2401–2460 z 152979 Autoři
Milada Taterová (15)
Píše většinou ve dvojici se svým manželem Jiřím Novákem. Překládají ze čtyř světových jazyků a především se věnují literatuře faktu.
Více od autora
Michel Houellebecq (18)
Michel Houellebecq , narozen jako Michel Thomas , je francouzský spisovatel. Jeho otec byl horský vůdce a matka anestezioložka. Když mu bylo 6 let, jeho matka opustila rodinu, konvertovala k islámu a žije s muslimem. Malý Michel pak žil u své babičky z otcovy strany, Henriette Houellebecqové, členky Francouzské komunistické strany a pravověrné stalinistky, v Crécy-en-Brie u Paříže. Dobrý vztah s babičkou měl vliv na jeho levicovost. Vystudoval lycéum v Meaux a Vysokou školu zemědělskou. Z prvního manželství se sestrou přítele má syna Etiennea , ale svazek se rozpadl již po roce vztahu. Znovu se pak oženil až v roce 1999. V 80. letech trpěl depresemi, které utápěl v alkoholu, a psal poezii. Na počátku 90. let napsal biografii amerického autora hororů, monarchisty H. P. Lovecrafta a svou románovou prvotinu Rozšíření bitevního pole . Druhý román, Elementární částice , ho rázem vynesl na francouzské literární nebe. Příběh dvou čtyřicátníků žijících ve světě masturbace a peep show pobouřil vládnoucí generaci osmašedesátníků a vyvolal senzaci. Dostal za něj dvě ceny: Velkou národní literární cenu pro mladé talenty a Listopadovou cenu. Ještě větší pobouření vyvolal třetí román, Platforma . Liga lidských práv ho udala za podněcování k rasové nenávisti. Soud však smetl tento pokus omezovat uměleckou svobodu. Houellebecq v něm skvěle vystihl ducha doby, když hrdinka umírá v Thajsku po teroristickém útoku islamistů. Její přítel pak říká, že pokaždé, když izraelské síly usmrtí palestinské dítě nebo těhotnou ženu, cítí uspokojení. Román přitom vyšel ještě před 11. zářím 2001. Dostal za něj Mezinárodní dublinskou cenu Impac. Dalším počinem byl čtvrtý román Možnost ostrova , který se dočkal i filmového zpracování. Režie filmu s názvem La Possibilité d'une île se ujal sám autor. Je laciné ztotožňovat autobiografického hrdinu a autora samotného. Houellebecq o sobě tvrdí, že je demokrat a evropský federalista...
Více od autora
Marie Homolová (15)
Narozena 1946 v Praze. Novinářka, redaktorka Lidových novin, týdeníku Vlasta, publicistka, knihy o českých historických památkách a o významných osobnostech historie.
Více od autora
Lawrence Block (22)
Lawrence Block všeobecně uznávaný jako mistr svého řemesla. Napsal více než padesát knih. Byl jmenován velmistrem Sdružení amerických autorů detektivních románů a získal všechna významná ocenění v tomto žánru: cenu Edgara, Shamuse, Maltézského sokola a Nero Wolfa. Přestože Lawrence Block nesmírně rád cestuje, z New Yorku by se nikdy neodstěhoval.
Více od autora
Kerstin Gier (23)
Kerstin Gierová je německá spisovatelka, autorka románů pro ženy a mládež. Píše také pod pseudonymy Jule Brandová a Sophie Bérardová. S psaním románů prý tato diplomovaná pedagožka začala v roce 1995, když přišla o práci. Již její prvotina Muži a jiné katastrofy byla velmi úspěšná a dočkala se zfilmování. V březnu 2013 byl do kin uveden film podle knihy Rudá jako rubín s hvězdným obsazením. A hned s velkým úspěchem - její román Mafie matek i další se již dávno staly kultovními a patří mezi nejprodávanější. Její knihy pro mládež jsou bestsellery po celém světě. Kerstin Gierová žije na volné noze se svým mužem a dvěma kočkami nedaleko Kolína nad Rýnem.
Více od autora
Katie Daynes (30)
Britská editorka a autorka dětských knih. Studovala cizí jazyky na The Cambridge University, nyní píše dětské knihy, které jsou zaměřeny na poznávání světa a vzdělávání od nejútlejšího věku.
Více od autora
Karina Havlů (22)
Karina Havlů . byla česká překladatelka a spisovatelka. Její otec byl textař a libretista, překladatel z angličtiny a právník Ivo T. Havlů. Část rodiny pocházela z Tábora. Vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a mimořádné studium filmové a televizní produkce na Famu. Řadu let žila v Římě. Vdaná za Igora Holuba. Věnovala se překladatelské činnosti z anglického a italského jazyka. Jednalo se o literaturu pro dospělé, ale i děti. Dále také o překlady divadelních her amerických a italských dramatiků. Rovněž se zaměřila na životopisy slavných osobností, např. Sophii Lorenovou, Benita Musssoliniho, Toma Hankse. Spolupracovala s časopisy a deníky např. Naše rodina, Zahrádkář, Tina, Večerní Praha. Jejím velkým koníčkem bylo kulinářství. Napsala mnoho kuchařských knih. Některé její knihy byly přeložené v zahraničí. Velkého úspěchu dosáhla s knihou "Vaříme v Remosce". Proto se jí říká "Královna remosek". Tlumočila, byla profesorkou na Střední knihovnické škole v Praze, pracovala jako filmová historička ve Filmovém ústavu. Své překlady podepisovala Karina I. Havlů.
Více od autora
Karen McCombie (26)
Karen McCombieová je současná skotská spisovatelka. Píše knížky pro mládež, zejména pro dívky. Mezi díla, která jsou známá i v ČR, patří například série knih Alice a..., Stella a..., Rockerka Sadie. Pak ještě jednotlivé knihy Jsou to díla ze života puberťaček, které prožívají příhody běžného života. Ze série Alice a... v ČR vyšly knihy těchto titulů: Karen McCombieová bydlí v severním Londýně se svým manželem malou dcerkou a dvěma kočkami. Na jih ji přitáhla práce v různých časopisech a po pár letech působení ve světě žurnalistky se Karen začala věnovat beletrii.
Více od autora
Karel Teige (20)
Karel Teige byl český levicově orientovaný kritik a teoretik umění, výtvarný umělec, publicista a překladatel z francouzštiny. Jako teoretik a vůdčí osobnost československé meziválečné avantgardy zasáhl do téměř všech uměleckých odvětví – od architektury, přes výtvarné umění, divadlo, film, fotografii, typografii až k literatuře. Podílel se na vzniku a formování poetismu a ovlivnil také české přijetí surrealismu. Narodil se do rodiny historika a hlavního archiváře města Prahy dr. Josefa Teigeho . Obecnou školu nenavštěvoval, absolvoval ji soukromě v letech 1907–1911, stejně jako jeho o tři roky mladší sestra Hana. Velkou část svého dětství prožil v rodinné vile v Neveklově, kam se vracel i o prázdninách. Od roku 1911 studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, mezi jeho spolužáky zde mimo jiné patřili Vladislav Vančura, Adolf Hoffmeister a Alois Wachsman. Po maturitě , začal studovat dějiny umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde navštěvoval mimo jiné také přednášky profesorů Karla Chytila, Františka Drtiny, F. X. Šaldy a Vojtěcha Birnbauma. Studium ukončil roku 1923, po válce se pokusil získat doktorát, nicméně nedostavil se ke složení malé rigorózní zkoušky. V roce 1920 byl spoluzakladatelem a stal se vůdčí osobností Devětsilu, v němž se věnoval umělecké teorii a propagoval proletářské umění. Situace v Devětsilu se však brzy změnila a Teige se podílel na vzniku poetismu, pro nějž psal v Devětsilu manifesty. V letech 1927–1930 redigoval ReD , dále působil jako výtvarný referent Času , Ruchu , Práva lidu , Kmene , Lidových novin , Června a Československých novin . Stál také u zrodu Osvobozeného divadla. V letech 1929–1930 přednášel jako hostující docent sociologie architektury a estetiky na uměleckoprůmyslové škole Bauhaus v Dessau. Ve stejné době se podílel na založ...
