Všichni Autoři a témata

William King (15)

William King je britský spisovatel působící v žánru science-fiction a fantasy. Jeho povídky se objevily v sbornících The Year's Best SF, Zenith a časopisech White Dwarf a Interzone. Jde o autora cyklu o Gotrekovi a Felixovi ze světa Warhammeru a autorem série Hvězdný vlk ze světa Warhammer 40 000. Intenzivně cestuje po Evropě a Asii. Aktuálně žije s manželkou Radkou v Praze. Z cyklu o Gotrekovi a Felixovi ze světa Warhammeru zatím vyšlo česky 9 knih , ze světa Warhammer 40 000 4 knihy. V Ikarii mu vyšla povídka Visiting the Dead, v Pevnosti Strážce úsvitu. Pohybuje se kolem her na hrdiny a většina jeho románů se odehrává ve světě různých herních systémů. Výjimkou je Terraršká tetralogie a 3 samostatné romány . V současnosti pracuje na trilogii Tirion & Teclis, ve které se vrací do světa Warhammeru, nikoliv však k příběhům Felixe a Gotreka, ale konfliktu mezi elfy. Warhammer: Gotrek & Felix V psaní příběhů o Gotrekovi a Felixovi pokračuje Nathan Long. Warhammer: Tirion & Teclis Warhammer 40 000: Hvězdný vlk V sérii pokračuje Lee Lightner 'Warhammer 40 000: The Macharian Crusade' Warhammer 40 000: Samostatné romány Terraršská tetralogie Kormak strážce Samostatné romány

Vojtěch Kodet (15)

Otec Karmelitán Vojtěch Kodet se narodil 20. 5. 1956 v Malém Beranově, okres Jihlava. Po studiu sedmiletého gymnázia v Jihlavě vystudoval teologii a roku 1982 byl vysvěcen na kněze v brněnské diecézi. Již v prvních letech studia teologie se seznámil s Řádem karmelitánů , který působil v době komunistického režimu v podzemí. Členem řádu se stal se v roce 1976. Začátkem osmdesátých let se seznámil se začínajícím hnutím charismatické obnovy v ČR. Nyní je členem národního týmu CHO, který mj. připravuje program konferencí Obnovy. V období totality působil jako kaplan v Pozořicích, Jedovnicích, v Brně-Zábrdovicích a ve Velkém Meziříčí. V roce 1988 byl ustanoven farářem ve farnostech Biskupice a Radkovice u Hrotovic. Po pádu totalitního režimu se stal v roce 1990 převorem a novicmistrem kláštera karmelitánů v Kostelním Vydří. Současně sloužil jako farář v Kostelním Vydří a dvou přilehlých farnostech. Od roku 1989 byl také konzultorem a členem kněžské rady při brněnském biskupství. Od roku 2000 studoval spirituální teologii na Papežském institutu spirituality Teresianum v Římě, v roce 2005 obhájil doktorát z teologie. Od roku 2002 externě vyučuje na KTF UP v Olomouci. Od roku 2003 je rovněž představeným Řádu bratří karmelitánů v České republice. Kromě toho se věnuje přednáškové a formační činnosti, duchovnímu doprovázení a vedení exercicií pro různé skupiny lidí, zvláště pro kněze. V roce 1991 společně s P. Janem Fatkou založili Karmelitánské nakladatelství se sídlem v Kostelním Vydří

Vladimír Just (14)

Vladimír Just je český teatrolog a literární a divadelní kritik. Spolu se svým bratrem Jiřím napsal také několik divadelních her. Jako divadelní kritik se zabýval tvorbou Vlasty Buriana. Před listopadem 1989 vystupoval jako herec a spoluautor se svým bratrem Jiřím v autorském divadle malých forem. V té době se věnoval, mimo jiné, též publikační činnosti – např. tematice Osvobozeného divadla nebo Vlasta Burian. V současnosti člen katedry divadelní vědy FF UK v Praze, do roku 2010 byl šéfredaktorem čtvrtletníku Divadelní revue. Pravidelně přispívá např. do časopisů Divadelní noviny, Lidové noviny, do poloviny ledna 2012 kriticky hodnotil umělecká díla v pořadu Kritický klub Jana Rejžka na rozhlasové stanici Český rozhlas 6. Ve svých příspěvcích se kromě divadelní kritiky zabývá nezávislostí veřejnoprávní televize, problematikou odsunu Němců, česko-německými vztahy nebo uspořádáním NP Šumava, kde hájí stanovisko respektování bezzásahových zón. Dne 24. června 2011 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem.

Vladimír Javorek (7)

Celé generace entomologů, především těch, kteří se zabývají brouky, získávaly první informace z knížek, jež napsal a zároveň i ilustroval Vladimír Javorek. Tato osobnost se velkou měrou zasloužila o popularizaci výzkumu hmyzu v celém někdejším Československu. Narodil se v Bystřici pod Hostýnem 18. května 1914 manželům Františkovi a Štěpánce Javorkovým, jeho tatínek byl mistr stolař. V průběhu let 1929-33 vystudoval Učitelský ústav v Kroměříži, kde obdržel vysvědčení učitelské dospělosti a začal učit v obecné škole ve Všechovicích. Po dvouleté praxi složil s vyznamenáním požadované zkoušky a 25. listopadu 1935 dostal vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy. Krátce učil také v Býškovicích, během války pracoval ve škole v Osíčku a po jejím skončení v Bystřici pod Hostýnem. V letech 1941 a 1942 s vynikajícím prospěchem složil státní zkoušky pro měšťanské školy na obory přírodopis, chemie, fyzika a matematika. Ve Všechovicích se seznámil se svoji životní láskou Marií Marákovou, která na této škole rovněž učila. Vzali se 2. srpna 1938. V následujícím roce se jim narodila dcera, která však tři dny po porodu zemřela. Za tři roky 25. května 1941 se jim narodil syn Vladimír a v roce 1943 do jejich rodiny přibyl ještě Jaroslav. Po únoru 1948 jako aktivní člen Sokola neprožíval zrovna lehké období. Komunisté členům této organizace nemohli zapomenout jejich odvážný demonstrativní odpor, který novému režimu projevili během XI. všesokolského sletu v Praze. Navíc odmítl nabídku vstupu do strany a vše završilo nepravdivé udání žáků ze třídy, kterou ani neučil. Za trest byl poslán učit na Slovácko do Velkého Ořechova. Po prošetření se mu dostalo satisfakce a mohl se do Bystřice vrátit. Ovšem sám si raději vybral Vizovice, kde od roku 1949 na měšťanské škole a posléze, od roku 1954, na tehdejší obdobě gymnázia učil biologii, fyziku a hudební výchovu. Neměl aprobaci pro střední školy, a když na něj pak vedení školy a krajští inspektoři apelovali, ...

