Všichni Autoři a témata

Josef Zimovčák (3)

Josef Zimovčák je český manažer a živnostník, cyklista, několikanásobný mistr světa i ČR v jízdě na vysokém kole. Narodil se v Příbrami, matka však pocházela z Veselí nad Moravou a rodina se tam vrátila, když byl zhruba v páté třídě. Vyučil se kuchařem a soustružníkem, později vystudoval hotelovou školu v Piešťanech. Po sametové revoluci podnikal několik let v pohostinství, následně se začal živit jako pojišťovací agent. Dlouhodobě žije ve městě Veselí nad Moravou na Hodonínsku. Má dvě děti. Známý je především jako cyklista na vysokém kole. Na něm jezdí od roku 1972, kdy absolvoval dojezd Závodu míru. Je několikanásobným mistrem světa v jízdě na vysokém kole na 1 míli i na 100 mil. Je rovněž držitelem světového rekordu, když v roce 1996 za 24 hodin ujel na brněnském velodromu 522,25 kilometru. Projel za 28 dnů trasu dlouhou 4 356 km napříč Spojenými státy americkými z Los Angeles do Jacksonvillu, přičemž strávil v sedle vysokého kola celkem 222 hodin a 32 minut. Na vysokém kole v roce 2005 ujel také celou trasu Tour de France ve stejných denních dávkách jako profesionální závodníci, dále pak trasy závodů Giro d'Italia a Vuelta a España . Věnuje se také organizaci charitativní akce „Na kole dětem“ na podporu onkologicky nemocných dětí. V roce 2005 získal za své aktivity Cenu Jihomoravského kraje v kategorii sport. Ve stejném roce obdržel také Cenu města Veselí nad Moravou za mimořádné sportovní výkony a propagaci města. V březnu 2007 byl oceněn cenou Českého klubu fair play za svůj sportovní postoj, když měl předchozího roku na trase Giro d’Italia doprovodný vůz nehodu, při níž zahynul německý motocyklista, a Zimovčák svou výpravu v předposlední etapě ukončil. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník v obvodu č. 79 – Hodonín. Původně zvažoval nabídku od ODS či hnutí STAN, nakonec se rozhodl pro hnutí ANO 2011. Se ziskem 17,77 % hlasů skončil na 3. mís...

Josef Zezulka (5)

Josef Zezulka byl český filosof, léčitel a zakladatel pseudovědeckého oboru biotronika. Je autorem mnoha filosofických děl, Bytí životní filosofie je jeho nejznámějším. Ve svém díle se zabývá zejména vznikem a životem vesmíru, vývojem bytosti, karmou, vegetariánstvím a životní energetikou. Čerpáno z knihy Život přinašeče Josef Zezulka se narodil v Brně, celý život však prožil v Praze. Před druhou světovou válkou měl obchod s cukrovinkami a za války se aktivně účastnil západního odboje. Po únoru 1948 mu byl zabaven obchod, pracoval poté v Národním muzeu jako účetní a později následkem další perzekuce jako dozorce ve sbírkách. Je ale znám jinými svými aktivitami – životní filosofií Bytí a její součástí biotronikou. S oběma začal na Velikonoce roku 1945, kdy u něj proběhlo jakési probuzení, jakési rozevření vědomí a obě pak pěstoval a rozvíjel celý život. V roce 1968, za pomoci ministra zdravotnictví Vlčka, byl blízko zařazení biotroniky do systému státní léčby, ale vše bylo přerušeno okupací spojeneckých vojsk. V roce 1982 v rámci Psychoenergetické laboratoře profesora Františka Kahudy prováděl výzkum léčby biotronikou v nemocnici ve Vimperku. Léčitelství se věnuje hlavně ve svém bytě, kam k němu dochází lidé pro pomoc. Léčí více než 40 let. Svoji filosofii Bytí přednášel víceméně tajně na různých přednáškách po soukromých bytech. Jednou z výjimek byl Mezinárodní psychotronický kongres v roce 1973 v Praze, kde vystoupil veřejně s velkým úspěchem. Tajně také svou nauku sepisoval a jeho přátelé knihy a statě přepisovali a kopírovali. Statě vycházely i na západě v nejrůznějších publikacích. K veřejnému vydání jeho filozoficko-náboženských knih došlo až po roce 1989. Zezulka zemřel v roce 1992. Slovo biotronika vymyslel a naplnil právě Josef Zezulka, jako jeden z nevědeckých léčitelských směrů. Podle Zezulky se člověk skládá ze tří základních částí: h...

Josef Zdeněk Raušar (5)

Narozen 4. 1. 1862 v Budislavicích, zemřel 22. 7. 1947 v Pardubicích. Inženýr, cukrovarský chemik, publicista, autor cestopisů, propagátor česko-srbských styků, překladatel ze srbštiny a do ní. Podrobněji viz Josef Páta: J. Z. Raušar 1862–1932. Československo-jihoslovanská revue 2, 1931–1932, č. 5.

Josef Žalman (3)