Více od autora
Karel Domin (24)
Karel Domin byl český botanik, vysokoškolský pedagog a politik. Narodil se v Kutné Hoře, kde jeho otec Karel Domin působil jako učitel na učitelském ústavu. Dědečkem z matčiny strany byl Gustav Adolf Lindner. Karel Domin vystudoval botaniku na České univerzitě v Praze. Po habilitaci v roce 1906 byl roku 1916 jmenován profesorem botaniky. Jeho vědecká činnost se zaměřovala především na taxonomii rostlin, fytogeografii a geobotaniku. Prováděl též floristický výzkum Československa a účastnil se i expedice do jihovýchodní Asie. Věnoval se také ochraně přírody a je považován za člověka, který se nejvíce zasadil o vznik Tatranského národního parku. V letech 1922–1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a v letech 1933–1934 rektorem Univerzity Karlovy. Jako rektor se snažil o získání finančních prostředků na rekonstrukci Karolina a angažoval se při takzvané insigniádě, v jejímž rámci stál na straně těch, kteří požadovali vydání univerzitních insignií, které protiprávně zadržovala Německá univerzita v Praze. V letech 1935 až 1939 byl Karel Domin poslancem Národního shromáždění republiky Československé, do kterého byl zvolen za Národní sjednocení. V době druhé republiky byl členem organizace Akce národní obrody. Po druhé světové válce a nástupu komunistů k moci se již ke své vědecké práci nemohl pro své pravicové politické názory vrátit. V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Dominova. Jeho jméno nese i Dominova skalka. Dominovo jméno nese i lokalita v západoslovenském pohoří Považský Inovec .
Více od autora
Karat (12)
Karat je německá rocková skupina, která vznikla v roce 1975 ve Východním Berlíně, součásti bývalé Německé demokratické republiky. Skupinu původně tvořili zpěvák Hans-Joachim "Neumi" Neumann, klávesista Ulrich "Ed" Swillms, kytarista Bernd Römer, baskytarista Henning Protzmann a bubeník Konrad Burkert. Stali se jednou z nejpopulárnějších a nejtrvalejších rockových skupin ve východním Německu a dosáhli úspěchu i za hranicemi své země.
Více od autora
Jozef Karika (19)
Jozef Karika , je slovenský experimentální spisovatel a publicista. Vystudoval historii a filosofii na Univerzitě Mateje Bela v Banské Bystrici, do povědomí se dostal po roce 2000 jak autor internetových stránek Garden of Magick a častý přispěvatel do diskusního fóra portálu Ritual.cz a následně se díky svým prvním dvěma knihám o magii – Slovanská magie , Zóny stínu – stal uznávaným a diskutovaným autorem v této oblasti. Poté však postupně ukončil své na magii zaměřené aktivity a začal se věnovat obecné publicistice a psaní beletrie. Průběžně mu sice vycházely další knihy o magii , Kurz praktické magie pro začátečníky , Brány meonu a britsko-americké vydavatelství Immanion Press mu vydalo knihu esejů Liber 767 vel Boeingus , určenou pro americký a anglický trh), ale to byly vesměs výsledky dřívější činnosti v této oblasti vycházející s časovým zpožděním. Pracoval jako historik v muzeu, televizní redaktor, vedoucí marketingového a grantového oddělení v samosprávě a jako mluvčí města Ružomberku. Do beletristického světa vstoupil svými hororovými povídkami, přičemž povídka Dedičstvo zeme se umístila na 3. místě Ceny Fantázie 2008 a povídka Samota na 1. místě Ceny Béla 2009 a na 3. místě Ceny Fantázie 2009. Tyto povídky také vyšly v příslušných antologiích. V roce 2010 mu v nakladatelství Ikar vyšla kniha V tieni mafie, jež se stala bestsellerem, téměř dva měsíce byla druhou nejprodávanější knihou na Slovensku a nejprodávanější knihou slovenského autora. Tento drsný román z mafiánského prostředí se šokující otevřeností popisuje bezohledné mafiánské praktiky od výpalnictví, natáčení pornografie, obchodu s bílým masem až po korupci rozežírající státní a samosprávné struktury. V roce 2011 vyšlo v témže nakladatelství vynik...
Více od autora
Josef Koutecký (18)
Josef Koutecký byl český lékař, chirurg a zakladatel dětské onkologie v Československu. Po sametové revoluci zastával čtyři funkční období post děkana 2. lékařské fakulty UK, v mezidobí byl prorektorem Univerzity Karlovy v Praze. Byl také literárně činný. Koutecký byl katolický křesťan. V roce 2010 obdržel hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie. V roce 2015 převzal Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína. Josef Koutecký vyrůstal v Kralupech nad Vltavou, pak se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze se rozhodl pro studium lékařství. Fakultu všeobecného lékařství UK vystudoval v roce 1955 s výbornými výsledky a nastoupil jako lékař do dětské léčebny v Novém Bydžově, posléze v Janských Lázních. V roce 1957 přestoupil do Prahy na Kliniku dětské chirurgie FDL UK na Karlově. V roce 1964 ve svých 34 letech založil v Československu dětskou onkologii, a to v době, kdy na onkologická onemocnění umíralo 97 procent dětí s touto diagnózou. Přispěl k tomu, že se toto číslo postupně snížilo na 17 procent. Dne 1. listopadu 1978 bylo jeho pracoviště Stanice dětské onkologie na Dětské chirurgické klinice přesunuto do Fakultní nemocnice v Motole, kde vzniklo samostatné oddělení dětské onkologie s 18 a později 25 lůžky, a Koutecký zde byl jmenován primářem. Pod jeho vedením bylo oddělení v roce 1983 dále transformováno na samostatnou Kliniku dětské onkologie a později ještě na současnou Kliniku dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol , kde byl přednostou až do roku 2004 a která se rozšířila na 60 lůžek. Jmenovací řízení profesorem v oboru dětská onkologie úspěšně zakončil v roce 1987, stal se tak prvním profesorem onkologie v Československu. V nově vytvořeném oboru se Koutecký snažil prosazovat komplexní péči zahrnující kromě diagnostiky a léčby také rehabilitaci a psychologickou pomoc, jelikož on...
Více od autora
Jiří Solar (14)
ing. Jiří Solar - 1898 Milevsko -1981 Tábor, spisovatel, reklamní agent fa Baťa, autor reklam a sloganů . Jeho rodné jméno bylo Josef Slabý, v roce 1931 nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara, pravděpodobně pro nevhodnost do reklamních akcí, kde pracoval. Po vystudování Gymnázia v Táboře studoval Zemědělskou školu v Táboře, dále Vysokou zemědělskou školu v Praze, stal se vedoucím reklamní agentury fa Baťa ve Zlíně, dále psal hlavně cestopisné práce, jelikož na kole cestoval po celé Evropě, byl autorem textu ke gramofonovým deskám mnoha reklamních sloganů, ke kterým též vyráběl štočky.
