Všichni Autoři a témata

J. S Fletcher (4)

Britský novinář a spisovatel detektivních příběhů.

J. Randy Taraborrelli (3)

není jen uznávaný žurnalista, znají ho i televizní diváci jako oblíbeného hosta mnoha především zábavných programů, diskuzních a publicistických pořadů Pravidelně se objevuje v dokumentárním seriálu o hollywoodských hvězdách True Hollywood Story. Taraborrelli je autorem jedenácti knih, včetně Once Upon a Time – Behind the Fairytale of Princess Grace and Prince Rainier, Madonna – An Intimate Biography, Sinatra – Behind the Legend, Michael Jackson – The Magic and the Madness nebo nejnovější Diana Ross – The Unauthorized Biography. Žije v Los Angeles.

J. R Castle (2)

J. R. Castle je pseudonym skupiny autorů pracující pro HOTHOUSE FICTION.

J. I. M Stewart (2)

Anglický autor detektivních románů a novel, profesor anglického jazyka a literatury, literární kritik, publikoval pod pseudonymem i vlastním jménem.

J. H Adam (3)

Ekonom, publikace z oboru.

J. F Svoboda (4)

J. Dalgliesh (5)

J. C Masterman (3)

J. Břetislav Mrkos (2)

Autor ekonomických a politologických prací psaných německy.

J Vaňková (5)

J Skalník (5)

J Scheinost (5)

J Mráz (1)

J Lebeda (1)

J Hausman (4)

J Beneš (3)

Ing. v oblasti řízení vědeckotechnického rozvoje.

Ivy Smoak (3)

Ivor Mihál (3)

Slovenský fotograf.

Ivona Šuchmannová (3)

Překlady z angličtiny.

Ivona Řezanková (1)

Narozena 1952. Politoložka.

Ivona Hodasová (1)

Ivo Železný (4)

Ivo Železný je český nakladatel, překladatel, příležitostně i tlumočník především ze švédštiny, ale něco přeložil i z angličtiny, dánštiny, esperanta, finské švédštiny, norštiny, polštiny, ruštiny a slovenštiny, drobnosti i z nizozemštiny a islandštiny, antologista a editor. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor anglistika a nordistika . PhDr. z UK 1985 . Pracoval 1974–1985 v Nakladatelství Svoboda , 1985–1990 v Odeonu , 1989–1991 v družstvu kulturních služeb Art-servis jako šéfredaktor Nakladatelství Art-servis a spoludružstevník , 1991 – v Ivo Železný, nakladatelství a vydavatelství jako majoritní vlastník a šéfredaktor, 1993–2007 v nakladatelství IŽ jako majitel a šéfredaktor. V těchto třech nakladatelstvích z převážné části vymyslel a prodal knih a časopisů za více než 1,3 miliardy korun. Redigoval přes sto knižních titulů, jejichž většinu nalezl a prosadil. Ivo Železný byl zapojen do činnosti jednoho z prvních SF klubů v Praze Villoidus, jehož byl členem 1982 až 1984, překladatel sci-fi literatury a byl členem soutěžní poroty v začátcích ankety o Cenu Karla Čapka na Parconech. Patří k zakladatelům Československého fandomu. Sestavil řadu antologií české a slovenské a světové sci-fi, viz níže. V roce 1984 získal na Parconu cenu Ludvík za vydanou antologii Experiment člověk a o rok později další za antologii Stalo se zítra. Dále získal i cenu Mlok. Titulky několika málo filmů ze švédštiny a angličtiny, např. pro Tarkovského Oběť. Ve svém mládí se Ivo Železný intenzivně věnoval esperantu a po obnovení Českého esperantského svazu v roce 1969 se s...

Ivo Tretera (5)

