor dějiny umění. Diplom kandidáta věd, za disertaci Česká angažovaná grafika 1917 – 1927, jí byl předán v roce 1989. Bohatá je její odborná činnost v oblasti umění 20. století , pracovala také jako vědecká síla v kabinetu pro teorii, kritiku a dokumentaci Svazu čs. výtvarných umělců, dále jako redaktorka Večerní Prahy. V letech 1986 – 1991 byla členkou poroty Nejkrásnější knihy ČSSR. Od roku 1990 je členkou vědecké rady Památníku Terezín. Bohatá je také její kurátorská a publikační činnost. Je také autorka četných novinových a časopiseckých článků. V roce 1986 převzala cenu Svazu českých výtvarných umělců za přínos v oblasti knihy a ilustrace, dvě pamětní medaile Památníku Terezín a v roce 2007 obdržela medaili Václava Hollara. Zaměřuje se na oblast ilustrací dětské knihy, je autorkou několika monografií a mnoha výstav, spolupracovala s kolegy ve Spojených státech amerických, v Německu i v Japonsku

Bernard Horst (20)

Bernard Horst, vlastním jménem Otakar Poupa byl český spisovatel a nakladatelský redaktor. Pracoval jako železničář a železniční manažer, v letech 1952–1962 byl ředitelem Dopravního nakladatelství. Literárně činný byl od 1928, publikoval povídky a prózy, často z Rudohoří a z Podkrkonoší.

Bedřich Beneš Buchlovan (17)

Bedřich Beneš Buchlovan , vlastním jménem Bedřich Beneš, byl spisovatel, překladatel z němčiny a polštiny, učitel a knihovník. Narodil se v rodině učitele Bartoloměje Beneše. Bedřich Beneš po maturitě na reálném gymnáziu v Uherském Hradišti šel ve šlépějích svého otce a pokračoval ve studiu na učitelském ústavu v Kroměříži . Po studiu působil ve slovácké vesnici Buchlovice a inspirován touto vesnicí začal ke svému jménu připojovat přídomek Buchlovan. V roce 1918 se natrvalo přestěhoval do Uherského Hradiště, kde svou profesi spojil s městskou knihovnou a pak znovu . V letech 1940–1942 byl ředitelem měšťanky ve Starém Městě u Uherského Hradiště. V letech redigoval periodikum Bibliofil. Pro Výstavu Slovácka 1937 připravil její katalog. Pro svou bohatou tvorbu je uznávaný člen Moravského kola spisovatelů. Je autorem 70 beletristických titulů, 8 překladových knih z polštiny a němčiny a 30 odborných publikací o literatuře, výtvarném umění a krajových průvodců. Ještě v roce 1953 pořádal ve Slováckém muzeu výstavu ke stému výročí vydání Kytice. Jeho život provázely osobní tragédie. První syn zemřel již ve věku dvou let, druhý, který se stal také učitelem, byl umučen v koncentračním táboře. Zemřela i jeho první žena. Dcera z druhého manželství zemřela v patnácti letech. Měl zálibu ve sbírání ex libris a grafiky, v letech 1930–1941 byl redaktorem časopisu Bibliofil. Tato sbírka je dnes ve fondu Galerie města Opavy. Literární pozůstalost je uložena ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Jako spisovatel se věnoval poezii i próze. Sepsal povídky z hradišťského kraje, životopisy spisovatelů a malířů 19. století. V roce 1992 byla Okresní knihovna v Uherském Hradišti přejmenována na Knihovnu Bedřicha Beneše Buchlovana. Používal další pseudonymy: Beneš Buchlovský, Beneš z Kola, Ben Walther, Benno Boria, B. Wolfram-Neděle...

Baccara (15)

Baccara bylo ženské vokální duo, které v roce 1977 založily španělské umělkyně Mayte Mateos a María Mendiola. Duo se rychle proslavilo svým hitem "Yes Sir, I Can Boogie", který se dostal na přední příčky evropských hitparád a je považován za jednu z kultovních písní disco éry. Jejich hudba se vyznačovala směsí popu a disca s vlivem flamenca, což odráželo jejich španělský původ. Baccara Debutové album s vlastním názvem vyšlo ve stejném roce a dosáhlo značného komerčního úspěchu, což ještě více upevnilo jejich postavení na evropské hudební scéně.

Augustin Alois Neumann (13)

Augustin Alois Neumann byl český katolický kněz, člen řádu augustiniánů-eremitů, historik a profesor církevních dějin na teologické fakultě v Olomouci. Po maturitě na První české reálce v Brně roku 1909 a zkoušce z klasických jazyků na prvním českém státním gymnáziu v Brně roku 1911 vstoupil do augustiniánského kláštera na Starém Brně, kde roku 1915 složil slavné sliby. Po studiu na brněnském bohosloveckém učilišti byl 5. července 1916 vysvěcen na kněze. Již na bohosloveckém učilišti pod vlivem dr. Jana Sedláka projevoval zájem o církevní dějiny, a proto získal v letech 1922–1923 školení v pomocných vědách historických na Institut catholique a na École des chartes v Paříži. Roku 1930 získal doktorát teologie na teologické fakultě v Olomouci, kde byl jmenován asistentem. Roku 1931 se habilitoval, roku 1934 byl jmenován mimořádným a roku 1938 řádným profesorem církevních dějin na teologické fakultě v Olomouci. Během války pracoval ve studijní knihovně v Olomouci, po válce ještě krátce vyučoval, ale na začátku školního roku 1946/1947 opustil pro nemoc akademickou činnost. Dožil ve starobrněnském klášteře, kde roku 1948 zemřel. Je pohřben v řádové hrobce na brněnském ústředním hřbitově. Augustin Neumann napsal a knižně vydal víc než 30 archivně badatelských prací a množství menších historických studií, časopiseckých a novinových článků.