Více od autora
Jiří Kropáček (9)
doc. PhDr Jiří Kropáček Jiří Kropáček se narodil 27. 2. 1930 v Praze a zemřel tamtéž 22.1.2009. Otcem byl italský legionář, plukovník generálního štábu čs. armády, který byl za odbojovou činnost 13. prosince 1943 v Drážďanech Němci popraven. Jiří Kropáček vystudoval obor dějin umění na filozofické fakultě univerzity Karlovy v Praze. Zde se setkal s velkými osobnostmi českého dějepisu umění Antonínem Matějčkem, s Josefem Cibulkou či Janem Květem. Po studiích pracoval nejprve v Alšově jihočeské galerii na Hluboké, kde se podílel na prezentaci jihočeské pozdní gotiky a potom v Národním muzeu v Praze . V roce 1961 se stal asistentem na katedře dějin umění a estetiky FF Karlovy University. Zde se také habilitoval. Habilitační řízení proběhlo v dubnu 1990, docentem pro obor teorie a dějiny umění jmenován k 1.5.1990. Od r. 2003 přešel na Katolickou teologickou fakultu na Ústav dějin křesťanského umění. Člen národního komitétu ICOMOS . V prosinci 1955 se oženil se studentkou mediciny Libuší Křelinovou, dcerou spisovatele Františka Křeliny, odsouzeného v červenci 1952 za protistátní činnost na 12 let. Byl zatčen 24.8.1951 na Spořilově a vězněn do roku 1960, kdy byl v květnu propuštěn na amnestii.
Více od autora
Jiří Kafka (14)
Jiří Kafka byl český spisovatel, scenárista, dramaturg, autor písňových textů a autor rozhlasových i televizních pořadů pro děti a mládež. Jiří Kafka překvapivě začal svoji kariéru v elektrotechnickém oboru. Studoval na střední škole elektrotechnické . Pracoval u různých firem v letech 1927−1941 jako montér, osvětlovač, zvukař, skriptér-operatér. Pak se stal řidičem a průvodčím tramvají pražských Elektrických podniků . Intenzivně se věnoval psaní příběhů pro děti a mládež a písňovým textům. V Divadle Na Slupi bylo v letech 1938–1951 uvedeno 29 jeho her pro děti, které zpočátku psal s Jindrou Pelcem, později od roku 1942 sám. Vedle toho byl autorem mnoha desítek písňových textů. Některé napsal společně s Pelcem. V té době psal také dva romány pro mládež . Po vydání těchto knih začal pracovat jako zvukový mistr ve zpravodajském filmu . Vedle toho také tvořil filmové scénáře. Podle jeho divadelní hry Ráj divochů byl v roce 1947 natočen krátký film. V roce 1947 vytvořil ještě scénář filmu Chceme zdravý národ. V roce 1949 nastupuje do Československého státního filmu Barrandov jako scenárista. Již v té době byl v kontaktu s dětským vysíláním Československého rozhlasu, kam přišel v roce 1952 do literární redakce vysílání pro mládež. Zde si rozšiřoval zkušenosti pod vedením Josefa Koláře, Vladimíra Kováříka a Miloslava Dismana. Zřejmě první Kafkovu hru uvedl rozhlas v září 1952 v režii Miloslava Dismana. Hru Boj o hvězdu napsal společně s Radkem Kubínkem. Jiří Kafka byl velice plodný autor. Pro rozhlas udělal dlouhou řadu dramatizací, mimo jiné dramatizace románů Julese Verna , Jiráskova F. L. Věka, Kästnerovy knihy Emil a detektivové, a pohádky Pinocchio. V rozhlase Kafka zůstal až do svého odchodu do důchodu v dubnu 1973. Získal tak více prostoru pro vlastní tvorbu, kte...
Více od autora
Jiří Černý (18)
Narozen 4. 4. 1940 v Hradci Králové, zemřel 10. 11. 2019. Autor populárně naučných publikací pro děti.
Více od autora
Jindřiška Ptáčková (24)
Jindřiška Ptáčková Po vysoké škole pracovala nejprve ve školství, posléze jako redaktorka v Učitelských novinách, v časopisech Mladá dáma, Delfín, Světem zvířat a v nakladatelstvích Orbis a Rodiče jako knižní redaktorka. Publikovala povídky, pohádky a básničky například ve Sluníčku. Trvale žije v Praze, e-mail: jindriptac@centrum.cz
Více od autora
Jindřich Marek (19)
Narozen 22. 7. 1952 ve Šluknově. PaeDr., pedagog, historik a publicista, autor historických reportáží, prací o odboji, též detektivních příběhů.
Více od autora
Jindřich Hořejší (13)
Jindřich Hořejší byl český básník, publicista a překladatel. Narodil se v Praze - Nuslích jako první z pěti dětí proletáře Vojtěcha Hořejšího a jeho manželky Barbory, rozené Schallerové. Otec pracoval jako truhlářský pomocník, později jako dělník Ringhofferovy vagónky na Smíchově a nakonec byl sklepníkem. Matka byla domácí švadlena rukavic. Studoval na malostranské reálce, kde začal publikovat libreta loutkových her, jednoaktovky a divadelní referáty . V roce 1904, kdy maturoval, otiskl své básně v almanachu absolventů školy. Jeden rok studoval na Pražské technice. V červnu roku 1905 školu opustil a pěšky odešel do Paříže, kde žil až do roku 1914 a stýkal se s českou bohémou. Vystřídal řadu zaměstnání, byl například myčem nádobí v hotelu, vyučoval české řemeslníky francouzštině a později se živil příspěvky zasílanými do českých časopisů. Vystudoval filosofii, francouzský jazyk a literaturu na pařížské Sorboně a ekonomické vědy v Dijonu, kde získal diplom roku 1909. Než narukoval na vojnu, zničil všechny své literární práce. První světovou válku prožil na ruské frontě. Po roce 1918 pracoval jako úředník na ministerstvu pro zásobování lidu, od roku 1922 až do konce života byl smluvním překladatelem do francouzštiny ve Státním úřadě statistickém v Praze. Ve 20. letech byl členem skupiny Devětsil. Jeho bratr Josef Hořejší byl ředitelem menšinových škol, překladatelem a autorem biografických článků o svém bratrovi Jindřichovi. Bratr Alexandr Hořejší byl také básník a překladatel, známý pod pseudonymem Jan Alda. Dcera Jiřina Hořejší je historička umění, bývalá vědecká pracovnice Ústavu dějin umění ČSAV a redaktorka časopisu Umění. Jeho dílo nemá dynamičnost jiných básníků této doby, začal proletářskou poezií a jako jediný z tehdejších básníků u ní zůstal. Během své tvorby neprošel téměř žádným vývojem. Své první články z let 1906-1910 podepisoval pseudonymem - dívčím jménem své matky Barbo...