Josef Žalman byl lesní ředitel lichtenštejnských velkostatků, spisovatel, publicista a zakládající člen Českomoravské myslivecké jednoty. Narodil se 26. července 1884 v Dlouhé Třebové jako syn lichtenštejnského hajného Josefa Žalmana z Dlouhé Třebové čp.1 a Marie Žalmanové rozené Duškové z Čermné čp. 506. Otec i děd Josefa byli výkonní lichtenštejnští hajní v Dlouhé Třebové a Výprachticích, a tak bylo Josefovi předurčeno, že bude též lesníkem. Po ukončení školní docházky odešel studovat na dvouletou revírnickou školu v Písku a po jejím ukončení přešel na dvouletou vyšší školu, kde svá lesnická studia dokončil v r. 1904. Po ukončení škol nastoupil jako lesník v Českotřebovském polesí, kde poznal svoji budoucí manželku Václavu, dceru knížecího hajného Vincence Staňka. V roce 1912 byl povolán na lesní správu do Pozořic, kde byl pověřen prací hajného v Olšanech u Vyškova, kam se po svatbě v roce 1913 s Václavou Staňkovou oba stěhují. Jeho příchodem obec získala jednoho z předních organizátorů kulturního, společenského a politického života. Mimo jiné se jako člen zastupitelstva zasadil o zlepšení podmínek pro lesní dělníky. V průběhu válečných let, kdy byl povolán na bojiště první světové války, se manželům Žalmanovým narodil syn Emil Žalman zvaný po celý život Miloš, známý psychiatr jak v Česku tak ve světě. V roce 1920 se jim narodila dcera Marie později provdaná za MUDr. Miroslava Mrázka, známá tanečnice, choreografka, profesorka a prorektorka brněnského JAMU. Po návratu z války se intenzivně věnoval práci v lesnických organizacích a později, společně se svými spolupracovníky spojoval různé myslivecké spolky a sdružení v jeden celek. V roce 1923 založil Českomoravskou mysliveckou jednotu organizaci fungující dodnes. Josef Žalman byl na první ustavující schůzi zvolen jejím jednatelem. Později založil také časopis "Stráž myslivosti". V Olšanech pobývali Žalmanovi do roku 1923, kdy byl Josef Ža...

Josef Vohryzek (4)

Josef Vohryzek byl český redaktor, literární kritik, prozaik a překladatel . Pocházel z rodiny pražského židovského advokáta. Od roku 1937 studoval na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Rodiče, kteří později zahynuli v nacistickém sběrném táboře, jej roku 1940 poslali do Švédska, čímž jej zachránili před transportem. Roku 1950 se vrátil zpět do Československa a roku 1951, po absolvování ročního Státního kurzu pro přípravu pracujících na vysokou školu, zakončeného maturitou, začal studovat češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium úspěšně ukončil roku 1956, pak byl do roku 1957 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel a následně odborným pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Díky svým příspěvkům do měsíčníku Svazu československých spisovatelů Květen, které zpochybňovaly komunistickou ideologizaci umění, se brzy stal jednou z vůdčích osobností tohoto časopisu. Když byl časopis roku 1959 po ostré ideologické kritice Ladislava Štolla zakázán, byl Vohryzek vyloučen z KSČ a musel opustit svou práci v Ústavu. Živil se jako překladatel a externí překladatel Československého rozhlasu a v letech 1964–1970 byl opět redaktorem nakladatelství Československý spisovatel, ale pouze na poloviční úvazek. V době normalizace pracoval jako dělník a své překlady publikoval pod propůjčenými jmény. Patřil k zakládajícím členům Charty 77 a roku 1987 byl jedním z jejích mluvčích. Naplno se k literární kritice vrátil až po roce 1989 . Jako kritik se zabýval především současnou českou prózou. Publikovat začal roku 1952 v Lidových novinách, později hlavně v časopise Květen a v Literárních novinách. Jako první popsal skutečnost, že nejhodnotnější díla první poloviny padesátých let vznikala mimo oficiální publikovanou literaturu a v zásadním rozporu s ní. Po nuceném odmlčení publik...

Josef Vlach (4)

Josef Vlach byl významný český houslista, dirigent a komorní hudebník. Narodil se 15. června 1923 v Moravské Třebové v Československu a zemřel 23. února 1988. Vlach je patrně nejvíce znám jako zakladatel a vedoucí Vlachova kvarteta , které založil v roce 1950. Kvarteto si získalo mezinárodní uznání díky své interpretaci klasické hudby, zejména děl českých skladatelů.

Josef Veselý (4)

Narozen 1875 v Jičíně, zemřel 27. 4. 1934 v Praze. Dělnický novinář, prózaik, autor společenskovědních prací a překladů.

Josef Velfl (5)

Josef Velfl je český historik a muzejník, ředitel Hornického muzea v Příbrami. Je autorem mnoha článků i knih z dějin příbramského regionu. Josef Velfl se narodil v Rakovníku, ale už když mu byl rok, přestěhovala se rodina do Příbrami. V roce 1975 absolvoval příbramské gymnázium a poté Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Hned poté nastoupil do příbramského Hornického muzea, jehož ředitelem se v roce 1994 stal. Za jeho působení se areál muzea rozšířil o několik objektů, včetně historických dolů Anna a Vojtěch, řadu památek pomohl zachránit a expozici muzea modernizovat. Pomáhal také při budování muzea obětí komunismu, který podle jména pracovního tábora nese označení Památník Vojna. V letech 1990 až 1992 byl zmocněncem federální vlády pro analýzu událostí let 1967–1970. Založil country skupinu Bonanza. Napsal více než 200 článků do odborného tisku a je též autorem několika monografií. Podílel se i na vzniku několika dokumentárních filmů a výstav. Třikrát získal Medaili mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice, v roce 2007 oceněn Zlatou medailí Českého báňského úřadu, v roce 2008 Medailí Středočeského kraje. Další ocenění obdržel od Armády ČR, ministerstva obrany či spolků účastníků odboje a politických vězňů. Je čestným členem Českého svazu bojovníků za svobodu. 4. dubna 2015 mu Čestné občanství udělila obec Chotilsko.