Vladimír Helfert (10)

Vladimír Helfert byl český muzikolog, pedagog, organizátor a dirigent. Od roku 1919 žil v Brně, kde na Masarykově univerzitě založil oddělení hudební vědy. Po maturitě, kterou složil na smíchovském reálném gymnáziu v roce 1904, studoval na pražské Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Dva roky také strávil na univerzitě v Berlíně, kde se učil od předních muzikologů té doby. Po svých studiích působil na české univerzitě v Praze, kde se setkal se Zdeňkem Nejedlým, svým pozdějším švagrem. Nejedlý jej, podobně jako řadu českých muzikologů, silně ovlivnil. Helfert byl propagátorem díla Bedřicha Smetany. Po svém příchodu do Brna zde jako první uvedl a sám řídil kompletní symfonický cyklus Má vlast. Jako zastánce progresivního směru zpočátku odmítal hudbu Leoše Janáčka jako příliš "naturalistickou", později svůj postoj přehodnotil. Helfert ve své korespondenci ze 30. let 20. stol. se Zdeňkem Nejedlým formuloval svou myšlenku o zavedení předmětu hudební výchovy do základního školství. Vychoval novou generaci brněnských hudebních vědců . V letech 1935–1936 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Za druhé světové války byl vězněn. Zemřel v důsledku podlomeného zdraví krátce po skončení války, 18. května 1945, v terezínské karanténní stanici následkem zdejší epidemie skvrnitého tyfu. Narodil se jako syn Zdeňka Helferta, správce velkostatku v Plánici a inspektora bechyňského panství. Jeho dědečkem byl historik a politik Josef Alexander Helfert a pradědečkem právník a etnograf Josef Helfert. Babička Vilemína Helfertová byla sestrou Jindřicha Fügnera. Jeho bratr Jaroslav byl ředitelem Moravského zemského muzea, sestra Alexandra byla manželkou Rudolfa Jedličky, zakladatele Jedličkova ústavu. Jeho švagry byli hudební vědec a politik Zdeněk Nejedlý a architekt Rudolf Stockar. Dcera Renata se provdala za Josef...

Vladimír Antonín (8)

Narozen 4.7. 1955 v Brně. RNDr., CSc. Mykolog, práce a překlady z oboru.

Věra Faltová (9)

Věra Faltová byla česká malířka a ilustrátorka. Byla známá jako ilustrátorka komiksů pro časopisy Ohníček a Čtyřlístek. a další.

Václav Rabas (14)

Václav Rabas byl český malíř, který mezi prvními získal titul národního umělce. Byl členem Umělecké besedy, Spolku Mánes, spoluzakladatelem Sdružení českých umělců a grafiků Hollar a patřil mezi tzv. pátečníky. Rabas se narodil v Krušovicích jako syn podruhé oženěného mlynáře. Jeho otec ovšem zemřel, když bylo Václavovi pouhých sedm let. Díky houževnaté matce Františce se mu přesto dostalo dostatek prostoru ke vzdělání. Maturoval na nejstarší reálce v Čechách v Rakovníku v roce 1904. Po vojenské službě byl o dva roky později přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Absolvoval sice všeobecnou část, ale ve speciální příliš dlouho nevydržel a studium přerušil. V roce 1909 vstoupil do Umělecké besedy, kde se pod vlivem ostatních členů zdokonaloval a zároveň hledal nový obsah tvorby. Svá studia dokončil u Maxe Švabinského, pod jehož vedením pracoval od roku 1911. Vyjel do severní Itálie a do Paříže, ovšem domek si postavil v rodných Krušovicích, v nichž se též oženil. Mezi prvními byl povolán na frontu do první světové války, kde byl již v září 1914 na východní frontě zraněn tak, že se přes lazarety vrátil domů a na bojišti se už neobjevil. Po válce se v nově vzniklém Československu střídavě podílel redakčně na tvorbě sborníku a časopisu Život a satirického časopisu Nebojsa. Zdokumentoval také stopy války na Slovensku. Dva roky byl v té době členem Spolku Mánes. Patřil též mezi pátečníky, čili se velmi blízce poznal s Karlem Čapkem i jeho bratrem a svým kolegou Josefem a dále např. s budoucím prezidentem Benešem. Znovu se vydal do Itálie a po návratu si zařídil obytný ateliér v Praze. Od roku 1923 byl předsedou Výtvarného odboru Umělecké besedy. Posléze se stal dokonce starostou Umělecké besedy. Jeho obrazy v té době úspěšně reprezentovaly české malířství v zahraničí , Rabas však projížděl především svůj rodný kraj. V něm také přečkal druhou světovou ...

Václav Kliment Klicpera (17)

Václav Kliment Klicpera byl český spisovatel a dramatik. Byl druhým dítětem krejčovského cechmistra Václava Klicpery z Chlumce nad Cidlinou a jeho manželky Anny, rozené Krenčíkové . Učil se krejčovství, vyučil se řeznictví. Roku 1808 zanechal řemesla a studoval na gymnasiu v Praze; roku 1813 začal studovat filosofii. Necelé dva roky studoval medicínu a přestoupil na humanitní studia, kde roku 1819 získal aprobaci pro humanitní obory gymnázií. Starší bratr František uvedl Václava do společnosti vlasteneckých studentů. Od roku 1813 se stal členem ochotnické družiny, která obnovila divadelní představení v češtině, hraná ve Stavovském divadle. Zde se také seznámil s ochotnickou herečkou Annou Švamberkovou , která se později stala jeho ženou. Sám byl jako herec úspěšný a v době pražského pobytu napsal přes 20 divadelních her. Jako první byla na jevišti Stavovského divadla v Praze uvedena 25. března 1816 jeho rytířská hra „Blaník“. Roku 1819 se stal humanitním profesorem v Hradci Králové. Mezi jeho žáky patřili Karel Jaromír Erben, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl. Spolu s manželkou Annou se aktivně zúčastnil společenského života a jeho zásluhou se z Hradce Králové stalo druhé centrum české kultury po Praze. U královéhradeckého nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila vydal velkou část svého díla. V Hradci Králové žil do roku 1846. Roku 1846 odešel do Prahy vyučovat na Akademické gymnázium. Mezi jeho žáky patřili Josef Václav Frič, Vítězslav Hálek, Jan Neruda nebo Albín Bráf. Aktivně se zúčastnil revolučního roku 1848 byl jmenován členem Národního výboru a zvolen tribunem studentské kohorty, byl zvolen zemským poslancem za Chlumec a Hradec Králové. Vydávání sebraných spisů Václava Klimenta Klicpery bylo v důsledku revolučních událostí roku 1848 přerušeno a došlo k němu znovu až v letech 1862–1863. Roku 1850 se stal šk...

Václav Jirásek (10)

Narozen 8.12.1906 v Mělníku, zemřel 8.3.1991 v Praze. RNDr., docent systematické botaniky, práce v oboru.

Václav Hrabě (8)

Václav Hrabě byl český básník a částečně prozaik, jeden z významných představitelů tzv. beat generation v Československu, která se jinak rozmohla především v zemi svého vzniku, v USA. Hrabě se narodil v Příbrami jako syn železničáře Jana Hraběte a Magdaleny rozené Kalinové. Měl o jedenáct let starší sestru Jarmilu. Dětství prožil v Lochovicích poblíž Berouna. Na gymnázium chodil v Hořovicích, maturoval v roce 1957. Dále studoval český jazyk a dějepis na Pedagogickém institutu v Praze, který absolvoval v roce 1961. Po absolutoriu nastoupil základní vojenskou službu v Horšovském Týně. Protože po odchodu do civilu nemohl sehnat v Praze zaměstnání , pracoval jako pomocný dělník, vychovatel v učňovském internátě, knihovník v Městské lidové knihovně v Praze a také jako lektor poezie v časopise Tvář. Teprve v říjnu 1964 našel Hrabě uplatnění ve vystudovaném oboru, a to jako zastupující učitel na ZDŠ v Praze 5-Košířích. V roce 1960 se seznámil se svou budoucí manželkou Olgou, v únoru 1962 se vzali a v srpnu se jim narodil syn Jan. V roce 1964 se však manželé rozvedli. Tvorba Václava Hraběte, stejně jako ostatních beatniků, úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Sám autor se učil hrát na několik hudebních nástrojů, mezi nimi klarinet a saxofon, a koncertoval se studentskými kapelami. Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor . Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly knižního vydání, všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se nešťastnou náhodou otrávil oxidem uhelnatým. Pohřben je v Lochovicích. Během základní vojenské služby napsal řadu básní s tématem vojny, války a pobytu na marodce. V létě 1962 napsal divadelní hru Královna Margot, jejíž jediný rukopis později ztratil režisér Waldemar ...

