33121–33180 z 157257 Autoři
Lída Nopová (3)
Narozena 9.5.1947 v Domažlicích. Zpěvačka, hráčka na klávesové nástroje a hudební skladatelka.
Více od autora
Libuše Svatošová (3)
Doc. Ing., CSc., vysokoškolská pedagožka. Práce z oboru statistiky.
Více od autora
Libuše Richterová (3)
Narozena 20.9.1913 v Brně. MUDr., psychiatrička, publikace z oboru.
Více od autora
Libuše Radová (4)
Autorka knih pro děti, fotografka, překladatelka z německého jazyka. Žije v Ostravě, vystudovala učitelství a pracovala téměř 40 let v mateřské škole. Má ráda děti, rozumí jim a tvoří pro ně knížky, ve kterých najdou zábavu i poučení. Intenzivně fotografuje a její momentky podtrhují emotivnost osudů nemocných a opuštěných zvířátek, která by bez lidské pomoci nepřežila. Do kontaktu s divokými zvířaty se dostává zejména v Německu u své dcery Tanji Askani, která pracuje v místním zooparku s vlky a je velmi úspěšná při záchraně ohrožených mláďat. Její domácnost, která se zjara mění na improvizovanou záchrannou stanici, poskytuje autorce dostatek materiálu pro její autentické příběhy
Více od autora
Libuše Müllerová (3)
prof. Ing. Libuše Müllerová, CSc. Absolventka Vysoké školy ekonomické v Praze. Na VŠE působí od roku 1968, od roku 1994 do roku 2006 jako vedoucí katedry finančního účetnictví a auditingu na fakultě Financí a účetnictví. Je obsahovým garantem řady kursů zajišťovaných katedrou, školitelkou doktorandů a členkou vědecké rady fakulty. Patří mezi zakládající členy Komory auditorů ČR a od jejího založení střídavě působila a stále působí ve vrcholových volených orgánech . Je auditorkou a aktivně provozuje auditorskou praxi. V letech 2009 byla čtyři roky členskou presidia nově založené Rady pro veřejný dohled nad auditem , stále je členkou výboru pro kontrolu vzdělávání a zkoušek auditorů této Rady. Veřejnosti je známa svými publikacemi a vzdělávací činností v oblasti účetnictví a auditu. Je členkou redakční rady časopisů Auditor, Daňový expert a Účetnictví.
Více od autora
Libuše Moníková (4)
Libuše Moníková byla česká, německy píšící, spisovatelka. Její dílo bylo ověnčeno řadou literárních i státních cen. Již ve svém dětství a mládí, které prožila v pražské čtvrti Dejvice měla vztah ke kultuře, zejména pak k filmu. Přestože chtěla být filmovou režisérkou, pod vlivem své středoškolské učitelky němčiny začala od roku 1963 studovat filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor germanistika a anglistika. Díky své diplomové práci na téma Brechtovo zpracování Shakespearova Koriolana získala v roce 1968 roční stipendium na univerzitě v Göttingenu. Tento rok byl pro Libuši Moníkovou zlomový – umírá jí matka a Československo se stává obětí invaze armád Varšavského paktu. V Západním Německu se seznamuje se svým budoucím manželem, za kterým v roce 1971 natrvalo do SRN odchází. Zde pak pracovala jako vysokoškolská učitelka na vysoké škole v Kasselu a později na Univerzitě v Brémách. Od roku 1981 již žila jako spisovatelka na volné noze. Od roku 1991 do roku 1996 byla členkou PEN klubu SRN, odkud pak vystoupila na protest proti spojení s východoněmeckým PEN-klubem. Už od svých vypravěčských počátků směřovaly texty Libuše Moníkové k moderní románové próze, jejími literárními vzory byli Franz Kafka, Jorge Luis Borges a Arno Schmidt. Jejími díly se prolínají prvky mytologie a českých dějin – v textech Pavana za zemřelou infantku, Fasáda, Zjasněná noc rozvíjí motivy královny amazonek, kněžny Libuše a české dívčí války. V knize Fasáda se spisovatelka také dotýká tématu pražského jara – román se odehrává v době normalizace v Československu na litomyšlském zámku. „Příběhy Libuše Moníkové z českých dějin zapisují stejně jako všechna vyprávění individuální lidský časový prožitek do času univerzálního. Úkolem vyprávění je stanovit nezaměnitelnost a jedinečnost doby tím, že dá historickému bytí nový tvar a posune je na úroveň historického povědomí. Moníková je autorka bohatých výrazových možností, rozvíjí hru s časem...