Josef Týfa (4)

Josef Týfa byl český typograf, knižní grafik a tvůrce písem. Studoval na pražské Rotterově soukromé škole užité grafiky. Pracoval jako reklamní výtvarník velkých obchodních společností a průmyslových firem, byl vedoucím propa­gačního výtvarnictví PZO Centrotex, plzeňského Prazdroje či Baťových závodů. Od roku 1951 se zaměřil na tvorbu typografických písem a na knižní typografii. Společně se Stanislavem Dudou a Karlem Míškem navrhl antikvu Kolektiv a grotesk . V roce 1960 uspěl s návr­hem písma Týfova antikva a kurzíva, roku 1968 navrhl antikvu Academia s kurzívou do odborných publikací a Juvenis do knih pro děti . Spolupracoval s českými nakladatel­stvími, mj. Odeon, Academia, Avicenum, Horizont. Podílel se na typografické úpravě knih pro edice Most, Archiv, Ypsilon , Situace či Klubu přátel poezie. Spolupracoval na propagaci reprezentačních výstav, např. Expo 58 v Bruselu, Československého skla v Moskvě a dalších. Byl členem SČUG Hollar a dopisujícím členem německého spolku Bund Deutscher Buchkünstler. Za svou tvorbu získal titul zasloužilý umělec , též řadu mezinárodních ocenění. 1975 Josef Týfa: Písmo, značky, kniha, Strahovská knihovna, filozofický sál, Praha

Josef Teige (5)

Josef Teige byl český právník, historik a dlouholetý pracovník Archivu města Prahy. Zabýval se hlavně českými dějinami ve středověku, dějinami a topografií Prahy i jednotlivých objektů ve městě, genealogií a diplomatikou. Byl také jedním z prvních obránců pražských památek, včetně tehdy bořeného židovského ghetta. Po maturitě na malostranském gymnáziu studoval práva na pražské české univerzitě, kde roku 1889 obhájil doktorát. Dva roky studoval pomocné vědy historické na univerzitě v Mnichově a od roku 1890 studoval v Ústavu pro rakouský dějezpyt ve Vídni. Roku 1893 tam složil státní zkoušky a v Praze získal doktorát filosofie. Dva roky pracoval jako stipendista v Instituto austriaco di studi storici ve vatikánských archivech, kde se zabýval hlavně papežskou korespondencí s českými panovníky. Roku 1896 nastoupil do Archivu města Prahy, kde pracoval až do smrti. Od roku 1907 byl ředitelem Archivu s titulem archivář hlavního města Prahy, od téhož roku dopisující člen 1. třídy České akademie věd a umění. Přispíval do Ottova slovníku, vydával Sborník příspěvků k dějinám Prahy a roku 1902 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.

Josef Strouhal (3)

Josef Strouhal byl český herec, režisér a divadelní ředitel. Pocházel z rodiny tkalce, byl nejstarším ze třech dětí. Po přestěhování do Brna se učil na německé škole. Brněnský vlastenec, úředník banky Jan Rublecký mu umožnil další studium na slovanském gymnáziu . Láska k veršům jej přivedla k divadlu. Začínal v roce 1874 jako ochotník u Zöllnerovy společnosti v brněnském Besedním domě. Ve škole mu však bylo ochotničení zakázáno a proto se rozhodl pokračovat ve studiu v Praze. Hrál s divadelním spolkem Jana Postla a v listopadu 1881 odešel se společností Františka Ludvíka do Berouna. Ještě v tomtéž roce pokračoval s F. Ludvíkem do Kladna, kde soubor působil v sále „U Plecitých“. Zde zůstal až do roku 1883, pak odešel na vojenskou službu. Po návratu působil v souborech ředitele Košnera, Václava Svobody, Václava Chuděry , Jana Kozlanského a Františka Josefa Čížka . V roce 1885 získal ředitel František Pokorný působiště v Brně a angažoval i Josefa Strouhala. Po roce, když Pokorný odešel, ujal se řízení souboru Pavel Švanda ze Semčic. V souboru působil rovněž Eduard Vojan a po jeho odchodu do ND převzal Strouhal mnoho jeho rolí. V létě 1887 přešel Strouhal k nově založenému souboru Vendelína Budila, po dvou letech se však vrátil ke Švandovi na Smíchov a po jeho smrti zpět k Františku Ludvíkovi. V listopadu 1893 odjel Strouhal se ženou a čtyřletou dcerou za Ludvíkovým souborem do USA, který tam již v tu dobu 8 měsíců působil. Divadlo cestovalo po USA za Čechy–krajany a nakonec se usídlilo v Thalia–Hall v Chicagu. Po představeních byly organizovány kulturní programy a Josef Strouhal zde recitoval české básníky. V divadle hrál např. i František Kovářík . V květnu roku 1898 se celá společnost rozloučila Strouhalovou beneficií s Chicagem a vrátila se domů do Evropy. Již v červnu 1898 společnost vystoupila pohostinsky v Pištěkově aréně v Praze. Úspěšné vystoupení mělo za následek, že Pištěk nabídl ...

Josef Soukup (5)

Josef Soukup byl český středoškolský profesor a autor soupisů památek Pelhřimovska a Písecka. Narodil se 25. července 1854 v Písku jako syn tamního učitele Josefa Věnceslava Soukupa, původem ze Sedlčan. Vyučoval v letech 1885-1900 na gymnáziu v Pelhřimově a pak do konce života na reálce v Praze-Malé Straně. Byl přijat za člena archeologické komise České akademie. 13. února 1886 se v pražském kostele Panny Marie Vítězné oženil s Barborou Beránkovou, dcerou pražského krejčovského mistra. Děti neměli. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:

Josef Sekal (4)

Narozen 17.10.1936. Fotograf.

Josef Schrötter (5)

Narozen 26. 2. 1949 ve Šternberku. Ing., profesně se zabývá zabezpečovací technikou v železniční dopravě, psychotronik, záhadolog.

Josef Růžička (4)

Práce o slovanské mytologii, román.

Josef Röhrich (2)

Autor publikací o sportu.

Josef Rezler (3)

Narozen 24.10.1855 v Košťálově u Jilemnice, zemřel 13.2.1925 v Semilech. Dělník, spoluzakladatel sociální demokracie, autor vzpomínkové knihy.

Josef Prokop (3)

Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.

Josef Prokeš (1)

Narozen 12. 9. 1980 v Rudolfově. Kněz českobudějovické diecéze, věnuje se pastorizaci mládeže, duchovní rádce skautů.