Titus Livius (13)

Titus Livius, podle svého rodiště také Patavinus byl římský spisovatel a historik, autor monumentálních dějin Říma Ab urbe condita. O Liviovi je známo velmi málo, hlavním pramenem je biskup Eusebius a jeho Chronicon. Pocházel z bohaté a pravděpodobně významné rodiny, takže byl finančně nezávislý. Vzdělání získal v Patavii a na své rodiště byl do smrti velmi hrdý. Tamní občané získali římské občanství až v roce 48 př. n. l. a zůstali dlouho věrni Pompeiovi a republice a nepodporovali Caesara. Občanská válka v letech 49 až 45 př. n. l. možná způsobila, že Livius neabsolvoval studijní pobyt v Řecku, což bylo u mladých vzdělaných mužů v té době obvyklé. Ve věku 28 let a patrně už po občanské válce odešel do Říma, kde se věnoval literatuře, historii a filosofii. Pobýval v domě Maecenatově, kde se patrně také spřátelil s Gaiem Octaviem, pozdějším císařem Augustem. Svým dílem se významně podílel na jeho programu upevnění říše obnovou starých římských ctností, podobně jako další autoři tak zvaného „zlatého věku římské literatury“ , a byl také učitelem pozdějšího císaře Claudia. Livius nebyl voják a patrně nezastával žádný veřejný úřad, čímž se lišil od starších římských historiků, a věnoval se pouze studiu a psaní. Psal filosofické dialogy i rétorické texty, které se však nezachovaly. Pobýval patrně střídavě v Římě a v Padově, kde také zemřel. Osobní přátelství s Augustem a s císařskou rodinou umožnilo Liviovi dobrý přístup do knihoven a archívů, takže mohl zpracovat velké množství pramenných informací. Své zdroje často cituje a pokud se rozcházejí, uvádí i protichůdná mínění, což dává jeho dílu velikou cenu. Ačkoli je často ke svým pramenům, zejména k pověstem a bájím, poměrně kritický, přece jeho záměr nebyl pouze historiografický v moderním slova smyslu, nýbrž literární a vzdělávací, možná dokonce politický. Šlo mu o pozvednutí říše a národa, o nápravu mravních poměrů a o posílení řím...

Théophile Gautier (18)

Théophile Gautier byl francouzský spisovatel, básník, dramatik a kritik. Narodil se v rodině royalistického úředníka v Tarbes v departmentu Hautes-Pyrénées. V roce 1814 se rodina přestěhovala do Paříže. Zde studoval na prestižních středních školách Lycée Louis-le-Grand a Lycée Charlemagne. Zde navázal přátelství s Gérardem de Nerval. Původně studoval tři roky malířství u Louis-Édouard Rioulta. Pétrus Borel a Gérard de Nerval jej představili Victoru Hugovi. Toto setkání jej vedlo k rozhodnutí stát se básníkem. Byl členem kroužku Le Petit-Cénacle , jehož členy byli Prosper Mérimée, Théophile Gautier, Gérard de Nerval, Philothée O'Neddy, Xavier Forneret, Charles Lassailly, kteří se scházeli v ateliéru sochaře Jehana Duseigneur. V únoru roku 1830 se zúčastnil jako jeden z hlavních organizátorů slavné premiéry Hugovy hry Hernani v divadle Comédie-Française známé jako „Bitva o Hernaniho“. Tato hra byla manifestem nastupujícího romantismu proti zavedené klasicistní linii. Gautier byl přítelem řady romantiků, Charles Baudelaire mu věnoval své Květy zla . Ve vlastní tvorbě se však nenechává romantismem omezovat a mísí ve svých pracích nejrůznější vlivy. V polovině třicátých let se jeho rodiče odstěhovali do Passy. Gautier, který žil se svými přáteli bohémským životem, se musel sám živit. Na Balzacovu přímluvu začal psát do Chronicle de Paris, kde otiskl několik povídek a kritik. Poté přešel do Figara a později do La Presse. Zde debutoval článkem o malbách Eugèna Delacroix. Dále napsal drtivou kritiku obrazu Cromwell nad rakví Karla I.. Tímto článkem napadl měšťanského malíře Hippolyte Delaroche na vrcholu popularity. Později začal otiskovat i divadelní kritiky. Ze své cesty do Belgie s Gérardem de Nerval napsal první cestopisnou reportáž, později otištěnou v knize Zigzags. V květnu 1840 odjel do Španělska, kde krát...

Theodor Storm (16)

Theodor Storm byl německý spisovatel a básník. Jeho otec byl maloměstský advokát. Po studiích na gymnázium v Lübecku studoval práva nejprve Kielu potom v Berlíně. Literatuře se začal věnovat až ve svých 25 letech. Svoji advokátní kariéru začal v roce 1843 v Husumu. Po svatbě nastoupil do pruských státních služeb. Později se přestěhoval do Heiligenstadtu. Do rodného Husumu se vrátil v roce 1864, kde pracoval jako nejvyšší správní a soudní úředník. Po odchodu do penze se usadil v Hademarschenu.

Teresa Southwick (19)

Americká spisovatelka romantické literatury.

Sveva Casati Modignani (11)

Za jménem Sveva Casati Modignani se skrývá dvojice milánských novinářů Bice Cairatiová a Nullo Cantaroni. Manželé používají toto jméno už od padesátých let, ovšem první velice úspěšný román vydali až v roce 1981. Od té doby publikovali patnáct bestsellerů, které si vydobyly popularitu hlavně v Itálii, ale i po celém světě. Podle některých z nich vznikla i vydařená filmová či televizní díla.

Suzanne Enoch (16)

Suzanne Enoch se narodila v Jižní Karolíně a jen co se naučila číst, toužila po tom, aby mohla psát. Jejím dětským snem bylo stát se zooložkou a psát knihy o dobrodružstvích z Afriky. Tento její sen však zničila reportáž National Geographic o nejjedovatějších hadech, z nichž 99% žije právě v Africe:-) Ale pak se v jejím životě po zhlédnutí Hvězdných válek objevil nový impulz, a to psaní fikce. Po vystudování oboru angličtina na Kalifornské univerzitě se Suzanne zhruba dva roky neúspěšně pokoušela psát fantasy romance, až ji nakonec romance z období regentské Anglie přivedly k napsání jedné vlastní. Jenže cesta k vydání knihy nebyla jednoduchá a Suzanne se zpočátku dočkala několika odmítnutí. Pak však nalíčila pastičku na jednoho světově uznávaného literárního agenta, díky jeho pomoci přepracovala svůj rukopis a v roce 1995 spatřila světlo světa její prvotina Black Duke’s Prize. Po úspěchu této knihy zasazené do doby regentské Anglie se Suzanne rozhodla i svou další knihu zasadit do tohoto svého oblíbeného období. Zkrátka shrnuto většina jejích dosud vydaných knih, jež charakterizují zajímaví hrdinové a vtipné dialogy, se odehrává buď přímo v tomto období nebo kolem něj. Suzanne v současné době žije sama v Anaheimu v Kalifornii se svým čtyřnohým miláčkem Cairn teriérem Katie a je vášnivou sběratelkou suvenýrů z Hvězdných válek, zejména postav a vesmírných lodí. Stále věří v to, že jednou najde svého vlastního hrdinu, který bude pohledný, urozený a taky tak trochu hříšný;-)

Stanislav Beran (14)

Stanislav Beran se narodil v roce 1977 v Jindřichově Hradci. Vystudoval zdejší gymnázium, poté absolvoval obor český jazyk-dějepis na UJEP v Ústí nad Labem. Časopisecky publikoval v Hostu, Welesu, Psím vínu a Pandoře. Debutoval básnickou sbírkou Zlodům . Je občasným účastníkem literárních čtení. Kromě literatury jej zajímá lezení po skálách a výpravy do hor. Žije v Jindřichově Hradci a pracuje ve farmaceutické firmě.