Více od autora
Jaroslav Hovorka (13)
Vynikající český spisovatel a lékař MUDr. Jaroslav Hovorka se narodil v Chrudimi, dne 2.9.1925. Studoval na gymnáziu v Brandýse nad Labem a v Praze, kde také absolvoval lékařskou fakultu. Působil jako lékař v oblasti leteckého a kosmického lékařství, lékařství cizokrajných chorob a stal se odborníkem v oblasti epidemiologie a bakteriologie. V letech 1971-73 byl zaměstnán jako vrátný v Národním divadle. Byl osobním lékařem významného českého herce Jana Wericha. Úspěchů dosáhl i na poli sportovním - účastnil se maratónských běhů a běhů na dlouhé tratě. Jako hráč na čelo působil několik let ve Filharmonii hl. Města Prahy a hrál i jako člen vlastního smyčcového kvarteta. Známá je i jeho malířská tvorba, která vychází z námětů jeho rodného kraje - Vysočiny. Výše uvedené skutečnosti se velmi výrazně odrážejí v jeho literární tvorbě, ve které se prolínají texty plné poutavého a vtipného vyprávění s odbornými fakty a skutečnostmi. Vše je skvěle vyvážené, poskytující prostor pro čtenářovu fantazii a zvídavost. MUDr. Jaroslav Hovorka napsal dvacet sedm knih. Mnohé byly vydány v zahraničí. V současné době dokončuje první díl rozsáhlé trilogie, popisující dějinné procesy let 1800 - 2000 očima obyčejných lidí s pracovním názvem „Na břehu Křišťálové řeky“. Z jeho již vydaných knížek nutno zmínit alespoň tyto: Balada z domu V+W, Tamilské listy, Erotikon, Škola zázraků, Cesta do stáří, Údolí Jaků, Barevná léta Země trav.
Více od autora
Jaromíra Hüttlová (22)
Jaromíra Hüttlová, rozená Jaromíra Eliášová byla česká středoškolská pedagožka, spisovatelka a překladatelka z němčiny a francouzštiny. Autorka knih a románů převážně pro mládež, dcera spisovatele T. E. Tisovského. Narodila se v rodině státního úředníka Zemského finančního ředitelství Tobiáše Eliáše a Rosalie . Jaromíra vyrůstala s bratry Oldřichem a Mojmírem a sestrou Miloslavou. V roce 1899 se Eliášovi přestěhovali do Prahy, kde začala chodit do pětitřídní školy v Praze na Karlově, pak pokračovala ve studiu na dívčím gymnáziu Minerva a středoškolské vzdělání zakončila maturitou na Akademickém gymnáziu v roce 1912. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě pražské německé univerzity – latinu a němčinu, aby perfektně zvládla jazyk. Za rok po sňatku s německým praporčíkem PhDr. Willym Hüttlem, v roce 1917 získala doktorát– PhDr. a dále studovala oba jazyky na Univerzitě Karlově. Vysvědčení učitelské způsobilosti získala 18.12.1925; vyučovala v Praze na Reformním reálném gymnáziu ve Slezské ul. a Reálném gymnáziu Smíchov. Pak působila na Akademickém gymnáziu Na Příkopech a na Reálném gymnáziu ve Vršovicích v Kodaňské ulici, zde byl ředitelem prof. Josef Rybka, její druhý manžel od roku 1936. Po obsazení Sudet 1938 byly vdané profesorky předčasně penzionovány, aby se mohly umístit stovky profesorů odsunutých z pohraničí. V roce 1945 se J. Hüttlová-Rybková vrátila do škol – nejprve Klasické gymnázium Žižkov-Kubelíkova, pak Reálné gymnázium Lobkovicovo náměstí. Po zrušení gymnázií učila na nižším stupni škol , ale jiné předměty než měla aprobaci. V roce 1951 odešla do důchodu a až do konce svého života dávala soukromé hodiny němčiny, latiny a francouzštiny, většinou studentům z okolí svého stálého bydliště – na rozhraní S...
Více od autora
Jaromír Jindra (21)
Narozen 29. 10. 1949 v Českých Budějovicích. Novinář a redaktor, práce o sirkařství, práce z oboru astrologie a mimozemských civilizací, též autor divadelních her a historických románů.
Více od autora
Janet Dailey (25)
Celým jménem Janet Anne Haradon Dailey populární americká spisovatelka, převážně romantických novel. Je autorkou více než dvaceti románů. Spolu s manželem Billem žije v Ozark Mountains ve státě Missouri v USA.
Více od autora
Jan Šmíd (14)
Narozen 4.1.1965 v Pelhřimově. Rozhlasový novinář, zahraničně politický komentátor, reportáže, knihy o sportu, biografie J. Jágra.
Více od autora
Jan Pavel (23)
Filozof, teolog, básník, herec, dramatik, sportovec, kněz, biskup a papež Jan Pavel II. Svatý Jan Pavel II. byl polský katolický duchovní, pomocný biskup a arcibiskup krakovský, od roku 1967 kardinál a od 16. října 1978 až do své smrti papež. Jako papež hrál významnou roli ve světové politice, je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě, také i na zlepšení vztahů katolické církve s judaismem a východními a anglikánskými církvemi. Během svého pontifikátu navštívil 129 zemí, více než kterýkoliv jeho předchůdce. Jako papež hodně podporoval mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatosti. Svatořečil a blahořečil více lidí, než všichni jeho předchůdci dohromady. Navázal taktéž na učení svých předchůdců v oblasti sexuální morálky a ochrany lidského života. Mnohokrát, zejména ve svých katechezích a v encyklice Evangelium vitae, jednoznačně potvrdil tradiční církevní stanovisko morální nepřípustnosti interrupce, antikoncepce a euthanasie. Mezi mnoha jím svatořečenými a blahoslavenými osobami bylo i několik Čechů a Češek: sv. Anežka Česká, sv. Zdislava z Lemberka a sv. Jan Sarkander mezi svatořečenými, bl. Marie Antonína Kratochvílová, bl. Marie Restituta Kafková, bl. Metoděj Dominik Trčka a bl. císař a král Karel I. mezi blahořečenými.
Více od autora
Jan Hostáň (25)
Jan Hostáň – 16. května 1982 Praha) byl český levicový spisovatel a pedagog. Jan Hostáň pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec Jan Hostáň starší byl učitel a řídící učitel v menších obcích. Byl autor šachových úloh a divadelních her, básní a písní, propagoval racionální chov ryb. Po absolvování základní školy v Brzicích byl Jan Hostáň v roce 1909 přijat na gymnázium ve Dvoře Králové. Jako osmnáctiletý byl v roce 1916 povolán do armády a převelen na východní frontu. Po první světové válce krátce studoval lékařskou fakultu na Karlově univerzitě. Studium neukončil a absolvoval kurs při učitelském ústavu v Praze. V roce 1920 nastoupil jako učitel, nejprve v Záluží u Mostu, krátce v rodných Brzicích a v letech 1922 až 1927 učil na Volné socialistické škole práce v Kladně. V roce 1921 vstoupil do KSČ. Jeho politické postoje způsobily, že byl po odvolání z Volné socialistické školy práce často překládán na různé školy. Od roku 1932 byl zaměstnán v redakci Státního nakladatelství v Praze. Intenzivně se věnoval četbě pro děti, přednášel , spolupracoval s rozhlasem. Za nacistické okupace se navrátil k učitelskému povolání v Praze-Vršovicích. V době květnové revoluce byl jako rukojmí vězněn s dalšími obyvateli Spořilova na Pankráci, odkud byl osvobozen 9. května 1945. Po válce se vrátil do Státního nakladatelství v Praze, kde pracoval nejprve jako správce, později jako jeho vrchní ředitel. Přednášel o dětské literatuře na odborných učilištích a v knihovnických kurzech. Od roku 1951 až do svého důchodu se opět stal pedagogem. Jeho posledním působištěm byla základní škola v Baarově ulici , kde byl ředitelem v letech 1953–1959. Podle vzpomínek spisovatele A. C. Nora roznášel Jan Hostáň po invazi v roce 1968 do schránek na Spořilově Zprávy (okupační tiskovina tištěná v NDR a distribuovaná na československém území v masovém nákladu od 30. srp...