Arturo Pérez-Reverte (11)

Arturo Pérez-Reverte Gutiérrez je španělský spisovatel a novinář. Po vystudování politologie započal svou novinářskou kariéru v nyní už zaniklých novinách Pueblo, poté pracoval v letech 1973 až 1994 pro španělskou státní televizní stanici Televisión Española především jako válečný reportér, naposledy v Perském zálivu a v bývalé Jugoslávii. Od roku 1991 je komentátorem novinové přílohy El Semanal, která je součástí dvaceti pěti španělských deníků. Roku 2003 se stal členem Španělské královské akademie . Pérez-Reverte patří mezi nejčtenější a nejpřekládanější současné španělské spisovatele. Jeho romány jsou nabité historickými fakty a také odkazy na jiná literární nebo výtvarná díla. Zároveň však obsahují napínavou zápletku a nečekané rozuzlení, takže jsou čtenářsky velmi atraktivní. Pro spojení intelektuálních námětů se čtenářsky přitažlivým zpracováním bývá někdy označován za španělského Umberta Eca. Doposud publikoval více než 20 románů a sbírky novinových článků. Řada jeho děl byla zfilmována. Las aventuras del capitán Alatriste je románová série odehrávající se v 17. století v letech vlády krále Filipa IV. Kapitán Diego Alatriste je vysloužilý voják, který vyšetřuje záhady a zločiny. Série se zatím skládá z těchto dílů:

Arnold Bennett (18)

Enoch Arnold Bennett byl anglický romanopisec a dramatik. Zpočátku pracoval stejně jako jeho otec jako právník, později se stal novinářem a profesionálním spisovatelem. Část života strávil v Paříži a jeho manželkou byla francouzská herečka Marguerite Soulié. Za první světové války pracoval pro britské ministerstvo informací, také psal literární kritiky do listu London Evening Standard. Napsal scénář k filmu E. A. Duponta Piccadilly. Knižně vyšly také jeho deníky. Bennettovy realistické příběhy ze života britských středních vrstev získaly za jeho života značný čtenářský úspěch. Jeho tvorba je spojena s rodným regionem Staffordshire, proslulým keramickým průmyslem . V roce 1923 získal za román Londýnský antikvář cenu James Tait Black Memorial Prize. Ve Stoke-on-Trent byl v roce 2017 odhalen jeho pomník.

Anne Mather (16)

ANNE MATHER začala psát už jako dítě, zpočátku bláznivé romance pro pubertální mládež a později romány pro ženy, které sama ráda četla. Je vdaná, má dvě děti a žije na severu Anglie. Kromě psaní velmi ráda čte a cestuje po světě. Hledá si tak nová místa, kam později umístí děj svých romancí. Sama o sobě říká, že je velmi šťastná, neboť může dělat práci, která ji nejenom baví, ale navíc za ni dostane i zaplaceno.

Anne Frank (16)

Anne Franková byla v Německu narozená autorka. Jako dívka z německé židovské rodiny ukrývající se před nacisty v zadním traktu jednoho domu v Amsterdamu za druhé světové války si psala deník, ten ji po smrti proslavil. Její rodina uprchla do Amsterdamu před nacismem. Když bylo Nizozemsko okupováno Německem, ocitla se opět v nebezpečí. Protože se zvyšovalo pronásledování a persekuce Židů, celá rodina se v červenci 1942 ukryla v tajných místnostech kancelářské budovy Otto Franka. Po dvou letech skrývání byla skupina prozrazena a deportována do koncentračních táborů. Anna zemřela na tyfus v táboře Bergen-Belsen. Její otec Otto jediný z rodiny přežil, vrátil se do Amsterdamu a našel její deník. Tento unikátní záznam se rozhodl vydat. V češtině kniha získala jméno Deník Anne Frankové, některá vydání vyšla pod názvem Deník Anny Frankové nebo Deník. Roku 2019 vyšla v novém překladu s původním názvem Zadní dům. Deník Anne Franková dostala ke svým třináctým narozeninám a zachycuje události jejího života od 12. června 1942 až do posledního záznamu z 1. srpna 1944. Z původní nizozemštiny byl přeložen do mnoha jazyků a stal se jednou z nejčtenějších knih po celém světě. Ke třináctým narozeninám 12. června 1942 dostala Anne malý zápisník, který ukázala otci několik dní před tím ve výloze obchodu. Ačkoliv to byla kniha na podpisy a autogramy s červeno-bílou čtverečkovanou vazbou a malým zámečkem na obálce, Anne se rozhodla, že ji použije jako deník. Začala popisovat sebe, svou rodinu a přátele, školu a místa, která by ráda navštívila. Tyto rané zápisy ukazují, že v mnoha ohledech byl její život podobný životu každé dívky jejího věku, ale zmiňují také změny, které přišly po německé okupaci. Některé narážky se zdají náhodné a nedůrazné. Přesto se Anne někdy zmiňuje o detailech útisku, který neustále vzrůstal. Například psala o...