Stan Lee (13)

Stan Lee , rodným jménem Stanley Martin Lieber, byl americký komiksový scenárista, redaktor, herec, producent, vydavatel, televizní osobnost, prezident a předseda společnosti Marvel Comics. Ve spolupráci s několika umělci, nejvíce s Jackem Kirbym a Stevem Ditkem, vytvořil příběhy známé po celém světě, které vycházely dříve v komiksové podobě, především tedy Spider-Man, X-Men, Iron Man, Fantastic Four, Avengers, Hulk, Thor, Daredevil, Doctor Strange a mnoho dalších. Lee následně svými komiksy přispěl k rozšíření společnosti Marvel Comics z malého vydavatelského domu ve velkou multimediální společnost. Roku 1994 byl oficiálně uveden do Síně slávy komiksového průmyslu. Rovněž byl v roce 2011 o jeho životě natočen osmdesátiminutový dokumentární film With Great Power – The Stan Lee Story. Narodil se 28. prosince 1922 jako Stanley Martin Lieber na Manhattanu v New Yorku do emigrantské rodiny rumunských Židů Celie Solomonové a Jacka Liebera. Ačkoliv vyrůstal v židovské rodině, nikdy se nevyjádřil, zda je či není věřícím. Jeho rodina byla zasažena velkou hospodářskou krizí, i proto se museli přestěhovat do Washington Heights. V roce 1931 se mu narodil sourozenec, bratr Larry Lieber. Kvůli špatné finanční situaci se Lieberovi znovu přestěhovali, tentokrát do Bronxu. Stanley Lieber v dětství obdivoval filmy s Errolem Flynnem. V mládí studoval na DeWitt Clinton High School v Bronxu. Už od mládí se zajímal o psaní a snil o napsání románu, ovšem jako mladý pracoval pouze v různých příležitostných zaměstnáních, např. v centru výzkumu tuberkulózy, kde psal nekrology a lékařské zprávy. Vystudoval roku 1939 a přidal se k WPA Federal Theatre Project, který byl vytvořen na podporu divadel. V roce 1939 díky svému strýci Robbie Solomonovi získal pozici asistenta v Timely Comics, divizi vydavatelství Timely, které vlastnil Martin Goodman, manžel Stanleyho Liebera sestřeni...

Sonja Špálová (11)

Básnířka a prozaička, autorka životopisných románů. Vlastním jménem Františka . Narodila se v početné rodině textilního dělníka. Poprvé byla provdána za sochaře Václava Špálu . 1930 se znovu provdala za Ing. Dr. Josefa Rameše, docenta ČVUT. – Obecnou školu Špálová vychodila v Řícmanicích u Brna, gymnázium studovala ve Štýrském Hradci a dokončila je na Akademickém gymnáziu v Praze . Poté několik semestrů studovala medicínu, pracovala jako ošetřovatelka a jako úřednice v advokátní kanceláři. Od 30. let se věnovala pouze literární a výtvarné tvorbě. Patřila k tzv. okruhu „spořilovských“ spisovatelů, přátelské vztahy ji spojovaly zejména s Františkem Křelinou, Josefem Knapem, Zdeňkem Kalistou a Josefem Heydukem, v Brně se stýkala s Dominikem Peckou, Václavem Renčem a Václavem Prokůpkem. Od roku 1920 přispívala do novin a časopisů: Host, Cesta, Eva, Lidové noviny, Pramen, Zvon, Český svět, Módní revue, Rudé právo, Listy, Národní osvobození, Niva, Naše zprávy, Salon a Český dělník. Užívala pseudonymů Al. Insarov, Alexandr Insarov, Alexander Insarov, Saša Insarov. Debutovala souborem melancholických, melodramatických příběhů Pohádky z čarovné země. Citovou zjemnělostí a exaltovaností výrazu se vyznačují její první básně: sociálními motivy podbarvená sbírka Kamení a křehké i tklivě monotonní verše intimní lyriky soustředěné ve sbírce Černý motýl. Druhá z nich vzbudila pozornost také historickými reminiscencemi a snovými vizemi, rezonujícími s básnickou obrazností poetismu a surrealismu. O elegický rozměr doplnila básnířka svou poetiku ve sbírce věnované památce manžela . Jako prozaička se Špálová po konvenčně pojatých společenských románech, sentimentálním milostném příběhu z Paříže a románu s válečnými motivy zamě...

Sofie Podlipská (21)

Sofie Podlipská, uváděna též jako Žofie, rozená Rottová, byla česká spisovatelka a překladatelka, sestra Karoliny Světlé. Otcem Sofie Podlipské byl obchodník Eustach Rott , matka Anna, rozená Vogelová . Měla sestru Johannu a bratra Jindřicha . Společně se sestrou byla vychovávána v bohatší pražské rodině stranou od vlasteneckých vlivů. Literární práci a činnosti v ženských spolcích se začala věnovat až po sňatku s lékařem Josefem Podlipským . V manželství měla syna Prokopa a dceru Ludmilu . Po ovdovění se veřejně angažovala ještě intenzivněji. Přátelila se s Boženou Němcovou a Jaroslavem Vrchlickým, který se stal manželem její dcery Ludmily. Přispívala do Osvěty, Světozoru, Květů , Rodinné kroniky, Zlaté Prahy. Redigovala Ženskou bibliotéku a svůj almanach Souzvuk. Překládala z francouzštiny . Ve svém díle se pokoušela kriticky zobrazit současnou zbohatlickou společnost , čerpala z historických témat , líčila probouzející se národní uvědomění patricijských rodin . Část díla věnovala výchovným tématům , tvorbě pro děti či boji za zlepšení společenského postavení žen. Pro přílišné zdůraznění výchovných prvků, nedostatečné prokreslení postav, konstrukci děje směrem k násilně šťastnému řešení či lyricky rozplizlý sloh nenalezlo její dílo významnější odezvy....

Šin'iči Fukuda (13)

Sergej Vladimirovič Michalkov (15)

Sergej Vladimirovič Michalkov byl ruský dramatik a autor knih pro děti. Především je znám jako autor dvou verzí slov hymny Sovětského svazu a posléze hymny Ruska. Jeho synové Andrej Končalovskij a Nikita Michalkov jsou známými ruskými herci a režiséry, jeho manželka Natalia Petrovna Končalovská byla básnířka a překladatelka. Hymna Sovětského svazu byla v Československu opakovaně vydávána od roku 1945. Z češtiny přeložil do ruštiny libreto opery Antonína Dvořáka Čert a Káča. Z ostatních děl vyšlo česky:

Rupert Butler (14)

Rupert Butler, anglicko-irský autor, je významný žurnalista, specialista na moderní evropské dějiny. Jeho otec i děd byli vojáci a zároveň spisovatelé. On sám se, vždy po pečlivém shromáždění materiálu, věnuje novodobým německým dějinám, zejména vzniku nacionálního socialismu a Třetí říše a II. světové válce. Na jejím počátku bylo Butlerovi sedm let a po celou dobu války žil v jižní Anglii blízko letecké základny RAF v Andoveru. Dnes žije v Londýně. Jeho příspěvky tisknou renomované noviny a časopisy.

