Všichni Autoři a témata

Paula McLain (3)

Americká spisovatelka. Autorka poezie, esejů, memoárů a románů.

Paula Harrison (5)

Britská autorka knih pro děti.

Paula Detmer Riggs (3)

Autorka romantických příběhů pro ženy.

Paul-Loup Sulitzer (4)

Narozen 1946 . Francouzský spisovatel, obchodní poradce, expert na finanční otázky.

Paul Strzemcha (5)

Narozen 9. 9. 1844 v Židlochovicích , zemřel 5. 12. 1940 v Brně. Literární vědec, básník, publicista, historik, regionální politik a pedagog, ředitel německé reálky v Brně.

Paul Ricœur (2)

Paul Ricœur byl francouzský křesťanský filosof. Zabýval se hlavně fenomenologií, výkladem textů, včetně biblických, filosofickou etikou a filosofií jednání. Rozsáhlé Ricœurovo dílo zahrnuje mj. filosofii jednání, času, jazyka a vyprávění, sociální filosofii a filosofii dějin, výklady biblických textů a díla Freudova a pohybuje se mezi Za své životní dílo získal Ricœur řadu ocenění, mezi nimi Velkou cenu francouzské akademie, Hegelovu cenu ve Stuttgartu, Cenu Karla Jasperse univerzity v Heidelbergu, Cenu Leopolda Lucase na univerzitě Tübingen a Cenu papeže Pavla VI. Během období normalizace navštěvoval též bytové semináře v Československu a roku 1993 byl prvním laureátem Ceny Karla IV., kterou uděluje Univerzita Karlova v Praze. Paul Ricoeur za svůj dlouhý život vytvořil velmi rozsáhlé dílo, které přebíhá mezi mnoha tématy. Orientačně můžeme rozlišit dominanci zájmů fenomenologických , hermeneutických a etických , byť se často prostupují a mísí. Ricœur se narodil ve zbožné protestantské rodině ve Francii, kde majoritním náboženstvím bylo katolictví. Matka zemřela po porodu a otec padl v 1. světové válce roku 1915, kdy Paulovi byly pouhé dva roky. Vyrůstal proto u své tety v Rennes a již odmalička byl knihomol. Roku 1933 získal licenciát na renneské univerzitě a roku 1934 začal studovat na pařížské Sorbonně. Tam jej nejvíce ovlivnil Gabriel Marcel, do jehož časopisu „Esprit“ pravidelně přispíval. Se začátkem 2. světové války Ricœur narukoval do francouzské armády. Jeho jednotka byla během invaze německé armády do Francie zajata a Paul Ricœur tak strávil pět let života jako válečný zajatec. V zajateckém táboře se však Ricœur setkal s dalšími intelektuály, se kterými organizoval přednášky na takové úrovni, že je vláda ve Vichy akreditovala. V této době čte hodně Karla Jasperse, začíná překládat Husserlovy Ideje. Po válce získává Ricœur místo na univerzitě ve Strasbour...

Paul Prokop (1)

Paul Mamre (2)

Vlastním jménem Pavel Mach, narozen 15.4. 1946 v Pardubicích. Novinář a básník.

Paul Leander-Engström (1)

Švédský finančník a filantrop. Autor krimithrilleru z ruského prostředí.

Paul Lafargue (5)

Paul Lafargue byl francouzsko-kubánský novinář, literární kritik a politický aktivista marxistické orientace. Byl zetěm Karla Marxe, manželem jeho dcery Laury. Jeho nejznámější prací je kniha Právo na lenost z roku 1880, kde odmítl liberální, konzervativní, křesťanské, ale i převládající socialistické pojetí práce a zejména levicový koncept „práva na práci“, naopak za zdroj lidského pokroku označil lenost a z ní pramenící kreativitu. Práce v jeho představě člověka ničí. Toto pojetí nenašlo v socialistickém hnutí jeho doby příliš pochopení, avšak ovlivnilo některé politické směry druhé poloviny 20. století, zejména situacionismus a některé proudy anarchismu. Známé jsou jeho korespondenční disputace s Karlem Marxem, při nichž Marx použil známý bonmot, že „je jisté, že není marxistou“. Byl známým oponentem reformismu Jeana Jaurèse. Roku 1911 spáchal Lafargue sebevraždu spolu se svou manželkou Laurou.