Josef Polák (1)

Narozen 6.2.1841 v Nebovidech u Kolína, zemřel 12.12.1928 v Kutné Hoře. Učebnice českého jazyka, uspořádal výbor mravoučných povídek pro mládež.

Josef Petrů (5)

Narodil se 13.12. 1965 v Červeném Kostelci. Je novinářem. Po půlročním studijním pobytu v USA se stal v letech 1996 - 2000 moderátorem České televize. Žije v Hradci Králové.

Josef Pecák (2)

Narozen 11.1.1941 v Praze. CSc., docent, kameraman, práce z oboru fotografování, vidění a snímání obrazu, překlad odborné publikace z maďarštiny.

Josef Pavlovský (1)

Narozen roku 1939, zemřel 1994. Ing., projektant, spoluautor průmyslových vzorů saun, publikace z oboru.

Josef Pánek (3)

Narozen 1966 v Praze, vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou tamtéž, na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy získal doktorát. Pracuje jako molekulární genetik v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd České republiky. Dlouhodobě pobýval v zahraničí . Je autorem sbírky povídek Kopáč opálů a novely Láska v době globálních klimatických změn , oceněné Magnesií Literou za prózu. Na otázku „Co vás přimělo k psaní?“ odpovídá: „Potřeba vyznat se v lidech, sám v sobě, ve světě, který se globalizuje, v lidské omezenosti, v předsudcích.“

Josef Panáček (3)

Narozen 5. 12. 1900 v Jičíněvsi, zemřel 3. 1. 1973 v Doksech. Železniční úředník, redaktor Dopravního nakladatelství v Praze, autor publikace K.H.Mácha v kraji svého Máje.

Josef Otto Novotný (3)

Narozen 1.2.1894 v Hořovicích, zemřel 22.9.1971 v Praze. Novinář, redaktor, autor historické literatury, fejetonů, editor spisů Viktora Dyka, překladatel z angličtiny, francouzštiny, řečtiny.

Josef Novák (3)

Narozen 7. 11. 1902 v Praze, zemřel 2. 7. 1987 tamtéž. Malíř, grafik, karikaturista, ilustrátor, profesor VŠUP. Autor ilustrací k dobrodružným románům.

Josef Navrátil (4)

Narozen 31. 3. 1868 v Holešově, zemřel 26. 11. 1935 v Černotíně. Katolický kněz, básník a spisovatel, náboženský publicista.

Josef Molín (3)

Josef Molín byl český politik, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ODS. Vystudoval Univerzitu J. E. Purkyně v Brně . Do roku 1990 pracoval jako učitel na základní škole. V letech 1990-2007 vyučoval na Gymnáziu Dr. Karla Polesného ve Znojmě, z toho v prvních sedmi letech jako ředitel tohoto ústavu. Ve volbách v roce 1996 kandidoval do poslanecké sněmovny za ODS , ale nebyl zvolen. Do parlamentu se dostal až dodatečně srpnu 1997 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Michal Frankl. Ve sněmovně setrval do voleb v roce 1998. Byl členem sněmovního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Dlouhodobě byl aktivní v komunální politice. Po sametové revoluci byl kooptován do Městského národního výboru ve Znojmě jako jeho místopředseda. Po komunálních volbách roku 1990 byl navržen do funkce starosty Znojma, ale ve volbě prohrál s Janem Hartem. Ten mu nabídl post místostarosty, ale Molín to odmítl. V komunálních volbách roku 1994 a komunálních volbách roku 1998 byl zvolen za ODS do zastupitelstva města Znojmo. Byl předsedou ODS ve Znojmě, ale v roce 1999 zbaven členství ve straně kvůli spolupráci s KSČM na komunální úrovni. Přestoupil pak do formace SNK-ED. Mezitím byl opětovně zvolen do znojemského zastupitelstva v komunálních volbách roku 2002 a komunálních volbách roku 2006 . V letech 2003-2006 zastával funkci místostarosty Znojma. V senátních volbách roku 2008 neúspěšně kandidoval za senátní obvod č. 54 - Znojmo. Získal necelá 2 % hlasů a nepostoupil do 2. kola. K roku 2008 se uvádí jako důchodce. Je ženatý, má dvě děti.

Josef Mašín (2)

V roce 1946 obdržel od prezidenta Beneše československou medaili Za chrabrost. Později vytvořil spolu s bratrem Ctiradem menší protikomunistickou skupinu. Se skupinou se Josef zúčastnil přepadu služebny Sboru národní bezpečnosti , při níž Ctirad zabil přítomného příslušníka, a přepadení vozu s výplatami, při níž byl zabit pokladník Josef Rošický. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Josef se tam dostal v doprovodu těžce zraněného Milana Paumera nedlouho po Ctiradovi v listopadu 1953. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize. Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. Po odchodu do civilu bratři podnikali společně s Paumerem, po roce se jejich cesty rozešly a Josef podnikal v oblasti kovů, slitin, poté letadel a nakonec v oboru počítačových čipů. V roce 2008 obdržel čestnou plaketou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka. U příležitosti pohřbu bratra Ctirada obdržel rezortní vyznamenání Zlaté lípy.

Josef Mašek (5)

Josef Mašek byl český a československý politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Působil jako vrchní inspektor a dlouholetý přednosta pozemkového katastru na Moravě . V roce 1900 se stal prvním docentem nauky o katastru a pozemkových knihách na české technice v Brně. V roce 1928 publikoval své poznatky v Zeměměřickém věstníku. Byl také velmi aktivním žurnalistou. Psal do moravských katolických listů Hlas, Našinec a Den. Tiskem vydal několik odborných i politických publikací: Od kolébky Riegrovy, Chceme všeobecné rovné či poměrné právo? nebo Styk katastru s knihou pozemkovou. Roku 1908 spoluzakládal Moravskou agrární a průmyslovou banku, byl jednatelem moravského odboru Národní rady české, téměř dvacet let člen výboru Družstva Národního divadla v Brně. Na sklonku života mu byl udělen titul vládního rady. Zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu lidovou. Na mandát rezignoval na 35. schůzi v březnu 1919. Byl uváděn jako penzista.