Rudolf Schams (9)

PhDr. Rudolf Schams, narozen r. 1886 v Třeboni, zemřel r. 1974 v Praze. Československý pedagog - působil jako středoškolský učitel v Praze, jazykovědec.

Rudolf Kříž (10)

Autor příruček o strojírenství.

Romana Suchá (18)

PhDr. Romana Suchá vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Pracovala jako školní psycholožka, má zkušenosti z práce v mateřském centru v Přerově.

Rolando Cristofanelli (5)

Historik umění a spisovatel.

Robert Galbraith (18)

Joanne Rowlingová CH, OBE, HonFRSE, FRCPE, FRSL , píšící pod jménem J. K. Rowlingová či pseudonymem Robert Galbraith, je britská spisovatelka, známá zejména díky osmidílné řadě knih o čarodějnickém učni Harry Potterovi, která získala celosvětový úspěch včetně řady ocenění a nyní více než 500 milionů prodaných kopií. Kromě psaní knih je Rowlingová známá také svým životním příběhem, kdy se z života na sociálních dávkách stala během pěti let multimilionářkou. Nedělník The Sunday Times v roce 2008 odhadl její majetek na 560 milionů liber a označil ji za 12. nejbohatší ženu v Británii. Forbes ji označil jako 48. nejvlivnější celebritu roku 2007. Stala se filantropkou, podporuje organizace jako Comic Relief, One Parent Families a Multiple Sclerosis Society of Great Britain. Úřední jméno spisovatelky je Joanne Rowling nikoliv Joanne Kathleen Rowling, jak se často uvádí. Vydavatelství Bloomsbury při vydání prvního dílu Harryho Pottera chtělo, aby se křestní jméno autorky na obálkách objevilo jen jako dvě iniciály. Obávalo se totiž menšího prodeje úvodního dílu, pokud by bylo zřejmé, že jeho autorem je žena. Joanne se zkrátilo na J., a protože Rowlingová nemá žádné prostřední jméno, použila jako druhou iniciálu jméno po své babičce Kathleen. Na obálkách se tak objevilo J. K. Rowling . Sama si vždy křestním jménem nechávala říkat „Jo“. Joanne Rowlingová se narodila v Yate, Gloucestershire ve Spojeném království v roce 1965. Společně se svou matkou, otcem a sestrou Dianne se přestěhovala do Winterbourne, Bristolu a nakonec do Tutshillu. Navštěvovala Wyedeanskou střední školu, kde často svým přátelům vyprávěla příběhy. V roce 1990 podlehla její matka ve věku 45 let dlouhotrvajícímu boji s roztroušenou sklerózou. Jako vysokoškolské zaměření si na nátlak rodičů vybrala francouzštinu, což později označila za životní chybu. Po ro...

Richard Platt (15)

Britský spisovatel a fotograf, autor popularně-naučných publikací pro děti a mládež o vědě, technice, historii, též píše o námořních tématech, fotografování, špionážích a forenzních vědách.

Radomír Růžička (13)

MUDr. Radomír Růžička, CSc. Přední český odborník v oblasti tradiční čínské medicíny. U nás ji prosazoval již od konce 50. let , a výrazně se tak zasloužil o její etablování v československé klinické i experimentální medicíně. Je autorem řady knih s touto tematikou: Akupunktura v teorii a praxi, Tradiční čínská medicína v denním životě, Čchi kung, Mikrosystémy akupunktury, Su-jok, Učení o pěti prvcích, dále vyšel soubor barevných nástěnných map Topografie akupunkturních bodů, mapa Aurikuloterapie, Sujok.

Radka Zadinová (17)

Narozena v září 1970. Spisovatelka.

Radclyffe Hall (5)

Radclyffe Hall byla anglická básnířka a spisovatelka, známá především díky svému lesbickému románu Studna osamění, který je klasikou ve svém žánru. Marguerite Radclyffe Hall se narodila roku 1880 v Bournemouthu. Její rodiče žili odděleně, matka a nevlastní otec o ni nejevili zájem. Byla lesba a popsala se jako "vrozeně inverzní", tento termín přejala z textů Havelocka Ellise a jiných sexuologů z přelomu století. Studovala na King's College London a později v Německu. V roce 1907 v Německu potkala Mabel Battenovou, známou amatérskou zpěvačku. Battenová byla mnohem starší, vdaná, měla již dospělou dceru a vnoučata. Přesto se do sebe zamilovaly, když zemřel manžel Battenové, usadily se ve společné rezidenci. Battenová jí dala přezdívku John. Hall v té době konvertovala ke katolicismu. Roku 1915 se zamilovala do Uny Troubridge – sestřenice Mabel Battenové, sochařky, manželky admirála Ernesta Troubridgea a matky dvou dcer. Následující rok Battenová zemřela a roku 1917 začaly Hall a Troubridge společně žít. Roku 1928 vyšla Studna osamění, která vyvolala skandál a britský soud nařídil celý náklad spálit. Po této události Hall s partnerkou odjela na několik let z Anglie. Vydala ještě několik dalších knih, ale už nikdy se nevěnovala kontroverznímu tématu lásky mezi ženami. Zemřela v Londýně po dlouhém boji s rakovinou. Její první román Nerozžatá lampa , vypráví příběh mladé dívky Joan Ogdenové, která snila o životě v londýnském bytě se svou přítelkyní Elizabeth a studiu medicíny, ale cítila se být v pasti své manipulativní matky a citové závislosti na ní. Díky své délce se kniha špatně prodávala, proto Hall zvolila pro svůj další počin mnohem lehčí téma. Napsala velmi úspěšnou sociální komedii The Forge. Své celé jméno používala jen pro prvotní básnické sbírky, později jej zkrátila na Radclyffe Hall. Následovaly další humorné romány A...

Pro-Rock (5)

Czech rock group, led by Ota Petřina.

Philip Steele (16)

Britský autor naučných knih pro děti.

Petra Černocká (9)

Petra Černocká je česká herečka a zpěvačka, která je ve své vlasti uznávaná za svůj přínos filmu i hudbě. Narodila se 24. listopadu 1949 v Praze a poprvé se prosadila jako herečka v 60. a 70. letech 20. století. Černocká je patrně nejznámější díky roli Saxany v dětském filmu Dívka na koštěti, který se stal klasikou české kinematografie. Její hudební kariéra odstartovala, když začala nahrávat písně, které byly často spojeny s její filmovou tvorbou. Jedním z jejích nejznámějších hitů je "Saxana", ústřední píseň z výše zmíněného filmu.

Petr Pithart (15)

Petr Pithart je český politik, historik a spisovatel, člen Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové, bývalý člen KSČ, bývalý předseda české vlády v rámci federace, bývalý předseda a dlouholetý místopředseda Senátu Parlamentu České republiky. Po sametové revoluci krátce i poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, počátkem 90. let politik Občanského hnutí. Bývá označován za jednoho z "otců zakladatelů" české politiky a ústavnosti. Roku 1963 se oženil se spisovatelkou Drahomírou, roz. Hromádkovou. Jeho otcem byl náměstek ministra průmyslu, velvyslanec v Jugoslávii a později ve Francii Vilém Pithart, předválečný člen KSČ vězněný za války nacisty, který byl po roce 1970 perzekvován, mj. za protest proti okupaci Československa u prezidenta de Gaulla. Petr Pithart v roce 1960 vstoupil do Komunistické strany Československa, své členství ukončil dle svých slov v říjnu 1968. Byl jedním ze signatářů Charty 77 a angažoval se i v oblasti samizdatové literatury. Spolu s Milanem Otáhalem a Petrem Příhodou napsal pod pseudonymem PODIVEN knihu Češi v dějinách nové doby v níž její autoři zpochybňovali některé mýty českých moderních dějin, například okolo českého národního obrození, vzniku moderního českého národa či poválečného vysídlení Němců z Československa. Část historiků, například historička Věra Olivová, ovšem knihu hodnotí kriticky coby nahlížení na dějiny prizmatem univerzalistického katolicismu, zpochybňujícího samotný vznik československého státu a jeho představitele Masaryka a Beneše. Některá svá samizdatová díla napsal pod pseudonymem J. Sládeček. V roce 1989 a později se Petr Pithart angažoval v Občanském fóru. K roku 1990 je uváděn profesně jako člen Koordinačního centra OF. 30. ledna 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 2 – Praha...