Anna Rusticano (7)

Anna Fárová (14)

Anna Fárová byla česko-francouzská historička umění a překladatelka z francouzštiny. Specializovala se na dějiny a kritiku umělecké fotografie. Její dcera Gabriela Fárová je uznávaná fotografka, Isabela Fárová je sochařka. Vystudovala francouzské gymnázium v Praze a v letech 1946–1951 studovala dějiny umění a estetiku na Filosofické fakultě UK. Diplomová práce Antonín Chittussi nebyla přijata k obhajobě. Promovala spisem Vliv fotografie na malířství. František Drtikol , v roce 2002 absolvovala rigorózní řízení na FAMU. Narodila se v Paříži jako Annette Šafránková – její matka byla francouzská profesorka Anne Moussu, její otec Miloš Šafránek byl diplomat. V Paříži se setkávala s významnými umělci té doby, osobně poznala například Bohuslava Martinů, Jana Zrzavého, Josefa Šímu nebo Františka Tichého. Po přesídlení do Prahy na Spořilově navštěvovala schůzky surrealistů, kde se seznámila s Karlem Teigem i se svým budoucím mužem výtvarníkem Liborem Fárou , o kterém prohlásila: Díky svému muži měla přístup k časopisu Verve, ve kterém byly jak barevné celostránkové reprodukce slavných obrazů, tak i velkoformátové fotografie… Do roku 1970 měla svobodné povolání, od roku 1970 do roku 1976 působila na FAMU a v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Nezastírala negativní vztah ke komunismu v bývalém Československu. Po podpisu Charty 77 byla z UPM propuštěna. Od roku 1995 působila ve vědecké radě Uměleckoprůmyslového muzea. Přednášela na univerzitách ve Francii, USA i Velké Británii, překládala z francouzštiny. Spolupracovala s nakladatelstvími Odeon, Orbis a Torst, byla editorkou série Paragraphic Books v newyorském nakladatelství Grossman Publisher. Pořádala výstavy českých i zahraničních fotografů doma i ve světě a psala fotografické monografie. Zpracovala dílo Františka Drtikola a zejména vydala výbor z díla Josefa Sudka, ...

Aniela Cholewińska-Szkolik (19)

Polská středoškolská učitelka, autorka knih pro děti.

Angela Wilkes (17)

Publicistka, autorka populárně naučných knih pro děti.

Andrea Popprová (19)

Vystudovala Střední výtvarnou školu Václava Hollara a poté Akademii výtvarných umění v Praze – ateliér grafiky prof. Ladislava Čepeláka, ateliér malby prof. Zdeňka Berana a ateliér restaurování prof. Karla Strettiho. V současné době se věnuje dětské ilustraci. Je autorkou řady knížek, které nejen ilustrovala, ale také napsala. Pravidelně přispívá do dětského časopisu Sluníčko.

Alois Kubíček (14)

Alois Kubiček, křtěný Alois Antonín, psán i Kubíček byl český inženýr, architekt, památkář, historik architektury a publicista. V letech 1906–1911 studoval architekturu na c.k. České vysoké škole technické v Praze u profesora Josefa Schulze. Byl zaměstnancem ministerstva veřejných prací. Věnoval se regulačním plánům a projektům veřejného významu. Ve 20. letech 20. století navrhoval hornické kolonie v severních Čechách a ve Slezsku . V roce 1926 přepracoval původní návrh Hornického domu v Moravské Ostravě stavitelů Koláře a Rubého v intencích nového klasicismu. Po válce pracoval ve stavebním úřadu hl. města Prahy, kde byl roku 1947 penzionován. Současně vedl odbor bytového stavebnictví na Ministerstvu ochrany práce a sociální péče. Zabýval se především studiem architektonických památek, objevil Betlémskou kapli. Od roku 1938 byl aktivním členem a předsedou Klubu Za starou Prahu. Podílel se na obnově Karolína a ochraně staré Prahy.

Alois Bejblík (12)

Alois Bejblík byl český anglista, překladatel a teatrolog. Odmaturoval v roce 1945 na gymnáziu v Praze, poté studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy anglistiku, bohemistiku a srovnávací literaturu. Po roce 1950 krátce vyučoval matematiku a tělocvik na gymnáziu v České Lípě, poté pracoval ve Státním ústavu důchodového zabezpečení. V roce 1960 zastupoval Československo v Mezinárodním úřadu práce v Ženevě. V roce 1967 strávil rok jako stipendista v Cambridge. Od roku 1970 se věnoval zejména literatuře. Od roku 1983 vyučoval na DAMU. V roce 1987 se stal dramaturgem Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Zemřel v roce 1990 na následky autonehody. Překládal z angličtiny, francouzštiny a italštiny. Překládal alžbětinskou renesanční poezii, dramata a prózu. Spolupracoval na edici Alžbětinské divadlo.

Alighieri Dante (4)

Alexander McCall Smith (14)

Alexander McCall Smith je zimbabwsko-britský spisovatel, publicista a vysokoškolský pedagog. Své vzdělání získal ve Skotsku a v Zimbabwe. Jde o spisovatele a profesora lékařského práva na Edinburské univerzitě a je členem několika národních a mezinárodních institucí zabývajících se bioetikou. Jeho knihy zahrnují práce o lékařském právu, trestním právu a filozofii. Stejně tak je autorem řady knih pro děti, sbírek povídek a románů. Působil také na několika univerzitách v Africe včetně Botswany, kde nějakou dobu žil. Je ženatý, jeho manželka pracuje jako lékařka v Edinburghu a společně mají dvě dcery. Za knihu The No. 1 Ladie's Detective Agency z roku 1998 obdržel dvakrát Booker Judge's Special Recommendations. Ústřední postavou tohoto bestselleru, který se dočkal mnoha volných pokračování, je Precious Ramotswe, první žena v Botswaně, která si otevírá soukromou detektivní kancelář. Kromě série o paní Ramotswe autor napsal několik dalších knižních sérií. V sérii o První dámské detektivní kanceláři: V sérii knih o obyvatelích domu na 44 Scotland Street v Edinburghu: V sérii knih o Isabel Dalhousie, redaktorce a majitelce odborné publikace Review of Applied Ethics, jinak také série Sunday Philosophy Club: V sérii Corduroy Mansions: Další tituly:

Alex Koenigsmark (11)

Alex Koenigsmark byl český spisovatel, dramatik a scenárista, syn spisovatele Josefa Koenigsmarka. a malířky Aleny Koenigsmarkové. Učil se kameníkem, vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích, na vojně u silničního vojska dosáhl hodnosti desátníka. V roce 1972 absolvoval obor dramaturgie na FAMU u prof. Milana Kundery, krátce pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako dramaturg, dále ve svobodném povolání. Napsal řadu televizních scénářů, většinou pro Slovenskou televizi. Ze svých děl měl osobně rád například Mário a kouzelník nebo Nebezpečné známosti, z těch pro Českou televizi Jasnovidec , z filmových scénářů například Přezůvky Štěstěny . Napsal několik divadelních her . Bylo mu vydáno několik knih, kupř. fejetony Jak se stal Rockefeller miliardářem, novelu Chlast aneb Cesta sekčního šéfa k moři a román Siromacha . Poslední roky svého života strávil v Dobřichovicích u Prahy. V Monte Carlu byl roku 1978 oceněn Zlatou nymfou za scénář pro televizní inscenaci Mário a kouzelník. Byl nositelem ceny Evropský fejeton roku. Zemřel roku 2013 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Aleš Opatrný (20)

Mons. doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D. , je český katolický kněz, teolog a autor duchovní literatury. Byl vedoucím Pastoračního střediska pražské arcidiecéze , je mimo jiné spoluzakladatelem a členem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů a vedoucím katedry pastorálních oborů na KTF UK. Dne 8. září 2011 jej papež Benedikt XVI. jmenoval čestným prelátem Jeho Svatosti. Je stoupencem hnutí katolické charismatické obnovy.

Aleksandr Michajlovič Kondratov (11)

Populárně-naučné publikace

Alan Carter (6)

Psycholog, novinář a dokumentarista, autor záhadologické literatury.

Adolf Ambrož (14)

Narozen 13.5.1883 v Čejkovicích u Českých Budějovic, zemřel 14.7.1961 v Praze. Doc. MUDr., PhDr. bakteriolog, okresní zdravotní policejní komisař v Praze, redaktor. Zabýval se významem a praktickým upotřebením bakteriologie v národním hospodářství.

Aaron Blabey (24)

Australský spisovatel dětské literatury, ilustrátor, herec.

Zuzana Kopecká (14)

Narozena 11. 8. 1963 v Brně. Ilustrátorka a autorka literatury pro děti.

Zdeněk Žáček (9)

Publikace z oboru potravinářství.

Zdeněk Vošický (15)

Narozen 1949. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce přírodních věd.

Zdeněk Opava (8)

Narozen 1930. Ing., publikace z oboru matematiky a fyziky.

Zdeněk Dienstbier (18)

Zdeněk Dienstbier byl český lékař, onkolog, profesor nukleární medicíny a radiobiolog, bývalý prorektor Univerzity Karlovy a propagátor zdravého životního stylu. Narodil se v roce 1926 v Chrudimi do rodiny úředníka a matky v domácnosti, později sekretářky. Rodina žila krátce v Plzni, poté se trvale přestěhovala do Prahy, kde absolvoval reálné gymnázium na Vinohradech. V roce 1944 byl se spolužáky totálně nasazen, pracoval ve Skodawerke Smíchov. 5. května 1945 se zapojil do pražského povstání. Po skončení druhé světové války nahradil gymnazialní oktávu tříměsíční kurz a od září 1945 nastoupil na Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze, na které promoval 30. září 1950. Následně si vzal za manželku inženýrku chemie Věru Volkovou. Měli dvě děti Jana a Helenu . Ve čtvrtém a pátém ročníku již pracoval na I. interní klinice FVL UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kam po absolutoriu nastoupil jako lékař. V roce 1951 se stal vědeckým aspirantem v suboboru rentgenové diagnostiky pod školitelem docentem Jiřím Holým, po kterém převzal oddělení rentgenoterapie. V roce 1954 obhájil kandidátskou práci a stal se odborným asistentem lékařské fakulty. Od září 1957 převzal vedení Fyzikálního ústavu FVL UK, který byl následně přejmenován na Ústav lékařské fyziky a později na Ústav lékařské biofyziky a nukleární medicíny. Habilitoval se prací na téma Nemoc z ozáření. Fakultní vědecká rada souhlasila se jmenováním pro obor biofyzika, ovšem fyzici v univerzitní vědecké radě se postavili proti. Proto byl jmenován docentem pro obor radiobiologie, prvním v Československu. Od roku 1960 se stal proděkanem lékařské fakulty pro vědu, v roce 1964 byl jmenován profesorem v oboru nukleární medicína, třetím evropským po Němci A.-W. Scheerovi a Italu V. Donatovi. Stejný rok obhájil také doktorskou dizertaci a získal titul doktor věd . S nástupem profesora Oldřicha Starého do úřadu rektora Unive...