Ivo Tretera byl český filosof. Jeho bratrem je Jiří Rajmund Tretera. Dětství prožil na pražských Vinohradech, na konci války při bombardování Prahy byl při výbuchu bomby zraněn, následkem čehož postupně přestal slyšet na levé ucho. Rodiče se v prvních měsících jeho života rozešli a svého otce uviděl poprvé až v roce 1951. Téhož roku se také seznámil se svojí budoucí manželkou Peluškou Bendlovou. Po maturitě na klasickém gymnáziu studoval historii a filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde roku 1955 obhájil diplomovou práci O některých gnoseologických otázkách pedagogiky. Během studia ho zde nejvíce ovlivnil profesor Jan Blahoslav Kozák. Po obhajobě diplomové práce nastoupil na fakultu jako asistent se zaměřením především na teorii poznání a dějin filosofie, přičemž krom nuceného působení v Archivu UK na ní vyučoval až do své smrti. Předmětem jeho raného vědeckého zájmu, zhruba do konce 50. let, byla metodologie věd a zvláště pak filozofie výchovy, která ho přivedla hlavně ke zkoumání specifické povahy noetiky předávání již dosažených poznatků, tj. znovupoznávání poznaného. Zprvu byl značně inspirován polským i západním neomarxismem ; noetická tematika jej otevírala vlivům filozofie analytické a novopozitivistické . Účinnou protiváhou této jeho původní spíše scientistické orientace, jež pozvolna ustupovala, byla mu záliba v surrealismu, abstraktním umění a zejména dlouholeté přátelství se spisovatelem Bohumilem Hrabalem a osobami z jeho kruhu. Bohumil Hrabal: „Filosof Tretera? To je ten, co po hospodách hledá pravdu. Pravdou ovšem je, že pak po hospodách hledá Treterova žena Treteru…“ V roce 1966 obhájil na FF UK kandidátskou dizertaci Pravda a intuice. V letech 1966–1967 přitom studoval na univerzitách v Nancy a Paříži (setkání s P. Ricoeurem...

Ivo T Budil (3)

Prof. RNDr. Ivo T. Budil, Ph.D., DSc. , český antropolog a vysokoškolský pedagog. Zabývá se problematikou dějin antropologického myšlení a vztahy mezi západní civilizací a zámořskými společnostmi v širším historickém a intelektuálním kontextu. Působí na Metropolitní univerzitě Praha. Zakladatel a emeritní děkan Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK a v roce 1994 obhájil disertační práci na Filozofické fakultě UK. V roce 2001 se habilitoval v oboru sociologie na Fakultě sociálních věd UK. V letech 1994 a 1995 působil na univerzitách v Lyonu a Aix-en-Provence a 1999 a 2000 na John Hopkins University v Baltimoru. V letech 1996 až 1998 byl viceprezidentem mezinárodní organizace Language Origins Society. V první polovině devadesátých let přednášel na 1. lékařské fakultě UK. V roce 1998 byl jmenován vedoucím Katedry sociální a kulturní antropologie na Západočeské univerzitě v Plzni a rok poté zde zvolen děkanem Fakulty humanitních studií. Přednáší dějiny antropologie na Filozofické fakultě UK a na Fakultě humanitních studií UK. Kromě řady odborných studií a populárních článků je autorem knih Mýtus, jazyk a kulturní antropologie , Za obzor Západu a Od prvotního jazyka k rase . V roce 2009 obdržel Medaili Vojtěcha Suka udělenou Ústavem antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity za „vynikající příspěvek k rozvoji české antropologie“, roku 2002 získal Výroční cenu Nadace Josefa Hlávky v kategorii společenských věd za knihu Za obzor Západu a je nositelem "SVU Fellow for the professional achievements in the area of social sciences" . Je předsedou Demokratického klubu.

Ivo Šteiner (3)

Narozen 15.8.1940 v Londýně . Prof., MUDr., CSc., lékař, patolog, práce z oboru zejména patologie srdce a cév.

Ivo Slosarcik (5)

Ivo Šlosarčík je profesorem mezinárodních teritoriálních studií a držitelem titulu Jean Monnet Chair pro obor práva EU. Působí na katedře evropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V minulosti publikoval monografii analyzující transformaci kondicionality v Evropské unii, byl editorem knihy o institucionální reformě EU po Lisabonské smlouvě a autorem knihy o unijní dimenzi politického a ekonomického vývoje v Irské republice. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a Central European University v Budapešti. Dnes se zabývá právními otázkami evropské integrace, reformami veřejné správy a problematikou evropské spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí. Vyučuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, Jean Monnet Center of Excellence a New York University v Praze. Založil Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, kde v současnosti působí jako ředitel pro výzkum.

Ivo Petr (5)

Český cestovatel, autor cestopisných knih.

Ivo Novák (3)

RNDr. Ivo Novák, CSc. vystudoval zoologii a entomologii na PřF UK v Praze. Zabýval se ochranou rostlin ve Výzkumném ústavu řepařském v Semčicích a ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni. Nyní důchodce. Spolupracuje na výzkumu Lepidopter v CHKO Křivoklátsko.