Petr Havlíček (12)

Je absolventem Vysoké školy zemědělské v Brně. Výživě se věnuje téměř 20 let. Začínal s výživou vrcholových sportovců, dnes kromě známých sportovců radí s výživou také českým osobnostem či klientům, kteří chtějí zhubnout, změnit životní styl či zlepšit kondici. Za poslední čtyři roky se podílel jako odborný garant a spolumoderátor na pořadu Jste to, co jíte a Souboj v těžké váze na TV Prima.

Petr Chalupa (21)

Narozen 21.2.1945 v Jedovnici. Prof., PhDr., CSc., geograf, práce a učebnice z oboru.

Pavel Mates (16)

Je absolventem Právnické fakulty UK a ryzí akademik: až na roční působení jako soudce Ústavního soudu ČSFR prakticky celou svoji profesní karieru strávil na vysokých školách. V současnosti působí jako docent na Právnické fakultě ZČU Plzeň a Vysoké škole finanční a správní v Praze. Zabývá se správním právem se zaměřením na správní trestání a e-government ve správním právu. Napsal sám a jako spoluautor řadu monografií, několik učebnic, mimo jiné i o historii veřejné správy u nás a kolem 300 článků v odborných časopisech našich i zahraničních. Pracuje také pro stát jako místopředseda komise pro správní právo Legislativní rady vlády.

Otomar Schäfer (17)

Redaktor v Praze. Jako prozaik nejvíce proslul pohledy do pražské spodiny a kronikou válečné Prahy . Psal také dramata se sociálními motivy , redigoval časopisy České jeviště , Magazín Praga , Humoristické listy . Pseudonym: Jiří Mölzer.

Ota Kraus (10)

Ota Kraus byl český spisovatel a novinář židovského původu, který přežil holokaust. Rodiče Oty Krause byli židovského původu, on sám byl sice později pokřtěn, ale židovský původ nadále zůstával v jeho osobních dokumentech. Rodina spravovala statek na táborském venkově a Ota vychodil nejprve základní školu v Táboře, poté se vyučil zámečníkem a „dělníkem technického zaměření“. Vojenskou službu vykonával postupně v Humpolci, Německém Brodě a v Praze, kde si později našel civilní zaměstnání. Stal se majitelem domku v Libčicích nad Vltavou a denně dojížděl do práce vlakem a tramvají. Po roce 1932 se stal prodavačem radiosoučástek u firmy Rádio Fusek, která sídlila na Václavském náměstí a jejímž majitelem byl vynálezce, elektrokonstruktér a politik Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské Eduard Fusek . Ota se ve firmě vypracoval na vedoucího obchodu a v této funkci přijal do pracovního poměru sekretářky slečnu Boženu Vlasákovou , kterou později pojal za manželku a narodil se jim první syn Ivan . V té době již měli v Praze k dispozici služební byt. V den začátku nacistické okupace 15. března 1939 byli Eduard Fusek i Ota Kraus pozváni do paláce Koruna k bankéři Turnovskému, který nepokrytě dával najevo radost z budoucího ekonomického vývoje a devalvace koruny proti říšské marce. Fusek s Krausem se záhy poté rozhodli angažovat v protinacistickém odboji. Zatímco se však Fusek pravděpodobně dokázal vyhnout věznění, byl Kraus v dubnu 1940 zadržen gestapem za rozšiřování časopisu V boj a pro podezření z distribuce radiosoučástek na stavbu nelegální vysílačky. Po několika výsleších v Petschkově paláci byl oficiálně zatčen s tím, že: „... pan Kraus, povoláním technický úředník, bytem v Praze, ohrožuje podle zjištění státní policie svým chováním trvání a bezpečnost Protektorátu, neboť je naléhavě podezřelý z protistátních piklů, a lze očekávat, že sv...

Ondrej Sliacky (16)

Ondrej Sliacky je spisovateľ, literárny vedec, publicista. Študoval na Pedagogickej škole v Lučenci, 1959-1964 slovenčinu a históriu Na Filozofickej fak. UK v Bratislave. Pôsobil ako redaktor týždenníka Kultúrny život, od 1970 redaktor vo vydavateľstve Mladé letá , od 1990 šéfredaktor časopisu Slniečko, od 1993 aj šéfredaktor revue o umení pre deti a mládež Bibiana, je prof. na Pedagogickej fak. UK v Bratislave a na Univerzite s. Cyrila a Metoda v Trnave. V literárno-vednej oblasti sa postupne vyhraňoval ako historik literatúry pre deti a mládež. Knižne debutoval prácou Bibliografia slovenskej literatúry pre deti a mládež 1945-1964 . Literárnohistorický zreteľ uplatnil v antológiách poézie pre deti, je zostavovateľom Slovníka slovenských spisovateľov pre deti a mládež . V ďalších literárnohistorických monografiách preskúmal začiatky beletristickej tvorby pre deti na Slovensku. Autor poviedkových kníh pre mládež, zastavovateľ antológie povstaleckých básnikov, prerozprával viaceré texty ľudovej slovesnosti, biblické a antické príbehy. Napísal rozhlasové a televízne hry, životopisné hry o Ľ. Podjavorinskej, → J.G. Tajovskom, a → J. Murgašovi a rad literárnych adaptácií. S E. Gindlom napísal rozhlasovú hru, ktorú neskôr upravil na úspešný televízny film z horolezeckého prostredia Himalájí.V roku 1996 získal cenu Trojruža. Dielo Bibliografia pre deti a mládež 1918-1944 Bibliografia pre deti a mládež 1778-1917 Ako dočiahnuť slnko Dcérka a mať Literatúra pre deti a mládež v národnom obrodení Dejiny slovenskej literatúry pre deti a mládež do roku 1945 Altamíra Krásna modrá mušľa Papraďový kvet Šľachetný človek Odpusťte, mamička O zakliatej žabe Tri ohnivé kone Zlatá panna Biblia pre deti a mládež - Čítanie zo Starého zákona (199...

Olga Spalová (9)

Olga Spalová se narodila 16.7.1914 v Poličce, zemřela 14.4.1987 v Praze. Prozaička, esejistka, divadelní a rozhlasová kritička a teoretička, autorka monografií o hercích, překladatelka z ruštiny a francouzštiny. Nejdříve publikovala pod rodným jménem Srbová, později pod vyvdaným jménem Spalová. Zdvojené příjmení nepoužívala.