Yvonne Lindsay (20)

Novozélandská autorka milostných příběhů.

William MacLeod Raine (15)

Narodil se v Anglii, v deseti letech přišel do USA. Pracoval na ranči, byl žurnalistou a novinářství také učil. Plodný autor westernů , jež často křížil s jinými dobrodružnými žánry; psal též věcná pojednání o západním životě. Hojně překládán do češtiny.

William King (17)

William King je britský spisovatel působící v žánru science-fiction a fantasy. Jeho povídky se objevily v sbornících The Year's Best SF, Zenith a časopisech White Dwarf a Interzone. Jde o autora cyklu o Gotrekovi a Felixovi ze světa Warhammeru a autorem série Hvězdný vlk ze světa Warhammer 40 000. Intenzivně cestuje po Evropě a Asii. Aktuálně žije s manželkou Radkou v Praze. Z cyklu o Gotrekovi a Felixovi ze světa Warhammeru zatím vyšlo česky 9 knih , ze světa Warhammer 40 000 4 knihy. V Ikarii mu vyšla povídka Visiting the Dead, v Pevnosti Strážce úsvitu. Pohybuje se kolem her na hrdiny a většina jeho románů se odehrává ve světě různých herních systémů. Výjimkou je Terraršká tetralogie a 3 samostatné romány . V současnosti pracuje na trilogii Tirion & Teclis, ve které se vrací do světa Warhammeru, nikoliv však k příběhům Felixe a Gotreka, ale konfliktu mezi elfy. Warhammer: Gotrek & Felix V psaní příběhů o Gotrekovi a Felixovi pokračuje Nathan Long. Warhammer: Tirion & Teclis Warhammer 40 000: Hvězdný vlk V sérii pokračuje Lee Lightner 'Warhammer 40 000: The Macharian Crusade' Warhammer 40 000: Samostatné romány Terraršská tetralogie Kormak strážce Samostatné romány

Will MacKhiboney (15)

Wayne W Dyer (12)

Dr. Wayne Walter Dyer, Ph.D. byl mezinárodně uznávaný autor a řečník v oblasti osobního rozvoje. Je autorem 30 knih, vytvořil řadu audio a video programů, a objevil se v tísících televizních a rozhlasových pořadů. Wayne má doktorát jako pedagogický poradce z Wayne State University a byl docentem na Univerzitě svatého Jana v New Yorku. V jeho knihách je moudrost věků, je tam duchovní řešení každého problému, jeho: 10 Tajemství k úspěchu a vnitřní klid, Síla záměru, Inspirace a Změna myšlenek, Změnit svůj život byli uváděny jako celostátní veřejnoprávní televizní speciály. Internetové stránky: www.DrWayneDyer.com

Vsevolod Vjačeslavovič Ivanov (15)

Ruský prozaik. Autor expresionistických a naturalistických próz o občanské válce na Sibiři , fantaskních prozaických pásem a novel, inspirovaných mýty a lidovou slovesností, zároveň však ztělesňujících imaginativní pól ruské literární avantgardy . Z jeho pozůstalosti byl vydán mj. experimentální román Kreml.

Vojtěch Omasta (9)

Autor příruček o karetních hrách.

Vladimír Železný (4)

Vladimír Železný je český žurnalista, podnikatel a politik. Narodil se na konci 2. světové války v ruském Kujbyševu, kde si jeho otec, příslušník československých jednotek v zahraničí, které bojovaly proti nacistickému Německu, léčil zranění, která utrpěl při bojích pod Kyjevem. V roce 1963 odmaturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze a nastoupil na pozici asistenta produkce v Československé televizi. V roce 1964 začal studovat na Institutu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze obor sociologie-publicistika. V roce 1968 působil v Československé televizi jako redaktor a přispíval do časopisů Reportér a Student. Během srpnové invaze se aktivně účastnil ilegálního televizního vysílání proti okupaci. Poté odjel do Spojeného království, kde působil v agentuře Associated Press. Po návratu do Československa v roce 1970 dokončil své studium FSVP UK a získal titul PhDr. V období normalizace působil opět v Československé televizi jako redaktor, komentátor a režisér a mimo jiné pro ni komentoval i tři lety Apolla k Měsíci. Počátkem 70. let se stal pro nakladatelství SNTL redaktorem časopisu Technický magazín. Pod pseudonymem Vladimír Silný psal scénáře k populárně naučným pořadům a televizním inscenacím. Známý je především pořad Okna vesmíru dokořán. Pod pseudonymem Jakub Stein přispíval do samizdatových časopisů. Po sametové revoluci se v roce 1990 stal mluvčím Občanského fóra a také hlavním dramaturgem jeho volební kampaně. Po rozpadu Občanského fóra byl v roce 1991 ještě krátce mluvčím Občanského hnutí, pak mluvčím vlády České republiky a poradcem tehdejšího premiéra Petra Pitharta. Usiloval také ve výběrovém řízení o post ředitele České televize, ale byl poražen Ivem Mathém. 4. února 1993 získala společnost CET 21 s Železného projektem od Rady pro rozhlasové a te...