Více od autora
Jan A Novák (18)
Ohledně vzdělání jsem asi unikát: maturoval jsem na velmi krátce existující Střední průmyslové škole jaderné techniky, po několika měsících v Tesle Karlín jsem nastoupil Vysokou školu zemědělskou a po jejím dokončení si ještě dálkově vyzkoušel pár semestrů biologie na UK. Léta totality jsem vcelku poklidně prohnil v Ústavu vědeckotechnických informací pro zemědělství, při tom jsem ale intenzívně provozoval potápění a fotografování pod vodou. To také vedlo k prvním publikačním pokusům, brzy poměrně pravidelně v Živě, Vodní revue/Potápěč, Lidé a Země a podobných zájmových periodikách, ale i k jedné knížce o potápění pro děti. Změna poměrů otevřela prostor pro skutečně profesionální novinářskou a publicistickou práci: jak v první polovině 90. let deníky rychle vznikaly a zanikaly, jsem během krátké doby prošel Občanským a Českým deníkem, Telegrafem, Prostorem, Národními listy, Lidovou demokracií a nakonec na několik let zakotvil v MF Dnes. Tam jsem postupně od všeobecného plnění víkendové přílohy přešel na psaní o informačních technologiích a nakonec do nově vzniklé přílohy zaměřené na vědu. Svým způsobem se mi tehdy splnil dětský sen, který jsem si předtím po dlouhá desetiletí díky nečlenství v jistých organizacích mohl jen nechat zdát. U této specializace jsem v mezích možností zůstal i po částečně vynuceném odchodu do svobodného povolání v roce 1999, tvrdý život „na volné noze“ ovšem ne vždy dává možnost výběru. Psal jsem pro několik deníků a týdeníků, vyšlo mi několik dalších knih o technice, vědě, záhadách a podobné tématice, párkrát jsem se mihl v rozhlase a televizi. Od září 2006 jsem stálým redaktorem Hospodářských novin – opět pokud možno se zaměřením na vědu a techniku. Vyznávám přesvědčení, že skutečná věda je především ono einsteinovské dobrodružství poznání a že civilizace založená na objevování a technologiích páchá sebevraždu, když tuto tématiku potlačuje na úkor laciné komerční pseudozábavy. Ing. Jan Novák...
Více od autora
Ivana Čornejová (16)
Ivana Čornejová je česká historička specializující se na české a církevní dějiny 16.–18. století a dějiny českého školství, zejména Univerzity Karlovy. Jako pedagožka se habilitovala a získala titul docentky. Pracuje v Ústavu dějin Univerzity Karlovy a archivu Univerzity Karlovy, kde působí jako vedoucí Ústavu dějin Univerzity Karlovy. Mimo to externě přednáší na Pedagogické fakultě UK. Jejím prvním manželem byl Jiří Rak, jejím druhým manželem je historik Petr Čornej.
Více od autora
Iva Procházková (23)
Iva Procházková je česká spisovatelka, autorka literatury pro děti. Zabývá se též dětským dramatem. Narodila se v rodině spisovatele Jana Procházky. Dětství prožila v Praze. V roce 1972 maturovala na gymnáziu, ovšem z politických důvodů nepokračovala v dalším studiu. Pracovala jako pomocnice na letišti a uklízečka. Literární tvorbě pro děti se věnuje od konce 70. let 20. století, přičemž sporadicky publikovala již od počátku 70. let. V roce 1983 s rodinou emigrovala a usadila se v Rakousku a posléze v Německu. Tam s manželem, režisérem a hercem Ivanem Pokorným, rozvíjela divadelní projekty, věnovala se ale i literární tvorbě pro dospělé a dětské čtenáře. Po politickém převratu v roce 1989 začala publikovat také v českých zemích, natrvalo se do vlasti vrátila v roce 1994. Žije a tvoří v Praze. S manželem mají tři děti. Publikuje česky i německy. Její starší sestra Lenka Procházková je rovněž spisovatelka. Iva Procházková obdržela tato ocenění:
Více od autora
Henry James (17)
Henry James byl americký spisovatel a kritik. Od roku 1876 žil trvale v Londýně. Narodil se v rodině myslitele a teologa Henryho Jamese staršího , kterému bohaté dědictví umožnilo žít podle vlastních představ. Měl tři bratry, z nichž starší bratr William se stal významným psychologem, a sestru Alici , jejíž deníky, vydané dlouho po její smrti , způsobily ve své době značný rozruch, protože v nich ostře komentovala britský styl života i jmenovitě konkrétní osoby. V létě roku 1855 odcestovala celá rodina do Evropy. Dětem se dostávalo vzdělání od domácích učitelů a Henry krátkodobě navštěvoval školy v různých místech Evropy . Vedle toho intenzivně četl francouzskou, anglickou a ruskou literaturu V roce 1862 se přihlásil ke studiu práv na Harvardově univerzitě, ale nedokončil ho. Vrátil se do Evropy. V Londýně se setkal s řadou osobností . Cestoval po Francii a Itálii a v roce 1875 se usadil v Paříži. Zde se spřátelil s Ivanem Sergejevičem Turgeněvem. Ten jej uvedl do společnosti pařížských spisovatelů, jako byli: Gustave Flaubert, Émile Zola, Alphonse Daudet, Guy de Maupassant nebo Edmond de Goncourt. Následujícího roku odjel do Londýna, kde se nakonec usadil. Jako projev loayality ke své druhé vlasti a rovněž jako protest proti otálení Spojených států se vstupem do první světové války se v červenci 1915 přihlásil k britskému občanství. V prosinci 1915 jej postihl záchvat mrtvice, na jehož následky v únoru 1916 v Londýně zemřel. Jeho tělo bylo zpopelněno a popel uložen na hřbitově v Cambridge, Massachusetts. První povídku Tragédie omylu otiskl roku 1864 anonymně v únorovém čísle magazínu The Continental Monthly . Od roku 1865 přispíval pravi...
Více od autora
Henry Denker (19)
Henry Denker se narodil 25. listopadu 1912 v New Yorku, stát New York, USA. Americký spisovatel, scénárista, filmový producent, rozhlasový a divadelní dramatik. Autor několika desítek románů a divadelních her, začal publikovat již v polovině 50. let. Zaměřuje se především na žánr „mystery“ .Ve všech svých dílech se autor zaobírá etikou, ať už lékařskou či právnickou, a vždy jde o silný příběh člověka, kterého souběh okolností dožene až před osudovou volbu či nutnost prokázat správnost svého úsudku a chování, třeba i navzdory všeobecnému mínění. Zemřel 15. května 2012.
Více od autora
Helena Binterová (26)
Narozena 27. 4. 1963 v Českých Budějovicích. Doc., RNDr., matematička a vysokoškolská pedagožka. Specializace na didaktiku matematiky.