Oldřiška Ciprová (17)

Oldřiška Ciprová je česká spisovatelka a herečka. Po historických románech, které jí pravidelně vychází od roku 2001, se prosadila i v literatuře pro děti a mládež. Věnuje se i dramatickému umění , v současné době je vidět na jevišti v plzeňském divadle Dialog. Její první kniha, historický román Bůh zemřel, když se narodili, vyšel v roce 2001 v nakladatelství Agave. Popisuje období posledních Přemyslovců a v roce 2005 se dočkal volného pokračování A nebe truchlilo, které vyšlo v nakladatelství Baronet. Po kratším útlumu vyšla v nakladatelství Mladá fronta v roce 2008 historická romance opět z dob posledních Přemyslovců Čas žít, čas milovat. Tato kniha byla v její tvorbě určitým mezníkem; od roku 2009 přestoupila k nakladatelství Alpress, kde vydává své romantické historické romány. V září 2014 vyšly autorce v nakladatelství Albatros první pohádky, určené pro děti předškolního a mladšího školního věku. Jsou zaměřené na sebereflexi dítěte a velmi hravou formou nastiňují některé výchovné prvky. Kniha se jmenuje Kam chodí spát Usínáček, ilustrátorkou je Lenka Němcová a kniha zaznamenala fenomenální úspěch. Na jaře 2015 se dělal dotisk. Autorky společně vytvořily další dětskou knihu nazvanou Kde se vzala Duha, která vyšla v dubnu v roce 2015. Na Vánoce 2015 vyšly další pohádky zaměřené na sebereflexi dítěte s názvem Copak snídá Ponožkovník? Dalším počinem Oldřišky Ciprové jsou pohádky o zvířátkách, která se vyskytují v českých příslovích. Kniha se jmenuje Netahej vlka za ocas a vyšla v listopadu 2016. Dne 4. listopadu 2015 vydalo nakladatelstvi Grada Oldřišce další knihu, tentokrát laděnou velmi humorně. Je určená pro děti 6–12 let, kterou si s dětmi rádi přečtou i rodiče. Název je Deník praštěný ségry a šílenýho bráchy. Autorky nadále spolupracují výhradně spolu a v dubnu roku 2016 vydaly vtipné zápisky dvanáctileté Káji trpící nadváhou unikátně obohacené recepty pro náctileté. Kniha nese název Zhubni a nezblbni. V č...

Oldřich Staněk (13)

Oldřich Staněk byl český fotograf a pedagog.

Oldřich Leška (14)

Narozen 16.6.1927 v Jablonci nad Nisou, zemřel 9.8.1997. Prof., PhDr., CSc., pracovník Ústavu jazyků a literatury v oddělení východoslovanských jazyků, práce z oboru ruské gramatiky.

Nigel Cawthorne (15)

Nigel Cawthorne je britský spisovatel, který se narodil 27.3.1951 v americkém Chicagu a v současné době žije v Londýně. Je autorem cca 200 knih různých žánrů. Kromě psaní knih se věnuje také redaktorské a editorské práci a vystupuje v televizních a rozhlasových pořadech, přispívá též do časopisů jako The Guardian, the Daily Mirror, the Daily Mail a the New-York Tribune. Ve svých knihách se často soustředí na popularizaci historie. Je autorem biografické knihy o Stalinovi nebo knihy o nejzvrácenějších vrazích světa, „Zabijáci“. Napsal také knihu portrétů nejznámějších vojevůdců, o skandálech anglických rodů či o nejznámějších veřejných popravách v historii. Zabývá se také druhou světovou válkou, v knize „Sklízeli bouři“ se na ní dívá z pohledu japonského a německého.

Nick Spencer (16)

Americký autor komiksů, bývalý regionální politik.

Nick Gerrard (15)

Učitel, spisovatel a editor, autor poezie a prózy, též autor literární adaptace pro jazykovou výuku, pochází z Birminghamu, žije v Olomouci.

Miroslav Petříček (10)

Narozen 21. 2. 1951 v Praze. Prof., Dr., filosof, vysokoškolský pedagog, specializace na současnou francouzskou filosofii a vztah mezi filosofií a uměním, též překladatel z němčiny, francouzštiny a latiny, též texty ke katalogům výstav.

Miloslav Novotný (16)

Prozaik, literární historik a bibliograf, kunsthistorik, překladatel. Otec byl lékařem. Novotný vystudoval gymnázium v Písku a češtinu a němčinu na FF UK . 1921–1924 byl tajemníkem Svazu osvětového v Praze, od 1922 externím redaktorem Národních listů, od 1924 knihovníkem Národního muzea. Spolu s Josefem Volfem zde založil Literární archiv a roku 1927 se stal jeho správcem. Od 1937 přednášel souběžně dějiny knihoven a knihtisku na Státní knihovnické škole v Praze. 1939 byl jmenován zemským muzejním radou, 1941 prozatímním správcem a zároveň vedoucím Literárního archivu a 1945 přednostou knihovny Národního muzea. 1951–1955 působil jako vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu ČSAV, poté odešel do důchodu. Hlavním přínosem pro českou literární vědu byla Novotného činnost literárněhistorická, zaměřující se zejména na národní písemnictví 19. století. Celoživotní bibliologická praxe i přístup k pramenům v knihovně Národního muzea měly vliv na metodu jeho vědecké práce, založené na pozitivistickém shromažďování dokumentů a zpřístupňování bibliograficko-životopisných údajů, rezignující většinou na hlubší analýzu literárního vývoje a kulturních souvislostí. Pramennou povahu mají studie máchovské , zejména však řada prací souvisejících s životem a tvorbou Boženy Němcové . Zásadní místo v Novotného vědecké činnosti zaujímá práce editorská. Rozhodující zásluhu měl na kritickém vydání sebraných spisů Boženy Němcové a Jana Nerudy, uspořádal a vydal též podstatnou část díla Karla Havlíčka, Zikmunka Wintra, Josefa Hory, Rudolfa Těsnohlídka a Jiřího Wolkra. Veškerý dostupný materiál o Němcové a Nerudovi se pokusil shromáždit v nedokončeném souboru dokumentů Život Boženy Němcové a Život Jana Nerudy. Edičně vý...

Miloš Kovářík (10)

Miloš Kovářík pocházel z Dobročovic, okres Praha-východ. Po svém vyučení tiskařem se stal automobilovým novinářem hned po skončení 2. světové války. Dokázal vyprávět příběhy o našich skvělých automobilových závodnících tak poutavě, že s ním byla vždycky parádní zábava. Znal se s mnohými osobně, nejvíce sledoval životaběh slavné Elišky Junkové, nazýval ji „královnou volantu“, rád povídal o Jožovi Vermiřovském z kopřivnické Tatrovky , Jirkovi Knappovi z pražské Waltrovky, Bohumilu Turkovi, který jezdil na voze Aero, o Zdeňku Pohlovi z přitažlivého závodu do vrchu u Litoměřic , který se dobře znal s Jiřím Lobkowiczem a také jako on závodil s vozem Bugatti. A následovat by mohly příběhy hrdinů velkých cen automobilových závodů snad na celém světě. Miloš Kovařík měl bohatý archiv, o každém závodníkovi se snažil získat vždy co nejvíce informací, dokumentů a snímků.