Paul Janet (3)

Franc. filozof, eklektik.

Paul Harding (4)

Autor turistických průvodců.

Paul Gray (4)

Autor turistických průvodců.

Paul Gerhard Wilhelm (4)

Autor zahrádkářských příruček.

Paul Douglas (2)

Tenisový trenér.

Paul Beck (1)

Paul Balta (4)

Riaditeľ Centre d'Etudes de l'Orient contemporain

Paul Anthony Samuelson (4)

Paul Anthony Samuelson byl americký ekonom. Jako první Američan získal v roce 1970 Nobelovu cenu za ekonomii, neboť podle Švédské královské akademie „udělal více, než kterýkoli jiný současný ekonom, aby zvýšil úroveň vědecké analýzy v ekonomické teorii“. Ekonomický historik Randall E. Parker ho nazval „otcem moderní ekonomiky“ a The New York Times ho považoval za „nejvýznamnějšího akademického ekonoma 20. století“. Samuelson byl pravděpodobně nejvlivnějším ekonomem druhé poloviny 20. století. V roce 1996, když mu byla udělena Národní medaile za vědu, která je považovaná za nejvyšší americké vědecké vyznamenání, ocenil Samuelsena prezident Bill Clinton za jeho „stěžejní příspěvky do ekonomické vědy“ za 60 let. Samuelson považoval matematiku za „přirozený jazyk“ pro ekonomy a výrazně přispěl k matematickým základům ekonomiky svou knihou Základy ekonomické analýzy. Byl autorem nejprodávanější učebnice ekonomie všech dob: Economics: An Introductory Analysis, poprvé publikované v roce 1948. Byla to druhá americká učebnice, která se pokusila vysvětlit principy keynesiánské ekonomiky. Nyní má své devatenácté vydání s prodanými téměř 4 miliony kusy ve 40 jazycích, včetně ruštiny, francouzštiny, čínštiny, slovenštiny, češtiny, hebrejštiny nebo arabštiny. James Poterba, bývalý vedoucí ministerstva hospodářství MIT, poznamenal, že Samuelson ve své knize „zanechává obrovské dědictví jako vědec a učitel, jako jeden z gigantů, na jejichž bedrech stojí současní ekonomové“. V 16 letech nastoupil na Chicagskou univerzitu a v době Velké hospodářské krize získal doktorát z ekonomie na Harvardu. Po dokončení studia ve 25 letech se stal asistentem profesora ekonomie na Massachusetts Institue of Technology a řádným profesorem ve věku 32 let. V roce 1966 byl jmenován profesorem institutu . Svou kariéru strávil na MIT, kde se podí...

Paul Andreota (2)

Francouzský autor psychologických a detektivních románů, filmový a televizní scénárista.

Patty Salier (4)

Autorka romantických příběhů.

Patti Standard (2)

Americká autorka romantických příběhů.

Patterson James (3)

Patt Bucheister (4)

PATT FLUHARTY BUCHEISTER Se svým manželem vysloužilým námořníkem žije v Cudjoe Key, jednom z ostrovů, které tvoří Florida Keys. Dva synové Scott, který žije v Jacksonville na Floridě, Todd, který pobývá v Las Vegas. Vnučka, Priscilla, vystudovala střední školu v roce 2006, je nyní vdaná a žije ve městě Virginia Beach. Patt nedávno dokončila 36 román. Jejích prvních sedm románů vyšly pod pseudonymem Patt Parrish. Patt pracuje na fiktivním časopisu, který představuje kaligrafii, černé a bílé náčrtky a barevné kresby zobrazující rok v životě 17 leté mladá ženy ve Virginii v roce 1740.