Josef Mařatka (2)

Josef Mařatka byl český sochař. Josef Mařatka se narodil v rodině obuvníka Viléma Mařatky a jeho manželky Anny, rozené Metznerové, jako starší ze dvou synů . Rod Mařatků pocházel z Vysokého nad Jizerou v Podkrkonoší, ale rodiče Josefa Mařatky se přestěhovali do Prahy a jejich syn se narodil v ulici Žitná 564/14 v Praze, kde bydlel také Antonín Dvořák nebo malíř Jaroslav Věšín. V letech 1889–1896 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Celdy Kloučka, následně pak, do roku 1899, u Josefa Václava Myslbeka, se kterým přešel do nově zřízeného ateliéru sochařství na Akademii výtvarných umění. V roce 1900 získal za sochu Ledaři na Vltavě Hlávkovo stipendium a odjel do Paříže, kde do roku 1904 pracoval v ateliéru Auguste Rodina jako jeho asistent. V roce 1902 uspořádal v Praze výstavu jeho díla. V letech 1908–1909 opět pobýval v Paříži a se Stanislavem Suchardou podnikl studijní cestu po francouzských katedrálách. V roce 1909 zorganizoval v Praze výstavu Antoina Bourdella, která významně ovlivnila vývoj sochařství v Čechách. V roce 1912 byl na studijní cestě v Itálii. Za 1. světové války během vojenské služby zhotovil několik portrétů generálů. Další studijní cesty do Francie a Itálie podnikl v letech 1924, 1926, 1930. Od roku 1920 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl členem SVU Mánes, České akademie věd a umění a roku 1920 jmenován řádným členem Société des Beaux Arts v Paříži. Byl pochován na Olšanských hřbitovech . Dne 23. června 1912 se na Královských Vinohradech oženil se Zdeňkou Procházkovou . Jeho synem byl lékař, internista a gastroenterolog, univerzitní profesor Prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc. a vnuky jsou MUDr. Tomáš Mařatka, lékař kardiolog, Dora M. Brodie M.D., lékařka gastroenteroložka žijící v USA, Apolena Mařatková, MUDr. Irena Závadová, lékařka internistka a hudební skladate...

Josef Macháček (6)

Sestavitel zemědělských adresářů.

Josef Kunc (3)

Ing. elektrotechnik, publikace z oboru.

Josef Krček (5)

Narozen 9.6.1946 v Českých Budějovicích. Hudební skladatel.

Josef Kozák (2)

Josef Kozák byl československý volejbalista, úspěšný reprezentační trenér. Byl vyhlášen nejlepším volejbalovým trenérem 20. století. S volejbalem se seznámil v rodném Zvolenu. Po přestěhování do Prahy začal hrát trampskou ligu v týmu AFC Waldes. V roce 1941 byl zatčen gestapem Jindřich Waldes, zakladatel týmu a celý tým přešel pod SK Slavia Praha. Za reprezentaci hrál v roce 1947 a stal se akademickým mistrem světa na Světových akademických letních hrách v Paříži. Jeho hlavní přínos našemu volejbalu spočíval právě v jeho trenérské práci. Stal se tvůrcem nových tréninkových metod. Kladl důraz na rychlost a obratnost, založenou na výborné fyzické kondici hráčů. Hra byla založena na kolektivním pojetí. Reprezentačním trenérem byl v roce 1953-1960 a dosáhl s týmem mimořádných úspěchů ve světovém měřítku. Tyto výsledky vzbudily velký zájem v zahraničí a doc.Kozák se stal vyhledávaným odborníkem v celém volejbalovém světě. Pomáhal vytvořit koncepci přípravy reprezentace Francie, Itálie, Rakouska, Jugoslávie. Přednášel na mezinárodních školení trenérů FIVB. Nejvíce pomohl rozvoji italského volejbalu a zprostředkoval řadě našich hráčů angažmá v italské lize A1. Prvním byl Zdeněk Humhal a po něm následoval Josef Musil, Petr Kop, Bohumil Golián, Ladislav Toman a další.

Josef Kotrč (5)

Narozen 15.1.1892 v Táboře, zemřel 1952 v Písku. Středoškolský profesor, kulturní pracovník, publikace z oboru české a slovenské literatury.

Josef Kotásek (4)

Narozen 21. 8. 1973 v Hodoníně. Doc., JUDr., Ph.D., právník, vysokoškolský pedagog, zabývá se obchodním právem a problematikou cenných papírů.

Josef Kotalík (5)

Narozen 2.1.1896 v Klukách u Písku, zemřel 19.10.1987 v Písku.Středoškolský profesor, literární historik, publikace z oboru a literatura o Písku.

Josef Kodada (5)

Autor učebnice elektrotechnologie pro střední průmyslové školy. Činný v letech 1957-1972.

Josef Klapetek (3)

Učebnice kouzelnictví.

Josef Kebza (3)