Více od autora
Libuše Kroupová (1)
Narozena 1928. PhDr., CSc., jazykovědkyně zaměřená na lexikologii, jazykovou kulturu a pravopis.
Více od autora
Libuše Kaplanová (1)
Narozena 21.1.1936 v Praze. Výtvarná pedagožka, grafička, ilustrátorka, též gobelíny a tapisérie.
Více od autora
Libuše Bohuslavová (2)
Narozena 10.7.1957. Autorka jazykových učebnic angličtiny pro různé obory.
Více od autora
Libor Ševčík (4)
Libor Ševčík byl český žurnalista a publicista. Narodil se v roce 1946 ve Znojmě. Vystudoval fakultu žurnalistiky. V roce 1975 nastoupil do Mladé fronty, do zpravodajského oddělení. Po sametové revoluci pak jako její šéfredaktor vedl její přeměnu v nezávislý deník. Po několika letech se funkce vzdal a přešel do Lidových novin, kde byl v letech 1994 až 1996 šéfredaktorem. Dále působil také ve Svobodném slovu nebo v časopise Labužník. V Hospodářských novinách, kde založil a vedl magazín IN, byl zástupcem šéfredaktora. V posledních letech byl na volné noze a spolupracoval např. s Literárními novinami. Později se věnoval publicistice, především o víně a gastronomii, které mu byly koníčkem. Objel celý svět, aby se seznámil s jídly a víny různých regionů. O víně vydal pět knih. V gastronomii i vínu byl členem mnoha domácích i zahraničních porot. Zemřel ve věku 70 let pravděpodobně na srdeční selhání.
Více od autora
Libor Michalec (4)
Narodil se v Žatci ve znamení Blíženců. Jeho matka se jmenuje Jitka, otec Vlastimil. Je ženatý, manželka Jana, dcery Anna a Markéta. Už jako malý chtěl být spisovatelem. Jeho bratr Aleš Michalec sportuje. Rád jezdí na výlety a fotografuje. Jeho koníčky jsou čtení. Přihlásil se do hodně literárních soutěžích a nějakou vyhrál.
Více od autora
Libor Mattuš (2)
Neurojazykový kouč, tlumočník čínštiny, instruktor bojových umění, zabývá se biohackingem, zejména dechem a chladovou terapií.
Více od autora
Libor Krajíček (4)
Narozen 14.9.1932 Ledeč nad Sázavou, zemřel 26. 4. 2008 v Praze. Doc., RNDr., CSc., geograf, vysokoškolský pedagog, autor publikací z oboru.
Více od autora
Liběna Hlinková (1)
* Liběna Hlinková se narodila 26. 6. 1958 v Litvínově. * Vystudovala gymnázium a po něm obor asistentka hygienické služby. * Po narození dcery pracovala jako administrativní pracovnice litvínovského zimního stadionu. Od roku 1992 byla vedoucí hotelu na stadionu. * Po rozvodu si v roce 1998 vzala hokejového trenéra Ivana Hlinku. Ten se v roce 2004 zabil při automobilové nehodě u Karlových Varů, kterou způsobil jiný řidič. * Z prvního manželství má dvě děti - dceru Moniku a syna Jana .
Více od autora
Liam O'Flaherty (3)
Liam O'Flaherty byl irský spisovatel. Narodil se na Aranských ostrovech. Studoval na kněze, ale seminář opustil. Poté bojoval v první světové válce, a po ní se toulal po světě, cestoval po Jižní Americe, Kanadě, Spojených státech a Středním východě. Na cestách vystřídal spoustu povolání: dřevorubec, vrátný, horník, myč nádobí, bankovní úředník i námořník. Na začátku 20. let se vrátil do Irska a podílel se na protibritském odboji. V roce 1922 se usadil v Anglii, kde začal psát, brzy se ale vrátil do Dublinu. Byl zakladatelem Komunistické strany Irska. Jeho prózy jsou označovány jako naturalistické, psychologické a satirické. Často se věnuje tématům z irských dějin jako je irský hladomor, nebo Velikonoční povstání. K jeho nejslavnějším textům patří Udavač , román o zradě revolučních ideálů z časů protibritských nepokojů v Irsku ve 20. letech. Román byl roku 1935 zfilmován a přinesl Oscara režisérovi Johnu Fordovi a herci Victoru McLaglenovi. Dalšími oceňovanými romány byly Skerrett , pojednávající o sporu mezi učitelem a farářem, a Hladomor . Psal anglicky, ačkoli jeho rodnou řečí byla irština. Irsky napsal jen pár textů .