Patrol Paw (5)

Patrik Vacek (3)

Narozen 30.4.1978 v Brně. Mgr., pedagog, práce o audiovizuální edukaci a z filmové a audiovizuální výchově.

Patrik Linhart (5)

Patrik Linhart je český básník, esejista, performer a výtvarník. Vystudoval ekonomii a pracoval jako učitel, sociální pracovník a novinář. Je zakladatelem projektu Vědeckého studia Stará milenka, členem radikálního baletu Vyžvejklá Bambule a souboru Kundí frky. Zabývá se literaturou fin de siècle, uměním imaginace a hororu a vexilologií. Pracuje jako editor, publicista a korektor. Literární recenze, essaye a glosy publikuje v časopisech Tvar a Host. Od zákazu kouření v hospodách v České republice usiluje o získání rakouského občanství. Jeho tvorbu definuje prožitek severních Čech, imaginace a patafysiky. Linhartovy texty zhudebnily teplické punkové a industriální kapely. První román autora z vychází osobních zážitků, deníkovou formou se snaží zachytit 90. a 0. léta . Na jeho tvorbu měli vliv Jakub Deml, skupina Oulipo, hnutí keltského revivalu a neoromantická poetika kapely Depeche Mode. Působí pod mnoha heteronymy . Beletrie Essaye/studie Překlady Editor

Patrick Zandl (4)

Patrick Zandl je český internetový podnikatel, novinář, zakladatel zpravodajského serveru Mobil.cz a spisovatel. V diskusích používá přezdívku Tangero. Za studií religionistiky se při cestách do zahraničí seznámil s technologií GSM, která v první polovině devadesátých let začínala nastupovat i v ČR. Na svých stránkách o náboženských tématech začal psát také o telekomunikačních technologiích a na konci roku 1996 spolu s Filipem Streiblem a Petrem Mitošinkou založil zpravodajský server Mobil.cz. Server byl spuštěn 1. ledna 1997. Téhož roku Zandl opustil firmu Medea , kde pracoval jako analytik informačních zdrojů, a ujal se plně postu šéfredaktora Mobil.cz. V lednu 2001 prodal Mobil.cz i s přidruženými servery Technet a BonusWeb či Pandora vydavatelství MaFra, které jej později začlenilo do svého portálu iDNES. Zandl firmu opustil v lednu 2003. Na konci listopadu 1998 stál spolu s Ondřejem Neffem a Ivem Lukačovičem u zrodu protestní akce Internet proti monopolu proti zdražení vytáčeného přístupu k Internetu následně ze strany tehdejšího SPT Telecomu. Díky velké mediální odezvě a demonstraci dvou tisíc lidí před sídlem společnosti přistoupil monopolní operátor na jednání, jehož výsledkem byl tarif Internet 99 a později i jeho modernizace Internet 2000. Paralelně se věnoval bezdrátovým sítím a telekomunikacím vůbec – provozuje oborový weblog Marigold, založil také dvě další internetové firmy: Cinetik, zabývající se půjčováním DVD po Internetu, a Pipeline . Stojí také za internetovým portálem Chronomag.cz. V průběhu roku 2006 začal pracovat na projektu internetové televize Stream.cz. Okolo roku 2005 na Internetu na pokračování zveřejňoval svou sci-fi povídku Flotila Země; která později vyšla v knižní podob...

Patrick Lee (3)

Americký spisovatel. Autor románů a thrillerů.

Patrick Delaforce (3)

Britský vojenský historik.

Patricia Thayer (5)

Americká autorka romantické literatury.

Patricia Mary St. John (3)

Anglická spisovatelka.