Více od autora
Georges Bernanos (10)
Georges Bernanos byl francouzský spisovatel katolické a monarchistické orientace. Jeho nejznámější díla jsou romány Pod sluncem Satanovým a Deník venkovského faráře a libreto k opeře Dialogy karmelitek. Narodil se v Paříži, dětství strávil v Pas de Calais, kam umisťoval děj řady svých literárních děl. Bojoval v 1. světové válce, mimo jiné v bitvách na Sommě a u Verdunu. Válečná zkušenost ho silně ovlivnila. Zastával silně konzervativní, monarchistické, katolické a antidemokratické politické postoje, které ho přivedly do krajně pravicového hnutí Action Française. Stal se nadšeným podporovatel autoritativního politika Francisca Franca. Po návštěvě Mallorcy, kde byl svědkem týrání civilního obyvatelstva vojáky Francovy falangy však svou podporu frankismu odvolal. Roku 1938 odjel do jižní Ameriky, kde strávil 2. světovou válku, především v brazilské Barbaceně. Po válce se vrátil do Francie a podporoval Charlese de Gaulla, který mu dokonce nabídl místo ve vládě, Bernanos však odmítl. Do konce života hájil konzervativní ideje, dle nichž je moderní civilizace zkažená a technický pokrok je zlem. Byl také mnohokrát obviněn z antisemitismu. Jeho nejslavnějším dílem je jeho hned první román Sous le soleil de Satan . Zfilmován byl Mauricem Pialatem roku 1987 .
Více od autora
František Trávníček (19)
Narozen 17.8.1888 ve Spešově u Blanska, zemřel 6.6.1961 v Brně. PhDr., profesor českého jazyka, publikace z oboru.
Více od autora
František Gel (15)
František Gel, vlastním jménem František Feigel, byl český novinář, rozhlasový zpravodaj, spisovatel literatury faktu a překladatel z angličtiny, němčiny a latiny. V roce 1919 Gel vystudoval gymnázium v Prostějově. Pak absolvoval jednoroční abiturientský kurs obchodní akademie. V Brně začal, ale nedokončil, studium práv. V roce 1924 začal pracovat jako brněnský dopisovatel pražského časopisu Soudní síň a díky Rudolfu Těsnohlídkovi byl přijat do redakce Lidových novin na zástup. Gel se ihned chopil příležitosti a v průběhu svého zastupování napsal pro Lidové noviny přes sto soudniček, které zaujaly i bratry Čapkovy. Ti vyjednali mladému novináři post řádného redaktora. V letech 1924–1933 vedl v Lidových novinách rubriku "Ze soudní síně". V roce 1933 odešel do nakladatelství Melantrich. V únoru 1934 málem přišel o život ve Vídni, kde působil jako reportér, při krvavých bojích mezi Heimwehrem a sociálními demokraty. Po okupaci zbytku Československa v roce 1939 musel za své protinacistické články uprchnout do zahraničí. Podařilo se mu to nakonec až na třetí pokus. Do exilu odešel přes Maďarsko, kde byl za nelegální překročení hranic uvězněn, a Jugoslávii. Po příchodu do Francie byl prezentován 26. ledna 1940 v čs. zahraniční armádě ve Francii jako vojín jezdectva v záloze. Po pádu Francie uprchl do Velké Británie. Zde byl pro zdravotní nezpůsobilost 2. října 1940 propuštěn do civilu. Gel se nehodlal s touto situací smířit a snažil se uplatnit jako vojenský redaktor. Sám tuto funkci formuloval a podařilo se mu prosadit na MNO její zavedení v čs. zahraniční armádě. Do této funkce byl jmenován výnosem MNO/NT č 16/42 ze dne 1. července 1942. Po porážce Německa v letech 1945–1949 zprostředkoval zhruba 800 rozhlasových relací v rámci zpravodajství z Norimberského procesu. Po válce pracoval v Československém rozhlase v Praze. Nakrátko se uplatnil v diplomatických službách ve Francii, ale po roce 1949 opět v r...
Více od autora
Eva Vrchlická (16)
Eva Vrchlická, vlastním jménem Eva Fridová byla česká herečka, překladatelka, publicistka, dramatička, básnířka a spisovatelka, osvojená dcera básníka a spisovatele Jaroslava Vrchlického, dlouholetá členka činohry Národního divadla v Praze. Vlastním jménem Eva Fridová, narodila se v rodině básníka Jaroslava Vrchlického a jeho manželky Ludmily, rozené Podlipské. Byla prostřední ze tří dětí. Jejím biologickým otcem byl pražský herec Jakub Seifert a matkou Ludmila Podlipská, manželka Jaroslava Vrchlického. Rodina ji uvedla do uměleckého prostředí, kde na ni kromě Jaroslava Vrchlického měla vliv babička Sofie Podlipská a prateta Karolina Světlá. V roce 1907 ukončila vyšší dívčí školu a před zájmem o výtvarné umění již dala trvale přednost herecké dráze. V roce 1907 získala herecké školení u Eduarda Vojana, Marie Hübnerové a Ludmily Danzerové. V roce 1908 nastoupila do divadla Uranie, v roce 1910 odešla do Národního divadla v Brně a v roce 1911 nastoupila u Jeřábkovy divadelní společnosti, ze které přešla rovnou do Národního divadla v Praze. Prvním manželem Evy Vrchlické se stal překladatel Jaromír Nevole . Manželé žili na Starém Městě, v ulici Elišky Krásnohorské. Dne 9. června 1911 se jim narodila dcera Eva. Manželství trvalo od roku 1910 do 1918, kdy bylo rozvedeno. V této době, tj. mezi sezónami 1910/1911 až 1917/1918, byla Eva Vrchlická na Národním divadle obsazena do více než padesáti rolí, většinou hlavních . Druhým manželem Evy Vrchlické se stal hoteliér Edmund Zavřel . Manželství bylo uzavřeno roku 1920, rozloučeno přibližně v roce 1930. I když se blížila střednímu věku, stále byla v Národním divadle obsazována do předních, často mladistvých rolí (např. Mimi v Loupežníkovi ...
Více od autora
Eugenie Marlitt (23)
Eugenie Marlittová, rozená Henriette Christiane Friederieke Eugenie Johnová byla německá spisovatelka, autorka konvenčních ženských románů. Eugenie Marlittová se narodila v Arnstadtu v Durnysku. Měla velké hudební nadání, které její rodiče brzy rozpoznali. Požádali proto kněžnu Matyldu von Schwarzburg-Sondershausen , aby se stala její mecenáškou. Ta jí nejprve umožnila žít ve své rodině a získat tam základy hudebního vzdělání, a pak jí poslala studovat hudbu na vídeňskou konzervatoř Po skončení studia se Eugenie stala operní zpěvačkou, ale pro vadu sluchu musela roku 1853 svou pěveckou kariéru ukončit. Poté působila u své mecenášky jako společnice a začala zde také svou literární činnost. Když jí kněžna musela roku 1863 kvůli svým finančním problémům propustit, přestěhovala se ke svému bratrovi do Arnstadtu a zcela se věnovala psaní zábavných románů pro ženy, které lze pro jejich černobílost a nepropracovanou psychologii postav považovat za prototyp tzv. červené knihovny. Všechna autorčina díla jsou přeložena do češtiny. Její spisy vyšly v letech 1906-12 v pražském nakladatelství Alois Hynek celkem v jedenácti svazcích.
Více od autora
Etc… (15)
Vladimír Mišík je známý český rockový hudebník a písničkář, známý svým osobitým hlasem a poetickými texty. Svou hudební kariéru zahájil v 60. letech 20. století a stal se výraznou osobností československé hudební scény. Mišík byl členem různých kapel, například The Matadors, Blue Effect nebo Flamengo. V roce 1970 založil vlastní skupinu Etc..., která se stala důležitou součástí jeho hudební identity.