Milan Dušek (17)

Milan Dušek se narodil 1.5.1938 v Rosicích nad Labem. Mládí /1946 - 1957/ prožil v Lanškrouně, kde se vyučil zámečníkem.Nastoupil do základní vojenské služby u PS. Po absolvování vojenské školy odešel na Šumavu/1960/.Po pěti letech byl ze zdravotních důvodů zařazen k Okresnímu oddělení VB v Náchodě. V závěru roku 1968 je propuštěn, veřejně neschvaluje okupaci Československa. Začíná jako brusič slévárenských odlitků, vystřídá několik profesí přímo ve slévárenské hale v Novém Městě nad Metují. Následuje práce v lese, tahá s koněm dřevo na skládky v Novém Hrádku. Pak je domovníkem kulturního domu v Černožicích nad Labem. Poté tranzitérem v železniční stanici Letohrad. Od roku 1976 žije v Žamberku. Rehabilitace a důchodu se dočkal jako topič a údržbář léčebny TRN v Žamberku. Psát začal až ve třiceti letech, v době, kdy mu bylo znemožněno vykonávat funkci ve Veřejné bezpečnosti. Začínal vzpomínkami na svůj pobyt na Šumavě. Z nich postupně vznikaly črty a povídky, které sporadicky zveřejňoval v okresních novinách, Pochodni, Československém vojáku, Mladém Světě, Zemědělských kalendářích a jinde. Úspěšně se zúčastnil literárních soutěží v Rychnově nad Kněžnou, v Proseči, v Letohradě a v Sobotce. Díky Dr. Janu Dvořákovi, šéfredaktorovi nakladatelství Kruh v Hradci Králové v roce 1973 poprvé knižně publikuje blok lesáckých povídek ve sborníku Začátek. V Kruhu mu v roce 1977 vychází novela Cesty vysokým lesem a v roce 1982 novela Dědictví. Až do roku 1995 zveřejňuje své prózy pouze časopisecky. Je členem Obce spisovatelů, Unie spisovatelů, Východočeského střediska OS v Pardubicích a AIEP - české sekce světové asociace autorů detektivní literatury.

Michael Žantovský (8)

Michael Žantovský je český překladatel z angličtiny, tlumočník, psycholog, publicista, spisovatel, textař, politik a diplomat, bývalý velvyslanec ČR ve Spojených státech amerických, Izraeli a ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Od září 2015 je ředitelem Knihovny Václava Havla. Žantovského rodiče byli literární historik a někdejší přednosta kulturně-politického oddělení na Ministerstvu informací a osvěty Jiří Žantovský a překladatelka z angličtiny Hana Žantovská . Starší sestra Irena , provdaná Murray, po srpnu 1968 emigrovala do Kanady a pracovala jako knihovnice, v letech 2004–13 ředitelka Britské architektonické knihovny Královského institutu britských architektů. Michael Žantovský v letech 1967–1973 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor psychologie, mezi lety 1968–1969 byl na studijním pobytu na McGill University v Montrealu. V letech 1973–1980 pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém při bohnické léčebně, kde se zabýval psychologií motivace a sexuálního chování. V roce 1980 z výzkumného ústavu odešel a byl na volné noze jako překladatel, tlumočník, autor písňových textů a publicista, v letech 1988–1989 pracoval pro agenturu Reuters jako pražský dopisovatel. Je podruhé ženatý. S první ženou, novinářkou Kristinou Žantovskou, mají děti Ester a Jonáše . S druhou ženou, fotografkou Janou Nosekovou-Žantovskou, mají syna Davida a dceru Rebeku . V roce 1989 patřil k zakládajícím členům Občanského fóra, fungoval také jako jeho tiskový mluvčí. V roce 1990 se stal tiskovým mluvčím a poradcem prezidenta České republiky Václava Havla. Od roku 1992 do roku 1997 působil jako velvyslanec České republiky ve Spojených státech amerických. V roce 1996 vst...

Martin Kmeť (18)

Slovenský redaktor obrazových zeměpisných publikací.

Martin Buber (11)

Martin Buber byl židovský filosof náboženství a překladatel rakouského původu. Podílel se na sionistickém hnutí a zasazoval se o vyrovnání s palestinskými obyvateli Izraele. Martin Buber se narodil ve Vídni v židovské rodině. Jeho děd, Solomon Buber, byl významný učenec, který se věnoval studiu židovských chasidských tradic a Tóry. U něho ve Lvově strávil Martin Buber dětství a studoval zde na polském gymnáziu. Po maturitě roku 1896 studoval ve Vídni, v Lipsku, v Curychu a v Berlíně, a to filosofii, psychologii a germanistiku, mezi jeho učiteli byl i Wilhelm Dilthey a Georg Simmel. Roku 1899 se ve Vídni seznámil s Theodorem Herzlem a připojil se k jeho sionistickému hnutí. Na rozdíl od Herzla, který chtěl založit laický židovský stát, Buberovi šlo především o židovské náboženství a kulturu. V tomtéž roce se oženil a pracoval jako redaktor různých židovských časopisů. Roku 1902 se začal zabývat chasidstvím, jehož životní a náboženská praxe mu byla daleko bližší než politické cíle sionismu. Roku 1904 vydal disertaci o problému individuace, zejména o Jakobu Böhme a Mikuláši Kusánském a věnoval se pak už pouze studiu. Vydal několik sbírek chasidských příběhů a mýtů a pracoval opět jako redaktor. Za první světové války založil výbor na podporu východoevropských Židů. Roku 1921 se spřátelil s Franzem Rosenzweigem a působil v jeho škole. Roku 1923 vydal své nejznámější dílo Já a Ty, věnované filosofii individuálního vztahu s druhou osobou. Od roku 1925 pracoval společně s Rosenzweigem na novém překladu Bible, který se snažil zachovat co nejvíce rysů hebrejského originálu. V letech 1930-1933 byl profesorem židovského náboženství a etiky na univerzitě ve Frankfurtu n. M., na protest proti Hitlerovu převzetí moci však roku 1933 rezignoval a roku 1938 kvůli sílícímu tlaku německého nacismu odjel do Jeruzaléma, kde učil na tamější Hebrejské univerzitě antropologii a sociologii. Po druhé světové válce se ...

Mario Vargas Llosa (10)

Mario Vargas Llosa je peruánský romanopisec a esejista. V roce 1967 obdržel cenu Premio Rómulo Gallegos za svůj román Zelený dům a v roce 1994 Premio Cervantes. V roce 2010 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu. V Limě studoval práva jako většina jeho částečně autobiografických protagonistů, v Madridu obdržel doktorát filozofie. Pobýval také v Paříži, kde pracoval v nejrůznějších zaměstnáních a přitom psal. Patří mezi představitele latinskoamerického románu. Slávu mu získal hned jeho první román Město a psi z roku 1963, který poprvé česky vyšel v roce 1966 v nakladatelství Odeon. Ještě větší uznání mu přinesl román z roku 1966 Zelený dům , který je z hlediska stylu a kompozice velice originální, pokusil se zde o zachycení mnohotvárnosti a pestrobarevnosti peruánské i všelidské reality. V roce 1990 kandidoval na peruánského prezidenta, ovšem překvapivě prohrál s Albertem Fujimorim. Roku 1993 obdržel španělské občanství, aniž by pozbyl občanství peruánské. V roce 1994 mu udělili Cervantesovu cenu, jedná se o nejprestižnější ocenění ve španělsky psané literatuře. Ve stejném roce byl zvolen také členem Španělské královské akademie . Roku 2010 získal Nobelovu cenu za literaturu. V druhé polovině roku 2017 se aktivně zúčastnil demonstrace proti vyhlášení katalánské nezávislosti na Španělsku, jíž předcházelo nezávislé referendum ze dne 1. října 2017. Ve svém veřejném projevu prohlásil, že „španělská demokracie přetrvá a žádné spiknutí stoupenců nezávislosti Katalánska ji nezničí.“ Llosovy romány sice někteří literární kritici považují za realistické, ale jeho experimentální postupy a způsob zachycování skutečnosti přesahuji hranice tradičního vyprávění.

Marcela Kotová (13)

Narozena 1976 v Sokolově. Učitelka mateřské školy, autorka učebních pomůcek a vedoucí zájmových tanečních kroužků.

Magda Szabó (11)

Magda Szabóová byla maďarská spisovatelka. Několik jejích děl bylo zfilmováno, nejnovějším filmem je Za zavřenými dveřmi podle románu Dveře v režii Istvána Szabóa s Helen Mirrenovou v hlavní roli.