Více od autora
Li Ang (2)
Více od autora
Lev Nikolajevič Smirnov (1)
Ruský a sovětský právník, předseda Nejvyššího soudu SSSR, specialista na mezinárodní právo, mezinárodní soudnictví, stíhání válečných zločinů a prevenci kriminality.
Více od autora
Leslie Carroll (1)
Americká spisovatelka, novinářka, herečka. Užívá též pseudonym Amanda Elyot.
Více od autora
Leroy Gomez (3)
Leroy Gomez je americký zpěvák a saxofonista, který se mezinárodně proslavil jako frontman skupiny Santa Esmeralda. Skupina je známá především díky diskotékovému provedení písně "Don't Let Me Be Misunderstood", kterou původně nazpívala Nina Simone a později se stala hitem skupiny The Animals. Verze Santa Esmeralda, která obsahovala "Esmeralda Suite", byla fúzí diska s vlivy latiny a flamenca a koncem 70. let se stala stálicí diskoték po celém světě.
Více od autora
Leopold Mozart (4)
Leopold Mozart byl rakouský skladatel, dirigent, pedagog a houslista. Narodil se 14. listopadu 1719 v Augsburgu, tehdy ve Svaté říši římské, dnes v Německu, a dnes je znám především jako otec a učitel Wolfganga Amadea Mozarta. Leopold byl sám uznávaným hudebníkem, působil jako dvorní hudebník v Salcburku a je autorem slavné příručky hry na housle "Versuch einer gründlichen Violinschule". Jeho skladatelské dílo zahrnuje symfonie, komorní hudbu, skladby pro klávesové nástroje a duchovní hudbu. Leopoldova díla sice nebyla tak plodná a proslulá jako jeho syn, ale ve své době byla dobře hodnocena pro své řemeslné umění a přínos hudebnímu světu 18. století. Jeho "Musikalische Schlittenfahrt" je příkladem programní hudby, která zobrazuje zimní jízdu na saních se zvukovými efekty, jako je práskání bičem a cinkání zvonků na saních. Přestože se Leopoldova díla dnes nehrají tak často jako díla jeho syna, zůstávají důležitou součástí kánonu klasické hudby a umožňují nahlédnout do hudebního prostředí, které formovalo jednoho z největších skladatelů historie.
Více od autora
Leopold Grimm (2)
Narozen 3.3.1862 ve Všebořicích u Ústí n. Labem, zemřel 22.4.1939 v Brně. Ing., profesor stavby strojů a konstrukcí strojových částí, práce z oboru.
Více od autora
Leonid Petrovič Grossman (2)
Grossman Leonid Petrovič, *24.1.1888 – †15.12.1965, ruský literární vědec a prozaik. Zabýval se ruskou literaturou 19. století, zejména životem F. M. Dostojevského . Dokumentární trilogie Zápisky sekundanta, Hráč Dostojevskij a Sametový diktátor .
Více od autora
Leonhard Goffine (3)
Německý katolický kněz, teolog, farář a člen řádu premonstrátů. Autor náboženských spisů.
Více od autora
Leonard Susskind (2)
Vědec v oboru strunové teorie, profesor teoretické fyziky, práce z oboru.
Více od autora
Leon Leyson (1)
Narodil se v malé polské vesničce Narewka, později se s rodiči a se sourozenci přestěhoval do Krakova. Za německé okupace žil tři roky v židovském ghettu Podgórze, po jeho likvidaci byl umístěn do pracovního tábora Płaszów. Zásluhou Oskara Schindlera se stal zaměstnancem v jeho krakovské továrně na smaltované nádobí a patřil k těm, kterým Schindler pomohl vyhnout se jisté smrti ve vyhlazovacích táborech. Po válce a tříletém pobytu v uprchlickém táboře emigroval do USA. Absolvoval Los Angeles City College, Kalifornskou státní univerzitu a Pepperdine University. Téměř čtyřicet let pak vyučoval na střední škole v Huntington Park. Zemřel v lednu 2013 na následky leukémie.