Vladimír Novotný (14)

Doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , je literární historik, kritik, editor, publicista, překladatel z ruštiny a pedagog. Vystudoval ruský jazyk a dějepis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po interní aspirantuře na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pracoval jako redaktor časopisů Ruský jazyk a Literární měsíčník, od roku 1978 byl zaměstnán v nakladatelství Odeon nejdříve jako redaktor časopisu Světová literatura, později jako vedoucí redaktor knižní redakce. Původní rusistické zaměření si rozšířil o českou literaturu, kterou od roku 1975 recenzuje na stránkách novin i časopisů a k níž píše i doslovy. V letech 1990 až 1999 byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Od roku 1994 se věnuje též pedagogické činnosti: Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci, Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze. V současnosti je docentem na Filosofické fakultě Univerzity Pardubice . Spolupracoval s Portálem české literatury, je šéfredaktorem plzeňského literárního časopisu Plž.

Vladimir Birgus (16)

Vladimír Birgus je český fotograf, historik fotografie a vysokoškolský profesor. Dětství prožil v Příboře. Navštěvoval zde základní školu a od deseti let fotografický kroužek pod vedením Rudolfa Jarnoty. Maturoval na gymnáziu v Olomouci-Hejčíně . Vystudoval obor literatura-divadlo-film na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . Paralelně mimořádně studoval fotografii FAMU v Praze . Od roku 1978 byl asistentem na katedře fotografie na FAMU. Roku 1994 se stal docentem a od roku 1999 profesorem. V letech 1998–2002 vedl Kabinet dějin a teorie fotografie při katedře fotografie na FAMU a od roku 1990 je vedoucím Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Byl členem Pražského domu fotografie . Je členem Rady vysokých škol, Vědecké rady Slezské univerzity v Opavě a Vědecké rady Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Kurátorsky připravil desítky výstav v českých i zahraničních galeriích , byl hlavním kurátorem výstav v Galerii Velryba v Praze, připravuje fotografické výstavy v Galerii Opera v Ostravě a v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě. Byl redaktorem časopisu Imago za Česko, vedoucím redaktorem Listů o fotografii a stálým spolupracovníkem časopisů Ateliér, Fotograf, FOTO, Photonews, European Photography, Kwartalnik Fotografia, Portfolio aj. Vladimír Birgus je profesorem na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Od začátku 70. let intenzivně fotografuje. Své práce dosud představil na více než šedesáti autorských výstavách ve světě (např. Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Plzeň, Pardubice, Bratislava, Varšava, Poznaň, Vratislav, Krakov, Katovice, Vilnius, Amsterdam, Salzburg, Berlín, Mnichov, Eisenach, Paříž, Tours, Moskva, Kyjev, Zá...

Vítězslav Tichý (20)

Filolog a literární historik dr. Vítězslav Tichý se vždycky hlásil k rodnému kraji pod Krušnými horami i k městu Duchcovu. Otec byl malířem porcelánu a matka švadlenou, i když oba pocházeli z hornického rodu, jak bylo v tomto kraji pravidlem. Mladý Vítězslav začal studovat na podzim 1914 státní reálné gymnázium v Duchcově. Maturoval 24. června 1922. Od nového školního roku byl již zapsán jako řádný posluchač filosofické fakulty University Karlovy v Praze, kde studoval slovanskou a germánskou filologii a byl žákem prof. Otokara Fischera, Emila Smetánky i Miroslava Hýska. Úspěšně studia dokončil v roce 1926 a rozhodl se pro pedagogickou prxi. V září nastoupil jako suplující profesor s aprobací češtiny a němčiny na veřejné obchodní škole ve Slaném. Definitivním profesorem se stal o tři roky později, když dosáhl "učitelské způsobilosti" pro vyšší třídy středních škol. V březnu 1933 získal doktorát filosofie. Od roku 1936 působí v Praze jako státní profesor průmyslových škol, nejprve celé desetiletí na II. státní průmyslové škole na Smíchově a dalších deset let na státní průmyslové škole elektrotechnické. Od roku 1954 vyučuje na průmyslové škole geologické a od roku 1960 na průmyslové škole bytové tvorby na Žižkově. Byl členem redakční rady časopisu Literatura ve škole a později i Český jazyk a literatura., místopředsedou Literárně vědné společnosti pči ČSAV, členem Společnosti Jaroslava Vrchlického. Vrchlickému věnoval největší pozornost, jež roku 1941 vyvrcholila publikací rozsáhlé monografie "Jaroslav Vrchlický, život", jež byla oceněna Cenou Národního muzea v Praze. K Vrchlickému se vrátil dílem "Satanela Jaroslava Vrchlického" . Nebyl to však jen Vrchlický, kdo jej zajímal. V roce 1944 vyšla kniha "Básník Vítězslav Hálek", o čtyři roky později "Český kulturní Slavín duchovní, literární, hudební a výtvarnický", na níž se podílel řadou drobnějších monografií velkých osobností naší literatury, jako např. Čelakovského, Klostermanna, Raise, Baara, Erbena nebo Ji...

Veronica Roth (19)

Veronica Rothová, rodným jménem Veronica Anne Roth je americká spisovatelka a autorka trilogie Divergence. Začala studovat Carleton College, ale po roce přešla na Northwestern University, kde se věnovala programu tvůrčího psaní. Veronica je od roku 2011 vdaná za fotografa Nelsona Fitche. Žijí v Chicagu. Veronicu Rothovou známe především jako autorku trilogie Divergence: Divergence, Rezistence, Aliance. První díl napsala ještě při studiích na univerzitě a ještě před dokončením studií prodala práva na filmové zpracování společnosti Summit Entertainment. Za trilogii Divergence dostala ocenění New York Times bestseller, na Goodreads nejoblíbenější kniha roku 2011 a v roce 2012 vyhrála soutěž Nejlepší kniha Young Adult Fantasy & Science Fiction. Premiéra filmu v České republice proběhla na jaře 2014. V roce 2015 můžeme očekávat premiéru dalšího dílu Rezistence. Třetí díl Aliance plánují filmaři rozdělit do dvou dílů . Čtyři krátké povídky o Tobiasovi, Čtyřce, nabídnou příběh, který předchází Divergenci. Všechny čtyři povídky pod názvem Čtyřka: Divergentní povídky vyšly v listopadu 2014 v nakladatelství CooBoo.