Passport (5)

Passport je německý jazzový soubor vedený saxofonistou a skladatelem Klausem Doldingerem. Kapela vznikla na počátku 70. let a rychle se stala jednou z klíčových postav evropského jazz-fusion hnutí. Klaus Doldinger, narozený 12. května 1936 v Berlíně, je známý svou silnou hrou na saxofon a schopností spojovat jazz s prvky rocku, funku a world music.

Pasi Ilmari Jääskeläinen (3)

Pasi Ilmari Jääskeläinen je považován za jedno z nejlépe střežených finských literárních tajemství. Na začátku 70. let když mu bylo 5 let, bydlel v činžáku vedle starého hřbitova a věřil na upíry. V 80. letech měl pořád upírské sny a zamiloval se do Jeanne Moreau z Truffautova Julese a Jima. O 10 let později napsal své první povídky. Čtyřikrát vyhrál spisovatelskou sci-fi a fantazy soutěž a rozhodl se, že bude spisovatelem. Nyní je nejen spisovatelem, ale i učitelem finštiny a literatury na vyšší střední škole a otcem tří synů. Nepřestal mít rád upíry, Jeanne Moreaua a starou filmovou klasiku. Jako romanopisec a autor povídek proslul zejména v oblasti sci-fi a fantasy a vyhrál řadu žánrových ocenění .

Papus (4)

Papus , vlastním jménem Gérard Anaclet Vincent Encausse, byl francouzský esoterik, zakladatel Martinistického řádu. Narodil se v galicijském městě A Coruña jako syn Louise Encausseho, původem z jižní Francie, a Španělky Iñes Perrez-Vierra, v době kdy jeho otec pokoušel prodávat svůj vlastní vynález, Encaussův generátor, místním lékařům. Mělo se jednat o lázeň umožňující transdermální absorbci léčiv. V důsledku obchodního neúspěchu se rodina přestěhovala do Paříže kde Gérard později studoval rétoriku na Collège Rollin, přičemž svá studia nedokončil. Poté bral večerní hodiny lékařství, prošel dobrovolnou vojenskou službou a od roku 1885 se počal zajímat o okultismus, především o dílo Alexandra Saint-Yves d’Alveydre. V roce 1887 publikoval svůj první článek a to v teosofickém časopise Lotus a v téže době se stal jednou z hlavních osobností lóže Isis vedené Félixem Gaboriau. Následně pak založil vlastní lóži Hermès a časopis L’Initiation a Le Voiled’Isis a především Groupe indépendant d’Études ésotériques, brzy přejmenovanou na École Hermétique „Hermetickou školu“, jež představovala svého druhu univerzitu okultismu. Tyto aktivity byly významným mezníkem dobového pronikání esoterismu do veřejného prostoru. V téže době publikoval různé knihy s tématy jako kabala, sanskrt, tarot, homeopatie a okultismus obecně a zabýval se nejnovějšími poznatky lékařské vědy. Přestože jeho odborné znalosti byli povrchní a jeho aktivitám scházela serióznost tak dobře uspokojoval dobovou poptávku po legitimizaci esoterismu skrze vědu a uvedení vědy v soulad s uměním a náboženstvím. V roce 1891 opustil Teosofickou společnost a založil, respektive podle svých slov obnovil, společně s Augustinem Chaboseau l'Ordre martiniste „Martinistický řád“. Oba zakladatelé tvrdili že skrze „apoštolskou posloupnost“ navazují na řád jež založil Louis-Claude de Saint-Martin. Kromě nedokazatelnosti tvrzení o poslo...