Josef Kebza - †2.12.1990 v Olomouci), důstojník, básník, prozaik a překladatel. Vyrůstal na Slovensku, kde jeho otec působil jako voják z povolání. Matka byla původem Maďarka. Roku 1939 se rodina přestěhovala do Čáslavi, kde se otec stal obecním úředníkem, po válce do České Lípy. Kebza se tu vyučil příručím v textilním obchodě a vystudoval vyšší hospodářskou školu . 1954–65 sloužil v armádě: po ukončení vojenského leteckého učiliště se stal vojenským pilotem. 1958–59 byl tlumočníkem ve štábu vojenského přidělence čs. velvyslanectví v Káhiře, 1963–64 leteckým instruktorem v Indonésii, krátce služebně působil i v Sýrii, Indii a Číně. 1961–66 absolvoval deset semestrů dálkového studia češtiny a angličtiny na FF v Olomouci. Po odchodu z armády žil převážně v Přerově. Pracoval většinou jako tlumočník a exportní referent v různých organizacích a výrobních podnicích: nejprve v Přerově a 1967–73 souběžně i v Praze, poté v Olomouci , Novém Boru a opět v Přerově. 1978–79 byl překladatelem technické literatury ve svobodném povolání pro Videopress. První básně publikoval v Obraně lidu 1955, dále přispíval povídkami do Čs. vojáka, Křídel vlasti, Rudého práva, Nové svobody , Literárního měsíčníku, Kmene aj. Je autorem rozhlasových her Rozhodování a Zadní brána , podle románu Odchod bez řádu byla natočena dvoudílná televizní hra Agras 01 . Kebza se jako prozaik i básník opíral především o osobní zážitky letce v cizích zemích. Básnická prvotina A co by řekla Kendedés shrnuje autorovy dojmy z cest a v jednoduchých melodických verších s bieblovskými ohlasy vypovídá o jeho vztahu ke krásám i sociální tragice života v rozvojovém světě. Akční prózy Výška a Letka Sarangan jsou založeny na prověrce lidských ch...

Josef Káďa Kadeřábek (5)

Narozen 1954. Motocyklový nadšenec, organizátor motocyklových akcí a motorkářských srazů, též charitativních akcí pomáhajících nemocným se svalovou dystrofií, autor motocylového průvodce.

Josef Josten (5)

Narozen 25.3.1913 v Praze, zemřel 29.11.1985 v Londýně . Redaktor Lidových novin, státní úředník, po roce 1948 v emigraci, redaktor časopisu Čechoslovák. Publicista, práce v oboru moderních československých dějin, vydány též.

Josef Ježek (6)

Středoškolský profesor. Prof. obchodní školy. Vyučoval matematiku a fyziku v Chrudimi od r. 1920. Od r. 1928 v Praze, pak řed. obchodní akademie v Mladé Boleslavi. Odborný publicista. Z díla Příručka kupecké aritmetiky , . Dále Protipojištění a pojištění s výhradou premie = Zpr. obch. akademie v Chrudimi, 1911-12 a řady dalších odborných knih..

Josef Jan Svátek (4)

Narozen 23.5.1870 v Praze, zemřel 1.9.1948 v Praze. JUDr., PhDr., novinář, prozaik, cestopisy, práce z oboru mezinárodního a volebního práva, překladatel z francouzštiny a angličtiny. 1. září 1948 zemřel v Praze český novinář, prozaik a překladatel JUDr., PhDr. Josef Jan SVÁTEK. Josef Svátek se narodil 23. května 1870 v Praze. Jeho otec Adolf Svátek byl bratrem novináře a autora historických románů, z nichž snad nejznámější jsou Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, Josefa Svátka. Po maturitě na gymnáziu vystudoval práva. V letech 1893-94 pak studoval na École des sciences politiques v Paříži a pobýval v Londýně a v Berlíně. V roce 1895 přijal místo redaktora v „Pražských novinách“ a po smrti svého strýce Josefa Svátka převzal vedení těchto novin. Právě, aby se odlišil od svého strýce, začal používat druhé křestní jméno Jan. V roce 1919 se stal prvním redaktorem „Úředního listu Čsl. republiky“ a krátce nato byl jmenován ministerským radou. Své první literární pokusy vydával v časopise „Zlatá Praha“. Samostatně, kromě prozaických děl, vydal řadu cestopisů. Pro náš region je významný cestopis „Za ocean !“, ve kterém popisuje cestu do New Yorku, kdy jako právní zástupce doprovázel Jaroslava Kociana, svého vzdáleného příbuzného. Jeli vrátit „odcizené“ vzácné housle Quarnerky americkému sběrateli, milionáři Cloptonovi. Od něho si je pro Kociana vypůjčil impresario Arronson. Nezkušený Kocian si je na radu přátel ponechal jako zástavu za nevyplacený honorář. Josef Jan Svátek překládal z francouzštiny a angličtiny. Přeložil např. velice známé dílo Julia Verna „Sever proti jihu“, který v jeho překladu znovu vyšel v roce 2007. Pod pseudonymem Josef Jánský přeložil např. román Alexandra Dumase „Hraběnka de Charny“ nebo „Královnin náhrdelník“. Josef Jan Svátek měl úzký vztah s naším městem. Do Ústí nad Orlicí přišla jako mladá učitelka jeho sestra Marie. Ta se zde provdala za Petra Kociana. Za ní se do Ústí přistěhovali jejich rodiče. Po předčasné smrti Marie Kocianové zab...

Josef Istler (3)

Josef Istler byl jedním z nejvýznamnějších českých malířů, hlásících se k surrealismu. Koncem 30. let 20. století soukromě studoval v Jugoslávii malbu u německého malíře Waltra Höffnera. Po druhé světové válce se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V letech 1945-47 se účastnil akcí Skupiny Ra. V letech 1947-48 spolupracoval s Vratislavem Effenbergerem na filmu Nástin studie o zlomku skutečnosti . V roce se podílel na surrealistických sbornících Znamení zvěrokruhu, v letech 1953-62 na pracovních albech Objekty 1-5. V letech 1950-52 výtvarně spolupracoval na „černých fraškách“ Vratislava Effenbergera a Karla Hynka. Samostatně vystavoval v r. 1945 v brněnské Mansardě, v r. 1946 v Praze v Topičově salonu a grafiku v Mazáčově grafickém kabinetu, v r. 1947 v Topičově salonu, v r. 1965 cyklus litografií Hlavy v Ústí nad Orlicí, v r. 1966 soubor monotypů Insinuace v Galerii na Karlově náměstí v Praze a grafiku z let 1942-65 v Domě pánů z Kunštátu v Brně. Po roce 1990 měl řadu samostatných výstav a pravidelně se účastnil také výstav Spolku výtvarných umělců Mánes. Dílo Josefa Istlera je dnes zastoupeno v mnoha soukromých i státních sbírkách nejen v České republice, ale i v cizině .