Více od autora
Erma Bombeck (13)
Erma Louise Bombecková byla americká humoristka, kterou proslavily humoristické novinové sloupky a fejetony popisující život ženy na předměstí. Později byly vydávány jejich knižní sbírky, které byly přeloženy do řady jazyků, včetně češtiny. Erma Fisteová se narodila v Daytonu v Ohiu. V roce 1949 úspěšně ukončila studia angličtiny na University of Dayton. Tentýž rok zahájila svoji novinářskou kariéru jako reportérka Dayton Journal Herald, nicméně poté, co se vdala za svého přítele ze studií, ředitele školy Billa Bombecka, opustila zaměstnání a vychovávala tři děti, které spolu měli. Když děti odrostly, začala psát humorné sloupky tematicky zaměřené na život ženy v domácnosti na předměstí. Debutovala v roce 1964 v Kettering-Oakwood Times. Placena byla po třech dolarech za sloupek. Jejich popularita byla tak obrovská, že velice rychle začaly vycházet i v dalších novinách a později vycházely třikrát týdně ve více než 700 novinách po celých Státech. Při započtení evropských novin vydávala své sloupky ve více než 800 novinách. Později vznikla řada knižních sbírek těchto sloupků, které se ukázaly být velice úspěšnými bestsellery a byly přeloženy do mnoha dalších jazyků, včetně češtiny a např. němčiny. Vznikl podle nich i sitcom Maggie. V roce 1971 se rodina Bombeckových přestěhovala do Paradise Valley v Arizoně. Zdravotní stav Bombeckové, trpící autozomálně dominantním polycystickým onemocněním ledvin, se postupně zhoršoval. V roce 1996 podstoupila transplantaci ledvin a krátce poté zemřela na pooperační komplikace. Je pohřbena na Woodland Cemetery V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erma Bombeck na anglické Wikipedii.
Více od autora
Eric Knight (16)
Eric Oswald Mowbray Knight byl angloamerický spisovatel, novinář a filmový kritik. Narodil se v Anglii, ale brzy se s rodinou přestěhoval do Jižní Afriky, protože jeho otec byl obchodníkem s diamanty. Když mu byly dva roky, byl jeho otec zabit během druhé búrské války a jeho matka se pak odstěhovala do Petrohradu, kde pracovala jako vychovatelka. Od svých patnácti let žil v USA, kam se odstěhoval za svou matkou, která se po druhé vdala za Američana. Byl ale stále britským občanem, americké občanství obdržel až roku 1942. V USA vystudoval Cambridge Latin School v Massachusetts a poté pracoval jako novinář. Zúčastnil se obou světových válek, v první bojoval za Kanadu a v druhé za USA. Roku 1943 zahynul v hodnosti majora speciálních jednotek Armády Spojených států amerických během leteckého transportu do Severní Afriky při leteckém neštěstí poblíž Paramariba v tehdejší Nizozemské Guyaně . Posmrtně mu bylo uděleno vysoké vojenské vyznamenání Legion of Merit . Jako spisovatel si získal věhlas dojemným příběhem o psí věrnosti Lassie Come-Home , který se stal bestsellerem.
Více od autora
Donald E Westlake (13)
Donald Edwin Westlake byl plodný americký spisovatel, autor více než sta knih. Specializoval se na kriminální příběhy , méně často psal sci-fi. Byl třikrát oceněn cenou Edgar Award a roku 1993 získal titul Grand Master společnosti Mystery Writers of America – její nejvyšší ocenění. Westlake nastoupil na Harpur College v Binghamptonu, ovšem nevydržel tu příliš dlouho. Další dva roky strávil v USAF. Je ženatý s Abigail Westlake , autorkou naučné literatury. Manželé žijí v severní části státu New York. Vedle románů, které Westlake vydal pod vlastním jménem, vyšlo mnoho jeho knih i pod nejrůznějšími pseudonymy: John B. Allen, Curt Clark, Tucker Coe, Timothy J. Culver, Morgan J. Cunningham, Samuel Holt, Sheldon Lord , Allan Marshall, Richard Stark a Edwin West. Westlake je znám velkou důvtipností děje svých příběhů a překvapivými nápady. Jeho styl a především dialogy jsou velmi živé. Hlavní hrdinové bývají plastičtí, věrohodní a chytří. Westlakovou nejznámější postavou je tvrdý drsný zločinec Parker a jeho komický protějšek John Dortmunder, smolařský kriminální genius, jenž se na scéně objevil ve chvíli, kdy se Parker nacházel ve značně komické situaci v románu The Hot Rock. Většina Westlakových románů se odehrává v New Yorku. V příbězích s Dortmunderem bývá většinou detailně zobrazena jedna z čtvrtí tohoto města. Některé z Westlakových románů byly zfilmovány, vznikly tak např. snímky Point Blank z roku 1967 s Lee Marvinem, Ukradený diamant z roku 1972 s Robertem Redfordem, Odplata z roku 1999 s Melem Gibsonem a Co horšího se může stát? z roku 2001 s Martinem Lawrenceem. Westlake sám je autorem několika scénářů, nejznámějším z nich je scénář k filmu Švindlíři, což je Westlakova adaptace románu Jima Thompsona, za kterou byl Westlake nominován na ...
Více od autora
Derek Parker (22)
Derek a Julia Parkerovi patří mezi nejznámější spisovatele zabývající se astrologií a výkladem snů. Narodili se v Anglii přesně dva měsíce po sebě ve stejném roce - Julia , 27. července, a Derek 27. května. O dvacet pět let později se vzali. Derek pracoval v redakci novin, pak se stal pracovníkem TWW, nezávislé televizní stanice v Cardiffu, Wales, jako moderátor, scenárista, novinář. Mezi lety 1965 a 1970 editoval Poetry Review a publikoval v roce 1968 krátkou biografii lorda Byrona. Již v roce 1970 publikoval studii o astrologii v moderním světě a společně s manželkou napsal mnohé další knihy na toto téma.
Více od autora
Dalibor Vácha (23)
Dalibor Vácha je český historik a spisovatel historických a fantasy románů. Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity roku 2012 obhájil disertační práci na Filozofické fakultě téže univerzity. Zabývá se dějinami velkých válek 20. století, problematikou československých legií v Rusku a meziválečnými dějinami Československa. Váchův debut Červenobílá obdržel Literární cenu Knižního klubu.
Více od autora
Collegium Musicum Pragense (10)
Collegium Musicum Pragense je renomovaný český komorní orchestr, který se specializuje na interpretaci klasické hudby, zejména z období baroka, klasicismu a raného romantismu. Soubor byl založen v 60. letech 20. století a rychle si získal uznání pro svou autentickou interpretaci a kvalitní výkony. Během své kariéry spolupracoval Collegium Musicum Pragense s mnoha významnými sólisty a dirigenty a přispěl tak k bohaté kulturní scéně Československa a později České republiky. Jejich repertoár zahrnuje širokou škálu hudebních skladeb, včetně děl známých autorů i méně známých českých mistrů, na které často upozorňují na mezinárodní scéně prostřednictvím svých nahrávek a koncertů. Díky své oddanosti hudební dokonalosti se soubor stal respektovaným jménem ve světě klasické komorní hudby.