Pan Nagabe, (1)

Palička Jan (3)

P. F. M Fellowes (1)

Owen Wister (4)

Owen Wister byl americký právník, romanopisec, povídkář, esejista, básník a autor biografií. Díky svému románu The Virginian je považován za zakladatele westernu z kovbojského prostředí. Narodil se roku 1860 v Germantownu v rodině úspěšného lékaře, který si přál, aby se stal bankéřem. V letech 1870–1873 žil s rodiči Evropě a chodil do základních škol v Anglii a ve Švýcarku. Po návratu studoval na střední škole v Concordu v New Hampshire a po jejím dokončení se zapsal na Harvardovu univerzitu. Během studia začal psát příspěvky pro studentský satirický časopis The Harvard Lampoon a spřátelil se s pozdějším americkým prezidentem Theodorem Rooseveltem. Po ukončení studia roku 1882 se rozhodl studovat hudbu a strávil dva roky na konzervatoři v Paříži, ale otec jej roku 1884 povolal zpět do vlasti, aby si našel stálé zaměstnání. Po návratu pracoval krátce v bance v New York a roku 1885 začal podruhé studovat na Harvardu, tentokrát na Harvardově právnické škole . Studium ukončil v roce 1888 a pak provozoval ve Filadelfii právnickou praxi. Od roku 1891 by rovněž činný jako spisovatel. Protože onemocněl neurastenií podnikal na radu svého lékaře zdravotní cesty na ranče ve Wyomingu i do jiných konců amerického Západu. Kultura a povaha těchto oblastí na něj zapůsobily natolik, že se rozhodl psát příběhy odehrávající se v tomto prostředí. V jeho odhodlání jej podpořilo i to, že se roku 1893 na cestě do Yellowstonského národního parku setkal a spřátelil s Frederikem Remingtonem, který maloval obrazy s tematikou Divokého západu. Roku 1895 vydal sbírku povídek Red Men and White , následoval román Lin McLean a po něm další sbírka povídek The Jimmyjohn Boss and Other Stories . Roku 1902 pak vyšel jeho nejslavnější román The Virginian , ve kterém ...

Ottokar Janetschek (2)

Rakouský spisovatel.

Otto Strachota (4)

Otto Strachota se narodil 11. září 1884 ve Veselí nad Moravou, kde prožil celé své dětství. Vyučil se zámečníkem ve Vídni, ale záhy se vrátil domů na Moravu kde se oženil a usadil v Bílovicích u Uh. Hradiště. Tato obec je spjata s počátky rodinného podnikání, založil zde malou výrobu limonád. Tady se mu narodily čtyři děti; za války narukoval, ale frontě se vyhnul, když působil jako “provianťák” v Brně na Špilberku. V roce 1918 se celá rodina stěhuje do Starého Města, kde otevírají pálenici, stáčírnu piva, sodovkárnu a korkárnu. Postupný a trvalý rozvoj firmy neunikl pozornosti Baťově, a tak v roce 1927 přemísťuje Strachota svůj podnik do Zlína, o deset let později rozšiřuje své působení do Otrokovic. Koncem 40. let je Strachotova sodovkárna jednou ze dvou nejvýznamnějších firem v tomto oboru na jižní Moravě. To však již přišel rok 1948, s ním znárodnění a konec podnikání. Otto nějaký čas pracoval v sodovkárně jako její zaměstnanec, poté v kafilérii v Otrokovicích a po dovršení důchodového věku si ještě řadu let přivydělával v Podniku bytového hospodářství jako skladník a topič. Literárně tvořit začal Otto Strachota až v dospělém věku. Z jeho povídkové tvorby vyšla knižně jenom část a sice v letech 1922, 1923 a 1949 byly postupně vydány knižní soubory s názvem “Slovácké figurky” v nakladatelstvích Slovácká knihtiskárna K. Novotného Uh. Hradiště a třetí po druhé světové válce v brněnské Rovnosti. V padesátých letech už psal své povídky díky totalitnímu režimu pouze pro sebe – “do šuplíku” a tak to trvalo až do jeho smrti s jedinou výjimkou, kterou bylo novinové vydání Slováckých figurek v tehdejších Slováckých novinách . Zemřel v osmdesáti sedmi letech, 19. listopadu 1971.