Josef Holý (6)

Vystudoval stavebnictví na průmyslové škole a před první světovou válkou se usadil v Kolíně, kde založil stavební kancelář Holý a Pechar. Válku strávil na bojištích. Autor patentů na několik technických vynálezů. Nezaměňujte se spisovatelem Josefem Holým nar. 1874. Je autorem svérázného, vlastnoručně ilustrovaného románu Zkáza lidství , kombinujícího SF a mystiku. Líčí působení českého inženýra Kalisty, jenž přijal nové jméno Verus a prohlásil se za proroka, který lidstvu osvětlí cestu k duchovním výšinám. Verus vybuduje sídlo své nauky na Bílé hoře a je schopen odtamtud odrazit i útok dobře vyzbrojené armády. Napjatá situace ve světě vyvrcholí vypuknutím nové války, při níž lidstvo zaniká a přechází do vyššího, duchovního stadia. Kniha má antisemitské rysy a je zjevně koncipována jako pokus o agitaci s cílem „otevřít čtenářům oči“. Je pravděpodobné, že Holý je také autorem mystického spisu Světla a stíny záhrobí podepsaného jménem Verus. Psal pod pseudonymem J. Akana

Josef Holubář (5)

Narozen 24. 1. 1895 ve Skutči, zemřel 5. 1. 1970 v Praze. Matematik, vysokoškolský pedagog, redaktor, školní inspektor a vědecký pracovník Československé akademie věd. Autor učebnic a dalších odborných prací z oboru.

Josef Hlouch (5)

Josef Hlouch byl římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog a v letech 1947–1972 devátý biskup českobudějovický. Podrobný životopis Josefa Hloucha zpracoval historik František Kolouch v knize Milion duší. Narodil se v chudé rolnické rodině v Lipníku v okrese Třebíč. Základní školu navštěvoval v Hrotovicích. Středoškolská studia absolvoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V kněžském semináři v Olomouci se připravoval na službu duchovního a kněžské svěcení přijal 5. července 1926. Mezi lety 1926 a 1928 působil jako kaplan postupně ve farnostech: Spálov, Kladky u Prostějova, Jesenec u Konice, Brantice u Krnova. V září 1928 byl ustanoven správcem farnosti Hodolany na olomouckém předměstí. Mladý schopný kněz měl pomoci s dostavbou zdejšího kostela. V místech svého působení se projevoval jako dobrý kazatel. Zároveň pokračoval ve studiu teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. V roce 1934 zde habilitoval, v roce 1945 se stal profesorem pastorální teologie. 25. června 1947 byl jmenován v pořadí devátým biskupem českobudějovickým. . Po komunistickém puči v únoru 1948 byla novým režimem zahájená proticírkevní kampaň s cílem oddělit Katolickou církev v Československu od Svatého stolce. Biskup Hlouch proti této politice veřejně vystoupil. Dne 19. června 1949 o Slavnosti Božího Těla u katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích před shromážděnými v eucharistickém průvodu odsoudil postup státu. Od toho okamžiku Státní bezpečnost monitorovala každý jeho krok. Na biskupskou konzistoř byl dosazen vládní zmocněnec, čímž byl de facto biskupovi znemožněn výkon jeho úřadu. Od konce dubna 1950 se ocitl v úplné izolaci. Konzistoř vedl komunisty dosazený generální vikář. Vrátnici biskupství střežili dva příslušníci StB a znemožnili biskupovi jakýkoliv kontakt s veřejností. Všechny návštěvy b...

Josef Hlaváček (3)

Narozen 13. 5. 1934 v Lounech, zemřel 2008. Prof., PhDr., CSc., estetik a výtvarný kritik, práce z oboru.

Josef Heřman (3)

Josef Heřman byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor, karikaturista, malíř a keramik. Narodil se v rodině Karla Heřmana , úředníka lihovaru a matky Františky, rozené Musilové. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a Státní odbornou keramickou školu v Bechyni. V roce 1930 se v Hradci Králové oženil s Františkou Hullovou. Za okupace byl zapojen do protinacistického odboje. Za ilegální činnost byl v roce 1940 zatčen a vězněn v Hradci Králové, Drážďanech a v Litoměřicích, později v Golnowě a v Hamburku. Byl levicově orientovaným umělcem. V roce 1954 byl např. oceněn uznáním v oboru malířství v soutěži o výzdobu Muzea Klementa Gottwalda v Praze. V užité grafice byl tvůrcem plakátů, věnoval se úpravě písma, návrhům knižních vazeb. Též se zabýval výstavnictvím a interiérovou tvorbou.

Josef Heller (4)

Autor je analytik odborného zázemí ÚV KSČM, člen teoretických institucí ÚV KSČM. Publikoval ve Filosofickém a Sociologickém časopise a v interních tiscích ČSAV, v samizdatech a na webových stránkách KSČM, v Haló novinách a Alternativách. Spoluautor publikací Heller, Neužil a kol. – Kdopak by se Marxe bál, Bojíte se socialismu? a sborníku Socialismus pro 21. století.