Věra Capponi (10)

Věra Capponi byla poradenská psycholožka. Po roce 1990 krátce externě vyučovala na katedře psychologie Masarykovy univerzity. V letech 1965–1970 vystudovala psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a v r. 1976 získala tamtéž titul PhDr. První vědecký článek uveřejnila společně se svým učitelem Hugem Širokým v Československé psychologii ještě jako studentka. Zabýval se sebevraždami mladistvých. Ještě za studií přednášela coby asistent na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Poté působila jako klinická psycholožka v Psychiatrické léčebně v Kroměříži a později v nemocnici Znojmo. Po návratu do Brna působila od roku 1973 v Manželské a předmanželské poradně. V té době se tímto oborem na hlavní pracovní poměr zabývali v Československu čtyři psychologové. Manželskému a předmanželskému rodinnému poradenství a náhradní rodinné péči se věnovala po celý zbytek života. Byla také soudní znalkyní v oboru psychologie. V roce 1979 jí bylo nabídnuto vedení Krajské manželské a předmanželské poradny v Brně, podmínkou však byl vstup do KSČ. To odmítla, díky tolerantnímu vedení tehdejšího odboru sociálních věcí Krajského národního výboru však jí byla poradna přesto svěřena. Její pracovní zařazení znělo prozatímní, dočasně pověřená vedoucí. Toto „prozatímní“ pověření bylo změněno na trvalé až o 10 let později. Pod hlavičkou Metodické materiály pro potřeby manželských poraden Jihomoravského kraje vydala desítky překladů zahraniční, ideově oficiálně nepřijatelné literatury z psychologie a sociologie. Texty překládali pod jmény tzv. „pokrývačů“ vesměs psychologové „na indexu“. Cyklostylový samizdat platil Jihomoravský krajský národní výbor. Odpovědným pracovníkům namluvila, že povinnost vydávat tyto materiály ukládá krajským poradnám ministerstvo. Podílela se také na organizaci několika koncertů tehdy zakázaného zpěváka Jaromíra Nohavici. Ten mj. koncertoval i pro pěstouny a jim svěřené děti z...

Věnceslav Černý (14)

Věnceslav Černý byl český malíř, ilustrátor a loutkař. Nejprve studoval na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Františka Čermáka a Antonína Lhoty, později i na akademii ve Vídni u prof. Christiana Griepenkerla. Střídavě žil v Praze, v Mladé Boleslavi a v lázních Železnice. Byl ženat, s manželkou Marií, rozenou Jechovou měl syna Aleše a dceru Květuši . Zemřel v nemocnici v Mladé Boleslavi, pohřben byl v Železnici. Téměř výhradně se věnoval ilustraci, jak knižní , tak i časopisecké . Kromě toho se zabýval i historickými, zejména bitevními motivy, v podobě kreseb i velkých olejomaleb. Byl oblíbeným ilustrátorem mnoha pražských nakladatelství , v jejichž vydáních ilustroval zejména knihy Lidije Aleksejevny Čarské, Františka Josefa Čečetky, Aloise Jiráska, Karla Maye a Henryka Sienkiewicze. Vyzdobil rovněž vydání pamětí italského dobrodruha Giacoma Casanovy a v letech 1893 až 1909 ilustroval šestnáct knih Julesa Verna.

Valerie Bowman (11)

Valerie vyrostla v Illinois se šesti sestrami . Nyní žije v Jacksonville se svou rodinou.

Václav Trojan (17)

Václav Trojan byl významný český hudební skladatel, který se narodil 24. dubna 1907 v Plzni a zemřel 5. července 1983. Proslul zejména svými příspěvky k filmové hudbě a tvorbě pro děti. Během své kariéry Trojan složil hudbu ke značnému počtu filmů, včetně animovaných snímků významného českého animátora Jiřího Trnky. Svou prací na poli filmové hudby se etabloval jako jedna z vůdčích osobností české kinematografie.

Václav Frolec (10)

Václav Frolec byl český národopisec, folklorista a vysokoškolský pedagog. Mezi jeho hlavní okruhy zájmu patřila materiální lidová kultura, především lidová architektura, lidové zvyky, obyčeje, obřady a slavnosti, vinohradnická kultura, způsob života v karpatské a balkánské oblasti, etnomuzikologie a problémy etnicity. Věnoval se také metodologii a teorii etnografického terénního výzkumu a otázkám definice etnografických fenoménů. Václav Frolec se narodil roku 1934 v Ratíškovicích, kde také vychodil obecnou školu. Poté navštěvoval gymnázium ve Velehradě a Uherském Hradišti . V roce 1953 začal studovat hudební vědu a národopis na Filozofické fakultě brněnské univerzity, od roku 1954 studoval národopis jednooborově. Studia ukončil roku 1958, poté nastoupil do muzea v Hodoníně, kde pracoval dva roky. V roce 1961 se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde začal vyučovat na katedře etnografie – na tomto pracovišti působil až do konce svého života. V roce 1963 získal titul CSc., o čtyři roky později titul PhDr. V roce 1968 zde také habilitoval, obdržel titul docent slovanské etnografie. V roce 1990 získal titul profesor pro obor evropský národopis, roce 1991 poté ještě titul DrSc. Václav Frolec zemřel náhle v květnu 1992 v době jeho pobytu na universitě v Münsteru. Z jeho vědeckých úspěchů jmenujme mimo nesmírný etnografický přínos například oživení česko-bulharských vědeckých styků či rozšíření obzorů české etnografie na Balkán. Lze mu vděčit také například za udržení podoby festivalu ve Strážnici, v němž byl dlouhé roky předsedou programové rady. I přesto, že chtěl tento post několikrát opustit, na naléhání svých kolegů v této pozici setrval, především proto, že jeho protikandidáti byli z řad komunistických prominentů a chtěli Strážnici politizovat. S odvoláním právě na strážnický festiva...