Ivo Navrátil (3)

Narozen 24.12.1953 v Brně. Archivář, historik, práce z oboru.

Ivo Koudelka (3)

Narozen 13.11.1954. JUDr., vydavatel a galerista.

Ivo Ducháček (3)

Ivo Ducháček , byl český a československý novinář a politik, člen Československé strany lidové, za kterou byl po válce poslancem Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, pak exilový politik a vysokoškolský učitel. V roce 1935 dokončil studia práv na Masarykově univerzitě v Brně. Začal pracovat jako novinář. Od roku 1936 byl pařížským dopisovatelem Lidových novin. Zde zažil přijetí Mnichovské dohody a za druhé světové války zůstal v emigraci. Působil na pozici politického referenta úřadujícího místopředsedy Československého národního výboru v Paříži a předsedy exilových vlád v Londýně Jana Šrámka, blízko měl i k exilovému ministrovi Hubertu Ripkovi. Koncem války se podílel na osvobozování Plzně jako styčný důstojník generála George S. Pattona. Po osvobození se zapojil do činnosti lidové strany. V ní představoval mladou generaci se zkušenostmi z exilu. V roce 1946 byl na sjezdu strany zvolen do jejího ústředního výkonného výboru. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za lidovce. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do parlamentních voleb v roce 1948. Jako předseda zahraničněpolitického výboru Národního shromáždění podporoval zahraniční orientaci ČSR na SSSR, ale snažil se i o analogické posílení spojenectví s Francií a Velkou Británií. Byl orientován proti KSČ a jako šéfredaktor politického týdeníku Obzory se s komunisty dostával do střetů. Vydávání tohoto listu komunisty ovládané ministerstvo informací dočasně zastavilo. V redakci Obzorů spolupracoval s dalším mladým lidoveckým politikem a publicistou, Pavlem Tigridem. Obzory byly kritické k některým aspektům politiky třetí republiky . V rámci KSČ proti Obzorům vystupoval zejména ministr informací Václ...

Iveta Ondriová (5)

Slovenská specialistka a vysokoškolská pedagožka v oblasti ošetřovatelství a prediatrického ošetřovatelství, autorka prací z oboru.

Iveta Chmielová Dalajková (4)

Narozena 27. 4. 1976 v Praze. Mgr., LL.M., manažerka, personalistka a vysokoškolská učitelka, zaměřená na personální management. Autorka ilustrací v knize cestopisných reportáží.

Ivana Rešková (3)

PhDr., lektorka češtiny jako cizího jazyka, autorka učebnic češtiny pro vysoké školy.

Ivana Nováková (2)

Ivana Krajsová (3)

Narozena 10. 3. 1952. Prim. MUDr., MBA, dermatolog . Práce z kožního lékařství, zejména publikuje o melanomu.

Ivana Knaislová (1)

Ivana Blahutová (4)

Narozena 30. 1. 1958 v Ostravě. Pedagožka, úřednice, prozaička, dramatička, ilustrátorka, editorka, překladatelka z ruštiny.

Ivana Argayová (5)

PhDr., slovenská vysokoškolská pedagožka, odbornice na ošetřovatelství a urgentní ošetřovatelství . Publikace v oboru.

Ivana (5)

Ivan Vyskočil (1)

Narozen 21.5.1946. Herec.

Ivan Vološčuk (4)

Slovenský ekolog, lesnický fytocenolog, pedagog a publicista.

Ivan Vazov (4)