Josef Hejl (1)

Josef Florián Babor (2)

Josef Florián Babor byl slovenský filozof, biolog, lékař, univerzitní profesor, malakolog, botanik a entomolog, filozofující biolog, novoscholastický filozof českého původu. Snažil se sjednotit nejnovější poznatky z biologie s katolickým učením. Narodil se v rodině Josefa Babora, učitele na farní škole na Malé Straně a matky Anny, rozené Liršové. Předkové rodičů pocházeli z Čech. Po skončení základní školy pokračoval ve studiu na akademickém gymnáziu, kde maturoval v roce 1891. V roce 1897 ukončil studium na Lékařské fakultě KU v Praze. Po absolvování univerzity provedl studijní cestu, během níž navštívil Rakousko-Uhersko, Německo, Francie, Itálie, Velkou Británii, Nizozemí a Švýcarsko. Po promoci začíná zpočátku pracovat jako soukromý neurolog a psychiatr v Praze. Dne 17. srpna 1915 se v Praze oženil s třiadvacetiletou Marií Rejžkovou. V té době byl lékařem pro nemoci nervové v Praze II. Asi od roku 1915 pracoval jako vojenský lékař v Jindřichovice, od roku 1919 v Praze, Košicích, později v Užhorodě a Trnavě. V roce 1922 pracoval jako soukromý lékař a smluvní přednosta vojenské psychiatrické léčebny v Trnavě. V letech 1924 až 1943 působil na LFUK V Bratislavě jako profesor obecné biologie v letech 1924 - 1947. Od roku 1939 působil zároveň i na Přírodovědecké fakultě této univerzity. Od roku 1928, kdy získal řádnou profesuru, přednášel systematickou zoologii. V 40. letech 20. století působil na čtyřech bratislavských fakultách. Jako lékař se vedle neurologii zabýval i problémy hematologie, sarkolyzy a otázkami zánětů a účinky radioaktivity. Byl také průkopníkem radiobiologie na Slovensku. Zabýval se i archeologií a paleontologii. Byl autorem více než 250 odborných vědeckých a popularizačních prací z různých oborů. Spolupracoval i na Jandově Velkém přírodopisu a Ottova slovníku naučném. Přispěl i do České vlastivědy o fauně Slovenska. Profesor Babor se stal průkopníkem české malak...

Josef Dvořák (5)

Narozen 13. 10. 1901 v Táboře, zemřel 4. 4. 1958 v Praze. Novinář, redaktor, básník, prozaik, editor, autor literatury pro mládež, literatury o slovenské politice, cestopisů po severských zemích, propagátor česko-slovenských kulturních styků.

Josef Drmota (4)

Narozen 5.3. 1969 v Třebíči, Mgr., vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, publikuje odborné články i povídky o myslivosti a přírodě, zejména z Českomoravské vysočiny. Povoláním se poněkud vymyká z palety ostatních autorů, poněvadž není profesionálním publicistou, ani nemá žádný profesní vztah k lesnickým oborům. V současnosti pracuje jako profesor Gymnázia Otokara Březiny a Střední odborné školy v Telči, kde vyučuje matematiku a geografii. Právě odlišná profesní orientace poskytuje Josefu Drmotovi, narozdíl od ostatních autorů klasické myslivecké literatury, poněkud odlišný úhel pohledu na celou problematiku myslivosti a dodává tak jeho tvorbě částečně odlišný charakter. Nesnaží se psát žádnou vědu, ale spíše příspěvky pokud možno lehce „stravitelné“ a srozumitelné řadovým čtenářům. Rozhodně se v nich ale v plné míře uplatňují letité zkušenosti pedagoga, schopnost vysvětlovat, barvitě líčit a v rámci možností jednoduše argumentovat. Z jeho zkušeností však kromě pedagogické kariéry stojí za zmínku také několikaleté působení v oblasti státní správy na pozici správce geografických informačních systémů. A byly to právě zkušenosti z tohoto období, kdy se významným způsobem podílel na zpracování a vyhodnocování výsledků myslivecké statistiky, stanovení chovatelských zásad spárkaté zvěře na okrese Třebíč, studiu migračních tras zvěře či vytváření někdejších oblastí chovu černé zvěře apod., které jej ve skutečnosti přivedly k odborné myslivecké tvorbě a potažmo k dlouhodobé spolupráci s redakcí časopisu Myslivost. Jak bylo naznačeno, je Josef Drmota aktivním myslivcem. Již téměř dvacet let působí ve funkci mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže MS Horky, je členem Myslivecké komise, lektorem a zkušebním komisařem OMS Třebíč, kde rovněž jedno volební období pracoval jako člen Okresní myslivecké rady a předseda uvedené komise. Již dvě volební období je členem Kulturně propagační komise ČMMJ v Praze a členem Redakční rady časopisu Myslivost. V ...

Josef Doubrava (6)

Josef Doubrava byl český katolický duchovní, který se stal 20. královéhradeckým biskupem. Po teologických studiích v Římě a vysvěcení na kněze působil jako kaplan v Petrovicích u Sedlčan, v roce 1877 byl administrátorem v Dublovicích. V roce 1880 se stal adjunktem pražské teologické fakulty, v roce 1883 vicerektorem a později rektorem arcibiskupského semináře. V témže roce získal doktorát teologie a byl činný jako profesor církevního práva. Byl znamenitým znalcem svého oboru, z něhož uveřejnil řadu důležitých článků a studií v odborných časopisech. V devadesátých letech byl kanovníkem u sv. Víta, předsedou manželského soudu, ale i předsedou Archeologického sboru muzea království českého a jednatelem Křesťanské akademie. Dne 9. února 1903 byl jmenován královéhradeckým biskupem a potvrzení svého úřadu získal od papeže Lva XIII. 22. června téhož roku. Biskupské svěcení přijal 29. června a vzápětí se ujal správy diecéze. Za zmínku stojí, že od prosince 1918 působil i jako apoštolský administrátor pražské arcidiecéze. Zemřel ve svém sídle 20. února 1921 a byl pohřben na pouchovském hřbitově. V dolní modré polovině znaku je zlatý kříž, na levém rameni kříže zlatá hvězda.

Josef Císařovský (4)

Narozen 21. 7. 1926 v Hostouni u Kladna, zemřel 16. 7. 2017. Doc., výtvarník, historik umění, estetik, vysokoškolský pedagog, malíř, sochař, umělecký kovář, autor prací z oboru.

Josef Cink (3)

Narozen 29. 6. 1933 v Dolních Heřmanicích, zemřel 11. 2. 2011. Středoškolský učitel, autor učebnic esperanta a překladů do esperanta. Také autor průvodce po obci Červená Voda a okolí.