Otto Prokop (2)

Prof. Otto Prokop se narodil 29. 9. 1921 v Sankt Pölten v Rakousku a zemřel 20. 1. 2009 v Ottendorfu v Německu. Medicínu vystudoval ve Vídni, profesorem soudního lékařství byl na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Vědecky se zabýval především problematikou násilných úmrtí, forenzní genetikou, sérologií a analýzou stop a také medicínskoprávním a přírodovědným hodnocením nevědeckých léčebných metod.

Otto Pick (3)

Narozen 22. 5. 1887 v Praze, zemřel 25. 10. 1940 v Londýně. Českoněmecký novinář, beletrista, básník, literární historik a kritik, kulturní redaktor, překladatel moderní české poezie do němčiny.

Otto Ludwig (4)

Německý prozaik a dramatik.

Otto Levinský (3)

Spoluautor encyklopedie z oboru textilnictví.

Otto Herber (3)

Narozen 11. 3. 1924 v Praze, zemřel 25. 4. 1994 tamtéž. Praktický lékař a sexuolog. Numismatik, sběratel medailí.

Otto Günsche (1)

Hitlerův pobočník a major SS.

Otomar Tibitanzl (5)

Narozen 8.10.1927 v Českých Budějovicích. Pedagog. Díla z oboru stavební technologie.

Otomar Kittnar (4)

Narozen 1953. Prof. MUDr., CSc., MBA. Lékař vnitřních nemocí, fyziolog, biokybernetik. Přednosta Fyziologického ústavu 1. LF UK v Praze. Zabývá se kardiofyziologií, biomechanikou a biokybernetikou. Publikace z oboru. Syn dr. Erika Kittnara. 1. lékařská fakulta - Fyziologický ústav 1. LF UK v Praze 3. lékařská fakulta - Mimofakultní pracoviště Fakulta tělesné výchovy a sportu - 1. lékařská fakulta UK Zasloužil se o použití počítačů v lékařském výzkumu - Asistovaná práce počítače, biologické systémy modelování, matematické a počítačové modely, vyhodnocovací systém, biosignály a jejich zpracování Zasloužil se o elektrofyziologické metody v lékařském výzkumu - Informace, hlášení, signály; proces a jeho vlastnosti; typy biosignálů; nahrávání, pre-zpracování a zpracování elektrických biosignálů v časové a frekvenční sféry; charakteristika a analýza EKG a EEG signálů; evokované potenciály; Oscilometrické signál TK.

Otmar Doležal (4)

ing. Otmar Doležal narozen 26. 9. 1920 v Brně- předseda Společnosti Jána Maliarika-SJM dne 19. ledna 2002 byl ustanoven na základě přímého pověření Jána Maliarika a dědického práva. Vydavatelství Sulabha bylo založeno jako vlastní vydavatelství SJM z pověření dědiců Mistrova odkazu. Obsahově navazuje na vydavatelskou činnost Jána Maliarika, jeho žáků a především pak syna Otmara Maliarika a dále na dlouholetou vydavatelskou činnost zakladatele SJM ing. Otmara Doležala , který jednak za dob totality neúnavně připravoval, vydával, filozoficky rozvíjel a šířil významné tituly z Mistrova díla samizdatovou formou a po r. 1989 tuto činnost ještě zintenzivnil. Celkem takto připravil bezmála na dvě stě knih, publikací, scénářů a dalších literárních prací. V dnešní době vydavatelství Sulabha pokračuje v této linii a pracuje nejen na vydávání samotných děl z Mistrova odkazu, ale podporuje jejich rozvíjení, další umělecké, vědecké a filozofické zpracování. ing.Otmar Doležal zemřel 14. 6. 2008

Otakar Vrána (4)

Narozen 18.12.1915 v Kněžmostu u Mnichova Hradiště, zemřel 1.5.1975 v Praze. RNDr., docent ekonomické geografie, publikace z oboru.