Tomáš Dvořák (18)

Tomáš Dvořák je bývalý český atlet, vícebojař, trojnásobný mistr světa a s výkonem 8 994 bodů bývalý světový rekordman v desetiboji a halový mistr Evropy v sedmiboji. V roce 1999 se stal vítězem ankety Atlet Evropy. S atletikou začal v rodném Zlíně. Poprvé si desetiboj vyzkoušel ve svých patnácti letech. Poté přešel studovat i trénovat do Prahy. Jeho trenérem se od roku 1988 stal Zdeněk Váňa. Jeho kariéra začala 2. místem na juniorském mistrovství Evropy v Soluni roku 1991 a juniorským rekordem Česka v desetiboji, který drží dodnes. Roku 1995 obsadil 2. místo na halovém mistrovství světa v Barceloně, roku 1996 získal 2. místo na halovém mistrovství Evropy ve Stockholmu, a především v roce 1996 byl bronzový na olympijských hrách v Atlantě . Rok na to již s přehledem zvítězil na mistrovství světa v Athénách , v roce 1999 titul obhájil na mistrovství světa v Seville a do třetice titul mistra světa získal v Edmontonu v roce 2001. Jeho největším úspěchem mimo atletický ovál je 1. místo v anketě o nejlepšího atleta ČR z roku 1999, které si vysloužil především díky fantastickému světovému rekordu 8994 bodů, kterého dosáhl 4. července 1999 na stadionu Evžena Rošického v Praze. Tento rekord o dva roky později překonal další Čech, Roman Šebrle . Dvořák nicméně dosud jako jediný desetibojař v historii dokázal třikrát překonat hranici extra-třídy 8900 bodů. Vojnu strávil jako instruktor sportu v Armádě ČR. Získal hodnost nadporučíka a nyní je vojákem z povolání. Na olympijských hrách v Sydney roku 2000 mu medaile unikly kvůli zranění kolene, které si poté léčil v lázních Třeboň. Na posledním mistrovství světa ve finských Helsinkách skončil až 8. se ziskem 8068 bodů, na olympijských hrách v Athénách nedokončil. V roce 2006 účinkoval jako jeden z tanečníků-celebrit v reality show České televize StarDance …když hvězdy tančí...

Tom Hodgkinson (10)

Tom Hodgkinson je britský spisovatel, šéfredaktor časopisu The Idler a autor knih How to be Idle , How to be Free a The Idle Parent . Píše pro nejrůznější noviny a časopisy; přispívá zejména do rodičovského sloupku deníku Daily Telegraph. Žije se svou rodinou na farmě v hrabství Devon na jihozápadě Anglie. Ve svých článcích a knihách propaguje svou filozofii lenosti, zahálčení a nicnedělání. Podle Toma Hodgkinsona být líný znamená být zodpovědný vůči vlastnímu životu. Rozhovor s Tomem Hodgkinsonem spolu s dvacaterem jeho "evangelia" vyšel v časopisu Reflex v čísle z 25. února 2010. Tom Hodgkinson a výtvarník Gavin Pretor-Pinney založili v roce 1998 společnost "Green Bohemia" na dovoz absintu z České republiky.

Theodor Storm (15)

Theodor Storm byl německý spisovatel a básník. Jeho otec byl maloměstský advokát. Po studiích na gymnázium v Lübecku studoval práva nejprve Kielu potom v Berlíně. Literatuře se začal věnovat až ve svých 25 letech. Svoji advokátní kariéru začal v roce 1843 v Husumu. Po svatbě nastoupil do pruských státních služeb. Později se přestěhoval do Heiligenstadtu. Do rodného Husumu se vrátil v roce 1864, kde pracoval jako nejvyšší správní a soudní úředník. Po odchodu do penze se usadil v Hademarschenu.

Sveva Casati Modignani (12)

Za jménem Sveva Casati Modignani se skrývá dvojice milánských novinářů Bice Cairatiová a Nullo Cantaroni. Manželé používají toto jméno už od padesátých let, ovšem první velice úspěšný román vydali až v roce 1981. Od té doby publikovali patnáct bestsellerů, které si vydobyly popularitu hlavně v Itálii, ale i po celém světě. Podle některých z nich vznikla i vydařená filmová či televizní díla.

Stephanie Howard (16)

Narodila se a vyrůstala ve skotském Dundee. Ekonomickou školu vystudovala v Londyně, kde později pracovala jako novinářka v řadě časopisu pro ženy. Řadu let strávila pracovně i v zahraničí- Italie, Malajsie, Filipiny a Střední východ.

Stanley Bradley (8)

Narozen 30. 5. 1948 v Děčíně. Psychotronik, astrolog a spisovatel.