Ivan Vazov byl bulharský básník, prozaik, dramatik, publicista a buditel. Narodil se v malém městečku Sopot v centrální části Bulharska, v rodině obchodníka. Ve svém rodišti také navštěvoval základní školu, kde již jako malé dítě projevil zájem o literaturu, pod vlivem svého učitele, ruského rodáka Partineje Belčeva. Nejvíce ho zaujala ruská poezie. V roce 1865 přešel do školy v nedalekém městě – Kalofer. Na místní škole jej vyučoval otec významného bulharského básníka Christo Boteva. Zde se seznámil s díly ruských a francouzských klasiků. Četba evropských klasiků se významným způsobem podílela na Vazovově názorovém vývoji. V roce 1866 začal studovat plovdivské gymnázium, kde se naučil francouzský jazyk, navzdory místní konvenci učit se turecky, nebo řecky. Zde se mu dostala do rukou originální vydání díla Victora Huga. Navzdory jeho zájmu o literaturu si jeho otec přál, aby se věnoval obchodu. Vyhověl přání svého otce, ale o obchodnické záležitosti nejevil žádný zájem, do obchodních záznamů si dokonce během pracovního dne zaznamenával své lyrické postřehy. Přestože matka měla pro svého syna pochopení, otec trval na svém a poslal jej do Rumunska, aby se učil obchodu. Tam, daleko od otcova vlivu, se věnoval především literární činnosti, seznamoval se s rumunskou literaturou, četl rumunské literární noviny – Svoboda , ve kterých mu také vyšly jeho první básně. Po návratu do vlasti se stal krátce učitelem. V roce 1875 se vrátil do svého rodného města, kde se zapojil do protitureckého odboje. Po nepovedeném starozagorském povstání čelil hrozbě perzekuce a odjel opět do Rumunska. Zde mu vyšly první básnické sbírky. V jeho rodišti však došlo k největší tragédii, Turci vyplenili celé město a zabili Vazovova otce. V roce 1878 se vrátil zpět do vlasti, kde probíhala snaha o osvobození Bulharska od turecké nadvlády. Zapojil se do kulturní a osvětové činnosti. Založil první bulharsk...

Ivan Vágner (3)

Ivan Viktorovič Vagner byl původně inženýr společnosti RKK Energija, od roku 2010 je kosmonautem, člen oddílu kosmonautů CPK . V roce 2020 byl na ISS v rámci Expedice 62 a 63. Narodil se ve městě Severoněžsk v Anchangelské oblasti. V roce 2008 dokončil Baltskou státní technickou univerzitu D. F. Ustinova v Petrohradu. Roku 2008 nastoupil jako inženýr v kosmické společnosti RKK Energija. V roce 2010 byl vybrán jako kosmonaut kandidát oddílu RKK Energija, do oddílu byl zařazen 8. listopadu 2010. Vzhledem ke sjednocení ruských oddílů kosmonautů s platností od 22. ledna 2011 přešel do oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů . Po absolvování dvouletého základního výcviku 3. srpna 2012 získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“ . Roku 2016 byl vybrán jako člen Expedice 53 a Expedice 54 na Mezinárodní vesmírnou stanici . Do vesmíru měl vzlétnout v září 2017 v lodi Sojuz MS-06. Jeho kolegy měli být Alexandr Skvorcov ml. a Scott Tingle, kosmonauti měli na stanici strávit zhruba půl roku. Vzhledem k odkladu startu modulu Nauka a s tím souvisejícího snížení počtu ruských kosmonautů na ISS, na podzim 2016 vypadl z posádky. V létě 2018 byl do záložní posádky pro Expedici 61/62 , nicméně později bylo jmenování zrušeno. Další jmenování obdržel v dubnu 2019, kdy se stal členem zálohy pro Expedici 63/64 a v srpnu 2019 členem Expedici 65/66 (ještě do konce roku přečíslované na Expedici 64. Dne 19. února 2020 agentura Roskosmos oznámila změnu sestavy hlavní posádky lodi Sojuz MS-16. Původní ruská posádka Nikolaj Tichonov a Andrej Babkin musela být ze zdravotních důvodů nahrazena záložní dvojicí Anatolij Ivanišin a Ivan Vagner. Americký astronaut Christopher Cassidy nadále zůstal členem posádky. Start proběhl 9. dubna 2020 z kosmodromu Bajkonur a o 6 hodin později se spojili s ISS. V tomto článku byl použit pře...

Ivan Úlehla (5)

Narozen 17. 10. 1921 v Uherské Skalici a zemřel 20. 3. 2004. RNDr. DrSc., byl profesorem jaderné fyziky, práce z oboru.

Ivan Ul'janovič Basargin (2)

Ruský spisovatel.

Ivan Tomší (4)

Narozen 2.9.1954 v Českých Budějovicích. Ing.ekonomie, odborné práce z mzdové politiky a platových tříd.

Ivan Sronek (5)

Narozen 1923. Ing., CSc., práce z oboru obchodu.

Ivan Špička (2)

Narozen 1933, zemřel 2013. Ing., autor prací z oboru sebeobrany, mentální a duchovní přípravy boje, orientálních bojových umění , publikoval i v esperantu.

Ivan Slaměník (3)

Nar. 1949. PhDr. Psycholog. Publ. z oboru.