Otakar Vávra (5)

Profesor Otakar Vávra byl český filmový režisér, scenárista a pedagog. Mezi jeho významná režijní díla patří filmy husitské trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem , Romance pro křídlovku a Kladivo na čarodějnice . Hodnocení jeho osobnosti je značně rozporuplné: bývá označován za nejvýznamnějšího představitele českého filmu, který se přizpůsobil každému režimu, ale také za jednu z jeho nejpřínosnějších osobností. Vychoval také řadu tvůrců tzv. nové vlny. Narodil se v rodině ředitele všeobecné úvěrní společnosti v Hradci Králové Aloise Vávry a jeho manželky Marie, rozené Beiglové ; rodiče byli oddáni v Hradci Králové 11. února 1902, necelý měsíc před narozením jeho staršího bratra, spisovatele a scenáristy Jaroslava Raimunda Vávry. Studoval v Brně a Praze architekturu. Během let 1929–1930, kdy stále ještě studoval, spolupracoval na několika dokumentech. Roku 1931 produkoval experimentální film Světlo proniká tmou . Od roku 1937, kdy natočil Filosofskou historii, byl profesionálním filmovým režisérem. V době nacistické diktatury za druhé světové války se soustředil převážně na tvorbu politicky neutrálních psychologických filmů. Za svou činnost tehdy přijal státní ocenění Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí svatého Václava, za což byl později výrazně kritizován.Když se jednou Arnošt Lustig ptal Otakara Vávry, proč přijal toto vyznamenání, odpověděl mu: „To jsem si myslel, že jste chytřejší, pane Lustigu. Kdybych Svatováclavskou orlici nepřijal, do večera jsem skončil v Kobylisích na popravišti.“ Od roku 1945 byl v KSČ. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. V roce 2001 byl vyznamenán Českým lvem za celoživotní přínos české kinematografii i Cenou za mimořádný umělecký...

Otakar Štáfl (4)

Otakar Štáfl byl český malíř a ilustrátor. Narodil se 30. prosince 1884 v Německém Brodě . Jeho otec Josef Štáfl byl místním řezbářem, mimo jiné vyřezal i známého brodského Hnáta. Od roku 1897 studoval na místním gymnáziu, které však s nesouhlasem rodičů v roce 1903 opustil. Odešel do Prahy věnovat se své zálibě – malířství. Kreslit a malovat začal již v mládí. V Praze byl přijat do krajinářské školy Ferdinanda Engelmüllera. Už jako žák získal za akvarely vystavené v Rudolfinu první honorář. Svou pilnou prací si postupně získával vážnost a jméno v uměleckém světě. Kreslil pražská zákoutí a roku 1907 je vystavil v Počátkách. Perokresbami zdokumentoval Chrudim pro knihu profesora Mušky O staré Chrudimi . Velké množství jeho obrázků, převážně s architektonickými motivy, bylo publikováno téměř okamžitě v časopisech Český svět, Zlatá Praha a jiných uměleckých časopisech té doby. Roku 1910 se oženil s dcerou ředitele nakladatelství Politika Václavou Brychtovou. V tomto nakladatelství získal zaměstnání jako grafik a navrhoval plakáty. Na vídeňské výstavě Ex libris v roce 1913 byly velmi úspěšné jeho knižní značky. Jeho fantazie a láska k přírodě se nejvíce projevila v knižních ilustracích, zejména pro děti a mládež. Kresbou, dřevorytem i akvarelem ilustroval desítky knih. Za první světové války organizoval humanitární akce ve prospěch sirotků a válečných vdov a angažoval se ve veřejném životě rodného města. Po válce se zasloužil o vybudování pomníku Karla Havlíčka a o vznik Havlíčkova muzea. V roce 1917 se rozvedl a v roce 1927 znovu oženil s Vlastou Koškovou, v té době známou spisovatelkou pohádek a dívčích románů. Od 1. dubna 1929 byli manželé Štáflovi nájemci chaty u Popradského plesa v Tatrách. Iniciovali vznik Symbolického cintorína u Popradského plesa pod západní stěnou Ostrvy, kde mají také od roku 1947 pamětní tabuli. Nejproslulejší je jako malíř Tater, kde prožil značnou část ...