Více od autora
Clifford D Simak (13)
Přední americký spisovatel vědecko-fantastické literatury a novinář Clifford Donald Simak se narodil roku 1904 v Millville jako syn Johna Lewise a Margarety . Jak napovídá samotné jméno, Simakovi předci pocházeli z Čech. Simak se nikdy nepovažoval za profesionálního spisovatele, ale za žurnalistu, což bylo povolání, kterému se věnoval celý svůj produktivní věk. Novinařinu vystudoval na University of Wisconsin. V roce 1929 začal jako reportér v malém regionálním žurnálu The Iron River Reporter. Ve stejném roce se i oženil s Agnes Kuchenbergovou, se kterou měl dva syny. O tři roky později začal pracovat pro McGuiffon Newspaper z Kansasu. Díky tomu procestoval Iowu, Dakotu a jiné typicky zemědělské státy. Možná zde našel své zalíbení pro venkovský život. Nakonec Simak skončil v roce 1939 v Minneapolis Star a Tribune na různých postech, především v technických rubrikách a zpravodajství, a zůstal tam až do svého odchodu do důchodu roku 1976. Do světa science fiction vstoupil Simak povídkou The World of the Red Sun, kterou uveřejnili v roce 1931 v prosincovém čísle časopisu Wonder Stories. Následně napsal další čtyři povídky, ale poté dobrovolně přestal psát, protože tehdejší magazínová tvorba SF se svými space operami mu přestala vyhovovat. Výjimkou byla pouze novela The Creator z roku 1935, která pro svůj námět byla vydána v druhořadém časopisu Marvel Tales. K sci-fi se vrátil až roku 1938 po nástupu legendárního Johna Campbella jr. na post šéfredaktora časopisu Astouding Science Fiction. Říkal: „Pro Campbella psát můžu, ten se nespokojí s tím průměrem, co teď vychází, ten bude chtít něco nového.“ Simak za svůj život napsal kolem 30 sci-fi románů a 130 povídek z tohoto žánru. Do češtiny byl však přeložen jen zlomek jeho díla. Řada Simakových povídek byly vydána jako součást různých antologií. V Simakových prózách se objevují obvyklé hrozby – mimozemšťané, různé formy bytí, nové možnosti existence. Ale jeho příběhy nám říkají: není se čeho...
Více od autora
Cher (27)
Cher , narozená 20. května 1946 jako Cher ilyn Sarkisian, je ikonická americká zpěvačka, herečka a televizní osobnost, jejíž kariéra trvá již více než šest desetiletí. Poprvé se proslavila v polovině 60. let jako polovina folkrockového manželského dua Sonny & Cher , přičemž jejich píseň "I Got You Babe" je vynesla k mezinárodní slávě. Cher Díky svému výraznému kontraaltovému hlasu a schopnosti hudebně a stylově se přetvářet si po ukončení spolupráce se Sonnym Bonem udržela úspěšnou sólovou kariéru.
Více od autora
Caroline Cross (20)
Narodila se a vyrůstala ve státě Washington. Na vysoké škole studovala obor politické vědy. Nepraktičnost tohoto studia se projevila záhy, když nemohla najít pořádnou práci. Až jednou byla nucena zůstat doma, protože dcery onemocněly neštovicemi a Caroline neměla doma nic ke čtení , soused jí přinesl hromadu romantických příběhů, do kterých se zamilovala. Rozhodla se, že zkusí sama jeden napsat a za tři roky nato vydala svou první knihu. Našla své místo. Nyní spolu se svým manželem a dcerami žijí v Seattlu.
Více od autora
Candace Bushnell (22)
Candace Bushnellová je autorkou románů 4 blondýnky, Krása na prodej a Džungle rtěnek. Její prvotina, Sex ve městě, se stala předlohou k oblíbenému stejnojmennému televiznímu seriálu i celovečernímu filmu. Spisovatelka pochází z Connecticutu, vystudovala Riceovu univerzitu a Newyorskou univerzitu a je bývalá redaktorka časopisu Vogue a přispěvatelka týdeníku New York Observer. Žije v New Yorku.
Více od autora
Boris Dočekal (18)
Boris Solanský je český novinář a spisovatel. Boris Dočekal se narodil v roce 1950 v Třebíči, absolvoval obory historie a archivnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Následně působil jako dělník, skladník, operátor a programátor. Mezi lety 1986 a 1998 pracoval na pozici redaktora v MF Dnes a posléze působil jako novinář na volné noze. Pracoval také jako nakladatele. Věnuje se psaní povídek a publicistických knih. Je ženatý, v roce 1974 si vzal manželku Hanu, má dvě děti.
Více od autora
Blondie (22)
Blondie je kultovní americká rocková skupina, která vznikla v polovině 70. let 20. století na newyorské punkové a new wave scéně. Skupinu založili zpěvačka Debbie Harry a kytarista Chris Stein a rychle se proslavili eklektickou směsicí hudebních stylů, která do jejich tvorby zahrnovala prvky disca, popu, rapu a reggae. Blondie Debutové album s vlastním názvem vyšlo v roce 1976, ale teprve jejich třetí album "Parallel Lines" je katapultovalo k mezinárodní slávě, především díky úspěchu hitového singlu "Heart of Glass". Během své kariéry zaznamenali Blondie několik hitů, které se umístily na předních místech hitparád, včetně "Call Me", "The Tide Is High" a "Rapture", což je zejména jedna z prvních písní s rapem, která se ve Spojených státech dostala na první místo.
Více od autora
Bernard Cornwell (26)
Bernard Cornwell je uznávaný britský spisovatel, autor historických románů. Mezi jeho nejznámější díla patří řada románů z období napoleonských válek „The Sharpe series“, pojmenovaných podle hlavního hrdiny Richarda Sharpa. V Česko se stal známým především díky zdařilému zpracování artušovské legendy ve čtyřdílném románu „Kronika válečníkova“. Narodil se v Londýně v roce 1944 jako „válečné dítě“. Jeho otec byl kanadský letec, matka Angličanka, členka ženských pomocných leteckých sborů . Byl dán k adopci a osvojen rodinou Wigginsových z Essexu, která patřila k přísně protestantské sektě Peculiar People. Vzdělával se na internátní škole, vystudoval Londýnskou univerzitu a potom nastoupil na 10 let do BBC, kde nakonec pracoval jako ředitel zpravodajské televize v Severním Irsku. S manželkou Judy se oženil v roce 1980 a společně se přestěhovali do USA, odkud pocházela. Tam začal psát romány, protože k tomu nepotřeboval pracovní povolení, které mu americké úřady odmítly vydat. Jeho nejznámějším dílem jsou příběhy anglického vojáka Richarda Sharpa, které se odehrávají v období napoleonských válek. V prvních 12 knihách podrobně popsal vojákova dobrodružství v různých válečných taženích po Evropě v rozmezí dvanácti let, v dalších poté vylíčil začátky Sharpa coby mladého vojáka v Indii. Pozdější romány jsou zasazeny do různých částí časového rámce vymezeného původními knihami. Většina z „napoleonských knih“ byla zfilmována jako televizní seriály se Seanem Beanem v hlavní roli. Napsal také tetralogii o americké občanské válce Starbuck Chronicles, trilogii o Artušovské Británii The Warlord Chronicles, která vyšla česky ve čtyřech dílech jako Kronika válečníkova, a další trilogii o hledání Svatého Grálu ve 14. století v době stoleté války. Nejnovější série příběhů, v níž je hlavní postavou šlechtic Uhtred z Bebbanburgu, se odehrává v 9. století za vlády krále Alfréda Velikého, který ubránil své království Wessex proti dánským Vikingům,...
Více od autora
Barbara De Angelis (15)
Americká psycholožka a poradkyně v oblasti mezilidských vztahů, publikace z oboru.
Více od autora