Ivan Petrovič Belyšev (2)

Ruský spisovatel a básník, autor pohádek.

Ivan Pavlovič Neumyvakin (3)

Ruský lékař zabývájící se kosmickou medicínou a tradičním lékařstvím.

Ivan Niňaj (3)

Slovenský športový komentátor, ktorý je známy svojimi hláškami.

Ivan Mlej (4)

Narozen 1.10.1922 ve Zbudské Belé . PhDr., odborný asistent na katedře ruské a západní filologie na pedagogické fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru výuky ruštiny.

Ivan Medek (2)

Ivan Medek byl český novinář, původní profesí muzikolog, spolupracovník Talichova Českého komorního orchestru a České filharmonie, hudební publicista, teoretik a kritik, bratr Mikuláše Medka. Dětství prožil v Národním památníku na Vítkově, který spravoval jeho otec Rudolf Medek. Vystudoval obecnou školu v Karlíně, Akademické gymnázium v Praze a pražskou konzervatoř, kterou ale musel po převratu v únoru 1948 přerušit pro nepřátelský postoj ke KSČ a k novému zřízení. Podle složky, kterou na něj vedla Státní bezpečnost, "K únorovým událostem zaujal vlažné a nevšímavé stanovisko. Akcí, pořádaných jak stranou, tak i organisacemi Národní Fronty se nezúčastňuje. Na naše zřízení dost často nadává i veřejně, ke členům stranu v jeho bydlišti se chová nevšímavě a nadřazeně. Naše zřízení považuje za dočasné, neustále se vyjadřuje o tom, že u nás není žádná demokracie, že prý demokratický stát je USA. Sám pevně věří tomu, že u nás v nejbližší době dojde k převratu, že u nás budou osvobozovat Američané. Je zaměřen proti našemu zřízení reakčně a nepřátelsky. Ve své nenávisti k našemu zřízení by byl schopen i těch nejhorších činů. Vyhýbá se stykům se soudruhy." V roce 1957 byl zatčen a odpykal si několikaměsíční trest kvůli údajnému podílu na finančních machinacích. Po propuštění se ho Státní bezpečnost pokoušela naverbovat jako agenta. Tuto nabídku odmítl, slovy StB "zábranou, která nedává předpoklady k okamžitému zapojení Ivana Medka do naší práce je jest jeho povaha a charakterové rysy. Ivan Medek se jeví jako nesmlouvavě přímý, upřímný a v tomto směru i přísný vůči sobě, jest hluboce myšlenkově založen a v tomto směru vývojově zatížen katolicismem." Během pražského jara vstoupil do Československé strany lidové s cílem ji reformovat, krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa z ní vystoupil. Po roce 1969 měl zakázánu veřejnou činnost a v lednu 1977 po pros...

Ivan Matouš (1)

Propagátor celostní medicíny, masér.

Ivan Marek (4)

Narozen 23.5.1953. RNDr., publikace o turistickém ruchu moravského regionu.

Ivan Lutterer (3)

Ivan Lutterer byl český fotograf. Je známý jako spoluautor časosběrného fotografického cyklu Český člověk, dokumentující portréty Čechů a Češek od roku 1982. Dalšími autory této série jsou Jan Malý a Jiří Poláček. V letech 1974-1979 vystudoval na FAMU obor fotografie. Rok 1982 znamenal pro fotografický cyklus Český člověk začátek tvorby nekončícího souboru portrétů českých lidí. Autorská trojice - Jan Malý, Jiří Poláček a Ivan Lutterer pořídili od roku 1982 až dodnes tisíce snímků českých lidí. K nápadu fotografovat českého člověka autory přivedl nenápadný, alkoholem posilněný muž, s lahví a v montérkách, který při fotografování moravských krojů v Lanžhotě vstoupil do polního fotografického ateliéru se žádostí o fotografii. Obdržel polaroidový obrázek a autorům zůstal černobílý planfilm 9x12. Tento moment dal vzniknout souboru portrétů českých lidí. Následovalo fotografování na divadelní pouti v Praze v roce 1985, dále fotografování trempů, místních indiánů a kovbojů. Z Amsterodamu, kam byli pozváni na fotofestival v roce 1989, si autoři odvezli soubor Nizozemců. V roce 1990 se po světové fotografické výstavě v Houstonu v Texasu zapisuje Czech Field Studio do análů světové portrétní fotografie. Autoři se ve stejném roce zúčastnili s polním ateliérem mezinárodního fotografického festivalu v Lausanne a českých kulturních dnů v Bretani v Rennes. Na domácí půdě pořizují fotografie českého člověka v železárnách ve Vítkovicích a v Ostravě. Etapu fotografování do roku 1997 symbolicky uzavřela kniha z nakladatelství Studia JB, která byla následně oceněna 2. místem v soutěži Nejkrásnější česká kniha 1997 v kategorii Kniha o výtvarném umění a obrazové publikace. Po tragické smrti Ivana Lutterera v Rochesteru v USA v roce 2001 pokračovali autoři představením své práce českému kulturnímu cent...