Otakar Šetka (4)

Narozen 17. 3. 1889 v Jindřichově Hradci, zemřel 20. 2. 1969 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, lexikografické práce, dramata, písňové texty, překlady z francouzštiny a němčiny.

Otakar Rada (1)

Ing. Otakar Rada CSc. Před odchodem do důchodu pracoval jako vysokoškolský profesor. Nyní žije ve Křtinách, kde vlastní firmu na údržbu stromových porostů. Sbírá motorové pily, kterých vlastní 60, a uvažuje o zřízení muzea, kde by je vystavil

Otakar Procházka (3)

Narozen 30. 1. 1910, zemřel 90. 9. 1978. Reportér Československého rozhlasu, práce o fotbalu.

Otakar Nahodil (5)

Narozen 1.12.1923 v Praze, zemřel 4.12.1995 v Praze. PhDr., DrSc., etnolog a kulturolog, práce z oboru, žil v emigraci. Prof. univerzity ve Freiburgu.

Otakar Moravec-Robur (4)

Narozen 25.12.1887 v Praze, popraven 10.6.1943 v Drážďanech . Novinář, korektor a literární kritik, autor publikací z oboru historie, jazykovědy, zdravotnictví a autor prací o armádě a kulturních a politických osobnostech.

Otakar Kutvirt (3)

Narozen 29.3.1867 v Plzni, zemřel 25.7.1929 v Praze. MUDr., profesor laryngologie, práce v oboru.

Otakar Klapka (1)

Otakar Klapka byl český právník, politik a odbojář. Odborník na správní právo a později dlouholetý poslanec Československé strany socialistické se stal ke sklonku druhé republiky pražským primátorem. Kvůli spolupráci s čs. odbojem byl v roce 1940 německými okupanty zatčen a o rok později popraven. Vystudoval gymnázium a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po úspěšných studiích absolvoval notářskou praxi a pracoval jako advokátní koncipient. Byl také na stáži na Sorbonně a jako právní vědec se věnoval územní samosprávě. Podílel se na přípravě Ústavy z roku 1920 i na vzniku zákona o organizaci politické správy, který byl proveden v roce 1928 . Od roku 1909 byl členem České strany národně sociální, za tuto stranu byl poprvé v roce 1925 zvolen poslancem Poslanecké sněmovny, kdy ale nastoupil až v roce 1928 coby náhradník za mandátu zbaveného Jiřího Stříbrného. Po rozpuštění zastupitelstva hlavního města Prahy v únoru 1939 se stal předsedou správního výboru a po zahájení německé okupace nastoupil na post pražského primátora. Jeho náměstkem byl jmenován sudetoněmecký historik Josef Pfitzner, který zastupoval zájmy nacistů. Klapka navenek spolupracující s okupanty postupoval zejména metodou pasivní rezistence, kdy doslovným lpěním na předpisech a průtahy zdržoval například odstranění nepohodlných pomníků, přejmenování ulic či zavedení němčiny jako úřední řeči na magistrátu. Klapka také zařazoval bývalé důstojníky československé armády na různá důležitá místa na magistrátu, rovněž z magistrátních peněz finančně podporoval pozůstalé rodiny po popravených odbojářích. Byl též v čilém kontaktu s přední postavou odboje, generálem Aloisem Eliášem. V létě 1940 začalo na pražském magistrátu zatýkání a 9. července došlo i na Klapku. Poté byl přes rok vězněn a mučen v různých českých i německých věznicích, nakonec byl na pokyn K. H. Franka odsouzen k trestu smrti a po nástupu ...

Otakar Hons (5)

Narozen 1947. Český amatérský jachtař, lodní kapitán. Ve spolupráci s manželkou napsal cestopisnou knihu, též autor doprovodných fotografií.