Více od autora
Léon Degrelle (1)
Léon Joseph Marie Degrelle byl belgický fašistický politik, zakladatel rexismu. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, kde dosáhl hodnosti SS-Standartenführer der Reserve . Mimo jiné byl nositelem mnoha vysokých vojenských vyznamenání včetně Rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi nebo Německého kříže ve zlatě. Léon Degrelle se narodil v belgickém Bouillonu, ležícím na francouzských hranicích. Jeho otec, prosperující pivovarník, byl francouzský emigrant, příslušník jezuitského řádu. V roce 1921 vstoupil patnáctiletý Degrelle do jezuitské koleje. Již tehdy začal publikovat novinové články. V roce 1924 opustil kolej a pokračoval ve studiích na katolické univerzitě v Lovani, která zakončil doktorátem práv. Začal se stále více věnovat politice a žurnalistice a v roce 1927 začal řídit studentské noviny, které dosáhly poměrně velkého nákladu. O tři roky později se stal ředitelem vydavatelství Rex a postupem času se odpoutal od katolického hnutí a založil vlastní tzv. rexistickou stranu. Začal prosazovat populistický směr a autoritativní politické reformy, které nacházely podporu u těch, kteří se bouřili proti neschopnosti politických stran vypořádat se se sociálními a hospodářskými problémy Belgie. Jeho hnutí bylo nejúspěšnější ve volbách v roce 1936 . Po vzoru Mussoliniho „pochodu na Řím“ i on zorganizoval „pochod na Brusel“, ale ten skončil fiaskem kvůli malému zájmu v ulicích. Po vypuknutí 2. světové války, v předvečer německé invaze byl on a jeho spolupracovníci zatčeni pro podezření z kolaborace a při ústupu přesunuti do Francie. Nakonec byl z koncentračního tábora propuštěn německými okupanty. Ve svých úvahách došel k závěru, že v novém poválečném uspořádání Evropy si Belgie musí své místo zasloužit bojem proti nepříteli číslo jedna, komunismu. Teprve potom bude čas uspořádat své vztahy s Němci. Po německém útoku na SSSR roku 1941 zformoval z dobr...
Více od autora
Leon Battista Alberti (1)
Leon Battista Alberti byl italský humanista, architekt, teoretik umění, spisovatel a matematik, ale také všestranný sportovec, jedna z velkých postav italské renesance. Napsal také první důkladný popis města Říma, první italskou gramatiku a zabýval se šifrováním textů. Narodil se jako nemanželský syn v rodině Lorenza Albertiho, bohatého kupce, vyhnaného z Florencie. Studoval humanistickou školu v Padově, církevní právo v Bologni a matematiku a fyziku opět v Padově. Roku 1428 získal doktorát církevního práva a protože papež zrušil vyhnanství Albertiů, mohl se vrátit do Florencie. Tam se seznámil s řadou umělců . Kolem roku 1432 mu papež udělil legitimní původ a zároveň úřad, který Alberti zastával až do roku 1464. Úřední činnost mu nechávala dost času na jeho záliby, studia a cesty. Roku 1434 doprovázel papeže Evžena IV. do vyhnanství ve Florencii a roku 1438 byl členem papežské delegace na koncilu ve Ferraře. Roku 1447 se jeho kolega ze studií stal papežem jako Mikuláš V. a Alberti začal pracovat na stavbách a přestavbách města Říma. K tomu účelu vydal také Popis města Říma. Dále navrhl první renesanční průčelí kostelů v Rimini a ve Florencii, které se stejně jako paláce na dlouho staly vzorem pro další architekty období renesance i neorenesance. Roku 1459 pobýval s papežem Piem II. v Mantově, kde opět navrhoval kostely. V posledních letech života se věnoval psaní a napsal také knihu o šifrování. Ve svých spisech o umění se Alberti snažil poskytnout umělcům geometrické a vědecké základy pro jejich tvorbu a vytvořil také nový jazyk umělecké teorie. U těles i u lidských těl zdůrazňoval význam povrchu, plochy, jež tělo uzavírá a skrývá jeho vnitřek. Účelem uměleckého díla je podle něho dojem, který vyvolá v divákovi. Dále Alberti napsal dvě komedie, vydal knihu básní, knihy o lásce, o rodině a domácím hospodářství, o chovu koní a psů a řadu dalších ...
Více od autora