Ivan Langer (5)

Ivan Langer je český politik, od roku 1991 člen ODS, v letech 1996–2010 poslanec Poslanecké sněmovny , český ministr informatiky a ministr vnitra. Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1989 byl členem univerzitního a celostátního stávkového výboru studentů. Byl místopředsedou Občanské demokratické strany , do které vstoupil v roce 1991. V letech 1996 až 2010 byl poslancem PSP ČR. V letech 1998–2006 byl místopředsedou PSP ČR a v letech 2006–2007 ministrem informatiky. V letech 2006–2009 byl ministrem vnitra. Podle žurnalisty Jiřího Leschtiny Langer vystoupal do nejvyššího vedení ODS v době, kdy předsedu Klause po skandálech s falešnými sponzory a stranickým černým kontem opouštěli Josef Zieleniec, Jan Ruml, Ivan Pilip, Milan Uhde a další. Stal se jedním z tvůrců předvolební kampaně „Doleva, nebo s Klausem“ před sněmovními volbami roku 1998, po nichž ODS uzavřela tzv. opoziční smlouvu s vítěznou ČSSD, jejímž signatářem byl rovněž Langer. V letech 2000–2006 pedagogicky působil na Právnické fakultě Univerzity Palackého. V roce 1999 se Ivan Langer podílel na založení liberálně-konzervativní akademie CEVRO. CEVRO bylo původně založeno jako think tank pro ODS v roce 1999 a podílelo se i na volebních kampaních ODS. Mezi další aktivity patří pořádání konferencí a seminářů, vydávání časopisu a publikací a zpracovávání odborných stanovisek. Je určeno zejména pro ty, kteří jsou činní ve veřejném životě nebo se do něj chystají vstoupit. V roce 2006 pak CEVRO s Ivanem Langerem jako předsedou správní rady založilo soukromou vysokou školu CEVRO Institut, nabízející bakalářské a navazující magisterské studijní obory Veřejná správa, Soukromé právo, Politologie a mezinárodní vztahy, Bezpečnostní studia a Hospodářská politika. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 kandidoval jako lídr olomoucké kandidátky ODS, byl...

Ivan Krasko (5)

Ivan Krasko, vlastním jménem Ján Botto, pseudonym Bohdana J. Potokinová, Janko Cigáň aj. , byl slovenský básník, prozaik a překladatel, představitel literární moderny; meziválečný československý politik, poslanec a senátor Národního shromáždění. Narodil se v gemerských Lukovištích v zemědělské rodině. Jeho vzdáleným příbuzným byl přední slovenský romantický básník a štúrovec Ján Botto. Studoval v Lukovištích, na maďarském gymnáziu v Rimavské Sobotě, na německém gymnáziu v Sibini a později pokračoval ve studiu na gymnáziu v Brašově, kde také v roce 1896 odmaturoval. Po maturitě se vrátil domů a pomáhal v podnikatelských aktivitách své rodině. Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti. V roce 1900 se přihlásil ke studiu chemického inženýrství na české Vysoké škole technické v Praze, které úspěšně dokončil v roce 1905. Zde se aktivně zapojil do činnosti studentského spolku Detvan. Po jistou dobu pracoval jako technický úředník v cukrovaru v obci Klobuky , později v chemické továrně v nedalekém Slaném . V Slaném se mu roku 1913 narodil syn . V roce 1914 za první světové války narukoval po ukončení své jednoroční vojenské služby na východní frontu. Po skončení války v roce 1918 se přestěhoval na Slovensko a zapojil se do politického života Československa. Profesí byl v polovině 20. let uváděn jako doktor a spisovatel v Bratislavě. V letech 1919–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Slovenský klub . Jmenován poslancem byl na 16. schůzi v lednu 1919. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu , respektive za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu , se kterou Slovenská národní a rolni...